Takhle vypadá 3D simulace Karmánovejch vírů za telefonním drátem, o kterých jsem se zmínil níže. Ty víry nejsou tak docela neškodný, jak by se mohlo zdát, protože můžou způsobit havárii různejch stožárů, věží i mostních konstrukcí (viz 8 MB AVI video pádu mostu 7. listopadu 1940 v údolí Tacoma Narrows u Pierce County ve státě Washington, USA), proto se pečlivě modelujou, aby se zjistily podmínky vzniku rezonančních kmitočtů.
Následující tři animace z oblasti hydrodynamiky znázorňujou počítačový simulace vzniku tzv. Karmánovejch vírů, který se tvořej za překážkama (díky nim např. zvučí ve větru telegrafní sloupy), Kelvinovy víry při přechodu z laminárního do turbulentního režimu (tzv. tranzientní režim proudění) a tzv. Rayleigh-Benard nestabilitu, ke který dojde při převrstvení dvou tekutin s rozdílnou hustotou, když se lehčí kapalina octne vespod (k čemuž docházá běžně při ohřívání vody v hrnci na plotně)
Víry v obláčku Bose-Einstein kondenátu sodíkovejch par mužou sloužit modelovej 3D příklad vírů ve vakuu. Obláček atomů je drženej v chladicím paprsku laseru (na schématu růžovou barvou) při teplotě několik desítek pikoKelvinů v magnetickým poli cívek iontový pasti (modře) a roztáčenej paprskama dalších dvou laserů (zeleně) tak, aby v něm došlo ke vzniků vírů. Ty jsou na rozdíl od vírů v běžnejch kapalinách rovný jako špagety (chybí mechanický ztráty v důsledku turbulence) a v pravidelnejch rozestupech (rychlostní gradient je kvantovanej). Při větši rychlosti vznikne fraktálně nová fáze, čili jeden velkej vír, ve kterým se v pravidelnejch rozestupech točí menší, atd..
Ta fraktálnost je při turbulenci v reálnejch kapalinách vyjádřená špatně, nicméně v určitým režimu toku ji lze pozorovat i při Kelvin-Helmholtzově nestabilitě..
Magnetická kapalina je směs jemnejch ferritovech částic a organický kapaliny stabilizovaná detergentem. Za normálního stavu je řidší než olej, ale v přítomnosti magnetickýho pole směs okamžitě zhoustne, protože se magnetický částice rychle uspořádaj podél siločar magnetickýho pole. Tím je daný použití magnetických kapalin např. v tzv. magnetických spojkách, ovládaných magnetickým polem.
V roce 1897 anglickej fyzik William Thompson objevil katodový paprsky, jejichž částice pojmenoval elektrony. Na animaci dole je paprsek elektronů drážděnej magnetem. Rychle letící elektrony v magnetický poli zakřivujou svoji dráhu kolmo ke směru magnetickejch siločar. Na obrázku vpravo je svazek elektronů, kterej je vypuštěnej přes slídový okénko urychlovače do vzduchu. Je na něm dobře vidět rozptylování paprsku v důsledku vzájemnýho odpuzování elektronů. Samotný elektrony nesvítěj, modrá barva je způsobená molekulama dusíku, který se srážkama s elektrony excitujou a vyzařujou modrý světlo.
Mezi paramagnetický látky s nepárovými elektrony v molekule patří i obyčejnej kyslík, kterej mezi pólama elektromagnetu tvoří slabej "fičák" (jde zviditelnit např. kouřem z cigarety) a v kapalným stavu je mezi ně silně přitahovanej.
Coanda efekt pojmenovanej podle rumunskýho aerodynamika Henri-Marie Coandy (1885-1972).patří do skupiny hydrodynamickejch paradoxů, který mají úzkou souvislost aji s chováním a nestabilitou vakua. Při obtejkání zkřivenýho povrchu má proud tendenci sledovat zakřivenej povrch. Pokud se nám podaří při vylívání hrníčku polít okraj, pramínek dokáže sledovat zakřivenej povrch až na dno. Proto by neměla mít vnitřní stěna hubička konviček konkávní, ale konvexní tvar a končit rovným ostřím, čehož bychom si měli všímat, už když si vybíráme čajovej servis v obchodě. Naopak nadzvuková dýza leteckýho motoru nebo parní turbíny nikdy nemůže správně fungovat, pokud nemá ústí rozšířený do hubičky tak, aby se u něj netvořila rázová vlna, z téhož důvodu je zakřivená odtoková hrana vrtulí a křídel letadla.
Proud částic má tendenci zakřivenej povrch ještě dál ohýbat a svinout do ruličky tím víc, čím je intenzita prouděni vyšší. Tenhle efekt vede ke tvorbě nestabilit a vírů a je využívanej v desítkách patentů a průmyslovejch aplikací, např. vývěva, jazýčkový hudební nástroje (klarinet, fagot), hydrodynamický směšovače, fixírky a rozprašovače, ventilátory klimatizací, nebo náporový pulzní motory pro letecký modely. Proud v ústí trysky si totiž vybírá jeden ze dvou směrů zakřivení náhodně, čemuž se dá napomoct kladnou zpětnou vazbou z obtokovýho kanálku. Pak při určitý limitní rychlosti dojde k překlopení směru proudění a vzniku rázu, kterej promísí kapalinu, popř. způsobí zážeh spalovací směsi. Pulsní proudovej motor dělá příšernej rachot, proto je ve větším měřítku nepužitelnej, ale obejde se bez poruchovejch pohyblivejch částí.
Vysoký budovy a terénní překážky můžou tvořit nejenom stín pro šíření elektromagnetickejch vln, ale můžou zhoršovat příjem i v důsledku rozptylu světla na hranách. To se projevuje tvorbou duchů a falešnejch zdrojů signálu, podobně jako okolní antény můžou rušit příjem i tehdy, když jsou po směru příjmu signálu. Pro šíření centimetrových mikrovln používaných v sítích GMS můžou podstatnou překážku tvořit aji mlha a kapky deště, proto je za deště na mobilu horší příjem.
V oblasti kolem rozsáhlejch vodních ploch (např. Kanadskejch jezer) se v zímě projevuje tzv. jezerní sěžení, kde se na návětrným břehu hromadí sníh tvořenej vodou z odpařený vodní plochy. Současně tam roste průměrná teplota v důsledku kondenzačního tepla spotřebovanýho na mrznutí ledu. Je to v podstatě podobnej efekt jako má moře v přímořskejch oblastech - oproti kontinentálnímu podnebí tepelná kapacita vody vyrovnává teplotní a srážkový rozdíly .
Když do supratekutého helia při teplotě pod 2 K vložíte kapiláru spodkem pod hladinu, helium začne při osvětlení kapiláry jedním koncem tryskat vzhůru nad hladinu. Bohužel, perpetuum mobile se ani v tomto případě nekoná, protože k tomu ke vzniku fontány došlo potřebujete právě teplotní gradient, supratekutost hélia akorád umožňuje jeho účinek zkoncentrovat do jednoho místa. Jinak ten mechanismus je podobnej jako při každý teplotní konvekci, kdy se část kapaliny uprostřed nádoby dere nahoru, aby udělala místo studenější, kapilára tu konvekci usměrní.
Na obrázku vlevo je fontánka helllia vyfotografovaná Alenem v 70. letech.Výška tý fontánky je ostatně mnohem menší, než se v populárních výkladech k tomuhle jevu kreslí, je to jen pár milimetrů převýšení nad hladinou. Aby ten jev fungoval výrazně, musí se uvnitř kapiláry topit odporovým drátem a ten pokus uspořádat trochu jinak (viz obr. vpravo).
Jak známo, modrá barva denní oblohy je způsobená tzv. Rayleighovym rozptylem krátkovlnnýho světla na fluktuacích hustoty atmosféry, což de znázornit následujícím Java appletem (linky a návod k instalaci Javy lze nalézt zde nebo zde). Např. na Měsíci není žádná atmosféra, proto je tam obloha černá jako bota. Z toho vyplývá, že prakticky veškerá barva oblohy je způsobená rozptýleným světlem - pak je ovšem otázka, proč obloha neni fialová - vždyť fialový světlo se musí rozptylovat nejlíp?
Důvod je ten, že se zkracující vlnovou délkou současně rychle klesá citlivost lidskýho oka, která má maximum v oblasti, ke evolučně vznikla potřeba rozeznávat co nejvíc barevnejch detailů - čili ve žlutozelený oblasti, odpovídající barvě stepní vegetace. V zelený oblasti současně leží maximum intenzity slunečního záření - zelená barva rostlin vznikla zase jako evoluční přizpůsobení vlnovým délkám slunečního světla. Rostliny z něj vychytávají energii dvoufotonovou absorbcí, čímž pokrývaj oblast červenýho i modrý části spektra ve dvou vlnovejch délkách. Je pravděpodobný, že dvoufotonová absorbce chlorofylu dnešních kytek je improvizace s ohledem na měnící se světelný podmínky v průběhu vývoje života na Zemi. Původní prokaryotní rostliny - sinice (tzv. cyanobaktérie, Cyanophyta) maji barvu modrou (sinavou), odrážející líp UV záření, naopak mořský řasy rostoucí v hloubkách, kam dopadá jen modrý rozptýlený světlo mají naopak tmavočervenou barvu (ruduchy, Rhodophyta). Kombinace křivek citlivosti lidského oka a intenzity vlnový délky rozptýlenýho světla dává výslednou azurovou barvu oblohy jako příklad metamerie, protože azurová barva může vznikat různýma kombinacema barev ve spektru.
Chybička se občas vloudí, ale hlavně, že nechybí její zdůvodnění...:o) (Z anglického originálu Big Book Of Knowledge, vydaného nakladatelstvím Dorling Kindersley Limited, Londýn 1994, přeložily Jarmila Hrabinová a Marianna Krtilová..... Odpovědná redaktorka Alena Krupauerová. Vydalo OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s.r.o. v roce 2000)
Na Gadgets Živě.cz můžete najít recenzi setrvačníkový hračky Powerball. Moc se tam ale nedočtete o principu jeho funkce. Je to vlastně obrácenej princip k precesi, což je zajímavej rotační pohyb, kterej vykonává roztočenej setrvačník podepřenej mimo těžiště, aby nemusel snížit otáčky (viz video níže). Powerball funguje právě vopačně: umělým vnucuváním precesního pohybu naopak jeho setrvačník roztáčíme.
Princip Powerballu má kupodivu úzkej vztah k teorii relativity, vzniku elektrickýho náboje a samotný teorii pole. Lze ukázat, že mřížka složená z navzájem kolmejch setrvačníků klade odpor svým deformacím, pokud jsou setrvačníky roztočený, resp. pokus o její rozkmitání vede k roztočení setrvačníků podobně, jako v případě hračky PowerBall. Energie vložená rozkmitáním pole se pak akumuluje do vnitřního pohybu gravitačních smyček, který tvoří vakuum. To se pak chová jako elastická soustava vzájemně se odpuzujících hmotnejch bodů (tzv EM mřížka), jakási nekonečně elastická želatina.
