MAGEO - auditorium - ₪₪₪ FYZIKA pro každého ₪₪₪

ANON	10.11.05 - 22:30
	registrace	ostatní	auditoria	hledání	logout		?




veřejná	privátní




kategorie	přehled

ZEPHIR [10.11.05 - 22:15 ₪₪₪ FYZIKA pro každého ₪...]
auditorium - ₪₪₪ FYZIKA pro každého ₪₪₪ - volná diskuse III.
FYZIKA archiv, FYZIKA pro každého I., FYZIKA pro každého II., 23.9.05 sesterský audit o chemii
Aktuální téma: lze popsat STR těmito applety? (1, 2, AVI 1, 2)

1/399

SRNKA [10.11.05 - 22:12]
Audit dosáhl 400 příspěvků a je uzavřen pro další zápis. Pro další diskusi prosím pokračujte zde.

SRNKA [10.11.05 - 18:38]
ANON: ..a vůbec mě nezajímá, jestli je někdo vyslovil 100let přede mnou.. Přesně to by vás ale zajímat mohlo, jakmile zase někde začnete vykřikovat, že je od vás lidi kopírují. Protože jinak zákonitě začnete zajímat ty lidi. Problém je, že asi ani nevíte, co je ve vašich věštbách původního, nebo ne.

ANON [10.11.05 - 12:44]
Re Srnka To mi slouží ke cti, že uvádím fakta, a vůbec mě nezajímá, jestli je někdo vyslovil 100let přede mnou. "Věštbu" jsem do své repliky převzal od Vás. Streit

SRNKA [10.11.05 - 11:59]
ANON: To neni věštba, ale sto let starej fakt (od doby zveřejnění Planckovy toerie v roce 1905)

ANON [10.11.05 - 10:59]
RE SRNKA Nedal jsem žádnou jinou věštbu, než že realita je indeterministická. Streit

SRNKA [10.11.05 - 10:09]
ANON/STREIT: Já vím, co jsou to body zvratu, ale jste si jistý, proč o nich vykládáte právě zde? Proč by se měl podle vás "dosavadní plynulý a aproximovatelný průběh" čeho(?) zvrátit a kdy? Tušíte něco konkrétního o tom, co tu věštíte?

ANON [10.11.05 - 08:52]
Re SRNKA //Co máte konkrétně v tomto případě na mysli body zvratu? Nepište mi, že "to sou přece" bifurkace, nebo něco podobnýho - rád bych věděl, před čím mě hodláte konkrétně varovat...;-)// Vy jste dobrý, nejdříve si správně odpovíte, a pak mi zakážete odpovědět stejně. Já si to představuji jako hraniční podmínku, jako kondiciálně performovanou proceduru, jako vnořený black box, což pro Vás bude zřejmě znamenat vytvoření dalších dimenzí. Znamená to, že dosavadní plynulý a aproximovatelný průběh se může zvrátit tak, že už dále nenalezneme aproximační funkci, a už vůbec ne dopředu. Já Vás před tím nevaruji, beztak to všichni prožíváme. Všichni čekáme na tu poslední kapku. Hodně často operujete s vlnami, třeba na burze. To už je zase moje doména, já se tím mimo jiné živím, abych mohl dělat tak zbytečné věci, jako vydávat knihy a mlátit prázdnou slámu se Zephirem. Proto nesouhlasím s tím, že hory a doly na vlně nemají ničím definovaný odstup. Samozřejmě, že akcie i populace lišek a zajíců jsou závislou proměnnou na ČASe. Možná je to zakukleno počtem aukcí nebo honů, ale vždy rozestup vln je měřitelný časem. Streit

SRNKA [10.11.05 - 00:50]
Vypadá vesmír takhle nebo rači takhle - aneb jak rozdílně si de vykládat jedny a tytéž data... Na spodní animaci je jedna ze NSCA simulací vzniku týhle struktury, kde si můžete taky stáhnout screensaver. Na podobným principu funguje simulátor srážek galaxií, kterej kolize simuluje v reálným čase, částečně s využitím koprocesoru grafický karty..

animation of large-scale structure formation

EFOURF [10.11.05 - 00:13]
normalni da prevodnik :)

EFOURF [10.11.05 - 00:13]
hehe jesto to mam nekde doma v supleti. hralo to uzasne

SRNKA [9.11.05 - 23:01]
Jak vypadala první "zvuková karta" pro PC? Tvořilo ji udělátko (tzv. stecker) zvaný COVOX, který dokonce uměly využívat některý hry a přehrávače MOD fajlů jako např. legendární VisualPlayer a existoval i SW emulátor SoundBlastera. Byla to to v podstatě analogová sčítačka signálu na pararelním portu v osmibitovým rozlišení, čili luxus proti dvoubitovýmu pípáku speakeru.

SRNKA [9.11.05 - 18:42]
ANON: Co máte konkrétně v tomto případě na mysli body zvratu? Nepište mi, že "to sou přece" bifurkace, nebo něco podobnýho - rád bych věděl, před čím mě hodláte konkrétně varovat...;-)

ANON [9.11.05 - 15:01]
Re SRNKA Odpovídal jste mi? Já s Vámi v tomto souhlasím a o "výpočtech" jsem nepsal nic. Spíš jsem měl na mysli složitou hierarchii parametrizovatelných algoritmů odehrávajících se paralelně v reálném čase. Jen poznámka, že numericky simulovat v tomto případě = aproximovat. Ale zase pozor na body zvratu! Streit

SRNKA [9.11.05 - 13:55]
ANON/Streit: Já chápu, že vám slova jako "počítat" zněj blízce, ale podle mě přiroda žádný výpočty nikdy nedělala a nedělá - zmíněný nestability jsou dobře známý jako kritéria řešení diferenciálních rovnic i jako fyzikální příčiny různejch nestabilit, turbulencí počínaje. Na druhý straně si nemyslím, že by to nešlo, aspoň principiálně, simulovat tydle věci současnejma výpočetníma prostředkama, můj applet znáte a ten je velmi jednoduchej. Numericky jde totiž simulovat i to, pro co dodnes nemáme uspokojivou matematickou teorii, třeba ten problém několika hmotnejch těles, nebo různý úlohy teorie her. Z hlediska matematickýho formalismu tu vidím jeden problém, současná matematika (i.e. diferenciální počet) IMO nemá k dispozici konzistentní formalismus, kterej by umožnil závislou proměnnou uvažovat jako část řešení, čili nezávisle porměnnou (tzv. implicitní funkce a jejich integrodiferenciální rovnice).

ANON [9.11.05 - 13:38]
RE SRNKA Když si odmyslím pražštinu, mohl bych se po dlouhé době pod Vaše slova podepsat. RE MASLO Nejsem si jist, že jakákoliv soustava nelineárních diferenciálních rovnic je přibližnou reprezentací nějakého reálného jevu. Pokud tím nemyslíme neuronové interakce v matematikově hlavě. Ne každá teorie musí mít své naplnění v praxi. Opačně ale platí, že realitu v úplnosti sebesložitější soustavou diferenciálních rovnic nepopíšeme. Ta dynamika podle mě nemůže mít statickou deterministickou matematickou reprezentaci, ale "rovnice" se dynamicky, paralelně a hierchicky stanovují jaksi ad hok a průběžně. Snad někdy půjdou částečně simulovat kvantovými počítači. Streit

SRNKA [9.11.05 - 12:23]
MASLO, STREIT: Mno, myslím, že jelikož informace se vlnama šíří konečnou rychlostí a je kvantovaná, přiroda má s "výpočtem" rozsáhlejších soustav vln ty samý principiální problémy, akorád na trochu jiný časoprostorový úrovni. Proto se nakonec ty rozsáhlý soustavy rozpadaj na menší, když přestanou bejt "simulovatelný" jako celek a spontánně se v nich vytvářej nový dimenze. Můžete se na to sice dívat jako na pokračování simulace z pohledu vyšší dimenze, ale matematicky je tam ten indeterminismus imananentně obsaženej.

MASLO [9.11.05 - 11:20]
SRNKA: Na prirode je hezke to, ze veskere "vypocty" funguji okamzite a samy o sobe. Ostatne libovolne slozity system nelinearnich diferencialnich rovnic je jen (pravdepodobne pribliznym) popisem realnych jevu.

MASLO [9.11.05 - 11:18]
ANON: Presne to chci naznacit, princip neurcitosti neni nic jineho nez "neco", co z tvrzeni "vyvoj (chaotickeho) systemu nelze dlouhodobe predikovat protoze neni mozne libovolne presne zmerit pocatecni podminky (a i kdyby ano, tak slozitost (numerickeho) vypoctu rychle roste kvuli nutne presnosti nade vsechny meze)", (takze mit nekonecne presne pristroje a nekonecnou vypocetni kapacitu, tak predikovat lze) na zakladni princip ktery vylucuje predikci diky zpochybneni moznosti libovolne presneho mereni. (neresim tedkonkretni neurcitosti, komutovane veliciny a dalsi detaily)

ANON [9.11.05 - 08:32]
RE MASLO: Princip neurčitosti dle Heisenberga hraje roli pouze v kvantové oblasti a vypovídá jen o tom, jak ji narušíme (jakým způsobem z ní vytáhneme informaci a tím ji ovlivníme). Makroskopická neurčitost spočívá na tom, že z principu není možné jakýkoliv proces reprodukovat bez odchylek, bereme-li v úvahu i škálu limitně nejmenších kvant, a k tomu masivní paralelismus. Nejde tedy jen o nemožnost popisu počátečních podmínek, ale o věc principiální nemožnosti opakovaní shodného nastavení. Pak už se o zvraty postarají bifurkace, tedy že při překročení nějaké hranice se trajektorie diametrálně rozcházejí. Je to takový princip motýlích křídel v kauzální oblasti. Někdy tomu také říkám efekt poslední kapky. Streit

SRNKA [9.11.05 - 00:53]
MASLO: ...ktera teorie nevede k existenci cerne diry?.. Třeba zrovna ta Yilmazova, co ten tvuj odkaz cituje. Prostě nezanedbává energii gravitačního pole, co kolem sebe dělá samotná díra zakřivením časoprostoru. Stran problému tří těles snad nejsme v zásadním rozporu - to o co tu jde, zda mohou existovat v dostatečně rozsáhlým systému náhodný jevy, který jsou nespočitatelný nejen pro současnou matematiku, ale i pro přírodu, resp. pánaboha. Jak rozsáhlej by takovej systém musel asi bejt?

MASLO [9.11.05 - 00:47]
http://www.npl.washington.edu/AV/altvw100.html

MASLO [9.11.05 - 00:40]
Bohuzel, to ze drtivou vetsinu uloh lze resit vyhradne numericky neni problem jen relativisticke fyziky, ale vlastne skoro vseho. Nicmene problem tri teles je problemem uz v newtonove fyzice a vubec k tomu zadne gravitacni vlny nejsou potreba.

MASLO [9.11.05 - 00:38]
:) Neprimo experimentalne teda rozhodne potvrzeny nejsou. BTW ktera teorie nevede k existenci cerne diry?

SRNKA [9.11.05 - 00:35]
MASLO: ..To o cem tu zase zvanis se rozhodne problemem tri teles nenazyva.. Bohužel, to je zcela reálnej (a relativistickej) problém. Přírodě je buřt, že nějakou situaci neumí nějaký lidičky na nějaký planetce svejma matematickýma pravidýlkama ani pomenovat, natož předpovědět. Principu neurcitosti rozumnet nemusim, ale mužu se ho snažit pochopit/vysvětlit. Gravitony nikdo nepozoroval, protože by měly bejt tak malý, že je docela jasný, že ho současnejma prostředka ani vidět nemůžeme. Fakticky je existence gravitonu nepřímo potvrzená experimentálně...;-) K existenci černejch děr pravděpodobně nevedou ani současný teorie, černý díry ostatně nebyly prokázaný stejně, jako gravitony.

MASLO [9.11.05 - 00:27]
BTW: On uz nekdo pozoroval domnele gravitony a gravitina, ze vis tak presne jak to funguje? Nejsi nahodou Astar Seran ktery vi vse? Vis o tom, ze existuje nekolik konkurencnich teorii, ktere m.j. treba nevedou k existenci cernych der a nejsou ve sporu s pozorovanim?

MASLO [9.11.05 - 00:24]
SRNKA: Problem tri teles je pekne stary matematicky problem. Kdybys byl alespon trochu vzdelany, tak vis velmi dobre, ze konkretne tento problem odpovida urceni pohybu tri vzajemne na sebe gravitacne pusobicich teles v eukleidovskem 3D-prostoru s presnou newtonovou mechanikou.

To o cem tu zase zvanis se rozhodne problemem tri teles nenazyva.

Principu neurcitosti rozumnet nemusis,ono ostatne proc plati nevi nikdo jelikoz jaksi Teorie vseho tak nejak neexistuje a asi jeste par let ani existovat nebude :)

SRNKA [9.11.05 - 00:06]
MASLO: ..presto naprosto evidentne pro dane pocatecni podminky zcela zrejme maji vsechna tri telesa prave jednu konkretni trajektorii... To neplatí ani formálně, protože současnej model problému tří těles je hodně zjednodušenej. Už když vemeš do úvahu že hmotný tělesa si navzájem deformujou časoprostor, situace se hezky komplikuje... A pak tu máme vakuum jako systém mnoha gravitačních vln, který se vůči sobě chovaj jako hmotný a obíhaj se navzájem a deformujou si svoje prostory. V okamžiku, kdy neurčitost takovýho systému v rámci jedný periody kmitu dosáhne velikosti srovnatelnou se střední vlnovou dýlkou v systému, systém přestane bejt deterministickej nejen formálně, ale i neformálně. Kolik vln je zapotřebí do takový oblasti zahrnout? Moc jich nebude..

SRNKA [8.11.05 - 23:57]
MASLO: ..Ten prelom ... je Heysenberguv princip neurcitosti... Hessenbergův princip neurčitosti je stejně jako postulát o invariantní rychlosti světla ničím leč experimentálně nezdůvodněnej předpoklad. Můžu mu věřit, ale nemusím a nikdy nebudu chápat proč tomu tak je a proč platí... To je nuda.

TYCHO [8.11.05 - 23:55]
Ještě k gravitačnímu a setrvač. zrychlení. JAsně - pokud těleso (zpravidla blízké kouli) rotuje - je to o něčem jiném. G-pole nebude formálně v těžišti, ale "jinde". Pokud ale budoucí kosmonauti provedou "měření"a dojdou k názoru, že jsou třeba i v Riemannově prostoru, tak i tak jsou (budou) schopni určit stav síly, která na ně působé. IMHO !

MASLO [8.11.05 - 23:23]
Takze kdyby se provalilo, ze Einstein v mladi sbiral motyly, uvidis v tom primou souvislost mezi zbarvenim motylich kridel a OTR?

BTW: I chaoticky system v Newtonove mechanice (vcetne jednoducheho problemu tri teles) ma pri stejnych pocatecnich podminkach vzdy stejnou budoucnost. Problem tri teles spociva v nemoznosti vypocitat presny pohym, presto naprosto evidentne pro dane pocatecni podminky zcela zrejme maji vsechna tri telesa prave jednu konkretni trajektorii.

Chaoticky system to same - chaoticnost pouze vypovida o citlivosti budoucnosti systemu na jakoukoli pranepatrnou odchylku, coz zpusobuje ze neni-li vyvoj systemu vypocitatelny analyticky, nelze jeho chovani predvidat do vzdalene budoucnosti vubec.

Ten prelom ve vyvoji, ktery z presne existujici, lec nespocitatelne trajektorie udelal skutecne nahodnou trajektorii, je Heysenberguv princip neurcitosti.

SRNKA [8.11.05 - 23:15]
TYCHO: To je pravda, ale jak uvádí MASLO, lokálně (tj. konkrétním místě prostoru nebo okamžiku) je to stále nerozhodnutelný. Jakmile se kyvadlo pohne o kus dál, poměry a směry sil se samozřejmě změnej, takže to poznat jde - ale ta úloha se pak stává časově závislá. A jelikož čas furt plyne do pryč, pohyb kyvadla se stává nereprodukovanej.
MASLO: .. Vysvetlovat Brownuv pohyb pres OTR a princip ekvivalence.. Spíš vysvětlovat OTR a princip ekvivalence přes Brownův pohyb. TO ještě neznamená vysvětlovat problém kvantový teorie gravitace, ačkoliv tudy někudy řešení systému vést může. Je zajímavý, že i Einstein začal svoji vědeckou kariéru studií Brownova pohybu - traduje se teda, že ho nikdy na vlastní nespatřil, akorád si o něm jednou přečetl, čili to byl těžkej laik, co se Brownova pohybu týče. Jak doprdele může takovej laik nečemu rozumět, žejo?

MASLO [8.11.05 - 21:13]
BTW: Vysvetlovat Brownuv pohyb pres OTR a princip ekvivalence? Pripadam si tu jako kdyby tu byl milion Einsteinu a problem kvantove teorie gravitace, o kterou si zatim vylamali zuby ti nejchytrejsi lide na planete, je koukam pro srnku hrackou :-)))))

MASLO [8.11.05 - 21:06]
TYCHO: Zdaleka to s onim smerovanim do hmotneho stredu nemusi byt pravda, spis by to platilo jen v Newtonovi, ale uz u prostoru s Kerrovou-Newmanovou metrikou je to jinak. Ale vzhledem k tomu, ze OTR je teorii lokalni necini princip ekvivalence zadny problem, pritom nevylucuje vznik slapovych sil a dalsich legracek ktere dokazou spolehlive zabit posadku rakety. :)

TYCHO [8.11.05 - 20:55]
SRNKA [7.11.05 - 02:25] Einsteinův princip ekvivalence: nemožnost rozlišit mezi tíhovým a setrvačným zrychlením
Ano,tak se to učí, ale pravda je trochu jiná.Všechny možné vektory setrvačného zrychlení (myšleno přímočarého pohybu) jsou rovnoběžné.Vektory gravitačního zrychlení nejsou rovnoběžné - vždy směřují do hmotného středu. Fyzikálně je to skoro stejné, ale třeba ve vzdálené budoucnosti kosmických letů to posádce nemusí být lhostejné.
Ale to je jen detail, Einsteina to nesnižuje!

SRNKA [8.11.05 - 01:21]
Na příkladu Měsíce, kterej už prakticky kolem Země samostatně nerotuje je pěkně vidět, jak historie záchytu měsíců planetama ovlivňuje dodneška jejich pohyb. Měsíce, který byly zachycený planetama nedávno (většina měsíců Jupitera a Uranu sou zachycený planetky) se vůči mateřský planetě točej poměrně rychle, protože byly zachycený už ztuhlý. Měsic ale nejspíš vznikl srážkou Země s jinou planetou asi před čtyřma miliardama let (sama Země je stará asi 4.6 mld let), kdy byly obě části rozžhavený a polotekutý, silně se tudíž zbrzdily slapovejma silama a proto dnes se dnes Měsíc natáčí k Zemi jen jednou částí a místo rotace se akorád nepatrně kejvá (librace). Čim sou planety blíž ke Slunci, tim vznikly jako horčejší a dýl se brzdily, proto jim se vzdáleností od Slunce postupně klesá doba rotace.

SRNKA [8.11.05 - 01:00]
NOFACE: Rotace Země je zpomalovaná hlavně slapovejma silama Měsíce a zvlášť Slunce, protože neni zcela tuhý těleso - neustále vyvolávat příliv a odliv stoji energii a ta Zemi brzdí. Nakonec se všechny tělesa vůči sobě obíhaj tak, že zůstávaj stále natočený jednou stranou - jako to dělá Měsíc, do značný míry Venuše a Merkur vůči Slunci. Ale jinak Země zřetelným způsobem strhává vakuum a způsobuje rotaci časoprostoru, ale tímhle způsobem vyzařuje jen nepatrnou část energie, pár desítek wattů ročně, slapovejma silama ztrácí o několik řádů víc. Nicméně i tenhle pohyb byl dokázanej stáčením roviny rotujících setrvačníků umístěnejch na jeden rok na nízký oběžný dráze kolem Země v sondě Gravity Probe B, takže můžem skutečně říct, že pohyb Země vakuum míchá.

NOFACE [8.11.05 - 00:32]
dik inak za vysvetlenie, este si to radsej precitam neskor :) aby som bol v detailnejsom obraze.

NOFACE [8.11.05 - 00:22]
inak, inak spomalovanie rotacie Zeme je sposobene cim? Je mozne, ze vakuum kladie nejaky odpor ?

NOFACE [8.11.05 - 00:20]
[7.11.05 - 01:27] - najlepsie to vidis, ked prides na dedinu, druhy den sa zacnes nudit :)

SRNKA [7.11.05 - 02:25]
NOFACE: ..da sa (Brownův pohyb) predpokladat, alebo ide o cisto nahodny pohyb .. To je zase otázka na širší debatu. V zásadě je Brownův pohyb molekul vody i kvantovej pohyb vakua zcela náhodnej a indeterministickej - a nejen to, tak jak se vesmír zahušťuje má tendenci se stávat stále neurčitějším a divočejším. Důvod proč je ten pohyb principiálně nepostižitelnej a nedetrministickej souvisí s relativistickým principem ekvivalence, podle kterýho je v rámci platnejch fyzikálních zákonů účinek setrvačnosti časoprostorový vlny nerozlišitelnej od gravitačního působení. Dá se to dobře vysvětlit na jednoduchým mechanickým přikladu dvojitýho kyvadla, což je mimochodem jeden z nejjednodušších chaotickejch systémů. Jednoduchej je díky tomu, že Einsteinův princip ekvivalence využívá pěkně přímočaře:

Pohledem na jedno z kyvadel není možný zjistit, jak a proč se hejbe celá soustava, protože v ni dochází ke ztrátě informace. Z pohybu prvního kyvadla třeba nejde rozlišit, zda za něj to druhý tahá odstředivou silou protože se právě rychle točí - nebo jen prostě tažený vlastní tíhou dolu. Tuhle ambivalenci účinku právě vyjadřuje Einsteinův princip ekvivalence: nemožnost rozlišit mezi tíhovým a setrvačným zrychlením - a odstředivý zrychlení je právě tenzorovej případ setrvačnýho zrychlení. Ty dvě situace se rozlišej teprve v spinorový složce pohybu, resp. z jeho časovýho rozvoje, o což se opírá obecná teorie relativity, pro kterou je princip ekvivalence jedním z jejich výchozích předpokladů - postulátů. K podobný situaci dochází při skládání dvou vlnění ve dvou kolmejch rozměrech relativistickou rychlostí, při který dochází díky Lortenzově transformaci vlastně taky ke stlačování a vzájemný rotaci - a to je právě případ skládání povrchový vlny a vlny v objemu tekutiny.

Takže je možný se na soustavu gravitačně vázanejch kmitů dívat jako na soustavu spřaženejch kvantově mechanickejch kyvadýlek - tzv. rotátorů a z toho taky vyplývá ta kvantová neurčitost a náhodnost Brownova pohybu. Otázka je, k čemu je taková chaotičnost vesmíru dobrá? Právě ona je zdrojem hmotný složky vibrací gravitační vlny. Rovnoměrnej harmonickej pohyb gravitační vlny se chová jako záření a má odpudivej charakter podobně jako kmity ve stlačený pružině. Teprve neharmonická složka vibrací ho vyrovnává a proto je ten chaotickej systém lokálně stabilní.

Podobnejch situací je v přirodě velmi mnoho - stačí si třeba nahradit spojnici kyvadýlek gravitační silou a máme tu soustavu vzájemně se obíhajících gravitačně vázanejch těles. Jelikož rovnice pro výpočet soustavy dvou těles máme už od dob Newtona, zdálo by se, že by nic nemělo bránit sestavení rovnic a jejich přesnýmu spočítání - ale ouha - prakticky jde už pro soustavu tří těles o problém na hranici možností současný matematiky. Prakticky všechny jevy, zahrnující fraktální, vícedimenzionální systémy sou prostředky současný matematiky jako celek neuchopitelný. Např. v připadě fraktálů máme vždycky k dispozici jen rekurzívní vzoreček pro výpočet další vrstvy fraktálu nebo dimenze z předchozí, nikdy analytickou rovnici platnou pro celej fraktál jako celek. A většinou je takovej systém špatně podmíněnej - což znamená, že stačí udělat při výpočtu jedný vrstvy malou chybu, nebo jen zaokrouhlit - a vypočet dalších vrstev už probíhá uplně jinak - třeba proto, že se v něm dělí rozdílem dvou prakticky stejnejch čísel, čili se při něm v jednotlivejch krocích ztrácí přesnost. Příroda se tak efektivně brání svýmu spočítání..;-)

SRNKA [7.11.05 - 01:44]
Jinak vývoj vesmíru si taky můžete názorně představit jako postupný lisování hroudy tvarohu. Ze začátku je to tvárná řídká kaše, ale tou měrou jak jeho hustota vzrůstá, přestává bejt pohyblivej (energie se vněm přeskupuje čim dál pomalejc) - houstne a křehne. A tim jak houstne hustota jeho hmoty stále roste, takže od určitýho okamžiku napětí překoná pevnost materiálu a tvaroh se rozdrobí - v podstatě v něm vznikne nová pohyblivější fáze, tvořená většíma a težšíma částicema, který do sebe zabalej původní strukturu. Kosmologové takový situaci, kdy dojde k rozdrobení vesmíru říkaj párání vakua. Z pohledu pozorovatele uvnitř se totiž vzdálenosti neustále zvětšujou, takže to vypadá, jako když se časoprostor roztrhne, jinak je to ovšem přímá analogie inflační periody z počátku vzniku našeho vesmíru. Je teda pravda, že současný kosmologický modely si nevěděj rady s faktem, že se rozpínání vesmíru stále zrychluje - což z mojeho modelu (kde nejde o inflaci, ale naopak zahušťování vakua) naopak vychází docela přirozeně. Gravitační kolaps každýho hmotnýho objektu se má tendenci neustále zrychlovat a vesmír není vyjimkou. Některý kosmologové tudíž předpokládaj, že náš vesmír ve skutečnosti tvoří nitro nějaký tmavý studený černý díry ležící vně našeho vesmíru. Ve skutečnosti ta díra ani nemusí bejt nijak zvlášť studená - ale ten vnější vesmír by pak musel řídit uplně jinejma fyzikálníma zákonama, než jsou ty naše.

SRNKA [7.11.05 - 01:27]
NOFACE: Energie se šří, v případě času bysem spíš než šíří říkal plyne a ve skutečnosti jde o dilataci času. Při popisu pořád záleží na tom kterou z trojice veličin délka/čas/rychlost budeš považovat za neproměnnou a ten přístup by se neměl v různých pohledech na tutéž situaci plýst, jinak z toho vycházej nesmysly. Druhý část komentáře je správně - světlo i všechny ostatní formy energie, čili i pohyb hmoty se zpomaluje vůči časoprostorovýmu rastru, kterej se stále zahuštuje. To koneckonců platí obecně a je to jednak důvod, proč se houstnoucí vakuum neustále rozpadá na chuchvalce (šíření energie přestává stačit vyrovnávat rozdíly v jeho hustotě) a současně proč se celej ten proces postupně zpomaluje. Kdyby tomu tak nebylo, vesmír zkolabuje okamžitě do singularity a nestačí se v něm vyvinout život. Takhle je vesmír vlastně ve stavu, kdy je sice nesmírně těžkej a hustej, ale současně se v něm energie i hmota přeskupuje tak pomalu, že než přejde z jednoho konce vesmíru na druhej trvá to miliardy let. Chová se jakou hrouda hustýho medu - je tudíž podmíněně stabilní. Jinak by se jako každej gravitační geon musel rychle zhroutit svou vlastní gravitací.
Čili ta dilatace času odpovídá dilataci prostoru ve vesmíru a je to veskrze užitečná věc. Na příkladech evoluce z reálnýho života sem uváděl příklady dilatace času z hlediska populace. Pokud se nám třeba zdá, že život v dnešní civilizaci plyne rychlejc a lidi nestíhaj přestože dělaj od nevidim do nevidim, tak je to do značný míry způsobený právě zhuštěním populace a stím související dilatace času v jejím rámci - zdá se nám, že utíká rychleji, protože nestíháme, ale při porovnání s nějakým domorodcem z oblasti s řidší populací jasně uvidíme, že pro nás vlastně čas běží pomalejc a za lidskej život toho stihneme udělat i zničit mnohem víc. Je dobrý mít v záloze několik názornejch alternativních modelů a průběžně je navzájem konfrontovat aby byla jistota, že extrapolujete správně. Je úplně fuck že závěry fyzikální situace předvídáte z nefyzikálního modelu - podstatný je, že budou formulovaný správně.

NOFACE [7.11.05 - 00:26]
ak pri zahusteni prostredia sa tymto prostredim siri cas pomalsie, znamena to tiez, ze vsetok pohyb sa v tom prostredi spomaly. K tomu Brownovmu pohybu mam otazku: Da sa predpokladat, alebo ide o cisto nahodny pohyb ?

SRNKA [6.11.05 - 23:09]
Vakuum se od modelu vodní hladiny liší tím, že neobsahuje souvislou hladinu, protože gravitace v něm působí všesměrově a fázový rozhraní (hladinu) v něm tvoří povrch malejch kapiček - balíčků/uzlíků gravitačních vln. Tyhle vlnový balíky (nepravidelnosti) se navzájem přitahujou jako každý jiný hmotný částice a vytváří jakousi gravitační mlhu podobně jako při kondenzaci kapaliny ze superkritický páry. Další rozdíl v chování gravitačního kondenzátu oproti chování běžný kapaliny je v tom, že tvar kapiček tu neurčuje povrchový napětí, který se v případě kapaliny snaží kapičky co nejvíc zakulatit, ale jejich vlastní gravitace. Ta funguje opačně a snaží se kapky gravitačních vln vylisovat a zplacatit na co nejmenší poměr objemu a povrchu. Nakonec sou kvantový kapky tvořený prakticky jen svým povrchem, po kterým kmitá časoprostorová vlna. Díky tomu kapičky nemaj objem ani centrální část a můžeme si je schematicky představit jako malý věnečky (toroidy). Z pohledu vnitřního pozorovatele se kvantový smyčky díky kvantově mechanickým efektům jeví deformovaný do tvaru vícerozměrnejch hyperploch, tzv. variet.

Tou měrou, jakou se mlha gravitačních kapek zahušťuje se prostředí mění na systém, ve kterým se gravitace nešíří všemi směry objemem, ale směrově povrchem kapek. Objem kapek je silně zkolabovanej, takže gravitace se stává mnohem výraznější silou a šíří se indukcí gravitace mezi kapkami jako světlo na velké vzdálenosti. Proces zhuštění prostoru a formování vakua z gravitačních kapek je známej jako inflace. Protože je pro gravitační vlny až do stupně šesti svinutejch rozměrů výhodnej, proběhne lavinovitě jako imploze vakua. Část kolabující hmoty vakua se přitom velkou rychlostí srazí a v čele rázový vlny přitom vzniknou i metastabilní vícerozměrný kvantový smyčky. Tomuhle vedlejšímu procesu vděčíme za svou existenci, protože tyhle částice tvoří viditelnou hmotu. Z hlediska tvorby vesmíru jde jen o nepatrný podíl hmoty, přesto je významnej tím, že září a postupně se mění zpátky anihilačníma procesama na termodynamicky stabilní vakuum. Podíl energie viditelný hmoty na celkový energii vakua je jen asi 10-50 - díky tomu, že je metastabilní a její anihilace vytváří energetickej gradient na velký vzdálenosti mohl vzniknout na Zemi život.

SRNKA [6.11.05 - 19:59]
Klasická mechanika a dilatace času Jednou ze základních je poučka teorie relativity, že energie vložená do prostoru je ekvivalentní hmotě a jako taková způsobuje relativitickou deformaci časoprostoru. Energie podle Einsteinova vztahu E=m.c2 odpovídá hmotě a hmota deformuje ("zahušťuje") ve svém okolí časoprostor tak, že zde čas plyne pomaleji, což se projevuje tak, že hodiny na povrchu Země běží nepatrně ale měřitelně pomaleji, než ve vesmíru - rozdíl se pozná ihned, jakmile se s nimi do laboratoře vrátíme. Jelikož zákony šíření energie platí univerzálně, mělo by být možný zákony klasické mechaniky ilustrovat i další kvantový a relativistický jevy. Jak například vysvětlit dilataci času pomocí klasické mechaniky?
Jako vhodnej model může sloužit opět představa vodní hladiny, která zahrnuje dvou základních předpokladů: A) veškerá energie ve vesmíru se šíří vlnama hmotnýho prostředí B) hmotný prostředí tvoří fázový rozhraní, takže se v něm energie může šířit několika způsoby současně. Model vodní hladiny je vícerozměrnej a šíří se v něm dva druhy vln, který na sobě přímo nezavisí - vlny na hladině a vlny pod hladinou. Jak je ukázaný v [6.11.05 - 13:33], vlny Brownova pohybu mohou sloužit pro šíření vln po hladině jako vztažnej časoprostorovej rastr, definující měřítko času, resp. rychlosti, podle toho jakou z veličin hodláme použít jako invariantní.

Jelikož vodní hladinu tvoří ty samý molekuly jako vlny pod hladinou, je zřejmý, že jakýkoliv rozvlnění vodní hladiny se současně projeví i na frekvenci Brownova pohybu. Čím víc budeme povrchem hladiny vlnit a míchat, tím víc budeme zasahovat i do vlnění pod hladinou a to zhruba v poměru jejich frekvencí nebo vlnový délky. Pokud tedy začneme míchat molekulama na vodní hladině, jejich pohyb se částečně přenese na molekuly pod hladinou a vyvolá takovou změnu časoprostorovýho rastru, která bude opovídat relativistický dilataci času.
Na hmotný částice se v tomto modelu můžeme dívat jako na stojatou vlnu na hladině, zasahující pod hladinu jako vír. Vnitřní energie jeho pohybu se postupně vyrovnává s vibracemi molekul v jeho okolí a způsobuje zde podobnou změnu dilataci časoprostorového rastru (zvýšení frekvence Brownova pohybu) jako rozvlnění hladiny. Pokud je hustota energie srovnatelná s hustotou energie Brownova pohybu dojte k takovému rozmíchání hladiny, že mezifázový rozhraní zanikne. To se současně projeví zánikem složených interakcí šířící se přes toto rozhraní. Opačnej proces proběhl krátce po vzniku vesmíru, kdy vesmír zkolaboval v procesu inflace a prudce se ochladil, čimž z něj vykrystalizovaly složené interakce, který dodnes ovlivňují šíření energie v našem vakuu.

SRNKA [6.11.05 - 14:50]
Je čas věčný? Odpověď na tuhle utázku závisí do určitý míry na tom, kterýho modelu v [6.11.05 - 13:33] se přidržíme. V zásadě je jasný, že v každý nový úrovni fluktuací gravitace se většina energie šíří kvalitativně novým způsobem ve svý vlastní časoprostorový metrice - tudíž v takový soustavě vzniká novej čas, vůči kterýmu se běh času na předchozí úrovni stavá nerozpoznatelnej - tzv. imaginární čas.
Rozdíl v situaci na počátku vzniku vesmíru a v dalších úrovních kolapsu vakua je ten, že zatímco v pozdějších fázích se na výměně gravitace podílej vždycky dva druhy vln/částic (fermiony a bosony), v počáteční fázi vesmíru jako nosič energie i hmoty sloužila jediná hypotetická vlna/částice - graviton. Existence gravitonu nebyla zatím prokázaná, ale s ohledem na její předpokládaný vlastnosti (rozměry a kvantum energie) a současný technologický prostředky to není nic divnýho. Důležitý je, že koncepce gravitonu neodporuje nijak současným fyzikálním teoriím - je to vlastně kvantovaná vlna prostoročasu, rezonující sama se sebou.
Ze schopnosti gravitačních vln tvořit jak hmotu tak částice vyplývá, že na začátku byl vesmír úplně homogenní a prázdnej, takže v něm čas nemohl plynout, resp. v něm nebylo nic, na základě čeho by to šlo určit. Současně je ale jasně vidět, že proces vzniku vesmíru se kvalitativně nijak neliší od průběhu pozdějších etap - pořád jde o jakýsi samovolný hrudkování. Z pohledu vnějšího pozorovatele je tedy čas věčnej, akorád před vznikem vesmíru netvořil časoprostorovou metriku v tom smyslu, jakým ji známe a máme pro její popis připravený fyzikální zákony - byl to imaginárně imaginární čas. Délka a čas v takovém stavu netvoří systém deterministicky se vlnících veličin, všechny stavy času a prostoru jsou rovnocenný, geometrie (např. hodnota pravýho úhlu) v takovým systému není definovaná. Pouze ty stavy, který se mohly dál vyvíjet, tudíž kolabovat za vzniku normální gravitační vlny "byly" evolucí vyselektovaný pro vznik našeho vesmíru. Minulej čas ale z našeho pohledu nemá smysl, protože klasickej čas, vymezující šíření gravitace v takovým systému neplynul. Zdá se, že geometrie současnýho vesmíru je poměrně dobře optimalizovaná s ohledem na svůj další vývoj, např. jeho topologie je nastavená tak, že se kolaps časoprostoru zastaví na stupni 6 dimenzí.
Je teda možný a dokonce pravděpodobný, že náš současnej vesmír nebyl "prvním" ani "jediným" pokusem o stvoření vemíru, že už je celkem vychytanej z perspektivy vývoje živejch bytostí. Evoluci "nadvesmíru" si de představit tak, že se náhodný stavy postupně rozpadaj a přežijou ty, který dokážou kolabovat dostatečně dlouho. Při rozpadání nadvesmírů se samozřejmě zachovává i jejich topologie, zákony podle kterých se jednotlivý nadvesmíry vyvíjej se "dědí". Postupně se tak vyselektuje vesmír s fyzikálními zákony, kterej kolabuje dostatečně pomalu, ale přesto zůstane dostatečně složitej a komplexní. Nejobecnějším zákonem vesmíru je tedy samotnej princip evoluce.

SRNKA [6.11.05 - 13:33]
Je konstantní rychlost světla nebo čas? Podle celkem uznávanýho kosmologickýho modelu vesmír vznikl jako nepatrná časoprostorová fluktuace (vlna gravitace), která se postupně zahustila až do úrovně, kdy se v ní čas zrychlil natolik, že se stala nestabilní a zkolabovala opět na systém fluktuací (kvantovaných smyček gravitace). Ty díky tomu že sou složitější a vzájemně orientovaný tvořej jednak topologický dimenze (prostředí pro šíření světla), jednak jemnou strukturu (tzv. Higgsovo pole) našeho vakua.

Na tenhle proces se můžeme dívat tak, jak jsme zvyklí, tedy z pohledu pozorovatele zevnitř nebo pozorovatele zvenčí. Pozorovatel zevnitř nemá možnost přímo pozorovat zahušťení prostoročasu, takže se pro něj energie šíří stále stejnou rychlostí, jen se zahušťuje prostor. Tenhle model je konzistentní s teorií relativity a má výhodu, že je přímo ověřitelný experimentem a nevyžaduje předpoklad o existenci systému zvenčí. Vysvětloval jsem ho na příkladu zástupu lidí se zavázanejma očima, co si šeptem vyměňujou informaci. Pokud se k sobě budou přibližovat, rychlost šíření informace se zpomalí, ale ty lidi nebudou mít možnost to přímo pozorovat, protože informace použitá k ověření šíření tý zprávy bude pochopitelně zástupem putovat taky pomalejc. Ten příklad tedy vysvětluje princip základního postulátu STR (c = konst).
Z pohledu vnějšího pozorovatele se ovšem tatáž situace jeví odlišně, zde je referenčním rámcem čas, který v takový soustavě plyne zcela rovnoměrně a to, co se průběžně mění je rychlost šíření energie. Jelikož proces vzniku nových dimenzí probíhá tak, že se řešení vlnové rovnice spojí v několika rozměrech do společný časoprostorový metriky (1T+1D, 1T+3D, 1T+6D, apod...), je z matematického hlediska jednodušší a čistší dávat přednost referenčnímu rámci času.
Kterej z pohledů použijeme je v zásadě jedno, oba jsou ekvivalentní, protože rychlost v, dráha (s) a čas (t) jsou spolu v každý časoprostorový metrice navzájem spojený vztahem v = s / t - důležitý je navzájem tydle přístupy nemíchat.

SRNKA [6.11.05 - 02:09]
Animace gumovýho míčku při odrazu od stěny rychlostí asi 100 km/hod.

I když se pokus řídí čistě zákony klasický mechaniky, sou na něm zřetelně vidět principy kvantově mechanickýho chování - na míčku se při odrazu tvoří vlny velice podobný těm, který můžeme pozorovat při pružný srážce elementárních částic, což si můžete vyzkoušet na interaktivním Java appletu. To nasvědčuje tomu, že se klasický chování zas tak moc od chování mikrosvěta neliší.

SRNKA [6.11.05 - 02:00]
Klasickej Thompsonův experiment, popsanej poprvé před 120 lety. Zobrazuje chování paprsku elektronů v magnetickým poli cívky, ve kterým se dráha elektronů stáčí do typický spirály. Elektrony vylítavaj zleva ze žhavený katody do prostoru Helmholtzovy cívky schovaný v černý kruhový objímce (je tedy orientovaná kolmo na původní směr elektronovýho paprsku). Elektrony se v takovým magnetickým poli zakřivujou ve směru daným Ampérovým pravidlem pravý ruky. Obrázek vpravo zobrazuje tutéž situaci ve tmě.

SRNKA [5.11.05 - 22:44]
Rázový vlny broků po výstřelu z brokovnice těsně po opuštění hlavně. Broky nemaj moc proudnicovej tvar, krom toho jsou po výstřelu navzájem pomačkaný, proto se rázový vlny tvořej daleko před nima. Za brokama letí plstěná zátka, která při výstřelu působí jako píst a vytlačuje broky z hlavně. Rázový vlny sou zviditelněný šlírovou (stínovou) technikou - viz obr. vpravo.

SRNKA [5.11.05 - 22:35]
Rázový vlny šířící se od hran raketový střely letící rychlostí asi 5 Mach (1. kosmická rychlost). Ráže střely je 120 mm.
Všiměte si, že linie rázové vlny není přesně přímková, ale zakřivená, protože směrem od osy střely částečně klesá tlak. Za hlavní rázovou vlnou je tlak zýšenej a proto má rázová vlna strmější úhel. Střela s tupým čelem při pohybu silně stlačuje ("hrne") vzduch před sebou a proto se může při nižších rychlostech rázová vlna tvořit daleko před vlastním tělem střely.

Šípový podkaliberní protipancéřový střely nenesou výbušninu - veškerej průraznej efekt je danej kinetickou energií střely. Její hlavice je z wolframu (19 g/cm3) a po opuštění hlavně se její límec od těla střely oddělí. Šípový střely tudíž nelítaj moc přesně, využívaj se jako tanková munice při útoku na pozemní cíle, kde záleží na jejich schopnosti prorážet vrstvenej pancíř, kterej odolává běžnejm kumulativním střelám.

SRNKA [5.11.05 - 22:02]
Rázový vlny na hladině šířící se od ústí 5 a 15 palcovýho děla bitevního křižníku USS Iowa.

SRNKA [5.11.05 - 21:55]
Rázová vlna při průletu nadzukový stíhačky F-14 Tomcat mezi loděmi doprovázaná sonickým třeskem. Další pěkné video s viditelnou rázovou vlnou je zde a zde (cca 1 MB MPEG video).

SRNKA [5.11.05 - 14:02]
Jedním ze způsobů jak si představit kvantovaný smyčky gravitace tvořící naše vakuum je Steinerův a Boyeho povrch, kterej vznikne rozdělením známý Kleinovy láhve (3D konvexní těleso s jediným povrchem). Představuje tvar, na kterej se vlastní vahou zhroutí kapka, kde je většina energie a tim pádem hmoty soustředěná v gravitační vlně šířící se po jejím povrchu. Matematicky lze proces hroucení gravitační vlny popsat jako tzv. inverzi povrchu.

SRNKA [4.11.05 - 18:59]
LOS: Místo dvou přitahujících se destiček můžeš zkusit stejně dobře čerpat energii ze dvou souhlasně orientovanejch magnetků. Ony se totiž nakonec přitahujou silou stejnýho původu, jen operující přes svinutý dimenze, pročež EMG je mnohonásobně silnější, než Casimirova síla. Jinak je to ten samej prinicp a jak vidíš, dodnes nikdo nevymyslel, jak na principu dvou přitahujících se destiček sestrojit zařízení, který by z nich čerpalo energii. Jinak nevím, proč by se neměla při oddalování destiček konat žádná práce, když se nejprve samy k sobě "přicucnou". Síla kterou se k sobě "přicucnou" je přece právě přesně ta síla, kterou budeš muset při jejich oddalování zase překonávat.
KISMET: Asi se tím myslí jeden litr, jenže ten se ohřátím roztahuje, tak je lepší energii vztahovat na hmotnost, která se při zahřátí nemění.

LOS [4.11.05 - 16:00]
SRNKA: Ne vazne. Nejsem zadnej nanotechnolog, ale podle moji redstavy je to tak ze pokud se k sobe ty desticky pricucnou potom se po sobe posunou (jen prekonani treni jinak zadna prace) a potom se zas oddalej (sila se neprekonava) a pak se zase posunou tak aby byly paralelne je to uzavreny cyklus ve ktereme se kona (umerna prumerne sile a vzdalenosti kterou se priblizej ty desticky) ? No a perpetum mobile to neni protoze to odstinuje elmag. vlny. Je to jako pokud bys postavil podobnou vec na vode a vodnich vlnach, taky by fungovala pokud by byly vlny... A tady vlny jsou a jsou zmerene takze ta moznost byt teoreticka tu je... Me prave zajimalo na kolik se to muze uplatnit, protoze je supr si predstavit ze budete mit noutic s integracem co bude mit v sobe tisice takovejch bordelu a pojede sam bez proudu... Navic se mi zda ze na to jak dochazej pri rostouci spotrebe konvencni zdroje a jaderky jsou drahy, tak jsou vsichni v nejvetsim klidu (as na jednu valku o ropu).

SRNKA [3.11.05 - 23:39]
LOS: Magnet taky působí silou a přitom z něj taky nebylo žádný perpetuum mobile sestrojený...

LOS [3.11.05 - 22:12]
SRNKA: je mi jasny ze jde o spád neboli o místo, kde působí síla a tu sílu potom přeměnit na pohyb nebo jinou formu energie. No a tady mame dve plosky mezi kterejma pusobi na jsotou vzdalenost, kterou jsme schopný sestrojit, sila. To treba muze jít použít, ne? Ja to asi neudelam, ale je dobré o tom vědět a sledovat dění v tomhle směru. Třeba vývoj nanotechnologii ... Stema GA me zajimalo, takovy GA, ktery ma NEJMIN pravidel a takovy veci jako pohlavni dimorfizmus ochrana genu, ruzny paraziti (motor evoluce) a vsechny ty vychytavky z toho vypadnou samy. Podle me se v takovem pripade bude muset hodne pracovat na prostredi a pripadne ke kazde vlastnosti napriklad operatoru + priradit nejaky gëometricky tvar aby to mohlo tvorit slozitejsi ruzne stabilni struktury a ne byt napojene skoro libovolne na sebe. Z toho libovolnyho napojeni vznika bloat a tam prerusta kvantita v jeste vetsi kvantitu ne v kvalitu.

SRNKA [3.11.05 - 17:13]
LOS: .a pry je uz lepsi pouzit elektrostatickou silu... To sem ti asi sotva mohl poradit. Pro čerpání energie z nějakýho prostředí není rozhodující, kolik jí v tom je, ale jakej energetickej gradient k tomu můžeš využít. Podobně ani voda v potoce na horách ti nezajistí, že budeš mít nadosmrti o energii postaráno - musíš napřed vybudovat přehradu, jinak ti muže bejt docela putna, že žiješ v nadmořský výšce 4 km/mořem. Takže problém čerpání energie z vakua je problém postavení tý přehrady - což je problém, protože ta energie současně tvoří veškerou hmoty. Je to jako stavět přehradu z tytéž vody, kterou má zadržovat... No - třeba přijdeš na nějaký řešení a budeš do smrti ve vatě...;-)
...takhle jednoduche jak jsi to popsal to neni, protoze casem vznika tzv "bloat", coz jsou sekvence kodu bez vyznamu, nekdo si to vyklada jako introny v genech.... Nikdo taky ale netvrdí, že se programy vyvíjej stejným mechanismem, jako geny v buňkách. Buňky si svou genetickou informaci chráněj, např. před kopírováním programu ji replikujou, aby se nevošoupala a do kopií zabudovávaj pomocný informace a samoopravný mechanismy a ty samozřejmě informaci v DNA nafukujou. Ani datový CD neobsahuje jen samotný data, zhruba 10% jeho kapacity zabíraj samoopravný kódy, proto se na datový CD vejde víc dat, než na videoCD, kde tyhle kódy bejt nemusej. A je pravděpodobný, že když se genetická informace mění, tyhle samoopravný informace v DNA zůstávaj. Buňka s tím nemá problém, protože jí rendundace nevadí - naopak - čím je užitečná informace v molekule DNA naředěnější, tim je menší pravděpodobnost, že se poškodí.

LOS [3.11.05 - 12:55]
SRNKA: Pred casem jsem se zajimal o "zero point energy" casimirovu silu a bylo mi to docela jasne vysvetleno. Jen jsi pritom zminil, ze jako praktickej zdroj energir se to nehodi a pry je uz lepsi pouzit elektrostatickou silu. Co si mel na mysli? Jeste k tem genetickejm algooritmum. Takhle jednoduche jak jsi to popsal to neni, protoze casem vznika tzv "bloat", coz jsou sekvence kodu bez vyznamu, nekdo si to vyklada jako introny v genech. Je ale fakt, ze je treba do GA zavest neco jako je na enzymech tj. to ze urcity kusy budou mit jako geometrickou stavbu a neco holt na sebe bude pasovat a neco ne tak se do toho zavede aspon nejakej poradek a zamezi se uplne chaoticke stavbe nezmyslnejch konstrukci...

SRNKA [3.11.05 - 09:37]
ANON: ..tím veškerou diskusi s Vámi definitivně končím, protože pro mě není přínosná... K témuž názoru jsem dospěl už včera, protože na jádro mých námitek stejně neodpovídáte..;-) Nerad bych, aby se to tu zvrtlo v nějaký rozbředlý pseudofilozofický blábolení - to radši budu debatovat o tom, jaký napětí ustojí medvěd na stožáru.

ANON [3.11.05 - 08:24]
RE SRNKA Děkuji za věcnou odpověď, ten medvěd je opravdu poučný. Ale abyste se naučil rozlišovat determinismus a kauzalitu, chtěl jsem Vás ještě poučit, že zatímco determinismus představuje ekvivalenci příčin a následků (a celé reality v celku), kauzalita je logickou implikací. Ten rozdíl snad alegorizuje i Vám podstatu věci. K naší diskusi o místo pro Boží úlohu se podívejte na nábožensky orientovaného "fyzika" Barboura, kam vedou úvahy spojené s vírou: samozřejmě k determinismu, k budoucnosti dopředu "natočené" jako na filmu. Tím veškerou diskusi s Vámi definitivně končím, protože pro mě není přínosná. Vyhrazuji si ale právo upozorňovat, pokud někde uvidím od Vás nějakou hloupost. Streit

SRNKA [2.11.05 - 23:48]
Kalifornskej hnědej medvěd nejenže šplhá po sloupech elektrickýho vedení jako lasička, ale má navíc ještě sedum životů - na snímku se právě mění v topinku po zásahu 6kV a padá z výšky osmi metrů - přesto šelma obě rány osudu přežila...

ANON [2.11.05 - 14:39]
RE TYCHO - TELEPORTACE V takových případech je lepší být skeptický než měnit názor na svět podle dílčích neověřených "informací". Streit

ANON [2.11.05 - 14:36]
RE SRNKA Reakce po rozboru: //Determinismus znamená: existuje jednoznačné přirazení příčin a následků / následků a příčin. Právě jste řekl, že nejsou v realitě rozlišovány. Na základě čeho je tedy rozlišuje vaše pojetí determinismu?// Neřekl jsem, že nejsou v realitě rozlišovány, ale toto že by znamenal determinismus. Jinak: V determinismu by existovalo jednoznačné přiřazení řetězce jevů (nikoliv dějů), jakýchsi apriorně stanovených příčinonásledků. //...vesmír je v celé historii svázán vratným řetězcem jevů, je jako zamrzlá krajina, jako paměť ROM... Musíte ale přece vidět, že takto vesmír nefunguje, je velmi výrazně nevratný. Nevím, o co se opírá váš determinismus, ale o existující vesmír určitě ne.// Vždyť to tvrdím! Opačně: vesmír se neopírá o determinismus, není to „můj“ determinismus, byla by to vratná kauzalita. Jen jsem rozepsal, co by znamenal determinismus. //V intencích toho, co o vesmíru víme je vznik evoluce nevyhnutelný a deterministický.// Souhlasím, ale to je filosofické tvrzení. // Proč by nemohly v takovém systému vznikat nové informace - samozřejmě rovněž deterministicky? Problém indeterminismu se redukuje na nedostatek informací o procesu vzniku informací.// V determinismu by všechny jevy a s nimi i všechny informace „zadrátovány“ od počátku. Mohla by se měnit jen interpretace těchto informací, a to ještě jen za předpokladu, že bychom sami sebe vyňali z tohoto systému. //Neexistence šipky času ještě neznamená, že čas neplyne - příkladem je právě to vlnění v kvantově mechanickém appletu, které jsem zniňoval níže. Celý applet se vesele hýbe, čili čas v něm určitě plyne - jen nelze určit jakým směrem. Ve skutečnosti je to názorný důkaz symetrie času.// Váš aplet spíše znázorňuje interferenci. Souhlasím, že čas plyne, ale je to jako při hře LIFE. Že my subjektivně nepoznáme na první pohled na základě zkušeností s makroskopickými projevy 2. termodynamického zákona, který stav je předcházející, a který je následující, „ví“ to ten počítač, který tu animaci provedl. Je to jen kauzalita, nikoliv determinismus. Také nemůžeme vědět, jestli se ten hýbající systém časem nějak nevratně nezorganizuje (zda třeba neprojde fázovou změnou). Determinismus by předpokládal, že můžeme volně od vázy přecházet ke střepům a naopak! //V simulačních programech evoluce není nijak neobvyklé, že dosáhnete pokaždé stejného výsledku právě proto, že evoluce za všech okolností směřuje k optimálnímu řešení pro dané podmínky. Ani pak to ovšem neznamená, že poces evoluce je vratný.// Však také není deterministický, ale asymetricky kauzální! (jako všechny počítače). //...determinismus nutně vede k solipsismu... Myslíte nutně jako deterministicky?// Nutně – jako logicky nevyhnutelně. //..determinismus nutně vede ke kreacionismu... Jedině tím že připustíme, že svět je indeterministický, čili nevysvětlitelný, pak v něm děláte místo pro stvořitele a jeho zázraky. Ve skutečnosti vaše pojetí stvořitele vychází z pravého opaku, z předpokladu determinismu, čili ve vašich závěrech cítím dosti hluboký vnitřní rozpor - celá ta vaše filosofie mi připadá postavená tak nějak naruby - to že s ní vylučujete existenci inflace mi v kontextu téhle diskuse připadá víceméně zákonitý.// Jednoduchost zákonů, jejich apriorní existenci - nikoliv tedy komplexitu, nikoliv neurčitost vyplývající z masivního paralelismu, nikoliv povstávání kvality z kvantity, nikoliv samoorganizaci – považují Grygarové za důkaz Boží existence. Byl bych rád, kdybyste nebyl konfrontační a nepřizpůsoboval pořád sémantický význam mých výroků své oponentuře. Vždyť se zdáte dost inteligentní, abyste pochopil, co chci sdělit. Vždyť to vysvětluji polopatě, a kdo chce, pochopí.

