MAGEO - auditorium - ₪₪₪ FYZIKA pro každého ₪₪₪

ANON	12.3.07 - 20:21
	registrace	ostatní	auditoria	hledání	logout		?




veřejná	privátní




kategorie	přehled

ZEPHIR [12.3.07 - 19:35]
auditorium - ₪₪₪ FYZIKA pro každého ₪₪₪ - volná diskuse V.
Archiv, Fyzika I., Fyzika II., Fyzika III., Fyzika IV. sesterský audit o chemii
Aktuální téma: lze popsat STR těmito applety? (1, 2)

1/398

SRNKA [21.3.06 - 12:19]
Prosím případný debatéry o přesun do fungl novýho auditu, děkuji....

ANON [21.3.06 - 11:50]
KISMET [21.3.06 - 11:31] Já jsem se ptal, nemáte žádný důvod se na mě zlobit, a jestli odpověď zní NE, tak se omlouvám. Aspoň byl v něčem pan Navrátil opravdu první ještě před Wheelerem :-). Streit

ANON [21.3.06 - 11:47]
SRNKA [21.3.06 - 11:32] Přetečení skalárů je plynulý proces. Vyvracet další "rozpory", které si neustále vymýšlíte už mě nebaví. Klidně si myslete o mě co chcete, to nemá na moji osobní integritu žádný dopad. Howgh. Streit

SRNKA [21.3.06 - 11:32]
ANON: ..vznikne horizont událostí, přes který se v kauzálních vztazích nepodíváme do hlubší minulosti prostoru.. Jojo, tady ste chytrej jak rádio, ale ve svý knižce naivně popíráte inflaci, která je právě tím přetečením skalárů, resp. rekurzivní fázovou změnou (evidentně netušíte, že je to jedno a to samý). V knižce je čas jediná spojitá a nekonečná a nekonečně expandující veličina - a tady je najednou kvazispojitá (co to je, kvaziblbost?). Meje pochopení není překroucený, to vy tady teprve objevujete, jak se věci mají. Co se čečky týče, vy čas přirovnávate k nějaký kružnici bez středu nebo oválu, či co. Grygara fakt nechte na pokoji, sám ste pábitel až to hezký neni.

KISMET [21.3.06 - 11:31]
Já jsem úsečkou reagoval na Vaši severní točnu, nepleťte sem, prosím, časoprostor.

Mám důvod Vás podezírat, že jste nezaregistrovaný PEPEEK nebo PAROZAK nebo jak si teď Navrátil z Děčína říká. To on přišel s podivnou myšlenkou, že jsem SRNKA, jaok první.

ANON [21.3.06 - 11:27]
KISMET [21.3.06 - 11:02]Víte, to je otázka hloupá. Srovnávat čas, potažmo časoprostor s úsečkou je taky hloupé. Taková bagatelizace není k ničemu dobrá. Navíc úsečka je ve vesmírných souvislostech umělý a idealizovaný konstrukt. Kdybyste se ptal po geodetice, už bych viděl nějaký smysl. Nesmíte bagatelizovat dětské otázky (tak jim říká Grygar), ale nemáme právo na ně odpovídat pozitivisticky jako Hawking nebo odkazem na Boha, jako právě Grygar. Můžeme se mýlit, ale nesmíme rezignovat na pochopení. K mé registraci - já myslím, že mě Zephir lehce pozná. Zatím se snad za mě nikdo nevydával. A myslím, že se i tato moje diskuse chýlí k závěru (bohužel takovému, že si každý ponecháme své). A propos, nejste Vy jen jinak zaregistrovaný Srnka ?(nic ve zlém). Streit

ANON [21.3.06 - 11:12]
SRNKA [21.3.06 - 10:28] Celá moje hypotéza VŽDY byla založena na tom, že pomalejší frekvence se kvantují do prostoru, a proto je v něm vesmír závislý na měřítku. I ta nejvyšší frekvence musí mít nějakou kadenci přítoku skalárů, jenže posté opakuji, nelze změřit, ergo je čas kvazispojitý (jako ty Vaše animace). Vesmír není "plný skalárů", protože expanduje. Lépe řečeno, je vždy tak plný, jak odpovídá právě jeho velikosti. Když ty skaláry přetečou, protože jsou "rychlejší" než světlo i částice, vznikne horizont událostí, přes který se v kauzálních vztazích nepodíváme do hlubší minulosti prostoru. Podle dnešních měření je tento horizont ve vzdálenosti 13,7 miliardy let a naivní fyzikové to nazývají velkým třeskem. Pokud Vy tam vidíte rekurzivní fázovou změnu, já se s Vámi nepřu, natolik jsem se Vašim hypotézám nevěnoval. Ale natolik znám vlastní, že to, co mi vytýkáte jako nekonzistenci, vždy stojí na Vašem překrouceném pochopení. Streit