Hmotný body zde představujou samotný vibrace časoprostoru (čili gravitační vlny), který vzájemným pohybem vůči sobě vytvářej gravitační pole. Vzájemnej pohyb vibrací hmotnejch bodů odpovídá rotačnímu pohybu soustavy setrvačníků, který se vzájemně uváděj do precesního pohybu a tím se navzájem roztáčej (tzv. abelovský poruchy pole jsou vůči sobě vázený rotačně translační symetrií). Na proces urychlování hmotných částic se pak můžeme dívat jako na proces rozkmitávání mřížky, čili na roztáčení setrvačníků, čímž současně vzrůstá setrvačnost pole vůči dalšímu zrychlování, proto při urychlování částic roste jejich "hmotnost". Torzní výklad relativistickejch jevů neni jedinej, jde ho vysvětlit i na základě kvantově mechanickýho pohledu (autofokusace vln nehomogenitami vakua), jaxi ukážeme později, v zásadě jde ale stále o popis vzájemnýho pohybu soustavy hmotných bodů, jakýsi gumový pěny, která přitom neni tvořená ničim jiným, než svejma vlastníma torzníma deformacema.
DREAD je novej zbraňovej systém, vystřelující malý kuličky po dávkách odstředivou silou z roztočenýho zásobníku. Podobný vynálezy se zkoušely už za II. světový války, pochopitelně bez úspěchu.
Brownův pohyb objevil v roce 1827 skotskej botanik na zrníčkách pylu okrasný kytky původem ze severní Ameriky Lokanka lepá (Clarkia pulchella) pomocí lupy. Video vpravo patří naopak mezi jedno z posledních pozorování systému nanočástic olova v hliníku pomocí elektronovýho mikroskopu při cca 140 000 násobným zvětšení. Za teploty nad bodem táním olova se kapky olova v hliníku živě pohybujou, ačkoliv samotnej hliník je za týhle teploty ještě v tuhým stavu, je to tedy vlastně ukázka Brownova pohybu v tuhý fázi. Díky tomu můžou při zahřívání příměsi v kovech docela rychle difundovat, i když všechny složky zůstávaj v tuhým stavu.
Úder blesku do stromu vzdáleného asi 3 metry (1,14 Mb, WMV) z rozsáhlého seznamu odkazů na zajímavá videa bouřkovejch jevů a tornád z webu Parhelia. Kvalitní video několikanásobný úderu blesku do televizní věže dokazující, že přísloví „blesk nikdy neuhodí do stejného místa dvakrát“ neplatí. Obzvlášť ten "tichej" třetí blesk měl silnej náběh na tvorbu tzv. kulovýho blesku, opravdu doporučuju shlédnout všem, kdo se o problematiku jeho vzniku zajímaj (3,61 MB WMV). Úder blesku do hotelu v Kansasu, ve vzdálenosti asi 500 metrů (5Mb MPEG). Tornádo, které odnese budovu filmované z velké blízkosti (4,87 Mb WMV). Záběry velmi vzácného dvojitého tornáda ve vysoké výšce (funnel cloud 368 kb MOV)
Je zajímavý, že ačkoliv Brownův pohyb je přímej důsledek pohybu molekul (jak ukázal Albert Einstein v roce 1905), je možný ho pozorovat pouhým okem v některejch málo viskózních kapalinách, např. pomocí práškový síry plavající v sirouhlíku. Pokud byste tedy chtěli někomu dokázat, že existujou molekuly bez jakejchkoliv dalších pomůcek, tohle je jedna z mála možností, jak to předvést. Samozřejmě mnohem lehčejc jde Brownův pohyb pozorovat pod mikroskopem, na obrázku vpravo je animace pohybu kapiček tuku ve zředěným mlíce při 1000x zvětšení.
Pokud nemáte ani mikroskop, můžete si pomoct difrakčními jevy laserovýho paprsku, který dokážou zvýraznit i malý objekty (třeba jamky na vypáleným CD) a zvýraznit jejich pohyb. Když budete pouštět světlo laserovýho ukazovátka přes nádobku se zředěnou smetanou do kávy, latexem nebo mlíkem, bude vám paprsek promítanej na stěnu v dostatečný vzdálenosti zřetelně jiskřit a mihotat se v důsledku změn lomu světla na pohybujících se částečkách. Na obrázku dole je vidět zřetelně tzv. Tyndallův jev, čili dráhu laserovýho paprsku zviditelněnou rozptylem světla na částečkách disperze. Brownův pohyb může taky sloužit jako model všech kvantovejch jevů, čili rozptylu světla a hmoty částic na drobnejch fluktuacích hustoty vakua (ty jsou ovšem ještě nejmíň 10E-30x menší, než Brownův pohyb v kapaliněm, maji rozměr srovnatelnej s tzv. Planckovou délkou 1,6 . 10E-36 m).
Atmosféra Venuše je velmi hustá, tvořená z větší části kysličníkem uhličitym, na povrchu je tlak skoro 100 atmosfér. Za normální teploty by tam byl oxid uhličitej v kapalným stavu, ale v důsledku silnýho skleníkovýho efektu je povrch Venuše rozžhavenej místama až na 450 - 600 °C. Z pohledu dalekohledem je neprůhledná a žlutá, teprve radarovej snímek odhalí povrchový detaily planety. Sovětský sondě Venera 13 se přesto podařilo na planetě přistát a pořídit odsud pár snímků nejbližšího okolí, než sonda shořela. Z povrchu Venuše je atmosféra stejně kalná a žlutá, jako z vesmíru.
Na struktuře olověnejch broků v plochý misce můžete při opatrným potřásání studovat procesy, který doprovázej krystalizaci látek při žíhání - např. vznik a růst tzv. krystalovejch poruch a dislokací. Jelikož dislokace a nepravidlenosti krystaly zpevňujou a dávaj jim charakter amorfního skla, většina látek při zahřívání rekrystalizuje a měkne. Dislokace se v krystalu obnoví prudkým ochlazením (zakalením) nebo mechanickou deformací (kováním). Proto je např. obtížný vyžíhanej měděnej drát ohnout dvakrát v tom samým místě.
Interferenční barvy mýdlovejch bublin nebo olejovejch skvrn na vodě jde zafixovat na černým pauzovacím papíře s použitím procedury popsaný zde. Olejovou skrvnu stáhnete papírem z pánvičky naplněný vodou, do který kápnete trochu laku na nehty a vysušíte.
Struktura povrchu křídla motýla Morpho Morpho z Kostariky. Délka šupin je asi 0.1 mm, jsou pokrytý rýhama o rozteči 0.1 μm, který způsobujou lom světla a dávaj křídlům jejich perleťový zbarvení.
Duha tvořená ledovejma šestibokejma krystalkama vody má často nepravidlnej tvar, popř. ji tvořej oblouky obrácený "vzhůru nohama". Dole je výsledek počítačový simulace a MPEG video 1 (3.2 MB), 2
Člověk má obvykle tendenci litovat ubohý stromečky, který rostou křivě pod náporama horskejch větrů. Ale ony tak rostou schválně! Jejich kmen pak lépe odolává mechanickýmu napětí a zlomení.
Fotovoltaický články - to není zdaleka jen křemík. Mnohem úspěšnější se může ukázat koncepce, využívající mikrokrystalický částice dalších polovodičů, např. oxidu titaničitýho, který jsou nabíjený energií, barviva, zachycenýho na jeho povrchu (tzv. Gratezelovy články). Takový bariva můžou bejt velice levný (známej ftalocyanin je tmavomodrá barva známá z propisovaček a CDR médií) a současně jsou extrémně stabilní (jistě víte jak vypadá vyšisovanej plakát po několika letech - jediná zbývající barva je modrá, ktrou tvoří právě ftalocyanin). Ftalocyanin je jednou z chemicky nejodolnějších organických látek a je to chemicky velmi podobná chlorofylu (zelenýmu listovýmu barvivu), akorád místo hořčíku obsahuje jiný kovy, např. měď nebo křemík.
Na obrázku nahoře je experimentální 22 W solární panel 0,6 x 0,9 m, vyráběnej v Austrálii Gratezolovou technologíí, s účinností kolem 5%. To není tak špatné, protože podobnou účinnost mají články napařovaným (amorfním) křemíkem, kterí jsou výrobně o dost náročnejší.
Ukázka tzv. stromovejch fraktálů který vznikaj jako důsledek videofeedbacku mezi dvěma monitorama s prokládaným řádkováním a polopropustnym zrcadlem. Tady najdete interaktivní Flash animaci pro jejich generování.
Co se stane, když namíříte kameru na monitor? Vznikne tzv. videofeedback, čili pozitivní zpětná vazba se zpožděním, který závisí na celý řadě faktorů. Jde ji využít k různejm zajímavejm videoperfomancím v reálným čase při generování fraktálů a k simulacím chaosu a buněčnejm automatům. Celej systém jde vylepšir přidáním zrcadel...
Ukázka propagace dvou vlnovejch balíků proti sobě (video nastartujete přejetím myší). Podobným způsobem se šířej všechny bosonové částice, můžou se vzájemně prostupovat bez ohledu na Pauliho vylučovací princip, kterej zakazuje výskyt dvou částic na jednom místě. Interaktivně si můžete vyzkoušet vektorovou animaci v DHTML (vyžaduje MSIE, jde ladit tažením myši přes strunu a zdroje kmitů vodorovným a svislým směrem). Další videa k vlnový mechanice naleznete zde.
Je radioaktivita vidět? Pokud je vysoká, tak je skutečně možný ji spatřit pouhym okem. Na fotkách je plutoniová kuličková peleta, žhnoucí svou vlastní radioaktivitou v jádře rychlýho množivýho reaktoru. Radioaktivita se projevuje slabym modrým brzdným záření, který vydávaj částice, když se ve vzduchu brzdí na rychlost světla (tzv. Čerenkovovo záření). Ještě líp je to záření vidět na uranovejch palivovejch tyčích, vytaženejch z reaktoru do bazénu s vodou, ve kterým se nechá vyzářit hlavní podíl krátce žijících radioizotopů, který se při provozu v uranu v palivu nahromadily.
Pokud máte po ruce polarizační fólii, můžete se přes ni zkusit podívat na celofán, zjistíte přitom, že i bezbarvá celofánová fólie bude hýřit barvama. Celofán je čistá celulóza, základní součást dřeva a papíru, chemicky zpracovaná do formy průhlednejch fólií. Ty jsou tvořený dlouhejma spirálovitejma žetězcema a proto vykazujou tzv. dvojlom, rychlost polarizovaný světla závisí na směru, ve kterým dopadá na vrstvu celulózy, podobně jako rychlost běhu brambořištěm bude záviset na tom, zda si vyberete směr kolmo nebo podíl brázd. Rozdíl v rychlostech světla je přičina interferenčních jevů, podobně jako na mejdlový bublině, proto fólie prosvítá v polarizovaným světle barevně.
Uvedenej jev lze využít i jinak - Keigo Iizuka z University of Toronto v Kanadě objevil, že pokud se na obraz na LCD monitoru přiloží celofánová fólie a výsledek se pozoruje polarizačníma bejlema s navzájem kolmejma fóliema, dojde k posunu obrazů, takže i obyčejnej LCD monitor bde působit prostorovým dojmem. Ten efekt není novej, ale až doposud se k posunu obrazů používal drahá půlvlnová interferenční fólie, schopná posunut obraz právě o polovinu vlnový délky. Zpoždění světla v celofánu dokáže tuhle fólii nahradit mnohem levnějším materiálem, takže si 3D displej může vyzkoušet každej, kdo má poruce polarizační fólii podle návodu na internetu.