ANON [2.11.05 - 13:10]
RE SRNKA Okamžitá reakce: Proboha rozlišujte determinismus a kauzalitu. Determinismus vyžaduje nikoliv Boha-aktivistu, který by vyplňoval indeterministické mezery svým voluntarismem, jak mi předhazujete, ale vyžadoval by Boha - Prvohybatele a apriorního Designéra, čímž také Grygar a spol. argumentují. Já v tom žádný rozpor nemám, když rozlišuji mezi determinismem a kauzalitou. Já rozlišuji mezi příčinami a následky, předpokládám-li asymetrickou kauzalitu, v determinismu by bylo toto dělení irelevantní. Simulační programy evoluce opravdu z principu nemohou být deterministické. Právě v druhém díle své knihy to vysvětluji, jak se zpracování informace liší podle typu. Ten kvantový paradox tam vysvětluji rovněž, a žádný rozpor tam není. Prostě determinismus je skryt za obzorem, z kterého neuniká informace. Jestliže jakoukoliv informaci dostaneme z "černé skříňky" ven, už to nemůže být deterministický systém. Pochopte, že ta Schroedingerova kočka v krabici nemůže být živá/mrtvá jen proto, že na ni nevidíme, když z této oblasti čas ty informace odnáší, protože běží i uvnitř krabice. V kvantové oblasti naproti tomu zůstane informace tvarem prostoročasu uzavřena, takže se může zevnitř jevit deterministicky, zatímco zvenčí, když se rozhodneme si pro informaci "dojít" neurčitě (tedy měření dává neurčitý výsledek). Streit

TYCHO [2.11.05 - 12:46]
ANON [2.11.05 - 10:39 ...//Posledním limitem je změna na časové ose. Všechny Planckovy limity "zavazují" pouze projekci reality do prostoru//...
Pokud platí, že Planck. veličiny jsou ty nejmenší možné, pak časový interval má šipku času rozmazanou. Odbočím. - Kdesi jsem četl, že skupině jistých pokusníků se povedlo provést TELEPOTRACI (jen částic) tak, že zánik a geneze proběhly v záporném čase. Tvorba předcházela zániku. Časový posun byl údajně velice krátký. Pokud je informace pravdivá, kauzalita byla porušena (i několikrát).
...//Kvazispojitost času (nemožnost v prostoru prokázat jeho diskrétnost) je garantem konzistence reality a soudržnosti nevratné kauzality//...Existují tedy vyjímky, kdy to neplatí. Ostatně nemožnost něco prokázat neznamená neexistenci.

SRNKA [2.11.05 - 12:06]
ANON/STREIT..Je fraktální, ale má své dno.... Co je to "dno"? Limitní počet faktálních dimenzí? Pokud ano, proč se tak domníváte?
..Kvazispojitost času (nemožnost v prostoru prokázat jeho diskrétnost) je garantem konzistence reality a soudržnosti nevratné kauzality.... Opět si tím nejsem zdaleka tak jistý. Z hlediska vlnění na vodní hladině není vůbec nutné, aby se voda chovala nespojitě jak v prostoru, tak čase.

SRNKA [2.11.05 - 11:57]
RE STREIT: Determinismus znamená: realita nerozlišuje příčiny a následky. Právě proto by měl být kvantově mechanický děje, který to evidentně nerozlišujou příčinu a následek ("šipku času") vzorem determinismu. Ve skutečnosti mám pocit, že je tomu v obecném povědomí právě naopak - jak to tedy je?
Determinismus znamená: existuje jednoznačné přirazení příčin a následků / následků a příčin. Právě jste řekl, že nejsou v realitě rozlišovány. Na základě čeho je tedy rozlišuje vaše pojetí determinismu? Opírá se vůbec o poznatelnou realitu?
...vesmír je v celé historii svázán vratným řetězcem jevů, je jako zamrzlá krajina, jako paměť ROM... Musíte ale přece vidět, že takto vesmír nefunguje, je velmi výrazně nevratný. Nevím, o co se opírá váš determinismus, ale o existující vesmír určitě ne.
..neexistovala by žádná neurčitost, žádná evoluce, žádná konkurence, žádné prvky volnosti, žádné bifurkace... To je pouze vaše hypotéza. V intencích toho, co o vesmíru víme je vznik evoluce nevyhnutelný a deterministický.
..nemohla by vzniknout žádná nová informace, která by v systému nebyla od začátku... Proč by nemohly v takovém systému vznikat nové informace - samozřejmě rovněž deterministicky? Problém indeterminismu se redukuje na nedostatek informací o procesu vzniku informací.
..Čas by byl symetrický a neměl by žádný smysl.... Neexistence šipky času ještě neznamená, že čas neplyne - příkladem je právě to vlnění v kvantově mechanickém appletu, které jsem zniňoval níže. Celý applet se vesele hýbe, čili čas v něm určitě plyne - jen nelze určit jakým směrem. Ve skutečnosti je to názorný důkaz symetrie času.
..realita by neměla žádný důvod se ODEHRÁVAT, musela by být Stvořena jednou provždy... Opět viz výše - pokud budete schopen deterministicky popsat vývoj reality, obejdete i tento požadavek. V simulačních programech evoluce není nijak neobvyklé, že dosáhnete pokaždé stejného výsledku právě proto, že evoluce za všech okolností směřuje k optimálnímu řešení pro dané podmínky. Ani pak to ovšem neznamená, že poces evoluce je vratný.
..Pro Stvořitele by bylo efektivnější takový Vesmír vypálit přímo do MÉHO mozku... Argument který se opírá o neověřitelné předpoklady není v této debatě relevantní.
...determinismus nutně vede k solipsismu... Myslíte nutně jako deterministicky? Dokažte..;-)
..determinismus nutně vede ke kreacionismu... Jedině tím že připustíme, že svět je indeterministický, čili nevysvětlitelný, pak v něm děláte místo pro stvořitele a jeho zázraky. Ve skutečnosti vaše pojetí stvořitele vychází z pravého opaku, z předpokladu determinismu, čili ve vašich závěrech cítím dosti hluboký vnitřní rozpor - celá ta vaše filosofie mi připadá postavená tak nějak naruby - to že s ní vylučujete existenci inflace mi v kontextu téhle diskuse připadá víceméně zákonitý.

ANON [2.11.05 - 11:50]
RE TYCHO //Pokud se stanu budoucím čtenářem II. části knihy autor/Streit, tak to bych chtěl (a možná i další) skoro detailní vysvětlení. osobně si myslím, že fráktál nejde od minus do plus nekonečna. To jen matemat. platí, fyzikálně né!// Délka nekonečně fraktálního pobřeží by byla nekonečná. Proto, aby vůbec jakákoliv míra měla smysl, musí mít fraktalita své kvantové dno. Streit

TYCHO [2.11.05 - 11:18]
SRNKA [2.11.05 - 00:43] TYCHO: Prostě první varování. Takovej neurčitej pocit strachu...;-)
??? Z čeho bych měl mít strach, dělám-li měco chybně - tak mi to laskavě sdělte.......

ANON [2.11.05 - 10:39]
RE TYCHO//..topologie prostoročasu v toku času (tvzení:) není fráktální ač se tak velmi, velmi zdá ?// Je fraktální, ale má své dno. Posledním limitem je změna na časové ose. Všechny Planckovy limity "zavazují" pouze projekci reality do prostoru. Ta samoorganizující se informační báze v ČASe jako plochém hyperprostoru nekonečně vytváří běh reality. Jestli se změní ineterministická pravidla na jiná indeterministická pravidla nemá význam, protože i tato pravidla jsou jen fraktálně pojaté informace. Je to jako "reality show", vysílaná z hyperprostoru, kde prostor je přijímačem, i když se zpětnou vazbou. Je to takový autokatalytický hierarchický systém. Kvazispojitost času (nemožnost v prostoru prokázat jeho diskrétnost) je garantem konzistence reality a soudržnosti nevratné kauzality. Streit

ANON [2.11.05 - 10:24]
RE SRNKA //Jakmile ale od určitý úrovně prohlásíte: tak tohle prostředí už je homogenní, z žádných vibrací ničeho dalšího se neskládá, s tímhle modelem měřítka absolutního času přirozeně skončite. Nechápu tedy, že to nevidíte, že si to neuvědomujete.// Nemyslete si, že jsem hned nevěděl, jakou past jste mi ve své otázce o konzistenci konečnosti fraktálních urovní a absolutnosti času nastražil.Do této pasti jsem se chytit nenechal. Musíte rozlišit, že já jsem nikdy neprohlásil, že absolutní čas je homogenní. Naopak, jeho nehomogenity vytvářejí ty vyšší úrovně - nehomogenity v nehomogenitách (čili vlnky chápu jako frekvenci elementárních změn). Prostorové nehomogenity jsou vnořeny v čase, "odehrávají" se na jeho vlnách. Říkám, že čas je něco takového, jako změna od jednoho kroku hry LIFE ke druhému. Jak dlouho ta změna trvá, nemá význam. Už vůbec nemá význam, jaký takt má procesor, žijeme-li uvnitř počítače. Je-li vesmír samoorganizujícím se systémem, tu základní kadenci změn nemáme čím změřit, protože žádný externí metr neexistuje. Čas je invariantní i vůči indeterministickému indeterminismu. Také jsem neřekl, že každý prostor lze rozkouskovat na menší, já neustále píšu, že kvantování má své dno. Vy si snad myslíte, že úrovně vesmíru nemají žádné dno a jsou nekonečně rekurentní? Streit

ANON [2.11.05 - 09:46]
RE SRNKA //..mám s vaším spojováním reversibility a determinismu docela problém.// Determinismus znamená 1) Realita nerozlišuje příčiny a následky. 2) Existuje jednoznačné přirazení příčin a následků / následků a příčin. 3) Vesmír je v celé historii svázán vratným řetězcem jevů, je jako zamrzlá krajina, jako paměť ROM. 4) Neexistovala by žádná neurčitost, žádná evoluce, žádná konkurence, žádné prvky volnosti, žádné bifurkace. 5) Nemohla by vzniknout žádná nová informace, která by v systému nebyla od začátku. 6) Čas by byl symetrický a neměl by žádný smysl. 7) Realita by neměla žádný důvod se ODEHRÁVAT, musela by být Stvořena jednou provždy. Jen naše vědomí by po ní klouzalo. 8) Pro Stvořitele by bylo efektivnější takový Vesmír vypálit přímo do MÉHO mozku. MÉHO říkám proto, že existenci čehokoliv jiného by nebylo možné prokázat. 9) Determinismus nutně vede k solipsismu. 10) Determinismus nutně vede ke kreacionismu. Je to jasné jak facka. Chápete aspoň to? Streit

KISMET [2.11.05 - 08:31]
SRNKA [1.11.05 - 19:43]A protože v něm nebyl pohyb, nemohl v něm plynout ani čas. ...Jakmile však narazíme na homogenní prostředí, které už samo není složeno z jiných vlnek, končíme nejen s kvantováním času, ale i s časem samotným. Žádné vlnky = žádný pohyb = žádný měřítko absolutního času

S tímto názorem lze souhlasit. Pojem času si vytvořili lidé, aby mohli popsat postupné, vyvíjející se děje. Nebude-li takový děj, pak pojem času ztrácí smysl. Nebude jej ani čím odměřovat. Myslím ale, že stejně pravdivý je názor, že čas plynul od nekonečna když první děj určil bod nula (podobně jako vznikly kalendáře) a poplyne do nekonečna bez ohledu na to, jestli někdy v budoucnu nastane absolutní homogenita a čas opět ztratí smysl.

SRNKA [2.11.05 - 00:43]
TYCHO: Prostě první varování. Takovej neurčitej pocit strachu...;-)

TYCHO [1.11.05 - 23:21]
SRNKA [1.11.05 - 20:47]..... První varování.
Co tím myslíte ! Vadí Vám mé články ???

SRNKA [1.11.05 - 22:45]
Na simulátoru elektrických obvodů je názorně vidět, jak funguje usměrňovač střídavýho proudu na stejnosměrný v napájecích zdrojích pro elektroniku. Obě vlny střídavého proudu procházejí tzv. Wheatstoneovým můstekm tvořeným čtveřicí diod uspořádaných tak, že v každý půlperiodě vedě proud jedna polovina můstku. Kondenzátor připojený na výstup vyrovnává zbytkové kolísání napětí, protože se nabíjí, když napětí roste a vybíjí do zátěže, když napětí na výstupu klesá.

SRNKA [1.11.05 - 22:21]
Vítězný zpěv v televizní soutěži? Kdepak, demonstrace rezonance, aneb jak se vlastní úsilím připravit o výhru.

Na zpomaleným záznamu podobnýho pokusu v laboratorním uspořádání ale můžete vidět, že napohled křehklý sklo může v oblasti rezonančních kmitočtů odolávat intenzivním deformacím. Je to způsobený tím, že skelná fáze působením mechanického napětí částečně přechází v gelovou.

SRNKA [1.11.05 - 20:47]
TYCHO: Říkám tím přece: zatímco může probíhat výměna hmoty/energie bez výměny informace, nikdy nemůže být výměna informace bez výměny energie. Tim přece neříkám, že si nějaký fotony (ne)můžou vyměňovat energii bez fermionů.
..osobně si myslím, že fráktál nejde od minus do plus nekonečna... versus ..topologie prostoročasu v toku času (tvzení:) není fráktální ač se tak velmi, velmi zdá ?.. Když si něco myslíte, proč se na to v příštím příspěvku ptáte?
..ač změna pravidel ... může teoreticky být i taková, že se vesmír otočí op 360°.. První varování.

TYCHO [1.11.05 - 20:08]
SRNKA [1.11.05 - 19:29]//...to funguje na základě přechodu kvantity v kvalitu (t.j. novou informaci) takto: méně organizovaná hmota kondenzuje v uspořádanější....
To chápu a lze s tím souhlasit, (ač další věta je trochu podivně formulovaná). Ale chybí mi objasnění, že:.//Ne každá výměna energie je totiž nutně spojená s výměnou informace... atd a opačně né ??// . Jasně, bez hmoty by výměny energie nebylo (i my jsme z hmoty a my tu diferenci pozorujeme). Není mi známo, že by (zjednodušeně) 2 fotony si uměly vyměnit části svých energii (bez součinnosti s fermiony)...
K fraktálům: ...ano i hra LIFE je na podobné "zákonitosti" založena. A tak moje otázka-(ač byla původně pro ANON/STREIT)- topologie prostoročasu v toku času (tvzení:) není fráktální ač se tak velmi, velmi zdá ?:
S fázovými změnami souhlasím ač změna pravidel //...ale dokonce nedeterministicky nedeterministické...// může teoreticky být i taková, že se vesmír otočí op 360°, tedy změna bude - zase to samé.

SRNKA [1.11.05 - 19:58]
Co se determinismu týče, dokonale vratbný je pouze kvantově mechanický systém v ustáleném stavu. Můžete si ho prohlédnout na tomhle appletu, když ho nějakou chvíli necháte běžet. Pak dojde k situaci, kdy nebudete schopen v takovém systému ani po sebedelším koukání rozlišit, kterým směrem běží čas, částice se rozplyne a všechny její vlny se budou vymezeným prostorem šířit dokonale reverzibilně. Ale takhle dokonale vratně vystupuje vesmír jen opravdu na té nejnižší úrovni, kterou přitom nazýváme kvantově mechanicky indeterministickou. Čili mám s vaším spojováním reversibility a determinismu docela problém.

SRNKA [1.11.05 - 19:51]
..Pokud nechcete vidět čas jako fyzikální veličinu, podívejte se na ni jako na konstitutivního informačního činitele veškerého stavu reality v nekonečném toku. To jste moc nevylepšil. Veškerý debaty o čase ztrácí fyzikální a tedy i metafyzický smysl, pokud za ním přestaneme vidět hmatatelnou fyzikální veličinu. Nuže, co je vlastně fyzikální čas plynoucí pro vlny na hladině vody? Je to frekvence vibraci molekul (v obecném přibližení zvukových vln), jejichž vibrace, srážky a interference determinují hustotu vody a tedy i relativní rychlost, se kterou se po povrchu šíří vlny na hladině. Pro tuto rychlost je přirozeným měřítkem vlnová délka vibrací Brownova pohybu, který tvoří prostředí vody - žádné jiné vhodné srovnávací měřítko v takovém systému není. A podobně i pro vlnovou délku samotných vibrací Brownova pohybu existuje jediný srovnávací meřítko daný vlnovou délkou vibrací uvnitř atomů, atd. Jakmile ale od určitý úrovně prohlásíte: tak tohle prostředí už je homogenní, z žádných vibrací ničeho dalšího se neskládá, s tímhle modelem měřítka absolutního času přirozeně skončite. Nechápu tedy, že to nevidíte, že si to neuvědomujete.

SRNKA [1.11.05 - 19:43]
ANON: ..A když já celou věc vidím obecněji s časem jako nositelem veškeré reality .. Já to vidím ještě obecněji a vidím tedy, že jediný pravidlo ve vesmíru je, že žádný pravidlo neplatí, kromě pravidla vývoje pravidel, čili evoluce. Takže vidím i to vaše pokračování abstraktního času, ale současně vidím, že už časem není - proto mohu s klidem tvrdit, že vesmír vznikl z absolutně z ničeho, bez jakýchkoliv dalších předpokladů o hmotě, energii, prostoru a času. To jsou věci, co? Ale váš hlavní problém jsou logický rozpory - o abstraktně plynoucím čase můžete hovořit jen tehdy, dokud nedojde k té změně pravidel. Pokud existuje konečnost fraktálních dimenzí vesmíru, pak se od určité úrovně jeví éter spojitý. S tím já problém nemám, ale ve spojitém prostředí už nemůže dojít k žádnému dokazatelnému pohybu na nižší úrovni, to prostředí je apriori nehybné a na začátku vzniku vesmíru nejspíš taky nehybné bylo. A protože v něm nebyl pohyb, nemohl v něm plynout ani čas. Nebo ještě jinak - existenci abslutního času v našem vesmíru odvozujeme od předpokladů pohybu vakua, podobně jako rychlost toku času na hladině vody odvozujeme z hustoty mikrovibrací Brownova pohybu, tvořících prostředí vody, zkrátka z vibrací o úroveň dimenzí níže. Z tohoto pohledu je prostředí každého prostřed nespojité a my můžeme předpokládat tok absolutního času plynoucího v tomto prostředí. Jakmile však narazíme na homogenní prostředí, které už samo není složeno z jiných vlnek, končíme nejen s kvantováním času, ale i s časem samotným. Žádné vlnky = žádný pohyb = žádný měřítko absolutního času. Je to jasné?
Problém je, že jste trubka a sám říkáte, že měřítko času je odvozeno od toho, že každý prostor jde rozkouskovat na menší. Homogenní prostor už kouskovat nejde, čili zaniká i pojem absolutního v něm plynoucího času. To mi přijde jednoduché jako trojčlenka.

SRNKA [1.11.05 - 19:29]
TYCHO: Polopaticky: ve vesmíru to funguje na základě přechodu kvantity v kvalitu (t.j. novou informaci) takto: méně organizovaná hmota kondenzuje v uspořádanější. Podobně i méně kvalitní (t.j. více materializovaná) informace při postupným zvyšování obsahu energie spontánně přechází do energeticky/informačně bohatšího stavu. Z toho titulu mi známa žádná výměna informace bez příslušného obsahu hmoty či energie a nejen to, ta hmota je tu vždy prvotní.
.že fráktál nejde od minus do plus nekonečna.. Myslím, že se dá ukázat, že evoluce se stará o pestrost i na téhle úrovni - zhruba na každé šesté úrovni dochází ke zásadní změně pravidel, v důsledku čehož se i předchozí vývoj indeterminismu stane indeterministický. V nejjednodušší rovině kvantované výměny gravitačních vln popsané vlnovou rovnicí se takový evoluční předěl dá vyjádřit dokonce i topologicky. Lze si to představit tak, že když hustota energie ve vesmíru překročí určitou mez, vznikne nová dimenze a zahušťování pokračuje v jejím rámci. Od určitého počtu odvozených dimenzí ale přestane stačit i tenhle mechanismus a vznikají struktury, které jsou s ohledem na předchozí nejen nedeterministické, ale dokonce nedeterministicky nedeterministické, dojde prostě k zásadní změně dosavadních pravidel.

TYCHO [1.11.05 - 18:39]
//zdravím - byl jsem nějakou dobu mimo CR - a jak čtu příspěvky (á 14 dnů) - tak se i bavím.
Faktem ale je, že pokud dva šermují tak dalším se dobře kouká.
A tak bych měl i pár dotazů:
SRNKA [31.10.05 - 13:47] poslední věta.//Ne každá výměna energie je totiž nutně spojená s výměnou informace - ale obráceně to neplatí. // Námitka: Pokud je myšleno, že to občas neplatí, pak snad je to pravda, ale imho, že by to neplatilo vždy - to se mi nezdá. Lze to blíže popsat ???
ANON [31.10.05 - 09:09] 2/ ...že éter sice existuje, ale není prostředím pro šíření gravitace, ale že to je samotný fraktální tvar prostoročasu...
Pokud se stanu budoucím čtenářem II. části knihy autor/Streit, tak to bych chtěl (a možná i další) skoro detailní vysvětlení.
osobně si myslím, že fráktál nejde od minus do plus nekonečna. To jen matemat. platí, fyzikálně né! S prostorem resp. plus s časovým rozměrem fraktální podobnost platí (podle mého) jen a jen na určitém intervalu. Nebo snad lze něco generovat i pod Planck. délkou či časem - aááá nebo to chápu já jinak a měl bych být poučen.

NOFACE [1.11.05 - 18:09]
coby nie je doformovatelny, ked sa nudim, cas mi ide pomalsie :)

ANON [1.11.05 - 15:27]
//souhlasíte s tím, že předpoklad nekonečnosti fraktálních úrovní vesmíru není konzistentní s představou existence absolutního času - ano/ne?// Není konzistentní s kvantovým pojetím jakékoliv kalibrace dimenzí. Čas se však jeví kvazispojitě, anžto je nejelementárnějším etalonem změny. Absolutní je v tom smyslu, že není ničím jiným deformovatelný. Jeho kadence už nepodléhá žádnému testu a nemá smysl se ptát po délce elementární jednotky času. Ať je dlouhá jak chce, je absolutně elementární. Je limitou diskrétnosti. Tím, že nemůžeme prokázat jeho nespojitost, je absolutní čas konzistentní s konečností fraktálních úrovní vesmíru. Streit

ANON [1.11.05 - 15:10]
//Jiný zákony nemáme, tak celkem logicky předpokládám, že tam současný zákony platit nebudou a dovozuju z toho, že v takový soustavě není definován pojem čas jako fyzikální veličina.// Tak Vy předpokládáte, ale nevíte. A když já celou věc vidím obecněji s časem jako nositelem veškeré reality před či po jakékoliv hypotetické fázové změně, tak toto zobecnění je nad Vaše abstrakční schopnosti. Pokud nechcete vidět čas jako fyzikální veličinu, podívejte se na ni jako na konstitutivního informačního činitele veškerého stavu reality v nekonečném toku. Streit

ANON [1.11.05 - 15:03]
Reprodukovatelná kauzalita NENÍ determinismus. Právě ta vratnost znamená na druhém pólu předurčenost. Musíte mít jednoznačně zaměnitelnou množinu příčin a následků, nikoliv jen reprodukovatelnost. O tom, co je v kvantové oblasti, nemáme informace do té doby, než z kvantové oblasti informaci vypustíme (třeba měřením), a tím zase kvantovou oblast narušíme. Neřekl jsem, že v kvantové oblasti je vratný čas, a proto si nemyslím, že tam panuje determinismus. I když se může zdát, že tam panují symetrické děje, projeví se asymetricky a dokonce nerčitě, když to chceme zjistit. Tento paradox řeší má hypotéza úniku informace. Streit

SRNKA [1.11.05 - 14:10]
..Když jste v koncích, prostě neracionalisticky uvedete, že selhávají fyzikální zákony.. Na tom není nic neracionalistického: to je prostá extrapolace faktu, že když pod hladinou vody selhávají zákony pro šíření vlny na hladině, když pod úrovní dimenzí našeho časoprostoru selhávaj zákony šíření světla, tak budou i pod úrovní šíření gravitace selhávat zákony pro šíření gravitace, zakládající existenci veličin jako je délka a čas. Jiný zákony nemáme, tak celkem logicky předpokládám, že tam současný zákony platit nebudou a dovozuju z toho, že v takový soustavě není definován pojem čas jako fyzikální veličina.

SRNKA [1.11.05 - 14:06]
ANON/STREIT: K vašemu sebeohodnocení - jste určitě zasloužilej a velmi dobrej - ale teď zrovna čelíte konkrétním dotazům/námitkám a je jen na vás, jak se s nimi vypořádáte. Podotýkám, že směřují přímo k jádru vašeho pojetí času a determinismu, ze kterého mám pocit, že vytrvale směřujete proti elementární logice věci.

SRNKA [1.11.05 - 14:02]
ANON/STREIT: ..Čas je prostě právě tak „rychlý a hustý“, jaký je... souhlasíte s tím, že předpoklad nekonečnosti fraktálních úrovní vesmíru není konzistentní s představou existence absolutního času - ano/ne?
..aby byly deterministické, musely by být založeny na vratných hradlech... Tzn. aby se chovaly vratně? To nepovažuju za nezbytnou podmínku determinismu. V přírodě lze nalézt celou řadu nevratných jevů, které přesto (resp. právě proto) probíhají zcela deterministicky, tzn. takových které na danou množinu vstupních podmínek generují stále týž reprodukovatelný výstup - např. upustíte-li kouli, spadne po stále téže dráze na zem, aniž se obtěžuje vrátit do původní polohy.
Jelikož čas je nevratný, to by potom nemohl být žádný fyzikální děj přísně deterministický a pojem determinismus by ztratil víceméně smysl. V té souvislosti je zajímavé, že přísně reversibilní jsou právě vratné kvantově mechanické děje, kde právě z tohoto důvodu nemá smysl hovořit o šipce času. Mám tomu rozumět tak, že podle vašeho kritéria determinismu soustavy by měly být právě kvantově mechanické děje přísně deterministické? Ano/ne?

ANON [1.11.05 - 12:52]
RE YWEN: Máte pravdu. Na svou obranu uvádím, že jsem se vyjádřil pod tlakem útoků. Ani nehodnotím, zda je dobře, že jsem racionalista..., prostě jsem a někdo mi říká, že jsem zakuklený idealista. RE:Srnka: Jestli nenajdete odpověď v mém předchozím příspěvku, je to s Vámi horší, než jsem myslel. Tak je to s Vámi vždy: když nemáte protiargumenty, vyhnete se věci, urazíte autora, případně odpovídáte na něco, co nenapsal. Proto opakovaně Vaší pozornost předkládám: Vy třeba nedokážete pochopit, to nutné dno toho kvantování, tu kvazispojitost vzniklou tím, že že na odměření těch nejmenších kvant už nemáme žádný etalon ani dostatek energie. Takže čas je absolutně tak rychlý, jako nejmenší kvantum změny, jako dva po sobě jdoucí okamžiky, ve kterých je možno potenciálně zaznamenat změnu. Jako by se prostor v čase replikoval s touto frekvencí elementárních změn. Čas je prostě právě tak „rychlý a hustý“, jaký je. Všechny ostatní změny jsou relativní ve vztahu k tomuto etalonu. A jestli je dlouhý nebo krátký, tato otázka nedává smysl. Programu v počítači také nic není do toho, jaký takt má procesor. Ergo: absolutní, inertní, invariantní a irreversibilní čas se neopírá o nekonečnost fraktální struktury, ale o nezměřitelnost a neprokazatelnost diskrétnosti kvatových skoků v dimenzi času; nemáme tak tenkou jehlu, nemůžeme ji v prostorové projekci ani principiálně nalézt. Streit

YWEN [1.11.05 - 11:57]
Pane Streite, jako humanitně orientovanou osobu mě nezaráží vaše vědecké hypotézy, které bohužel neumím posoudit, ale přístup, kterým ho prezentujete. Píšete že přemýšlíte v obecných souvislostech a zakládáte si na širším kontextu, ale vzápětí se popíráte. Tím „popíráte se“ mám na mysli vaší kategorizaci vlastní osoby. Je znát jak jste hrdý na to, že jste racionalista, pragmatik a realista, a zcela určitě jím i jste, ale můj názor je ten, že to svědcí i o jisté omezenosti (nemyšleno pejorativně) v úvahách. Proč neponecháte takovou analýzu své osoby jiným, ať jsou to „oni“, kdo řeknou kdo jste, ať Vás jiní zařadí do kolonky do jaké patříte. ( notabene žádný filozofický slovník neuvádí, zda být racionalistou je lépe nežli iracionalistou). Přece pokud sám sebe vyhraníte, uzavíráte si přístup do oblastí, které se Vám sice zdají mylné, ale které mylné být nemusí…jaké jsou to ty vaše souvislosti , sahají jenom tam, kde končí vámi uznávaná realita? Existují souvislosti racionální a iracionální? Vy jste přesvědčen že ano. Já zas jsem přesvědčena (jako ateista, resp. ateistka, nepropadlá okultismu ani jiným alternativním naukám), že dvě kategorie lidí, vědci a filozofové, by si měli udržovat absolutní nadhled nad věcí a připustit si možnost čehokoli.
SRNKA: Je to prudce OT, tak to smaž.

SRNKA [1.11.05 - 11:24]
ANON/STREIT: Blah, blah... Takto si s Navrátilem mohu povídat celé týdny, aniž to k něčemu vede. ..Ve skutečnosti se váš předpoklad existence absolutního času opírá právě o předpoklad nekonečnosti fraktálních úrovní vesmíru - čili svoje závěry dedukujete právě opačně.. Máte k této námitce něco věcného?

ANON [1.11.05 - 11:04]
Tak teda ty lišky a zajíce určitě v nové knize neopíšu, protože tolik zase v blátě nejsem. Komplexitu složitých jevů už v předchozím díle vysvětluji mnohem sofistikovaněji. S tou fázovou změnou jste mě vůbec nepochopil, protože něco jako inflaci bych mohl připustit pouze tehdy, kdyby ta fázová změna byla epizodou v nekonečném toku času. Jinak je mnohem pravděpodobnější hypotéza o proměnlivé rychlosti světla. To jsem si nezávisle odvodil, načež až později jsem zjistil, že i některé autority uvažují obdobně. Kde Vy máte „důkaz“, že tomu tak není. Já si za svým názorem stojím na 90% (ne na 70%, jak mi předhazujete – viz má kniha). Není nic rozbředlého, když připustím, že nemusím mít pravdu. Jen blbec nechápe, že každá teorie stojí na soustavě axiomů, a že každá je v tomto smyslu tautologií (tedy pokud je logicky konzistentní – zaroveň úplná, jak dokázal Goedel, být nemůže). Vezměte si Ensteinův příběh s kosmologickou konstantou. „Pravda“ osciluje takto: kontrahující vesmír – statický vesmír – expandující vesmír s lambdou (chcete-li energií vakua). Vezměte si sázky Hawkinga s Penrosem či s Thornem, které navíc medializují. Každý si je jist na 100%, ale pravdu může mít jen jeden. Není lepší realisticky uznat, že že mohu vycházet ze špatných axiomů, nebo že jsem nemusel uvažovat všechny potřebné neznámé? Jinak docela si věřím – tedy svému prověřenému logickému myšlení - , kursy proti mým názorům jsou velmi vysoké, žádných 40-60%, jak mi předhazujete. Uvědomte si, že já nehraju na to, že v 50% případů budu mít pravdu, ale vzhledem ke kursům bych musel mít pravdu ve velké většině předpovědí, abych této vyrovnané pravděpodobnosti „výhry“ dosáhl. Proč nejste stejně přísný na výše jmenované fyziky? Já se jako ostuda informatiků necítím. V této profesi jsem určitě znamenal více, než Vy ve fyzice. Nebyl jsem jen nějaký programátor, ale byl jsem celostátně uznávanou autoritou při řešení složitých systémových problémů. Svědčí o tom i má doložitelná publikační činnost, i přednášky na mnoha celostátních seminářích s účastí stovek posluchačů, třeba v kongresovém centru. To uvádím jen proto, že napadáte ne mé názory, ale osobní integritu. Pokud jste Vy opravdu fyzikem, jste exemplárním důkazem, že kosmologii není možné nechat na pospas jen fyzikům, na to je to příliš vážná věc. Ještě bych jako informatik chtěl vyvrátit blud, který bohužel nesdílíte sám , že Von Neumannovská architektura je „přísně deterministická“. Klasické počítače totiž nejsou deterministické, protože jsou irreversibilní, jsou pouze restartovatelné s reprodukovatelným sekvenčním výpočetním postupem a výsledky. Aby byly deterministické, musely by být založeny na vratných hradlech (třeba typu řízené negace nebo na uchovávání všech vnitřních vstupů a registrů). Já zastávám názor, že prvotní a konstitutivní je informace, nikoliv naopak. Není to žádný idealismus, je to racium a realie, nevidím za tím žádný spiritismus, věčné vzory, ani Velkého Designéra. Jestli Vy té projekci informace do prostoru chcete říkat energie, potažmo hmota, je to problém jen Vaší nedokonalé abstrakce. Vy pořád mluvíte o důkazech a vršíte úvahy na základě tak hypotetických částic, jako jsou gravitony. Pokud se týká Vámi naposled zmiňované nepravoúhlé geometrie, fraktální (Hausdorffovy) dimenze, máte opět blízko k tomu, co jsem rozvedl ve své knize. Když jste v koncích, prostě neracionalisticky uvedete, že selhávají fyzikální zákony. V tom užžším fundamentalistickém pojetí možná ano. Ale pro mě to není konečná. Vy třeba nedokážete pochopit, to nutné dno toho kvantování, tu kvazispojitost vzniklou tím, že že na odměření těch nejmenších kvant už nemáme žádný etalon ani dostatek energie. Takže čas je absolutně tak rychlý, jako nejmenší kvantum změny, jako dva po sobě jdoucí okamžiky, ve kterých je možno potenciálně zaznamenat změnu. Jako by se prostor v čase replikoval s touto frekvencí elementárních změn. Čas je prostě právě tak „rychlý a hustý“, jaký je. Všechny ostatní změny jsou relativní ve vztahu k tomuto etalonu. A jestli je dlouhý nebo krátký, tato otázka nedává smysl. Programu v počítači také nic není do toho, jaký takt má procesor. Máte v tom prostě zmatek. Někdy se přibližujete realitě, ale ty Vaše „důkazy“ jsou jen izolované naivistické alegorie. Když mi odpovídáte, většinou polemizujete s tím, co jsem neprohlásil, načež mě dehonestujete úvahami o tom, co bych se choval na místě Grygara, co bylo motivací mé knihy, jakou publicitu jsem očekával, hodnotíte mé znalosti v jiných oborech a můj intelekt, nálepkujete mě. Jako byste potřeboval polemizujícího nejdříve shodit, abyste dodal váhu vlastním názorům. Já to nepotřebuju, i když samozřejmě někdy oplácím. Proto říkám, že někdy jste podle mého názoru na správné stopě, někdy mohu i bez námitek souhlasit, dokonce ty naše rozpory nevidím tak nepřekonatelné. Měl byste být rád, že máte takového oponenta. Já se brzy na internetu téměř odmlčím a nebudu ani sbírat žádné cizí názory, abych jimi nebyl ovlivněn a měl klid na dopsání nové knihy. Streit

SRNKA [31.10.05 - 15:27]
ANON/STREIT ...to Vaše rekurentní prostředí pro šíření vln má nějaké dno, stejně jako kvantování čehokoliv. Kdyby to dno nemělo, nebylo by prostředí kvantované, ale bylo by kontinuem... Myslím, že kvantování samo o sobě neimplikuje nějaké dno fraktální úrovně, ani jeho existenci nevyvrací. I vlna úplně spojitého materiálu může tvořit základní úroveň kvantování a tím úroveň základního času. V homogenním prostředí které ji ale tvoří už žádnej obecnější čas neplyne. Chci tím říci, že nejste v principu schopen na základě vln na hladině rozhodnout, zda prostředí vln pod hladinou už je spojité nebo ne, resp. se vždy JEVÍ jako spojitý. Jediné, co můžete říci je, že vlny pod hladinou jsou kvantovány - ale už to nemůžete spolehlivě říci o další nižší úrovni, čili o vlnách EMG, které tvoří prostředí těch zvukových vln. Z hlediska šíření zvukové energie prostředí EMG má nulový obsah energie. Podobně nejsme schopni z šíření gravitačních vln (jakožto nejnižší známé úrovně vlnění časoprostoru) dedukovat, zda je jejich prostředí spojité, nebo ne. Selhávají zde totiž fyzikální zákony a v jejich rámci i obecně přijímané definice prostoru a času. Např. si dovedu představit, že v takovém prostředí nebude geometrie tvořena pravými úhly, poměry dimenzí nebudou tvořit celá čísla, apod. Takový prostředí není tak hypotetický, setkáváme se s ním u vln zajíců a lišek, vln akcií na burze a pod. složitejších multidimenzionálních systémů, kde nelze vymezit prostor a čas ma prostém základě šíření interakce. Přestože jde o fyzikálně reálný systémy, nelze je popsat zákony času a prostoru - ty se prostě v takovém systému deterministicky nevlní - je to formální extrapolace toho, co o svinování času a prostoru víme. Čili, je možné uvažovat o nějakém čase ještě před velkým třeskem, ale ten je v intencích současných fyzikálních zákonů nedokazatelný, stejně jako nemá smysl před velkým třeskem debatovat o prostoru, či hmotě nebo energii. V okamžiku, kdy narazíte na spojitý prostředí, už v něm nemáte žádný pohyb, čili o čas přijdete. Ve skutečnosti se váš předpoklad existence absolutního času opírá právě o předpoklad nekonečnosti fraktálních úrovní vesmíru - čili svoje závěry dedukujete právě opačně, než byste je mohl a měl, kdybyste ovšem uvažoval konzistentně a logicky.

Pojem "informační skalár" je ve fyzice zcela redundantní, měl byste vystačit se zavedenými pojmy, jako je "vlna časoprostoru". Že hmota a prostor jsou dialekticky svázaný entity si nemusím číst ve vaší blábolivé knize - o způsobu jejich svázání se daleko přesněji vyjadřuje (i s příslušným matematickým pozadím, tj. bez rizika jakéhokoliv mylného výkladu, natož sázek) už přes sto let Einsteinova teorie relativity. Pokud občas nazančujete, že vaše hypotéza dokazuje, že se Einsteinova teorie v nějakém bodě mýlí, nebo že bude překonána - mýlíte se v první řadě sám.

ANON [31.10.05 - 14:47]
Já vám ještě odpovím později, teď mám málo času. Chtěl bych jen uvést, že to Vaše rekurentní prostředí pro šíření vln má nějaké dno, stejně jako kvantování čehokoliv. Kdyby to dno nemělo, nebylo by prostředí kvantované, ale bylo by kontinuem. Až to dno naleznete, prozradím Vám, že naleznete ČAS. Jeho frekvence je tou dále neměřitelnou veličinou a základním kvantem, jeho amplituda je tím informačním skalárem, které si krátkozrací fyzikové prostě musí alegorizovat třeba jako energii. Jinak sohlasím, že hmota a prostor jsou dialekticky spjaté entity, kdybyste četl mou knihu, je tam o tom kapitola. Buďte ujištěn, že by mě uráželo, kdybych od kohokoliv cokoliv opsal, to ale nevylučuje, že s vámi musím ve všem nesouhlasit. Víte, dosud jsem ani nevěděl, jste-li fyzik nebo nasazený agent, každopádně vaše osobnost je velice nestandardní, mám-li být vlídně eufemistický.

SRNKA [31.10.05 - 13:47]
ANON/STREIT Kdyz nezavisle vymyslim neco, co nekdo jiny prede mnou, nejsem omezenec. Otázka je, zda si potom můžete dělat nárok na prioritu způsobem, jaký tu předvádíte. Jistý obecný problém v tom nicméně vidím, protože když nic jiného - je to zbytečná práce navíc - neznalost toho, co před váma vymysleli jiní vás zkrátka neomlouvá, i když je to v době informační exploze běžnej fakt (odhaduje se, že cca 30% faktů je nezávisle objevováno znovu a znovu). Co vám ovšem lze prominout těžko je osočování ostatních ze zcizování myšlenek a plagiátorství, když si nemůžete být jist, že jste jejich původním autorem. Tady bych čekal alespoň elementární presumpci neviny. Čili vás neobviňuji z omezenectví proto, že něco objevujete znovu, ale z toho, že útočíte na ostatní a dopady své neinformovanosti tak přenášíte i na ně. Zadělal jste si tím současně na pěkný precedent - a ujišťuji vás, že odteď budu dávat dobrý pozor, abyste ve své nové knize nepoužil bez citace moje myšlenky, které jsou všechny dostupné v tomto auditu a jeho historii nahromadě, čili vám nic nebrání si je nastudovat.
..nic jste tehdy netusil o tom, ze ta energie muze mit informacni podstatu... Můj názor je právě opačný - vysvětluji to např. zde. Ale to vám nehodlám vymlouvat - vidíte sám, že vás nemám potřebu kopírovat. Základní problém je, že pojem informace jako takový je typicky Streitovsky antropocentrický - vesmír samozřejmě nic netuší o pojmu informace a o způsobech, jak je vnímá nějakej bývalej programátor Streit - pro něj má význam jen vlna energie. Chápu, že jako bývalej informatik a současnej desinformátor vše vidíte "přes prisma" šíření informace, ale obávám se, že takto tomu prostě není. A tak i v případě, že se zdánlivě řeší jen evoluce informace, ve skutečnosti jde o formu gravitační výměny nějaké té materializované vlny na principech zákona zachování energie. S oblibou říkám, že vlny v soustavě lišek a zajíců jsou jen forma gravitační vlny v hodně vysoké úrovni svinutí dimenzi - v zásadě jde ale o fyzikální proces, ne nějaký informační.
..Nebudu Vam to podrobneji vysvetlovat, abych se o tom zase nekde nedocetl ve Vasich moudrech... To je docela jednoduché - když mi něco napíšete, odzálohujte si to své moudro. Já tak činím totéž i s reakcemi na mé příspěvky, takže můžu kdykoliv doložit čas a hodinu, kdy jsem se nějakého toho moudra dopustil a nemusím se bát, že si ho někdo přivlastní. Ale jak vidíte, moje pojetí se dostatečně liší od vašeho - u vás je prvotní informace, u mě hmota, ovšem hmota v trochu obecnějším pojetí, i vakuum vnímám jako hmotné prostředí protože se tak ve mnoha aspektech chová - ne jako oceán informace. Pokud nyní svůj názor změníte a opublikujete, mohu snadno doložit, že jste tak učinil až po diskusi se mnou, jakmile začnete zase vyskakovat, že vaše názory kopíruju. Pochopte, že jsem fyzik, a mě vaše abstraktně informatické teorie (paměťový buňky, tok skalárů) vůbec nezajímaj. Uvažuju zásadně v rovině fyzikálně měřitelných veličin a pokud k nějaký myšlence nemám rovnou její fyzikální realizaci, tak ji (na rozdíl od vás) vůbec nevypouštím z pusy, protože nemohu nabídnout žádný způsob, jak ji začlenit do experimentálního světa.
...eter sice existuje, ale neni prostredim pro sireni gravitace, ale ze to je samotny fraktalni tvar prostorocasu, z ktereho je spreden... Ale kdeže, to jste zase moc nepochopil, jak to celé funguje - oboje je totiž pravda. Vibrace časoprostoru představují jak základní formu enerie na určité rozměrové úrovni, tak energetické prostředí pro její šíření na úrovni dimenzí, která je z té první odvozena. Názorně: EMG vlny slouží jako prostředí pro šíření zvukových vln, zvukový vlny slouží jako prostředí pro šíření vln na hladině, atp. Pro zvukový vlny je hmotný prostředí výměna EMG interakcí, pro vlny na hladině tvoří hmotný prostředí zase ty zvukový vlny, jsou pro ně éterem.
ja tou zakladni frekvenci zmen rozumim pravy CAS... Kdybyste se zamyslel trochu nad tím, co nazýváte "kvantovou oblasti, ze ktere neunikaji informace" a co mi odpovídáte, viděl byste, že něco jako pravý ČAS ve skutečnosti neexistuje.
Machův princip do toho netahejte, pro mě slovní spojení "částečně alegorizovat" nemá smysl, já se snažím uvažovat konkrétně, nerozbředle a neblátivě. Samozřejmě, že všechno souvisí se vším, ale tím ještě nevzniká nová kvalita informace. Nemyslete si, že když vyhrknete Machův princip, že jste tím problém vysvětlil - ve skutečnosti jste jej stejně dobře mohl zamlžit, pokud ten princip s problémem absolutního času souvisí jen zprostředkovaně.
..ze se tam zabyvam i fazovymi zmenami. Pokud chapete inflaci v tomto smyslu, nebudu se s Vami prit. Je vám snad jasný, že to zda inflace proběhla nebo ne nemůže souviset s tím, jestli ji nějaký Streit chápe jako fázovou změnu nebo ne. Pro mě je podstatnej fakt, že o její existenci pochybujete a tedy že vaše hypotézy nejenže nedávají na určité skupiny otázek spolehlivou odpověď, ale že dokonce dávají odpověď špatnou. Vy jste prostě existenci inflace ze své teorie neodvodil, ale jen uhádl - kdybyste skutečně uvažoval přímočaře a konzistentně a nevršil souvislosti nazdařbůh, muselo by vám dojít, že právě inflace je tou fázovou změnou a že jde o proces nejenom na 30 - 40% možný, ale nevyhnutelný. To co mi na vás vadí je právě fakt, že nejste schopen uvažovat přesně a své závěry hádáte - jako byste nebyl informatikem zvyklého celej život pracovat s přísně deterministickou van Neumannovskou architekurou. Ve skutečnosti jste s těma svejma sázkama do loterie ostuda všech informatiků. Proto vás považuju za šarlatána, protože pro šarlatána je typický, že nabízej řešení s tím, že funguje na 40 - 60%. Kdybyste uvažoval jednoznačně, dá se s tím polemizovat a obohatíte tím čtenáře aspoň o způsob uvažování.
..ja jen VIM, ze ve spojitosti s velkym treskem a legendou, ze zaroven vznikl cas, je to nesmysl... To je taky typickej Navrátilovskej přístup. Pro mě a čtenáře vaší knihy není podstatný, že to "víte", ale zda a jak to můžete dokázat. Ve skutečnosti se dá poměrně jednoduše ukázat, že vesmír vznikl jako fluktuace časoprostoru s infinitezimální energií a hmotou - každý jiný vysvětlení jen odsouvá otázku vzniku veličin na později. Samozřejmě, i tato fluktuace vakua mohla vzniknout z jakéhosi hypotetického vlnícího se prostředí, ale takový prostředí nemá vztah k našemu pojetí čas a prostor, proto nemá smysl uvažovat o čase a prostoru. Co se fraktální představy vesmíru týče, má tu jeden háček - zatímco částice se dělí na fermiony a bosony, role gravitonů je ambivalentní - jejich vlny jsou skutečně schopný vysvětlit vznik vesmíru bez prostoru a času na začátku. Jiná otázka je, co je fyzikální příčinou takové ambivalentnosti - ale obávám se, že svou tezi o čase plynoucím před vznikem vesmíru za daného stavu poznání prostě nemáte čím dokázat.
...Jinak mi nepredhazujte jako chybu, ze jsem realista... Pokud vesmír vysvětlujete na základě informace, tak jste ve skutečnosti zakuklenej idealista, protože podstata vesmíru imo netkví ve výměně informace ale energie. Ne každá výměna energie je totiž nutně spojená s výměnou informace - ale obráceně to neplatí.

ANON [31.10.05 - 11:18]
ANON níže = Streit

ANON [31.10.05 - 09:09]
Když nezávisle vymyslím něco, co někdo jiný přede mnou, nejsem omezenec. Ani Einstein snad neopsal Lorentze, Fitzgeralda a Minkowskiho. omezenec bych byl, kdybych to opsal. Proto mě zaráží, že o té informační podstatě vesmíru jste začal psát až poté, co jste mě zkritizoval, že nikoliv informace, ale energie a potenciál energie jsou kategorie, které jsou fyzikální. Nic jste tehdy netušil o tom, že ta energie může mít informační podstatu. Nebudu Vám to podrobněji vysvětlovat, abych se o tom zase někde nedočetl ve Vašich moudrech. Také se Vám asi nedá vysvětlit, že éter sice existuje, ale není prostředím pro šíření gravitace, ale že to je samotný fraktální tvar prostoročasu, z kterého je spředen, že na té nejelementárnější úrovni už nemáme kvanta čím poměřovat, nemůžeme ničím prokázat jejich nespojitost, proto ta elementární (přitom nejenergetičtější hladina) je zároveň prostředím pro elementární změny. Já tou základní frekvencí změn rozumím pravý ČAS. Snad byste si to částečně mohl alegorizovat Machovým principem. Kdybyste četl mou knihu, věděl byste také, že se tam zabývám i fázovými změnami. Pokud chápete inflaci v tomto smyslu, nebudu se s Vámi přít. Já jen VÍM, že ve spojitosti s velkým třeskem a legendou, že zároveň vznikl čas, je to nesmysl. Jinak mi nepředhazujte jako chybu, že jsem realista. Kdyby totiž každý fyzik svou teorii ocenil, na kolik procent si je jistý, a kolik toho ještě neví, co jeho teorii postaví na hlavu, nebylo by tolik vyvrácených teorií. I u Einsteina se toho dožijeme. Jsou však věci natolik zásadní, že si mohu tipnout na 95%, protože je vidíme jako principy všude kolem sebe. Třeba na 100% neexistuje Bůh.

SRNKA [30.10.05 - 13:13]
ANON/STREIT: Když musíš, tak musíš - následuj instinkt. Vaše metody právě že nefungujou, resp. fungujou se statistickou pravděpodobností velmi blízkou 50%. Proto se jednou trefíte (kvantování prostoročasu), podruhý ne (inflace). Z vaší knihy jsem četl jen ten seznam sázek v závěru přímo v knihkupectví a ten mě přiměl si vaši knihu nekoupit. Přínos vaší knihy jako sbírky postmodernistických esejí vám neberu, ostatně to dnes píše kdekdo, a vaše hypotézy jsem nucen hodnotit nejen podle jejich ieových východisek, které jsou arci ušlechtilý a správný, ale primárně taky podle jejich reálných predikativních výsledků. Je to taky o metodologii - kdybyste měl nakrásně působivou teorii a o na se rozcházela v jednom s realitou, je prostě špatně. Bohužel, važe důkazy jsou natolik vágní a prezentované v duchu fuzzy logiky sázek, že o nich nelze s uričtostí říct ani že jsou dobré, ani že jsou špatné. Neposkytují prostě realistický základ k dalším úvahám, čehož jste si evidentně vědom i vy sám a proto s nima příslušně nakládáte.
Co se kvantování času do bitů informací a konceptu informačního obsahu vesmíru jako jakéhosi složitého stroje, jehož ukradení mi vyčítáte - tak to je docela běžnej postmodernistickej koncept, např. americký teoretický fyzik Jacob Bekenstein už v polovině 70. let odvodil, že existuje určité maximální množství informace, které je černá díra schopna pohltit, z čehož dovozuje, že vesmír není donekonečna dělitelný, nýbrž že má "zrnitou" strukturu, přes kterou projde jen omezené množství informací.
To že podobně jak Navrátil žárlivě vyskakujete jako čertík z krabičky v případě, že získáte pocit že vám byly ukradeny myšlenky - ačkoliv nic netušíte o tom, že byly zveřejněny dávno před vámi - svědčí jen o tom, že jste podobný nedovzdělaný omezenec, jako pan Navrátil. Ani on si není ochoten přiznat, že to co tvrdí už dávno před ním a mnohem precizněji odvodili jiní. Co se mých výkladů týče, těm dávám zásadně striktní fyzikální rámec, nepotřebuji je opírat o nějaké postmodernistické úvahy a bláboly. Ostatně už staří hinduisté věřili, že vesmír je snový tanec iluzí (mája) - stěží ad-hoc přijdete na nějaký výmysl, který by (taktéž bez důkazu) už o vesmíru před vámi neprohlásil dávno někdo jiný. Přečtěte si třeba knížku Tao fyziky, ta je podobných blábolů plná - blábolů ne pro jejich věcný obsah, ale pro jejich důkazovou rozbředlost. Tvrzení bez konzistentního důkazu a doložení praktickým příkladem je nejen v matematice blábolem bez větší informační hodnoty. Takže asi tak.
Vaši knihu můžu kritizovat jak chci a kde chci, stejně jako vy můžete kritizovat Grygara (čímž jste moji vlnu kritiky odstatoval, takže si moc nestěžujte za to, co děláte sám) a stejně jako vy můžete kritizovat mě. Ostatně jak si vlastně představujete feedback? Myslíte si, že se o vašem spisku budete zasvěceně debatovat s nejlepšími současnými teoretiky před televizními kamerami v prime time? Být vámi, vrátil bych se do reality - takže se nedivte, že budete propírán anonymy. Můžete aspoň doufat, že kontroverznost vašich myšlenek je důkaz jejich nesporných kvalit...;-)

ANON [30.10.05 - 11:14]
Musím se ozvat ohledně Vaší kritiky mé knihy, kterou všude trousíte. Myslíte si, že kdyby se kniha nejmenovala „Vesmír v oválu…“, ale „Vesmír v elipsoidu…“, že by se lépe prodávala? Takže ze mě kvůli komerční taktice nemusíte dělat blba, je to jen je to jen asociativní metafora. Je vidět, že jste tu knihu vůbec nečetl. To mi líto není, ale pak ji neshazujte. Úmyslně je napsaná s trochou naivismu, aby oslovila širší okruh čtenářů, protože vím, že ti „zasvěcení“ se u mě poučovat nebudou. Druhý díl už bude laděn odborněji. Nesouhlasím také s tím, že mi unikají souvislosti. Právě si zakládám na širším kontextu a na tom, že kniha není jen o fyzice. Přemýšlím v obecných souvislostech, nestydím se za to, že nejsem fyzik, přesto si myslím, že právě proto mohu být kvalifikovanější než specialisté. Vesmír – vše, co jest – je především složitý systém, a matematicky formalizovatelné fyzikální zákony jsou jen jeho podmnožinou. Nejsem Platónovec, ale Aristotelovec, pragmatik, realista a racionalista. Nikdy se neuchyluji odkazy na Neznámo, cosi nevysvětlitelného mezi nebem a zemí, nebo antropický princip. To je podle mě pro vědce nepřípustná parketa, proto kritizuji ty Vopěnkovsko-Grygarovské přístupy, i kdyby jeden byl expert v matematice a druhý v astronomii, přesto o realitě nevědí nic. Oba se přece shodujeme v tom, že vesmír je svým vlastním designérem. Je toho více, v čem se shodujeme, proto někdy nechápu Vaši nevěcnou kritiku. Jako byste žárlil, že používám své vlastní metody a ony fungují. Jednou jste mě dokonce pochválil takto:“Myslím, že Váš postřeh je (na rozdíl od jiných, např. spojitosti času) zcela správný a svým způsobem je prvním důkazem atomičnosti hmoty od doby Daemokrita a Leukipa, který mi je znám.“ Pokud by to byla pravda a já bych už nic jiného na světě nevymyslel, stačilo by to k opodstatnění mých úvah. Zároveň jste ovšem předtím prohlásil, že to je v mé knize to nejlepší, ačkoliv to tam vůbec nebylo (je to úvaha do dalšího dílu). Jinde mě zase podezíráte, že si chci přivydělat k důchodu. Věřte, že to opravdu, ale opravdu nemám zapotřebí, a také ten čas je v každém případě neadekvátní výdělku. Kdybych chtěl vydělat jako spisovatel, určitě bych si vzal jiné téma, já jsem totiž už předtím měl publikační činnost v jiných oborech a mám pro to docela předpoklady. Kdesi jste se mě ptal, kde může stát čas. Odpovídám, že pouze v kvantové oblasti, ze které neunikají informace. Tak dlouho jsem psal o informační podstatě času – a tím i vesmíru – až najednou jsem se s tím začal setkávat i u Vás. Neříkám, že jste to opsal, jako můj citát o stojícím čase, ale je to další doklad příbuznosti myšlenek, které si každý jinak abstrahujeme/alegorizujeme. U mě však tomu říkáte blábol, co mi na jazyk přinese slina. Také nechci, abyste mě spojoval s Navrátilem, jsem zcela jinak založen. Netvrdím však ani o něm, že blábolí, v něčem může mít i pravdu. Streit

SRNKA [29.10.05 - 22:20]
Princip funkce tranzistoru podle simulátoru elektrických obvodů. Tranzistor je zesilovací polovodičová součástka, která je založena na tom, že polovodičový přechod vede proud jedním směrem, ale proud v závěrném směru se dá výrazně zvýšit injektováním nosičů náboje do oblasti PN přechodu. Tranzistor je tedy tvořen dvěma diodami zapojenými proti sobě a sdílejícími týž PN přechod, takže vždy jedna z diod je polarizovaná v záporném směru a obvod nevodí. Přivedením proudu do jedné z diod v propustném směru pak prudce stoupne proud druhé diody v závěrném směru, protože jeden nosič injektovaný do PN přechodu může umožnit přeskok několika desítek až stovek nosičů lavinovitým mechanismem, který je znázorněn na tomhle appletu. Podobá se to situaci vyhazovače v baru, kterýmu tím, že pustí jednoho známého ven současně pod rukama proklouzne několik dalších návštevníků dovnitř. Proto lze tranzistor využít jako zesilovač slabých proudů.