KISMET [21.3.06 - 11:02]
ANON [20.3.06 - 14:54] Nemám rád vyhýbavé odpovědi typu, že nemá smysl se ptát, co je severněji než severní točna nebo co bylo, když nebyl čas. Každá logická otázka má smysl. To jen ty odpovědi mohou být nesmyslné. Streit

Dobře. Úsečka je vymezena svými krajními body. Podle Vás má smysl se ptát po vlastnostech úsečky za těmito krajními body ? Otázka je to logická, ale patrně hodně poví o osobě tazatele.

Pane ANON, který se podepisujete Streit. Buďte tak laskav a zaregistrujte se. Takhle se za Vás může vydávyt kdokoli.

SRNKA [21.3.06 - 10:28]
ANON/STREIT: Moje rekurze nemá důvod skončit a taky neskončí, aniž vesmír bude nekonečně hustý, je to na Mageo vysvětleno nejméně 3x - když tak si řekněte, já vám všechny vyhledám verze, pokud nejste gramotný.
Naopak já se ptám, kdyže skončí vaše expanze nekonečného času, vedoucí k nátoku skalárů - váš vesmír je nyní už by měl bejt vesmír plnej skalárů a nekonečně spojitej, čili bez měřítka, he? Tak jak je to tedy?
..pomalejší frekvence kvantují čas do prostoru.. Jak to? Doteď byl čas jediná spojitá a spojitě rostoucí veličina?

ANON [21.3.06 - 10:07]
SRNKA [21.3.06 - 09:45]//..souvisí to s obrácením toku času..// RE: Tak na to nemám sov. Úplně jste mě deklasoval. To jsem ani od Vás nečekal. //..na jedný straně vykládáte o neustálým nátoku skalárů a neomezenou expanzí času a najednou z vás vypadne, že to musí někde skončit..// RE: Zaprvé jsem mluvil o tom, že musí někde skončit ta Vaše rekurze. Za druhé Čas je plochý a kvazispojitý pouze na té nejvyšší frekvenci. Ta vícerozměrnost je daná tím, že pomalejší frekvence kvantují čas do prostoru, který už je diskrétní. Říkám to posté. Klidně mě setřete, ale ne poukazem na neexistující nekonzistenci. Streit

SRNKA [21.3.06 - 09:45]

ANON/STREIT: Právě že se částice nadsvětelnou rychlostí pohybovat nemůže a když vletí do prostředí, kde je prostor hustší (což je v okolí částic libovolný hmoty), musí zákonitě zpomalit a přebytečnou energii vyzářit (tím že prudce brzdí dochází k zakřivení časoprostoru, který generuje bosonovou vlnu, která se vyzáří v úzkým kuželu ve směru pohybu částice). Zbržděná částice tak pošle přebývající kinetickou energii "napřed" ve formě fotonu, kterej se světelnou rychlostí pohybovat nejen může, ale naopak musí. S rychlostí času děte do audita za Navrátilem.

Ale někde to kvantování končí! Kdyby ne, tak je všechno absolutně husté a hmotné. Gravitační vlny se při svým zhušťování současně vyrovnávají, až úplně zaniknou - souvisí to s obrácením toku času. To je právě problém tý vaší teorie, že je vnitřně nekonzistentní a to opakovaně - na jedný straně vykládáte o neustálým nátoku skalárů a neomezenou expanzí času a najednou z vás vypadne, že to musí někde skončit. Zkrátka vám chybí globální pohled na problematiku. Na druhou stranu, popsal sem tu tím už stovky příspěvků s ilustracema, o kterých se vám může u jinejch teorií jenom nechat zdát, takže mě docela překvapuje, že tyhle základní věci objevujete teprve teď, když už sem to tu nejmíň třikrát v různých souvislostech protočil.