Revoluce v kuchyni - automat pro vaření vajec naměkko
Naplňte nádržku vodou a do držáku umístěte vejce (rameno můžete kvůli bezpečnosti otočit do svislé polohy). Větší váha je nyní díky nádržce na kratší polovině ramena. Vejce se musí celé ponořit do vody a řetízek přitom zůstává povolený. Voda začne vytékat z nádržky a vajíčko se pomalu vynořuje z vody. Jakmile ale vyvažovací zařízení klesne pod horizontální rovinu, olůvko sklouzne na konec drátku a vajíčko z vody vytáhne (princip páky). Abyste se stali mistry ve vaření vajec natvrdo, nahniličko a naměkko, musíte systém nastavit tak, aby v rovnovážné poloze zůstával 4 minuty (po tu dobu musí z nádržky vytékat voda). Jakmile se vám to podaří, můžete na vyvažovacím zařízením udělat pro olůvko rysku rovnovážné polohy. Posouváním olůvka ke konci ramene volíte „více naměkko“, ke středu naopak „natvrdo“.
Řešení SplashPower nevyžaduje, aby byl při nabíjení mobil připojen k nabíječce kabelem.
Stránka se zajímavý akustický výzkumy, jako třeba Závislost výšky tónu na tloušťce ledu. Tlustá vstva ledu vydává při dopadu hlubší tón. Vpravo je pro změnu hlasitost zvuku různejch druhů vysavačů...
Zvuk silnějšího ledu (755 kB) Zvuk velmi tenkého ledu (168 kB ) Chůze po zmrzlém sněhu (862 kB)
Atomy stroncia se při hluboký teplotě (pod 250 nK) v šesti zkříženejch paprscích laseru samovolně uspořádávaj do umělýho krystalu ve tvaru kostky, modře svítěj a pohybujou se přitom rychlosti 10 - 15 cm/sec. Svícením na atomy dojde paradoxně k jejich ochlazení - fór je v tom, že světlo laseru má přesně vyladěnou vlnovou délku, která je průběžně udržovaná těsně nižší, než odpovídá vlnový délce, na který ionty absorbujou. Pak záleží už i na jejich relativní rychlosti: atomy který se pohybujou proti světlu laseru maji větší šanci, že zachytěj jeho světlo. Jelikož foton je pak atomem vyzářenej v náhodným směru, střední rychlost atomu se sníží a pak stačí celej proces zopakovat, aby došlo k téměř úplnýmu zastavení pohybu atomu.
Silně chlazený atomy samovolně vytvářej obláčky, který se chovaj jako jedinej vlnící se atom- vzájemě kmitaj a vyměňujou si přitom jednotlivý atomy, tvoří tzv. bosonový kondenzát. Každej obláček obsahuje jen několik stovek tisíc atomů stroncia - atomy v něm jsou slepený do dvojic pouze slabejma spin-spinovejma interakcema, způsobený vnitřní rotací elektronů, proto stačí nepatrný zvýšení teploty a tahle zvláštní struktura se rozpadne. Princip laserového ochlazování si můžete vyzkoušet na přiloženém Java appletu.
Pelamis je vlnolamovej konvertor pro získávání energie z mořskejch vln. Obrázky dole tvořej linky na videa z modelu provozní velikosti - vpravo dole je test hydraulický jednotky, která se používá pro konverzi mechanický energie na elektrickou.
Leksellův gamma nůž (LGN) je technologie nahrazující klasickou operaci při odstraňování nitrolebních lézí (nádorů, cévních malformací) a vyrábí ho jako jediná na světě fa. ELEKTA ve Švédsku. První LGN se 179 zdroji záření byl instalován pro experimentální účely ve Stockholmu v 60. letech. Teprve v roce 1974 byl instalován druhej LGN, taky ve Stockholmu, použitelný k léčbě. LGN se skládá z radiační jednotky ukrývající 201 zdrojů gama záření sbíhajících se do jednoho ohniska, čtyřmi vyměnitelnými kolimačními helmicemi a stabilizačním lůžkem. Princip LGN je docela jednoduchej - jde o ocelovou helmici vybavenou sadou zářičů, které vytvářejí průměr ohniska 4, 8, 14 nebo 18 mm. Pokud je oblast v blízkosti kritických struktur, jako je třeba oční čočka, oční nerv nebo mozkový kmen, je možné tvar ohniska modifikovat tak, aby kritické místo nezasáhlo zaslepením některých z 201 zdrojů záření wolframovými zátkami, tzv. plugy. Zdrojem gama záření je radionuklid 60Co, cyklus výměny kobaltových zdrojů gamma záření je necelých 7 let a dovážej se z USA. LGN lze v případě nouze odstavit pěti možnými způsoby.
Zkuste chytit neviditelné záření. Potřebujete k tomu kus suchého ledu (dosáhne teploty - 30 °C, obyčejný led s 0 °C je příliš "teplý"), líh, čistou zavařovací sklenici s plechovým uzávěrem, filtrační papír, černý samet a silný zdroj světla. Pokus je třeba provádět v zatemněné místnosti. Z černého sametu vystřihněte kolečko a vlepte ho dovnitř plechového víčka od sklenice. Na dno zavařovací sklenice vlepte kolečko vystřižené z filtračního papíru. Pak do sklenice nakapejte tolik lihu, aby se papír nasytil, ale nedělaly se loužičky. Sklenici pevně uzavřete a postavte ji víčkem dolů na kus suchého ledu. Zhasněte a v naprosté temnotě posviťte z boku na sklenici. Trpělivě počkejte několik minut, než se z lihových par ve sklenici vytvoří lehounká mlha.
Budete-li mít štěstí, objeví se v kuželu světla poblíž černého dna občas bílá stopa. Právě jste na vlastní oči viděli neviditelné kosmické záření, které prošlo vaší experimentální mlžnou komorou. Přesněji řečeno, viděli jste dráhu, kterou částice prolétla. Ionty vzniklé průletem ionizující částice se staly kondenzačními jádry, na kterých se srazila pára, a dráha částice vytvořená z droboulinkých kapiček kapaliny se tak stala viditelnou. Video na obrázku obsahuje spoustu částic vyletujících z radioaktivního zářiče, kterej lze např. získat za hlásíče kouře, nebo ze svítících ručiček leteckýho přístroje či starýho budíku.
Těleso turbíny ve strojovně JE Temelín je dlouhý 60 m a v plným provozu má 3000 otáček/minutu. Největší turbína na světě pochází taky z Plzeňský Škodovky a pohání 1500 MW blok francouzský jaderný elektrárny Chooz B.
Pořiďte si magnetickej urychlovač částic....
Počítačovej model srážky dvou galaxií se od předchozích liší tím, že bere v úvahu tlak záření, který vzníká při srážce a výsledek rozmetá. Spíš než co jiného je dokladem toho, že spočítat de cokoliv, pokud je k dispozici dost výpočetního času - ale je to aspoň hezký a barevný..... Link pod animací vede na 40 MB video v původním rozlišení.
První průmyslově vyráběná žárovka s uhlíkovým vláknem a životností asi 2000 hodin, patentovaná v roce 1900. Thomas Alva Edison (1847-1931) do jejího vývoje investoval 50,000 dolarů a během jednoho roku zorganizoval 6000 pokusů, který vedly k vývoji uhlíkovýho vlákna s přijatelnou životností. Naživo u nás bylo možný spatřit původní uhlíkový žárovky jako součást expozice betlému ve východočeskejch Třebechovicích.
Teplovzdušnej Stirlingův motor představuje alternativní cestu k využití solární energie, v USA testovanou pod patronací prezidenta Bushe (11 MB MOV video)
Prototypy modulárních robotickejch systémů, schopnejch tvořit libovolně velký celky
Samohybnej šestinohej brouk dokáže vyvinout vysokou rychlost. Vpravo je autonomní robot na solární pohon, schopnej pohybu napříč oceánem.
Tenhle robotík vypadá neohrabaně ale prostřednictvím umělý neuronový sítě dokáže přizpůsobit charakter "chůze" různýmu terénu tak, aby se po něm začal pohybovat co nejrychleji. Vpravo je průzkumnej robotickej systém se samonaváděcíma kamerama. Jeho dálkově řízený průzkumný jednotky jsou menší než plechovka od Coly.
Tady už tak trochu končí sranda - spácháte-li přestupek, robotí hromotluk po vás skočí a lapne i s autem. Link vede na 540 kB MPEG video.
Robotický systémy ve spojení s neuroprocesory pro dynamický ropoznávání obrazu hrajou hokej, chytaj míček nebo váleček...
Nejjednodušší mechanický plavací zvíře má tři články a v silikonovým oleji je schopný plavat vlnivym pohybem rychlostí 12 cm/minutu. Do podobný kategorie patří mechanická baktérie, která má místo bičíku spirálovitej šroub a robostrider, čili mechanická vodoměrka, o kterejch sem se tu již zmiňoval. Obrázky níže jsou opět linky na videa.
V infračerveným slunečním spektru tvoří hlavní podíl Fraunhoferovejch linií (viz SRNKA [29.12.05 - 10:11]) vzdušnej kyslík ze zemský atmosféry. Jeho spektrální čáry poznáte snadno, jelikož tvoří dublety. Kyslík je paramagnetickej a přechody jeho elektronů v atomovým obalu tvořej spektrální čáry, který podléhaj štěpení v důsledku precesního pohybu elektronovejch spinů v magnetickým poli samotnýho atomu kyslíku podobně jako se komíhá roztočená káča v přitažlivým poli země. Komíhavej pohyb elektronů způsobuje rozštěpení elektronovejch hladin na dvojice, tzv. dublety. Spektrální čáry jsou tudíž důkazem toho, že elektron není bodová částice, protože má vnitřní moment rotace, kterej se přičítá a odčítá k rotací elektronu kolem atomu.
V ultrafialový oblasti naopak sluneční spektrum vykazuje spoustu jemnej čar, z nichž většina patří spektru železa. Slunce je vzhledem je svýmu stáří hvězda druhý až třetí generace, která neni tvořená pouze vodíkem vzniklým bezprostředně po inflaci vesmíru, ale částečně i materiálem, kterej už byl jednou prohnanej fůzní reakcí plynnýho vodíku při explozi supernovy, která obyčejně obsahuje hodně železa, který tvoří popel fůzních reakcí v konečným stádiu supernovy. Většina železa se při vzniku sluneční soustavy odstředivou silou dostala na okraj plynoprachový mlhoviny a vytvořila planety, ale část železa ve Slunci zvostala (podle některejch teorií slunce dokonce tvoří samotný kovový jádro původní supernovy) a je neustále vyvrhovaný v částicích solárního větru jako vysoce ionizovaný jádra atomů železa. Spektrální čáry nám tudíž můžou odhalit hodně informací i vzdálený historii hvězd.
Na astronomickejch zrcadlech byste se neměli válet - už proto, že je svou teplotou pěkně zdeformujete... Fotka je současně ukázka citlivosti technik, používanej pro proměřování jejich deformace.
Při výrobě buřtguláše si můžete vyzkoušet jednoduchej pokus se samovolnym uspořádáním koleček salámu do pravidelný struktury na vodní hladině v důsledku působení kapilárních sil.
Sluneční spektrum v rozmezí 296 -1300 nm v ultravysokým rozlišení (link pod obrázkem vede na 2,7 MB JPEG). Tmavý čáry sou tzv. Fraunhoferovy absorční linie a tvoří je především absorbce světla plyny ve sluneční atmosféře. Na jejich základě jde dokázat přítomnost celý řady prvků na Slunci ale i na dalších hvězdách.