Chování polovodiče lze přirovnat v situaci k zástupu lidí v ucpané ulici. Stačí, když se v zástupu udělá několik mezer a pohyblivost lidí v zástupu se výrazně zvýší, protože si můžou navzájem uvolňovat místo. V situaci kdy se uprostřed ulice setkají dva zástupy, jeden s mezerama a druhej s lidma na ramenou dojde v místě jejich střetu k tomu, že část lidí seskočí do nejbližších mezer v druhým zástupu a zástup tak ucpe. Nahánění dalších lidí do mezer v zástupu tímtéž směrem nemá efekt, protože se tím neprůchodná oblast davu jen rozšíří. Teprve při pohybu lidí opačným směrem se střední část zástupu uvolní, protože lidi kteří původně seskákali do děr v davu se vrátí na svá původní místa - proto takový materiál vede proud pouze jedním směrem jako usměrňovací dioda. Situaci v simulátoru na obrázku zreprodukujete naimportováním těchto dat:

$ 13 5.0E-6 10.812258501325767 32 5.0 38
v 176 144 176 224 0 1 40.0 3.0 0.0
w 336 224 176 224 0
w 64 224 176 224 0
w 336 160 336 224 0
w 64 48 336 48 0
162 336 48 336 128 0 1.0 0.0 0.0
v 64 224 64 48 0 0 40.0 2.29 0.0
162 176 144 272 144 0 1.0 0.0 0.0
t 272 144 336 144 0 1 -0.739569277195141 0.09829564081810505
o 0 64 0 7 5.0 6.4 0
o 5 64 0 7 2.5 204.8 0

SRNKA [29.10.05 - 16:26]
Zajímavý ledový špičky, který se občas tvořej v mrazáku na ledovejch kostkách sou způsobený změnou objemu (roztahováním) vody při mrznutí. Pokud při prudkým chlazení voda tuhne od povrchu, může se na něm vytvořit stalagmitovej kanálek, kterým je obsah průběžně vytlačovanej do prostoru, kde tuhne v podobě jehlicovitýho výčnělku.

SRNKA [29.10.05 - 16:11]
Ve většině učebnic přetrvává chyba přo zobrazování schématu optický soustavy lidskýho oka. Optická mohutnost (zaostřovací schopnost) lidskýho oka je z naprostý většiny daná vyklenutím rohovky, což je "ta hlavní čočka" - čočka uvnitř oka jen v rozsahu několika procent dolaďuje rozdíly ohniskový vzdálenosti při koukání zblízka a na dálku. Je to daný tím, že přiroda nemá k dispozici mnoho materiálů, jak prostředí organismu obsahujícího víc než 70% vody vyrobit vyšší index lomu.

Jak bysme viděli s pouhou čočkou uvnitř voka bez zaostřovacího účinku rohovky si můžeme lehce vyzkoušet, pokud se bez potápěčských brýli pokusíme dívat pod vodou - všechno vidíme silně rozmazaně, ať už na blízko, nebo na dálku. Proto ryby mají téměř kulovou čočku a prakticky s ní nezaostřujou - zato díky krátký ohniskový vzdálenosti viděj svoje okolí kulovitě zdeformovaný, jakoby pozorovaně objektivem typu "rybí oko", Jelikož rybí čočka je zasazená hluboko do duhovky, ryby ani nemohou regulovat množství světla zůžením pupily zornic, takže množství světla regulujou synchronizovaným pohybem světločivnejch buněk přímo na sítnici, který se na slabým světle natáčej kolmo na směr světla a zvětšujou tak absorbující prořez. Je to teda úplně jiný technický řešení, trochu podobný regulaci expozice v CMOS digitálních fotoaparátech.

Ačkoliv se voko jako relativně složitej aparát uvádí jako typickej argument proti evoluci a důkaz inteligentního designera, ve skutečnosti je tomu spíš naopak, protože konstrukce oka jasně prozrazuje jeho evoluční vznik jako vchlípeninu povrchu těla. Světločivný nervy totiž nejsou umístěný za sítnicí, jak by se dalo předpokládat, namísto toho jsou umístěný na ní a vlastně stíněj sítnicový buňky. Aby to nestačilo, tak umístění vyústění zrakovýho nervu je z našeho pohledu provedený naprosto neoptimálně, protože blokuje právě nejeexponovanjší oblast sítnice, takže obraz ve středu zornýho pole je ve skutečnosti už při svý cestě zrakovým nervem dinterpolovávanej ze svýho okolí, stabilizovanej a převracenej do normální polohy (na sítnice se pochopitelně promítá vzhůru nohama). Oko je spíš než co jinýho demonstrace možností digitálního zpracování obrazu, než samotnýho konstrukčního řešení jeho optický soustavy, která působí při bližším studiu docela zbastleně.

SRNKA [29.10.05 - 15:24]
Dalším běžně tradovaným omylem ve fyzice je původ tak běžnýho jevu, jako je tření, který se obvykle názorně, ale zcela nepřesně vysvětluje jako efekt vzájemnýho zapadnutí drobnej nerovností povrchu do sebe. Ve skutečnosti je příčina docela jiná, protože existujou kluzký povrchy, tvořený např. teflonem, který maj přitom mikroskopicky či jinak zjišťěnou fyzikální nerovnost povrchu mnohem větší, než fyzikálně téměř rovný povrchy s vysokým koeficientem třením, jako např. sklo. To nasvědčuje tomu, že skutečným důvodem tření nejsou nerovnosti povrchu, ale vznik chemických vazeb na povrchu, který se při pohybu neustále trhaj a znovu obnovujou za vzniku excitace elektronů a tepelnejch ztrát.

Podobná pověra přetrvává v případě výkladu nízkýho tření brusle na ledě. Vysvětluje se efektem snížení bodu tání v důsledku vysokýho tlaku na led, v důsledku čehož se povrchová vrstvička ledu roztaví a stane se kluzkou. Jenže docela jednoduše si můžeme ověřit, že led zůstává při styku s kovovejma předmětama kluzkej i v případě velmi nízkých měrnejch tlaků, např. pokud po něm posunujeme šicí jehlu. Ve skutečnosti je led za teplot do cca -7 °C neustále pokrytej rovnovážnou vrstvou kapalný vody, tlustý několik desítek až stovek molekulovejch vrstev, která působí jako mazadlo. Je to způsobený tím, že voda při přechodu na led současně polymerizuje a mění prostorový uspořádání na podstatně termodynamicky míň výhodný, což vysvětluje taky anomálně vysoký skupenský teplo tání vody a objemovou změnu ledu při tuhnutí. Je zajímavý, že i zde se chování těžký vody výrazně liší a její led na hladině neplave (viz obrázky a videa linkovaný výše). Vliv tlaku na teplotu tání je docela zanedbatelnej a my bysme museli vážit nekolik desítek tun, aby se projevil při běžných teplotách panujících na kluzišti.

SRNKA [29.10.05 - 14:56]
Modrá barva vody se často vysvětluje dynamickým rozptylem krátkovlnného světla na místech srážek molekul vody s větší hustotou podobně jako rozptyl vzduchu v atmosféře, ale to není zcela pravda. Voda je skutečně slabě modrá, podobně jako modrej inkoust, je to její přirozená barva. Je to dobře vidět na absorbčním spektru těžký vody (oxidu deuteria, izotopu vodíku), která je i tlustých vrstvách (dlouhý trubici) bezbarvá, na rozdíl od obyčejný vody, jejíž absorbční spektrum zasahuje výrazně do červený části viditelnýho spektra. Za modrou barvu vody zodpovídá čtvrtá harmonická frekvence rezonanční vibrace vazby H-O-H (3650 cm-1 pro symetrickou 3755 cm-1 asymetrická) s maximem kolem 698 nm, která je v případě těžký vody výrazně posunutá do infračervený oblasti. Protože se jinak vlastnosti lehký a těžký vody lišej jen málo, je zjevný, že za modrou barvu vody může dynamickej rozptyl jen nepatrně. Je pravda je, že lehce zakalená voda přednostně rozptyluje modrý světlo podobně jako čoud z cigarety, ale taková voda je zpravidla v tlustších vrstvách neprůhledná.

SRNKA [29.10.05 - 14:12]
Zřejmě nejlepší simulátor elektrických obvodů na webu je k dispozici jako Java applet - ideální pro učitele pro výuku elektrotechniky, protože všechny obvody si můžete samostatně za chodu navrhovat a upravovat. Sada špičkových appletů Paula Falstada na téhle sajtě zahrnuje další skvělé aplety pro simulaci jevů vlnové mechaniky, elektrodynamiky a kvantovejch jevů. IMO jde o nejlepší sadu appletů věnovanou fyzice na webu vůbec. Animovaná ukázka demonstruje pásmovou propust. Pokud vám aplety nefungují a používáte MSIE, stáhněte si a nainstalujte poslední verzi Javy (JVM Build 3810) podporovanou MS zde (možná bude nutné se po instalaci přelogovat).

SRNKA [29.10.05 - 01:22]
Ukázka použití evolučních alogritmů při automatický restauraci otisků prstů v kriminalistice - speciální genetický algoritmus založeený na fraktálové (waveletové) analýze obrazu dává lepší výsledky než jakýkoliv běžný SW pro zpracování počítačových obrazů, protože si poradí s vysokou úrovní šumu.

SRNKA [28.10.05 - 19:06]
Gravitační zákon má štěstí, že Newton nežil v tropech...

SRNKA [28.10.05 - 18:50]
Einstein vyvolává rvačku v baru: "A které části ..... vlastně nerozumíte???"

SRNKA [28.10.05 - 00:49]
Pro srovnání - tady můžete najít ukázku C# programu, který genetickým programováním "vypěstuje" Pythagorovu větu - prostě do funkce pro výpočet plochy trojúhelnika dosazuje různý křížící se a mutující vzorečky tak dlouho, dokud nesplní přesně Pythagorovu větu o součtu čtverců nad odvěsnama. Jelikože je Pythagorova věta jednoduchá, nalezne ji už po několika desítkách generacích (na obrázku vpravo je několik posledních pokusů). Kdyby byl Pythagoras vzdělanější v evoluci, mohl tímhle stylem mechanicky nalézt Pythagorovu větu i bez bolavýho mudrování o obdélnících nad přeponama. Ale genetický programování může řešit i praktičtější optimalizační záležitosti - tohle je např. ukázka programu, který hledá nejefektivnější zapojení integrovaných obvodů na desce s tištěnými spoji tak, aby se navzájem nekřížily a byly přitom co nejkratší. Genetický programování se obzvlášť hodí na řešení úloh, nepředvídatelně závisejících na spoustě parametrů, nebo na systémy, kde se podmínky řešení průběžně měněj a kde klasický optimalizační algoritmy často selhávaj.

REJPAK: ..je výhodné ocejchovat časovou osu t tak, aby jeden dílek představoval vzdálenost jež urazí světlo za jednu sekundu.. Ještě výhodnější a přirozenější jednotka je stupnice času, na který jeden dílek představuje vzdálenost, kterou vlna energie urazí za jednu periodu kmitu. A to právě dělá geometrodynamická teorie - tím se ze všech rovnic rychlost světla vykrátí a zůstane vždy jednotková. Nicméně Wheelerova teorie se nerozšířila, protože nezahrnula do svýho modelu koncept svinutejch dimenzí, což ostatně hypotéza pana Navrátila taky ne - ten ještě před třemi lety teorii superstrun ostře napadal. Později po debatách se mnou zahrnul do svýho modelu svinování "surfařský vlny", čímž měla vznikat hmota. Ale hmota ke svýmu vzniku nepotřebuje svinování rozměrů, tý stačí pouze nerovnoměrnost vibrací gravitačního pole - jinak bychom totiž nemohli vysvětlit, proč se vesmír gravitačně hroutí už od chvíle, kde je vlastně jednodimenzionální vlnou sebe sama. Proto taky vesmír ke svýmu vzniku nepotřebuje 3T + 3D dimenzí - a to ani těsně před "třeskem", ani těsně po něm. V zásadě je celej ten mechanismus velice jednoduchej a nevyžaduje žádný předpoklady o počtu dimenzí na počátku ani počáteční hmotnosti či energii - vibrace časoprostoru si vše iniciativně vyroběji za pochodu.

SRNKA [28.10.05 - 00:13]
Tenhle Java applet souvisí s evolucí, protože demonstruje způsob, jakým možná budou v blízké budoucnosti fungovat programy. Namísto toho, aby měly funkcionalitu naprogramovanou natvrdo budou schopny průběžně hledat optimální řešení tím, že se budou dynamicky přeprogramovávat.
Ukázkovej applet hledá funkci co nejlépe splňující červeně vyznačenou křivku, ale namísto klasický regrese provádí tzv. funkcionální regresi - nesnaží se křivku proložit nějakou pevně nastavenou funkcí tím, že jí upravuje parametry - ale snaží se přímo nalézt i vhodnou funkci kombinováním povolených matematických výrazů. Je zřejmé, že takový postup může být delší a v některých případech nemusí vůbec vést k požadovanému výsledku, ale v případě, že je úspěšný může proložit křivku řešením mnohem efektivněji, než pevně zabudovaná funkce, která nemusí obecnou křivku interpolovat právě optimálně. Například vlnovka a pod. periodický funkce se špatně aproximujou polynomy, což jsou neperiodický funkce, apod. Funckionální regrese tenhle nedostatek elegantně obchází, protože na každou křivku hledá správnej typ aproximační funkce individuálně.

Funxionální regrese je příklad tzv. evolučního programování, který funguje následovně: nejprve se sestaví náhodně několik desítek vzorečků - funkcí, který se zadaná křivka proloží. Ta dvojice vzorečků, která křivku splňuje nejlíp se navzájem "zkříží" - rozdělí se na poloviny, který se prohodí a z výsledku se vyrobí zase nekolik desítek náhodně se nepatrně lišících "potomků". Ty se mezi sebou opět nechají "soupeřit" a nejlepší dvojice se zase zkříží atd, dokud počítač "nevypěstuje" vzoreček, kterej křivku popisuje nejlépe - provede tedy jakousi evoluci.
Je zřejmý, že rychlejší počítače umožní evoluční vývoj složitějších programů, který se budou průběžně přizpůsobovat změněnejm podmínkách. Je pravděpodbný, že jedním z prvních takových programů budou počítačový viry, který se budou neustále měnit a mutovat a s použitím výpočetní síly vašeho počítače hledat nový cesty, jak se nenápadně šířit na co nejvíc dalších počítačů.

NOFACE [28.10.05 - 00:08]
SRNKA fajn prednasky :)

SRNKA [27.10.05 - 23:49]
REJPAK: ..Gravitační geon je tedy názorným modelem jakési "hmoty bez hmoty", hmoty utvořené doslova z "prázdnoty" prostoru s vlnící se křivostí.. Vidíte, že Wheeler už před 40 lety předpověděl existenci hmoty jen z prostoru s vlnící se křivostí, čili vzájemně se měnícím prostorem a časem a nejen to - odvodil k tomu perfektní teorii, proti který sou vaše vzorečky jen ubohej zmatenej blábol. Jinal prosím příště použijte odkaz a odpusťtě si kopírování hromady sraček, který si každej může přečíst na originálním webu a tady jen odrazujou lidi od čtení zajímavějších věcí. Příspěvky by měly bejt krátký, publikace si nechte na svůj web.
[27.10.05 - 23:43] Dosazování do vašich nebo cizích vzorečků neni můj úkol. Druhý a poslední varování.

REJPAK [27.10.05 - 23:43]
SRNKA : jinak bych byl rád kdyby jste do konkrétního vzorečku napsal konkrétní čísla ...např. do tohoto vzorečku : Gik ş Rik - (1/2) gik R = k . Tik .
viz Ullmann ... http://astronuklfyzika.cz/Gravitace2-5.htm ... vzorec (2.47) . Prosím dosaďte čísla, pokud ne, je ten vzorec nahovno a můžete to Ullmanovi napsat, ať si ho strčí do p...
Už vím proč Vy žádné vzorce a matematiku nepíšete ... neuměl by jste do vzorců dosadit kokrétní čísla z vesmíru

REJPAK [27.10.05 - 23:38]
OPIS :
B.3. Wheelerova geometrodynamika. Gravitace a topologie. V jistém smyslu pokračovatelem Einsteinových snah o vytvoření unitární teorie pole, avšak poněkud jinou cestou, se stal americký fyzik John Archibald Wheeler, který s dalšími spolupracovníky, především Ch.Misnerem, vyšel z původní (ověřené a osvědčené) Einsteinovy obecné teorie relativity. Ukázal, že k tvoření klasické unitární teorie pole (a daleko dokonalejší než byly předchozí snahy) není třeba do obecné teorie relativity zavádět žádné umělé a neopodstatněné změny, stačí jen plně využít všech geometrických a topologických možností, jež obecná teorie relativity poskutuje. V kapitole 2 jsme si ukázali, že obecná teorie relativity svrhla prostor a čas z postavení jakési nezúčastněné "scény", na níž se odehrávají fyzikální děje, a učinila prostoročas přímým účastníkem fyzikálního dění. Gravitační pole je podle OTR projevem křivosti prázdného prostoročasu - máme tedy jakousi "gravitaci bez gravitace". Jak bylo ukázáno v §2.5, Einsteinovy rovnice gravitačního pole Rik - 1/2 gikR= 8pTik mají tu důležitou vlastnost, že popisují chování nejen gravitačního pole, ale nepřímo (přes zákony zachování energie a hybnosti Tik;k = 0) i jeho zdrojů. Vezmeme-li tedy elektromagnetické pole ve vakuu, pak z Einsteinových rovnic jím buzeného gravitačního pole .............. Einsteinovy a Maxwellovy rovnice (což jsou soustavy rovnic 2.řádu) se tedy dají sloučit do jedné soustavy rovnic 4.řádu [213], která v geometrickém tvaru obsahuje jak Maxwellovu elektrodynamiku (bez nábojů) v zakřiveném prostoročase, tak i Einsteinovy rovnice udávající zakřivení prostoročasu tímto elektromagnetickým polem *). Elektromagnetické pole zanechává na geometrii prostoročasu charakteristické "stopy", z nichž jej lze "poznat" a jejichž chováním je určeno. Elektromagnetické pole (které je takto určeno výrazem obsahujícím odmocniny Ricciho tenzoru křivisti Rik) lze tedy plně popsat pomocí pouze gravitačních veličin, v konečném důsledku pomocí složek metrického tenzoru. Maxwellovy rovnice jsou pak dány vztahem mezi Ricciho křivostí a rychlostí, s jakou se tato křivost mění; zákony elektrodynamiky tak nabývají čistě geometrický charakter. Dostáváme jakýsi "elektromagnetismus bez elektromagnetismu", v němž elektromagnetické pole je projevem prázdného zakřiveného prostoročasu. Vezmeme-li Schwarzschildovu geometrii v prázdném asymptoticky rovinném prostoročase, bude ve velkých vzdálenostech od středu platit obyčejný gravitační zákon stejně, jako kdyby ve středu byla reálná hmota. Jedná se tedy o prázdný zakřivený prostor, v němž působí gravitační přitažlivost, takže Schwarzschildova geometrie je nejjednodušším geometrodynamickým modelem "hmoty bez hmoty". Je to ale model s topologií odlišnou od eukleidovské a obsahuje singularitu (§3.4). Taková hmota složená z elektromagnetických vln se nám může zdát sice zvláštní, avšak hmotná povaha elektromagnetických vln je dostatečně vžitá. Ještě sugestivnější obraz dostaneme, když nahradíme elektromagnetické vlny vlnami gravitačními. Gravitační vlny rovněž přenášejí energii (§2.7 a 2.8), zakřivují prostoročas (univerzální buzení gravitace) a podle obecné teorie relativity mohou též vytvořit "gravitační" geon, který se bude navenek svými gravitačními účinky projevovat jako skutečná hmota. Co jsou to však gravitační vlny? Gravitační vlny jsou vlněním gravitačního pole, tedy fluktuacemi geometrie prázdného prostoročasu. Vnější pozorovatel sé tak stává svědkem zajímavé věci: vlnící se křivost prázdného prostoročasu "bez hmoty" se bude jevit jako hmotný útvar! Gravitační geon je tedy názorným modelem jakési "hmoty bez hmoty", hmoty utvořené doslova z "prázdnoty" prostoru s vlnící se křivostí.

….dál mluví Ullmann už jen o topologii a … a vůbec není podstatné u Wheelerovy geometrodynamiky zda je čas převeden na délku a pak na délkové dimenzi používáno dílkování co udává čas xˆ0 = c . t , protože po výpočtech se opět převede „pseudodélka“ na pravý čas pravý veličinový.

Podobně jako je přirozené vzdálenosti v prostoru měřit ve všech směrech pomocí stejných jednotek, je rozumné i v prostoročase měřit "vzdálenosti", tj. prostoročasové intervaly, ve všech směrech stejnými jednotkami. Vezmeme-li za základ jeden metr (jednotka délky v prostoru), je výhodné ocejchovat časovou osu t tak, aby jeden dílek představoval vzdálenost jež urazí světlo za jednu sekundu, použít tedy souřadnici x° = c.t ş t*, jak jsme to vlastně již dělali v prostoročasových diagramech. Jinými slovy, délku i čas měříme v metrech, přičemž rychlost světla, která je nejlepším etalonem rychlosti, položíme rovnu jedné: c = 1 (jeden metr délky za "jeden metr" času). Geometrodynamický čas t* souvisí s obyčejným časem t vztahem ...t* = c.t = 3.10^8

SRNKA [27.10.05 - 22:47]
REJPAK: Vzorečky, do kterých nejde dosadit konkrétní čísla nejsou žádná matematika a tedy ani žádný důkaz. Celý problém je, že pan Navrátil sice uvádí "důkaz", ale nikdy nedokázal, že skutečně důkazem je, natož že je důkazem správným (to si může dosazením ověřit sám). Jinak je samozřejmě první a nejlepší - já mu to neberu, ať má na starý kolena taky nějakou radost. Já sem přece neříkal, že sem génius, natož génius č. 1. Na druhý straně jsem se jeho teorií neinspiroval, vycházím z Wheelerovy geometrodynamiky, která je 40. let stará. Apropos, nikomu nic dokazovat NEMUSIM a vy máte první varování, druhý je poslední.

REJPAK [27.10.05 - 22:26]
SRNKA : vypadá to, že geniální jste, ale ... ještě dokažte světu "co geniálního jste objevil" ..., tedy vím co jste objevil : Objevil jste ( až po Navrátilovi ) deformace jakožto vlnění vakua, kterým se vyrábí hmota. A to prostředí, vakuum bez hmoty, že jsou pouze dvě veličiny, (a spor o to kolik každá z nich má dimenzí je momentálně vedlejší ) až když se deformují-vlní, vytváří tu hmotu ... ; ...ale DOKAŽTE TO ! ( Kolumbovo vejce )...A bohužel to musíte d o k á z a t bez apletů a obrázků = = MATEMATIKOU ( ! ).... bez ní jste objevil "Důkaz bez pravdy a Pravdu bez důkazu". - .... jako génius, ale až na druhém místě.

SRNKA [27.10.05 - 19:53]
KISMET: Vesmír si můžem představit jako prostředí, ve kterým se chaoticky zmítaj vlny supergravitace, což jsou vzájemný deformace prostoru a času. Pravidelný harmonický vlny se navzájem odpuzujou, zatímco nepravidelnosti (zahuštění vlny, vlnový balíky) se přitahujou, protože působí jako místa, kterýma se energie prodírá oproti okolí pomalejc. Fungujou tudíž jako stín pro šíření gravitačních vln, mezi nima je relativně míň vln s kratší vlnovou dýlkou a energie okolních vln se tudíž ty vlnový balíky snaží stlačit k sobě - to je princip síly, který říkám gravitace - je to vlastně radiační Casimirova síla pro gravitony.

Dobře, máme tady systém, ve který se navzájem přitahujou nepravidelnosti gravitačních vln, zatímco jejich pravidelnosti tuhle sílu kompenzujou - ošem jen na omezený vzdálenosti, protože rychlost šíření energie je vždy omezená. Tahle globální nerovnováha má za následek, že se gravitační vlny jako celek budou neustále spontánně zahušťovat, čímž se budou propagovat další nepravidlenosti (hmota) a celý to bude lavinovitě kolabovat dál - ostatně jako každá velká hrouda hmoty. Zajímavý na tom modelu je, že na začátku stačí vyrobit nepatrnou gravitační vlnku - drobnou nepravidelnost - která se ovšem chová jako hmotná a hned se začne spontánně zahušťovat a kolabovat, ze začátku pomalu, potom stále rychlejc.
Bez ohledu na konečnou rychlost šíření vln je v takovým prostředí je nutný něčím odměřovat vzdálenost - jako přirozený měřítko vzdálenosti zde může sloužit vlnová délka, čili vzdálenost mezi dvěma hrbečkama těch vln. Pokud se budou hrbečky zahušťovat, bude v prostředí přibejvat postor a pokud je rychlost šíření energie považovaná za konstantu, pak se adekvátně tomu bude zrychlovat čas. Je zajímavý, že to nikdo nechápe/si nepamatuje. Asi sem fakt geniální, nebo říkám fyzikálně nestravitelný hovadiny. Vznik a vývoj času je normální fyzikální proces založenej na limitní rychlostí šíření energie/hmoty/informace v prostředí tvořeným vibracema téhož, podobnej fázovým přechodům spojeným s narušením symetrie v soustavách tekutin kondenzujícíchn na kapičky nebo bosonový páry.

K fázovýmu přechodu dojde jednoduše techdy, když se rychlost času zvýší na tolik, že rychlost šíření energie přestane stíhat vyrovnávat lokální fluktuace hmoty podle stabilitního kritéria vlnový rovnice. V tom okamžiku začne gravitace vibrovat v novým směru a založí tak novou dimenzi pro šíření energie. Celej proces kolapsu a zhušťování časový a prostorový dimenze se pak začne v bledě modrým opakovat v rámci těch novejch odovozenejch dimenzí. Původně nepatrný vlny v odvozenejch dimenzích se začnou znova zahušťovat a fluktuace vakua začnou znovu lavinovitě přibejvat.

Pokud si ale myslíte, že takhle to pude donekonečna, taxte na omylu - protože od počtu pěti úrovní svinutejch dimenzí přestane tenhle proces fungovat. Vyplývá to z topologie šíření energií napříč hypersférou a tyhle geometrický pravidla byly nejspíš evolučně nastavený ještě mnohem dřív, než vznikla první vlnka gravitace. On ten proces jde extrapolovat nejen k vyšším dimenzím, ale i k nižším, kdy ovšem přestane fungovat geometrie pravejch úhlů a fyzikálních zákonů, tak jak je známe. Z našeho pohledu je tohle prostředí pro vlny prostoru a času stejně chaotický, jako je běžný vakuum chaotický prostředí z hlediska šíření vln světla.

KISMET [27.10.05 - 13:25]
SRNKA [7.10.05 - 03:08] NOFACE: Před "velkým třeskem" žádnej čas nebyl, resp. plynul nekonečně pomaaaaluuuuu.uu.u.....

SRNKA [30.9.05 - 23:45] .... jen se při zahušťování časoprostoru (který my pozorujem jako expanzi vesmíru) neustále zrychluje čas tak, aby rychlost světla zvostala stejná.

Tomu s časem nerozumím. Myslím, že někdy v minulosti tady bylo SRNKovo povídání o vzniku vesmíru a kde běži jaký čas. Nemůžu to najít, už je těch archivů moc a špatně se hledá.

Prosím tedy ještě jednou o vysvětlení chodu času před a kolem velkého třesku, až do dneška.

SRNKA [26.10.05 - 23:11]
LOS: To sou spíš ty kvantovaný smyčky. Higgsovo pole vzniká jejich samovolnou organizací podobně jako když se setřepou věnečky v hrabici. Sou to oblasti, ve kterejch jsou ty smyčky orientovaný souhlasně podobně jako spiny v magnetickej doménách ve ferromagnetiku.

LOS [26.10.05 - 23:05]
SRNKA: Tak jak se rika tomu kdyz rozparceluju vakuum na tak male bunky, ze je ve vsech dimenzich srejny pocet kmitu strun? Pro me je predstava, ze vesnir je tvorenej jednoou smotanou (smotanou super gravitaci) niti do topologicky vyhodnyho poctu dimenzi a vsechno co vidime my (a co nas tvori) jsou vzruchy sirene jako prenos vibraci mezi sousednima "bunkama" v tomhle smotanci...

SRNKA [26.10.05 - 22:52]
LOS: Higgsovo pole může existovat, ale gravitace se s nim dá vysvětlit těžko. Fyzici ho používaj pro zdůvodnění klidový hmotnosti intermediátních bosonů slab7 interakce - ale ta jde vysvětlit mnohem jednoduššejc - ostatně Higgsovo pole ve fyzice samo o sobě hmotu negeneruje, jen zvyšuje hmotnost již existujících hmotnejch částic. Gravitace je úplně obecná síla, která se projevuje na všech úrovních svinutí pole. Je totiž také jediným důvodem, proč se ty rozměry svíjej do kvantovejch smyček. Myslím, že skrytý dimenze provázaný nejsou, na druhý straně celej vesmír může skutečně formálně vzato tvořit jedna velká svinutá struna smotaná do klubíčka.

LOS [26.10.05 - 22:48]
Jeste me napadlo ze vlastne asi ani nevime jakou maji metriku ty skryte dimenze. Co kdyz jsou provazane jako ty viry okolo stozatu a to na vesti vzdalenost nez si myslime (treba pres galaxie)? V minulosti nez se zahustily byly jedna vlna a co kdyz ted se pres ne muze ovlivnovat vzdalenejsi svet...? Je to mozny?

SRNKA [26.10.05 - 22:45]
Jak souvisí hoření svíčka ve stavu beztíže s tvarem galaxií? Jednoduše. Svíčka ve vakuu hoří blbě, protože plamen nemíchá konvekce způsobená rozdílem hustot spalin a čerstvýho vzduchu a má přibližně kulovej tvar, primíchávanej prakticky jen difůzí. Ještě zajímavější je, že za určitejch podmínek může plamen začít opisovat spirálovitou křivku, pohyb je v tomhle případě způsobenej tím, že vysoká teplota plamene způsobuje postupný spotřebovávání par a oxidace v plameni postupuje v pásu jako když vyhořívá pruh trávy.

Podobným autokatalytickym mechanismem mimochodem vzniká spirálovitej tvar galaxií - gravitace hvězd urychluje kondenzaci mezihvězdnýho plynu a tím tvorbu dalších hvězd, který díky tomu vznikaj v pásu. Spirálovitej tvar ramen je zřejmě indukovanej pravděpodobností, se kterou kolidujou/inteferujou eliptický dráhy hvězd v galaxii.

LOS [26.10.05 - 22:43]
SRNKA: No tak to sem zas neco placnul. Myslel jsem, ze Higsovo pole se rika tak velkymu useku prostoru, kde je stejny pocet vibraci ve vsech dimenzich, proste je to jakasi elementarni bunka, ve ktere kmitaji struny a fakticky tam existuje moznost pohybu ve vsech dimenzich. Pohyb (hmoty, svetla) se pak realizuje jako interakce kmitu teto "bunky" Higsova pole. Proste nas prostor ma 11 dimenzi ale nektere jsou jen "velikosti" bunek Higsova pole. Tak jsem to pochopil z prispecku a jinych materialu. Jasne ze je gravitace projevem "zvukovych vln pod hladinou", tj. v rozmerech na urovni "bunek" Higsova pole.

SRNKA [26.10.05 - 22:14]
Ten model dvojitýho kyvadla je chaotickej vlastně z důvodu kvantový neurčitosti. Kyvadlo na tyči vlastně tvoři jednorozměrnej prostor s polární souřadnicí. Pokud je protažený dalším kyvadlem, tvoří první pevně ukotvený kyvadlo vztažnou (referenční) soustavu pro to druhý a pohyby se superponujou - obě kyvadla vykonávaj pohyb v dvourozměrným prostoru s polárníma souřadnicema a systém se současně stane indeterministickej. Kmity ve složenejch dimenzích vakua ovlivněnejch Lorenztovou transformací (což je současně slačování a rotace) si představit jako houpání soustavy dvou závaží zavěšenejch přes pružiny jedno na druhým, nebo ještě jednoduššeji jako soustavu dvou těžkejch na sobě zavěšenejch pružin. Stochastičnost takovýho systému je důležitá protože v prostoru vyrábí nerovnoměrný rozložení hmoty a tím další vibrace v odvozenejch dimenzích. Zcela harmonickej systém by tvořil jen plochej časoprostor bez hmotnejch částic a rychle by se rozplynul. Vidíme teda, že multidimenzionální gravitačně provázanej systém má přesně to chování, který je nutný ke svýmu udržování.

SRNKA [26.10.05 - 21:38]
REJPAK: ..Můžete každý bod popsat zvlášť a nemíchat tam dav lidí a ekonomiku a jiné asociativní podobnosti.. Jasně.
a) co je fázový prostor? Množina M stavů v systému popsaným vektorem N parametrů.
b) co je fluktuace časoprostoru Časově omezená oblast časoprostoru s nenulovou křivostí.
d) vibrace časoprostoru-co vibruje v časoprostoru ? Harmonická změna doprovázená přesunem hmoty a energie v časoprostoru, respektive prostoru a času v metrice těmito změnami odvozené.
..chcete říci, že hmotné jsou vibrace a nezáleží na tom „co“ vibruje .. Nechci, já to říkám.
..vy hmotníte vibrace samotné a on vibruje těmi dimenzemi a z nich dělá tu hmotu.. Nevím, kdo to kdy v jaké souvislosti řekl, proto se k tomu nemůžu vyjadřovat. Nicméně gravitační pole je podle OTR tvořený vibracema časoprostoru a přítomnost gravitačního pole se běžně označuje jako hmota. Rozdíl v tom nevidím, to vy přece říkáte "To ovšem není stejné jak to říkáte Vy."
..proč „se soudí obecně“, že vakuum bylo dřív než vesmír sám ? Ptám se protože říkáte, že vesmír vznikl jako fluktuace vakua?.. Vakuum vzniklo současně s vesmírem, tím myslím aspoň klasický gravitačně vázaný vakuum, protože jiný neznáme. Vakuum je přece samo součást vesmíru, nemohlo vzniknout dřív či později. Akorád na začátku neobsahovalo žádnou energii a tim pádem ani hmotu a tim pádem ani prostor nebo čas. Ale protože každý zakřivení prostoru vyvolává gravitaci, stačil nepatrnej náhodnej šťouchanec, vznikla vlna časoprostoru, ta se začala přitahovat a honit sebe sama jak pes za vocasem a stále přitom zrychlovala (zahušťovala). Pokud vezmeme jako fakt, že existujou dvojice veličin délky a času, nebo energie a hmoty, tak s tímhle výkladem vystačíme a můžeme tvrdit, že vesmír vznikl z nevažitelnýho nic. Samozřejmě s tim vystačit nemusíme a můžeme se ptát, co je to teda vlastně ta délka a čas.

SRNKA [26.10.05 - 20:30]
Obrázky třírozměrnejch fraktálů najdete spolu s programem pro jejich generování na téhle stránce. Program pro poslední verzi grafických karet vám nemusí fungovat, protože většinu výpočtů provádí procesorem grafické karty.

SRNKA [26.10.05 - 20:26]
REJPAK: sebrat "sebrané spisy Srnkovy" posbírané po auditech a debatách je náročné nejen pro Vás... Mě to trvá asi dvě vteřiny, ačkoliv je jich je skoro dvacettisíc....

Doporučuju se ale tady bavit o fyzice a ne o nějakým SRNKOVi.. Dotaz na [26.10.05 - 08:46] jsem přehlídl, zodpovím - ale vesměs jde o věci, který si můžete snadno vygooglovat. Ve svý teorii nepoužívám ani jeden novej termín.

REJPAK [26.10.05 - 20:14]
pane SRNKA, je to moc zajímavé co říkáte.Škoda, že knižně nic nevyšlo, protože sebrat "sebrané spisy Srnkovy" posbírané po auditech a debatách je náročné nejen pro Vás. Já si myslím, že i Vy si určitě děláte "sebrané poznámky" do svého uceleného díla, ucelené teorie a nenecháváte to roztroušené po světě internetu. Nebo se mýlím ?
Neodpověděl jste mi na [26.10.05 - 08:46]

SRNKA [26.10.05 - 19:59]
Dvojitý kyvadlo patří k nejjednoduším fyzikálním systémům vykazujícím tzv. chaotický chování a nelze jej rešit analyticky. Je to typická ukázka toho, jak současná matematika selhává při popisu jednoduchý fyzikální situace. Další podobnej případ je např. výpočet průhybu lana zavěšenýho za oba konce (rovnice řetězovky) a částečně ponořenýho ve vodě.

SRNKA [26.10.05 - 18:57]
LOS, REJPAK ...cela pasaz je popsana nesrozumitelne a rozhodne by Vam ji verejnost takto neprijala... No, myslím si, že jde o nesjrozumitelnější vysvětlení teorie relativity vůbec, pokud ne jediný. Kdo jinej vám vlastně dneska vysvětlí, proč by měla bejt rychlost světla konstatní, namaluje vám k tomu applet a video? Takovej komfort vám žádná knížka, natož vědecká publikace neposkytne. Kdybyste se podíval od nějaký oficiální fyzikální publikace na vzorečky, který se těmahle detailama vůbec nezatěžujou a prostě je berou jako fakt (protože to tak před sto lety Einstein řekl...) - asi by se vám takový vysvětlení zdálo ještě míň pochopitelný. Přesto jsou tyhle teorie přijímaný veřejností běžně (samozřejmě spíš na principu prostý víry ve vědeckou autoritu - než skutečnýho pochopení). Uvědomte si taky, že ačkoliv můj applet je zdáblivě jednoduchej, přesto lidem trvalo sto let po Einsteinovi, než takovou blbost vymysleli. Takže, ačkoliv já si myslim, že je jednoduchej, pro většinu lidí skutečně jednoduchej bejt nemusí, čili sem génius, že sem ho vymyslel. Skutečnost ale asi bude taková, že ty applety sou fakt jednoduchý, že kdybych s nima nepřišel já, že by s nima přišel za pár let někdo jinej a že jste spíš truhlík, že je nechápete, nebo je prostě odmítáte chápat, resp. předstíráte, že jim nerozumíte, protože tajně doufáte, že se tím zvýší šance pro vaše vlastní teorie.
..Myslim, ze ten odmitany popis od A do Z budete nakonec muset prijmout a zrealizovat... Nemyslím, řada lidí si např. dnes ani nekupuje noviny, informace získává přímo na internetu a ten podíl stále poroste. Už dnes se celá řada časopisů publikuje jen na internetu, v blogu vycházejí informace do té doby dostupné jen v časopisech, v diskusních fórech se řeší informace do té doby dostupné jen v blozích, atd.. Zvykněte si zkrátka na to, že jen malá část informací bude v budoucnosti vydávána tiskem a v ucelené formě - je to drahé a neefektivní. Třeba o teorii superstrun vyšlo několik knížek tiskem a pochybuji, že to nějak zásadně ovlivnilo způsob, jakým je přijímána odbornou veřejností, tak chápána tou laickou. Nic vám nebrání si projít příspěvky v záhlaví auditu a velmi rychle shromáždit většinu toho, co jsem o svý teorii zatím napsal. Když moje applety a videa nechápete v pohybu, tím spíš je nepochopíte, když budou vytištěný v nějaký knížce jako statický obrázky.

SRNKA [26.10.05 - 18:55]
REJPAK: ..slovicko je v druhe a treti vete, s cim je to je je spojeno .. S ničím, to "je" tam je fakt navíc, správně to má být "..casoprostor vymezenej sirenim svetla ale tvori jen...". Rozdíl mezi vicerozmernym vakuem a časoprostorem je ten, že vakuum obsahuje i rozměry navíc, kterými se světlo nešíří, jak již zde bylo naznačeno mnou i LOS-em.
...takze podle Vas je nemuzeme pozorovat nicim ? ani neutrinama ? ani gravitonama ? anebo proste jinejma vlnama nez je svetlo? Můžeme je pozorovat jak neutrinama, tak gravitačníma vlnama, ale dokonce i světlem - jediný omezení je, že je nemůžeme pozorovat přímo a určit tak třeba absolutní rychlost jejich pohybu. Ale projevy gravitačních vln jsou manifestovaný světlem výrazně, a to jak kvantová neurčitost na malý rozměrový škále, tak jako temná hmota na velkých vzdálenostech. Nemluvě o gravitačních efektech (anomálie sond Pioneer) a řadě dalších. To podmínka "přímýho pozorování" je důležitá i v teorii relativity - nepřímo můžeme totiž pomocí světla klidně pozorovat i objekty pohybující se nadsvětelnou rychlostí.
jak ale vlny vakua prejdou do jinych vln, co uz nemeni hustotu gravitacniho pole Všechny vlny energie mění hustotu gravitačního pole, i zvukový vlny, i vlny na hladině vody. Akorád přenášej malý hustoty energie, takže meněj hustotu gravitačního pole málo.

SRNKA [26.10.05 - 18:54]
LOS: Gravitace je ze 4 druhu interakci, ktera se projevuje v nasem 6D prostoru (3+cas+El+mag), jako elementarni sila. Je to ale stejne jako ostatni jen projev supergravitace O supergravitaci příležitostně mluvím také, ale prozatím bych ji do toho modelu nemíchal. Z pohledu mýho modelu je gravitace prostě způsob, působ, jakým se promítají zvukové vlny pod hladinou do vln na hladině čili analogie způsobum jakým se promítá supergravitace do našich tří dimenzí - ale jinak jde o tutéž sílu, fungujícím na stejném principu, čili žádná interakce Higgsova pole - to je hrubý nedorozumění.
.. coz je interakce mezi strunama vakua tvoricima Higgsovo pole... Myslím že bych svoje námitky mohl začít dotazem, zda byste byl schopen princip té interakce Higgsovo pole vysvětlit, nejlíp na nějaké analogii (dotaz č. 1). Na Higgsovo pole se v dnešní fyzice svádí leccos, což jde zatím snadno, protože Higgsovy bosony zatím objeveny nebyly - ale můj názor je, že jde o efekt ve vztahu ke gravitaci velmi marginální. Zdůvodním ho hned, jakmile mi zdůvodníte ten svůj, protože mám podezření, že gravitaci můžou jako interakci mezi strunama v Higgsově poli vysvětlovat jen ti, co nerozumí ani strunám, ani Higgsovu poli.
vibrujici 1D objekt smotal tak tesne, ze vyplnil prostor 6D tak, ze se vetsimu pozorovateli jevi jako spojity No, v zásadě ano, jde to takto říci, i když mám trochu přesnější představu o mechanismu toho "smotání". Co ho podle vás tedy vlastně způsobilo (dotaz č. 2). Se zbytkem příspěvku [26.10.05 - 11:25] nemám problém, běžně uvádím totéž - pokud jste tedy pochopil/sám došel k témuž závěru, nemyslím, že moje výplody nebudou pro vás tak nepochopitelný, jak uvádí REJPAK.

LOS [26.10.05 - 11:32]
SRNKA: Jo taky by me zajimalo jestli vydal neco stravitelneho. Netrvam na popularnosti, ale jen aby to nebyla Matfyzacka publikace, tj. nic nebo jen sled vzorecku mechanicky odvozenejch bez bysvetleni vyznamu, zato odvozenejch presne a exaktne.

LOS [26.10.05 - 11:25]
REJPAK, SRNKA: Dovolim si do toho plest. Gravitace je ze 4 druhu interakci, ktera se projevuje v nasem 6D prostoru (3+cas+El+mag), jako elementarni sila. Je to ale stejne jako ostatni jen projev supergravitace, coz je interakce mezi strunama vakua tvoricima Higsovo pole. To je vlastne prostredi pro tech nasich 6dimenzi a vziklo tak, ze se vibrujici 1D objekt smotal tak tesne, ze vyplnil prostor 6D tak, ze se vetsimu pozorovateli jevi jako spojity. On ale spojity neni a diskretnost, nebo kvantovanost se projevuje az na mensich skalach. V miste hmoty jsou jeste dalsi dimenze vakuum (tj. puvodni 1D objekt) je vice svinute, a ty dimenze umosnuji dalsi interakce (S,W, hmota), ty dimenze pozorovat nemuzeme protoze se v nich nesiri svetlo, ale prostredi pro sireni svetla deformujou a tak pozorujem to zvlneni.

REJPAK [26.10.05 - 08:53]
Dále jsem si připravil :
Pane SRNKA, říkáte „Pro pochopení kvantově mechanických jevů je nutný zavést představu vakua jako vícerozměrně se vlnícího prostředí - plochej obrázek tady nestačí. Náš časoprostor vymezenej šířením světla je ale tvoří jen jakejsi třírozměrnej povrch šestirozměrnýho vakua,“ To je gramaticky nesrozumitelné, po rozboru gramatiky to nedává smysl. Ať si hlavu lámu jak lámu, tak mi nedává smysl, slovíčko „je“ v druhé a třetí větě, s čím je to „je“ je spojeno ? …Koho „je“ náš časoprostor vymezuje ? šířením světla ?
Potom také mi z Vaší řeči není zcela jasné jaký si Vy představujete rozdíl mezi vakuem vícerozměrným a rozdíl mezi časoprostorem vícerozměrným ? Prosím při odpovědích se držet smyslu otázek a neodbočujte.
Jaký je rozdíl mezi gravitačními vlnami vakua a ostatními vlnami vakua ?
Řekl jste, že „…vlny vakua-jejich vlastní pohyb- nejsou světlem viditelný“, …a že :“ Všechny objekty pozorovaný přes vlnící se vakuum se tudíž jeví deformovaný …, nemáme si už na ně čím šáhnout, protože nic jiného než světlo k pozorování nemáme.“ ( ? ) Takže podle Vás je nemůžeme pozorovat ničím ? ani neutrinama ? ani gravitonama ? anebo prostě jinejma vlnama než je světlo? a tedy všechny objekty nikdy ničím nepozorujeme ?
Říkáte : „vlny vakua nejsou světlem viditelný, protože mění jen hustotu gravitačního pole“ . Jak ale vlny vakua přejdou do jiných vln, co už nemění hustotu gravitačního pole ?
Myslím, že celá pasáž je popsána nesrozumitelně a rozhodně by Vám jí veřejnost takto nepřijala…Myslím, že ten odmítaný popis od A do Z budete nakonec muset přijmout a zrealizovat. Už jste vydal nějakou publikaci ? Je psána populárně anebo pouze se zaměřením na vědeckou veřejnost ?Kde si jí mohu přečíst ?

REJPAK [26.10.05 - 08:46]
SRNKA : ..rozumím, ale chtělo by to ucelenost v „každé vypravěčské rovině“ ... říkáte, že : „Když to bude rozvleklý, nikdo to nebude číst, stačí, že lidi pochopí princip, zbytek si sami domyslej, oni nejsou zas tak blbí.“
To bych si nemyslel, že lidi bavilo chodit do biografu se dívat na Krále Šumavy tak, že se jim ukáže ze dvou a půl hodinovýho filmu pouze minuta 7-9 tá, pak 44 – 47 minuta a pak 191-193 minuta a nakonec u konce 2 minuty. A hotovo, lidi odchod domů.
Dále bych rád vysvětlit tyto pojmy : a) co je fázový prostor, b) co je fluktuace časoprostoru c) co je vibrace vakua a co jsou d) vibrace časoprostoru-co vibruje v časoprostoru ? Můžete každý bod popsat zvlášť a nemíchat tam dav lidí a ekonomiku a jiné asociativní podobnosti ?
Pak říkáte, že „…časoprostor …ten je tvořenej vibracema časoprostoru, který se chovaj, jako kdyby byly hmotný“. Chcete říci, že hmotné jsou vibrace a nezáleží na tom „co“ vibruje ? Někdo tady v debatách říkal, že vibruje-li časoprostor, tak to znamená, že se vlnobalíčkují jeho dimenze a to je prý hmota.To ovšem není stejné jak to říkáte Vy. Vy hmotníte vibrace samotné a on vibruje těmi dimenzemi a z nich dělá tu hmotu. V čem je podle Vás rozdíl a proč ?
Pak také říkáte „vývoj vesmíru“ a „vývoj dimenzí“. Co máte na mysli pod pojmem „vývoj jednotlivých dimenzí“ ?
Dále říkáte, že „pozorujeme objekty přes vibrace vakua“ a že „objekty na hladině jsou vibracemi vakua rozkmitány“ ; jak tomu rozumět ?
Vysvětlete mi proč si myslíte ( proč „se soudí obecně“ – jak říkáte ), že vakuum bylo dřív než vesmír sám ? Ptám se protože říkáte, že vesmír vznikl jako fluktuace vakua. ?

Tak to je vše z těch Vašich třech obsáhlých příspěvků co jsem si připravil. Děkuji

SRNKA [26.10.05 - 00:20]
Pro pochopení kvantově mechanických jevů je nutný zavést představu vakua jako vícerozměrně se vlnícího prostředí - plochej obrázek tady nestačí. Náš časoprostor vymezenej šířením světla je ale tvoří jen jakejsi třírozměrnej povrch šestirozměrnýho vakua, proto budu v dalších demonstracích používat dvourozměrnej povrch třírozměrný hladiny jako nejdostupnější názorně představitelnej model. Náš časoprostor je pak tvoří jen dvourozměrnou stěnu kostky a šíření světla v něm odpovídá vlnění na povrchu vodní hladiny. Gravitační vlny vakua pak odpovídaj Brownovu pohybu molekul v kapalině - vztah světla a gravitace je v tomhle modelu podobnej jako vztah povrchový a zvukový vlny pod hladinou.

Jak už jsem vysvětloval na tom příkladu se zástupem slepců, vlastní pohyb a vlny vakua nejsou světlem viditelný, protože mění jen hustotu gravitačního pole (hustotu jeho "hmoty") v prostředí a jeho index lomu pro šíření světla. Všechny objekty pozorovaný přes vlnící se vakuum se tudíž jeví deformovaný jako hvězdy prozorovaný přes tetelící se vzduch nad táborovým ohníčkem - s tím rozdílem, že si na ně nemáme už čím šáhnout, protože nic jiného než světlo k pozorování nemáme. Z vlnění hmotný částice díky tomu vidíme jen změny hustoty vystupující na "hladinu" časoprostoru. Tam kde jsou změny častější je hmoty víc a naopak. Ačkoliv tahle animace vypadá jednoduše, její generování vyžaduje několik stovek miliónů vypočetních operací za vteřinu a pro použití v appletu se nehodí.

SRNKA [25.10.05 - 21:27]
Jeden z prvních testů koncepce kosmickýho výtahu. Robot z University of British Columbia vyšplhal po laně během soutěže do výše dvanácti metrů, než mu došla šťáva, dodávaná solárními články.

SRNKA [25.10.05 - 20:43]
REJPÁK: Spektra v mikrosvětu sou rozmazaný kvůli kvantový neurčitosti, protože se kvůli kvantovejm flukutacím vakua částice rychle přibližujou a vzdalujou, tedy spektrum se rychle posouvá do červena, dofialova a zase zpátky - zkrátka je nepatrně rozmazaný.
..rozumím, ale chtělo by to ucelenost v „každé vypravěčské rovině“ ... Když to bude rozvleklý, nikdo to nebude číst, stačí že lidi pochopí princip, zbytek si sami domyslej, oni nejsou zas tak blbí. Dimenze se zahušťujou tím, že se zahušťujou ty vibrace vakua, zvyšuje se jejich "tón". Koneckonců stejně se zahušťujou kmity v plynu, když ho stlačujeme pumpičkou. Když si představíte plynouvou kouli dostatečně velkou, uprostřed se bude sama stlačovat vlastní vahou, až tlak překročí určitou hranici, plyn zkapalní a vytvoří se v něm kapičky s hladinou a energie se pak šíří i mezi hladinama kapiček.

REJPAK [25.10.05 - 17:35]
SRNKA : já Vám rozumím s tím přesouvání ( fázovým ) výkladu obecnosti, jednou v peněžnictví, jednou v davu lidí na Václaváku s předáváním informací, jednou ve zahušťujícím se časoprostoru, jednou s tou hladinou a pod hladinou vody …rozumím, ale chtělo by to ucelenost v „každé vypravěčské rovině“ od A do Z. Také by to chtělo vysvětlit ty dimenze jak se zahušťují a jak jich je víc a víc – to není jasný….od infinitezimálního stavu jak se to vlnění může zahušťovat a jak může to vlnění fázově přeskakovat .?

REJPAK [25.10.05 - 17:05]
SRNKA : je to moc zajímavý, ale bolí mě z toho hlava, je to moc složitý. Já si připravím pár otázek k Vám. A než si je rozmyslám, zeptám se na toto : Když pozorujeme moc vzdálené objekty dostaneme spektra s posunem čar k červenému konci, což značí , že se daný objekt vzdaluje - dobrá, ale mě zajímá, když se díváme né do dálky, ale do "blízka", tedy do mikrosvěta, zda také dostáváne spektra "odtamtud" nějak psunutá ...že by to vyjadřovalo také něco jako opak vzdalování tj. "zmenšování" objektu. Je to možný ?

SRNKA [25.10.05 - 01:30]
Představte si zástup slepejch lidí, co si předávaj vzkaz tichou poštou tak že chodí sem a tam a když něco zaslechnou, jdou tak dlouho, odkud nenarazej na nebližšího slepce a o informaci se s ním podělí. Na konci zástupu se cesta otočí a informace se šíří zpátky, takže se může podél zástupu vlnit, interferovat a oscilovat jako vlna na hladině. Když zástup houstne, lidi, který se v něm můžou orientovat jenom sluchem to nijak poznat nemusej - vzkazy se podél zástupu sice šířej pomalejc - ale to informace případně použitá ke sledování jejich šíření taky! Takže se zdá těm slepcům vlastně stále stejně rychlá, což vyjadřuje základní princip teorie relativity. Jenže pokud hustota lidí překročí určitou mez, roste pravděpodobnost, že se můžou navzájem zaslechnout nejen dva lidi, ale taky třeba tři současně - v systému vzniká nová fáze s vyšší informační hustotou. Tyhle lidi, co maj možnost si navzájem informaci ověřit u třetího se můžou rozhodnout, že budou propříště dávat přednost ověřitelnejm informacím, tj, takovejm, který slyšej nejmíň od dvou lidí současně a budou vystupovat jako ti poslové. Skupina poslů začne v původním zástupu tvořit novej samostatnej systém a proces jejich zahušťování může pokračovat s tím, že lidi v původním zástupu tvořej vlastně materiál/prostředí pro vznik a udržování nový fáze tvořené posly. A přesně tak to funguje při výměně gravitonů ve vesmíru. Časem na to udělám nějaký applety, ale jelikož je ten princip sám o sobě velmi jednoduchej, určitě si představíte aji bez nich.

SRNKA [25.10.05 - 01:15]
V přírodě probíhá spousta jevů, co jde popsat vlnovou rovnicí, což je vlastně Newtnův pohybovej zákon v lokálním tvaru pro energii, hmotu, čas a zrychlení. Tyhle veličiny jde formalizovat pro libovolnej periodickej děj, třeba pro ekosystém, ve kterým se šířej vlny populace lišek a králíků. Nebo vlny kursů akcií na burze - zdálo by se sice, že sou nehmotný, ale ve skutečnosti jsou živený docela reálně vystupující energií pumpovanou do toho trhu.
Model fázovej rovnováh doprovázející spontánní zvyšování hustoty systému už sem tu taky vykládal.
Vem si třeba ten příklad s poslama. Nejprve se zprávy posílaj ústním podáním, příjemce zprávy je současně šiřitelem. Tak, jak se socializace prohlubuje, tahle rychlost šíření informací přestává stačit. Vona je ve skutečnosti stále stejně rychlá, ale její fázovej prostor, prostředí, kterým se šíří se zahušťuje - ostatně tak to funguje i s našim časoprostorem. Ten je tvořenej vibracema časoprostoru, který se chovaj, jako kdyby byly hmotný a smršťujou se podobně, jako vlny na volně zavěšeným švihadle, kterým za jeden konec zamrskáte. V určitým okamžiku (kterej se dá matematicky odvodit a můžete si ho vyzkoušet najít na tomhle appletu) dojde k fázovýmu zvratu, kterej se dá popsat jako proces tzv. spontánní narušení symetrie. K tomu dochází v soustavách, jejichž hustota energie poklesne pod určitou mez, takže se částice který je tvoří začnou vzájmně shlukovat a orientovat jako molekuly v krystalcích při mrznutí ledu.
Výsledkem je, že pro šíření zprávy už nemusí komunikovat každej člověk s každym, alebrž v prostoru vznikla nová specializovaná fáze pro přenos informací, tzv. poslové, messengři, který sou na posílání zpráv specializovaný. Ve vesmíru to odpovídá rozpadu gravitonu na hmotné částice zvané fermiony a tzv. bosony, což sou částice specializovaný na šíření energie mezi fermionama různýho typu.

Ale sledujme ten vývoj dál: chvíli ten mechanismus šíření zpráv bohatě stačí, jenže společnost se furt zahušťuje. A tak dojde v určitým okamžiku k situaci, že nestačej ani poslové. To je okamžik, kdy opět dojde k nový fázový transformaci a z části poslů se stanou listonošové - už nenosej zprávu od jednoho člověka k druhýmu, ale nosej hned několik desítek zpráv současně. Tímto vynálezem se opět šíření informací znamenitě zahustí a informace se nyní šíří všemi třemi způsoby současně, ale ten poslední převládá.

Ale společnost se furt zahušťuje, a tak se celý proces znovu opakuje, protože hustota informace zase přestává stačit a z části listonošů se stanou kolportéři. Už nešířej víc zpráv od určitý skupiny lidí jiný skupině lidí, ale už distribuujou tyhle informace všem v podobě tisku.

Ve fyzice sou fázový přechody docela běžný a lze jimi vysvětlit třeba vzhled fyzikálních spekter, který maj charakter čar, který se stále zhušťujou, až dojde za tzv. prahem série ke změně excitačního mechanismu. No a samozřejmě kondenzace kapek z páry a krystalků z kapaliny, magnetickej domén z ferromagnetika, nebo supravodivejch bosonů sou běžný fyzikální případu narušení symetrie, kde se energie v systému přestane šířit více směrama, ale obsadí novej fázovej prostor s vyšší hustotou. Na příklady fázovejch transformací z běžnýho společenskýho života, nebo z vývoje biologickejch organismů už jistě přijdete sami. Vidíte, že jeden model umožňuje popsat jak vývoj vesmíru, jednotlivých dimenzí časoprostoru i vývoj společnosti a fázový rovnováhy jenom na základě toho, že nosičů informace v systému (lidí nebo vln gravitace) stále přibývá - je to příklad obecného metafyzického Hegelova principu přerodu kvantity v kvalitu.

SRNKA [25.10.05 - 01:05]
REJPAK: Tak složitý to snad zase neni...;-) Fluktuace časoprostoru mužou sloužit jako prostředí fluktuace toho prostředí a jeho fluktuace mužou zase sloužit jako prostředí prostor pro další fluktuace, bla, bla...
Jde to hezky názorně vysvětlit na příkladu vodní hladiny - když si představíš slepou vodoměrku, co prostor kolem sebe vnímá jenom pomocí vibrací hladiny, tak pro ni vibrace molekul taky vlastně neexistujou a Brownův pohyb vnímá jako cosi, co jen mění hustotu prostředí, ale vlny na hladině to nevyrábí. A přesně takhle my vnímáme vibrace vakua, všechny objekty který přes ně na hladině pozorujeme sou těma vibracema rozkmitaný a rozmazaný, ale s použitím jen vlny na hladině nemáme šanci ten pohyb detekovat. Obecně se soudí, že vesmír na začátku vznikl jako infinitezimální fluktuace vakua, ale prostředí tý fluktuace je pro nás gravitačníma vlnama a zákonama kterýma se šíří nedostupná, což ale neznamená, že nemůže "existovat" ve formálnějším smyslu toho slova.
Takže vodoměrka z svýho časoprostoru na hladině vidí míň než hypotetciká ryba složená z vodních vírů, co plave pod ní a může vnímat i zvukový vlny pod vodou a ta zase vidí míň než živočich tvořenej EMG interakcí/světlem, ale ani světlem nejde vnímat všechny interakce, např. bosony slabý jaderný interakce a tou zase nejde vnímat gravitony, atd. Ale to, že ty interakce nejde deterministicky vnímat neznamená, že "nejsou" v kontextu nějaký fundamentálnější interakce.

REJPAK [25.10.05 - 00:26]
SRNKA : tomu co říkáte zde [24.10.05 - 23:28] nerozumím. Prosím o vysvětlení. Co si mohu představit jako extrapolaci před big-bang ? a co to je "jedna úroveň dimenzí" = hmota ; a co jiná úroveň před singularitou jako "těžší" hmota ? ...opravdu mi to vysvětlete lépe.

SRNKA [24.10.05 - 23:28]
Pokud si představíš, že srážením mezihvězdnýho vodíku vznikne kapalná planeta jako Jupiter a v ní kondenzací kapalnýho vodíku zase nějaký těžší částice tvoříci kapalinu a tak pořád dokola, jde pochopit a extrapolovat vývoj vesmíru na obě strany - jak směrem po BigBangu, tak před něj. Akorád to, co na jedný úrovni dimenzí tvoří hmotu se na další stává nevažitelným prostředím pro vznik ještě hustší hmoty, atd...

SRNKA [24.10.05 - 23:23]
REJPAK: Oboje sem tu už několikrát vysvětloval - aji na vobrázcích. Hroucení gravitační vlny je projevem nestability - gravitace se prostorem šíří tím pomaleji, čím je deformovanější, zhušťováním deformací prostoru se vlastně "zrychluje čas". V okamžiku, kde je překročený stabilitní kritérium vlnový rovnice, její řešení se zhroutí a to celý se v dalších rozměrech zopakuje.

Z tohodle pohledu se vlna časoprostoru skutečně chová jako kdyby měla váhu. A několikanásobný svinutí gravitace jde popsat jako fraktální hroucení vlny tohoto hmotnýho prostředí. Z tohodle pohledu dokonce ani samotná gravitace ještě nemusí bejt definitivní stupeň hroucení vesmíru, akorát nad ní přestávaj platit fyzikální zákony i pro gravitaci.
Na mnoha příkladech v předchozím textu uvádim, že gravitační hroucení hmoty neni jedinej příklad její evoluce, která funguje na principu podobnejch fázovejch transformací. Tak třeba na začátku výměnnýho obchodu např. předměty sloužily jako peníze i zboží současně. Vynálezem peněz, jako speciálního druhu zboží se vývoj skokem urychlil, vznikla městská obchodní centra, finanční instituce, úvěrová ekonomika atd... V době prekambrický druhový exploze nebyli samečci ani samičky, jedinci jako prekaryota se akorád dělili jako dnešní bacili. V okamžiku kdy si ty brebery začali hrát na tatínka a na maminku, se vývoj druhů skokem urychlil. Na začátku vývoje vesmíru byl jen jeden druh částic, gravitony, který přenášely energii i hmotu současně. V okamžiku kdy došlo k tzv. inflaci vznikly specializovaný částice, fermiony a bosony a vývoj vesmíru se rozjel na plné obrátky. Na začátku se zprávy přenášely ústním podáním, každý člověk sloužil současně jako příjemce i nositel zpráv současně. Zavedením poslů jakožto jedinců specializovaných na strukturovanou výměnu informace se výměna zpráv rapidně urychlila. První počítačový sítě byly typu peer-to-peer, tedy každý počátač v síti sloužil jako klient i server současně. Rozdělením rolí se propustnost sítě skokově zvýšila a vznikl internet. Princip zůstává stejnej, takže pojem času, energie a hmoty se průběžně mění. Z tohodle hlediska jde vznik internetu považovat za pokračování vývoje gravitace před třinácti miliardama let a počet těchle struktur není nijak omezenej, samozřejmě hustota energie v nich stále klesá. Oscilace v soustavě králíku a lišek sou vlastně taky forma vlny éteru - což je obecnej metafyzickej pojem pro prostředí mající společnou jedinou věc - gradientem řízenej princip evoluce.
Vakuum je trojrozměrná elastická fáze tvořená trojrozměrnejma smyčkama - má šest rozměrů, což je optimální počet rozměrů pro šíření energie povrchem hypersféry. Když je prstor svinutější (jako je tomu ve hmotnejch částicích, který maj 9 - 12 rozměrů), má hmota tendenci přecházet na záření a to tim rychlejc, čím je hustota energie bližší rovnovážný GUT teplotě. Podobný závislosti fungujou v chemických rovnováhách - polínko je na vzduchu nestálý, ale jeho oxidace za bežnej tepolet probíhá jen velmi zvolna, pokud neni nějakym procesem katalyzovaná. Ovšem za vysokejch teplot probíhá reakce mnohem rychlejc. Podobně viditelná hmota existuje jen proto, že se vakuum stihlo při inflaci rychle ochladit.
Inflace je proces gravita4ního hroucení vln časoprostoru na počátku vesmíru, při kterým právě vzniklo naše vakuum z těch kvantovejch smyček. Pro pozorovatel uvnitř se jevilo jako prudký zvýšení počtu vln gravitace, který v odvozenejch dimenzích odpočítávaj rozměry, čili nafouknutí, zkrátka inflace vesmíru. Ve skutečnosti šlo spíš o jeho kondenzaci. Do počtu šesti dimenzí jde o spontánní lavinovitej proces, jakmile vznikla první nepatrná fluktuace časoprostoru. Hmota vln se srazila asi jako když se nechá prudce kolabovat plyn do vakua, nebo mezihvědnej plyn do hvězd. Vývoj hvězd je ostatně vývoj vesmíru v bledě modrym - na tom ho jde nejsnáze pochopit.

REJPAK [24.10.05 - 22:46]
Já jsem si z vašeho zajímavého povídání vybral věci kterým nerozumím :
a) Jak vypadá „zhroucení vlny“ ? a jak vypadá „zhroucení vlny do sebe“ ?
b) Kdo dá impuls ke zhroucení ?
c) Co to je „zhroutit se vlastní vahou“ ?, vlna má váhu ? Pokud je lepší říci „hmota má váhu“, pak jak se hmota hroutí ? ( vlastní vahou „do sebe“ ? )
d) vakuum říkáte, že jsou zhroucený gravitační vlny ? a proč se gravitační vlny hroutí do vakua ? aby z nich vakuum bylo ?
e) éter že má libovolný počet rozměrů ? a jakých ?
f) říkáte, že zhroutí-li se gravitační vlny, že udělají tím vakuum a to vakuum je konkrétní éter se šesti dimenzema … přitom jste řek, že éter má libovolný počet rozměrů, jak to je ?
g) kvantový smyčky jsou víc svinutý než je rovnovážný počet rozměrů vakua(šest) ? Je-li víc svinutých rozměrů, pak je vakuum nerovnovážné anebo ty smyčky ?
h) čemu vlastně říkáte inflace ? čeho ? rozměrů ?
ch) pak nerozumím vašemu tvrzení, že „viditelná hmota vznikla jako vedlejší produkt - v rázovejch vlnách, který vznikly setrvačností hmoty vakua hroutícího se dohromady“

dík za ozřejmění

SRNKA [24.10.05 - 22:06]
REJPAK: Předpoklad kvantovejch smyček vychází z obecný teorie relativity, podle který se každá deformace prostoru chová jako by to byla hmota. A paxe můžeme ptát, zda může existovat tak gravitační vlna s tak vysokou hustotou energie, že se zhroutí sama do sebe? Samozřejmě k dosažení takovýho stavu nestačí jedna vlna, musí jich bejt víc a tlačit navzájem na sebe - paxe mužou zhroutit vlastní vahou jako těžká hvězda - zhroucený gravitační vlny vytvořej novej stav hmoty - a to je právě právě naše vakuum, který vzniklo v procesu inflace krátce po vzniku vesmíru. Slovem "éter" označuju všechny možný stavy gravitačních (časoprostorovejch] vln s libovolným počtem rozměrů, včetně viditelný hmoty - vakuum je konkrétní stav éteru s šesti dimenzema. Elementární částice sou taky kvantový smyčky gravitace, akorád víc svinutý a s o něco vyšší hustotou, než je rovnovážnej počet rozměrů vakua(šest). Tzn. při inflaci viditelná hmota vznikla jako vedlejší produkt - v rázovejch vlnách, který vznikly setrvačností hmoty vakua hroutícího se dohromady. Ty jsou dodnes viditelný ve vesmíru jako šlíry tzv. černý hmoty, protože se nestačily úplně rozptýlit nebo sbalit a vyzářit.

REJPAK [24.10.05 - 20:26]
Co to jsou kvantový smyčky a kde jsou ? ( ve vakuu anebo v éteru ? )

SRNKA [24.10.05 - 00:42]
STM (Skenovací tunelová mikroskopie) taky vojíždí povrch vzorku hrotem, na rozdíl od AFM neměří sílu působící na hrot, ale měří proud elektronů, který od vzorku na krátkou vzdálenost přeskakují (tunelují) do hrotu. Použití STM je tudíž omezený jen na dostatečně vodivý materiály a celková rozlišovací schopnost je nižší, nicméně na rozeznání jednotlivých atomů v krystalovejch vrstvách bohatě stačí.

SRNKA [23.10.05 - 23:53]
Co se rozlišení týče, mezi zvětšovacíma metodama v současný době vede AFM (Atomic Force Microscopy), která začíná rozlišovat detaily na povrchu atomů, takže se blíží doba, kdy budeme schopný atomy rozeznávat "od pohledu". Na levým obrázku je povrch wolframu, na prostředním šesterečná struktura grafitu, na obrázku vpravo povrch křemíku krystalizující v kubický soustavě.

SRNKA [23.10.05 - 19:23]
Při pečlivějším pozorování snadno odhalíte fyzikální jevy, který za normálních podmínek unikaj pozornosti. Video zachycuje proces potápění kapky vody pod hladinu vody, jejíž povrch je upravenej saponátem. Molekuly mýdla se povrchu vody zachytí hydrofilním koncem a pokryjí ho nesmáčivou vrstvou, která odpuzuje vodní povrch. V důsledku toho se kapka ve stykus vodním povrchem okamžitě nerozplyne, ale ponoří se na několikrát a poskakuje přitom na haldině. Link pod videem vede na původní GIF animaci (2.6 MB), kterou si mohou prohlídnout ti, kterým online video nefunguje.

SRNKA [23.10.05 - 18:23]
Vznik různých vírových režimů je důvod, proč při proudění tekutin (tj. kapalin a plynů) rozlišujem několik režimů: laminární, periodickej, přechodnej a turbulentní. Periodickej režim je projevem snahy systému o zvýšení stupně symetrie při přenosu energie obsazením novejch svinutejch dimenzí. Obrázek znázorňuje kanál, ve kterém se rozptyluje pramínek barviva při postupně vzrůstající rychlosti toku.

SRNKA [23.10.05 - 18:15]
Na obrázku je několik ukázek Karmánových vírů za válcem v proudící kapalině. Oscilující tok je v určitý oblasti prouděný docela stabilní a víry udržujou pravidelný rozestupy, protože se navzájem odpuzujou. Na stejným prinicpu funguje i odpudivá slabá jaderná interakce a interakce kvantových smyček ve vakuu, která brání jeho kolapsu vlastní gravitací. Víry se zde do určitý míry chovaj jako individuální částice, tvořící supratekutej materiál vakua, podobně jako víry v supratekutých nebo supravodivých E-B kondenzátech.

SRNKA [23.10.05 - 17:56]
Vírovej kroužek se v důsledku energie uzavřený ve víru prostředím pohybuje jako pevná částice mající klidovou hmotnost a proto jde se jeho využitím realizovat reaktivní pohon na principu akce a reakce, např. pro pohon malých ponorek. Mimochodem, podobným způsobem se ve vodě pohybujou medůzy, sépie a některý mikroskopický nálevníci.

SRNKA [23.10.05 - 17:46]
Pěknej obrázek nestability vírovýho kroužku zdobil před rokem obálku časopisu New Scientists.
Jsou na ní vidět módy příčný rotace podél obvodu vírovýho kroužku jako model několikanásobnýho gravitačního svinutí časoprostoru v elementárních částicích.

SRNKA [23.10.05 - 17:21]

Jednoduchej pokus na kvalitativní pozorování Brownova pohybu lze provést s laserovým ukazovátkem a zkumavkou, do který nalijeme trochu vody s párma kapkama latexu nebo smetany do kávy. Pokud nemáme zkumavku, můžeme použít i misku s vypouklým dnem. Zkumavku uchytíme do stojanu nebo zapíchneme do misky s pískem, laserové ukazovátko upneme do stojanu tak, aby laserový paprsek procházel skrz zakulacené dno zkumavky a dopadal na asi 2 – 3 m vzdálený bílé stínítko, viz obr. níže. Laserový paprsek je rozšířen zkumavkou s roztokem jako spojnou čočkou, takže na stínítku vytvoří zvětšený obraz světelné stopy o průměru kolem 30 cm. Světlo laseru se přitom ohýbá na chaoticky se pohybujících částicích roztoku a na stínítku tak můžeme pozorovat zvětšený proměnný ohybový obrazec dokazující pohyb částic.

Vzhledem k nízký intenzitě laserového paprsku je vhodný pokus provádět při zatemnění. Zpočátku pokusu můžeme na stínítku pozorovat převládající jednosměrný pohyb, jak se smetana promíchává s vodou. Po uklidnění těchto proudů je vidět chaotický pohyb bez převládajícího směru. Námět na pokus je převzatej z Krulak, H.: Brownian motion with a laser. In: Physics Education, Volume 30, March 1999.

SRNKA [23.10.05 - 16:51]
Další kvíz: Na provázku přetaženým přes tyčku nebo propisku je uvázaná láhev, na druhým konci ocelová matka. Co se stane, když oba konce provázku současně pustíme?

SRNKA [23.10.05 - 16:44]
Kvíz: na dvouramenných vahách vyvážíme dvě skleničky naplněný vodou. Co se stane, když do jedný ze skleniček pomalu namočíme prst - a proč?

SRNKA [23.10.05 - 16:32]
Obrázky vícerozměrný simulace vlnový rovnice znázorňujou, jak se mění vzhled vakua s klesajícím měřítkem. Na nejnižší úrovni je prostor tvořenej vibracema časoprostoru v jednorozměrnejch, navzájem propletenejch útvarech - strunách o velikost zhruba 1E-35 metru tvořených vlnovými balíky gravitace - preony. Je na nich patrný stáčení časoprostoru do kvantovanejch smyček. Ty vytvářej na větší úrovni polokrystalický ostrůvky o rozměrech řádově 10-25 m, podobně jako se vzájemně orientujou věnečky protřepávaný v krabici. Výsledkem těchle interakcí je tzv. Higgsovo pole, ve kterým převažujícím částicí přenášející energii tvoří Higgsovy bosony. Tmavší oblasti znázorňujou části vakua s větší hustotou vibrací hmoty a jsou protkaný převážně provazcovitejma jednorozměrnejma vírama/strunama - zárodkama virtuálních částic. Tahle rozměrová škála je doména gluonů a silnejch jadernejch interakcí. Poslední obrázek znázorňuje strukturu vakua na rozměrové úrovní, ve který se šíří světlo, čili asi 10-17 metru. Chování vakua na téhle úrovni připomíná elastickou supratekutinu, tvořící víry. Je tvořená tesně k sobě přiléhajícími šestirozměrnýma oblastma oddělenýma plochejma (mem)bránama, po jejichž povrchu se světlo šíří. Sem tam se objevují víry částic který se zase rychle rozpadaj. Vidíme teda, že vakuum je vytvořený souvislejma vibracema gravitace vzájemně svinutýma na různejch různých úrovních, který současně tvoří dráhu pro šíření interakcí na větší rozměrové škále. Mimo vibrace časoprostoru se energie nešíří a čas ani prostor tam nemá fyzikální smysl.

SRNKA [23.10.05 - 14:24]
Ještě jednou tvorba Karmánovej vírů při nižší rychlosti/hustotě energie.. Tvorbu vírů si můžete vyzkoušet mícháním dvourozměrné kapaliny myší interaktivně v tomhle Java appletu

SRNKA [23.10.05 - 14:01]
Animace tvorby tzv. Karmánovejch vírů, který se tvořej za překážkou neproudnicovýho tvaru obtékanou kapalinou. Karmánovy víry sou např. příčinou neustálýho zvučení telegrafních sloupů ve větru. Z hlediska fázovejch rovnováh jsou Karmánovy příklady příkladem sponátnního narušení symetrie - kapalina tvoří novou fázi, tvořenou dvojicema protisobě rotujících vírů, aby snáze překonávala odpor při pohybu. Energie protisobě rotujících vírů se ruší, proto se šíří podobně jako bosony (např. fotony) bez větších ztrát energie prostředím.

Podobným mechanismem dochází ke tvorbě tzv. Copperovejch párů v supravodičích a supratekutinách za nízkejch teplot. Vyššíma teplotama/hustotou energie se ovšem dvojice vírovejch párů rozbijou a to se projeví prudkým nárůstem odporu kapaliny vůči proudění. Z toho by pro nás mělo vyplývat morální ponaučení, že ne každý víry znamenaj nutně vyšší ztráty třením. Řada ptáků a savců (delfíni) často tvorby povrchový vírový fáze při pohybu tekutinou využívá, protože působí jako "mazadlo" snižující tření při pohybu prostředím. Důvodem nemusí bejt vždycky jenom snížení tření. Např. typickej vzhled nočních ptáků (sov) je danej tím, že maj obrys lemovanej zubatejma obrysovejma pírkama, což usnadňuje vznik drobnejch řízenejch turbulencí s nízkou frekvencí a tím pádem tichej pohyb bez svistotu, kterej neplaší kořist.

SRNKA [23.10.05 - 12:55]

Vírový kroužky jsou přirozeně nestabilní (viz nestabilita Widnallové o několik příspěvků dál). Tatáž vírová síla, která způsobuje vznik vírovýho kroužku se snaží vyvolat turbulence napříč ose víru. To v trojrozměměrný kapalině představuje problém, protože normální tekutina tvořená víceméně kulatejma částicema nedokáže rotovat ve dvou navzájem kolmejch směrech současně a způsobí to zvlnění a rychlej rozpad vírovýho kroužku při vyšších rychlostech.

Ve vakuu, kde roli částic hrajou ty rovněž symetrický vírový kroužky něco takovýho ale problém neni, protože prostředí je vícedimenzionální a celý prostředí je schopný vibrovat v několika kolmejch směrech navzájem. Vzájemný přenášení vibrace z jedný úrovně svinutí do druhý dokonce představuje jeden ze základních vibračních módů svinutý struny. Podobně i ve složitějších částicích - kvarcích si jednotlivý víry svoji úlohu navzájem čile vyměňujou v navzájem koĺmejch směrech. Možnost přenášet energii z jedný kvantový smyčky na druhou tady funguje jako tzv. delokalizační energie a celej útvar stabilizuje. Proto jsou např. samotný kvarky nejsou schopný samostatný existence, dvoukvarkový částice sou obecně míň stálý než tříkvarkový a samotnej neutron je míň stálej než když je obklopenej protonama v atomovým jádru, se kterýma se o svoje vibrace může podělit a tvoří tak jakousi obří částici navzájem svázanou výměnnejma interakcema kvarků: slabou a silnou jadernou interakcí. Na úrovni elektronů v atomovejch orbitalech pak delokalizační energie stabilizuje molekuly, ve kterých se můžou elektrony pohybovat po co největším povrchu molekuly, takže jsou míň stísněný.

SRNKA [23.10.05 - 12:27]
Chování vírů jde dnes docela přesně předpovídat i teoreticky. Na animaci níž je výsledek počítačový simulace srážky dvou vírovejch kroužků.

SRNKA [23.10.05 - 12:01]
Při nečelný srážce dvou částic může dojít k tzv. elastickýmu odrazu, popř. rozptylu. Video níže ukazuje, jak to funguje v případě dvou vodních vírů - můžeme vidět, že si víry vlastně navzájem vymění svoji energii, takže se z místa srážky rozletí dva víry polarizované kolmo na rovinu původní srážky. Obrázek představuje link na nepříliš kvalitní video z místa srážky.

Při modelování vlastností a interakcí částic pomocí vírů v reálných kapalinách musíme mít na paměti řadu rozdílů oproti chování supratekutin. Předně, jednosměrně se otáčející víry je tady nutný symetrickým vibračním přetáčivým cik-cak pohybem, který je navíc kvantovanej a rotace gravitačních smyček je odstupňovaná o celistvý zlomky radiánu. Za druhé, částice se ve vakuu vlastně nepohybujou, jen se přesouvá maximum vibrací, kterými oscilujou kvantový smyčky gravitace, který celý tento systém tvoří, nejde tedy o kolektivní pohyb částic, ale spíš jakési kvantově mechanické přeskoky energie z jednoho místa na druhé přes které se přesouvá vlnový balík - říkáme, že čas a prostor je ve vakuu kvantován. Energie částic se díky tomu přesouvá vakuem jako excitace - vlnový balík. Konečně, veškeré vibrace a přesuny energie se chovají jako nový zdroj hmoty, smršťujou se a gravitačně interagujou se zbytkem vakua. Proto se částice - kvantovaný vibrující víry vakua ve vakuu nerozpadaj, pokud je splněna podmínka vzájemné interference vln v různých směrech a svinutých dimenzí současně, kdy je energi vyzařovaná pohybem vakua vracená zpátky do částice v důsledku rezonančních efektů (čili jde o podobnej machanismus, jakým se stabilizujou elektronový orbitaly v atomech, až na to že se zde kromě EMG vlny uplatňujou aji další interakce ve svinutejch rozměrech kvantových smyček). Výsledný chování částic je tudíž docela složitý i pro nejjednodušší modelový případy.

SRNKA [23.10.05 - 11:34]
Zvlášť pěkný ukázky vírových kroužků najdete na téhle stránce, odkdud pocházej i obrázky a videa níže. Zvlášť pěkná je ukázka čelní srážky dvou vírů pořízená v hydrodynamickém tunelu, jakémsi vírovém collideru (viz video 1, 2), která je pro případy dvou různejch rychlostí rozfázovaná na obrázku níže.

Podobným způsobem může probíhat srážka elementárních částic, při který při vyšší vzájemný rychlosti nebo vnitřní energii rotace uvnitř vírů může vniknout několik nových menších a jednodušších vírů - leptonů, jako sou elektrony a neutrina. Z obrázku je vidět, že čím vyšší je vzájemná rychlost vírů, tím při jejich rozpadu vznikne více dceřinných vírů, ale zato méně stálých. Kromě vírů-částic vzniká také fotonová vlna, znázorněná jako plochá membrána a drobné vibrace - víry, které se rychle rozpadají a odpovídají vzniku nestabilních částic - rezonancí a intermediátních bosonů slabé interakce ve vakuu. Energie vírů s přesně opačnou symetrií vnitřního pohybu by se dokonale vyrušila na čistou fotonovou vlnu, jako při anihilaci částice a antičástice, v reálu však v důsledku vysoké energetické hustoty vždycky dojde k interakci fotonu s vakuem a vzniku několika lehčích částic, což je vidět z obrázku. Vidíme tedy, že pečlivě zaranžovaná srážka dvou vodních vírů nám umožnuje pochopit leccos ze života vakua a elementárních částic.

SRNKA [23.10.05 - 11:19]
Druhej způsob, jak vyrobit vírový kroužky je kapání barviva (inkoustu) do válce s kapalinou. Při troše šikovnosti se tak daj vytvořit zajímavě interagující vírový kroužky, stabilní nekolik vteřin. Ukázka dvou vzájemně se honících vírů může sloužit jako model tříkvarkové elementární částice, jako je např. neutron - třetím kvarkem, který udržuje oba víry v těsné vzdálenosti je vír společný oběma vírům v těsném zákrytu. Silnou jadernou interakci lze tedy popsat i jako výměnu neutrálního pionu mezi oběma symetrickými kvarky.

SRNKA [23.10.05 - 10:44]

S vírovýma kroužkama se vědci zabývali už na konci 19. století - využívali přitom podobobnej prinic, jako se pro jejich generování používá dodnes - v podstatě krabici s otvorem vyplněnou tabákovým kouřem, na druhém konci uzavřenou bubnem. Prudkým tlakovým rázem dosaženým úderem na membránu z bubnu vyletí kroužek. Obrázek vlevo je z publikace A.E. Dolbear, Modes of Motion, or Mechanical Conceptions of Physical Phenomena (Boston, 1897). Hodně se s vírovými kroužky hrál lord Kelvin (po kter0m je pojmenovaná fyzikální teplotní stupnice) - považoval je totiž za model atomu.

illustration, generating vortex rings

Dnes tahle viktoriánská hypotéza ožívá v teorii elementárních částic, protože se ukazuje, že vakuum lze popsat jsou supratekutých virtuálních částic - tzv. Einsten-Boseho kondenzát, ve kterém se víry a vírové kroužky vyskytují běžně. Na obrázku vlevo je mřížka lineárních vírů, tvořících E-B kondenzát, vpravo je průřez jednoduchým a dvojitým vírovým kroužkem v E-B kondenzátu tvořeném parama (v podstatě volnými atomy) rubidia silně ochlazenýma na teplotu několik desítek pikokelvinů:

vortex lattice Single and double Vortex Rings in a spherical trap

SRNKA [22.10.05 - 23:38]
Bulvár rulez: Pro ty, co nejvěděj, jaxe chorvatsky řekne BigBang - aneb intimní sonda do života modly....

SRNKA [22.10.05 - 23:32]

Boží zkouškový a další stripy

Studentův komiksový strip

SRNKA [22.10.05 - 18:24]
Lagrangeovy body tvoří soustava pěti bodů v sousedství dvou obíhajících hmotných těles, ve kterých je gravitační a odstředivá síla vyrovnaná. Proto se do nich umísťujou vesmírný sondy, který by neměly bějt ovlivňovaný gravitačním polem těles ve sluneční soustavě. Polohu těchto bodů poprvé vypočítal italsko-francouzský matematik Joseph-Louse Lagrange.

SRNKA [22.10.05 - 02:26]
Takhle vypadá vesmír, jak ho vidí družice WMAP (Willkinsohn Microwave Anisotropy Probe). Ačkoliv se při běžném pohledu zdá mikrovlnný pozadí vesmíru poměrně stejnorodý, při detailním zkoumání se projevují rozdíly v intenzitě - obrázek níže je zesiluje přibližně desettisíckrát. Mikrovlnný záření objektů z naší Galaxie i mimo ni lze poměrně snadno odesparovat, protože má odlišný spektrum a ba obrázku je znázorněna červenou barvou.

Pokud se vám zdá, že obrázek je v levym spodním rohu celkově tmavší, než v horní půlce, tak je to naprosto v pořádku, tahle anizotropie je Dopplerův jev, který dokazuje, že se sonda s celou naší Galaxií pohybuje vůči zbytku světlem pozorovatelnýho vesmíru rychlostí asi 400 km/sec. Pozorování WMAP je tedy důkaz, že jde pomocí světla detekovat absolutní rychlost pohybu vůči prostoru.

SRNKA [22.10.05 - 02:02]

Dejte svý tvorbě nový rozměr - skulptura, navržená Adrianem Ocneanu, profesorem matematiky Penn State university demonstruje třídimensionální stíny čtyřdimenzionálního tesseract objektu - tzv. octacube
(viz 6 MB Flash video linkovaný pod levym obrázkem)

V poslední době znovu ožily diskuse kolem výsledků měření družice WMAP, naznačujících, že spektrum rozložení hustoty mikrovlnného záření odpovídá rozložení sítě pravidlených dvanáctistěnů, což by byl tvar, pod kterým bychom mohli pozorovat hranice vidtelného vesmíru, kdyby byl tento čtyřrozměrným objektem. Měření je ale zatíženo relativně vysokým šumem a kromě toho jsem zatám nikde nenašel v literatuře korelaci těchto měření s pozorovatelným rozložením tmavý hmoty ve vesmíru, který má podobný rozložení. Podle mě jde o jedno a to samé a není potřeba ovažovat podobný model. Pro jehoi potrvzení by ostatně bylo nutný nalézt výskyt opakujících se struktur na pozadí mikrovlnného rozložení (model "zrcadlový síně"), což se dosud nenašlo...

user posted image

SRNKA [22.10.05 - 00:37]
EFOURF: Konečná odpověď na otázku, proč je rychlost světla konstantní a nezávislá na rychlosti zdroje tedy může znít: Protože rychlost každý vlny je konstantní a nezávislá na rychlosti zdroje, pokud totéž vlnou současně určujeme vzdálenost a/nebo čas v prostoru. Je to jednoduše geometrickej efekt, založenej na předpokladu existence skrytej dimenzí ve fázovým rozhraní. Klasická teorie éteru považovala světlo za vlnu šířící se v objemu prostoru jako zvuková vlna, ale prostor i čas nadále určovala vlnou světla. Takový pozorování, který využívá šíření dvou interakcí současně ale nutně vede k rozporu s experimenty, prokazujícími konstatní rychlost světla, jako je např. známej Michellson-Morley interferometrickej experiment. Pokud bychom měli vysvětlit, proč se světlo současně šíří prostorem, kterej vytváří, musíme si vzít na pomoc model vícedimenzionální model, např. model vodní hladiny. Moje teorie éteru je teda klasická teorie éteru jako prostředí vyplněnýho vlnama, rozšířená o koncept skrytejch dimenzí. Ty jsou pro světlo nedostupný, podobně jako se vlna na hladině nemůže šířit pod hladinou vody.

SRNKA [22.10.05 - 00:20]
Modelem šíření vlny na vodní hladině jde jednoduše vysvětlit třeba relativistický zkracování objektů. Dejme tomu, že za sebou táhneme na lanu dva čluny, nebo prostě jen sledujeme rázovou vlnu šířící se od přídě a od zádi.

Pokud připustíme, že jedinej zdroj informace o objektu je právě ta dvojice rázových vln - pak jedinej způsob, jak měřit jeho délku pomocí vln na hladině je odměřovat vzdálenost, kterou tvoří odstup těch dvou vln. Takto může parníček sledovat třeba blondýnka na hladině s čumákem zabořeným do matrace, pokud sleduje parník akorád na základě houpání matrace. A vtom případě narazí na logickou věc - čím rychlejc se parník pohybuje, tím bude odstup příďový a záďový vlny menší. Současně vlny začnou dorážet k matračce pod ostřejším úhlem - blondýnce se zkrátka bude zdát, že se parníček vůči její matraci zkracuje a natáčí. A to je fyzikální podstata relativistický Lorentzovy transformace. Na appletu č. 2 se můžete podívat na model toho, čemu se říká v teorii relativity paradox dvojčat - čili efekt relativní dilatace času u objektů, který se vůči éteru pohybujou různou rychlostí

SRNKA [22.10.05 - 00:09]
Dejme tomu, že tomu modelu uvěříme a představíme si, že vesmír je příklad takový fázový rovnováhy, kterou jde popsat izochorickou kondenzací superkritický páry (viz video zobrazující průběh ochlazování superkritický anilínový páry v natlakovaný skleněný trubici linkovaný pod obrázkem níže) Pokud budeme sledovat pokus pečlivě, jistě nám neujde změna barvy do žluta těsně před vznikem kapalný fáze - je to okamžik kdy je soustava vyplněná miliardama malejch kapiček páry, jejichž hustota (a další fyzikální vlastnosti) se jen nepatrně lišej od svýho okolí a proto rozptylujou světlo, přednostně světlo krátký vlnový délky, proto disperze prosvítá žlutě.

Model jedný takový kondenzující kapičky je na animaci vpravo, jakmile se kapičky zvětší, začne se průběh kondenzace lišit od kondenzace vakua, protože v časoprostoru nepůsobí gravitace hedním směrem, jako na Zemi, takže se nevytvoří hladinka, ale kapičky zůstanou rozptýlený v prostoru jako na začátku kondenzace.
Fígl je ten, že energie se prostorem od tohoto okamžiku již nešíří pouze přímo, ale také přes povrch kapiček. Šíření energie na hladině vody oproti šíření vln pod vodou má ten rozdíl, že voda pod vodou je málo stlačitelná, zvuková vlna se jí tudíž šíří rychle, ale přenáší málo energie. Vlny na hladině jsou specializovaný - energii přenášej pomalu, ale zato s vysokou hustotou. Proto když pod hladinou vybuchne mina, všimneme si určitě vlny na hladině, zato vlna pod hladinou rychle ztrácí účinek.
V konečným důsledku to znamená, že při gravitační kondenzaci vakua vznikaj hustší kapičky vakua, jakýsi částice, kterýma je vakuum tvořený a energie se přenáší jejich povrchem - nikoliv objemem. Co to znamená pro nás? Ta hustá forma energie je světlo. Ale světlo se vakuem šíří nikoliv jako vlna v objemu, ale jako vlna na hladině vody. Lze na něj uplatnit model šíření povrchové vlny, kterej je znázorněnej na appletu č. 1, resp. videu č. 1 nahoře. Z toho appletu vyplývá, že vlna od pohybujícího se objektu se prostorem šíří pevně danou rychlostí, která nezávisí na směru a rychlosti zdroje, podobně jako se šíří vlna na hladině vody od rychle se pohybujícího člunu. A jelikož je pro nás světlo jediným zdrojem informace o poloze objektu, vyplývá z toho, že ten obejtk nemůžeme pozorovat vyšší rychlostí, než je rychlost tý světelný vlny, která se prostorem šíří povrchem jedný kvantový kapičky gravitace ke druhý jako vlna jakýsi elastický kapaliny (viz animaci a video linkovaný pod ní nahoře).

SRNKA [21.10.05 - 23:42]
Před časem jsem tu uváděl příklady vývoje sexuálního dimorfismu, monetární evoluce a vývoje hmoty jako nápadně shodný případy evoluce.

O co šlo? Na začátku vždycky byly entity, sloužící témuž účelu - ty se specializovaly a tím došlo k fázové přeměně - radikální změně uspořádání (tzv. singularitě, doprovázené vznikem nového fázového prostoru s metrikou dimenzí).

Na začátku výměnnýho obchodu např. předměty sloužily jako peníze i zboží současně. Vynálezem peněz, jako speciálního druhu zboží se vývoj skokem urychlil, vznikla městská obchodní centra, finanční instituce, úvěrová ekonomika atd...

V době prekambrický druhový exploze nebyli samečci ani samičky, jedinci jako prekaryota se akorád dělili jako dnešní bacili. V okamžiku kdy si ty brebery začali hrát na tatínka a na maminku, se vývoj druhů skokem urychlil.

Na začátku vývoje vesmíru byl jen jeden druh částic, gravitony, který přenášely energii i hmotu současně. V okamžiku kdy došlo k tzv. inflaci vznikly specializovaný částice, fermiony a bosony a vývoj vesmíru se rozjel na plné obrátky.

Na začátku se zprávy přenášely ústním podáním, každý člověk sloužil současně jako příjemce i nositel zpráv současně. Zavedením poslů jakožto jedinců specializovaných na strukturovanou výměnu informace se výměna zpráv rapidně urychlila.

První počítačový sítě byly typu peer-to-peer, tedy každý počátač v síti sloužil jako klient i server současně. Rozdělením rolí se propustnost sítě skokově zvýšila a vznikl internet.

Docházíme k závěru, že evoluce funguje na principu fázovejch transformací. Vemte si ten příklad s poslama. Nejprve se zprávy posílaj ústním podáním, příjemce zprávy je současně šiřitelem. Tak, jak se socializace prohlubuje, tahle rychlost šíření informací přestává stačit. Vona je ve skutečnosti stále stejně rychlá, ale její fázovej prostor, prostředí, kterým se šíří se zahušťuje - ostatně tak to funguje i s našim časoprostorem. Ten je tvořenej vibracema časoprostoru, který se chovaj, jako kdyby byly hmotný a smršťujou se podobně, jako vlny na volně zavěšeným švihadle, kterým za jeden konec zamrskáte. V určitým okamžiku (kterej se dá matematicky odvodit a můžete si ho vyzkoušet najít na tomhle appletu) dojde k fázovýmu zvratu, kterej se dá popsat jako proces tzv. spontánní narušení symetrie. K tomu dochází v soustavách, jejichž hustota energie poklesne pod určitou mez, takže se částice který je tvoří začnou vzájmně shlukovat a orientovat jako molekuly v krystalcích při mrznutí ledu.
Výsledkem je, že pro šíření zprávy už nemusí komunikovat každej člověk s každym, alebrž v prostoru vznikla nová specializovaná fáze pro přenos informací, tzv. poslové, messengři, který sou na posílání zpráv specializovaný. Ve vesmíru to odpovídá rozpadu gravitonu na hmotné částice zvané fermiony a tzv. bosony, což sou částice specializovaný na šíření energie mezi fermionama různýho typu.

Ale sledujme ten vývoj dál: chvíli ten mechanismus šíření zpráv bohatě stačí, jenže společnost se furt zahušťuje. A tak dojde v určitým okamžiku k situaci, že nestačej ani poslové. To je okamžik, kdy opět dojde k nový fázový transformaci a z části poslů se stanou listonošové - už nenosej zprávu od jednoho člověka k druhýmu, ale nosej hned několik desítek zpráv současně. Tímto vynálezem se opět šíření informací znamenitě zahustí a informace se nyní šíří všemi třemi způsoby současně, ale ten poslední převládá.

Ale společnost se furt zahušťuje, a tak se celý proces znovu opakuje, protože hustota informace zase přestává stačit a z části listonošů se stanou kolportéři. Už nešířej víc zpráv od určitý skupiny lidí jiný skupině lidí, ale už distribuujou tyhle informace všem v podobě tisku.

Ve fyzice sou fázový přechody docela běžný a lze jimi vysvětlit třeba vzhled fyzikálních spekter, který maj charakter čar, který se stále zhušťujou, až dojde za tzv. prahem série ke změně excitačního mechanismu. No a samozřejmě kondenzace kapek z páry a krystalků z kapaliny, magnetickej domén z ferromagnetika, nebo supravodivejch bosonů sou běžný fyzikální případu narušení symetrie, kde se energie v systému přestane šířit více směrama, ale obsadí novej fázovej prostor s vyšší hustotou. Na příklady fázovejch transformací z běžnýho společenskýho života, nebo z vývoje biologickejch organismů už jistě přijdete sami. Vidíte, že jeden model umožňuje popsat jak vývoj vesmíru, jednotlivých dimenzí časoprostoru i vývoj společnosti a fázový rovnováhy jenom na základě toho, že nosičů informace v systému (lidí nebo vln gravitace) stále přibývá - je to příklad obecného metafyzického Hegelova principu přerodu kvantity v kvalitu.

EFOURF [21.10.05 - 23:28]
tak jak je to s tim svetlem srno ? to me zajima bo presne tuhle otazku si kladu uz peknou dobu. a nikdo ji neresi nebo co. imho najit nakej jednoduchej koncepcni model kterej vykazuje stejnou "zvlastnost" a to pokud mozno jinak nez jen matematickejma rovnicema :) a blabolama typu let c be speed of light :)

SRNKA [20.10.05 - 21:06]
Rozsáhlá sbírka Java appletů na téma molekulární dynamiky a kvantové mechaniky. Popis je sice v japonštině, ale funkce i ovládání většiny appletů je zřejmé z kontextu.
Ukázka znázorňuje částicovou simulaci kapaliny.

SRNKA [20.10.05 - 18:26]

Instantní holografický kit za přijatelnou cenu tvořený laserovou diodou a holografickým filmem.... Výsledek je vidět jako "zrcadlový odraz autička" na obrázku vpravo.

SRNKA [19.10.05 - 20:56]
Interaktivní Flash aplikace, vysvětlující základy interakcí elementárních částic se zřetelem na Feynmanovy diagramy...

SRNKA [18.10.05 - 23:51]
Princip několikanásobného svinutí časoprostoru do tzv. toroidální duality. Trojnásobné svinutí odpovídá elektronu. Komu se nezobrazí online DivX video, může se aspoň podívat na GIF animaci.

SRNKA [18.10.05 - 22:52]
ANON: ..proc je gravitace o tolik mensi nez EMG sily pusobici na stejne hmotne castice .. Protože EMG působí na 1E+40 menší vzdálenost, protože se šíří indukcí mezi těsně uspořádanejma smyčkama, ve kterejch je prostor svinutej v poměru 1:1E+40. Jinak je to ta samá interakce.

ANON [18.10.05 - 01:13]
SRNKA Jo rozmotat zkratka myslel jsem aby se dostaly vzechny dimenze na stejnou delku (nebo podobnou) nebo hustotu mereno energii kmitu, mereno EMG pozorovatelem uvnitr. S tou gravitaci jsem to zkomolil chtel jsem se zeptat proc je gravitace o tolik mensi nez EMG sily pusobici na stejne hmotne castice treba elektrony nebo nabite (opacne) kulicky?

SRNKA [18.10.05 - 00:52]
LOS: ..pokud bych splacnul vesmir k velkemu tresku (nebo vlastne smrsknul tech 6 dimenzi) byla by od sebe gravitace W, S, EMG nerozlisitelna nebot i jejich dimenze by byly stejne velke.. Jak splácnul?!? Smrskáváním dimenzí přece naopak interakce vznikaj jako důsledek spontánního narušení symetrie. Musel bys ty smyčky naopak rozmíchat, doslova roztřepat na původní velikost, k čemuž je zapotřebí hustota energie srovnatelná s hustotou energie uvnitř těch smyček. Podobně jako když chceš rozbít molekuly (12+Ndimenzionální analogie), je zapotřebí s nima třepat tak, aby hustota energie začala bejt srovnatelná s hustotama energie elektronů v atomovejch orbitalech. Zkrátka molekuly rozbít na atomy ve žhavý plasmě. Takže nikoliv slačování, ale naopak adiabatický zahřívání, doprovázený "expanzí" vesmíru na původní rozměry (nezapomínejme stále, že podle tý historicky daný přiblblý konvence byla tzv. "inflace" vesmíru ve skutečnosti procesem enormního zvýšení jeho hustoty, doprovázená rychlým chladnutím a "krystalizací" W, S, EMG interakcí)

SRNKA [18.10.05 - 00:35]
..Ale stejne proc je potom i s EMG gravitace tak slaba? .. Ale EMG je docela silná interakce, je to gravitace smyček, ve kterejch je prostor svinutejch v poměru 1E40. Na tak malejch vzdálenostech je gravitace stejně silná, jako EMG. Všechno je to jen o poměru, ve kterým zkolabuje časoprostor podobně jako řešení vlnový rovnice. Neni ale tak silná, jako interakce těch kvantovejch smyček, která tvoří samotný vakuum. Ta se projevuje jako slabá jaderná síla, odpudivá na malý vzdálenosti. Kvantový smyčky ve třech rozměrech můžou mít akorád jeden druh náboje, proto se navzájem odpuzujou jako částice v kapalině. Na rozdíl od molekul se vůči sobě nemůžou pohybovat a mezi sebou si vyměňujou energii ve třech navzájem kolmejch směrech. Když se taková devítirozměrná částice (ala elektron) pohybuje prostorem, tak ve skutečnosti jen gravitační energie přeskakuje z jedný kvantový smyčky na druhou - pohyb částice je trhanej, říkáme, že prostoročas je kvantovanej. Vakuum je vlastně částečně tuhý těleso, jako každá supratekutina - kvantový smyčky v něm tvoří jakousi dynamickou mřížku, tzv. Higgsovo pole.

SRNKA [18.10.05 - 00:11]
..konec vesmiru bude o tom, ze vlastnim tlakem budou kmitat v stale mensim prostoru a vice zpomalovat sirenin tec vzruchu (svetla atd...) a bude rust hustota vakua az nebude poznat kde byl otevrenej vesmir a kde cerna dira... Vesmír se nesmrskává, ostatně nemá odkud kam se smrskávat - mimo nej není "prostor" měřitelnej v intencích našich fyzikálních zákonů (možná je tam nějakej "hyperprostor", ale zcela v analogii s dosavadním modelem není popsatelnej šířením gravitace ani jiný známý interakce). Vesmír IMO kolabuje tak, že se v něm akorád zahušťujou vibrace časoprostoru a v důsledku toho se v něm hlavní nosná složka energie, čili světlo šíří stále pomaleji. Až rychlost světla přestane stíhat vyrovnávat fluktuace časoprostoru, dojde k jeho tzv. rozpárání a vlastně analogii nový inflace. Vesmír by se měl znovu lavinovitě zhroutit, ale způsob jakým to udělá je pro mě zatím záhada. Při přechodu z původních tří dimenzí na šest, kterej proběhl krátce po vzniku vesmíru byla situace jasná - třírozměrný vakuum je z hlediska šíření energie mnohem míň výhodnější, než šestirozměrný, proto počáteční zhroucení proběhlo šupem (tzv, inflace, ve skutečnosti šlo ale o deflaci za vzniku těch třírozměrnejch kvantovejch smyček). Jenže teď má vesmír počet rozměrů, podle kterýho by měl bejt počet dimenzí optimální - nicméně je z pozorování vidět, že se jeho kolaps stále zrychluje. Pak je možný vymyslet celou řadu scénářů - jeden z nich je ten, co si navrhnul - veškerá viditelná hmota zmizí, protože se rozpustí ve vakuu, jelikož bude mít tu samou hustotu. Nebo se vesmír začne trhat a odfukovat obálky jako neutronová hvězda. Nebo šupem zkolabuje a tři dimenze vytvořej nový kvantový smyčky a novou šesti rozměrnou kapalinu, původní tři dimenze se ztratěj a recyklujou původní materiál "hyperpostoru", ze kterýho vesmír původně vznikl. Je to všechno fantastický, nicméně tak nějak představitelný, jenže zatím nemáme pořádně prověřenej a dokázanej ani ten šestirozměrnej základ obyčejnýho vakua, pročež se těmahle představama ani moc nezabejvam. Ono je to spíš námět na početní svičení, než na nějaký reálný uvažování. V každým případě je ale kolaps vesmíru záležitost, kterou bude možná lidstvo muset jedou nějak řešit, pokud mu k němo samo z vlastní blbosti nějak mezitím nedopomůže.

LOS [17.10.05 - 23:59]
Pak asi plati i to, ze pokud bych splacnul vesmir k velkemu tresku (nebo vlastne smrsknultech 6 dimenzi) byla by od sebe gravitace W, S, EMG nerozlisitelna nebot i jejich dimenze by byly stejne velke. A teda to rozliseni je danoo tim ktere dimenze se vis zhroutily, a podle principu nejmensi akce jich muselo bejt tolik kolik jich je.

LOS [17.10.05 - 23:54]
Aha. Asi to tak bude. Nejaka jina interakce v min rozmerech by nemela smysl a tak vyuziva tech 6 a zbytek (do tech 12 ti) se vyuzije na hmotu a na ty jeji interakce (slaba silna). Ale stejne proc je potom i s EMG gravitace tak slaba?

SRNKA [17.10.05 - 23:52]
LOS: ..Nepokusil se nekdo definovat tu metriku (a dimenze) jako cely prostor pro sireni supergravitace a ostatni porstory jako podprostory? ... Z hlediska teorie éteru je vlna na hladině vody speciální případ zvukový vlny a ta je speciální případ elektromagnetický vlny a ta je speciální příklad gravitační vlny. Nic ti nebrání odvodit metriku povrchu zurčícího lesního potůčku jako funkci gravitačního potenciálu gravitonů - všechno je to dohromady držený jedinou silou. Jenže pěkně složitě.

SRNKA [17.10.05 - 23:48]
LOS: .No a proc neni vybrana jina sestice dimenzi ve ktere by se sirila jina interakce ... Jaká jiná šestice? Vždyť vesmír je z naprostý většiny tvořenej čistým vakuem, v zásadě je celej jen šestidimenzionální - ten nepatrnej šňupeček viditelný hmoty tvořící ~1E-50tinu hmoty vesmíru je tak rozptýlenej, že se v něm žádná jiná šestice dimenzí ani vybrat nemůže.

SRNKA [17.10.05 - 23:45]
Viditelná hmota (kterou jsem tvořený aji my) je vlastně v rámci celkový hmoty vakua neuvěřitelná vzácnost - nicméně je tu a díky složitosti svých interakcí daný vysokým počtem svinutejch dimenzí je to prostředí dostatečně komplexní proto, aby se v něm mohl (alespoň dočasně) objevit život.
Počet dimenzí vakua vlastně není úplně přesně šest, je nepatrně nižší. Většinu hmoty vakua tvoří třírozměrný svinutý kvantový smyčky, který tvoří jakousi šestirozměrnou supratekutinu - ale malá, nepatrná část dimenzí je nesvinutá a obklopuje ty kvantový smyčky. A právě ta způsobuje ty gravitační síly dalekýho dosahu. Mezi smyčkama se gravitace šíří rychlostí světla - prostě proto, že světlo není nic jinýho než gravitace, šířící se svinutejma rozměrama svinutejch smyček. Proto se šíří relativně pomalu. Podobně jako třeba zvuk ve vodě je vlastně EMG interakce, šířící se od molekuly k molekule - nic nám ale jinak nebrání zvuk ve vodě prohlásit za zvláštní druh elektromagnetický vlny. Akorád že se šíří dimenzema svinutejch orbitalů, jinak je to furd vo tom samým.

LOS [17.10.05 - 23:44]
Nejsem profi fyzik, takze me nazory ber podle toho (ale VS matiku mama v par zkouskach). No a proc neni vybrana jina sestice dimenzi ve ktere by se sirila jina interakce a proc je vubec interakci vzhledem k poctu kombinaci tak malo? Nebudou nejaky co jsou tak slaby, ze jsou nepozorovatelny? Podle me asi jo. Nepokusil se nekdo definovat tu metriku (a dimenze) jako cely prostor pro sireni supergravitace a ostatni porstory jako podprostory?

SRNKA [17.10.05 - 23:36]
Světlo jako interakce má vůči ostatním interakcím kliku akorád v tom, že se vakuem šíří daleko a přitom je dostatečně silná interakce. Příčina toho, proč je tak privilegovaná interakce tkví v topologii - poměr povrchu a objemu hypersféry nabývá maxima pro šest dimezní, proto je šestirozměrný vakuum nejstabilnější a tvoří největší flák hmoty ve vesmíru. Interakce která se v něm šíří tudíž šéfuje většině vesmíru. Interakce krátkýho dosahu (slabá a silná) jaderná interakce jsou vázaný na přítomnost hmoty - a hmota je vlastně něco, co tu ve vesmíru ani nemělo bejt. Je to jen takovej metastabilní šplíchanec, poprašek na vakuu, kterej vznikl při počátečním kolapsu vesmíru právě na těch šest rozměrů v místě, kde se srazily dvě rázový vlny třírozměrnýho vakua. Je to vidět z toho, že se viditelná hmota pomalu mění na vakuum, jakmile k tomu má příležitost.