Glaserova bublinová komora je v principu jednoduchý zařízení, který tvoří nádoba s kapalným vodíkem (s příměsí neonu), obvykle obklopená cívkama tvořící rovnoměrný magnetický pole. Odčerpáváním vodíku pístem se v ní krátkodobě vytvoří takovej podtlak, aby vodík tvořil přehřátou kapalinu, která malým popudem přechází do varu. Ionizující částice, který do ní vletí pak tvoří dráhy řetízkovitejch bublinek, který jde snadno vyfotografovat a proměřovat. Na obrázku vprostřed je sprška gamma záření, který je doprovázený materializací na elektrony a pozitrony. Jejich dráhy v magnetickým poli končí kudrlinkama, protože částice mají opačnej EMG náboj. Animace vpravo zobrazuje mechanismus materializace gamma záření ve vakuu, kterej připomíná tvorbu dvojic vírů v kapalině, pokud do ní dopadne šplíchanec energie.
Srovnání poměrný velikosti jasnejch hvězd na noční obloze. Tzv. rudej veleobr Antares v souhvězdí Škorpiona má 8x větší průměr, než činí vzdálenost Země od Slunce (čili 8 x 150 milónů km). Má ale nízkou povrchovou teplotu a je úplně řiďoučkej, proto je jen 10 - 15x těžší než Slunce a vyzařuje asi 40.000x víc energie. Rigel je žhavej obr třídy B s povrchovou teplotou asi 20.000 °C star v souhvězdí Oriona. Má průměr šedesáti Sluncí, 15 - 20 x větší hmotnost a skoro 70 000 x vyšší svítivost (na Zemi by od Riegela v pozici Slunce dopadal příkon 100 MW/m2). Většinu takovejch obrovskejch hvězd čeká špatnej konec, protože časem explodujou jako supernovy.
Vega je pátá nejjasnější hvězda oblohy (na obloze viditelný ze severní polokoule je třetí nejjasnější po Siriusu A a Arkturu) v souhvězdí Lyry, protože leží poměrně "blízko", vzdálená asi 25.3 světelnejch let od sluneční soustavy. Je to poměrně mladá hvězda, stará asi 350 mil. let a jako planeta Saturn je obklopená systémem prachovejch prstenců, ze kterejch se časem mužou začít tvořit planety. Je asi 3x větší než Slunce a svítí 60x jasnějc, protože má 2x vyšší povrchovou teplotu.
Počítačová simulace kvantově mechanickejch vln a jejich interference názorně ukazuje, jak je energie hmotnejch částic skládaná z tisíců drobnejch vibrací vakua. Základní kvantově mechanický jevy (pohyb částice v potenciálový jámě, tunelování přes bariéru nebo její rozklad na dvojštěrbině) si můžete názorně prostudovat na tomhle interaktivním Java appletu.
Tzv. plazmovej míč slouží často jako dynamickej dekorativní předmět a tvoři ho skleněná koule, do který zasahuje elektroda nabitá na vysokofrekvenční střídavý napětí. Sklo je lehce elektricky vodivý a proto pro střídavý napětí představuje desku kondenzátoru, přes kterej se elektromagnetický vlny vyzařujou do okolí. Procházející proud je zvýrazněnej mihotajícími se provazci zředěný plasmy, protože ionizovanej plyn je vodivější než okolí a proud se nešíří rovnoměrně. Za normálního tlaku ale plyny voději málo a efekt je nevýraznej (viz obr. níže), protože se ionizovaný atomy svý energie zbavujou vzájemnejma srážkama rychlejc, než se stačí energie vyzářit v podobě fotonů. Výjimku tvoří hélium, který je natolik lehký, že se chová jako vzduch při desetinovým tlaku, proto se koule občas plní héliem. Žárovka obsahuje směs dusíku a argonu pdo sníženým tlakem, aby se při zahřátí nenatlakovala, proto jde sršení plazmový koule pozorovat i v žárovce připojený na vysokofrekvenční zdroj vysokýho napětí.
Takhle vypadal Albert Einstein (1879-1955), když mu bylo čtrnáct a v době, kdy publikoval svoji stěžejní práci o obecný teorii relativity koncem roku 1915 ve věku 35 let..
Ačkoliv Albert do tří let nepromluvil ani slovo, později si často pro sebe potichu opakoval slova a věty. I v pubertě Alebert s projevy zřejmýho autismu (známky Aspergerova syndromu) působil jako samotářskej, tvrdohlavej a neustále lehce zasněnej patron a na otázky odpovídal teprve, když si je dokonale promyslel. Ačkoliv neměl s výjimkou pár přemětů zdaleka tak špatnej prospěch, jaxe o něm traduje, měl u svejch učitelů na katolický základní škole pověst retarda, kterýmu se musí všechno opakovat několikrát a u spolužáků byl šikanovanej pro svej židovskej původ. On sám jim despekt později oplácel v předmětech, ve kterejch vynikal, takže ho nakonec z Luitpoldova gymnázia v Mnichově vyhodili pro rozvracení kázně a autority. Zřejmě dědičný vlohy k schizofrenii se naplno projevily u Einsteinových synů Hanse Alberta a Eduarda. Níže je několik nejznámějších výroků A. Einsteina.
Že je bílý světlo ve skutečnosti tvořený smísením barevnýho světla různý vlnový délky dokazoval už Newton na kotouči pokrytým barevnejma výsečema. Roztočením kotouče se barvy smíchaj a my uvidíme akorád výslednou barvu. Různý barvy maj ale na sítnici různej dosvit, na žlutozelenou barvu je oko nejcitlivější a po zhasnutí ho vnímá nejdéle. Proto se světlo rtuťový výbojky, který obsahuje několik čar v žlutý, zelený i modrý oblasti (viz ukázky spekter o pár příspěfků dál...) projevuje nepříjemný žlutý pableskama, když ho sledujeme při mrkání nebo rychlejch pohybech hlavy. Podobně jde rozlišit barvy luminoforů některejch míň kvalitních zářivek.
Některý kytky se nespokojujou s pasívní reklamou a v ultrafialovým světle výrazně svítěj. Hmyz tak snadno rozpozná nektar i na květech, který vnímáme jako docela nenápadný (např. květy bílýho bezu). Fluorescence je navíc jev, kterej lze snadno zhášet změnou složení buněčnýho roztoku a rychle zaniká při opylení. Kytky tak velmi pružně reagujou na svý opylení a vypínaj signalizaci, jakmile přestane bejt potřeba a tím umožněj, aby se hmyz přednostně věnoval neopylenejm květům. Na obrázku níž jsou drobný zelenavý kvítky nenápadnýho plevele jménem děhel lesní, jaxe jeví ve světle s postupně klesající vlnovou délkou.
Konkurenční boj kytek na poli barev a světel některejm druhům umožňuje využívat pro útočnou strategii. Listy masožravejch rosnatek sou na pohled nenápadný, ale hmyz už na dálku lákaj vůní a fluorescencí lepkavý šťávy, kterou obsahujou chlupy, kterýma jsou pokrytý. Štáva ovšem neobsahuje nektar, ale trávicí roztok s enzymama, kterej mlsnej hmyz rychle rozpustěj.
Další evoluční výhoda hmyzího voka je, že umí rozeznávat polarizovaný světlo. Např. hmyz (např. kobylky) se díky polarizovanýmu světlu orientujou v krajině, protože vodní hladina polarizuje světlo odrazem a brouci tudíž věděj, že tam nesmí přistát. Díky polarizovanýmu světlu včela cukr ve sladký šťávě doslova vidí, protože cukrovej roztok stáčí rovinu polarizovanýho světla a v polarizovaným světle hraje všema barvama. Tenhle efekt vykazuje nejen roztok cukru, ale i zrna škrobu a celulózy (celofán). Proto se celofánová fólie bude v polarizačním filtru jevit jako krásně barevná v závislosti na tlouštce. Hmyz tak může snadno na dálku odhadovat tloušťku průsvitnejch celulózovejch slupek a svoje šance se snima prokousat.
Řada látek mění úhel, o kterej stáčí rovinu polarizovanýho světla pod mechanickým napětím. Skláři proto prohlížej svoje výrobky pod polarizačním filtem, aby zjistili zdroje případnýho pnutí a riziko prasknutí. Aj i architekti na plastikovejch modelech v polarizovaným světle občas studujou rozložení pnutí mostních konstrukcí a nosníků. Na obrázku dole je dobře vidět pnutí obrouček plastikovejch brejlí a umělohmotnýho křivítka v polarizovaným světle. Pokud nemáte zrovna po ruce polarizační filtr (polarizační fólii jde vybrat ze starýho LCD displeje), můžete si hru barev zviditelnit tím, že polystyrénovej předmět pozorujete pod ostrým úhlem v protisvětle - tím se světlo zpolarizuje odrazem a uvidíte duhový barvy.
Aji jídlo muže posloužit k vědeckejm účelům. Na proužku želatiny seříznutým z ovocnýho dortu nebo porce šunky v aspiku a laserovým ukazovátku si snadno můžete vyzkoušet princip "vedení světla" světlovodným vláknem. Světelnej paprsek se přitom odráží od stěn světelnýho kabelu v důsledku odrazu pod mezním úhlem a udržuje tak svou dráhu ve vlákně po celou délku vlákna. Vedení světla vláknem se dál vylepšuje tím, že jádro vlákna tvoří materiál s vyšším indexem lomu, proto se paprsek světa uvnitř vlákna sám průběžně fokusuje do jeho středu.
Rozsvícený vápníkové ionty v Paulově pasti svítí typickou červenou barvou vápníkovýho plamene - to znamená, že ionty jsou vybuzeny na horní excitovaný stav a za produkce fotonů přeskakují na stav základní. Celý řetízek iontů se chová jako kvantová vlna korálků na pružině a tyto společné vibrace lze využít pro přenos informace mezi libovolnými dvěma ionty. Tím dostaneme teoreticky možnost adresovat libovolné dva kvantovými bity. Vpravo je sestříhanej záznam společnýho pohybu iontů v pasti (vodorovná osa x je čas). Jedná se o dva mody, kdy se ionty jakoby (a) společně pohybují nebo (b) společně "dýchají".
Fotky a videa z prvního přístání Američanů na Měsíci.
Zdroje ultrafialovýho světla (tzv. black light) sou oblibený na diskotékách, jelikož pod ním různý součásti oděvů pěkně fluoreskujou, prodávaj se i fluorescenční barvy pro podobný příležitosti, kterýma si můžete napatlat účes tak aby zeleně nebo fialově zářil apod. Taky některý živočichové pod UV světélkujou, zvlášť ty, jejichž povrch obsahuje keratin. Z podobnýho materiálu jsou u člověka tvořený pouze nehty, takže UV světlo na vás dokáže prozradit, zda máte řádně umytý pracky.
Pokud je tlak dostatečně vysokej, jsou ve spektrech plynů potlačený čáry spektra v oblasti vysokejch energií (atomy plynu nemaj čas se ionizovat a vzájemnýma srážkama svou energii ztrácej). Vysokotlaká xenonová výbojka má proto spektrum rozložený pěkně přes celou viditelnou oblast, ale pracovní tlaky dosahujou stovky atmosfér, proto je baňka z tavenýho křemene a elektrody jsou z čistýho wolframu. Celej vyzařovanej výkon může dosahovat až desítek kilowattů a je přitom soustředenej v několika krychlovejch milimetrech výboje!