LOS [17.10.05 - 23:34]
No dimenze asi v nejobecnejsim slova smyslu jsou z pohledu te Casimirovy sily na strunach tj. prunik vsech sil. Pro nas je ale metrika svetlo. Nevis jak je to s gravitaci, jak se siri, unika fakt do dalsich dimenzi a proto je tak slaba? Jak rychle se siri v prostoru danem nasi svetelnou metrikou rychlosti scetla nebo vic?

SRNKA [17.10.05 - 23:29]
ANON: ..Protoze na ty maly urovni stale kmita pravdepodobne se kratkodobe vytvarej i dalsi dimenze ale jsou nestabilni a stabilni jsou jen ty co s nima ta teorie pocita.. De voto, 4emu říkáš dimenze. Dimenze z hlediska šíření světla sou pevně daný a jejich šest. Jenže mezi částicema fungujou i jiný interakce, který na světlo prdí - v konečným důsledku jich je třeba dvanáct, což je nejnižší počet, kterej dokáže vysvětlit EMG, slabou a silnou interakci současně. Ale částice můžou tvořit složitější interakce, vlna na hladině je jedna z nich a ta má taky svý dimenze (a tok času). Jinými slovy, ve vesmíru může bejt dimenzí kolik chce, za dimenze v pravým smyslu se považujou ty, kterejma se šíří světlo. Jenže stejně dobře si můžeš vybrat kteroukoliv jinou interakci, světlo neni nic extra.

ANON [17.10.05 - 23:24]
Jeste k tomu proce se (podle meho chapani) ta nit smotala. Tak smotala se tou casimirovou silou a svetlo a hmota se po ni siri jako jeji vibrace (neoli smotaniny). Protoze na ty maly urovni stale kmita pravdepodobne se kratkodobe vytvarej i dalsi dimenze ale jsou nestabilni a stabilni jsou jen ty co s nima ta teorie pocita. Pak taky konec vesmitu bude o tom, ze vlastnim tlakem budou kmitat v stale mensim prostoru a vice zpomalovat sirenin tec vzruchu (svetla atd...) a bude rust hustota vakua az nebude poznat kde byl otevrenej vesmir a kde cerna dira... Neblabolim?

EFOURF [17.10.05 - 23:19]
myslis srno ze to je jen dobre "vyvazena" karta ? karta ktera by mela inertia tensor rozprostreny? ja nevim proste jako karta jejiz hlavni cast hmoty tvori kruh? nebo tak neco ? :)

ANON [17.10.05 - 23:16]
Jeste k tomu proce se (podle meho chapani) ta nit smotala. Tak smotala se tou casimirovou silou a svetlo a hmota se po ni siri jako jeji vibrace (neoli smotaniny). Protoze na ty maly urovni stale kmita pravdepodobne se kratkodobe vytvarej i dalsi dimenze ale jsou nestabilni a stabilni jsou jen ty co s nima ta teorie pocita. Pak taky konec vesmitu bude o tom, ze vlastnim tlakem budou kmitat v stale mensim prostoru a vice zpomalovat sirenin tec vzruchu (svetla atd...) a bude rust hustota vakua az nebude poznat kde byl otevrenej vesmir a kde cerna dira... Neblabolim?

ANON [17.10.05 - 23:09]
sakra to mageo to ma ale pitomy vypsal jsem registraci a stejne jsem anon zapomel jsem id a presto ze jsem vyplnil mail jsem asi v pytli... Dik za odkaz. Jo od sily k motoru je dlouha cesta ale je (i ten magnet pohani melektromotor). Co myslis tou elektrostatickou silou, tam bys nemohl preci cerpat energii "z niceho", musel bys to nabit. Nebo si myslel, ze jako v dusledku pohlcovani "radiace" se ploskama se na nich nejak utvori naboj (vytrhaj elektrony)? 2) Jeste ke strunam. Jsem rad ze tu nejsou nejaky Lesbegovy integraly a tak ale analogie a obrazky. Je spravna moje predstava, tech strun a dimenz na zaklade toho jednoho smotanyho obrazku jako 1D objektu (treba nite), kterej se natolik posmodrchal (co singularita to rozmer krom casu), ze vyplnuje prostor a jeste na urovni planckovy delky ma vice jak 4d ve kterejch se vlni? Tahle nit zaroven tvori nasi metriku pro 4D a zaroven strukturuje chovani castic a sil dalsima rozmerama. Takze potom na urovni planckovy delky nema smysl o prostoru hovorit nebot je tam tahle metrika malo svinuta a navic knita? Jsem uplne mimo nebo ne?

SRNKA [17.10.05 - 22:46]
Tendle trik asi lehce prokouknete, ale i tak je zajímavej..

SRNKA [17.10.05 - 22:27]
Trik s létající kartou (1.6 MB WMV)...

SRNKA [17.10.05 - 21:40]
ANON: Počitám, že bysem moh pomalu vybírat nějaky vstupný..;-) Předně, Casimirova síla je prudce závislá na vzdálenosti. Prakticky nejmenší dosažitelná vzdálenost je kolem 10 nm, kdy je má Casimirova síla tlak kolem jedný atmosféry (kg/dm2), ale povrchy musej bejt zrcadlově lesklý (odrazivý) a fyzikálně rovný. Závislost síly na vzdálenosti jde dolu se čtvrtou mocninou, čili: 10x větší vzdálenost = 10000x menší síla (0.1 g/dm2). Navíc matný (nerovný) a nevodivý (dielektrický) povrchy můžou působit slabě, nebo dokonce odpudivě. Bylo popsaný několik zařízení, využívající Casimirovu sílu k mikromechanickýmu posuvu, ale samotná síla k čerpání energie z vakua nestačí, stejně jako samotnej magnet nestačí k čerpání síly z EMG pole. Celkově vzato pro konstrukci mikromechanickejch zařízení je Casimirova síla spíš naprd (elektrostatická síla je mnohem silnější už při napětí pár voltů) a spíš otravuje, ale dobře se hodí k měření malejch rozestupů - právě pro svou silnou závislost na vzdálenosti.

ANON [17.10.05 - 20:38]
Ahoj, docela me ta diskuse o strunach zaujala. 1) Dik vam mam lepsi porozumeni fyzice (mebo aspone ten pocit). Dik. 2) Zaujala me ta Casimirova sila. Kolik to presne dela treba pro 1mikrometr ta sila treba pro 1mm2 plosek? Resp co je to h v tom vzorci Fc(d) (asi je to jako d vzdalenost, c rychlost svetla, a S plocha)? Co podle vas stoji v ceste vyuziti te sily? Mala vzdalenost desek pro ucinou silu? Podle me je to super udelat motorek kterej by mel cyklus jako 1) 2 desky se k sobe pritahnou a udelaj praci 2) 1 se posune po druhe dolu a tak sila prestane pusobit 3) odsune se a vrati zpatky a zas 1. Je podle vaz realne tu silu vyuzit kdyz se nanotechnologie trochu rozvinou (tak behem 10ti let)?

SRNKA [17.10.05 - 00:03]

Tzv. nestabilita Widnallové (viz obr. vpravo dole) vede ke tvorbě symetrických vln a složených vírů a interakcí na vírových kroužcích. Projevuje se tehdy, když obvod vírového kroužku rotuje příliš rychle, takže se i v něm samotném začnou tvořit víry. Video (12 MB WMV) zachycuje několik typických situací, které mají blízký vztah k chování elementárních částic ve vakuu (anihilace, pružná a nepružná srážka částic, vznik interakcí uvnit5 víru-částice, apod.)

SRNKA [16.10.05 - 23:45]
Prúchodem energie vakuem se v něm tvoří prstencovité víry podobné těm, které se tvoří účinkem rázových vln v kapalinách. Tyhle víry ve vírech pak tvoří elementární částice.

SRNKA [16.10.05 - 23:21]
Vodní vír je nejznámějším příkladem fyzikální singularity a svinutých dimenzí, tvořících jeho povrch.

SRNKA [16.10.05 - 12:23]
Dva zajímavý záběry ze sbírky fotek s fyzikální tématikou...

SRNKA [15.10.05 - 17:16]
NOFACE: Ne všechno, co si je navzájem podobný má společnej evoluční základ (ne každá homologie je nutně analogie). V případě vzdálený podoby těchle tvarů ovšem příroda řešila podobnej problém: jak co nejlíp namačkat fázový rozhraní (tedy prostředí s nižším stupněm dimenze, např. strunu nebo placku) do co nejmenšího objemu. Protože každá vlna, i ta na povrchu struny nebo plochy má svoji energii, tedy hmotnost a snaží se gravitací zhroutit do klubíčka. Vznik dimenzí probíhal kondenzací vakua přes kapičky, jejichž tvar se vlnama na jejich povrchu gravitací doslova vylisoval tak, takže z něj zůstal jen povrch. Tvary částic tudíž trochu připomínaj zpřehýbanej a zmačkanej papír - je to tvar povrchový vlny, která vlastní hmotností zaujala minimální objem.

NOFACE [15.10.05 - 15:03]
http://www.aboututila.com/Photos/AdamLaverty/Coral-Grooved-Brain.JPG

SRNKA [15.10.05 - 12:00]
NOFACE: Vakuum je tvořený svinutejma vírama (smyčkama) časoprostoru, který se podobaj vírovejm kroužkům dýmu nad fajfkou a který si mezi sebou vyměňujou energii směrově a tvořej tak soustavu tří dimenzí našeho časoprostoru. Hmotný částice jako elektron jsou ty samý kroužky, akorád víc svinutý. Rozměrům, který jsou uzavřený a zkroucený do těch smyček se říká skrytý rozměry vakua.

SRNKA [15.10.05 - 11:54]
Každý hmotný objekt kolem sebe při pohybu ve vakuu šíří De Broglieho vlny, které jednak způsobují jeho setrvačnost (uchovávaj kinetickou energii jeho pohybu), jednak způsobujou relativitický přírůstek jeho hmotnosti.

SRNKA [15.10.05 - 02:02]
Pokud někdo sbírá paranormální jevy, může ho zajímat zpráva o 48-leté Gabriele Simon z německého Wallenhorstu, která dokáže rozeznat barvy hmatem, což bylo ověřeno v TV show a publikováno na www.physorg.com. Jedno z možných vysvětlení je, že žena hmatem vnímá tloušťku potisku na tkanině (různý barvy odpovídaj různě silný vrstvu soutisku tří základních barev CMK, který se na tkaninu nanášej nezávisle).

SRNKA [12.10.05 - 23:32]
Luboš Motl názorně vysvětluje rozdíl mezi starým a novými modely M-teorie následovně:

..Takzvaná nová maticová teorie, s níž náš článek souvisí, je dnes ve srovnání se starými maticovými modely téměř zapomenutá. Jaká škoda! Rozdíl mezi starými a novými maticovými modely totiž není těžké vysvětlit ani laikovi, a to bez použití rovnic: staré maticové modely jsou hnusné, smradlavé, primitivní, bezrozměrné, napůl inkonzistentní, nerealistické a blbé, zatímco nové maticové modely jsou krásné, supersymetrické, voňavé, duchaplné, mnohorozměrné, konzistentní i poruchově, částečně realistické, netriviální a inteligentní. Maticová teorie strun je odrůda nové maticová teorie, jejíž otcem jsem já spolu s Dijkgraafem..

Stojí za zmínku, že zhruba s podobným despektem hodnotí Greene ve svých bestcelerech původní superstrunový teorie ve srovnání s novější M-teorií a ještě o něco dříve klasickou teorii strun ve srovnání s novějšími modely po tzv. 2. superstrunné revoluci. Podotýkám, že strunaři dodnes s pomocí své teorie nedokážou přesně určit ani počet rozměrů, natož něco přímo měřitelnýho - poslední dva roky starý odhad (který se mimochodem s časem lineárně zvyšuje do té míry, že tím nepřímo evokuje jakýsi metakosmologický model) je nějakých 12 dimenzí... Ve světle těchto skutečností lze Lubošovo hodnocení jeho modelů jako "částečně realistické" označit jako přinejmenším rekurzivně sebevztažný...

SRNKA [12.10.05 - 19:55]
Princip Casimirovy síly je docela jednoduchej a v zásadě danej čistou geometrií - v libovolným prostředí vyplněným směsí vln energie s různou vlnovou délkou je v omezeným prostoru mezi deskama relativně menší zastoupení vln s delší vlnovou délkou, proto energie vln okolí stlačuje desky k sobě. Tenhle jev se projevuje v libovolný soustavě vyplněný vlněním - např. starý námořní příručky z tohoto důvodu nedoporučovaly větším lodím vplouvat na rozbouřeným moři do přístavu společně, jelikož by je Casimirova síla mohla srazit k sobě a rozdrtit. Na obrázku vpravo je holandskej fyzik Hendrik Casimir (1909-2000), který sílu mezi deskama před padesáti lety předpověděl a správně vysvětlil. Casimirova síla má velkej význam v nanotechnologiích, protože ovlivňuje chování nanozařízení, který se k sobě slepujou. Také tvorba hrudek různejch kovovojech prášků (stříbřenky) a koloidních emulzí je z větší části zapříčiněná Casimirovou silou, která se je snaží samovolně zahušťovat, pokud sou tvořený částicema placatýho tvaru, podobně jako plochý kvantový smyčky gravitace.

SRNKA [12.10.05 - 19:33]
Obrázky níž znázorňujou dvě nejčastější experimentální uspořádání, ve kterým se Casimirova síla obvykle měří. Páč je docela těžký udržovat dvě dokonale rovnoběžný destičky na malý vzdálenosti bez vzájemnýho dotyku, používá se k měření obvykle kombinace rovinné destičky a kuličky polohovaný piezoelektrickým posuvem ATM (Atomic Force Mikroskope). Závislost Casimirovy síly na vzdálenosti má pak o něco složitější průběh, nicméně jej lze jednoznačně přepočítat na sílu působící mezi dvěma nekonečně velkými rovinnými deskami.

SRNKA [12.10.05 - 19:25]
Mimochodem, Casimirova síla, která se projevuje přitahováním odrazivých povrchů na malých vzdálenostech (řádově vzdálenosti atomů) je jedním z nejpřímějších důkazů jak energie vakua, tak existence skrytých dimenzí (existenci skrytých dimenzí lze odvodit i z teorie relativity a kvantové mechaniky, ale tyto teorie neumožňují odhadnout počet svinutých dimenzí vakua).

Závislost Casimirovy síly na vzdálenosti desek je nepřímo úměrná čtvrté mocniny vzdálenosti, což odpovídá projekci síly na povrchu pětirozměrné hypersféry.

SRNKA [12.10.05 - 19:07]

Jedním z nejpozoruhodnějším předrelativistických pokusů o vysvětlení příčiny gravitace je Le Sageova hypothéza pocházející z r.1782. Le Sage vyslovil geniální předpoklad, že všechen prostor (celý vesmír) je vyplněn obrovským množstvím chaoticky ve všech směrech se pohybujících částeček (éteru). Jestliže se v takovém prostředí vyskytuje jen jedno samotné těleso (obr.1.2a), narážejí na něj částečky ze všech stran s průměrně stejnou intenzitou (a frekvencí), takže celková výslednice sil je rovna nule. Jestliže se však v takovém prostředí nacházejí dvě tělesa v určité vzdálenosti od sebe (obr.1.2b), situace je jiná. Část korpuskulí, které by jinak narážely na jedno z těles, se k němu nedostanou, protože narazily již předtím na druhé těleso, od něhož se odrazily nebo jím byly pohlceny. Tělesa si tak vzájemně vytvářejí proti částečkám éteru vzájemný "stín".

Vede to k tomu, že na každé z těles dopadá ze směru od druhého tělesa poněkud méně částeček než z ostatních (neodstíněných) směrů. Vzniká tak určitá výslednice sil reakce, která pudí obě tělesa k sobě. Provede-li se kvantitativní analýza pro případ dostatečně vzdálených těles (ve srovnání s jejich rozměry), vychází z jednoduché geometrické představy, že tato síla bude nepřímo úměrná čtverci jejich vzdálenosti stejně jako v Newtonově gravitačním zákoně (1.1). Velmi malé rozměry LeSageových částeček způsobují, že tyto korpuskule pronikají do nitra těles, kde nezávisle interagují s jednotlivými atomy, nebo "mezerami" mezi atomy volně procházejí ven; přitažlivá síla (síla reakce) je pak úměrná počtu atomů, tj. hmotnosti obou těles.

Superstrunová teorie a teorie éteru vysvětluje hmotné částečky vakua jako vibrace časoprostoru - mechanismus gravitační přitažlivosti pak odpovídá Casimirově síle.

SRNKA [12.10.05 - 18:31]
NOFACE: To neni strunová teorie, ale je podobná, akorád nazývá věci pravejma ménama. Struna přece nemůže vypadat jako nějakej drát. Nicméně počátky superstrunový teorie spadaj do poloviny 60. let, čili je to teorie určitě starší, než my všichni dohromady. Dnes se jí ostatně říká M-teorie.
BIKHU: Celej vesmír může skutečně vypadat jako struna, ale já se držim při zemi pokud jde o extrapolace z věcí, který zdaleka nejsou prokázaný na mnohem dostupnější a představitelnější úrovni.

BIKKHU [12.10.05 - 12:29]
Nemohlo by to při pohledu "zvenku" tvořit částici nebo strunu? A naopak nemohly by naše struny být celé vesmíry?

"Gravitační potenciál je hustota hmoty v daným místě prostoru. Rychlost kolapsu vesmíru je omezená rychlostí gravitace, ne rychlosti světla. Rychlost světla je akorád rychlost šíření gravitace v prostředí našeho 3D+1T časoprostoru obsahujícího šest dimenzí svinutejch v poměru 1E40. Kdyby se rozmotaly, šířila by se gravitace 1E40x rychlejc. Mimo náš časoprostor může bejt řidší prostor, kterým se ale nešíří světlo, jen gravitace. Myslim, že i náš časoprostor obklopuje slupička řidšího vakua, podobně jako Zemi atmosféra, ale z našeho hlediska docela tenká, páč se v ní gravitace šíří rychle, klidně přitom může obíhat celý vesmír jako stojatá vlna."

SRNKA [11.10.05 - 22:02]
Základní stavební jednotka samoreplikujících se robotů. Linky pod obrázkem vede na videa (5.5 MB) svíjejích se robotů, další videa naleznete zde..

Krychlová základní stavební jednotka samoreplikujícího se robota

SRNKA [10.10.05 - 22:30]
Nejstabilnější jsou jádra atomů, obsahující stejný počet neutronů jako protonů (tzv. nuklidy). Pokud v atomech přebývaj protony s kladnym nábojem maj tendenci se rozpadat tzv. beta plus rozpadem, tj. na jádro s nábojem o jednotku menším za uvolnění pozitron (antičástici elektronu s kladným nábojem) a neutrino. Jinak převládá beta mínus rozpad na jádro s elektrickým nábojem o 1 jednotku vyšším, elektron a antineutrino. Pokud je atom těžkej, může být pro něj výhodnější se zbavit kladného náboje v podobě mnohem těžšího jádra helia, čili částice alfa, jsou samozřejmě možný i jiný typy radioaktivních rozpadů, např. podvojnej beta rozpad.
V obou případech radioaktivního rozpadu se od sebe musej oddělit opačně elektricky nabitý částice, který se za normálních podmínek silně přitahujou. Důvodem, proč se takový částice od sebe přesto rozletí jako střelený je ve skutečnosti právě neutrino, který je na krátký vzdálenosti (10E-17 metru) silně odpuzovaný všema typama částic. Obsahuje ve svém středu leptonický náboj slabý interakce, která je z důvodů symetrie (helicity) vždy odpudivá, ať už jde o neutrino, či antineutrino. Neutrino se při přeměně neutronu plete mezi vznikajícím elektronem a protonem, oba náboje stíní a drží je od sebe, jako když repelent odpuzuje psa a blechu.

SRNKA [9.10.05 - 23:07]
Jářku, nikdu učenej z nebe nespadl... Rychlopalný 30 mm kanon GAU-8 Avenger ve výzbroji protipěchotního letounu A-10 Thunderbolt II má v zásobníku 1180 střel, které je schopen vypálit ve 20 sec. kadencí 2100/min (tj. přes 35 střel/sec). Na poslednim obrázku je lehký tank před a po "zásahu" GAU-8...

SRNKA [9.10.05 - 22:47]
Vojáčci si hrají: osud pračky do které byl hozenej granát a nehoda při tankování helikoptéry....

SRNKA [9.10.05 - 18:30]
NOFACE: Hm, u zvuku ve vzduchu i pod vodou rychlost šíření vlnení v objemu roste s tlakem. Fór je v tom, že světlo se chová spíš jako kdyby se šířilo po povrchu vakua, ne v jeho objemu (strunaři někdy říkají, že naše vakuum tvoří (mem)bránu v hyperprostoru). A v tom případě skutečně platí, že čim je prostředí hustší, tím se po něm (tedy nikoliv "v něm") šíří vlnění pomaleji - důležitej je zde tedy pohled z hlediska povrchu, čili jiný časoprostorový metriky. Znázorňuju to [4.10.05 - 03:22] na tom barevným obrázku s kapičkama.
Vysvětlení je jednoduchý: když se stlačí voda nebo vzduch, zvuk se objemem opravdu šíří rychleji . Ale v teorii relativity se vzdálenost na hladině odměřuje právě vlnovou délkou toho vlnění pod hladinou (která zde pro vlnění na hladině tvoří jakousi časoprostorovou stupnici). Pokud se tedy vlnová dálka zkrátí v důsledku toho, že se prostředí stlačí, je výsledkem právě opačná závislost.

NOFACE [9.10.05 - 17:29]
Zvukova vlna by malo byt vlnenie ktore je prenasane casticami toho prostredia, v ktorom sa siri, kym svetlo prenasaju vlastne castice, tam vidim zasadny rozdiel. Zvuk prenika rychlejsie cez prostredie, ktore je stlacitelne (vzduch), nie vsak cez vodu,z toho vyplyva, ze vo vode by sa mal sirit pomalsie.

SRNKA [9.10.05 - 13:50]
Jaxem tu už vysvětloval na appletu, když budeš vlnový rovnic zrychlovat časovou souřadnici, stane se její řešení nestabilní. V reálu se ale řešení vlnový rovnice nezhroutí, ale prostě a jednoduše obsadí další rozměr a gravitace začne kmitat napříč. Nakonec vlny v obou směrech spolu začnou vzájemně interferovat - začnou vytvářet krouživej pohyb kvantovanejch smyček gravitace v prostoru, kterej si samy tím pohybem vytvořily, vytvoří částice prostoru.

SRNKA [9.10.05 - 11:47]
NOFACE: ..cize cez hustejsie prostredie prenika svetlo pomalsie co by malo byt logicke.. Zkus tedy vysvětlit, proč zvuk proniká rychleji hustším prostředím (vodou) než vzduchem...
..aj tak je zahadou ako z obycajneho vlnenia vznikne zivot... Např. priony jsou celkem jednoduchý (200-300 aminikyselin, lze je snadno nasyntetizovat v sekvenceru) molekuly bílkovin, který když se daj do roztoku jiných bílkovin, začnou je upravovat podle sebe. Přitom jsou to jen obyčejný vibrace atomů a elektronovejch orbitalů...

SRNKA [8.10.05 - 22:12]

Z vibrací ve třech směrech současně snadno vznikne rotace ve dvou rozměrech, nebo tzv. kvantová smyčka (což už je vlastně normální částice)

Z předchozích dvou ukázek vyplývá následující závěr: čim je časoprostor rozvlněnější, tím se chová jako těžší. Místa kde jsou vlny časoprostoru hustší maji tendenci se dál samovolně zahušťovat "vlastní vahou". Jenže proti tomu působí ten druhej efekt: čim je prostor hustší, tim pomalejc se v něm změny šíří. V konečným důsledku od určitý chvíle začne bejt pro časoprostor výhodnější začít kolabovat v další dimenzi, což se projeví tím, že na původní vlně vyroste nová (a pak případně další a další...) - a ve vesmíru se začnou tvořit složitější struktury, protože ty nově vzniklý vlny začnou s původníma všelijak složitě interferovat za vzniku dalších vln (..a co vlna, to novej druh hmoty), atd...

V přírodě se taková nestabilita dá pozorovat třeba při kondenzaci mezihvězdnýho plynu a vzniku sluneční soustavy: původně homogenní hmota postupně houstne a nakonec zcuckovatí - z největšího kusu plynu vznikne hvězda, ze zbytku planety.... V konečným důsledku to znamená, že se celej vesmír chová jako hmota z jistýho druhu hmoty z jistýho druhu hmoty - a celej je tvořenej vlnobalíčkama gravitace. Vidíme taky, že se vývoj vesmíru na různejch úrovních opakuje - takže je pravděpodobný, že i celej náš vesmír se vyvíjel podobně, jako náš časoprostor.

SRNKA [8.10.05 - 19:14]
NOFACE: Přímá - předměty se od nás jednak vzdalujou a světlo potřebuje k uražení téže vzdálenosti čim dál větší dobu....

NOFACE [8.10.05 - 18:21]
Je nejaka suvislost medzi zrychlovanim casu a zahustovanim vesmiru ?

SRNKA [8.10.05 - 17:33]
Tomuhle taky řikam publikace...Analýza sil, potřebných k vlečení ovcí na různých typech podlahy - tabulky, grafy, teorie - zkrátka všechno, jak má bejt...

SRNKA [8.10.05 - 16:53]

Profesor John Mainstone a Thomas Parnell dřívější profesor na University of Queensland v Brisbane, získali cenu Ignáce Nobela za fyziku. Prof. Mainstone dosud pokračuje v pokusu, který zahájil Parnell v roce 1927. Jedná se nejdéle trvající experiment, který kdy v laboratoři probíhal. Práce spočívá v pozorování zvláště pomalého odkapávání asfaltu z nálevky. Experiment vznikl proto, aby ukázal že látka asfalt, který pod úderem kladiva se rozpadá stejně jako pevná látka (viz destrukční pokus) může také téci.

Za stávající dobu experimentu odkáplo již osm kapek. Vědci odpozorovali, že doba mezi jednotlivými odkápnutími se pohybuje přibližně okolo deseti let, prohlašuje Mainstone, který jako kustod muzea převzal pokus po profesoru Parnellovi, který již zemřel. „Dosud se ale nikomu nepodařilo spatřit právě ten okamžik, kdy se odkapávající látka oddělila od svého zbytku, ulpívajícího na nálevce“, tvrdí Mainstone. „V roce 2000 jsme si mysleli, že se nám to již podařilo zachytit na video, bohužel nový prvek (kamera), nově vnesený do původního pokusu, v rozhodující dobu selhal.“ Okamžik odkápnutí asfaltu je zabírán web-kamerou. Máte-li nainstalován Windows Media Player, můžete se stát účastníkem tohoto historického experimentu ukápnutí - živě.

Cenu Ig Nobel za chemii získali také Američané, kteří vědecky zkoumali zda člověk plave rychleji ve vodě, nebo v syrupu. Do Japonska míří letošní cena udělená za oblast výživy. Porotu pro udělení této ceny přesvědčila preciznost Japonce, který fotograficky zdokumentoval veškeré jídlo, které snědl za dobu přesahující dobu 34 let. Cenu za hydronamiku však získali naši němečtí sousedé za vypočítání tlaku, který vzniká v útrobách tučňáků v okamžiku jejich kálení.

SRNKA [7.10.05 - 06:28]
Tříhodinový seriál Elegantní vesmír s autorem stejnojmenné publikace Brian Greenem online - ovšem v původním, nedabovaném znění na severu americké veřejnoprávní televize PBS http://www.pbs.org/wgbh/nova/elegant/. Doporučuju si projít i řadu dalších interaktivních ukázek a animací tamtéž, je to asi nejobsáhlejší prezentace teorie superstrun na webu.

SRNKA [7.10.05 - 03:08]
NOFACE: Před "velkým třeskem" žádnej čas nebyl, resp. plynul nekonečně pomaaaaluuuuu.uu.u.....

SRNKA [6.10.05 - 18:41]
NOFACE: Nedá, vesmír se furt zhušťuje, což je vidět na frekvenci zdrojů vzdálenýho záření předem známý vlnový dýlky. Čas ve vesmíru se neustále zrychluje. Kolaps vesmíru bych nesměšoval s kolapsem našeho časoprostoru, což je nějaká hustá bublina ve vesmíru. Čim je prostředí vesmíru hustší, tím kolabuje pomalejc, protože se v takovým prostředí většina energie pohybuje pomaleji. Vysvětluju to v sousednim auditu

SRNKA [5.10.05 - 20:50]
NOFACE: Co se zvukovejch vln týče, když může Brownův pohyb cloumat se zrnkem pylu, muže taky lomcovat s membránou nějakýho malýho mikrofonku, ne? Všechny hmotný prostředí tiše šumí a syčí.
Gravitační potenciál je hustota hmoty v daným místě prostoru. Rychlost kolapsu vesmíru je omezená rychlostí gravitace, ne rychlosti světla. Rychlost světla je akorád rychlost šíření gravitace v prostředí našeho 3D+1T časoprostoru obsahujícího šest dimenzí svinutejch v poměru 1E40. Kdyby se rozmotaly, šířila by se gravitace 1E40x rychlejc. Mimo náš časoprostor může bejt řidší prostor, kterým se ale nešíří světlo, jen gravitace. Myslim, že i náš časoprostor obklopuje slupička řidšího vakua, podobně jako Zemi atmosféra, ale z našeho hlediska docela tenká, páč se v ní gravitace šíří rychle, klidně přitom může obíhat celý vesmír jako stojatá vlna.

NOFACE [5.10.05 - 10:49]
no mne sa voda pod vodou zda stale ako voda a cim sa hlbsie ponorim tak tym mi potom viac huci v hlave asi sa zvysuje tlak :), okrem toho neviem, ze by boli vo vode nejake zvukove vlny nikdy som o tom nepocul //da sa to nejak zmerat ako dokaz ?// potom nejvetsi mozna dylka casovyho kroku je umerna derivaci potencialu co je ten potencial ? a v abs. hodnotach co je maximum pre cas ? takze kolaps vesmiru bude najrychlejsi pri rychlosti svetla ak dobre rozumiem :) co je potom mimo vody tak to vie asi iba Boh.

SRNKA [4.10.05 - 22:11]
NOFACE: V případě vody neni Brownův pohyb pozorovatelnej pouhym vokem ani při varu - při varu se projevujou jiný konvektivní pohyby a ty sou z hlediska pohybu hladiny celkem reálný. To o čem mluvim sou zvukový vlny, který akorád měněj hustotu vody. Takový se na hladině tak snadno pozorovat nedaj, tim spíš povrchovejma vlnama.
Limita zahušťování vesmíru vyplývá z kritéria stability řešení vlnový rovnice - největší možná dýlka časovýho kroku je úměrná derivaci potenciálu a když je překročená, řešení se samo stane nestabilní, co6 si mužeš vyzkoušet na appletu.
Vesmír se zahušťuje jednoduše proto že je hmotnej a všechny hmotný objekty se hroutí vlastní vahou. To, že se nám zdá vakuum prázdný a nekonečně lehký nic neznamená, protože v něm plaveme - pod vodou se voda zdá taky prázdná a nekonečně lehká. Kolaps vesmíru neví nic o rychlosti světla, stejně jako zvuku pod hladinou je nějaká rychlost vlny na hladině taky buřt. Nejvyšší rychlostí, jako může kolabovat dutina ve vodě je rychlost zvuku ve vodě, čili rychlost vlny pod hladinou - ne na hladině.

NOFACE [4.10.05 - 11:28]
to znamena ze lim (t) = c ? , kde c je rychlost svetla ? :-) , potom ma zaujima preco by sa mal vesmir zahustovat a preco by sa mal rozpinar rychlejsie ako je rychlost svetla ? co ak sa naopak rozplyva ?

SRNKA [4.10.05 - 03:22]
Jak fungujou svinutý dimenze časoprostoru o kterých se povidá v teorie superstrun? Lze si je snadno znázornit modelem vlny na vodní hladině. Ta je v podstatě tvořená vibracema molekul vody, který lze v prvním přiblížení považovat za směsku zvukovejch vln - ale ty vibrace nejsou na hladině přímo pozorovatelné! Mění totiž hustotu vody a tím současně povrchovou rychlost vlny i dráhu, po který se šíří povrchová vlna, takže vibrace pod hladinou pouze měněj dráh povrchový vlny, ale samy nový vlny negenerujou. Proto nejsou přímo pozorovatelný ani vibrace vakua. Protože samy o sobě mají určité rozložení energie a tím i hmotnosti, lze je pozorovat nepřímo např. jako Casimirovu sílu na malých vzdálenostech, nebo - pokud dojde k jejich nahromadění v okolí hmotných těles, jako jsou galaxie a Slunce - jako tzv. tmavou hmotu nebo anomálii pohybu sond Pioneer.

Jak ale tenhle model souvisí s existencí skrytých dimenzí vakua? Rozdíl oproti vodní hladině je ten, že zde gravitace nepůsobí jedním směrem - gravitaci vytvářej přímo vibrující kapičky časoprostoru. Náš časoprostor je tedy tvořen mlhou resp. jakousi řídkou želatinou, tvořenou drobnýma kapičkama gravitace, obsahující vibrace časoprostoru svinutý do malých uzavřených smyček. Hmotný částice sou podobný kapky, jenom sou hutnější, ještě víc svinutější a proto těžší než svý okolí. Podobně jako na vodní hladině se většina energie předává po povrchu vzhledem k malý stlačitelnosti vody - exploze pod hladinou má malý efekt, protože zvukové vlny se šíří rychle a přenášejí jen malou energii. Proto je i v naší mlze většina energie napříč vakuem přenášena po povrchu kapiček jako světlo, podíl energie přenášený gravitací je nepatrný. Jinými slovy, tvar povrchu kapiček určuje směr a rychlost, s jakou se v našem prostoru šíří gravitační energie v podobě světla, určuje tzv. metriku našeho časoprostoru. Povrch kapiček znázorněný fialově se v teorii strun označuje jako tzv. (mem)brána - tvoří rozhraní mezi dvěma úrovněma svinutí časoprostoru a šíří se přes ně největší podíl energie, zato nejmenší rychlosti.

SRNKA [3.10.05 - 17:02]
Asi takhle musí bejt dlouhej kabel vesmírnýho výtahu, aby fungoval na geostacionární dráze podle poslední izraelský studie. Jelikož na dýlce záleží, nejsem asi jedinej, komu to připadá zbytečně dlouhý. Jelikož kabel by měl tvořit jen několikametrovej pás tloušky odpovídající magnetofonovýmu pásku, stačí jediný zrníčko letící určitým směrem a je po kabelu. Ve skutečnosti nad našimi hlavami krouží nepřeberné množství (asi 150 000 kusů) menších částí odpadu. Pokud by narazily do kabelu, kterej se bude v horní části pohybovat rychlostí přes 80 tisíc kilometrů za hodinu, způsobí nepředvídatelné škody. K podobné nehodě už došlo - při průzkumu raketoplánu Discovery, který se vrátil z vesmírné cesty, odborníci zjistili, že do skla o tloušťce přes dvacet centimetrů pronikla nepatrná částice laku a skončila téměř třináct centimetrů hluboko. Není proto divu, že raketoplány se na oběžné dráze pohybují pozadu a "vzhůru nohama" vůči zemskému povrchu.

SRNKA [2.10.05 - 08:43]
Teorie éteru předpokládá, že časoprostor je kvantován - co si ale pod tím má našinec vlastně představit?
Inu, neznamená to nic víc a nic míň, že se částice vlastně prostorem nepohybují - to co se přesouvá je pouze maximum vibrací vlny gravitace (tzv. vlnový balík). Jelikož k vytvoření částice se energie nemůže přesouvat na sousedíci gravitační smyčky postupně, ale smyčka musí získat potřebný balík energie naráz, je vibrace kvantovaná podobně, jako přeskoky energie v orbitalech atomů. Gravitační energie doslova přeskakuje v podobě gravitonu (gravitačního kvanta) z jedný kvantový smyčky na druhou. V konečném výsledku se částice na Planckově škále pohybuje trhaně jako ve zpomaleném filmu (porovnejte si to také s animací šíření světla).

V makroměřítko jde při odhlédnutí od kvantování pohyb částice popsat rovnicí šířením vlnového balíku (tzv. De-Broglieho vlny) hmoty prostorem podobně jako pohyb fotonu. Čím rychlejc se částice pohybuje, tím větší frekvenci má De Broglieho vlna má a odpovídající deformace časoprostoru odpovídá relativistickému přírůstku hmotnosti.

SRNKA [1.10.05 - 14:07]
Na AVI videu university Illinois se můžete podívat, jak magnetické pole ohýbá dráhu elektronového paprsku. Elektrony přitom procházej anodovou štěrbinou za katodou (na druhým obrázku malá kulatá destička vpravo) a setrvačností letěj daleko za anodu. Za povšimnutí stojí rozptylování paprsku způsobený souhlasným nábojem elektronů, který se za letu navzájem odpuzujou....

SRNKA [30.9.05 - 23:45]
V poslední době se v odborným tisku hodně přetřásá fakt, že je vesmír větší, než dráha, kterou je schopný světlo za dobu odpovídající experimentálně zjištěnýmu stáří vesmíru urazit, čili že experimentálně zjištěná rychlost expanze vesmíru je nadsvětelená a zda to teda vlastně neodporuje teorii relativity.
Jednoduchý vysvětlení je, že to neodporuje, jen se při zahušťování časoprostoru (který my pozorujem jako expanzi vesmíru) neustále zrychluje čas tak, aby rychlost světla zvostala stejná. Rychlost expanze vesmíru je rychlost expanze prostředí, ve kterým se vlna světla šíří a s jeho rychlostí nemá co dělat, takže ji při určitým stupni expanze vesmíru prostě světelná vlna ji přestane stíhat sledovat.

SRNKA [30.9.05 - 22:10]

Soukromý vysílání televize si můžete snadno vyzkoušet, pokud na výstup videorekordéru nebo kamkordéru připojíte aspoň dvoumetrovou dipólovou anténu a podobnou připojíte do vstupní zdířky televize. Pokud budou obě antény umístěný rovnoběžně a nebudou oddělený třeba železobetonovou příčkou, můžete se vo svý péčko podělit třeba aji se sousedama.

SRNKA [30.9.05 - 21:28]
Vzhledem k vysoký energetický hustotě EMG interakce je tvorba magnetickejch domén jevem, kde se kvantový jevy (tj. energetický fluktuace vakua) projevujou na makroskopický škále - Planckova délka je přitom o několik desítek řádů nižší. Jde je demonstrovat pomocí pole magnetickejch střelek (kompasů). Nesouhlasně zorientovaný magnety se odpuzujou a vytvoří jakési magneticky orientované oblasti - domény v důsledku spontánního narušení symetrie magnetickýho pole:

Můžeme si představit následující pokus: na řadu tenkejch pružnejch nití/drátku zavěsím vodorovně malý magnetky a náhodně je rozkmitam v horizontálnim směru. Pokud budou od sebe sebe dostatečně vzdálený, budou volně komíhat kolem svejch rovnovážnejch poloh. Ale pokud je xobě přiblížim, začnou se navzájem přitahovat a orientovat póly tak, jako je to znázorněný na obrázku. Protože ale nemaj samy bez vnějšího magnetickýho pole dostatečnou sílu překonat odpor napruženejch nití, spokojej se tím, že vytvořej oblasti, ve kterejch sou magnetky orientovaný aspoň trochu souhlasně - to sou magnetický domény. Ve skutečnosti je magnetizace kvantově mechanickej jev - magnetky nejsou srovnaný kolem energeticky nejvýhodnejších pozic ani v místě, ale dokonce ani v čase - napříč doménou se vytvoří kvantově mechanická vlna magnetickýho momentu celý domény - celá doména získá spin jako celek, takže se stane jedním magnetickým atomem! Na obrázku je obraz magnetických domén zviditelněnej Kerrovou mikroskopií (založenou na účinku magnetického pole na látky polarizující světlo) ve slitině Magnesil, používanou jako materiál jader transformátorů - velikost domén je zde srovnatelná s rozměry krystalků materiálu.

Je pravděpodbný, že samy flukutace vakua jsou - aspoň na vzdálenostech řádově 10E-20 m uspořádaný podobným způsobem do pseudokrystalický struktury, jako když se protřepaj věnečky v krabici. Makroskopickým projevem existence tohoto uspořádanýho pole (tzv. Higgsovy mřížky) by měly být tzv. Higgsovy bosony, způsobující přírůstek klidový hmotnosti bosonů slabý jaderný interakce (tzv. kalibrační bosony), která se právě na této rozměrové škále uplatňuje. Ať už budou Higgsovy bosony objeveny nebo ne, podle teorie éteru by měly mít na experimentálně zjištěnou klidovou hmotnost kalibračních bosonů jen slabý vliv.

SRNKA [30.9.05 - 18:35]
Další Crissovo video (17 MB MOV), ve kterým zhypnotizuje a levituje nebohou bezbrannou dífku.... Takle bysemto chtěl s holkama taky umět....

SRNKA [30.9.05 - 17:41]
Naproti tomu takovej Viktor S Grebenikov nehazarduje se zdravím a bez výškoměru nestartuje...

SRNKA [30.9.05 - 17:41]
Moderní teorie nejsou zjevně všechno - tenhle sympaťák jménem Criss Angel se živí tím, že na požádání protahuje mince pod kůží, chodí po stěně a normálně lítá...

Buďto je ježíš, nebo jí hodně fazolí...

SRNKA [30.9.05 - 16:51]
Moderní teorie předpokládaj, že energie vakua není v prostoru rozprostřená rovnoměrně ale tvoří kvantovaný útvary (smyčky tvořený stojatou vlnou gravitace), který se chovaj jako částice a vyměňujou mezi sebou energii v orientovaných,, navzájem kolmých směrech - dimenzích, kterýma se pak šíří odvozené interakce, jako např. světlo. Komu se nezobrazí video, může se podívat aspoň na větší animovanej gif...

SRNKA [30.9.05 - 12:42]
TYCHO: Já sem ti odpověděl tak přesně, jak přesně to tvoje otázka umožňovala. Podívej se na obrázek a přeformuluj ji.

TYCHO [29.9.05 - 22:56]
3.10. proběhne prstencové zatmění Slunce. Pás totality proběhne mimo jiné Španělskem. A můj dotaz:
Jak lze vypočítat výšku nad mořem, kde se prstencové zatmění změní na totální (tedy úhlový rozměr Sl.=Mě.)Mě vyšlo 32 km, ale nevěřím tomu. Prosím - ví někdo, jak to lze přesně počítat. (Na př. právě pro Španělské pobřeží (Denia...)).

ZOE [28.9.05 - 21:39]
MR_TOM [27.9.05 - 15:26]

Vzal jsem to jen letem světem, ale snad tam moc chyb nebude.

1. spis: 1-b, 2-b, 3-a, 4-b, 5-a, 6-b

2. spis: 1-d, 2-a, 3-c, 4-b, 5-d, 6-b, 7-c, 8-a, 9-c, 10-a

SRNKA [27.9.05 - 20:16]
Crocodille Physics je jednoduše použitelný software pro sestavování virtuálních fyzikálních demonstrací z oblasti vlnový mechaniky, elektromagnetismu a optiky s plnou funkčností 30-ti denní zkušební verze a řadou tutoriálů.

MR_TOM [27.9.05 - 15:26]
Spis tady a tady.

MR_TOM [27.9.05 - 15:08]
Potreboval bych poradit s temihle priklady,fyziku jsem nevidel 3 roky a tohle fakt netusim,mohl by se toho nekdo ujmout a poslat mi spravne reseni,pokud mozno s vysvetlenim:)

SRNKA [26.9.05 - 21:16]
PAROZAK: ..dvě dimenze.... netvoří „smysluplný vesmír o soudobém charakteru, v němž panuje časoprostor + hmota a mezi nimi interakce různého formátu... Proč by měly na začátku vesmíru panovat "interakce různýho formátu"? Vždyť ten model je právě o tom, jak se odvozený interakce a jejich dimenze z počátečního stavu vyvinuly. Promě zamě si klidně věř, že vesmír vznikl hned jako 3+1 rozměrnej, si svobodnej člověk a vyvracet ti to nebudu. Mě stačí, když vesmír vzniknul takovej, aby se do současný podoby moh samovolně vyvinout a nepotřebuju předpokládat hned tři nebo čtyři rozměry. Čim má teorie míň předpokladů, tim líp.
..nařízení, že smím debatovat pokud něco vysvětlím... Nikdo tě přece nenutí tu trávit čas..;o) Pokud ale někdo opakovaně generuje výkřiky, který pro ostatní postrádaj smysl, je to obyčejnej spammer - stejnej jako ti, co sem občas linkují stalinistický básničky.

SRNKA [26.9.05 - 20:45]
PAROZAK: Proč by měla bejt energie "mnohadimenzionální útvar"? Energie sou přece právě ty vibrace časoprostoru čili gravitace čili hmoty. Na to stačí bohatě PEEPEEK-ovy dvě základní veličiny.

PAROZAK [26.9.05 - 20:40]
SRNKA [25.9.05 - 13:16] , řekl si, že energie ať je útvarem jakkoliv mnohadimenzionálním, že k tomu, aby něco kmitalo stačí jedna dimenze časová a jedna délková. To máš pravdu, ale proč to kmitání pouze dvou dimenzí „provede/zařídí“ energie coby mnohadimenzionální útvar ? PEPEEK ti řekl, že sestavuje posloupnost změn symetrií/asymetrií dimenzí od nuly přes dimenzi jednu, dvě, až na počet 3D+3T a že až pak v této pozici nastává třesk a po třesku poprvé v posloupnosti vývoje dimenzí vlnění těchto 3+3D jako „naše“ vřící vakuum. Proč tedy ty provádíš vlnění už v situaci existence dvou dimenzí + nic jiného ?, a vlníš ty dvě dimenze „jakousi energií“ ?

SRNKA [25.9.05 - 23:52]
Zatim asi nejatraktivnější dosud vyrobená robotka... (800 kB WMV)

SRNKA [25.9.05 - 23:00]
Rezonance trochu jinak - dle všeho mělo jít o transportní vrtulník Chinook a o zjištění zdroje vibrací - ale rezonance zvítězila (900 kB WMV)...

SRNKA [25.9.05 - 21:30]
Detailní pohled na smyčky elementárních částic, aby bylo lépe vidět preony, čili "vlnobalíčky" časoprostoru, ze kterejch se skládaji.

SRNKA [25.9.05 - 14:01]
PEPEEK: .. já už nejméně 5x napsal, že „na počátku“ nebylo 3+3D ..., ale těsně před třeskem a těsně po něm, čili říkám, že 3+3D jsou až po třesku... Jasně - takže podle vás před třeskem byly 3+3D dimenze, pak zas nebyly, a po velkém třesku zase byly? Takovéhle hovadiny vám mám věřit? A odkud se vzaly ty trojky? Pokud toto nevysvětlíte, budou všechny vaše dnešní příspěvky smazaný, abyste si odvykl trvdit nesmysly a zaplácávat tím cizí audita.

PEPEEEK [25.9.05 - 13:19]
SRNKA řekl : Dimenze vznikaly v našem vesmíru postupně, s tím byste se měl smířit. V dnešním vesmíru jich je dvanáct, což je dost divný čislo, kdyby mělo vzniknout od začátku. Vy říkáte že na začátku byly tři plus tři?

(reakce) : Mě vytýkáte, že Vaše příspěvky nečtu…ale opak je pravda, já už nejméně 5x napsal, že „na počátku“ nebylo 3+3D ( kdeže je onen počátek ??...), ale těsně před třeskem a těsně po něm, čili říkám, že 3+3D jsou až po třesku. A navíc říkám, že těmi 3+3D to nekončí, ale další dimenze „se rodí-realizují“ až ve hmotě tj. že do ní se kompaktifikují a to způsobem „převlnění-zavlnění“ tj. způsobem přeplátovávání dimenzí pro stavbu složitých hmotových struktur….Pouze 3+3D po Třesku dodnes nejsou kompaktifikované ( ostatní ano, ve hmotě ) …a s tím by jste se měl smířit Vy né já s těmi Vašimi 11+1D. Já mám ke své vizi smysluplnou logiku ( pouze nevím slova jak jí přesně popsat )

SRNKA [25.9.05 - 13:16]
PEPEEK: ..Energie je vždy důsledkem změn poměrů dimenzí veličin, nikoliv naopak.. Je to jedno a totéž. Když se vy mě ptáte, kde se vzala ta energie "na začátku", můžu se já vás zase zeptat, kde se vzala ona "změna poměrů" dimenzí.
.. tj. čas BYL , ale neplynul... To se hádáme o slovíčka - stojící čas je totéž, jako neexistující čas, stejně jako nulová délka je prostě žádná délka. Čas i délka jsou lidské abstrakce, v tomto smyslu nebyly nikdy, stejně jako nikde v přírodě nenajdete trojúhelník.
..Energie je vícedimenzionální útvar-vlnobalíček.. Otázka je, jak moc vícedimenzionální - k tomu, aby něco kmitalo stačí jedna dimenze časová a jedna délková. Nepotřebujete hned 3D+3T.

SRNKA [25.9.05 - 13:05]
PEPEEK: K tomu, abyste rozeznal mezi znaménkem náboje a hmotou a antihmotou je nutný, abyste rozlišoval pojmy parita a chiralita. Která z níže uvedenejch ukázek čtyř možných druhů svinutí časoprostoru odpovídá elektronu a která pozitronu? A proč nejsou známy čtyři druhy elektronů, ale jen dva?

PEPEEEK [25.9.05 - 13:02]
SRNKA řekl : ..Jak může být nejprve energie a ta pak„vyrábět“ prvotní jednorozměrný časoprostor ?... Oboje vzniklo současně.

(reakce) …to by pak podle principu tohoto výroku muselo „být současně VŠECHNO“ ( ! )

SRNKA [25.9.05 - 12:18]
prosím více vysvětlit co to je „celková úroveň svinutí dimenzí“ a jak at úroveň svinutí udělá narušení CP symetrie a jak u neutrin až na 100% To už jsem přece nejméně 2x zde vysvětloval - najděte si v zálohách tento obrázek a doprovodný text, co k němu povídám.

Z obrázku by taky mělo být jasný, co myslím tou "úrovní svinutí dimenzí". Která z částic má podle vás úroveň svinutí vyšší - ta vlevo, nebo ta vpravo?

SRNKA [25.9.05 - 12:10]
.. k tomu, aby se udržela kritická hustota vesmíru (....), by muselo ve vesmíru hmoty přibývat v každém krychlovém kilometru 10ˆ-27 kg za jeden rok... To jste možná četl správně, jenže skutečnost je taková, že se tato plochost ve vesmíru neudržuje, vesmír ve skutečnosti kolabuje a to stále rychleji - takže je naopak docela dobře možné, že právě nějaké takové množství hmoty ve vesmíru za rok zanikne. Vidíte přece sám, že celá ta věta je podmiňovací.

SRNKA [25.9.05 - 12:02]
...snad je to běžně normální, že hmota se přemění v energii a ta pak zpět ve hmotu, nééé?.. Normální to sice je, nicméně, když se člověk podívá lépe, shledá že ta rovnováha je jedním směrem posunuta. Hvězdy se samovolně mění na záření, ale ke vzniku i té nejlehčí hmoty ze záření musí to záření mít určitou (a ne úplně malou) energii. Dokonce i černé díry, i když nesvítí, pomalu se vyzařují energii a tím se doslova rozpouštějí ve vakuu jako cukrátko. Když to takhle půjde ve vesmíru dál, veškerá hmota se rozptýlí na záření. Proč tomu tak je? Inu, to je stejné, jako s tím polínkem. Polínko je ve styku se vzduchem nestabilní, lze ho zapálit, nebo shnije a pak se přemění "na plyny", zatímco obráceně (vznik polínka z plynů) to jaksi neprobíhá. Takže pokud nebude někdo vyrábět další a další polínka, po čase všechna polínka v přírodě shoří nebo shnijou. Čili hmota ve vesmíru může vznikat ze záření, ale jen krátkodobě, např. v jetech kolapsarů, rozhodně z ní nenaděláte všechny ty galaxie. Navíc, při materializaci záření vzniká hmota i antihmota rovnoměrně, zatímco ve vesmíru je jen hmota, takže je jasné, že nevnikla postupnou materializací záření, to by totiž její složení bylo úplně jiné.

SRNKA [25.9.05 - 11:45]
PEPEEK: kvalita krát kvantita je konstantní; x . y = 1 Tak to jste nejspíš popsal blbě, protože složitost vesmíru se neustále zvyšuje a jeho hmota taky.
.. „původní“? a proč by měla být „nejprve jakási energie“? .. Původní myslím v době, kdy ještě neplynul čas, nějaká energie byla proto, že náš vesmír je deterministický a všechno v něm má nějakou příčinu, byť sebenepatrnější. Ani lidská civilizace nevznikla z nuly, napřed musela bejt nějaká (třebas náhodně vzniklá) tlupa lidoopů, co zjistili, že se jim to spolu potáhne lépe, když společně vybudujou kostely, soudy, úřady a školy...
..Jak může být nejprve energie a ta pak„vyrábět“ prvotní jednorozměrný časoprostor ?... Oboje vzniklo současně.
..energie je „vlnobalíček dimenzí veličin“ a už je to balíček mnoha dimenzí ... Dimenze vznikaly v našem vesmíru postupně, s tím byste se měl smířit. V dnešním vesmíru jich je dvanáct, což je dost divný čislo, kdyby mělo vzniknout od začátku. Vy říkáte že na začátku byly tři plus tři? I to je dost divný číslo. Nejjednodušší je předpokládat, že na začátku nebyla žádná, náhodou vznikla první, jejím svinutím vznikly další dvě, jejich dalším společným svinutím další tři, atd. - pěkně postupně.. Žádný balíčky mnoha dimenzí - vybyste to bral moc hopem..
a tak nemůže vlnobalíček mnoha dimenzí „už existující“ ... vyrábět jednorozměrný časoprostor Když nemůže, tak nemůže. Já přece neříkám, že to "vlnobalíček mnoha dimenzí" dělal - ten "vlnobalíček mnoha dimenzí" ste si přece vymyslel vy. To je totiž pro vaši senilní disputaci charakteristický: vymyslíte si nějakou nesmyslnou představu (jako "vlnobalíček mnoha dimenzí"), tu potom přisoudíte jinému (třeba mě), a pak ji "vyvracíte". Já to už tak prostě beru, že jste senilní děda a nepamatujete si ani v rámci jedný věty, co jste tvrdil vy a co já, ale znovu opakuju, "vlnobalíček mnoha dimenzí" je VÁŠ termín a VÁŠ výmysl - takže mě nezajímá mě, co ten vlnobalíček dělá nebo nemůže dělat, já ho ve svý teorii k ničemu nepotřebuju. Když budete říkat senilní blbosti, budou vám lidi říkat, že jste senilní a když to nepomůže, začnou vás rovnou mazat. Je jen na vás, co s tím uděláte.
.. jakési SRNKovo „přerůstání kvality v kvantitu“ .. Já sem přece psal o „přerůstání kvantity v kvalitu“ a jde o kvantitu a kvalitu vln gravitace (časoprostoru, čili hmoty v obecným pojetí). Vln gravitace ve vesmíru samovolně přibývá a tím vznikají nové složitější struktury.

SRNKA [24.9.05 - 21:57]

Systém pro holotropické video na MIT je krmený pararelním superpočítačem s 16 procesory a zobrazuje oblast 140x80x150 mm (viz ukázka reálnýho 6MB výstupu níže).

SRNKA [24.9.05 - 13:46]
OK, proč se teda světlo šíří ve hmotě pomaleji? Protože to, co se při šíření ve vesmíru zachovává není rychlost světla, ale rychlost (přesněji řečeno hustota energie) gravitace. Hmota je tvořená smyčkama gravitace (přesněji řečeno, prostor mezi ní obsahuje smyčky taky, ale smyčky hmotných částic jsou ještě víc zakřivěnější, ale tím jsem nechtěl schéma komplikovat). Nicméně to znamená, že když do hmoty dopadne světlo, musí se navíc rozkmitat i ty smyčky časoprostoru uvnitř a o to pomaleji se pak šíří zbytek energie. Energie se zkrátka ve hmotě šíří dvěma cestama - ta druhá je "řádně zkurvená" a proto energii trvá déle, než vyleze na druhém konci hmoty ven.
Můžete se tedy zeptat, proč se tý energii stojí za to pachtit krzeva částice - ale odpověď je jednoduchá: smyčky energie sou kompaktifikovaný a hustý, dá se přes ně přenést mnohem víc energie za jednotku času. Proto se gravitaci při výměně energie podle principu minimální akce vyplatí je využívat podobně, jako se lidem vyplatí při výměně hodnot používat peníze (=koncentrovaná forma hodnoty).

Mimochodem, na podobném prinicpu funguje "zpomalování světla" v bosonových kondenzátech až na rychlosti řádově centimetry/sec. Namísto gravitačních smyček zde energii světla akumulují kvantovaný víry atomů v EB kondenzátu. Kdybychom byli v takovým kondenzátu umístěný, mohli bychom se klidně pohybovat napříč časem.
Animace používá XVid kodek - pokud se vám nezobrazí, stáhněte si ho a nainstalujte, nebo si stáhněte větší animovaný GIF.

SRNKA [23.9.05 - 22:49]

Vědci sestrojili zařízení na výrobu studené plazmy, které se vejde do dlaně. Studená plazma se vyrábí tak, že mezi dvě kruhové elektrody o průměru 2,5 cm s malým otvorem uprostřed se napouští jemný proud hélia. V prostoru mezi elektrodami se plyn ionizuje a promění na nízkoteplotní plazma mikrosekundovými pulsy elektrického napětí a vystupuje otvorem v druhé elektrodě jak je vidět na obrázku níže. Délka plamenu je až 5 centimetrů a může být regulována změnou vzdálenosti elektrod, změnou rychlostí vstřikovaného plynu nebo změnou napětí. Zásadní výhodou této koncepce je, že se plyn nezahřívá a nedochází ke vzniku elektrického oblouku, takže se plazmy můžete dotknout i holou rukou (obr: Appl. Phys. Lett. 87 113902)

Použití studené plazmy není nové. Používá se zejména ke sterilizaci – tedy zabíjení bakterií v potravinářství nebo také u medicíského příslušenství a nástrojů. Nová konstrukce zjednoduší a zlevní jeho použití. Zdroj elektrického napětí je u všech zařízení obdobný, takže to zcela přelomový objev není – spíše jednoduché vylepšení. Jakékoliv plazma je v podstatě ionizovaný plyn, který se navenek jeví elektricky neutrálně. V plazmovém objektu se nosiče náboje (ionty atomů a elektrony) pohybují nezávisle na sobě, takový útvar je elektricky vodivý a jako celek reaguje na vnější elektrická či magnetická pole. Se "skoro plazmou" se setkáváme zcela běžně v podobě plamene, kterým je velmi slabě ionizované plazma, ale nereaguje na vnější elektromagnetická pole. Studené plazma má také podíl ionizovaných částic malý – asi jedno procento. Teplota iontů je blízká okolní teplotě, ale rychlost pohybu elektronů odpovídá teplotám několik tisíc stupňů. Jelikož jsou málo hmotné, je vliv jejich teploty na navenek projevovanou teplotu plazmatu nízký

SRNKA [23.9.05 - 21:36]

Operace Plumbbob sestávala ze série 29 nukleárních testů (z toho 6-ti bezpečnostní, nespojených s únikem radiace do kolí) v Nevadské poušti v období 05 - 08.1957. V průlběhu testů bylo do ovzduší rozptýleno 58,300 kilocuries radioaktivního jódu (I-131), což bylo 2x více, než všechny předchozí kontinentální testy dohromady. V důsledku toho bylo ve Spojených Státech diagnostikováno asi o 40.000 případů rakoviny štítné žlázy nad dlouhodobým statistickým půměrem a úmrtnost na rakovinu štítné žlázy vzrostla asi o 1900 případů .

Na snímku níže je zachycen průběh nukleárního testu Boltzmann, provedeného 28. květba 1957 v 11:55 Greenwichského času. Štěpné zařízení XW-40 o váze 128 kg s výtěžkem 12 kt TNT bylo umístěno na 150 metrové věži. Řídící bunkr byl vyložen 9 tunami písku a 15 tunami parafinu jako prostředí stínící přístroje před účinky rychlých neutronů.

Na snimku z rapatronické kamery vpravo je vidět záběr zařízení asi první milisekundu po explozi, kdy se čelo rázové vlny pohybuje rychlostí asi 70 km/sec. Světelné záření z počátečního záblesku je v té chvíli překryto ionizovanou vrstvou vzduchu stlačeného v několika centimetrů silné rázové vrstvě asi na hustotu olova, která je pro světlo prakticky nepropustná. Nepravidelnosti tvaru a jasu na povrchu rázové vlny jsou způsobeny odpařeným materiálem ze štěpného zařízení. Povrch rázové vlny má teplotu asi 30.000 ºC, v centru je teplota ještě nejméně 10x vyšší. Intenzita světelné skvrny pod jádrem exploze je 100.000x vyšší, než záření poledního slunce (cca 1,4 kW/m2)
Na snímku jsou nápadné provazce plasmy, vznikající odpařením kotevních lan, absorbujících světelné záření exploze a vypařujících se větší rychlostí, než expanduje rázová vlna. Dr. John Malik, který tento efekt studoval zjistil, že jej lze úplně potlačit obalením lan hliníkovou fólií, odrážející světlo. Explozi obvykle snímá série rapatronických kamer, každá z nich je schopna pořídit snímek s odstupem 10 milisekund a expozičním časem asi tři mikrosekundy.

ANON [23.9.05 - 13:12]
RE TYCHO [20.9.05 - 18:35] I kdyby byly doustavy vedle sebe, nemohly by "padat" identicky, pokud by orbita nebyla kolem válce. Pokud je přitažlivý objekt sférou, a neobíhají obě soustavy nad rovníkem, vždy se jejich křivky - byť minimálně - musí lišit. Ono by to bylo v praxi jedno, kdybych tím nechtěl ukázat, že čisté IS v realitě vlastně neexistují, a pokládám to za další důkaz virtuality STR. Omlouvám se za dodatečný komentář, ale vrátil jsem se ze zahraničí. Streit

SRNKA [23.9.05 - 01:58]
PEPEEK: šestirozměrná časoprostorová fáze je vakuum, ve kterým se gravitace může šířit šesti navzájem na sebe kolmými směry současně. Představte si kapalinu, tvořenou místo molekul vody víry vibrujícími na způsob zkroucených spirálek, jak se v ní asi tak mohou šířit vibrace. Nebudou se v ní šířit jako vlny zvuku, čili jako kulové vlnoplochy - ale spíš indukcí od jedné gravitační smsyčky ke druhé jakýmisi kudrlinkama jako v oblaku elektrických vodivých cíveček... Nezapoměl jste na poučku, že vibrace prostoru a času tvoří dráhu pro šíření dalších odvozených vibrací prostorui a času? Ostatně animovaný obrázek a/nebo video toho, jak se v takovém prostoru šíří energie (čili světlo) jsem už sem dával několikrát - stačí zalistovat v historii auditu.

..co to je že „vesmír je těžkej“ ? a že dál těžkne ?, vůči čemu se to říká... Absolutně těžkne, vůči ničemu se to vztahovat nemusí. Hustota vakua je známa a to číslo se od vzniku vesmíru zvyšuje od nuly. Foton nic nevidí, protože nemá očička, ale světelný vlny nemohou interagovat s něčím, co je samotné tvoří.
..Při pádu hmoty „kam“, „kde“, „jak" ... Vesmír se zahušťuje a hroutí úplně stejným způsobem jako hvězda, akorád že není obklopenej "prostorem", ale něčím, čím se ani světlo, ani gravitace nešíří. Kolaps vesmíru se zrychluje podobně jako se zrychluje gravitační kolaps hvězdy. Pro nějaký hypotetický nadbytosti nepodléhající zákonům vesmíru může zvenku vypadat jako rozžhavená koule nebo černá díra - my uvnitř nepoznáme nic, protože sme sami tou hmotou tvořený.
..já na svých studiích jsem studoval stavební fakultu v Brně nikoliv fyzikální vědy.. Inženýři se učej v rámci výuky matematiky diferenciální počet, to nemá s fyzikou nic společnýho. I stavař musí umět spočítat průhyb nosníku a to s fyzikou nemá nic společnýho. Že jste léta svých studií flákal, k tomu jste se přiznal i vy sám - bylo to v letech, kdy se inteligence sekala z kádrovejch dělnickejch rezerv jak Baťa cvičky. Nemusíte mi nic vykládat.
Stran studia fyziky nic vám nic nevyčítám, vaše základní úvahu sou správný a na IQ Papuánce (aspoň vidíte, co dlouhodobý pití Kofoly způsobuje...) ste podal výkon velmi slušnej. Jestli jste se někdy těšil, že vaši teorii někdo ocení, pak ta chvíle právě nadešla - jsem asi první člověk na světě, co ji jakžtakž pochopil.... Nevím sice, jestli to budou přesně vaše úvahy, co se v rámci vaší teorie bude zkoumat - ale možná se toho skutečně dožijete. Nikdo vás nezesměšňuje - ovšem na tom, že jako inženýr byste měl diferenciální počet znát to nic nemění, to není záležitost fyziky, ale matematiky.

PEPEEEK [22.9.05 - 10:59]
SRNKA : Co to je "šestirozměrná časoprostorová fáze" ? v našem vesmíru ...? ( a to "v" zdůrazňuji, neb říkáte, že "je" za a) vesmír ; za b) v něm je " šestirozměrná časoprostorová fáze" )

PEPEEEK [22.9.05 - 10:53]
SRNKA řekl (cituji) • Zrychlující se vesmír: Proč se expanse vesmíru urychluje? Jaká je povaha tzv. tmavé energie? Na to je velice jednoduchá odpověď: vesmír kolabuje proto, že je těžkej a těžkne tím, že kolabuje - v důsledku toho se jeho kolaps zákonitě stále zrychluje.

(reakce) To je také odfláknutá řeč…“co to je že „vesmír je těžkej“ ? a že dál těžkne ?, vůči čemu se to říká a smí říkat ? Co to je, že „vesmír kolabuje“ ? ? vůči čemu se to smí říkat ? Co to je „zrychlování kolapsu“ ? vůči čemu ? ,který pozorovatel to tak vidí a který ne ? Co vidí foton ? Atd.Až se rozjede debata, tak řeknu víc.

SRNKA [20.9.05 - 21:44]
NOFACE: Podobný krokový pieozoposuvy se bežně používaj, např. v pro polohování preparátů v elektronovejch mikroskopech nebo při zařízení pro výrobu optickejch mřížek. Tohle je spíš demonstrace toho, že ten princip de aplikovat i pro pohyb miniaturních předmětů.

NOFACE [20.9.05 - 16:19]
Srnka: da sa to nejak vyuzit v realy ?

SRNKA [19.9.05 - 23:30]

Autonomní mikromanipulátor velký jako tečka na konci věty se pohybuje jako housenka na speciální křemíkové desce s polovidivými drahami prohýbáním svého těla. Je schopen pohybu dopředu a zatáčení. Jeho rozměry jsou 60 krát 250 mikrometrů a plazí se rychlostí 50 µm/s, což znamená, že za minutu urazí 3 mm, nejmenší poloměr zatáčení činí 162 µm. Základní pulzy pohybující s mikrorobotem mají frekvenci 4 kHz – piezoelektrická destička se tedy prohýbá 4 tisíckrát za sekundu. Pulzy nižšího napětí prohýbají destičku způsobující dopředný pohyb a pulzy vyššího napětí "zabodávají" rameno pro zatáčení

Samotný vznik dopředného pohybu ilustruje obrázek. Robot se neprohýbá na délku, jak by se zdálo přirozenější, ale na šířku a jako zdroj energie slouží elektrické napětí, které si robot bere z podložky, po které se pohybuje. Prohnutí destičky robota a její přilepení k podkladové desce se docílí tak, že se na destičku přivede záporný náboj a na desku po které se pohybuje náboj kladný. Když se má mikrorobot zatočit "zapíchne" (stejným principem jako se prohýbá destička) rameno do desky, takže je nepohyblivé, a pokračuje v "chůzi". Takto zatáčet může pouze v jednom směru - je-li potřeba zatočit na druhou stranu, musí se přetočit o 270° navíc.

Na téhle stránce najdete videa se záznamy pohybu.

KISMET [19.9.05 - 13:54]
U nás žádná řeka neteče a na potoce není klidná hladina, tak nevím - udělají se po vhození kuličky na hladině klidně tekoucí řeky pravidelné kruhy ?

ANON [19.9.05 - 10:07]
TYCHO[18.9.05 - 18:03] Podle mě každý "padající" systém na orbitě je jen lokálně inerciální, protože účinky gravitace se liší - jsou zanedbatelně stejné pouze lokálně. Takže 2 rakety nad horizontem černé díry, 100m nad sebou, budou vždy LIS, protože budou mít i jinou orbitu, rychlost i zakřivení. Dokonce i uvnitř kabiny se mohou projevovat slapové síly a sbíhavý směr působení gravitace. U malé agresivní černé díry bychom to mohli poznat. Protože gravitaci obecně odstínit úplně není možné, takže je vůbec otázka, jestli i rovnoměrně a přímočaře se pohybující soustavy jsou IS, anebo zda existují zásadně pouze LIS. To jsou právě ty limity STR. Streit

ANON [18.9.05 - 20:08]
TYCHO [18.9.05 - 18:03] Ale dával jsi pozor. Dva různé LIS můži být vůči sobě IS, pokud přijmeme sice umělou, ale hypoteticky přípustnou možnost, že žádné další jiné IS nemůžeme pozorovat a porovnávat děje, jak se jeví tam. Připoměňme, že definice IS obsahuje ono "...vůči jakémukoliv dalšímu IS...". Jenže původní "nadhození" debaty bylo o Zemi kroužící kolem Slunce a astronautovi na oběžné dráze kolem Země, zda jsou IS. Teď už jsme se shodli, že nejsou. To totiž není ten hypotetický, ale reálný případ, kdy jiný IS pro srovnání máme. Takže v reálu ani dvě vesmírná plavidla na orbitě, která se třeba chystají na spojení a jsou vůči sobě v klidu v nějaké stálé vzdálenosti opvadu nejsou IS (s druhou vztažnou soustavou Slunce resp. Země) ale LIS. Ostatně ani Slunce a Země samostatně nejsou IS. V soustavě spojené se Zemí např. se žádné těleso bez působení dalších sil nepohybuje rovnoměrně přímočaře - tedy setrvačně.

SRNKA [18.9.05 - 18:07]
TYCHO: OK, personal FireWall nepoužívám. Pro lepší pochopení principu skrytejch dimenzí doporučuji nahlédnout do audita o SOUVISLOSTECH, kde rozvádim některý další příklady.

ANON [18.9.05 - 17:08]
TYCHO [18.9.05 - 16:57] Nějaké nedorozumění. Psal jsi TYCHO [18.9.05 - 13:44] Přesto si myslím, že je "pohyb po přímce" v prostoru neexistuje, pokud má prostoročas jakékoliv zakřivení. a já v ANON [18.9.05 - 15:03] psal, že takový pohyb možný je a tedˇ v TYCHO [18.9.05 - 16:57] píšeš ...nemůže poznat žádným způsobem, že koráb neletí po přímce rovnoměrně... čili, že pro něj po přímce letí. Buď něco špatně chápu nebo popíráš sebe a potvrzuješ mne, ale začal jsi "Ne,ne". Vysvětlíš?

Možná to souvisí s IS a LIS. Na palubě raktoplánu na orbitě není IS ale LIS. Pokud pozorovateli na palubě zajážeš pozorovat, pak samozřejmě o jiných vzt. soustavách nemůže říct nic. Ale to je právě u LIS důležité, ten existuje sám o sobě - lokálně, zatímco IS musí splňovat princip ekvivalence v libovolném dalším IS, tedy IS samostatně ani nedává smysl, vždy je nutno jej porovnat s tímto principem. Proto pozorovatel na palubě bez možnosti porovnání s jiným IS nemůže svůj LIS prohlásit za IS.

TYCHO [18.9.05 - 16:57]
ANON [18.9.05 - 15:03] Ne,ne kosmonaut v raketě kroužící po orbitu, pokud bude mít "začerněná okna" - tak nemůže poznat žádným způsobem, že koráb neletí po přímce rovnoměrně (zanedbejme všechny možné poruchy).
Podobně US sondy Pioneer si "myslí" že letí rovně.
Mimochodem, jak vysvětlit jejich "brždění"? Prodírají se snad "temnou hmotou" ? :-(((
Nemají snad energeticka kvanta EMG záření (vysílající ze sond) jinou trajektorii, jak nizkoenergetické fotony (viditelného světla), to co my vidíme a měříme?
TO ZEPHIR : Dotaz. Co mám špatně? U příspěvku SRNKA [18.9.05 - 16:05] se mi zobrazuje pod šoupátkem jen šikmá čára a pobybem jezdce se nic neděje ???

SRNKA [18.9.05 - 16:05]
PEPEEK: Co se tý vaší paraboly týče, to je věc, na kterou bez základní znalosti diferenciálního počtu nedosáhnete a na tom místě vaše teorie prostě skončí. Základní rovnice časoprostoru je obyčejná vlnová rovnice popisující závislost polohy hmotného bodu na čase, jejíž chování snadno vyzkoušet na appletu níže. Jak vidíte, když tu změnu polohy podle času extrapolujete diferencí, dostanete tam dokonce i tu dvojku, která souvisí s parabolou díky vyjádření derivace podle polohy Taylorovým rozvojem. Je to docela jednoduchý, ale vyžaduje to ovládat Liebnitzův formalismus, který neznáte, protože jste léta svých inženýrských studií proflákal (vyčítat si to ale nemusíte, tyhle věci unikaly sto let i nejlepším fyzmatikům).

Vodorovným šoupátkem si můžete vyzkoušet, jaxe mění řešení vlnové rovnice v závislosti na tom, jak se vlna zahušťuje, čili jak roste časový krok řešení v porovnání s vlnovou délkou. Uvidíte, že při určité mezní rychlosti času se řešení stane nestabilní (já jsem ho schválně zatlumil, ale jinak by vlna začala kmitat nad všechny meze, od mínus nekonečna do plus nekonečna). V té chvíli dojde ve vesmíru ke zhroucení dimenzí a vzniku svinutého časoprostoru, čímž se řešení fyzikálně "uklidní", což by se dalo předvést, kdybych řešení demonstroval ve dvou či více rozměrech.
Rozkmitané řešení můžete zase manuálně "uklidnit", když šoupátko přesunete do levé polohy. Přitom si ale můžete všimnout jedné věci, která je z hlediska pochopení fyzikálního významu pojmu "dimenze" zásadní: vlna sice přestane kmitat na globální úrovni jako celek, ale její rozkmitané části zůstanou silně pohyblivé i nadále. Na tom modelu můžete názorně vidět, že to, co tvoří dráhu (čili prostředí) pro výměnu energie není nic jiného, než kmity struny samotné! Jakmile se vibrace struny uklidní, stane se struna "neprůchodná" i pro ty velké vibrace.

ANON [18.9.05 - 15:03]
TYCHO [18.9.05 - 13:44] V jakémkoli systému souřadnic bez ohledu na to, zda-li takový systém je či není vztažným systémem, bez ohledu na to, zda-li pokud je vztažným systémem tak je-li inerciálním nebo neinerciálním, dokonce bez ohledu na počet dimenzí a i metriky je vždycky možný pohyb po přímce, prostě pokud je pohybová rovnice rovnicí přímky v daných souřadnicích. Pokud je jednou ze souřadnic čas a diferenciál polohového vektoru je přímo úměrný pouze časové souřadnici, tak to bude i pohyb rovnoměrný. Dokonce u když jedntlivé "dílky" kterékoli nebo i všech dimenzí nebudou stejně velké, pořád to bude stejné. Matematicky. Pozorovatel v popisované a/nebo jiné vztažné soustavě může za některých výše uvedených okolností prohlásit, že se mu pohyb jako přímkový nejeví. Jiná věc je, že v našem obvyklém časoprotoru za přítomnosti gravitačních polí (tedy v NIS) budeme muset pro dosažení takového přímkového pohybu na těleso působit silou pokud nebude pohyb ve směru gradientu gravitačního/polohového potenciálu. A pokud budeme chtít navíc pohyb rovnoměrný, bude tato síla funkcí polohového vektoru. Takže se to komplikuje, ale v teorii nic přímkovému pohybu nebrání. To se nevylučuje s tím, že toho třeba nejsme z technických důvodů schopni dosáhnout. No a na závěr právě Tebou uváděný zakřivený prostoročas, pokud na pohybující se těleso nepůsobí jiné síly než gravitace a po v některých případech jednoduché transformaci souřadnic vede k systému, který realizuje pohyb v těchto souřadnicích právě přímkový. Musím ale v tomto případě podotknout, že lovím z hlavy starší poznatky a je docela dobře možné, že si něco mohu pamatovat špatně. Jsem ale líný to teď ověřovat :-)

TYCHO [18.9.05 - 13:44]
ANON [18.9.05 - 13:02] Jo. Ta elegorie byla jen nadsázka (pokus o humor), né o rotaci souřadnic. Přesto si myslím, že je "pohyb po přímce" v prostoru neexistuje, pokud má prostoročas jakékoliv zakřivení. v=s/t platí pro malé rychlosti, pro velké nutno počítat z transformacemi. Podobně pro malé dráhy je IS prívě IS, že pohyb je vnímám "rovně", ale pro velké zdálenosti to bude asi jinak a Einsteinem definovaná IS je ve své podstatě LIS. Viz odkaz na (?) Anomálie sond Pioneer . To by mi zajímalo , co si o tom všichni myslí ????
Tím nezpochybňuji svůj původní omyl.

ANON [18.9.05 - 13:02]
TYCHO [18.9.05 - 12:00] Zatáčka vlevo vs. zatáčka vpravo není samozřejmě podstatná, to nebrání tomu, aby to vzájemně byly IS. Problém LIS vs IS ale je, že v LIS bude normálové zrychlení pohybu např. nulové a pozorovatel v IS zjistí nenulové (ale i obráceně), to se symetrií při otočení souřadnic nesouvicí.

TYCHO [18.9.05 - 12:00]
ANON [18.9.05 - 10:02] ...jo,jo -tak je to správně. Srovnal jsem si LIS s IS. Pokládal jsem je za identické. Ač pro mnohé fyzikální děje je zde shoda. Jinak je mi to jasné i co do důsledků. Hold někdy zatáčka vlevo se jeví jako zatáčka vpravo, zvláště, jedeme-li z druhé strany. :-)))

ANON [18.9.05 - 10:02]
Několik poznámek ke zde proběhlé debatě o tom co je a co není inerciální systém. Správně to má naštěstí i Wiki:
Inerciální vztažná soustava
Neinerciální vztažná soustava
U inerciálních vzt. soustav (IS) je důležitá větička: "Všechny inerciální vztažné soustavy jsou vůči sobě v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu.". To u soustavy volně padající v tíhovém poli splněno není. Uvnitř této padající soustavy se ale tělesa pohybují bez působení dalších sil rovnoměrně, přímočaře, tedy stejně jako v inerciální vzt. soustavě. Taková soustava je lokální inerciální systém (LIS) a od IS se liší právě tím, že není vůči všem ostatním inerciálním vztažným soustavám v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu. Proto i Země kroužící kolem slunce nebo atronaut na ISS kolem Země nejsou inerciální vztažné systémy, ale jsou to LIS. Zásadní rozdíl mezi IS a LIS je, že v druhém případě neplatí princip ekvivalence STR. Pokud je v libovolném IS pohyb přímočarý, bude v libovolném dalším IS tento pohyb opět přímočarý nebo bude pozorované těleso v klidu. V LIS to již neplatí, např. přímočarý pohyb uvnitř LIS se pozorovateli z jiného IS jeví jako křivočarý.

SRNKA [18.9.05 - 06:11]
Black Holes" pose another problem.. Jelikož jsou černé díry metastabilní a zvolna se vypařují, nemohou vlastně vznikat pomalým přisypáváním hmoty do černé díry akrečním mechanismem. Vyplývá z toho, že ve vesmíru vlastně nemáme co pohledávat, protože viditelná hmota není ve styku s vakuem dlouhodobě stabilní - což je na druhý straně moc dobře, protože jinak by jakýkoliv její další nahloučení vedlo k lavinovitýmu kolapsu vakua. Takovou hmotu je tudíž nutné vytvořit rychle a podle teorie éteru je výsledkem inflačního kolapsu vesmíru ve fázi inflace. Tu si lze představit jako kolaps řídkého plynu nebo pěny vyplněné vakuem - přitom se dutiny uzavřou a rázové vlny vzniklé setrvačností hmoty vznikajícího vakua vytvoří ve zkondenzované fázi houbovitou síť šlír s vyšší hustotou, které se pomalu rozplývají. V jejich uzlech se transformuje metastabilně vzniklá viditelná hmota, obvykle soustředěná v tzv. kvazarech. Jejich explozemi a rozptylováním hmoty do okolí tlakem záření vznikají zárodky galaxií, které se při poklesu teploty zpětně sbalují do hvězdokup apod. gravitačně vázaných soustav. Jelikož v průběhu života našeho časoprostoru hmota zaniká přeměnou na záření a rozpouští se ve vakuu a to tím rychleji, čím je teplota bližší rovnovážný hustotě energie (tzv. GUT teplota), jsou starší galaxie těžší a svítivější, než mladší, vysvícený.

K podobnému jevu mimochodem dochází při tzv. sonoluminiscenci - zde jsou tlak a teplota vzniklý kavitací bublin natolik vysoký, že mužou dokonce na krátký čas zažehnout fúzní termonukleární reakci. Hmota vesmíru při inflaci kolabovala na dnešní vakuum v poměru cca 1E40 a přibližně stejný podíl vakua přitom zkondenzoval na viditelnou hmotu, která se rychlým podchlazením stabilizovala. Rázové vlny, která ve vakuu inicializovaly vznik kondenzované fáze doznívají ještě dnes jako mikrovlnné záření.

SRNKA [18.9.05 - 01:19]
Pravda.ru: "Už jen hospodyňky (a ZOE) věří v trojrozměrný prostor. Nikdo ze seriózních vedců již tuto hloupou ideu nepodporuje". Nature publikovala článek Oxfordského profesora Josepha Silkeho, který vysvětluje koncepci šestirozměrného časoprostoru vycházejícího z existence gravitonů. Jsem zvědav, kolik ANONů mi zase přijde vysvětlovat, jaký jsem to patavědec...

SRNKA [18.9.05 - 00:14]
Přírodní evoluce nám dává spoustu dalších příkladů, kdy náhle dojde rozdělení rolí a dělbě aktivit v systému, jehož rozvoj je založenej na neustálý výměně energie nebo informace.
Pro ty z vás co na existenci gravitonů nevěřej bude určitě snazší si představit analogii, ke který došlo v biologii v souvislosti s tzv. prekambrickou explozí druhů: zčistajasna se najednou v usazenínách asi 600 mil. let starejch objevil obrovskej počet novejch druhů, trilobitů aj. breber. Spekuluje se o tom, příčiny mužou bejt různý: třeba dopad meteoritu nebo sprška kosmickýho záření, která nastartovala mutace - ale je jazný, že příroda tehdy přišla na nějakej novej fígl v evoluci druhů a jejich rozmnožování. Co to bylo?
Podle mě šlo o objev sexu, přesněji řečeno pohlavního rozmnožování. Do tý doby by všechny organismy tzv. prokaryota, čili rozmnožovali se pučením a dělením jako dnešní baktérie a kvasinky. Ale tou měrou, jak se jejich populace zahušťovala, přestávala bejt tahle výměna genetický informace efektivní. Proto došlo ke vzniku sexuálního dimorfismu a od tý doby se většina evolučně úspěšnejch živočischů dělí na samečky a samičky, který v tomhle modelu odpovídaj pěnězům a zboží, resp. bosonům a fermionům. Bosony sou částice přenášející energii, sou pohyblivější ale míň stálý. Samičky sou v týhle analogii hmotný částice, jejich úkolem je pokojně bobtnat a přibejvat na váze, případně tvořit nový struktury. Fermionky sou taky těma částicema, který "rozhodujou" o tom, od kterýho bosonu se nechaj zrovna nabouchnout, převezmou přitom jeho energii nebo její část a nabobtnaj do těžší částice, popř. se za časem rozpadnou na nový částice, který převezmou část původní struktury. Bosoni jen lítaj od jednoho fermionky ke druhý a zkoušej "to"...
Do vzniku tohodle dimorfismu bylo buřt, kterej organismus byla zrovna sameček a kterej samička, co bylo zboží a co peníz, co nosič hmoty a co nosič energie. Vývoj tedy jednoznačně spěje ke specializaci, ale ukazuje se taky, že než by mělo dojít k další specializaci a rozpadu dvojic na trojice, přiroda raději vyvine úplně nový systém na bázi původního, jakousi platformu pro výměnu energi či informace nebo hodnot, čili novej časoprostor.
Vznik specializace ale neznamená, že původní ("méně dokonalej") systém zaniká. I uzlíky vlnek/gravitonů neplavou vesmírem jen tak, ale vyměňujou svou energii přes moře původních gravitonů, mezi částicema a prostředím, ze kterýho vznikly panuje dynamická rovnováha. Podobně ani monetární ekonomika není jedinej forma ekonomiky a peníze prostředek směny hodnot, ale stále přežívá (v různejch formách) původní obchodní model metodou kus za kus. A stejně tak ani všichni živočichové nepřešli na sex, stále existuje původní kmen prokaryot (baktérie, sinice a viry) kterých se pohlavní radovánky netýkaj a nejsou díky tomu ve velký evoluční nevýhodě - naopak, dovedou svejm dokonalejším příbuznej občas pěkně zatopit.
Jistě přijdete i na další analogie a příklady podobný evoluční specializace, třeba v evoluci informačních technologií.

PEPEEEK [17.9.05 - 22:02]
Nová úprava Lorentzovských transformací

(47790 / 38930 bytes)

…a zapište si za uši, že pokud odfláknete nastudování a zbrkle budete dělat závěry a dedukce, že se diskuse nad „vašimi chybami“ pak potáhne 3x déle než při pečlivosti páce.

ANON [17.9.05 - 17:18]
PEPEEEK[17.9.05 - 14:15]Hájíte Ensteina tak, že ho překrucujete. Rychlost dvou soustav je relativní a je stanovena relativistickým sčítáním složek v1 a v2, žádná se nepokládá rovna 0. Mi není jasné - resp. je mi jasná právě imaginárnost celé situace -, jak jsou stanoveny právě složky v1 a v2, když neexistuje privilegovaná soustava. Jinak trvám na tom, co jsem řekl (já, nikoliv dle Vaší interpretace): že dle Einsteina se světlo pohybuje nezávisle na pohybu soustavy (chcete-li zdroje) a nikterak nespadá pod jakékoliv sčítání rychlostí. Jestli si posvítíme baterkou, nezáleží dle STR na rychlosti pohybu baterky. Za virtuální realitu však pokládám, když z jiné inerciální soustavy činím úsudky o rychlosti světla z baterky v jiné inerciální soustavě (má být konstantní a invariantní). Tento úsudek však nemá žádnou hodnotu, protože to reálně není možné ověřit, takže otázka, jak vidí rychlost světla jiný pozorovatel, nemá smysl. Nějaké signály mezi vztažnými soustavami, pokud jsou založeny na EMG záření, jsou bezcenné, protože v sobě zahrnují rychlost světla.

SRNKA [17.9.05 - 16:09]
Čtení na víkend: Seznam neřešených problémů současné fyziky:

V posledních letech se zřetelně projevuje trend, že ačkoliv současná fyzika počtem teorií rozhodně nestrádá, počet a závažnost neřešených otázek ve fyzice se postupně stále zvyšuje. Je to způsobené absencí jednotícího přístupu, který by tyto otázky zastřešil a postupným rozvíráním nůžek mezi vývojem technologí a skutečným stavem poznání. Teorie éteru má ambice na většinu těchto otázek nabídnout uspokojivou odpověď, přestože zatím pouze kvalitativně. Ještě bych se zastavil u toho, proč jí říkám Teorie éteru: Za Éterem není nutné považovat pouze hypotetický prostředí, kterým se na začátku minulého století neúspěšně (protože chybně) vysvětlovaly relativistické efekty - ale obecný metafyzický pojem pro evoluční prostředí, založené na replikaci entit a jejich samovolné kompaktifikaci do uspořádaných struktrur interagujících na kvalitativně nové, vyšší úrovni (tj. rozměrové škále časoprostoru). Představuje tedy jakýsi metafyzický základ principu přerůstání kvantity v novou kvalitu. V případě vývoje vesmíru jde samozřejmě o kvantitu hmoty, resp. vibrací časoprostoru a kvalitu energetickou, tj. časoprostorovou metriku pro její šíření. V důsledku toho Teorie éteru jako každá "správná" teorie všeho nepředstavuje jen teorii vzniku a vývoje vesmíru a hmoty - ale zcela obecnej model evoluce, která se po vzniku živé hmoty odehrává především v rovině (tj. dimenzi) evoluce informační (energie je sice málo, ale hmotné struktury jsou už natolik komplexní, že si pro ni mohou doplazit samy) :

Za současnýho stavu poznání je teorie éteru spíš symbolická třešnička na dortu a to je taky důvod, proč ji nepovažuju za nutný spojovat s konkrétní osobou. Jednak proto, že se za žádnýho Einsteina nepovažuju, jednak proto, že je spíš shrnutím upocených výsledků řady dílčích objevů, postřehů a teorií mnoha specialistů a sama o sobě představuje jen východisko k další trpělivý práci. Bylo by ale dobrý zachovávat stávající pravidla pro šíření nepůvodních závěrů a s každým textem, který z jejích závěrů čerpá ideje uvést i odkaz na místo, odkud byly původně převzatý, dokud nedojde všeobecnýho konsesu. Její sepisování ostatně o určitej nezanedbatelnej čas připravilo i mě, jelikož ve vesmíru kauzalita i zákon zachování energie furt ještě platí...

Výtrysky akrečních disků Proč akreční disky, obklopující určité astronomické objekty, jako např. jádra aktivních galaxií emitují záření a částice relativistickou rychlostí podél své osy rotace?
Při pádu hmoty dojde k přeměně její potenciální energie na kinetickou: část hmoty se zahřeje a převede na záření, část se prudce roztočí. Jak tlak záření, tak odstředivá síla jsou kritéria, který zvyšujou mezní hustotu hmoty pro vnzik kolapsaru, ale uplatňuje se nerovnoměrně. A na polech převažuje tlak záření nad odstředivou silou, pročež tudy od povrchu kolapsaru uniká nejvíc záření. K tomu lze přičíst vliv elektromagnetického pole kolapsaru, který na pólech funguje jako jakási magnetická čočka.
Zrychlující se vesmír: Proč se expanse vesmíru urychluje? Jaká je povaha tzv. tmavé energie?
Na to je velice jednoduchá odpověď: vesmír kolabuje proto, že je těžkej a těžkne tím, že kolabuje - v důsledku toho se jeho kolaps zákonitě stále zrychluje. Nemusí jít ani tak o kolaps celého vesmíru, jako spíš o kolaps šestirozměrné časoprostorové fáze, ve které právě vegetujeme. Zhušťování hmoty (t.j. zkracování vlnové délky vibrací) vakua ovšem pozorovatel v jeho rámci může považovat za expanzi prostoru, ve kterém se nachází.
Ko smologická konstanta Proč je kosmologická konstanta tak nízká, proč není tak vysoká, jak ji předpovídá většina kvantových teorií pole?
Teorie Éteru nejenom vysvětluje , o co jde při tzv. expanzi vesmíru, ale i proč má tato expanze asymptotický průběh. Jsou zde celkem tři důvody, proč by se měl kolaps gravitačně vázaných geonů (za které lze považovat všechny elementární částice, astronomické objekty i vesmír samotný) : rezonanční (tj. kvantově mechanický), topologický a kinetický. Rezonanční mechanismus se uplatňuje jen na elementárních škálách, kde lze odpočítat vlnovou délku interakce. Způsobuje, že se elementrání částice samy do sebe nezhroutí, ale sám o sobě nevysvětluje asymptotickou stabilitu geonu. Hmotný částice jsou totiž "nadlehčovaný" vakuem - a to že se nám zdají stabilní je jen důsledek toho, že se pomalu hroutí jejich prostředí, což vyjadřujou tzv. kvantový čísla. Proč se ale okamžitě nezhroutí i celej náš časoprostor?
Odpověď nám dává topologický kritérium, založený na principu minimalizace akce. Energie se šíří tak, aby minimalizovala poměr mězi hustotou a dráhou, po který se šíří. Tenhle poměr se snižuje s rostoucím počtem topologickejch dimenzí, proto je pro vesmír vůbec výhodný se smršťovat - ale ne monotonně. Je to daný poměrem objemu a plochy vícerozměrný koule, tzv. hypersféry, nabývající minima právě v oblasti cca šesti dimenzi. Proto po svinutí prostoru do šesti dimenzí vznikne relativně stabilní fáze, která se tvoří většinu hmoty našeho vesmíru jako prostředí, čili to, co nazýváme vakuem. Další fáze, tvořící hmotný částice má rovněž šest rozměrů a je vytvořená svinutím rozměrů tohoto vakua. Je málo pravděpodobné, že existuje vyšší úroveň svinutí dimenzí, popř. fraktální charakter vesmíru, pokud by měl být založen na sadě zákonů platných v tomto vesmíru.
Poslední kritérium je kinetický. S rostoucí hustotou vesmíru se snižuje rychlost šíření energie, která na jedné straně podmiňuje vznik dalších složtějších odvozených fraktálních struktur v rovině evoluce informací - ale současně asymptoticky zpomaluje celkovou rychlost tohoto procesu jako celku, takže se v něm mohou tyto složitější systémy vůbec vyvinout. Celkově to svědčí o tom, že fyzikální zákony byly na počátku vesmíru nastavovaný tak, aby umožňovaly průběžně optimalizovat rychlost evoluce hmoty i informace na maximální možnou hodnotu, zatím však není jisté, zda samotný evoluční prinicp je sám o sobě produktem evoluce, nebo není imanentní součástí našeho vesmíru.
Amorfní látky: Jaká je povaha přechodu mezi kapalinou a sklem? Jaké fyzikální procesy způsobují vznik skelné fáze?
Hlavní roli hrají sterické poměry - pokud není molekulám umožněno se zorientovat při tuhnutí kapaliny, krystalická fáze zkrátka nevznikne, Nevím, co by v o tom mělo být za hlubší problém, s výjimkou toho, že je prostředky současný matematiky obtížně statisticky popsatelný kritérium optimální topologie molekul.
Šipka času: Proč měl vesmír v minulosti tak nízkou entropii a proč existuje entropický rozdíl mezi minulostí a budoucností, ústící ve 2. termodynamický zákon?
Vývoj vemíru lze opsat principem přerůstání kvality v kvantitu. Původní mikroskopická fluktuace správného typu energie (možná vzniklá statisticky, nebo jako důsledek přírodního výběru) způsobila vznik prvotního jednorozměrného časoprostoru, který začal velice rychle kolabovat podle vlnové rovnice, přičemž čas a prostor narůstal z nuly (což formálně vede v nekonečnou rychlost světla, kterou je popsána tzv. singularita). V okamžiku, kdy bylo překročeno konvergenční kritérium časového kroku, stal se další vývoj řešení vlnové rovnice nestabilním a vznikly odvozené dimenze, v jejich rámci pak samostatné topologické útvary, kvantované gravitační smyčky, posléze složitější hmotné částice. Čipka času je tedy dána principem samovolného přerůstání kvantity v kvalitu, který lze zobecnit jako spontánní růst entropie nejen z pohledu našeho časoprostoru, ale vývoje celého vesmíru. Entropie na počátku vesmíru byla tak relativně nízká, prostě proto že obsahoval jen relativně málo gravitonů.
Existence č erných d ěr: Existují vůbec? Pokud ano, co jsou tedy pozorované superhmotné masivní objekty?
Myslím, že tu otázku bude zapotřebí rozdělit na dvě: zda černé díry mohou existovat samy o sobě a zda mohou vznikat jako postupným hroucením kolapsaru, popř. pádem další hmoty k jeho povrchu. To totiž není totéž, protože černá díra není v kontextu našeho vakua stejně jako ostatní hmotné objekty dlouhodobě stabilní útvar a podléhá Hawkingovu vypařování. Tak, jak bude hmota vakua narůstat, bude se snižovat relativní rozdíl mezi viditelnou hmotou a vakuem (hmota se bude ve vakuu "rozpouštět") a toto dilema bude nabývat na významu.
Černé díry mohou být stabilní samy o sobě a mohou být pozůstatkem inflační fáze vesmíru /primoridální černé díry), osobně ale pochybuji o tom, zda mohou v současném vesmíru narůstat akrecí hmoty do kolapsaru. Otázka potenciální ztráty informace v černé díře je dnes zdá se rovněž vyřešená, superstruny z původních kvarků zůstvávají v černé díře nataženy do kolektivně se pohybujícího toroidního útvaru, ale nezanikají.
Asymetrie baryonů: Proč je ve vesmíru pozorováno daleko více hmoty než antihmoty?
Příčinou je CP asymetrie, jež je důsledkem toho, že počet dimenzí není ve vesmíru nekonečný, takže řada generací částic je asymetrická a jsou mírně preferovány pravotočivé náboje před levotočivými. V důsledku toho se většina hmotných částic manifestuje v oblasti vyšší svinutých dimenzí, zatímco antihmota zůstává ve vesmíru rozptýlena ve fluktuacích vakua. Kvalitativně to lze pochopit tak, že gravitace v gravitačních smyčkách působí jako výhradně přitažlivá síla a kumuluje se napříč svinutými rozměry, zatímco pravotočivé a levotočivé složky vnitřního pohybu částic (náboje) se symetricky kompenzují - ta složka náboje částic, která způsobuje přitažlivou sílu je tudíž kompenzována gravitací celé částice a je tudíž preferována. Tento efekt je tím výraznější, čím je celková uroveň svinutí dimenzí nižší, takže např. u neutrin je narušení CP symetrie 100% (srvn. helixální model neutrina).
Kosmická inflace: Je toerie inflace vesmíru správná a pokud ano, jaký byl průběh? Co je hypotetické inflační pole údajně způsobující inflaci?
Teorie inflace je zcela správná, jenže je ve skutečnosti popisem deflace vesmíru jako proces, kterým došlo ke vzniku svinutých dimenzí. Příčinou kolapsu vesmiru je jeho vlastní gravitace. Inflační pole a tmavá energie pouze tento princip kvantitativně popisují.
Černá hmota: Jaká je povaha tmavé hmoty způsobující gravitační efekty? Poskytuje OTR nepřesné závěry?
Teorie relativity je zatím nejobecnější fyzikální teorie vůbec, a teorie éteru ji nijak nezpochybňuje, naopak vysvětluje fyzikální základ předpokladů (tzv. postulátů), na kterých je postavena. Matematickým základem teorie pole by měla i nadále zůstat gravitační geometrodynamika, teorie éteru teorie ji pouze zobecňuje a rozšiřuje zavedením konceptu svinutých (tzv. "skrytých") dimenzí. Povaha černé hmoty spočívá ve vibracích éteru, které mají hmotný charakter virtuální částic a kumulují se v okolí hmotných objektů ve vesmíru.
Anomálie sond Pioneer: Co způsobuje anomální zbytkovou přitažlivost sond Pioneer směrem ke Slunci?
Do téže kategorie náleží gravitační anomálie sond Pioneer, která je pozorovaná i u dalších objektů pohybujících se napříč sluneční soustavou, rozdily v dynamice pohybu hevzd v ramenech a centrální části galaxií a posuvy čar ve spektrech hvězd z centrální části Mléčné dráhy a celá řada dalších efektů. Jelikož prostředí vakua je hmotné, podléhá podobným zákonům, jako jiné hmotné útvary.
Fůzní reakce: Je možné zkonstruovat fůzní reaktor, využívající slučování jader místo jejich štěpení?
Ovšem, myslím ale, že by se měl klást větší důraz na rozvoj technologíí tzv. studené fúze, protože se ukazuje, že jde o přinejmenším schůdnou cestu.
Záblesky gamma záření a GZK paradox: Jaká je povaha astronomických objektů, vydávajíích tyto záblesky? Proč mají tak neuvěřitelně vysokou energii, že je neabsorbuje ani vakuum na velkých vzdálenostech?
Tyto gamma záblesky lze považovat za projev jakéhosi vakuotřesení, jeden z mála jevů, jakým se do našeho prostoru promítají jevy ze svinutých dimenzí časoprostoru. Proto se mohou objevovat instantně jakoby v celém jeho objemu současně bez zjevné hmotné příčiny. Vodoměrka vnímající pouze povrchové vlny bude podobným způsobem vnímat vlnu tsunami na otevřeném moři.
Gravitační vlny: Je náš vesmír vyplněn gravitačními vlnami pocházejícími z velkého třesku a z astrofyzikálních zdrojů, jako jsou hroutící se neutronové hvězdy?
Jestli ano, tak budou neuvěřitelně slabé - ostatně ani mikrovlnné záření není nijak výrazný jev a dlouho unikal pozornosti jak teoretiků, tak praktických fyziků. S ohledem na poměr rychlostí světlo (vlna na hladině časoprostoru) přenáší mnohem energii s mnohem menší hustotou než vlna pod hladinou (gravitační vlna), jak vyplývá z principu zachování akce..
Vysokoteplotní supravodiče: Proč některé materiály vykazují vysokoteplotní supravodivost nad 50K?
Mechanismů podílejících se na vzniku HT supravodivosti je více, hlavní roli zde hraje uspořádaná struktura materiálů (charakter vrstevnaté slídy), napomáhající procesu spontánnímu snížení symetrie.
Magnetické monopóly: Existují částice, nesoucí "magnetický náboj" Pokud ano, proč je tak obtížné je detekovat?
Za takové částice lze považovat elektromagneticky vázané geony, které možná existují v nitru neutronových hvězd a podobných útvarů s vysokou hustotou hmoty. V prostředí vakua takové útvary nejsou termodynamicky stabilní.
Rozpad protonu: Může se proton rozpadnout a jaký je potom jeho poločas rozpadu?
Jak již bylo řečeno, veškerá pozorovatelná hmota je potenciálně nestabilní a bude přecházet na záření (tj. vakuum) tim více, čím se bude hustota vakua přibližovat k hustotě hmotných částic. Z průběhu tohoto procesu by mohlo být možné odvodit i teoretický poločas rozpadu protonu, odpovídající poločasu stability vakua (tj. našeho časoprostoru jako takového), které je zatím zhruba v první desetině jeho životnosti a zanikne, až se tyto rozdíly definitivně vyrovnají. Pak by mělo dojít k dalšímu procesu inflace za vzniku 18-ti rozměrného vakua, kterému posloužíme jako stavební materiál, pokud do té doby nevymyslíme nějaký způsob, jak kolaps zastavit, resp. jaxe přesunout do okrajové části vesmiru. Do té doby bych se lidstvu doporučil se chovat ve vesmíru nenápadně a nesnažit bych se zbytečnými pokusy se srážkovými urychlovači iniciovat fázový přechody vakua, zvlášť když o jeho struktuře zatím nic nevíme.
Kvantová chromodynamika (QCD) v ustáleném režimu: Rovnice QCD zůstávají nevyřešeny pro energetické škály panující uvnitř atomových jader. Jak dává QCD vzniknout atomovým jádrům a jejich složkám?
Kvantovou chronodynamiku považuju za model vzájemně provázaných kvantovaných vírů, tzv. toroidálních dualit v jádru atomů. Jde o typický aproximativní model interakcí, který časem zkonverguje s ostatními teoriemi.
Kvantové počítače: Je možné zkonstruovat prakticky využitelné počítače, provádějící výpočty s kvantovými bity (tzv. quabity)?
Určitě, ale vzhledem k tomu, že existují objektivní tlaky pro rozvoj současných technologií, nebudou tyhle technologie ve spotřební elektronice hromadně uplatňovaný dřív, než horizontu dvaceti let.
Kvantová gravitace: Jak může být kvantová mechanika spojena s teorií relativity do tzv. teorie všeho? Je naše chápání gravitace správné na mikroskopických rozměrových škálách? Jaké ověřitelné předpovědi potom kvantová teorie gravitace poskytuje?
Rozhodující krok učinila již před čtyřiceti lety teorie superstrun zavedením modelu skrytých dimenzí. Kvantově mechanický přistup pak ale není jediný, který se bude uplatňovat, rozhodující budou topologická kritéria. Ani potom kvantová teorie gravitace nemusí představovat dominantní model dalšího rozvoje teorie. Dílčí aproximativní teorie (typickým příkladem je v průbehu let splácaný teoretický bastl nazývaný Standarní model) totiž mohou poskytovat ověřitelné předpovědi v návaznosti na experimentální výsledky snáze, přesněji, spolehlivěji a mnohem dříve, než zcela obecný model. I to je důvod, proč se s implementací konceptu skrytých dimenzí zas tak moc nespěchá, zvlášť když ještě nejsou zdaleka vytěženy závěry klasických teorií.
Kvantová mechanika a její princip korespondence: Existuje preferovatelná interpretace kvantové mechaniky? Jak kvantová mechanika popisuje realitu, zahrnující prvky jako superpozici stavů a kolaps vlnové funkce, dávající vzniknout pozorovatelné realitě?
Kvantová mechanika je velmi důležitá teorie toho, jak se vlnové interference v jedné dimenzi topologicky projevují v odvozené dimenzi. Představuje tedy obecný transformační rámec pro přenos kvantově mechanických interakcí do odvozených rozměrů (samozřejmě se ztrátou informace z toho plynoucí). Když to řeknu zjednodušeně, QM představuje matematický model toho, jaxe jeví vibrace pod vodou prostřednictvím vibrací na hladině (pomocí kterých je pohyb vody pod hladinou nedetekovatelný, takže výsledek má statistický, pravděpodobnostní charakter). V současné době neexistuje obecnější, natož efektivnější matematický popis, který by zastřešil popis interferenci energie v obou úrovních dimenzi současně jednotným analytickým rámcem, takže počítám, že tu s námi kvantová mechanika ještě nějakou chvíli zůstane.
Spinotronika: Je možné zkonstruovat prakticky využitelá mikroelektronická zařízení využívající spin elektronů, místo jejich náboje?
Vzhledem k tomu, že se spinem elektronu již prakticky manipulovat umíme, vidím to jen jako otázku času, ovšem v horizontu ještě vzdálenějším, než je obecnější koncept kvantových počítačů, které mohou být založeny i na jiných principech.
Parametry standardního modelu O co se opírá tzv. Standard Model of částicové fyziky? Proč mají částice hmotu a vazebné konstanty odpovídající experimetálně zjištěným hodnotám?
Standarní model je aproximací reality podobně jako Mendělejovy extrapolace vlastností prvků - s ohledem na vysoký počet experimentálně zjištěných parametrů umožňuje značně kvantitativně přesnější předpovědi vlastností nových částic, než kvalitativně přesnější teorie.
Existence Higgsova bosonu Existuje Higgsův boson? Proč existují tři generace částic? Je Standardní model realitou nebo je její dobrou aproximací, nebo je zcela chybný?
Higgsův boson i mechanismus zřejmě existuje, ale jeho podíl na hmotě částic je zanedbatelný. Vysokou hmotnost bosonů slabé interakce lze vysvětlit právě zavedením konceptu výměny energie ve svinutých dimenzích, která dodává takovým bosonům hmotnost, i když nejsou součástí žádné mřížky umožňující kooperativní pohyb. Tři generace částic existují jako důsledek svinutých dimenzí, který v případě hmotných částic zasahuje topologicky definovaný interval 6 dimenzí od 0 -3 -6 do 6-9-12 dimenzí včetně. Čím těžší částice, tím méně jsou samozřejmě stabilní, protože topologické ostrovy stability představují násobky šesti dimenzí.
Teorie superstrun: Je teorie superstrun, resp. M-teorie či jiná z variant na toto téma skutečně finální teorie, nebo slepá cesta?
Vývoj teorii superstrunje zřetelně poznamenán tím, že ačkoliv důsledně vychází ze základních fyziálních teorií (kvantové mechaniky a teorie relativity), chybí jí základní náhled na jejich postuláty. Její základní model je tudíž správný, je jím vlnová povaha hmoty. Nejsem si tak ale úplně jist paradigmatem, kterým se snaží matematicky popsat své teoretické závěry, který je vesměs topologický, bez nutného přesahu k termodynamice. Chybějící články informačního řetězu se zkrátka matematikou nahradit nedají, protože matematický model nevrací více informace, než co zahrnují jeho postuláty. Je zde zřetelnej i samotnej problém matematického formalismu, který se špatně vyrovnává s implicitní, fraktálně rekurzivní povahou řešení gravitačně vázaných vlnových rovnic. Ten samý problém postihuje i jiné oblasti matematických modelů fyzikální reality (Eulerova a NavierStokesova rovnice přo řešení turbulence). Matematika vyžaduje formalizaci řešení těch rekurzivních úloh, jaké nabízí numerické modely teorii funkcí na prostorové množině, jež současně tvoří její vlastní řešení, čili jakési rozšíření diferenciálního počtu na současnou funkcionální a operátorovou algebru, přičemž se opustí požadavek kompletního analytického řešení celku.
Supersymmetrie: Je supersymetrie obecným popisem symetrie v přírodě? Jakým způsobem je tato supersymetrie porušena a kdy se tak stalo?
První a poslední supersymetrickou částicí byl gravitony, jejichž kompaktifikací došlo k dělbě aktivity (specializaci) mezi částicemi, zprostředkujícími přenos hmoty a energie (tj. prostoru a času). Za supersymetrický pár lze považovat např. neutrino a foton.
Turbulence: Lze sestavit teoretický model popisující turbulentní chování kapaliny a jeho vnitřní struktury?
K tomu lze říci totéž, co k modelu složenejch vibrací teorie superstrun. Model turbulence je dnes snadno dostupný jako numerické řešení - problém tedy není v nedostatečném zvládnutí problému v teoretické rovině, ale v explicitní formalizaci současné matematiky. Jde tedy o problém současný matematiky, ne fyziky.

ANON [17.9.05 - 14:54]
PEPEEEK [17.9.05 - 14:15] Pepku s tímhle nepochopením tu strašíš taky asi podvacáté. Každá vztažná soustava je vůči sobě samé vždy v klidu, vztažná soustava se sama vůči sobě pohybovat přece nemůže, takže nepiště takové nesmysly jako "Jak začněte mluvit o více soustavách „už“ musíte mít na zřeteli, že „už“ jste tím volil/zvolil jednu z nich jako pozorovatelnu událostí, tedy jako základní soustavu, jíž jste „musel“ dát do klidu, prohlásit o ní, že je v klidu, přiřadit jí v(o) = 0.. To není pravda. V každé z těch soustav, pokud se vůči sobě pohybují jen vyjde popis pohybu čehokoli jinak, ale žádná není privilegovaná, žádné nemusíme přiřazovat nějakou nulovou rychlost. Naopak ke každé vztažné soustavě K existuje nekonečně mnoho dalších vzt. soustav, vůči kterým se K pohybuje (a může to být pohyb naprosto libovolný, nejen rovnoměrný přímočarý) a ony zase vůči ní. Teprve o pozorovateli/objektu v dané soustavě K se dá hovořit, že je vůči K v klidu nebo se pohybuje a i pak zase vždy existuje vztažná soustava, ve které je pozorovatel/objekt v klidu.