Xenonový lampy se používaj tam, kde je vyžadovanej bodovej zdroj intenzivního bílýho světla jinejma způsobama nedosažitelnej, např. v protiletadlovejch reflektorech a osvětlovacích soustavách promítaček kinosálů. S xenonovejma lampama neni žádná prdel a pro jejich provoz platí přísný bezpečnostní pravidla, protože exploze takový lampy za provozu dokáže promítací místnost zdemolovat.
Takhle praskne při přefouknutí obyčejnej pouťovej balónek. za zmínku stojí, že třesk přitom způsobuje prasklá guma, která se smršťuje rychlostí mohonásobně vyšší než rychlost zvuku - balónkem stlačená oblast vzduchu za ten okamžik vůbec nestihne expandovat. Na obrázku vpravo je kondenzační zóna při průletu nadzvukový stíhačky F-18 ve chvíli, kdy právě překonává rychlost zvuku. Oblast sníženýho tlaku za rázovou vlnou přitom způsobuje adiabatický ochlazení doprovázený kondenzaci vodních par obsažených ve vzduchu (podobnou mlze, která se tvoří, když prudce odzátkujete šampus).
Mikrosekundová šlírová fotografe zviditelňuje zvukový a rázový vlny z výstřelu pistole ráže .22 palce. Metoda je velmi citlivá - v pravý části je vidět vzduch tetelící se teplem ruky a zbraně. Snímek z vysokorychlostního videa vpravo zachycuje jednotlivej výstřel ze samopalu AK-47 stínovou technikou.
Schéma šlírový techniky pro záznam rázovejch vln dle Toplera. Vpravo je záznam výstřelu z 0.44 revolveru Magnum. Je dobře vidět zvuková vlna šířící se samostatně od palníku i ústí hlavně.
Dole je záznam výstřelu z pušky ráže 0,3 palce, střela má rychlost 2.5 Mach, čili násobek rychlosti zvuku. Vpravo je rázová vlna doprovázející výstřel z pistole ráže 0.45 bez a s použitím tlumiče.
Tohle neni dokumentace zkoušky malý jaderný pumičky, jen fotky z testovacího výbuchu asi 5 kg důlní výbušniny. Tyče nastrkaný na lešení kolem nesou čidla měřící tlakovou vlnu a tepelný záření exploze.
Na první z fotek je dobře vidět bílá kondenzační zóna (tzv. Wilsonův oblak), vzniklá prudkým poklesem tlaku za čelem rázový vlny. Podobná vlna je dobře vidět na snímcích termonukleárních bomb nebo při rázovým třesku nadzvukovejch letadel (viz niže)
Vysokofrekvenční výboj může na dálku rozsvít zářivku. Pod vedením vysokýho napětí je intenzita elektrickýho pole tak vysoká, že že světlo zářivek který jsou z něj napájený je vidět i za denního světla. Určitě by tak šlo odsávat ČEZu spoustu energie rovnou ze vzduchu.
Ukázka radiografie. Po nitrožilní aplikaci soli radioaktivního technecia (izotop 99 Te) dochází během několika tejdnů k jeho absorbci v kostech a dalších orgánech. Gamma záření který vydává je slabý, takže neškodí zdraví, ale jde ho přesto zachytit gamma kamerou, což je v podstatě počítačem řízenej 2D scanner gamma záření. Z rovnoměrnosti jakou se technecium zachytává v tkáních lze odhadnout intenzitu jejich metabolismu. Metoda často slouží k diagnostikaci rakoviny, protože zasažený orgány, který ve kterých probíhá intezivní mitóza (dělení buněk) se technecium hromadí a vypadaj pak na radiografii jako světlý body (na obrázku konkrétně gonády a oblasti krvetvorby v kostní dřeni).
Zvukový a rázový vlny po výstřelu z pistole zviditelněný šlírovou technikou. Při ní se fotí stín, který vrhaj nehomogenity prostředí, promítanej pod šikmým úhlem na matnici zdrojem intenzivního světla. Na fotce jsou pěkně vidět odrazy zvukový vlny od povrchu pistole. Z poloměru rázový vlny de lechce odhadnout úsťovou rychlost střely, která je v tomhle případě srovnatelná s rychlostí zvuku a dokonce doba, který uplynula od spuštění úderníku do výstřelu (rázová vlna palníku je vidět taky). Fotka vpravo zviditelňuje turbulenci při kejchnutí.
Tzv. Kirlianovy fotografie nesou jméno po ruským parapsychologovi, kterej je v 60. letech minulýho století vynalezl. Je to proces, kdy se na fotografickej materiál působí přímo korónou vysokýho napětí, přivedenýho na vodivej objekt ležící na fotografickým papíře. Fotky jsou efektní, ale težko můžou sloužit jako důkaz biologický aury, za kterej bejvaj občas vydávaný, protože je může tvořit libovolnej vodivej materiál.
K tomu, aby to tak všechno fungovalo se vakuum musí chovat jako jakýsi pružný polotekutý prostředí tvořený z hmotnejch částic (v předchozí animaci je tvořej ty černý a červený tečky). Klasickej Standardní model proto předpovídá existenci neutrálního typu částice, něco jako kočkopes - kterej se bude pro hmotný vlny chovat jako boson, ale přitom bude hmotnost a to takovou, aby mohl vystupovat jako hmotnej i pro ty nejtěžší bosony - tzv. Higgsův boson, měly by tvořit samovolně orientovanou mřížku jako věnečky nasypaný do krabice (na obrázku modře). Novější teorie částicovej charakter vakua vysvětlujou tím, že se skládá z drobnejch vlnek, který se samy o sobě chovaj jako hmotný, protože je tvoří deformace časoprostoru, vykazující gravitaci (teorie superstrun). Skládáním vln v různejch navzájem kolmejch rozměrech (dimenzích) pak vzniká rotační pohyb, podle kterýho se šířej složitější odvozený interakce a deformace vakua.
Film SESTUP DO JESKYNĚ GIGANTŮ z dílny tvůrců populárně vědeckého magazínu České televize POPULARIS. Snímek (cca 8 minut) byl natočen v CERN v první polovině roku 2004 a pojednává o budování urychlovače LHC, detektoru ATLAS a o české účasti na těchto aktivitách. Soubor AVI ke stažení, 61880 kB .Film EXPERIMENT ATLAS v českém znění jako RealVideo stream, verze s menším nebo větším rozlišením; příslušné soubory ke stažení, 20616 kB nebo 60912 kB .
Nový urychlovač LHC bude urychlovat proti sobě dva svazky protonů. Protony získají rychlost prakticky rovnou rychlosti světla a energii takovou, že by stačila na narození 15 000 nových protonů. Tak rychlé protony není snadné magnetickým polem zahnout do kruhu, proto je urychlovač tak velký. Vlastní urychlování se dosahuje pošťuchováním protonů elektrickým polem v urychlovacích dutinách. Protony musí být ovšem pošťouchnuty mnohokrát, aby požadované rychlosti dosáhly. Každý proton nese energii 7 TeV, takže každý shluk s 1011 protony nese energii 1011×7×1012 eV = 7×1023 eV = 44 kJ. To je makroskopická energie - abyste měli takovou kinetickou energii při jízdě na kole, musíte jet rychlostí více než 30 km/h!
Neobyčejný život Nikoly Tesly - autobiografický životopis a série článků v češtině
Robot Asimo Honda (130 centimetrů a váží 54 kilogramů, doba života na jedno nabití baterií 35 minut) běhá rychlostí 6 km/hod, rozpoznává obličeje a je schopen plnit jednodušší kancelářský úkoly, např. tlačit vozík nebo doprovázet návštěvy. Kritériem běhu je, že v určité chvíli nedotýká země.
Osciloskop je jednoduchý počítačový program poskytující základní funkce klasického osciloskopu, s využitím zvukové karty počítače jako AD převodníku. Originální stránku s programem i jeho starší verzí najdete na http://polly.phys.msu.su/~zeld/oscill.html. Náměty pro práci s programem naleznete zde.
V místě zkřížení dvou válcovejch čoček vznikne deformace shodná s normální sférickou čočkou. Na tomto faktu jsou založený např. tzv. kvadrupólový zaostřovací soustavy elektronovejch mikroskopů, tvořený navzájem kolmými čtveřicemi drátů, který se chovaj pro rychle letící elektrony jako válcová čočka.
Bublina ve viskózní kapalině má sférický tvar - tvoří kulovou dutinu uvnitř válcové spojky. Světlo zde v podstatě prochází přes dvojici rozptylek, čemuž odpovídá i výsledný obraz - nereálný, zmenšený a vzpřímený, stranově nepřevrácený. Na tomto principu jsou konstruovány dveřní kukátka, tzv. "rybí oka", která mají extrémně velký zorný úhel a tvoří je kulatá bublina uvnitř silné spojky, vytvořené z plastu.
Pokud pod sněhovou kouli zapálíme kahan, plamen neustále zahřívá sníh, ale ten neodtéká, namísto toho vznikne ve sněhové kouli začouzená dutina. Teprve po několika minutách konečně voda začne odkapávat. Po zmáčknutí zbytku koule z ní vyteče spousta vody. Sníh je tvořen malými krystalky ledu ve tvaru vloček - převážnou část objemu (cca 90%) zaujímá vzduch. Když sníh začne při zahřívání tát, vzniklá voda se nasává do kapilár mezi vločkami - odkapávat začne až v okamžiku, kdy je vzduch mezi vločkami vytlačen vodou.
Na tomtéž webu je k nalezení několik návodů k fyzikálním experimentům, např. s vysoušečem vlasů, s elektrostatickým nábojem z rozebraného plynového zapalovače nebo součástek rozebranejch počítačů.
Velryby, delfíni a kosatky si často vyráběj rozměrný vírový kroužky pro zábavu, ale dokážou si s nima aji nahánět potravu. Další obrázky a animace vírovej kroužků pod vodou jsou quidění zde.
Vírový kroužky sou klasickej model elementárních částic a na konci 19. století si s nima hrál už lord Kelvin, kerej je považoval za model atomu. Vírový kroužky držej pohromadě a vykazujou setrvačnost v důsledku obsažený energie (spinu) podobně jako hmotný částice. Můžete s nima dokonce na dálku zhasnou plamen svíčky. Na generování vírovejch kroužků lze sehnat speciální hračky jako Airzooka nebo Zeroblaster ale jako chudý děti z východu si je můžete snadno vyrobit sami. Budete k tomu potřebovat kulatou lepenkovou nádobu, do který vyřízněte přesně uprostřed víčka kulatý otvor o průměru 3,7 cm. Snažte se udělat tuto díru co nejkulatější a nejhladší a potom víčko nasaďte na tubu. Namiřte otvor v horní části krabice na plamen svíčky ze vzdálenosti asi jeden metr a ostře zaklepejte na dno krabice. Vírový kroužky, které se tím vytvoří jsou dost silné na to, aby zhasly plamen svíčky, mělo by se vám to dařit na vzdálenost přibližně dva metry. Kroužky můžete zviditelnit, když do nádoby přidáte kouř - odsuňte víčko, zapalte navlhčený papír tak, aby jenom kouřil a přidržte ho v krabici, aby se naplnila kouřem. Poté ji opět zavřete víčkem. Když potom zaklepete na krabici, měli byste vidět kouř odcházející se vírovými kroužky.