Mimochodem, už jsi konečně uznal, že tvoje odvození Lorentzova vztahu pro transformaci času z rovnoramenného trojůhelníka je špatně nebo budeš pořád ještě ten nesmysl obhajovat?

PEPEEEK [17.9.05 - 14:15]
Zajímalo by mě co řeknou zdejší debatéři na výrok pana Streita a mou reakci k němu. Zde je :

Streit řekl : Podle mě však udělal ( Einstein ) chybu, když těmto různě se pohybujícím soustavám připisuje, že se v nich světlo pohybuje ( asi chtěl Streit říci : „v nich že se světlo pohybuje vždy rychlostí světla“ ) bez ohledu na vlastní pohyb soustavy.
(Reakce) : Pozor, pane Streit, na jednu věc : Jak začněte mluvit o více soustavách „už“ musíte mít na zřeteli, že „už“ jste tím volil/zvolil jednu z nich jako pozorovatelnu událostí, tedy jako základní soustavu, jíž jste „musel“ dát do klidu, prohlásit o ní, že je v klidu, přiřadit jí v(o) = 0. …i kdyby ho neměla z jiné pozorovatelny ( to je ta invariantnost ). Tedy P(o) má v(o) = 0. Pak v z h l e d e m k základní soustavě P(o) s v(o) = 0 ona (P(o) zjistí rychlosti v(1) v P(1) ; v(2) v P(2) ; v(3) v P(3) a v(4) = céé v P(4). Pak ( ! ) teprve můžete říkat tu svou větu a…a to jen její první část, tuto : „různě se pohybujícím soustavám připisuje,(Einstein ), že se v nich světlo pohybuje ( asi chtěl Streit říci : „v nich že se světlo pohybuje vždy rychlostí světla“ )“. S druhou částí věty nemohu souhlasit, tj. s výrokem „bez ohledu na vlastní pohyb“. To, že soustavy P(1), P(2), P(3) mají vlastní pohyb ví pouze P(o) a on může prohlásit, že v P(2) je také rychlost světla pozorována jako konstantní jako pro něho v P(o), ale nemůže P(o) prohlásit „bez ohledu na vlastní pohyb těch pozorovaných soustav“, neb : přeleze-li pozorovatel z P(o) do P(3), pak opět si musí on P(3) svou rychlost pasovat do nuly-do klidu v(3) = 0 a …a opět odtamtud z P(3) sám-on vidí tu cééé jako cééé a ostatní soustavy s v(1),v(2)...v(6) s velikostmi nenulovými mezi jeho v(3)=0 a céé. Takto zjistíte, že jste řekl něco špatně. Einstein připisuje různým soustavám různě velký rovnoměrný pohyb s různou rychlostí vzhledem k pozorovatelně, až to končí tou rychlostí céé ( zjištěno v téže pozoroavtelně ). Proto nemůžete říci, ( z pozorovatelny P(o), ) že je chybou Einsteina výrok : i ona soustava P(1), P(2) aj. ví a pozoruje cééé bez ohledu na vlastní pohyb soustavy.Ona ( cizí soustava) svůj pohyb nepozoruje, může to tvrdit o ní P(o), že ona-cizí nehedě na svůj nenulový pohyb vidí také cééé. A Streit o tom nemůže prohlásit, že je to chyba (Einsteina).

ANON [17.9.05 - 11:08]
ANON [17.9.05 - 10:34] U kroužíciho Pozorovatele Zephir nedefinoval, že "padá" na hranici únikové orbity, takže jeho pozorovatel nebyl inerciální, protože se jedná o pohyb nikoliv přímočarý. Streit

ANON [17.9.05 - 10:34]
TYCHO (ZEPHIR/SRNKA/KISMET?) [17.9.05 - 09:17] Kroužící Země kolem SLunce je přece inerc.soustava (zanedbejme detaily). I kosmonaut v raketě kroužící na orbitu je to samé. A ten nemá pohyb zrychlený. Leda by se pohybovali po přímce rovnoměrným pohybem. Slyšel jsi někdy o dostředivém zrychlení?

TYCHO [17.9.05 - 09:17]
ANON [16.9.05 - 18:47] ...odkdy je kroužící pozorovatel inerciální soustavou? (viz Scienceworld)... Jak je to myšleno? Kroužící Země kolem SLunce je přece inerc.soustava (zanedbejme detaily). I kosmonaut v raketě kroužící na orbitu je to samé. A ten nemá pohyb zrychlený. PEPEEEK [16.9.05 - 23:31]...Jakou rovnici má gravitační vlna ?... Snad to jde vyjádřit normální vlnovou rovnicí - né ? (Ač nevím, zda-li grav.vlna je podélné, příčné, či jiná kombinace vlnění).

PEPEEEK [16.9.05 - 23:31]
SRNKA řekl Streitovi : Éter je tvořen šestirozměrnými varietami gravitačních vln.
To bych si nechal vysvětlit podrobněji.
01 - jaký je rozdíl mezi EMG a gravitační vlnou ? Jakou rovnici má gravitační vlna ? ( mě by stačilo kolik dimenzí se v ní vyskytuje/nachází ) 02 - mám si pod šestirozměrností pana Srnky myslet/představit/domnívat se že to je 3+3D rozměrů ? Kdo nařídil, že to musí být 6 rozměrů délkových a nikoliv 3 délkové a 3 časové ? 03 - jak by vypadala varieta 3+3D ? 04 - vlněním vody pod hladinou nelze detekovat vlny na hladině vody - řekl SRNKA,...a čím tedy lze detekovat vlny na hladině vody ? Jinejma vlnama, že. Rychlost vééé (rakety) nelze měřit rychlostí vééé (jiné rakety), to je logické, souhlas. A tak jakejma vlnama mohu detekovat éter ?...éterem to nepůjde, vím.

SRNKA [16.9.05 - 19:54]
Vidim, že během mý služby se tu nic závažnýho nestalo...
PEPEEK: Se mi to snad jen zdá - ale tenhle chlápek se snaží lepit vaše pyramidy...;o) Děte ho zbít....

SRNKA [16.9.05 - 19:44]
STREIT/ANON: ..Ostatně Einstein o žádném éteru ani neuvažoval.. Zrovna nedávno sem tu linkoval jeho studii o vztahu éteru a OTR, včetně toho, jak dovozoval, že nelze doložit pozorováním jeho absolutní pohyb.
.. éterem najednou získáváme privilegovaného pozorovatele a celá relativita vč. dilatace ztácí význam.... To si právě jen myslíte.

ANON [16.9.05 - 18:47]
Zephire, odkdy STR neřeší invarianci právě "inerciálních" soustav, a odkdy je kroužící pozorovatel inerciální soustavou? (viz Scienceworld). Neptám se proto, abyste mi to "vysvětlil", ale abyste pochopil, hodnotu své argumentace. Ostatně Einstein o žádném éteru ani neuvažoval - to je jedna z jeho nosných myšlenek, vč. toho, že neexistuje privilegovaný pozorovatel. Ale až v OTR pochopil, že potřebuje gravitaci a setrvačnost, jinak to celé nemá smysl. Gravitaci tak kouzlem nechtěného Einstein povýšil na souřadnicový systém (viz Mach, Sciama). S éterem najednou získáváme privilegovaného pozorovatele a celá relativita vč. dilatace ztácí význam. Lorentzovy transformace jsou jen hra v kosoúhlých (nikoliv kartézských) souřadnicích, a jsou v ní jen modifikací Pythagorovy věty. Streit

ANON [16.9.05 - 17:19]
PEPEEEK [16.9.05 - 16:10]
01: Slovo "pootočení" se na vámi uvedeném odkazu vyskytuje pouze jednou, kontext: "Symetrie interakce: Každá ze základních interakcí podléhá určité symetrii, která je pro ni typická. Pro elektromagnetickou interakci jde o symetrii, která je nejhůře představitelná. Rovnice kvantové teorie pole se nezmění, nahradímeli vlnovou funkci jinou vlnovou funkcí,vynásobenou komplexní jednotkou. Jde tedy o transformaci: . Z matematického hlediska jde vlastně o pootočení vlnové funkce, neboli o unitární transformaci, s jedním parametrem (úhlem α), který může být v každém bodě časoprostoru různý (závisí na t, x, y, z - takovéto transformace nazýváme lokální). Matematici proto tuto transformaci označují U(1)loc. Jejím přímým důsledkem je existence a zachování elektrického náboje. Někdy se proto zkráceně hovoří o kvantové teorii elektromagnetického pole jako o U(1)loc teorii.". Máte pocit, že hovoříte o tom o čem jsem psal já?

ZOE [16.9.05 - 14:26] Možnost, že by tím měl PEPEEK na mysli to co píšeš jsem vůbec nevzal v ůvahu. Myslíš, že z tohoto jeho obrázku

taková možnost plyne? Možná se mýlím, ale já si myslím, že ne :-)

PENO [16.9.05 - 17:08]
PEPEEEK [16.9.05 - 16:10]

ZOE [16.9.05 - 14:26]
ANON [16.9.05 - 13:29]U Lorentze tedy "K" a "K'" nejsou vůči sobě ani za mák pootočeny, to je prostě nesmysl, alébrž soustava "K'" se vůči soustavě "K" pohybuje rovnoměrným přímočarým pohybem.

V tomto jediném bodě bych si dovolil s tebou ne zcela souhlasit. Lorentzovy transformace jsou z hlediska Minkowského čtyřrozměrného prostoročasu doopravdy rotacemi.

SRNKA [15.9.05 - 22:35]
ANON[15.9.05 - 07:24]: .. jakéhokoli pokroku v poznání nemůžeš nikdy dosáhnout. Největší toho překážkou jsi totiž ty sám vůči sobě... Tecem seriózně dojatej, fakt na sračky.. Konečně mi to někdo podrobně vysvětlil... Tak dík...:o)
..Srnkův zcela vulgární výklad, který těmto virtuálním dějům přisuzuje nesprávné a hlavně nesmyslné reálné projevy... Jako třeba?!? Vox populi, vox Dei..

SRNKA [15.9.05 - 22:25]
ANON: ..platidlo je taky jenom zboží, jen univerzální zboží.. Však takyžejo, fotony sou taky jenom částice, akorád že univerzální částice pro výměnu energie....
.že ať prohlásíš téměř cokoliv, tak zapomeneš přiznat, že je to jen tvůj nevzdělaný názor... Ještě aby to byly cizí nápady...;o) btw A to ještě neviš, že mě otčím za trest kopal a močil na hlavu...
...Vyjadřují ti lidé málo uznání? Zrovna v tomdle auditu skoro pořád - naposledy třeba [07.4.98 - 16:25] ..

ANON [15.9.05 - 22:12]
SRNKA [15.9.05 - 20:36] No a ty ekonomický teorie jsou taky k popukání. Sice netuším, co to dělá v auditu o fyzice, ale... Už v prváku na SEŠ by ses Srnko dozvěděl, že platidlo je taky jenom zboží, jen univerzální zboží. Peníze jsou jen jedna konkrétní forma platidel. Funkci platidel máme doloženou z dob o mnoho tisíc let starší než uvádíš.

Kde se v tobě bere ta obdivuhodná vlastnost, že ať prohlásíš téměř cokoliv, tak zapomeneš přiznat, že je to jen tvůj nevzdělaný názor, který se liší od pravdy, za kterou se jej vždy se stejně obdivuhodnou arogancí snažíš vydávat? Máš nějaké problémy s egem? Vyjadřují ti lidé málo uznání? Možná tě v dětství rodiče nikdy nepochválili a ty jsi dosud deprivován. Nevím, ale případ pro dušezpytce jsi zcela určitě.

SRNKA [15.9.05 - 20:36]
Pokud ste obecnou teorii evoluce vesmíru nepochopili, je to buřt - páč sem dám názornej příklad, srozumitelnej i pro zavilý fyzmatiky. Podle současnejch představ vesmír vzniknul z vln gravitonů, což jsou speciální prťavý vlny, kterýma se po vzniku vesmíru šířila gravitace. Dnes už je vesmír hodně vyvinutej a specializovanej, takže v něm existuje dělba týhle aktivity: některý částice se chovaj spíš jako vlny a přenášej energii (to sou hlavně fotony, gluony a jiný tzv. bosony), jiný se spíš vrtěji na místě tvořeji hmotu a fyzici jim říkaj fermiony (elektron, protom, neutron sou všechno fermiony). Rozdíl mezi bosony a fermiony se mimochodem pozná docela snadno, protože bosony se vzájemně prostupujou jako vlny na rybníce nebo světlo baterek (však sou to v podstatě jenom vlny určitý interakce), zatímco fermiony se navzájem odrážej jako částice, kuličky.
Gravitony sou zatím jen hypoteticky existující částice, o kterých fyzici předpokládaj, že dokážou zastat obě funkce zastanou současně. Jsou to ve skutečnosti vlny prostoru a času, jakýsi malý kousky obojeho a můžou vystupovat současně jako vlny i jako částice. Zatimco pravidelná vlna gravitonu tvoří prostor pro výměnu energie, nepravidelná tvoří zhuštěninu prostoru, který říkáme hmota. Na obrázku níže je gravitační vlna, ve který seděj dvě hmotný částice, který si navzájem vyměňujou energii.

Všechny fermiony sou ve skutečnosti tvořený vlnama gravitonů, který se krátce po vzniku vesmíru (alespoň krátce z našeho pohledu) zhroutily vlastní vahou dohromady jako ošatka vajec v procesu, kterýmu kosmologové říkaj zcela zplantaně inflace, protože mu nerozuměj... (ve skutečnosti jde samozřejmě o zhroucení, čili deflora.., ehm, deflaci).
Todle chování je úplně logický - protože jestliže se deformace gravitonu chová jako hmotná částice, pak ji nečeká lepší osud, než že se začne deformovat vlastní vahou, tím se ještě víc zdeformuje, atd. - a její hmota lavinovitě rostě. Konečným výsledkem jsou jakýsi těžký vlnový uzlíky na původně rovný gravitonový gumičce, čili právě ty fermiony, o kterých jsem se bavil výš - čili hmotný částice. Ty si už mezi sebou nevyměňujou jednoduše vlny gravitonů, ale složený vlny, jelikož byvše zkroucený kolem sebe nešířej jednoduchý vlny, alebrž zvláštní prstencovitý deformace prostoru, čili vlny, kterým říkáme fotony a tvořej podstatu světla. Fotony se šířej daleko pomalejc, než gravitony - ale zato přenášej daleko víc energie současně. V důsledku toho na sebe fermiony, jakožto zkrouceninky gravitonů silně působí složenejma silama, kterým říkáme náboj. Povaha těch sil je pro většinu částic specifická - např. elektron a proton si mužou vyměňovat energii jen proto, že sou v určitejch místech stejně zkroucený, přičemž si mezi sebou vyměňujou složitě deformovanou fotonovou vlnu což si můžete prohlédnout na tomhle videu - takhle vlastně vypadá vlna světla.

Pokud ste tenhle model nepochopili, tak pořád nevadí, protože v evoluci přírody i lidský společnosti existuje celá řada jeho názornejch (a docela přesnejch) analogií, na kterých to můžete pochopit stejně dobře. Jedny z nejlepší modelů sou kondenzace kapiček páry, vznik a vývoj hvězd nebo evoluce živejch organismů nebo ekonomiky.

Co se ekonomiky týče, je založená na výměně hodnot zboží, která se vyjadřuje penězi. Většina si z vás si proto možná představuje, že ekonomika vznikla okamžikem vzniku peněz - ale to neni vůbec pravda. Už hodně dávno před vznikem penízů se vesele obchodovalo, nejčastěji prostou směnou jednoho druhu zboží za druhý. Zboží tedy tehdy sloužilo jako předmět směny i platidlo současně! Tenhle způsob kšeftu sice znamenit přispěl k rozvoji a zahuštění společnosti, jenže velice brzy se objevily jeho principiální nedostatky - daly se s nim směňovat jen relativně malý hodnoty mezi lidma, co zrovna potřebovali to, co ten druhej neměl a když chtěl člověk nakoupit, musel běhat sem a tam jako splašenej a přenášet slepice, kozy, sekery a motyky a hrnce... Prostě vopruz...
Takže jakmile se společnost rozrostla, přestal tento způsob obchodu stačit. Tehdy někdy před šesti tisíci lety došlo u starých Sumerů k vynálezu peněz, v důsledku čehož se výměna hodnoty výrazně zahustila. Směna hodnot se výrazně rozšířila a kromě vlastního zboží se jí začal učastnit speciální druh lehce přenosnýho zboží, čili který dokáže vyměňovat poměrně velký hodnoty, ale mezi libovolnými zájemci o výměnu. Většina směny se od té doby ve společnosti provádí prostřednictvím pěněz, což celkově lidem ušetřilo práce s přenášením slepic a hrnců, protože nyní mohli na obchody spokojeně nosit plný váčky, odpovídající hodnotě, kterou by nikdy neunesli. V důsledku speciální povahy pěnez se výměna hodnot výrazně zahustila a soustředila do městskejch center. k jejichž rozvoji tím významně přspěla.

Na tomhle modelu je současně vidět význam toho, čemu se ve fyzice nebo matyce říká rozměr, čili dimenze: výměna peněz probíhá v určitý rovině, zajišťovaný specializovanejma institucema, jako sou banky, obchody, trhy a stát, zajišťující výrobu oběživa. S penězma na venkově v provobytně pospolný společnosti, kde si furt vyměňujou kozy za motyky si toho ale moc nepořídíte. Jinými slovy, směna hodnot založená na penězích je specialiovaná, omezená na určitý směry, roviny, čili dimenze. Postupem času se v ekonomice rozvinuly další podobný, jen míň významný vynálezy, jako třeba úvěrovej systém (v Číně se začalo poprvé pujčovat na dluh před 2000 lety), s tim souvsisející banky, burza a trhy akcií aj. finančních derivátů. Všechny tyto vynálezy umožnily vznik koncentrovanejch, ale specializovaných finančních trhů. Podobně i ve vesmíru částice nezahálely a začaly spontánně vytvářet složitější a koncetrovanjší útvary, jako atomový jádra, atomy, písek, planety, sluneční soustavy a galaxie. Ale ve svý podstatě bysme vynález peněz mohli dávno vokoukat z vývoje vesmíru - kdybysme mu teda v tý době rozuměli.

ZOE [15.9.05 - 18:43]
ANON [15.9.05 - 13:13] Tady si dovolím požádat o tvoje upřesnění. Na Aldebaranu se o virtuálních částicích píše že "Linie, které začínají a končí ve vrcholu odpovídají tzv. virtuálním částicím, které nesplňují Heisenbergovy relace neurčitosti." Tím nechci říct, že to máš špatně nebo že to má špatně Aldebaran, opravdu se jen chci zeptat jak to je, protože mám pocit, že tvoje vysvtělení a to co píšou na Aldebaranu je vzájemně rozporné. Děkuji předem za případné laskavé vysvětlení tohoto mého dotazu.

Máš pravdu. Píšou to tam a je to opravdu nesmysl. Relace neurčitosti platí vždy a za všech okolností (alespoň v měřítkách významně převyšujících Planckovu délku), virtuální částice nevyjímaje. KTP je celá založena na platnosti relací neurčitosti. Z energie prostředníků dané interakce se dá přesně vypočítat dosah interakce i průběh síly v závislosti na vzdálenosti a celá řada dalších věcí. Nikde v KM nehrají Heisenbergovy relace takovou klíčovou úlohu, jako právě u virtuálních částic a KTP. Takže budu muset na tu chybku někoho upozornit.

PENO [15.9.05 - 15:08]
PEPEEEK [15.9.05 - 14:46] ...ale dokazovat to budu těm, co tomu rozumí... Dokazovat nepravdu nebudete vůbec nikomu.

TAKŽE NAPOSLEDY (DOUFÁM)

Lorentzův vztah pro transformaci času, [místo t' musíme používat t2, Mathematica by to chápala jako derivaci]

In[1]:=

Out[1]=

PEPEEK: Navrhl jsem namísto písmenka „t“svůj Lorentz č.2 výraz „Ö2.tc“(Ö2.tc=t) [Zde předpokládám, že Ö2 = ]

In[2]:=

Out[2]=

PEPEEK: a namísto písmenka „t´ “jsem navrhl výraz „tc“(t ´=tc) [místo t' musíme používat t2, Mathematica by to chápala jako derivaci]

In[3]:=

Out[3]=

Lorentzovi vychází vztah pro t' [místo t' musíme používat t2,Mathematicaby to chápala jako derivaci]

In[4]:=

Out[4]=

Navrátilovi vychází vztah pro tc, kterým nahradil Lorenztovo t'

In[5]:=

Out[5]=

ANON [15.9.05 - 13:13]
ZOE [14.9.05 - 23:35]
ANON [14.9.05 - 22:58]

Tady musím Srnku výjimečně podpořit. Je zde řeč o vakuu, a tam se setkáváme s částicemi pouze virtuálními - existujícími pouze díky toleranci přírody, jejíž meze přesně vytyčuje Heisenbergův princip neurčitost (v teorii sytoprostoru reprezentován oním obrazným "mrkáním" Blandria).

Tady si dovolím požádat o tvoje upřesnění. Na Aldebaranu se o virtuálních částicích píše že "Linie, které začínají a končí ve vrcholu odpovídají tzv. virtuálním částicím, které nesplňují Heisenbergovy relace neurčitosti." Tím nechci říct, že to máš špatně nebo že to má špatně Aldebaran, opravdu se jen chci zeptat jak to je, protože mám pocit, že tvoje vysvtělení a to co píšou na Aldebaranu je vzájemně rozporné. Děkuji předem za případné laskavé vysvětlení tohoto mého dotazu.

ANON [15.9.05 - 13:04]
PEPEEEK [15.9.05 - 12:30] Při vší úctě. Vámi požadovaný důkaz nesprávnosti, ba nesmysnosti Vašich vzorečků pro dilataci času zde byl předveden několika různými ID opakovaně. Že jej nechápete nebo neuznáváte je Vaše volba i právo. Ale to, že tento holý nesmysl zde vystavujete už bez přehánění alespoň po sedmé, možná po desáté, mne osobně již otravuje. Nebudu a nemyslím si, že někdo jiný bude, opakovat dřívější opakovaná sdělení. Jen Vás žádám, abyste upustil od tohoto Vašeho jednání. Tím nijak neříkám, že na ně nemáte právo, to je věc majitele auditoria, je to jen moje skromná prosba.

PEPEEEK [15.9.05 - 12:30]
Pane Davide, pokud já Vám sdělím ( s d ě l í m ! ), že moje odpověď je zde : [13.9.05 - 15:14] a Vy mi na to mé sdělní napíšete, že a) jsem nic, žádnou odpověď neobdržel, b) dokonce ani náznak ..., pak je to mírně nezdvořilé ( pro mě nepravdivé ). A pokud chcete říci, že toto [13.9.05 - 15:14] není odpověď, na kterou čekáte, pak to řekněte direkt-otevřeně, néé jinotajně . Pokud to odpověď je, ale Vy jí nepovažujete za odpověď, neřku-li dobrou, pak i to lze lépe říci, zdvořijeli ( než mlčením či tvrzením že jsem odpověď žádnou nedodal )...Zde na Mageu Vy a kdokoliv - nejvíce SRNKA- stéle říkíte "něco" na „něco“ s čím nesouhlasíte a přesto svůj nesouhlas řeknete ( nikoliv mlčením ) polemickými slovy ; mě jste nesouhlas neřekl ani potichu. Proto jsem se ozval ( ! )...moc slušné to nebylo. Už kolikrát jsem od Vás slyšel říci SRNKA-ovi i jiným "že to co řek za odpověď nepovažujete a přesto jste reagoval nemlčením" a svůj protinázor vyslovil nahlas...u mě jste to přešel mlčením. Mám to pokládat za to, že se blbečkům neodpovídá ? Na "komerční-balast řeč-debatu“ jste mi odpověděl ihned, ale na to "zda si smím jako Lorentz vytvořit jiné substituce", jste neodpověděl.. anebo zda to Bůh či Blandrium zakázalo (?), na to mi také neodpovídáte. Nepovažuji to za fér. A pokud říkáte, že stále čekáte a čekáte a čekáte na mou odpověď je to opět nefér, neboť jsem Vás už 1x vyzval, co Vy na to moje zdůvodnění, že jsem ho podal.
d) (citace) …na to, že se jedná o matematickou úpravu tak na úrovni 6. třídy, která nezabere víc jak 3 řádky … (reakce) i Vám by nezabralo víc jak půl sekundy si nad tak jednoduchou matematikou ze 6A lámat déle hlavu, a říci verdikt , U K A Z A T ( důkaz, nikoliv okecávání ) vadu či chybu.

(13409 / 11435 bytes)

foto-sdělení je vytrženo z kontextu ( který se panu ZOEmu už hledat nechce ) dodám, že se jedná o transformace Lorentzovy s jeho návrhem na „t“ a „t ´ “ a moje transformace v jiné úpravě návrhu –viz obr.

(13409 / 11435 bytes)

a že jsem zde ukázal jak „souvisí“ rovnice cˆ2.t2 = vˆ2.t2 + c2.t ´2 s mou transformací…a o to v otázce pana ZOEho šlo.

ZOE [15.9.05 - 10:11]
PEPEEEK [15.9.05 - 09:20](reakce) proč tedy pan ZOE neodpovídá na tu mou odpověď, kterou chtěl, na kterou jsem na jeho naléhání odpověděl, že jí musím pečliěvě připravit, a připravil ) z [13.9.05 - 15:14] …to téma nemá nic společného s problémem GOD potažmo PENO, kde jim z počítače vypadla chyba a tu pak odstranili….a já dementoval svou kritiku už opraveného jejich výsledku. Ta jejich kausa nemá nic společného s tím že se ptám ZOEho : proč bych já nemohl napsat transformace v jiném návrhu než to udělal Loerntz ? – viz můj příspěvek . Děkuji za odpověď.

Bohužel. Já jsem na svoji otázku, či výzvu k Vám dosud žádnou odpověď neobdržel. Dokonce ani náznak toho, co bych mohl považovat za pokus o odpověď. Takže je stále řada na Vás. Já stále čekám a čekám již dost dlouho (na to, že se jedná o matematickou úpravu tak na úrovni 6. třídy, která nezabere víc jak 3 řádky).

ANON [15.9.05 - 10:05]
PEPEEEK [15.9.05 - 09:38]
a) kousek níž jsem z desítek ANONů zde fungujících vybral toho jednoho takto : Tomuhle Anonu "ANON [15.9.05 - 07:24]" ...takže kritika vaše že zde je spouta anonů je....pasééé. Moje věta "ANON není jeden člověk, ale každý, kdo se přihlásí bez registrace, což dovoluje Mageo i Zephir." není kritika ale konstatování skutečnosti a navíc je napsaná v trpném vidu, nejste v ní ani nepřímo přítomen. A není pravda, že hovoříte o jednom mém příspěvku protože jste napsal:
... než Vaše činnost na fóru, kde kdybych to sečetl, tak je to 90% balastu-keců (...

Nemám žádný problém přiznat chybu, jsem jen člověk. Ve Vašem textu ale nemohu najít upozornění na mou chybu:
PEPEEEK [15.9.05 - 08:49]
Tomuhle Anonu "ANON [15.9.05 - 07:24]" bych chtěl říci názor, že je mi milejší přísun-dodávání fyzikálního myšlení /nápadů /vizí zde na fóru ( třebas na 80% vadných + 20% balastu řečí "správných" ), než Vaše činnost na fóru, kde kdybych to sečetl, tak je to 90% balastu-keců ( správných ) nefyzikálních (!) a té fyziky jste dodal secsakramensky málo : čím se od vás poučím ? ( kecy nesbírám ). Literárního kritika potřebují Lidové noviny, určitě mají volné místo...Zkuste také víc fyziky než kritiky...co Vy na to ?

PEPEEEK [15.9.05 - 09:38]
Anonovi z data "ANON [15.9.05 - 09:20]" odpovídám :
a) kousek níž jsem z desítek ANONů zde fungujících vybral toho jednoho takto : Tomuhle Anonu "ANON [15.9.05 - 07:24]" ...takže kritika vaše že zde je spouta anonů je....pasééé.
b)(citace) :ve Vašich příspěvcích jsem o fyzice shledal 0%... je mi to líto kvůli Vám nikoliv kvůli sobě a jiným...
c) (citace) :a ve zbytku jen vadnou logika a matematiku, když už jste se zmínil. i já jsem Ve fašich tebata šečí poslala ten fadná logika ...když už ona zmínit se...
d) Tu kritiku, co jsem poslal, jsem označil jako názor ; a pouze bych se divil MAXIMALNE, že by jste ho přijal...úplně normální je že ne, že vy muzikant a ten druhý je vůl...úplně normální...obrovsky bych se divil, že by jste přiznal svou chybu...netušeně bych se divil.

ANON [15.9.05 - 07:24]
ZOE [14.9.05 - 23:35] Dobré jitro Zoe. Tohle je drobné nedorozumění. Vakuový diagram a vznikající/zanikající virtuální částice jsou v současné teorii dobře známy a nejen mě. Tdy šlo o Srnkův zcela vulgární výklad, který těmto virtuálním dějům přisuzuje nesprávné a hlavně nesmyslné reálné projevy. Je vidět, že si o tom někde něco přečetl, ale vůbec nepochopil, co to znamená a jaké důsledky pro vlastnosti vakua to má doopravdy (hlavním důsledkem je např. to, že ono zdánlivé nic má vůbec nějaké vlastnosti a že jejich hodnoty nejsou např. nula, tj. třeba permitivita a permeabilita vakua a z nich plynoucí rychlost světla ve vakuu). To byl je a bude důvod, proč si z něj a podobných patafyziků, v případě Srnky navíc i lhářů, kteří vědí o měsíce dřív než EJP, že tam budou publikovat, budu pořád dělat legraci.

SRNKA [15.9.05 - 00:34] Milý prolhaný patafyziku. Už léta se tady i jinde důsledně, až masochisticky, ztrapňuješ ty a to nikoli kupodivu nejen ve fyzice. Příčinou je tvá osobnost, ale to by nebylo vhodné rozebírat tady a veřejně. Zoe má na rozdíl od tebe v daném oboru, alespoň jsem o tom přesvědčen, vzdělání, zcela rozhodně stokrát lepší přehled a hlavně - má pokoru vědce, který možná vymyslel třeba i to, co se později ukáže jako blbost (mylných hypotéz je v historii vědy, a to nutně, řádově víc než přijatých teorií), ale na rozdíl od tebe o ní arogantně a dogmaticky neprohlašuje, že má pravdu, že všichni ostatní jsme pitomci, že se už 100 let všichni pleteme a podobné trapnosti, kterých se dopouštíš ty. Přemýšlí o ní, konfrontuje ji s realitou, možná ji - nesjpíše ano - postupně upravuje a proto může mít jednou úspěch. Už jen z těchto důvodů ti lze garantovat, že jakéhokoli pokroku v poznání nemůžeš nikdy dosáhnout. Největší toho překážkou jsi totiž ty sám vůči sobě. To ti ale sděluji marně, neboť z definice musíš takovou myšlenku odmítnout. Takže také prokazuji svoji naivitu a beznadějný optimismus, když se i přesto pokouším ti tohle všechno pořád dokola říkat.

ZOE [15.9.05 - 00:29]
Nebudu se s tebou hádat. Fakt už se mi chce docela spát. Dost na tom, žes mě donutil to vygooglovat

Sorry, ale raději se budu řídit nejmodernějšími observačními daty, než Srnkovými spekulacemi.

SRNKA [15.9.05 - 00:23]
Ehm, ..5% hmoty... Zkus si tipnout střední hustotu energii vakua.... myslim, že to odvozoval už Wheeler, Ullman to má možná někde na webu taky. Pak to zkus podělit čtvercem rychlosti světla.
Ale nepodělej to zase..

ZOE [15.9.05 - 00:17]
SRNKA [15.9.05 - 00:05] Z těch "jednotek procent", přece. Nebo si myslíš, že vakuum nic neváží? Hustota černý hmoty odpovídá zrnku rejže rozptýlenýho v prostoru amfiteátru římskýho Kolosea.

Nebudu to teď hledat, neb jsem už dost unavenej, ale zpaměti vim, že temná energie tvoří něco okolo 75% energie vesmíru a to je skutečně vakuová energie. Cirka 20% energie vesmíru připadá na temnou hmotu, jejíž podstata je dosud tak trochu záhadou, ale s velikou pravděpodobností nemá nic společného s vakuovou energií. No, a zbylých 5% připadá na běžnou "zářící" vesmírnou hmotu. Žádné desítky řádů se tedy nekonají.

SRNKA [15.9.05 - 00:05]
ZOE: ...sonduju, co všechno už ses ode mne naučil ...tak bysis tam mohl také občas něco přečíst, ne si prohlížet jen obrázky .. Nápodobně, ohledně mejch příspěvků.
.. pokud si dobře vzpomínám, jsem to byl opět já, kdo vyslovil hypotézu o možné stabilitě kvantového gravitačního geonu.. Pokud se dobře pamatuju, uváděl jsem tu tři důvody, proč je geon podmíněně stabilní. Kvantovej je jeden z nich, ale na rozdíl od fotonový interference k zachování geonu nestačí. Proč?
.. Z čeho že to mám ubrat desítky řádů? .. Z těch "jednotek procent", přece. Nebo si myslíš, že vakuum nic neváží? Hustota černý hmoty odpovídá zrnku rejže rozptýlenýho v prostoru amfiteátru římskýho Kolosea.

ZOE [14.9.05 - 23:59]
SRNKA [14.9.05 - 23:52]To teda ještě pár desítek řádů uber. Temná hmota je jen nepatrnej zlomeček vibrací vakua, segregovanejch kolem nejtěžších hmotnejch objektů ve vesmíru.

To jsem nějak nepobral. Z čeho že to mám ubrat desítky řádů?

ZOE [14.9.05 - 23:53]
SRNKA: Ostatně nechápu, proč se tady snažíš vyvrátit myšlenku, o který tvrdíš, žes mi ji poradil...;o)

Nesnažim. Jen sonduju, co všechno už ses ode mne naučil :o)

Podle ZOE-ho ostatně gravitační geon nemůže existovat, protože je "astabilní", psal to sem sám.

To také je. Když už se tu oháníš Ullmannovými stránkami, tak bysis tam mohl také občas něco přečíst, ne si prohlížet jen obrázky :op

Jinak, pokud si dobře vzpomínám, jsem to byl opět já, kdo vyslovil hypotézu o možné stabilitě kvantového gravitačního geonu, v analogii ke stabilitě elektronů obíhajících jádro, které by v klasickém (nekvantovém) pojetí měly ztrácet energii vyzařováním elmag. vln a ve zlomku sekundy se zřítit na jádro.

SRNKA [14.9.05 - 23:52]
ZOE: ..To, co považujeme za Vesmír (co můžeme bezprostředně vnímat svými smysly) je ve skutečnosti jen několik málo procent z celkové energie vesmíru, z níž drtivá většina je realizována formou vakua.. To teda ještě pár desítek řádů uber. Temná hmota je jen nepatrnej zlomeček vibrací vakua, segregovanejch kolem nejtěžších hmotnejch objektů ve vesmíru.

SRNKA [14.9.05 - 23:48]
Btw Moje oblíbená ukázka modelu anihilace na srážce dvou vodních vírů nedávno dostala kolegyni - nyní se můžete podívat, jak se liší průběh srážky dvojice částic s různou rychlostí a o kolik víc novejch částic vznikne při anihilaci rychle se pochybujících částic. Tyhle videa vás naučí o vakuu a částicích mnohem víc, než tlustý knihy teorie..

ZOE [14.9.05 - 23:35]
ANON [14.9.05 - 22:58]

Tady musím Srnku výjimečně podpořit. Je zde řeč o vakuu, a tam se setkáváme s částicemi pouze virtuálními - existujícími pouze díky toleranci přírody, jejíž meze přesně vytyčuje Heisenbergův princip neurčitost (v teorii sytoprostoru reprezentován oním obrazným "mrkáním" Blandria). Ve Feynmanových diagramech jsou to částice, jejichž světočáry jsou ukončené, tj jejich osud je předem zpečetěn již v okamžiku jejich vzniku. Již v době jejich zrodu je přesně určen cíl jejich pouti. Jedná-li se o elektron - pozitronový pár, pak Feynmanovým diagramem je smyčka uzavřená v prostoru i v čase, z níž vystupuje v jistém bodě virtuální foton. A protože je virtuální, i jeho životní osud je předem zpečetěn. Cestou nemůže interagovat s ničím, co mu do té cesty svévolně postavíme, neboť cílem jeho cesty je vytvoření dalšího virtuálního páru v nějakém jiném světobodě vakua. To je podstata vroucího vakua, o jehož existenci se můžeme nepřímo přesvědčit např. prostřednictvím Casimirova jevu, či třeba pozorováním temné energie Vesmíru. To, co považujeme za Vesmír (co můžeme bezprostředně vnímat svými smysly) je ve skutečnosti jen několik málo procent z celkové energie vesmíru, z níž drtivá většina je realizována formou vakua. Hmota jak ji známe, je tedy ve skutečnosti jen v celku nepodstatné kosmické smetí. Ty skutečně zásadní a nejzajímavější procesy (alespoň z hlediska fyzikálního) se ve skutečnosti neodehrávají v pozorovatelném vesmírném smetí, alébrž právě ve vakuu, které je skutečným fyzikálním dějištěm vesmíru. "Kondenzovaná" hmota je pouze v celku nudnou a ošklivou anomálií v jinak nezměrném oceánu vesmírného vakua.

SRNKA [14.9.05 - 23:35]
TYCHO: Legrační je, že např. to inflace dokonale zapadá do scénáře superstrunový teorie dodnes snad netuší ani sami strunaři... - pokud mi to někdo vyvrátí hodnověrnou citací, budu mu povděčen...;o) O geonu se mohu dopodrobna přečíst na Ulmannových stránkách (odkud jsem taky na Mageo svoji první zmínku nalinkoval), k tomu nepotřebuju ZOE-ho. Ostatně už Ullmann tam výslovně píše o možnosti existence gravitačního geonu. Podle ZOE-ho ostatně gravitační geon nemůže existovat, protože je "astabilní", psal to sem sám.

TYCHO [14.9.05 - 23:25]
Zdravím všechny - jsem tu prvně a tak zatím budu jen číst. Zatím z toho co jsem stačil jsem "rozpačitý" :-(, ale to lze překonat. Na VŠ do mně natloukli STR,KM,a hlavně cheimii (v r. 1980) a tak mnohé je jinak (ale doháním to). Na Velký Třesk věřím - dále jen procenta - na 90. Na dnešní výklad kosmolog.inflace - jen 50 Rychlost světla, že ke konstantní a nejvyšší možnou - 66 Existence eteru - 50 Tepelnou smrt vesmíru (jednou) - 95 a s tím související dosažitelnosti 0°K (pomoci vakuových fluktuací) - 95 Tak jsem se snad trochu definoval . Dobrou noc

SRNKA [14.9.05 - 23:14]
ZOE: ..Není to tak dávno, co jsem tě tu upozorňoval právě na tuto možnost využití kvantové verze gravitačního geonu. Jen mě zajímalo, jestli si vzpomeneš.. Nemusím si na nic vzpomínat, stačí, když sem dáš link....;o) Pamatuješ si, jak jsi překvapeně před časem oslovil tuhlu na Aldebaranu s touhle hypotézou? Už tehdy jsem ti říkal, že z tvý teorie nic takovýho nevyplývá. A ze způsobu jakým se mnou polemizuješ je jasný, že ani netušíš (a rozdíl třeba od PEPEEKA), proč by se tak měl gravitační geon chovat.
..musel bys mít opravdu nepředstavitelně mohutné elektromagnetické vlny... Samy EMG vlny jsou tvořený gravitačními. Gravitace je skutečně slabá v naší rozměrový škále, ale uvnitř fotonu jsou dimenze kompaktifikovaný v poměru skoro 10*E+40! Na tak malý vzdálenosti je gravitace nejsilnější silou ve vesmíru. Vysvětloval jsem to přece už na jaře na Aldebaranu Hofmanovi. Ještě si fakt myslíš, že kopíruješ ty ode mě - nebo já od tebe? Už to raději nikdy nezkoušej. Ostatně nechápu, proč se tady snažíš vyvrátit myšlenku, o který tvrdíš, žes mi ji poradil...;o)

SRNKA [14.9.05 - 22:44]
ANO, ANONE, vakuum je ve skutečnosti neskutečně žhavý - jenže nám to nevadí, protože jeho energii neabsorbujeme podobně jako vlny na hladině kapaliny neovlivňuje tepelnej pohyb jejích molekul. Takže si vegetíme na dokonale klidný, skoro zrcadlově hladký trojrozměrný hladině kapky šestirozměrný kapaliny, rozpálený na stomiliardkrát vyšší teplotu, než má povrch roztavenýho železa - a ještě máme pocit, že ten povrch chladne, přestože se vlastně ještě víc rozžhavuje a houstne (takže zbytková energie vln na jeho povrchu relativně slábne).

Přesnější by asi bylo říct, že vegetujeme v oblaku hustý elastický mlhy tvořený těmadle vibrujícíma a svíjejícíma se kapičkama - jsou to ty geony, o kterých jsem mluvil předtim. Ty pružný kapičky - duality právě dávaj našemu prostoru chování šestirozměrný, dokonale elastický kapaliny nebo želé, protože se chovaj jako vlny i částice současně.

ANON [14.9.05 - 22:11]
SRNKA [14.9.05 - 21:31] ... napohled prázdný vakuum takhle chrlí každou vteřinu spousty podobnejch dvojic vírovejch kroužků - párů částice-antičástice, který se prostorem šíří jako Cooperovy páry, ale naprostá většina jich samozřejmě hned zase sama se sebou anihiluje... No to je bezva, protože při anihilaci částice-antičástice vznikají fotony s celkovou energií rovnou součtu energií (ve smyslu hm. ekvivalentu + kin. energie) toho páru, takže nám vakuum vlastně krásně svítí a v noci už nebudeme muset používat osvětlení :-)

ZOE [14.9.05 - 22:11]
SRNKA [14.9.05 - 21:08] Samy EMG vlny jsou vlastně vlny gravitace zprostředkované kompaktifikovanými rozměry (v podstatě indukcí energie mezi drobounkými gravitačními geony, tvořícími náš časoprostor). Takže vesmír tvoří v podstatě pouze gravitační vlny, resp. struny. Ale způsob jakým o tom uvažuješ (resp. se teprve odhodláváš uvažovat) ve mě vzbuzuje obavy, že i PEPEEK je v tomto ohledu kvalifikovanějším partnerem pro podobnou diskusi.

Je Zajímavé sledovat, jak rychle absorbuješ cizí myšlenky. Není to tak dávno, co jsem tě tu upozorňoval právě na tuto možnost využití kvantové verze gravitačního geonu. Jen mě zajímalo, jestli si vzpomeneš. Ono se to totiž zrovna v tomto diskutovaném případě samo nabízí. Gravitace má skutečně mezi všemi ostatními druhy vlnění zvláštní postavení, které jí dává její nelinearita a především univerzálnost. Skutečnost, že gravitační vlny přenášejí energii jim propůjčuje hmotnost a tím i schopnost interagovat samy se sebou. I elektromagnetické vlny přenášejí energii a hmotu a tedy interagují gravitačně. Z hlediska elektromagnetické interakce jsou však vůči sobě navzájem neviditelné (nenesou elektrický náboj) a ačkoli elektromagnetická síla není extra srong, gravitace je ještě o 20 řádů slabší, takže v kvantových měřítkách prakticky neměřitelná. Musel bys mít opravdu nepředstavitelně mohutné elektromagnetické vlny, aby se začaly vzájemně gravitačně ovlivňovat měřitelným způsobem. Např. 2 elektrony se přitahují gravitační silou o více jak 40 řádů menší, než je síla jejich elektrostatického odpuzování. Dokáže si tvá teorie poradit i s tímto?

Jinak ďik za ty Rammsteiny. Zase jsem si je po delší době rád poslechl ;o)

SRNKA [14.9.05 - 21:40]
Vektorový bosony např vypadaj takto - je to vlastně intenzivní vibrace pole, tak intenzivní, že se na krátký vzdálenosti udržuje částečně pohromadě svou vlastní gravitací (na větší se samozřejmě rozpadne v důsledku Widnallovy nestability). Samozřejmě je na ní opět vidět ten princip stáčení dimenzí ala PEPEEK do tvaru věnečku nebo vírovýho kroužku.

SRNKA [14.9.05 - 21:31]
..Jsem hodně zvědav, jak z toho vykouzlíš 6 kvarků a 6 leptonů a k tomu ještě jejich antičástice. Také jsem hodně zvědavej na vektorové bosony, Higgsony, gluony, superpartnery a exotické částice. Ale držim palce .. Částice vznikaj z gravitačních vibrací vakua způsobem, kterej jsem tu demonstroval dávno a mockrát. V zásadě jde o běžnou materializaci záření - napohled prázdný vakuum takhle chrlí každou vteřinu spousty podobnejch dvojic vírovejch kroužků - párů částice-antičástice, který se prostorem šíří jako Cooperovy páry, ale naprostá většina jich samozřejmě hned zase sama se sebou anihiluje... Protože vakuum je samo o sobě tvořený vibracema svinutejch gravitonů který kmitaj jakou soustava věnečků - dualit nekmitá jednoduše, nevznikaj jen jednoduchý svinutky, ale všemožný kombinace, vzájemně interferující gravitační, popř. i ty odvozený vlny napříč svejma svinutejma rozměrama. Proto lze šíření světla popsat jako šíření vlny a nic jinýho - ačkoliv to některý z vás dílem stále nechápete, dílem ze soufalství předstíráte, že nechápete.

SRNKA [14.9.05 - 21:08]
ZOE [14.9.05 - 08:11] tak se snaží narychlo modifikovat svoji zcestnou teorii, aby na chvilku zmátl nepřítele Takže neuvažoval (ne že by to ze tvých příspěvků nebylo jasné).
.. Máme vesmír složený ze vzájemně se proplétajících elmag. a gr. vln, které na sebe vzájemně působí silami... Samy EMG vlny jsou vlastně vlny gravitace zprostředkované kompaktifikovanými rozměry (v podstatě indukcí energie mezi drobounkými gravitačními geony, tvořícími náš časoprostor). Takže vesmír tvoří v podstatě pouze gravitační vlny, resp. struny. Ale způsob jakým o tom uvažuješ (resp. se teprve odhodláváš uvažovat) ve mě vzbuzuje obavy, že i PEPEEK je v tomto ohledu kvalifikovanějším partnerem pro podobnou diskusi.
..Elektromagnetické vlny nemohou být zdroji sebe sama... Každá forma gravitačních vln se podílí na dalším zvyšování hmotnosti vesmíru, který díky tomu kolabuje stále rychleji. Aby tě elán pro změnu nepřešel: v téhle souvislosti je zajímavé, že současné teorie předpovídají pravý opak - postupný rozpad veškeré hmoty (včetně protonu) na záření. Dokázal bys to nějak konfrontovat se svým předpokladem?
btw Ty svinutý geony s fotonama, co si mezi sebou vyměňujou nestvořil Pámbu, ale vznikly při inflaci (což je právě proces hroucení těch dimenzí a vzniku našeho časoprostoru).
Kdo chce poslouchat muziku (monentálně parádní live Rammsteiny, může zde (stačí kliknout na první skladbu z playlistu)

PEPEEEK [14.9.05 - 15:52]
Dobrý den, pane Streit [14.9.05 - 15:14] , sorry, ale já ty Vaše celé věty nezkracoval...to je sám v tom příspěvku zkrátil Zephir, když Vám odpovídal a já neopisoval Váš příspěvek, ale jeho - a tam byly Vaše věty ukousnuty. Mějte se fajn a občas přispějte do mlýna

ANON [14.9.05 - 15:14]
Pro PEPEEEKa: Pane Navrátile, nezlobím se, ale až mě budete zase někdy citovat, nevytrhujte z mých názorů jen půlvěty, pak mám pocit jakéhosi křoví. Když už jsem si vzal slovo: - Myslím si, že expanze vesmíru znamená nejen expanzi prostoru, ale i expanzi času (časová dimenze expanduje rychleji než světlo) jako generování budoucí přítomnosti. - Lorentz to je opravdu Pythagoras v kosoúhlých souřadnicích. - STR je virtuální realita založená na Dopplerovu jevu, Hubbleovu posuvu, Fitzgeraldově kontrakci, kterou ovšem anuluje Einsteinovská dilatace, dále na tom, že se časoprostor "kroutí" kolem "c" (aby to vyšlo, změříme délku nejlépe světlem). - Vlny si můžeme představit i bez prostředí jako číselné vlny, tedy frekvenci generovaných skalárů (amplitud. Streit

ZOE [14.9.05 - 10:46]
PEPEEEK [14.9.05 - 10:05] Přesto se mi nelíbí řeč o tom, že EMG přechází v gravitační vlny … :-( -linearita přechází v nelinearitu ? jak ?

Spontánně Peepku určitě ne. Elmag. vlnu si vždycky můžeme představit jako proud fotonů. Pokud se pohybují rovnoměrně a přímočaře, žádné gravitační vlny nevyzařují. Pokud se ale setkají dva fotony letící v různých směrech, budou na sebe vzájemně působit gravitační silou a nebudou se již tedy pohybovat rovnoměrně a přímočaře. To povede k vyzařování gravitačních vln na úkor ztráty kinetické energie oněch dvou fotonů. Přidáním další odlišné interakce tak na sebe mohou začít dokonce i bosony vidět.

PEPEEEK [14.9.05 - 09:10]myslím, že zde se tluče na hřebíček problému. Myslím, že bude zapotřebí rozlousknout co to je zvuk a pro něho prostředí, co to je světlo a pro něho prostředí a co to je gravitace a pro něho prostředí , co to je gluon a pro něho prostředí atd. Je prostředí něco jiného než to co se v něm šíří ? Je vlna na hladině rybníka něco jiného než voda rybníka ? a proč ?

No v zásadě ne všechna vlnění potřebují ke své existenci látková (tzn. fermionová) prostředí. Ta, která jej opravdu potřebují, nesou vlnobalíčky své energie v podobě tzv. kvazičástic. To jsou takové částice (vždy se jedná o bosony), které vznikají metodou tzv. druhotného kvantování na pozadí kmitajících prostředí, která jsou sama již tvořena částicemi, jež byly vytvořeny tzv. prvotním kvantováním (což bývají zpravidla fermiony, nebo jejich vázané shluky). Jako příklad mohu uvést např. fonon - kvantum zvuku šířící se v atomárním prostředí periodickou změnou střední vzdálenosti atomů v daných bodech. Nebo např. roton - částici která způsobuje supratekutost helia a dalších látek. Krom toho známe ještě kvazičástice typu plasmon, magnon, paramagnon, a mnoho dalších. Ty všechny potřebují ke své existenci již hotová látková prostředí složení s částic, které ke své existenci žádné prostředí nepotřebují - mohou existovat i v úplně prázdném prostoru (tedy pokud vakuum nebudeme považovat za látkové prostředí).

ZOE [14.9.05 - 08:11]
SRNKA [14.9.05 - 04:14].. Nevzpomínám. Buďto máš zálohu (a tím pádem i svědky) - nebo nemáš vůbec nic, jen zasuté vzpomínky. Šíření informací světoprostorem má svoje pravidla a neovlivňuje minulost.

Zálohu mám samozřejmě, svědky jistě taky. Pokud jsou to ale stejní sklerotici jako ty, nejspíš by mi k ničemu nebyli. Takže, abych to sem nemusel dávat znovu, najdi si ZOE [8.8.05 - 10:56].

Co se ale stane, když oba dva poslední druhy vlnění nebude tvořit světlo a zvuk, ale dejme tomu jenom světlo? Nebo jenom zvuk? Přemýšlel jsi někdy nad takovou situací?.. Stačí říct jednoduše: ANO/NE. Jiná odpověď není zapotřebí.

Á pán je v úzkých, tak se snaží narychlo modifikovat svoji zcestnou teorii, aby na chvilku zmátl nepřítele a získal čas na vymyšlení něčeho, čím by svůj model ještě zachránil.

Takže už jako nemáme jeden druh vlnění, ale minimálně dva. No vida. Tebou navrhovaná vlnění jako je světlo a zvuk však vyžadují ke svému šíření 2 různá prostředí.

Uvedu příklad. Světlo může být ovlivněno průchodem zvukové vlny, zvuková vlna zase průchodem světla. Zeptáme-li se proč, zjistíme, že je tomu tak proto, že zvukové vlnění je vlněním prostředí, které je již samo složeno z kmitajících fermionů. Žádné fermiony ve tvém modelu ale primárně nevystupují a zatím nejsi schopen ani říct, jak bysis představoval jejich vznik sekundárně, tj. ze tvých bosonů (vln).

Budem tedy uvažovat 2 různá vlnění šířící se tímtéž prostředím. To může být např. elmag. vlna a gravitační vlna. To začíná být zajímavější. Gravitační vlna nikdy nemůže být zdrojem elmag. vlny, obráceně by to ale šlo. Takže pokud bychom za primární entitu pokládali elmag vlny, získali bychom i zdroje gravitačních vln.

Gravitační vlna může být jistě trvale pozměněna, setká-li se s elmag. vlnou. A protože na ní vykoná určitou práci, bude to jistě platit vzájemně.

Tak jo. Máme vesmír složený ze vzájemně se proplétajících elmag. a gr. vln, které na sebe vzájemně působí silami. A co dál? Jsem hodně zvědav, jak z toho vykouzlíš 6 kvarků a 6 leptonů a k tomu ještě jejich antičástice. Také jsem hodně zvědavej na vektorové bosony, Higgsony, gluony, superpartnery a exotické částice. Ale držim palce ;o)

Ještě poznámečka na závěr, aby tě přešel elán: Elektromagnetické vlny nemohou být zdroji sebe sama. Jakmile je tedy (zřejmě Pámbů) jednou vypustí do vesmíru, budou již jen slábnout, to jak se budou pozvolna přeměňovat ve vlny gravitační, které se již zpětně na elmag. vlny přeměnit nemohou. Jedná se tedy o nevratný proces - za konečný interval času tak opět získáme původní nudný vesmír s jedním jediným druhem vlnění a jsme zase kde jsme byli.

SRNKA [14.9.05 - 04:14]
ZOE: . Jeden z nejdelších na toto téma jsem dokonce uveřejnil přímo zde na Mageu - vzpomínáš?.. Nevzpomínám. Buďto máš zálohu (a tím pádem i svědky) - nebo nemáš vůbec nic, jen zasuté vzpomínky. Šíření informací světoprostorem má svoje pravidla a neovlivňuje minulost. Otázek máš jinak fůru, impertinence jakbysmet - ale stále mi dlužíš odpověď na dotaz ..Co se ale stane, když oba dva poslední druhy vlnění nebude tvořit světlo a zvuk, ale dejme tomu jenom světlo? Nebo jenom zvuk? Přemýšlel jsi někdy nad takovou situací?.. Stačí říct jednoduše: ANO/NE. Jiná odpověď není zapotřebí.

SRNKA [14.9.05 - 02:17]
PEPEEK: Rozpínání vesmíru je totéž co rozpínání prostoru..

ZOE [13.9.05 - 14:55]
Pro PEEPKY to tedy vysvětlím po lopatě:

Takto se správně upravují výrazy ;o) Když tam Peepku objevíš nějakou chybu, dej vědět. Rádi se tu nad tvými převratnými objevy vždycky zasmějeme. Je to vážně mnohdy lepší než Simpsonovi s Mr. Beanem dohromady.