Docela dobře funguje vírovej generátor z PET láhve, který odstřihnete vršek, opálením na plamenem hjo zakulatíte a navléknete na něj balónek nebo prezervativ, kterej upevníte lepicí páskou v napnutý poloze. Vírový kroužky pak vyšlete poklepáním na balónkové dno. Na videu vpravo je dobře vidět nestabilita, která se projevuje podobně jako v případě reálnejch částic vznikem dalších modů rotace kolmo na původní směr v případě, že hustota energie překročí určitou mez, takže se vír stane nestabilní. Podobnej jev jde pozorovat i u vírovejch kroužku ve vodě, který v sobě můžou uzavírat vzduchovou bublinu, čímž se stanou dobře viditelný.
Vlny na pláži se tříštěj a jejich dvourozměrnej prostor tvořenej vodním povrchem se svinuje, protože se rychlost šíření vlny v mělký vodě zpomaluje. Pro šíření vlny při pobřeží se vlastně zpomaluje čas, což je doprovázený nestabilitou a vznikem novejch dimenzí v tomto prostoru. Podobně vznikaly ve vesmíru nový dimenze v procesu inflace, když se nahuštěním deformací časoprostoru jejich rychlost šíření zpomalila natolik, že došlo k fázový transformaci vakua.
Opravdu velký kroupy vznikají opakováním procesu pádu ledové částice, namrzání okolních kapek a opětného vzestupu kroupy. Důležitou roli hraje též nedostatek krystalizačních jader - místo mnoha menších krup jich pak vzniká míň, zato větších. Velký kroupy můžou mít hodně přes 7 cm v průměru ale nejvěčí dosud zaznamenaná kroupa z roku 2003 měla přes 18 palců (čili skoro půl metru).
Takhle vypadaj tzv. sférický solární články - dopadající světlo je zaostřovaný na solární čánky zalisovanejma plastovejma čočkama. Články mají o něco nižší účinnost na jednotku plochy (údajně něco kolem 11% ve srovnání se standardními 13-15%), ale díky úspoře drahýho krystalickýho křemíku můžou bejt levnější a protože křehkej křemík tvoří jen část plochy, jsou mnohem mechanicky odolnější a daj se ohejbat..
Proč jsou zatmění Měsíce méně častá než zatmění Slunce?
Země osvětlená Sluncem za sebou skrývá kuželový stín, který je dlouhý zhruba d=1 356 000 kilometrů. Pokud se do něj dostane Měsíc, nastane jeho zatmění. Označíme-li V vrchol stínu Země, S střed Slunce a Z střed Země, můžeme hodnotu d = |VZ| snadno zjistit z podobnosti trojúhelníků:
rZ / rS = d / (d + RZ) ,
kde rZ = 6 368 km, rS = 695 990 km a RZ = 1,496 ´ 108 km jsou střední hodnoty poloměru Země, poloměru Slunce a vzdálenosti Země od Slunce.
Střední vzdálenost Měsíce od Země je RM = 384 400 km. K zatmění může dojít jen tehdy, je-li Měsíc v blízkosti ekliptiky. Jestliže se navíc nachází na oblouku AB , nastává zatmění Měsíce, a jestliže je na oblouku CD, nastává někde na Zemi zatmění Slunce. Oblouk AB je mnohem kratší než oblouk CD. Poměr jejich délek je přibližně roven poměru délek úseček AB a CD , protože skutečný úhel při vrcholu V je velmi malý (asi 0,5 stupně). Tedy
|AB| / |CD| = |AV| / |CV| » (d - RM) / (d + RM) = 0,56.
Vidíme, že tento poměr zhruba odpovídá poměru (26 měsíčních zatmění)/(40 slunečních zatmění) = 0,65 během periody saros, což je starými Babylóňany nalezená perioda zatmění - nejmenší společná perioda tzv. drakonického (27,21222 dní je doba průchodu Měsíce uzlem k následujícímu průchodu týmž uzlem) a synodického měsíce (= 29,53059 dní je doba od jedné fáze Měsíce k téže fázi následující).
Aktuality a časopisy
Fyzika
Technika
Výuka a vzdělávání
eBrake, novej brzdnej systém od Siemense s vestavěným ABS by měl definitivně skoncovat s hydraulickým mechanismem brzd v osobních i nákladních automobilech.
Společnost MagLite nabízí výkonový baterky osazený 32 výkonovými IR a UV LED diodama (940 a 390 nm). Světlo IR diod je pouhým okem neviditelné, UV diody svítí slabe fialově.
http://www.nfri.affrc.go.jp/guidance/soshiki/kougaku/laborg/indexfiles/microbio/swimming1.avi
Technologie společnosti Toshiba umožňuje zobrazení 3D obrazu na plochých TFT LCD monitorech bez použití speciálních brýlí. Prototyp od Toshiby vytváří 3D obraz několikanásobným promítáním obrazu daného objektu z několika různých stran. Díky horizontálnímu promítnutí dvanácti nebo šestnácti obrazů by se hloubka vzniklého obrazu měla blížit skutečnosti.
Na rozdíl od ostatních technologií můžete u Toshiby měnit úhel pohledu v rozsahu třiceti stupňů ze strany na stranu bez toho, aby došlo k porušení prostorového vjemu. Prostorový vjem vzniká tím, že každé oko vnímá jinou část obraz, zatímco u ostatních technologií dojde při pootočení monitoru nebo změně pozice pozorovatele,
Francouzská firma Michelin vymyslela kolo Tweel, které nemá vzduchem plněnou pneumatiku. Nárazy tlumí pružné polyuretanové paprsky disku. Kolo již testovali na vojenských vozidlech, na civilních autech ještě jen tak nebude, stále je dost hlučné (a zřejmě by snížilo poptávku po klasickejch gumách...;o)).
Robot, kterého vymysleli na japonské univerzitě Tohoku, měří 165 centimetrů. Sukně zakrývá podvozek se třemi koly a přístroje. Nejdůležitější jsou senzory v trupu, které mu umožňují předvídat kroky partnera a přizpůsobit se jim. Profesor Kazuhiro Kosuge tvrdí, že robota bude možné využít i k praktičtějším věcem, než je tanec. Interpretací pohybu uživatele a odhadováním, co chce, robot může pomáhat nemocným či starým lidem, kteří špatně mluví.
Na univerzitě ve Tsukubě zase vyvinuli robota, který je jakousi vnější kostrou lidského těla. Na zadní části má jednotku, jež se učí pohyby svého uživatele, bioelektrické senzory sledují signály, které mozek člověka navlečeného do kostry vysílá do svalů. Kostra pak reaguje skoro v tom okamžiku, kdy uživatel na určitý úkon byť jen pomyslí. Kostra tak může pomáhat starým či nepohyblivým lidem v pohybu nebo dokonce ve zvedání těžkých věcí.
Vzorky ledu z hlubinnejch antarktickejch vrtů se studujou zejména kvůli obsahu bublin, který vypovídaj o tom, jak se měnil obsah CO2 a celkový klima v atmosféře za poslední dva milióny let. Poslední rekord tvořej vzorky z hloubky 3300 metrů.
Jak vznikaj hvězdy z mezihvězdnýho plynu? V zásadě sou dva základní modely - podle prvního vznikaj gravitační kondenzací nejprve malý clustery a ty se pak sbalujou do větších. Podle opačný hypotézy nejprve vznikne jádro a to na sebe pak nabaluje další částice - ale ukazuje se, že na základě experimentální pozorování a výpočtů je tenhle způsob mnohem míň pravděpodobnej.
Metafor je program převádějící volnej text do programovacího jazyka (zřejmě příbuznýho Pythonu)
Na obrázcích je supersilnej ferritovej SmCo magnet udržovanej v levitaci diamagnetickým působením lidský ruky. Magnet je ve skutečnosti odpuzovanej v metastabilní poloze hlavně velkym magnetem umístěným vespod, ale obsah vody v lidským těle působí slabou odpudivou silou, kterou jde magnet balancovat.
Magnet upuštěnej na kolečko mědi ochlazovaný pod supravodivou teplotu (17 K) se vznáší a bez odporu rotuje ve stabilní poloze, protože magnetický siločárysupravodič odpuzuje.
Na obrázku vpravo je ferritovej magnet sjíždějící po supravodivý mědi . V důsledku indukovanejch vířivejch proudů, který jeho pohyb brzdí magnet dokáže klesat po dráze 10 cm celou minutu, takže ho jde pohodlně vyfotit.
Nejstabilnější jsou jádra atomů, obsahující stejný počet neutronů jako protonů (tzv. nuklidy). Pokud v atomech přebývaj protony s kladnym nábojem maj tendenci se rozpadat tzv. beta plus rozpadem, tj. na jádro s nábojem o jednotku menším za uvolnění pozitron (antičástici elektronu s kladným nábojem) a neutrino. Jinak převládá beta mínus rozpad na jádro s elektrickým nábojem o 1 jednotku vyšším, elektron a antineutrino. Pokud je atom těžkej, může být pro něj výhodnější se zbavit kladného náboje v podobě mnohem těžšího jádra helia, čili částice alfa, jsou samozřejmě možný i jiný typy radioaktivních rozpadů, např. podvojnej beta rozpad. Hezkej klikací graf naleznete pod obrázkem vpravo. Kliknutím na příslušnej izotop oňom získáte doplňující informace.
Pokud hmotná vlna prochází otvorem v překážce, stane se ta díra podle Hughensova principu novým zdrojem vlny. Pokud jsou překážky vedle sebe, dochází na nich k intereferenci - známej "double slit" experiment, původně popsanej Youngem na začátku 18. století pro světlo byl v roce 1936 dokázanej i pro elektron při jeho difrakci niklovou mřížkou. Srážkou s pevnou překážkou konečný velikosti se hmotná vlna částice roztříší do prostoru. Energie částice ale nezanikne, je koherentně rozptýlená po sousedících kvantovejch smyčkách vakua a nadále se jako celek projevuje jako původní částice. Srážka hmotných vln dvou částic vede ke vzájemý intereferenci a vzniku kvantově provázanýho stavu - obě částice přitom vystupujou jako částice jediná. V případě vhodnejch podmínek může dojít k tzv. dekoherenci a obnovení obou částic do původního stavu. Pokud se ale lišej nějakou chrakteristikou, třeba spinem nebo magnetickým momentem, tak ten se uplatňuje, jen je rozptýlenej v objemu vibrací vakua a pokud způsobuje, že jsou vlny obou částic neslučitelný, dojde k jejich rozseparování a pružnýmu odrazu.
Solar Spark Lighter je slunečním zapalovačem kapesní velikosti. Odrazivá plocha je vyrobena z nerezavějící oceli a tvoří parabolické zrcadlo. To koncentruje sluneční paprsky do jediného bodu, ve kterém může teplota vzrůst až na jeden tisíc stupňů. 4,5“ „mistička“ je ideálním doplňkem vybavení horolezců nebo vodáků apod.