GOD [13.9.05 - 13:35]
PEPEEEK [13.9.05 - 13:22] Teď jsem vás nachytal. Jsou jen dvě možnosti. Buď neumíte číst nebo úmyslně lžete. Před chvílí jste citoval mou chybu, kterou jsem už opravil. Teď totéž děláte u Zoeho a Penoa. A protože je to takhle hned po sobě, nepovažuji to za náhodu, ale úmysl. Peno zde zveřejnil opravu (i omluvu myslím) a Zoe potvrdil ne to, co teď lživě uvádíte, že Zoe potvrdil, což je vaše lež, ted Zoe potvrdil onu opravenou verzi, je někde níž v auditku a já ji kvůli vám nebudu hledat. Tím jste pro mne na 90% jako partner v dialogu skončil. Ale mohu se mýlit, takže pokud jste se i vy zmýlil a přestanete Zoeho obviňovat z potvrzení věcí, které nepotvrdil, budu to považovat za omyl. No a protože to vytahujete už popáté, tak připomínám, že Peno po druhém vašem předložení jeho mezitím již opravené chyby řekl, že v dalších případech se k tomu již nebude vyjadřovat, což jak shledávám zdá se i činí.

GOD [13.9.05 - 13:27]
PEPEEEK [13.9.05 - 12:49] Nevím sice, proč sem pastujete chybnou verzi mnou odvozené rovnice ze Zoeho správného obrázku, když už se tady probrala oprava. Doufám, že jde o omyl a ne úmysl. Z vašeho obrázku

podle mne (pokud se vaší verze týká) neplyne vůbec nic. Ano, skutečně tam nic nevidím, hlavně nic, co by souviselo s fyzikální realitou. Opravdu nevím co by mělo plynout z rovnice c = Sqrt[2]*v. To je funkce závislosti rychlosti světla na rychlosti objektu? Nebo funkce, která říká, když z ní vyjádříme v, že každý objekt se pohybuje rychlostí v = c/Sqrt[2]? Podle mě je to nesmysl.

Ze samotné, zdůrazňuji samotné geometrie pro fyziku neplyne opravdu vůbec nic. Že fyzika při svém zkoumání bohatě geometrii využívá s tímto tvrzením není v rozporu.

Pane ZOE jakou silnější výmluvu ( s doprovodem jemných slovíček ) vymyslíte proti mé volbě transformací ? nyní, respektive proti mé úvaze,... Velmi bych se divil, kdyby pan Zoe na základě vašeho přání odvozoval takové hlouposti. Správné odvození i s obrázkem sem dal, věc je víc než sto let úspěšně vyřešena, vaše obrázky podle mne neřeší vůbec nic. Rozhodně nejsem všehoznalý a třeba se teď mýlím, ale já v těch vašich nerovnicích fyziku nenašel.

ZOE [13.9.05 - 13:15]
PEPEEEK [13.9.05 - 12:49]

Kouknu na první obrázek, a hned vidím, že přes veškerou zde naší snahu Vám něco vysvětlit, opět si tam dosazujete ty své nesmysly, namísto toho, abyste jednoduše vytkl "t", vyšel by Vám Lorentzův transformační člen pro čas a všichni bychom byli spokojení. Kde jste sebral, že c*t = c*2^(1/2)*t´ ?, Kde jste nabral nesmysl, jako v*t = v*2^(1/2)*t´ ? Dál ani nemám sílu číst, neboť toto mi úplně stačí. Sorry

ZOE [13.9.05 - 08:33]

SRNKA [13.9.05 - 01:55]Dostatečně intenzivní vibrace gravitace tvoří nejen hmotu, ale i nové dimenze pro šíření odvozených interakcí.

To nikdo zatím přesvědčivě nedokázal. Kdyby ano, říkalo by se tomu unitární teorie pole.

Hranice mezi bosonem a fermionem není totiž vůbec ostrá - je toto ještě boson (tj. energická vibrace vakua, udržovaná svou vlastní gravitací na místě) - nebo už jde o (Cooperův) páreček fermion-antifermion, čekajících jen na to, až je něco rozdělí (třeba pozitronium)? Na obrázku je také jasně vidět, proč mají bosony obvykle dvojnásobný spin, než z nich odvozené fermiony.

Cooperův páreček je samozřejmě také boson. Sčítání spinů ti něco říká? A v žádném případě to není pár fermion-antifermion. Kde bysys v tom supravodiči ty antičástice jako nabrnkal? Nejprve si laskavě přečti něco o kvantovce a pak nás sem choď teprv poučovat. Ok?

Předvídá úžasný věci, ale ty banální jí zcela unikají - to proto, že není vnitřně konzistentní.

Fajn. když už jsi začal, můžeš být laskavě konkrétní?

Otázka preonů je takových je hodně diskutabilní - pokud nebyly pozorovaný ani náznaky strun, jak by mohly bejt pozorovaný preony?

Čti zde a nebo třeba tady

Podle mě ty tvoje deutrina, mentiony a další ultrasupermikro částice splývaj v interference gravitace.

To je právě ten rozdíl, mezi našimi dvěma modely. Zatímco tvůj kráčí proti duchu OTR tím, že ad hoc postuluje gravitační pole v prázdném prostoru a v něm teprve vytváří nějaká kvanta energie v podobě jakýchsi ničím neodůvodněných vírů v již existujícím poli, či co, u mého modelu jsou částice primárními entitami a teprve ony okolo sebe vytvářejí gravitační pole a s tím spojenou metriku prostoročasu.

Ty vlnobalíčky, co tu kreslim jako elementární modely částic jsou v zásadě to nejjemnější, na co jde hmotu rozdělit a strukturálně to sou furt 1D struny.

Tady jste už s Peepkem koukám jedna ruka. Dokonce jsi přijal i jeho terminologii. Jenže, vlnová funkce a vlnový balík, na rozdíl od struny či membrány, není přímo měřitelná veličina. je to jen kvantový potenciál (navíc komplexní), nikoli částice (kvantum energie) sama. Vlnová funkce není žádná kmitající jednorozměrná struna, jak si to představuješ. Je to trojrozměrný kvantový potenciál, který se navíc mění bod od bodu a okamžik od okamžiku v celém 3D prostoru nezávisle na vzdálenosti, tj. jakoby v celém Vesmíru naráz.

Jedinej známej mechanismus, na kterej by se mohly sbalit je gravitační (ty sám jsi ho "objevil" docela nedávno) a vzniklý částice spolehlivě obsazujou prostor mezi 1E-20 a 1E-25 m, kde vévodí nosiče slabý interakce.

Nosiče slabý intrakce vévoděj na vzdálenostech 1E-15 m. Jsou to totiž nosiče slabé JADERNÉ interakce. A průměr jádra si prosím vygoogluj sám. Co se děje na úrovních 1E-20 m a menších, o tom současná fyzika nemá ani ánung. Chtě nechtě ale musím uznat, že teorie strun je tomu pochopení asi nejblíže.

To co mi na tvý teorii vadí je, že v ní neni ani zmínka o vysvětlení konstantní rychlosti světla, původu gravitace a mechanismu stavby částic. Pokud je tam doplníš dodatečně, znamená to, že sis předtím svoje představy neodvozoval - ale cucal z prstu - protože bez těchle poznatků tydle věci hodnověrně prostě předpovídat nelze.

Stále mi tak nějak přijde, že tu píšeš o něčem, a vůbec netušíš o čem že to vlastně je. Tvrdit, že moje teorie nedokáže vysvětlit konstantnost rychlosti světla, bych ještě, jakž takž se zaťatými zuby rozdejchal. Ani ta tvoje ji nedokáže vysvětlit (na rozdíl od té Maxwellovy, staré 140 let). Dokud nevybuduješ teorii éterua nedoložíš, že se jím vlny mohou šířit právě a pouze touto rychlostí, nemáš v ruce vůbec nic. To sytoprostor je teda v tomto tisíckrát dál.

Pak ale píšeš o nemožnosti odvodit z něj gravitaci a strukturu částic, což je již naprosto nehorázná lež. Teorie pole se vyvíjela paralelně s ostatními partiemi teorie sytoprostoru a byla v ní tedy obsažena od počátku. Že se zatím neobjevila na mých www stránkách není tím, že by nebyla dávno připravena, ale tím, že chci, aby až se tam objeví, to mělo nějakou ucelenou formu, která umožní srovnání této nové koncepce chápání fyzikálních polí s tím, jak se dnes teorie pole vyučuje ve školách. A takovýto velkolepý projekt převést do digitální podoby samozřejmě chvíli trvá. Ale neboj, dočkáš se. Když jsem slíbil, že letos bude, tak letos bude.

Jinak jsem samozřejmě napsal celou řadu článků o této nové koncepci teorie pole. stačí zašmátrat na netu. Jeden z nejdelších na toto téma jsem dokonce uveřejnil přímo zde na Mageu - vzpomínáš?

SRNKA [13.9.05 - 01:55]
Bosony nikdy nevytvoří vázané celky, které by umožňovaly sestrojení nějakých součástek To platí pouze v rámci jedné metriky (a ještě jen částečně) - ve skutečnosti právě vibrace bosonů (gravitonů) jsou to, který tvoří všechen ten sajrajt kolem.... Dostatečně intenzivní vibrace gravitace tvoří nejen hmotu, ale i nové dimenze pro šíření odvozených interakcí. Hranice mezi bosonem a fermionem není totiž vůbec ostrá - je toto ještě boson (tj. energická vibrace vakua, udržovaná svou vlastní gravitací na místě) - nebo už jde o (Cooperův) páreček fermion-antifermion, čekajících jen na to, až je něco rozdělí (třeba pozitronium)? Na obrázku je také jasně vidět, proč mají bosony obvykle dvojnásobný spin, než z nich odvozené fermiony.

SRNKA [13.9.05 - 00:16]
ZOE: Omlouvam se za zkomolení názvu částice. Nevím, jestli tam bude ten přístroj stát, ale tipuju si, že ho tam nepostavíš - to už považuju za pravděpodobnější, že se na tom místě časem poskládá sám z fluktuací vakua. Bohužel, tvoje teorie má řadu znaků společných s teoriema podobných mystiků - je nevyvážená v extrapolacích. Předvídá úžasný věci, ale ty banální jí zcela unikají - to proto, že není vnitřně konzistentní. Já mam např. mentální, až fyzickej blok přemejšlet o něčem, čemu dokonale nerozumim a rači to studuju hned z několika pohledů současně. Rozhodně zbytečně neextrapoluju - je-li jedinej předpoklad blbě, všechno je blbě. A to hodně souvisí s tím neformálně konkrétním přístupem, o kterým sem tady mluvil. Zatímco ty můžeš odvozovat celý hodin jen pro pouhý potěšení z formálních struktur, který tim vznikaj. Na tý tvý nekonečný struktuře částic a vesmíru je to krásně vidět - má aspoň dvacet členů a ještě je fraktální, jen aby nic neporušilo její vnitřní zákonitosti. Bohužel, moje zkušenost spíš říká, že vesmír na naše představy o jeho vnitřních zákonitostech peče - pokud něco víme jistě, není to o víc jak jednu level dopředu... Otázka preonů je takových je hodně diskutabilní - pokud nebyly pozorovaný ani náznaky strun, jak by mohly bejt pozorovaný preony? Vůbec celej ten částicovej model mi přijde hodně formální - už sama představa částice totiž evokuje nějakou vnitřní strukturu a fázový rozhraní, čili mnohem složitější strukturu uvnitř. Podle mě ty tvoje deutrina, mentiony a další ultrasupermikro částice splývaj v interference gravitace. Ty vlnobalíčky, co tu kreslim jako elementární modely částic jsou v zásadě to nejjemnější, na co jde hmotu rozdělit a strukturálně to sou furt 1D struny. Jedinej známej mechanismus, na kterej by se mohly sbalit je gravitační (ty sám jsi ho "objevil" docela nedávno) a vzniklý částice spolehlivě obsazujou prostor mezi 1E-20 a 1E-25 m, kde vévodí nosiče slabý interakce. Všechny interakce na týhle energetický škále docela fest konvergujou, takže bych se hoodně divil, kdyby se na ní objevilo ještě neco fundamentálnějšího.
To co mi na tvý teorii vadí je, že v ní neni ani zmínka o vysvětlení konstantní rychlosti světla, původu gravitace a mechanismu stavby částic. Pokud je tam doplníš dodatečně, znamená to, že sis předtím svoje představy neodvozoval - ale cucal z prstu - protože bez těchle poznatků tydle věci hodnověrně prostě předpovídat nelze. Vidíš sám, že strunaři sou zatím na vodě, protože stále používaj ad-hoc postuláty. Takhle se seriózní teorie prostě donekonečna dělat nedaj.

ZOE [12.9.05 - 23:18]
Naopak ZOE je vysloveně formální, ale své výsledky popisuje zpravidla konkrétně. To je důvodem i podivné odtrženosti jeho teorií od jejich praktických závěrů ("neutrínový dalekohled na Jamajce").

Zaprvé, částici, která je dnes všeobecně známa coby preon, jsem před 20 lety, kdy jsem ji předpověděl a když jsem to celé psal a maloval, nazval deutríno, nikoli neutrino. To už bohužel dávno přede mnou předpověděl W.Pauli. Nauč se aspoň číst, když už nic jiného. Zadruhé, můžeš svojí logikou nějak přesvědčivě zdůvodnit, že tam (nebo někde jinde) nebude jednou v budoucnu ten přístroj skutečně stát? J.Verne, A.C.Clarke, G.Orwell, I.Asimov, to všechno byli vizionáři, jejichž mnohé předpovědi se skutečně vyplnily. Upíráš mi snad právo, zahrát si občas také na vizionáře? Tím spíš, když si na něj hraješ sám, soudě dle tvých výroků o budoucích revolucích, které ve fyzice vyvolají tvé vlastní objevy? ;o)

SRNKA [12.9.05 - 22:56]
Zdůrazňuju, že schopnost formálního a neformálního myšlení se nemusí překrejvat se schopností abstraktního a konkrétního myšlení. To je např. vidět na tom, že PEPEEK za svou teorií nevidí nic konkrétního ("střídání symetrií s asymetriemi" = ???). Naopak ZOE je vysloveně formální, ale své výsledky popisuje zpravidla konkrétně. To je důvodem i podivné odtrženosti jeho teorií od jejich praktických závěrů ("neutrínový dalekohled na Jamajce"). Konečným důsledkem je v obou případech jistá defektnost uvažování - zvlášť tehdy, když se sejde formální přístup s konkrétním, nebo neformální s abstraktním.
Well - a v duchu týdle typologie je můj dosavadní přístup výrazně neformálně konkrétní ("samý obrázky, žádný počty"). To je ideální konstelace pro šíření a vysvětlování nových teorií, ale ne pro jejich formalizaci. Opačným protipólem by byli formální logici a matematici jako Goedel, Poincaré nebo Cantor.. Jestli si tohoto audita všimne nějaký psycholog, může na vzorku zdejších diskutujících vytvořit docela citovanou publikaci, protože co se mých chabých psychologických znalostí týče, formální-neformální typologie je možná i původní.

SRNKA [12.9.05 - 22:16]
ZOE: ..myšlenka měřit vlnění prostřednictvím jiného vlnění téže podstaty je od počátku chybná, nesmyslná a prakticky nerealizovatelná... V tom případě buďto světlo není vlnění, nebo ho s jeho pomocí nemůžeme měřit...;o) To je logickej závěr tvojeho výroku.
..Fyzikální kvanta rozdělujeme do základních dvou rodin, podle toho, zda disponují celočíselným, nebo neceločíselným spinem... Co je to spin? Jak s tím souvisí ta E-B statistika? Já tomu vysvětlení nerozumím...%-) Já sem jen hloupá srnka.....%-)
..Bosony nikdy nevytvoří vázané celky, které by umožňovaly sestrojení nějakých součástek, jež by mohly být použity k sestavení měřícího přístroje, či dokonce vědomého pozorovatele složeného pouze z bosonů... Tím samozřejmě vysvětluji chování éteru také, bohužel jsi to tak úplně nepochopil. S pouhými bosony nevytvoříš nejen pozorovatele, ale ani zdroj světla. Jenže to, o čem mluví já je soustava tří vlnění: jednoho ve fermionech, druhého zprostředkující interakci mezi nimi a pak třetí, kterým to celé pozorujeme. To je příklad třeba toho Dopplerova experimentu se zvukovými vlnami, kde čas a vzdálenost ovšem odměřujeme světlem.
Co se ale stane, když oba dva poslední druhy vlnění nebude tvořit světlo a zvuk, ale dejme tomu jenom světlo? Nebo jenom zvuk? Přemýšlel jsi někdy nad takovou situací?

ZOE [12.9.05 - 21:48]
SRNKA [12.9.05 - 21:09] Přijde mi trochu legrační, že všichni vědátoři vědí, jak má vypadat Michellsonův experiment ve vzduchu, když ho pozorujeme pomocí světla (a samozřejmě taky vědí, že se světlem takhle "přece" nikdy dopadnout nemůže...) - ale eště sem nikde v žádný oficiální publikaci neviděl obrázek Dopplera, měřenýho čistě pomocí zvuku... Někerý úvahy sou prostě pro současný vědátory přísně střežený tabu - jinaxito neumim vysvětlit....

Opravdu tě to udivuje? Věř, nebo ne, mě ani trochu. Na rozdíl od tebe, ti "vědátoři" totiž o fyzice něco vědí. A vědět něco o fyzice znamená m.j. i vědět, že tebou neustále navrhovaný experiment (totiž měření vlnění s pomocí vlnění) je naprostý fyzikální blábol, jaký snad může napadnout jedině takového naprostého ignoranta základních fyzikálních zákonů, jakým je Srnka.

Protože ostatní zúčastnění (snad kromě Pepka, který je na tom s fyzikou stejně na štíru jako Srnka) tu asi všichni vědí o čem mluvím, takže jen pro vás dva krátký vhled do elementární fyziky (to abyste nezemřeli v úplné nevědomosti) ;o)

Fyzikální kvanta rozdělujeme do základních dvou rodin, podle toho, zda disponují celočíselným, nebo neceločíselným spinem. Chování prvních je popsáno tzv. Bose-Einsteinovou statistikou a nazývají se bosony, chování druhých pak tzv. Fermi-Diracovou statistikou a nazývají se fermiony.

Obě dvě statistiky se od sebe výrazně liší v mnoha aspektech. Pro nás však bude důležitý především jeden z nich a tím je absolutní netečnost bosonů téhož druhu vůči sobě navzájem. Jinými slovy, Srnkou navrhovaná vlnění (ať už jsou to vlnění fononová - zvukové vlny v mechanických prostředích, nebo třeba vlnění fotonová - elektromagnetické vlny ve vakuu) skrze sebe procházejí bez povšimnutí, jako by žádné druhé vlny vůbec nebylo - vlny se vzájemně neovlivňují. Během interference se sice jejich amplitudy sčítají, ve skutečnosti tam ty dvě vlny však stále existují jako dvě suverénní a nezávislé entity, které se pouze v určitém místě a okamžiku prostorově překrývají a tedy zdánlivě zesilují. Jakmile ale přes sebe projdou, pokračuje si každá z nich nerušeně svojí cestou, jako by se nikdy vůbec nesetkaly.

Ještě jinak řečeno (tak, aby to pochopil i Srnka), vlny se navzájem nevidí (nevnímají) a proto myšlenka měřit vlnění prostřednictvím jiného vlnění téže podstaty je od počátku chybná, nesmyslná a prakticky nerealizovatelná, díky základním fyzikálním principům, které se vyučují již na středních školách.

S Bose-Einsteinovou statistikou souvisí i neméně závažná skutečnost, že bosony (jelikož se nevidí) nemohou vytvářet žádné vázané celky (jak jsme na to zvyklí u fermionů). Nelze tedy sestrojit žádné měřící zařízení sestavené pouze z vln nějakého prostředí, které by mělo měřit (detekovat) vlny téhož prostředí. Bosony nikdy nevytvoří vázané celky, které by umožňovaly sestrojení nějakých součástek, jež by mohly být použity k sestavení měřícího přístroje, či dokonce vědomého pozorovatele složeného pouze z bosonů.

PENO [12.9.05 - 21:41]
PEPEEEK [12.9.05 - 20:13] První věc je, že jsem sem postnul skutečně chybu a jsem naštvaný. Vůbec ne na vás, na sebe vlastně taky ne, ale že Maxima vezme k řešení rovnici, ve které jsem zapomenul celou jednu stranu ("=tc") mě zklamalo velmi. Takže jsem nejdřív reportnul vývojářům pro mě nový bug, pak jsem si zjednal remote přístup k počítači s Mathematicou, zřídil web a teď bude snad matika v pořádku (alespoň z hlediska programu, za svoji neomylnost neručím ani omylem :-)

Takže tentokrát je to doufám správně, ještě jednou se omlouvám za tupé opastování nesmyslu. Jenže - nijak se tím nemění to, že to na co jsem původně reagoval, tedy toto

s tím nesedí. Ovšem vím, že jste to již mezitím sem postnul v jiném provedení. Ale já chybil před touto úpravou, takže opravuji svou starou chybu. Další reakce, doufám, postupně doplním.

ZOE [12.9.05 - 21:10]
Peepek: nikdo tu neřekl ani půl slova ke krásné to animaci na http://www.cs.sbcc.cc.ca.us/~physics/flash/relativity/Michelson%20Interferometer.html …SRNKA by určitě slintal ..

A co byste ctěl slyšet? Takový byl původně (v 80. letech 19. stol.) očekávaný výsledek. Že to nakonec dopadlo úplně jinak, to ví každý. Mě by spíš zajímalo, proč znovu odbíháte od tématu, a nepodělíte se s námi o výsledek, který Vám (snad konečně) vyšel vyjádřením "t" ze vztahu (c * t)^2 == (v * t)^2 + (c * t')^2

SRNKA [12.9.05 - 20:38]
ZOE, PENO, GOD & spol.: Řekl bych PEPEEK tuší budoucí vývoj fyziky o dost dál, než vy všichni tři dohromady - bohužel z větší části jen tuší. No, v jeho věku budu rád, že budu rád..
..nikdo tu neřekl ani půl slova ke krásné to animaci .. Však ani neodporuje oficiálnímu výkladu, podle kterého by Dopplerův jev mě způsobit posun inteferenčních obrazců v interferometru a za pohybu inteferometru odpovídá té animaci vlevo. Fyzikálně správná situace je ovšem zachycená na obrázku vpravo:

GOD [12.9.05 - 15:56]
PEPEEEK [12.9.05 - 15:39] Nezlobte se na mě, ale já už začínám pochybovat o vaší svéprávnosti. Obrázek od Zoeho řeší vše, je to jednoduché jako facka, už jste si z té rovnice spočítal "t'"? Umíte řešit kvadratickou rovnici???? Já jen, že jestli jo, tak proč opět blábolíte tohle? Žádný rovnoramenný trojúhelník při popisu tohohle problému/situace pro obecnou rychlost použít nikdy nemůžete. Gamma člen není geniální úpravou rovnoram. troj., ale člen, který je součástí řešení rovnice (1.) z mého předch. příspěvku a objeví se tam jen proto, že Zoe svůj obrázek namaloval naprosto správně a přesně. Možná to z vaší úvaze o Thaletově kružnici vyjde (nebudu se tím zabývat), ale nač tak složitě, když to jde snadno a lehce?

GOD [12.9.05 - 15:30]
PEPEEEK [12.9.05 - 14:27] Vy ale dneska zlobíte... Na rozdíl od Srnkových obrázků tady (v Zoe obrázku) správná matematika je a je zcela zřejmá.

A že mi tu triviální jednoduchost sem nenapíšete zpaměti ? ? ? matematicky beze slov Račte si prosím vyjádřit "t'" z rovnice, která je z obrázku zcela zřejmá a je tam i dobře popsaná

(c * t)^2 == (v * t)^2 + (c * t'^2) (1.)

a hned tam proměnný násobitel veličiny "t" v závislosti na "v" uvidíte.

jakoby foton neletěl na dráhu pohybu zdroje kolmo, ale jakoby se foton vydal šikmo … v průmětně pozorovatele se to projeví „ukázkou“ trojúhelníku. Nikoliv v soustavě v níž tyč i zdroj je. V tom je ten „trik“ … a bohužel začínám si myslet, že toto ( své podobné ) chce nějak vysvětlit i SRNKA To není trik, to je realita. V soustavě spojené s vagonem letí foton reálně svisle a v soustavě spojené s peronem letí reálně šikmo. Kdyby tomu tak nebylo, dopadnul by v těchto různých soustavách na různá místa a to se reálně nedějě (Ale děje se to v Srnkově modelu éteru a proto by mu tam světelné hodiny nefungovaly). Takže znovu, ne trik, ale zcela správný popis reality.

Napočítal jsem 48 slov ( i jednoslabičných ), které zabraly autorovi určitě víc času než by zabrala matematická/geometrická rovnice výchozí, z níž vypadne „gama“ člen. Chci tu rovnici... Opravdu gymnazista před tabulí, který v 1. ročníku tuhle rovnici nenapíš z hlavy nemá na SŠ co dělat, protože Pythagorova věta se učila už na ZŠ. Tak proč pořád úpíte, že vám tu rovnici má někdo ukázat, když by vám měla být jasná při prvním pohledu na obrázek pravoúhlého trojúhelníku, který má všechny délky stran již určené výrazy, které jsou u nich v obrázku napsané?

O.K. a o to jde…že „gama“ výraz nevznikl z náčrtku vagónu, ( pohybu a nepohybu ), ale z trojúhelníku ( ! ) tj. z c = sqrt 2 ... Nesmysl!!! Vznikl z trojúhelníku, co tady namaloval Zoe.

... v ikdyby jste namaloval ten rovnoramenný trojúhelník v jakékoliv podobě nerovnoramenné ( ! ) … z nerovnoramenného trojúhelníku Vám „gama“ výraz nevyjde, leda s opravným koeficientem Nesmysl!!!! Spočítejte si výše uvedenou rovnici pro "t'". Na rozdíl od vašeho nesmyslného rovnoram. troj., který funguje jen pro jednu konkrétní rychlost, tak vztah (1.), který vyjde ze Zoeho obrázku funguje správně pro 0<=v<c. A už toho nechte, jste prostě neuvěřitelný, to je fakt smutný tohle vidět a číst. Já vás vážně prosím, věnujte se zahrádce ne matice nebo fyzice, tohle doopravdy nepůjde.

ZOE [12.9.05 - 10:53]

Upozornění: Dneska jsem vstal špatnou nohou, tak budu krapet sprostější, než je má obvyklá norma. Předem se omlouvám.

PEPEEEK [12.9.05 - 09:24]Usiluji a dělám jinou věc : ptám se, kde Lorentz vzal ten svůj „gama“ výraz ? Ptám se sebe, ale ptám se i Vás i všech ostatních. A ptám se už mnoho let. Bez pořádné odpovědi tj. bez matematické ukázky "in natura". Keců jsem dostal tucet.

Lžete, až se Vám od huby práší. Takže ještě jednou, a naposled. Odtud:

získal Lorentz svůj výraz (ten žlutý trojúhelník - na vše ostatní se můžete vykašlat). Dokážete jej odtud získat i Vy? Pochybuji. Tento trojúhelník je na rozdíl od toho vašeho správně neboť sleduje skutečnou fyzikální realitu, nikoli jen obecnou geometrii. Poslal jsem Vám ho v uplynulých letech několikrát ale je to jako házení perel sviním.

Zjišťuji, že on to byl, Lorentz, kdo ho odvodil pro jediný zvláštní případ ( ! ), néé já ; ten „gama“ výraz nejde z jiné matematické volby rovnice vypreparovat ( ! ) než z c = sqrt 2 . v. Vy umíte najít takovou matematickou rovnici (a) výchozí, z které na konci (b) vypadne „gama“ člen ? ? ? ?

To naštěstí umí každý gymnazista. Že nějaký Navrátil nedokáže za 20 let úporného snažení pochopit to, co je žáčkovi střední školy zcela jasné během 45 minut vyučovací doby jedné hodiny fyziky, za to my tu jednoduše nemůžeme, neb to svědčí jen a pouze o úrovni číhosi inteligenčního qocientu.

Tudy uvažuji. A zjišťuji-li, že „gama“ člen vzešel z Pythagorovy věty, pak ovšem také relativita má s ní něco společného

To jste fakt objevil Ameriku. Celá fyzika je plná vektorových veličin a geometrických vztahů mezi nimi. Na některé fyzikům stačí Pythagorova věta, na jiné je třeba aplikovat třeba zobecněnou verzi Pythagorovy věty - větu kosinovu (viz např. skalární násobení). Nikdy jste neslyšel o tom, že fyzika (a o teorii relativity to platí dvojnásob) je do značné míry geometrií?

Loerntzova transformace ze soustavy bez čárek ( základní – pozorovatelna ) do soustavy s čárkou není nic jiného než oprava získaných hodnot z pootočené soustavy, bohužel či bohu díky pomocí „gama“ výrazu, který je „univerzálním“ pootočením do-na úhel 45stupňů…atd.

No to jste teda fakt génius. Vážně jste tak blbej, nebo to tu na nás jen hrajete? Když pootočíte soustavu jen o 45° (což je zřejmě maximum, co Váš omezenej mozek ještě jakž takž zvládne), nezískáte nic obecnýho, alébrž právě jen ten jedinej speciální případ. Vy sám (v jakémsi momentu chvilkového osvícení) jinde píšete, že pro zobecnění je potřeba trojúhelník rotovat po Thaletově kružnici. To také přesně odpovídá "mému" žlutému trojúhelníku výše.

Pouze se mi nedaří zevšeobecnit tu primitivní středoškolskou rovnici c = sqrt 2 . v , aby přešla pomocí koeficientu na obecnější a platila pro všechny hodnoty v intervalu tj. od 0 menší véé menší céé = 1 … a dokonce to neumí ani hlavy studované, neb by už dávno ( 5 let je výzva na internetu ) za mě takovou „primitivnost“ vymysleli a mě jí zaslali ( a já bych jim nějakou tu tisícovku za to poslal ).

Opět nám tu všem sprostě lžete. Že vás huba nebolí. To zobecnění jsem Vám posílal několikrát, i to Vaše "k" jsem Vám tam odvodil, aby ty Vaše vztahy platily stejně obecně jako Lorentzovi, a aby měla dušička pokoj. A nikdy jsem od Vás neviděl ani korunu, natož tisícovku. Né, že bych o ty prachy od Vás nějak stál, ale takovéto sprosté lhaní mne dokáže vytočit do nepříčetnosti.

PENO [12.9.05 - 09:24]
PEPEEEK [11.9.05 - 23:53] Když vezmete text formátovaný v znakové sadě s pevnou roztečí znaků aby se i v písmenkách daly číst rovnice a pastnete to do něčeho, kde to pak zobrazíte v znakové sadě s proměnnou roztečí, tak se pak nedivte, že to musíte luštit. Jednak mi netvrďte, že váš prohlížeč můj příspěvek zobrazil jinak než takhle

druhak jsem vám to psal už dříve (PENO [11.9.05 - 21:35]), tak nevím proč mi v (PEPEEEK [11.9.05 - 23:53]) přisuzujete opět tu zmršenou podobu, kterou jsem nevytvořil já, ale vy.

PEPEEEK [12.9.05 - 08:16] Ach jo, jste bohužel asi nenapravitelný. Dobrá, tak podle vás jsem podvodník a neslušný člověk. Vy jste pro mne člověk nešťastný. Podívejte se na obrázek o několik řádků výše, tedy v tomto mém příspěvku. Vztah (%o1) jste napsal vy a já jej od vás jen opsal. Jenže vztah (%o2) je výsledkem zadání (%i2), kdy z (%o1) vyjádříme veličinu "tc", tedy patří do oboru pravdivosti (%o1). Takže já nikde nenapsal, že jste (%o2) napsal vy, takže vaše obvinění z podvodu je nesmyslné. Naopak vaše tvrzení "a nikde z ničeho tento výraz z mých předvedených rovnic neplyne" je doložitelně nepravdivé viz (%o2). (%o2) jsem nenapsal ani já, já píšu vstupy (input), ty jsou označené (%i1) a (%i2). (%o2) napsal počítač a já jsem vám jen ukázal co vyšlo abyste si uvědomil, že vaše rovnosti (1.1) v

nesedí. Zdržíte-li se nepodložených a nespravedlivých osobních útoků proti mě, budu se snažit vaše chyby ignorovat a již vám nijak nepomáhat v jejich odstranění tím, že vám je ukáži. Ale to, že ani ukázanou chybu nepochopíte, že vám nedojde, že (%o2) je jen vyjádřením "tc" z (%o1) vás skutečně neopravňuje k poznámkám o podvádění z mé strany, to si skutečně dovoluji se ohradit.

Než jsem dopsal tak se objevil další příspěvek: PEPEEEK [12.9.05 - 08:25] Jak mohou toto výše psát lidé, kteří jsou sami podvodníci Že jste ostudou akademické obce (jste přece ing.), když neovládáte algebru tak, abyste dnes složil přijímací zkoušky na SŠ, mi ještě může být jedno. Ale že ve své nedůvtipnosti mě opakovaně bezdůvodně označujete za podvodníka vede k pro mne nyní již jediné možné reakci. Vynaložím své nemalé úsilí směrem k tomu abych nadále zcela ignoroval, co sem budete psát. Domníval jsem se, že pomocnou ruku ve formě výkladu vašich chyb můžete pochopit. Konstatuji, že jsem se šeredně spletl. Sbohem pane Navrátile, potěšení nebylo na mé straně.

ZOE [11.9.05 - 23:38]
SRNKA [11.9.05 - 22:48] Jeho teorie Blandria je v zásadě stejně intuitivní, jako Pepeekova - a navíc je ještě fyzikálně nesmyslná. To mi došlo, jakmile jsem z ní přečetl první list.

Žádná teorie Blandria neexistuje. Já jsem autorem teorie sytoprostoru. Nechápu, proč ti to Blandrium stále tak leží v žaludku. Že by tě tak iritovala ta krychle v kouli? Kdyby sis přečetl alespoň některé kapitoly mé práce, možná bys pochopil, že kubický subchronor je generován působením kulových funkcí na membránu sférického chronoru. Bylo by zvláštní vyzvědět, zda ti elektronové orbitaly v atomu, generované kulovými funkcemi v jinak přesně sféricky symetrickém Coulombickém poli jádra, budou připadat intuitivně pochopitelnější, než kubický subchronor generovaný těmiž funkcemi jen v jiném kvantovém prostředí:

A to jsou prosím teprve d-orbitaly. Ty vyší jsou ještě o mnoho divočejších tvarů.

SRNKA [11.9.05 - 22:48]
Teorie superstrun, kvantová mechanika i teorie relativity je skvělou ukázkou toho, co všechno sou schopný lidi teoreticky odvodit - aniž to vlastně v podstatě chápou!
PENO: Mam ti to vykopírovat z PDF a dám ti to sem jako svý vlastní odvození? Pak už se budeš moci spoléhat jen na svoji maminku.
PENO: Ano, souhlasím - ZOE je docela dobrý. Ale vodit ho za nos je podobně snadné, jako tebe, protože mu schází nadhled. Jeho teorie Blandria je v zásadě stejně intuitivní, jako Pepeekova - a navíc je ještě fyzikálně nesmyslná. To mi došlo, jakmile jsem z ní přečetl první list. Ale pokud ZOE pochopí, o čem teorie éteru je, může být její první úspěšný teoretik - já si na teorii éteru nedělám patent, mým životem není fyzika. Ty jím ovšem nemůžeš být ani omylem.

ZOE [11.9.05 - 22:37]
SRNKA [11.9.05 - 22:23] No vidíš - a dalších sto let trvalo, než si lidi uvědomili, co si Einstein neuvědomil. Tady je krásně vidět...

No jak myslíš. Když předložíš nějakou fungující teorii doplňující Einsteina, budeš mít můj hluboký obdiv. Já jsem od tebe zatim žádnou neviděl. Jediný čeho jsem se od tebe kdy dočkal byly animované variace na Dopplerův jev (známý cca 200 let), které jsem ti stejnak jako první musel poslat já sám.

Ps. Animované obrázky nejsou teorie - ani stará, ani nová. Fyzikální teorie jsou odjakživa vyjádřeny diferenciálními rovnicemi.

SRNKA [11.9.05 - 22:37]
Kdo vývoj teorie éteru ve fyzice nesleduje, musí ho nutně nalomit rozvoj teorie superstrun. Teorie superstrun je totiž teorie vlnění éteru - ničeho jiného. Moře vlnících se superstrun popsaných vlnovou rovnicí = to je přece právě ten starý dobrý éter.
PEPEEK: Zde je fyzika, nikoliv Al Kajda Zde je PEPEEK. Tím je o existenci fyziky řečeno vše podstatné.

SRNKA [11.9.05 - 22:29]
PENO: ...mám odvození vlastní, podstatně jednodušší a funguje mi... Řexem jednodušší než Einstein, nikoliv jednodušší, než Briant, truhlíku. Mám ti to sem ještě jednou zkopírovat?
Důvod, proč se fyzmatici bojej rejpat v odvození patafyziků tkví v tom, že podvědomě tušej, že by se sami lehko mohli ztratit v řetězci fyzikálních představ, který to řešení vyjadřuje. Je to krásbě vidět na ZOE-ovi, jak odvodil vzoreček pro rychlost hodin, která je výslovně v mým modelu fyzikálně nepozorovatelná. A jak potom časovej posun hodin vydával za frekvenci. Ono to přemýšlení ve fyzikálních souvislostech takový fyzmatiky docela bolí a člověk se přitom až příliš snadno ztrapní. Maj to svý malý (v podobě postulátů) jistý - tak proč by se namáhali fyzikálním řešením?

SRNKA [11.9.05 - 22:23]
ZOE: ..Je až s podivem, že trvalo 40 let, než si někdo (Einstein) uvědomil, co to vlastně znamená. Tady je krásně vidět, jak silně je lidská mysl zatemněna zažitými paradigmaty.... No vidíš - a dalších sto let trvalo, než si lidi uvědomili, co si Einstein neuvědomil. Tady je krásně vidět...

ZOE [11.9.05 - 22:05]
SRNKA [11.9.05 - 21:41]Einstein neudělal jinou chybu, než že vzal výsledek, kterej se Lorentzovi osvědčil v jiný teorii (c = const) a použil ho jako ad-hoc postulát/předpoklad ve svý teorii.

Až na to, že Einstein si ty Lorentzovy vztahy sám poctivě odvodil, protože o rok staré Lorentzově práci v té době neměl ani ánung. Jeho teorie vzešla z úvah o symetrii mezi funkcí elektromotoru a alternátoru, které ho trápily již během jeho studií na polytechnice. A mimochodem c = konst. nevymyslel Einstein, ale Maxwell. Ono totiž z Maxwellově teorie vyplynulo c = 1/(mi(nula)*epsilon(nula))^(1/2), kde permitivita a permeabilita vakua jsou obě dvě konstanty. Ve všech soustavách Srnko ;o). Je až s podivem, že trvalo 40 let, než si někdo (Einstein) uvědomil, co to vlastně znamená. Tady je krásně vidět, jak silně je lidská mysl zatemněna zažitými paradigmaty.

SRNKA [11.9.05 - 22:02]
Pozice naprostý většiny oficiálních fyziků těží z toho, že patafyzici intuitivně tušej, že Einsteinův výsledek má hlubší logiku a snažej se k ní dospět tím, že ho vyvracej. To je ovšem přístup předem odsouzenj k neúspěchu - Fitzgerald - Lorentz - Einsteinovy rovnice sou dokonale prověřený jak experimentálně, tak v duchu konzistence svých vlastních NTPs. Pokud opravdu nerozumíte fyzikálnímu smyslu toho, co ty rovnice představujou, nemá smysl se pokoušet jejich platnost nějak omezit, natož vyvracet. Já ze svého nadhledu se těmi spórama relativistů a antirelativistů už akorád příjemně bavím.

SRNKA [11.9.05 - 21:53]
PENO: Jiná věc je, že Bryant taky tvrdí, co já - totiž lze odvodit třeba dilataci času bez použití Einsteinových postálátů. To odvození nyní máte (na rozdíl od mojeho) k dispozici - nic vám tedy nebrání ukázat: "ano, zde konkrétně je chyba v úvaze/sestavování/úpravách vzorce". Není nutné rozumovat, jaký patafyzik se to zase vynořil. Stačí se na to odvození podívat a předvést, kde v něm skutečně ta chyba je. Až dosud jste se vymlouvali, že jste to nemohli udělat, protože to dovození k dispozici nemáte, což teď ale není pravda, proto jsem ho sem taky nalinkoval.
Stran hodnocení Briantovy matematickýho hodnocení Einsteina se řídím celkovým náhledem na věc a blíže ho studovat nehodlám, protože mám odvození vlastní, podstatně jednodušší a funguje mi.

PENO [11.9.05 - 21:45]
SRNKA [11.9.05 - 21:40] Docela příjemně jsi překvapil, protože tam má Bryant velmi hrubou chybu a to právě v tom, kde dokazuje chybu (čistě matematickou, ne fyzikální) Einsteina, který to v kritizovaném místě má bez (matematické) chyby. Takže výjimečně souhlasím, Bryanta brát vážne nelze. Pak ale nevím, proč sem ty nesmysly linkuješ. Technická: Hele, já už místo "není to postulát" budu psát jen NTP, jo? Ušetřím si práci, ty tomu rozumět doufám budeš i tak :-)

SRNKA [11.9.05 - 21:41]
PEPEEK: Existuje přece celá řada dalších důvodů, proč se lidi nevyjadřujou ke všemu co vidí.
ZOE prostě nemusí vidět smysl v tom vás pořád dokola učit matematiku. Vaše řeči o fyzice sou nesmyslný tim víc, čim víc zabředáte do matematiky. Kdybyste se pořád nesnažil ohánět těma svejma vzorečkama, byl byste možná daleko úspěšnejší. Faktický jádro vaší teorie je totiž v zásadě správný.
PENO: Dokud bude Bryant tvrdit, že se Einstein mýlil, tak ho nebude nutný brát vážně. Einstein neudělal jinou chybu, než že vzal výsledek, kterej se Lorentzovi osvědčil v jiný teorii (c = const) a použil ho jako ad-hoc postulát/předpoklad ve svý teorii. Za to se z fyziky nevylučuje.

ZOE [11.9.05 - 19:34]
PEPEEEK [11.9.05 - 16:09] Nemáte pravdu : na SŠ školách se nevyučuje, že Lorentz odvodil „gama“ výraz u Pythagora......Tam je odvození transformací Lorentzovských jiným postupem…ale pořád to je Pythagoras ( a pootáčení soustav ).......já ukazuji všem jak odvodil Lorentz svůj „gama“ výraz z rovnoramenného trojúhelníka, nikoliv z Maxwellových rovnic.

Vy jste zkrátka stále nepochopil, že fyzikové využívají matematiku jako nástroj. Matematika sama o sobě určuje jen obecné vztahy mezi strukturami typu množina, skalár, vektor, tenzor, spinor, determinant, operátor, ..... . Žádné fyzikální skutečnosti ani zákonitosti z ní samy o sobě neplynou. Pythagoras nevěděl nic o fyzice, tím spíš ne o relativitě. Jediné, co ho zajímalo byla teorie čísel a geometrie trojúhelníka. Tvrdit, že Lorentz ukradl Pythagorovi nějakou fyziku je tudíž naprostý nesmyslný blábol. Lorentz jen využil obecně známé matematické vztahy k vyjádření zcela konkrétní fyzikální skutečnosti, stejně jako statisíce jiných fyziků denně vyuřívají výdobytky jež jim zanechaly generace matematiků. Kdykoliv nějaký fyzik použije např. nějakou funkci (což je při počtu fyziků na planetě asi tak milionkrát za den), také budete tvrdit, že okrádá Descarta, který přeci ty funkce před staletími vymyslel?

PENO [11.9.05 - 18:56]
PEPEEEK [11.9.05 - 18:42] Nestěžujte si na nedostatek důkazů, tohle je pod úroveň SŠ. Příspěvek PEPEEEK [11.9.05 - 17:28], vztah 1.1 má na úplně pravé straně veličinu tc, předtím je rovnítko a vlevo od tohoto rovnítka je vzoreček, ve kterém se tc vyskytuje vynásobené v čitateli a na první pohled to nesedí. Že 1 != 2 se nedokazuje, to fakt chcete moc. Už dříve jste se nechvalně proslavil výrokem, že v nějaké rovnici se pravá strana nerovná levé. To ale není algebra, sorry.

PENO [11.9.05 - 18:50]
SRNKA [11.9.05 - 18:34] Tebou uvedený text Einstein, Einstein's 1912 Manuscriptx on the Special Theory of Relativity (George Braziller, Inc, New York, 1996,2003), p.24-28." se na tebou (SRNKA [11.9.05 - 17:18]) odkazované stránce vůbec nevyskytuje, tak laskavě nelži, každý si může kliknout a vidět, že tam pramen není uveden. Takže oprávněně trvám na tom, že to je výkřik do tmy i na tom, že ty jsi lhář.

Už zase píšeš nesprávně postulát, ale všichni víme, že to píšeš schválně špatně a taky proč. Ale k věci. Já se ptal, jestli podle tebe p. Steven B. Bryant našel nebo nenašel u Einsteina chybu. Pokud našel, tak je pašák, pokud nenašel, tak neovládá algebru a je to patafyzik na druhou a nemá smysl se jím zabývat ani to sem postovat. Tak jak jej posuzuješ ty, když jsi to/ho sem nalinkovals?

BTW: Fyzikální teorie bez jakýchkoli předpokladů by nejspíš mohla být ta slavná teorie všeho, jinak neznám vůbec žádnou teorii, která předpoklady neobsahuje. Jo a samozřejmě Einsteinova TR žádné postuláty nemá.

No vzhledem k tomu, že se tady pohybuju už hodně let, tak asi zažiju i ten velký "proval", ovšem vím, že to bude jinak než si myslíš ty, resp. přesněji, než doufáš, že si myslíme my :-)))

SRNKA [11.9.05 - 18:37]
PENO: .se odkazuje na blíže nespecifikovanou práci (prostě neuvedl pramen) z roku 1912... Myslíš to A. Einstein, Einstein's 1912 Manuscriptx on the Special Theory of Relativity (George Braziller, Inc, New York, 1996,2003), p.24-28.?? Výkřiky do tmy tu generuješ akorád ty.
K tvojemu druhýmu dotazu už sem se částečně vyjádřil: výsledný transfromace sou správně - takže pokud někde v průběhu jejich odvozování Einstein udělal chybu, tak ji musel něčím vykompenzovat. Že lze tyto transformace odvodit z geometrie systému bez dodatečných "postulátů" a "předpokladů", o tom žádná. Jsem zvědav, jestli se budeš v tomhle auditu motat pod svým ID ještě za rok, až se to celý konečně provalí.
PEPEEK: Odzálohujte si prosím ty svoje výplody, bude se mazat...

PENO [11.9.05 - 18:22]
SRNKA [11.9.05 - 17:18] Pokud se článku "chyba" týká, tak se odkazuje na blíže nespecifikovanou práci (prostě neuvedl pramen) z roku 1912, takže k tomu není co říct, nelze to srovnat s pramenem, takže vůbec nevím, co tam Einstein psal, co ta lambda znamená a má-li nebo nemá tam omezení oboru na lambda != 0 například. Prostě výkřik do tmy, typický pro patafyziky. Přece nebudu probírat celý archiv Einsteina a hledat kterou práci měl asi kritik na mysli (i když uvedl aspoň rok), takhle se věda dělat nedá.

Ale velmi mě zaujal druhý článek This paper reveals the root cause of the mistake in Einstein's 1905 paper. It derives the time and length transformations, algebraically, revealing the problem of Einstein's mistreatment of the time "function" as an "equation." Moc by mě zajímalo, jestli si myslíš, že autor, tedy p. Steven B. Bryant, má nebo nemá v téhle věci pravdu, tedy jestli skutečně objevil v Einstenově práci z roku 1905 chybu, tak jak ji popisuje nebo to podle tebe chyba není. Budu velmi rád, když se k tomuhle vyjádříš, děkuji předem :-)

SRNKA [11.9.05 - 17:18]
Hoši sou už docela blízko, ale stále říkají Einsteinovu odvození "chyba", což je pochopitelně chyba:This paper reveals the root cause of the mistake in Einstein's 1905 paper. It derives the time and length transformations, algebraically, revealing the problem of Einstein's mistreatment of the time "function" as an "equation."

ANON [11.9.05 - 11:36]
PEPEEEK [11.9.05 - 11:00] Nevím z čeho hádáte, že jsem Vaši odpověď pomocí Pythagorovy věty nepochopil…když to jsem já, co už 20 let propaguji poznatek, že Lorentz ten „gama“ výraz tomu Pythagorovi „ukradl“.

Vy to možná 20 let propagujete, jenže vám jaksi uniklo, že na středních školách se to už nejméně 50 let vyučuje. Tam to ale, na rozdíl od vás, odvozují z toho Pythagora správně. Není nic jednoduššího než koupit si v krámě učebnici STR pro gymnázia a najít si to tam. To by udělal normální člověk - ne tak ovšem Navrátil.

Chápu, že pro Vás je zbytečné řešit už vyřešeného Lorentze.( i pro mě ). Já ovšem řeším nevyřešenou věc tj. návrh, že Lorentzova transformace je pouze nedokonalou ukázkou pootáčení soustav…on Lorentz právě pootočil tím svým „gama“ členem tu soustavu „s čárkou“ jen a právě o 45 stupňů tj. o odmocninu ze dvou … ukazuje to rovnice c = (odm. 2) . v ,ano, je jen pro jednu hodnotu.

ZOE [11.9.05 - 11:02] vám právě napověděl, jak na to jít, abyste to odvodil správně a aby toplatilo pro všechny rychlosti tak, jako v tom odvození v učebnici pro gymnázia.

protestuji, ten vyrobil Lorentz ad hock já své smysluplně zdůvodnil. Odmítám názor, že to jsou pseudovýrazy.

A opět jsme u toho, že vy vůbec netušíte, proč a jak byl ten Lorentzův vztah odvozen, neboť neznáte Maxwellovy rovnice a netušíte, jaké hrůzy by s elektromagnetismem udělal již jen velmi pomalý pohyb zdroje, kdyby neexistovala nějaká prostoročasová kompenzace. Tuto kompenzaci Lorentz právě nalezl a ve své podstatě ji skutečně odvodil z ortogonálního systému vektorů, pro nějž platí v matematice právě Pythagorova věta. Když si do netového vyhledávače zadáte jméno Lorentz, záhy zjistíte, že ten člověk se skutečně celý svůj život zabýval elektrodynamikou, nikoliv mechanikou, či dokonce relativitou.

Opět se velmi, velmi mýlíte. Lorentz a ani nikdo dodnes po něm nepochopil, že ten „gama“ výraz pochází z jevu pootáření soustav, v nichž se pohybuje testovací těleso vůči základní soustavě pozorovatele

Opět se samozřejmě mýlíte vy. Již několikrát jsem vám sdělil, že vlastní Lorentzova grupa je reprezentována grupou SO(3,1), což jsou právě rotace. Když nevěříte, přečtěte si nejprve nějakou vysokoškolskou učebnici STR a pak se teprv přijďte hádat. Řekl bych ale, že pak již nebudete mít o čem.

ZOE [11.9.05 - 11:02]
Pane Navrátile. Při vší úctě, tohle znám už nazpaměť. A znovu, už posté vám opakuji, že se za tím neskrývá žádná fyzika. Jsou to jen samoúčelné hříčky z čísly a navíc jsou plné logických chyb. Není z toho vůbec jasné, co nového ani co starého by jako to mělo fyzice přinést. Již ten prvotní obrázek je přeci špatně. Obě dvě odvěsny v trojúhelníku nemůžou vyjadřovat jednu a tutéž proměnnou "v". Pokud vám něco říká termín ze základní školy "podobnost trojúhelníků", pak by vám snad mělo být jasné, že použitím proměnné s fyzikálním významem rychlosti na obě dvě odvěsny docílíte jen toho, že se vám tam ta rychlost "v" začne chovat jako konstanta, neboť při její změně budete dostávat stále tytéž soběpodobné trojúhelníky, tj. vlastně z hlediska úhlových vztahů, stále jeden a tentýž trojúhelník. To je pravý důvod, proč vaše vztahy nefungují. Proč platí pouze pro případ v = konst. = c/2^(1/2). Když naopak jednu z odvěsen položíte rovnu konstantě (úplně libovolné), pak vám to teprv začne fungovat pro libovolné rychlosti, tj. generovat Lorentzovy transformace.

ZOE [10.9.05 - 20:19]
Pepeek: Vás jsem se ptal už několikár odkud že vzal Lorentz ten svůj relaticistický "gama" člen ?, a ...a právě jste odpoěvděl, že ten člen je na hovno...

Ptal jste se mě několikrát a já vám pokaždé odpověděl. Pokud jste tu odpověď s pomocí Pythagorovy věty nebyl schopen pochopit, neni to můj problém. Nyní jsem ale neodpovídal na Lorentze (ten funguje už 100 let naprosto bez chyb a odpočátku řešil přesně ten problém, pro který byl stvořen, tj. invarianci Maxwellových rovnic vzhledem k pohyblivým soustavám). Proto zde Lorentze absolutně vůbec neřešim. Lorentzovy transformace platí pro libovolné rychlosti menší než je rychlost světla. Na rozdíl od Vašich pseudovztahů, které platí vždy jen pro jednu jedinou hodnotu rychlosti a navíc nebyly odvozeny na základě žádných fyzikálních pohnutek, alébrž vymyšleny jen tak ad hoc pro Navrátilovo vlastní uspokojení.

Čili pro pomaleji chápající ještě jednou. Kritizuji tady Navrátilovu pseudomatematiku, nikoliv Lorentze.

ZOE [10.9.05 - 18:55]
Pepku. Když tu tvrdíš, že 1-v^2/c^2=v^2/c^2, nemůžeš se divit, že se ti tu všicni smějou. To nejsou fyzikální vztahy, to jsou jen v rovnicích zakamuflovaná čísla. Kdybys napsal 1-1/2 = 1/2, vyjde to úplně na stejno. Nic víc a nic méně z tvých "rovnic" totiž nevyplývá. Není za tím vůbec žádná fyzika, nic se z toho nedá vypočítat. Je to jen triviální matematická úloha pro žáčky tak třetí třídy vobecný.

PENO [10.9.05 - 17:01]
PEPEEEK [10.9.05 - 16:49] Ale ne. Ta částice má svou dobu života, ta je změřená. V soustavě Země dojde k dilataci času častice, takže částice v této soustavě má čas dopadnout na povrch a v soustavě částice dojde ke kontrakci délky (atmosféry), takže v čase do rozpadu stihne projít atmosférou a opět to dopadne v obou soustavách stejně. Dopadne na povrch, přestože by bez uvažování relativistických efektů by to neměl stihnout a rozpadnout se už nad povrchem.

PEPEEEK [10.9.05 - 16:07]
PENO : Na Vás otázka : ( nejdříve citace vašich slov : Mion letící atmosférou Země dosáhne povrchu ne proto, že na něj někdo zírá, ale proto, že v jeho LIS se Země pohybuje, v této soustavě se koná reálný pohyb, stejně jako v soustavě Země se koná pohyb mionu opět reálný. Pozorovaný pohyb je z různých míst různý,

Mion letící atmosférou Země dosáhne povrchu ne proto, že na něj někdo zírá, ale proto, že v jeho LIS se Země pohybuje v jeho LIS se Země pohybuje „k němu“ anebo „od něho“ ? čili on vyhodnotí dopplera „kratšího anebo delšího“ ? Dále : proto, že se pro něho Zem pohybuje proto on dosáhne povrchu ? a nezáleží mu na tom zda se Zem pohybuje od něj či k němu ? Mion vidí reálný pohyb Země a my vidíme reálný pohyb mionu … to ovšem nic neříká o tom zda má či může či né mion doletět až na povrch ( ? ) To zda může či nemůže ( důvody ) je jen naše pozemská dedukce a návrhy.

PENO [10.9.05 - 15:56]
Jinak k aktualizovanému záhlaví. Samozřejmě že ani jeden z apletů nemá s STR nic společného, naopak oba jsou s STR v přímém rozporu. Každý gymnazista ví proč.