Imports System,System.Drawing,System.Windows.Forms Imports Microsoft.DirectX,Microsoft.DirectX.Direct3D Class FVolume3D:Inherits Form Shared WithEvents FVol3D As New FVolume3D,D As Device Shared Sub Main End Sub Sub New Dim P(31,31,31)As Double:CenterToScreen:Show Dim PP As New PresentParameters:PP.Windowed=1:PP.SwapEffect=1 D=New Device(0,1,Me,32,PP):Dim S As New Sprite(D) ' 64 misto 32 vyžaduje TnT HW! D.Transform.View=Matrix.Translation(New Vector3(-70,-70,-70)) D.Transform.Projection=Matrix.OrthoLH(Width,Height,-100,100) Dim B As New Bitmap(7,7):Graphics.FromImage(B).Clear(Color.White) Dim T As New Texture(D,B,0,1),pr,vr As Double,i,j,k As Integer While Created P(10,15,15)=127:P(20,15,15)=-127 For i=1 To 30 For j=1 To 30 For k=1 To 30 P(i,j,k)=(P(i+1,j,k)+P(i-1,j,k)+P(i,j+1,k)+P(i,j-1,k)+P(i,j,k-1)+P(i,j,k-1))/6 Next Next Next D.Clear(1,Color.LightGray,0,0):D.BeginScene S.SetWorldViewLH(D.Transform.World,D.Transform.View):S.Begin(152) For i=1 To 30 For j=1 To 30 For k=1 To 30 pr=127+P(i,j,k):vr=Math.Abs(2*P(i,j,k)) S.Draw(T,Rectangle.Empty,Vector3.Empty,New Vector3(i*5,j*5,k*5),Color.FromArgb(vr,pr,0,255-pr)) Next Next Next S.End:D.EndScene:D.Present:Application.DoEvents End While End Sub Sub F_MouseMove(ES As Object,EA As MouseEventArgs) Handles MyBase.MouseMove Static X,Y As Integer Select Case EA.Button Case MouseButtons.Left D.Transform.View=Matrix.Multiply(D.Transform.View,Matrix.RotationYawPitchRoll(.1*(EA.X-X),.1*(EA.Y-Y),0)) Case MouseButtons.Right D.Transform.View=Matrix.Multiply(D.Transform.View,Matrix.Scaling(1+.1*(Y-EA.Y),1+.1*(Y-EA.Y),1+.1*(Y-EA.Y))) End Select X=EA.X:Y=EA.Y End Sub End Class
Přehledná tabulka většiny elementárních částic v PDF, v kvalitě vhodný pro tisk. Obsahuje i "pyramidy" mezonů a kvarků...
Další zobrazovací systémy používaj pro 3D projekcu rotující nebo vibrující matnici. Princip 3D LCD displeje firmy Sharp nebo NYU je na tomto Java appletu
Ak sa niekdo zaujima o vytvaranie 3D obrazkov posunutim spektier, alebo o 3D obrazky zname ako sterogramy (pozeratelne aj bez okuliarov), tak program na obidve zalezitosti + zdrojove kody su na drese: http://www.mikekohn.net/3dimages.php
Moxi je grafickej program, kterej simuluje fyzikální chování vodovek při kreslení virtuálním štetcem (viz 8 MB a 40 MB video). Vlastní kód pro numerickou simulaci kapaliny běží na grafickém procesoru (GPU), takže nezatěžuje hlavní program. GPU je také schopno jej provádět 20 - 50 rychleji, než by to byl schopen počítat normální procesor.
NOFACE: Hledej, šmudlo...
Zajímalo by vás, jak dlouho může trvat z naskenovanejch fotek postavit 3D model virtuálního města s ulicema pro hru jako je Mafia nebo GTA?Novej počítačovej program to zvládne za pár desítek minut.
Jak může vypadat průběh spalování v benzínovým motoru se můžete podívat na MPEG simulacích linkovanejch pod obrázky níže
Článek Stevena Wienberga shrnuje některé Einsteinovy omyly a další nepotvrzené předpoklady, jmenovitě odhad kosmologické konstanty. Dole jsou původní data 22 galaxií, na kterých Erwing Hubble v roce 1929 svůj objev expanze vesmíru prezentoval. Dnešní odhad Hubbleovy konstanty je nejméně 7x vyšší a mnohonásobně zpřesněnej. Je zajímavý, že Einstein původně odmítal některý závěry, který nám dnes z jeho teorie vyplývaj docela samozřejmě, např. existenci gravitačních vln. V historii vědy se stávalo docela běžně, že se tvůrce toerie rozešel s jejím závěrama. Vypráví se, že po jedné z celodenních diskusí s Bohrem Schrödinger vykřikl: Jestliže budeme muset jít dál s těmi prokletými kvantovými skoky, pak lituji, že jsem se do toho kdy míchal. Bohr odpověděl: Ale my ostatní jsme vám za to velmi vděčni, protože vaše práce udělala pro zdokonalení této teorie mnoho.
Jednim z problémů modelu výkladu rudého posuvu Dopplerovým efektem modelu expandujícího vesmíru je skutečnost, že v galaktickejch kupách není rudej posuv plynulou funkcí vzdálenosti, ale Hubbleova konstanta je odstupňovaná přibližně po hodnotách 72 km/sec (tj. vakuum houstne v kvantovanejch šlupkách jako cibule). Dole je historická fotka z Solvayskýho kongresu v roce 1927, na na němž začala známá diskuse mezi Einsteinem a Bohrem o pojmové struktuře a gnoseologickém významu kvantový mechaniky a kterýho se zůčastnil každej, kdo v tom oboru tehdy něco znamenal.
V dohledné době bude možné informace na webu vyhledávat nejen podle jejich názvy, ale i podle jejich tvaru. Nebudete tedy muset vědět, jak se hledaná věc jmenuje, stačí, když budete vědět, jak zhruba vypadá. Vyhledávač bude uživateli nabízet postupně se zužující kategorie tvarem příbuzných objektů.
Na webu se budeme zřejmě čím dál častěji setkávat s interaktivními SW agenty. Link po obrázkem vede na ukázku jednoho z nich.
Metodou Bounded Deformation Tree (BD-Tree), kterou vynalezl Doug L. James, professor počítačových věd a robotiky na Carnegie Mellon University (CMU) je nyní možné na počítači simulovat kolize a deformace elastických objektů stejně rychle, jako rigidní objekty, tj. několik tisíckrát rychleji než dosud. Link pod animovaným gifem vede na video (30 MB AVI DivX) ve vysokém rozlišení.
Tahle dodávka pro změnu představuje pojízdnej rentgen, kterým naveliko skenuje svý okolí
Na téhle stránce je návod, jak můžete vykucháním infrafiltru z web kamery a jeho nahražením negativem z barevnýho filmu (kterej propouští jen infra) získat infrakameru.
Ačkoliv výroba hologramů se může zdát náročná. jediný co k tomu doopravdy potřebujete je laserový ukazovátko a holografickej film. Profesionální hologramy ovšem vyžadujou lasery v několika barvách a profesionální vybavení.
Nadšenci mají svoje fórum, kde si vyměňují zkušenosti a ukázky hologramů. Na internetu lze dokonce nalézt návod, jak hologram(?) vyrábět ručně pomocí kružítka
Tma je těžší než světlo. Plavete-li těsně pod hladinou, vidíte kolem dostatek světla. Ponořujete-li se hlouběji a hlouběji, všimnete si, že je kolem stále větší tma. Ve velké hloubce je tma úplná. To je proto, že těžší tma klesá ke dnu a lehčí světlo zůstává nahoře. Proto se také světlo a lehký v angličtině řekne stejně. Zbývá ještě dokázat, že tma je rychlejší než světlo. Postavíte-li se v osvětlené místnosti před zavřenou skříň a otevřete pomalu dveře, uvidíte světlo pomalu pronikat dovnitř. Tma je však tak rychlá, že ji nikdy neuvidíte prchat ze skříně ven.
Až tedy příště uvidíte žárovku, nezapomeňte, že to není světelný zdroj, ale naopak pohlcovač tmy!
Ačkoliv byl článek evidentně myšlenej žertem, v kontextu teorie vakua tvořenýho gravitačníma vlnama je na každým šprochu pravdy trochu. Na chladnutí zahřátý hmoty se skutečně můžeme dívat jako na výměnu její hmoty přes vakuum, tvořeným "zářením" z oblastí vakua s nižší hustotou energie/hmoty, čili jako na určitou obdobou kondenzace a následný houstnutí vakua. Podobným způsobem (tj. houstnutím) chladne celej vesmír - takovej závěr je jen otázkou zvolenýho úhlu pohledu a konvence pojmu "teplota".
Sluneční zatmění neni zas tak vzácnej jev jak by se mohlo zdát - úplnej měsíční stín ale pravidla zasahuje jen malou část zemskýho povrchu mimo obydlený oblasti. Na schématu je přehled oblastí pásma totality (nejde o místo s nedemokratickým zřízením, ale oblast, kde při zatmění měsíční stín zasahuje až na zemskej povrch) za posledních pět let.
Vlnová rovnice ve dvou rozměrech: kmitající mydlinová blána na drátěném rámu a) horní půlvlna, b) celá vlna
Návod na jednoduchej spektroskop z CD. Na spodním obrázku je spojitý spektrum žárovky a čárový spektrum sodíkový výbojky a zářivky.
using namespace System; using namespace System::Drawing; using namespace System::Windows::Forms; using namespace Microsoft::DirectX; using namespace Microsoft::DirectX::Direct3D; void main() { Form ^ F = gcnew Form(); F->Text = "Managed DirectX C++ demo"; F->Show(); PresentParameters ^ PP = gcnew PresentParameters(); PP->Windowed = 1; PP->SwapEffect = SwapEffect::Flip; Device ^ D = gcnew Device(0, DeviceType::Hardware, F->Handle, CreateFlags::SoftwareVertexProcessing, PP); D->Transform->Projection = Matrix::OrthoLH(5, 5, 0, 5); D->Transform->View = Matrix::Translation(0, 0, 5); D->Clear(ClearFlags::Target, Color::LightGray, 1, 0); D->BeginScene(); Mesh::Teapot(D)->DrawSubset(0); D->EndScene(); D->Present(); Application::Run(F); }
Imports System.Drawing, System.Windows.Forms, Microsoft.DirectX, Microsoft.DirectX.Direct3D Class frmDX: Inherits Form Shared Sub Main() Dim F as New frmDX F.Text = "Managed DirectX VB.NET demo": F.Show() Dim PP As New PresentParameters : PP.Windowed = 1 : PP.SwapEffect = 1 Dim D As New Device(0, 1, F, 32, PP) D.Transform.Projection = Matrix.OrthoLH(5, 5, 0, 5) D.Transform.View = Matrix.Translation(New Vector3(0, 0, 5)) D.Clear(1, Color.LightGray, 1, 0) D.BeginScene() Mesh.Teapot(D).DrawSubset(0) D.EndScene() D.Present(): Application.Run(F) End Sub End Class
Standardní barva blesku je modrofialová, což je barva viditelnejch čar dusíkovýho spektra a je charakteristická pro blesky vznikající ve větších výškách. Při vyšším obsahu par nebo prachovejch částic prosvítá zeleně. Oranžovej blesk je poměrně vzácnej a je podobně jako kulovej blesk tvořenej vysokofrekvenčním výbojem generujícím vysokoionizovaný (Rydbergovy) atomy, který vyzařujou v červený až oranžový oblasti spektra. Za dešti převládá fialová barva blesku tvořená červenejma čarama vodíkovýho spektra.
Podobně umí teorie vysvětlit rozpad, ke kterému dochází při lámání acetátové fólie nebo fraktálovitý zvlnění okrajů při jejím trhání. Link pod DivX animacema vede na QT videa v původní kvalitě.
Název ROBOSAPIEN je složen ze slov robot a latinského sapiens (rozumný, moudrý). Jde o hračku - robota 35 centimetrů vysokého s řadou výjimečných schopností. Umí chodit, zvedá různé předměty, kterými pak hází. Mluví zvláštním jazykem "jeskyního muže", prdí a krká. Poslouchá na slovo příkazy, které mu odešlete dálkovám ovládáním. Umí také Kung-Fu a umí i tančit. Cena 2 990,- Kč, ale v nabídce má i dokonalejšího půlmetrovýho bráchu za bratru 8000,-. Podporuje i různý rozhraní (IrDA/USB a hlasem) a programy, kterýma ho lze jednosměrně ovládat z PC.
Díky blogu počítačového nadšence se můžete podívat, jak Robosapien tančí, předvádí kung-fu, chodí a nebo jak komicky se otáčí. Každé video má něco přes 5MB a je ve formátu MOV, takže pro přehrávání budete potřebovat třeba QuickTime. Další videoukázky Robosapiena II Flexibility (2,8 MB) Personality (2,2 MB) a ukázka slovní zásoby v MP3. Více obrázků naleznete zde.
using namespace System; using namespace System::Drawing; using namespace System::Windows::Forms; using namespace System::Data; using namespace System::Data::SqlClient; void main() { Form * F = new Form(); DataGrid * DG = new DataGrid(); DataSet * DS = new DataSet(); String * sCn = "Data Source=.;Initial Catalog=pubs;Integrated Security=SSPI"; SqlDataAdapter * daP = new SqlDataAdapter("SELECT * FROM publishers", sCn); daP->Fill(DS, "P"); SqlDataAdapter * daT = new SqlDataAdapter("SELECT * FROM titles", sCn); daT->Fill(DS, "T"); DS->Relations->Add(new DataRelation("Title Publishers", DS->Tables->Item[0]->Columns->Item[0], DS->Tables->Item[1]->Columns->Item[3])); DG->Location = Point(20, 20); DG->Size = Size(500, 400); DG->Anchor = static_cast<AnchorStyles>(15); F->ClientSize = Size(550, 450); DG->SetDataBinding(DS, "P"); F->StartPosition = FormStartPosition::CenterScreen; F->Text = "Hiearchical SQL data source demo"; DG->CaptionText = "Title publishers"; F->Controls->Add(DG); Application::Run(F); }
Imports System.Drawing, System.Windows.Forms, System.Data, System.Data.SqlClient Module modMain Sub Main() With New Form Dim DG As New DataGrid, DS As New DataSet, sCon$ = "Data Source=(local);Initial Catalog=pubs;Integrated Security=SSPI" With New SqlDataAdapter("SELECT * FROM publishers", sCon): .Fill(DS, "P"): End With With New SqlDataAdapter("SELECT * FROM titles", sCon): .Fill(DS, "T"): End With DS.Relations.Add(New DataRelation("Publisher titles", DS.Tables("P").Columns("pub_id"), DS.Tables("T").Columns("pub_id"))) With DG .Location = New Point(20, 20): .Size = New Size(500, 400): .Anchor = 15: .CaptionText = "Title publishers" .SetDataBinding(DS, "P") End With .ClientSize = New Size(550, 450): .StartPosition = 1: .Text = "Hiearchical SQL data source demo" .Controls.Add(DG): .ShowDialog() End With End Sub End Module
Pokud vás zaujalo srovnání výkonu procesorů prostřednictvím počtu operací v plovoucí řádové čárce, je zajímavý, že bová genereace procesorů ATI a zejména NVidia strčí s úsměvem pět let staré superpočítače Cray do kapsičky u vesty.... Jejich extrémní výkon pro iterativní výpočet parciálních diferenciálních rovnic si můžete vyzkoušet na ukázce využivající HLSL shader language vyvinutý ve spolupráci společností Microsoft a NVidia pro poslední verze DirectX a .NET Framework. Kód který po zkompilování rozhraním Effect Framework běží na GPU je v ukázce vyznačen barevně - konkrétně na mý stanici běží 26x rychleji, než kdyby byl napsán v C/assembleru.
Imports System, System.Drawing, System.Windows.Forms, Microsoft.DirectX, Microsoft.DirectX.Direct3D Class FMain: Inherits Form Shared F As FMain, D As Device, E As Effect, S As Sprite, T As Texture, N% = 256 Shared Sub Main() F = New FMain: F.ClientSize = New Size(N, N): F.Show() Dim PP As New PresentParameters: PP.Windowed = 1: PP.SwapEffect = 1: PP.PresentationInterval = PresentInterval.Immediate D = New Device(0, 1, F.Handle, 32, PP): S = New Sprite(D) E = E.FromString(D, _ "float dx, dy; sampler2D S;" & _ "float4 Blur(float2 T: TEXCOORD0): COLOR {" & _ " float4 L = tex2D(S, float2(T.x - dx, T.y));" & _ " float4 R = tex2D(S, float2(T.x + dx, T.y));" & _ " float4 B = tex2D(S, float2(T.x, T.y - dy));" & _ " float4 N = tex2D(S, float2(T.x, T.y + dy));" & _ " return ((L + R + B + N) / 4.0f);" & _ "}" & _ "technique Simulace {" & _ " pass P0 {" & _ " PixelShader = compile ps_2_0 Blur();" & _ "}}", Nothing, 0, Nothing) E.Technique = E.GetTechnique("Simulace") E.SetValue(EffectHandle.FromString("dx"), 1! / N): E.SetValue(EffectHandle.FromString("dy"), 1! / N) T = New Texture(D, N, N, 1, 1, Format.A16B16G16R16F, 0) F.Render2Texture(New Texture(D, New Bitmap(N, N), 0, 1), T) E.Begin(0) While F.Created F.Render2Texture(T, T, 0) D.BeginScene S.Begin(0): S.Draw2D(T, Nothing, 0, New Point(0, 0), Color.White): S.End D.EndScene D.Present: Application.DoEvents End While E.End: S.Dispose: D.Dispose End Sub Sub Render2Texture(tSrc As Texture, tDst As Texture, Optional iPass% = -1) Dim sOld As Surface = D.GetRenderTarget(0) D.SetRenderTarget(0, tDst.GetSurfaceLevel(0)) D.BeginScene(): S.Begin(0) If iPass >= 0 Then E.BeginPass(iPass) S.Draw2D(tSrc, Nothing, 0, New Point(0, 0), Color.White) If iPass >= 0 Then E.EndPass S.End: D.EndScene D.SetRenderTarget(0, sOld) End Sub End Class
Podobně, jako dou různejma přepážkama ohejbat a fokusovat elektromagnetický a gravitační vlny lze soustavou válců a pilotů vytvořit čočky i pro ostatní druhy vln, např. pro vlny na hladině vody. To může najít využití např. při koncentraci energie vodních vln v pobřežních elektrárnách. Prinicip zvostává stejnej - mnohonásobejma odrazama se dráha vlny prodlužuje a zpomaluje podobně jako svělo pči průchodu látkama s nenulovým indexem lomu.
Fungování křídla a celá letecká doprava jsou založeny na tzv. hydrodynamickým paradoxu, kterej říká, že čím rychleji plyn proudí, tím je v něm nižší tlak Fyzikové z francouzské Laboratoire de Spectrométrie Physique v Grenoblu zjistili, že výsledné síly působící v pěně jsou právě opačné v důsledku elastické deformace jednotlivých bublin. Vidíme tedy, že komplexní tekutiny se chovají úplně jinak než jednoduché. Získané výsledky mohou mít velký význam při loužení rud, průmyslových oplaších nebo těžbě ropě z porézních hornin.
Ze školy možná znáte i hydrostatickej paradox, podle kterýho tlak v kapalině závisí pouze na výšce jejího sloupce a nikoliv na jejím množství. Pěna je zajímavej systém i s ohledem na chování vakua, protože vede energii povrchem (oky gravitačních smyček, který držej pohromadě jako drátěnka v matraci) - ne objemem jako běžný elastický systémy. Proto se např. světlo šíří vakuem v příčnejch vlnách podobně, jako vlny v molitanový matraci, ne ve vzduchu - viz animace, popř. 8 MB video v lepším rozlišení pod obrázkem, demonstrující šíření EMG pole (světla) v okolí dipólu.
Poputuje příští Nobelova cena do Torquay?. Britští vědci z Bornemouthské univerzity strávili na pískovišti řadu hodin. Vyvinuli totiž nový vzorec na dokonalou stavbu z písku. Celé tajemství prý spočívá v přesném poměru - jednom dílu vody na osm dílů sypkého materiálu. „Pro každý hrad je zásadní správná směs sedimentu a vody. Když je jí moc, písek teče. V opačném případě se zas neváže. Pevnost stavby tedy závisí na tom, jak spolu zrna drží,“ vysvětlil vedoucí týmu profesor Matthew Bennet.
Nejlepší podmínky jsou pak v Torquay v Devonu. Na zdejší pláži testovala skupina odborníků písek z nejnižší, střední a nejvyšší úrovně přílivu na nosnost a velikost zrna, ale i na vzhled a čistotu.
Jaxem už jsem vysvětloval na příkladu magnetronu, zařazením vodivejch přepážek do dráhy elektromagnetickejch vln můžeme zpomalit tím, že deformujeme prostor pro jejich šíření. Podobnou funkci maj příčný prvky na televizních aj. anténách. Existuje ale možnost pomocí tištěnejch spojů a drátů vytvářet složitější prostorový struktury s rezonátory, který se pro mikrovlny chovaj jako látka s neobyčejnejma vlastnostma, např. záporným úhlem lomu. Pro EMG vlny šířící se takovou strukturou jakoby běžel čas pozpátku - je toho dosažený tím, že vlna indukuje ve smyčkách proud, kterým se ovlivňuje šíření vlny sousední smyčkou.
Praktickej význam materiálů se zápornejm indexem lomu je ten, že s jejich pomocí by bylo možný vytvářet placatý čočky, protože fokusujou světlo po průchodem vrstvou. To se taky skutečně použitím jemný stříbrný mřížky podařil demonstrovat - mřížka zde vystupuje ve funkci fotonickýho krystalu (viz níže):
Současnej problém struktur se záporným indexem lomu je vysokej útlum, jak je vidět na obrázku níž - ale výzkum rychle pokračuje dopředu. Existujou i průhledný krystaly, vykazující zápornej index lomu. Dole je několik animací simulující šíření vln materiálem se záporným indexem lomu.
$ 1 5.0E-6 10.391409633455753 50 5.0 42 v 64 224 64 48 0 0 40.0 5.0 0.0 w 64 224 112 224 0 w 224 224 176 224 0 s 112 224 176 224 0 false false w 176 224 176 256 0 w 112 224 112 256 0 c 112 256 176 256 0 4.9999999999999996E-6 0.0 l 64 48 224 48 0 1.0 0.0999999999999445 r 224 48 224 224 0 50.0 o 7 4 0 3 7.62939453125E-5 0.1 0 o 8 4 0 3 5.0 0.1 1 o 6 4 0 3 7.62939453125E-5 9.765625E-5 2
ZEPHIR [24.6.06 - 10:21]