ANON [21.3.06 - 08:38]
Ještě k rychlosti světla. Nevím, proč je z toho takový fetiš, i když se i elektron dokáže šířit rychleji (viz Vavilovovo-Čerenkovovo záření). Einstein přidal k prostoru časovou souřadnici a prohlásil, že se všechno v časoprostoru pohybuje rychlostí světla (bez ohledu, zda v prostorové či časové složce), čímž z "c" udělal invariantní konstantu. Jenže podcenil rychlost času. Streit

SRNKA [21.3.06 - 01:38]
KELLY: Žádná ze současnejch mainstreamovejch teorií to nepotřebuje uvažovat - ta moje taky ne. Podle mý představy je vakuum samo o sobě supratekutá hustá hmota, když je hustší, tak se v ní světlo šíří sice pomalejc, ale zase dělá hustší vlnky. Jelikož my těma vlnkama odměřujeme jak čas, tak vzdálenosti zároveň, na rychlosti světla nemáme šanci nic poznat - akorád se nám při pohledu do takovýho hustšího prostředí zdaj jeho vlny nataženější, takový jako do červena). Ale na jeho rychlosti se nic "viditelně" nemění. A takhle to funguje pro všechny druhy energie, co se v takovým prostředí šíří, včetně gravitace, která je projevem rozdílů v hustotě takovýho prostředí. Protože ta hustota je tvořená energií, ani změny v hustotě vakua se nemůžou šířit rychlejc, než energie co ji tvoří. Animace vpravo vokazuje, co se stane, když v prostoru zanihiluje nějakej kus hmoty - změny v hustotě se v takovým prostoru rozplynou jako gravitační vlna.

Ani žádná hmotná částice se nemůže vakuem pohybovat rychleji než světlo tak, abysme ji viděli, protože hmotný částice tvoří taky vlna energie (akorád stojatá, část energie kmitá na místě a tvoří tak klidovou hmotnost částice). Na způsobu šíření takový vlny to ale nic nemění, limitní rychlost světla platí i zde.

KELLY [20.3.06 - 23:02]
Tak ja bych chtel vedet, jestli je neco rychlejsi nez svetlo a proc ne, diky.

SRNKA [20.3.06 - 16:28]
ANON/STREIT: Já teda nevím, kde ta rekurze začíná a končí, ale vím, v jak vzdálenejch mezích se odehrává. A Burkhard Heim ty meze dokonce dokázal odvodit a spočítat - což je pro mě celkem slušný potvrzení toho, že si až tak moc nevymejšlim. Fakt byste měl víc začít studovat, šance totiž, že něco podstatnýho člověk vymyslíte je poměrně malá, vždycky je to jen malej díl skládačky. A můžete začít studiem těchhle auditu - ono se to tu totiž už nejmíň 2x řešilo.

ANON [20.3.06 - 15:46]
SRNKA [20.3.06 - 15:32] /Nikdo totiž neví, co je to pseudospojitost./ RE: ..totéž co rekurze, o které se šarlatánsky neví, kde končí...Streit P.S. Já s tou mezihrou (předchozího ANONa) nemám nic společného, nebo nevím, jak jste to myslel?

ANON [20.3.06 - 14:54]
RE SRNKA [20.3.06 - 13:50]: Kdybyste se nevyhýbal odpovědi, tk byste nenašel rozpor mezi rekurzí a pseudospojitostí. Nemám rád vyhýbavé odpovědi typu, že nemá smysl se ptát, co je severněji než severní točna nebo co bylo, když nebyl čas. Každá logická otázka má smysl. To jen ty odpovědi mohou být nesmyslné. Streit

SRNKA [20.3.06 - 13:50]
ANON/STREIT: V mojem modelu nemá smysl debatovat o tom, zda čas je spojitej nebo ne, protože je vždy tvořenej jiným nespojitým prostředím, rekurzivně a to způsobem, kterej z těch animací názorně vyplývá - teda spíš z tý pravý, protože to, co se při kondenzaci vakua děje vystihuje následující animace:

ANON [20.3.06 - 12:45]
RE SRNKA [20.3.06 - 12:28]: Já mezi popřením a negací nevnímám sémantický rozdíl. K animacím jsem se nevyjadřoval. Je Vám jasné aspoň to, že tu analogovost simulujete digitální technikou ? Když přijmu tu Vaši hru, tak bych za sebe prohlásil, že prostor vnímám digitálně (diskrétně) a čas analogově, protože ta nespojitost je pod mou rozlišovací úrovní. Díky tomu Zénonův letící šíp nezůstává na místě, ale spojitě mění své souřadnice v časoprostoru, i když v limitně nulovém časovém úseku stojí na místě. Streit

SRNKA [20.3.06 - 11:47]
ANON: Na to, abych se mohl přiznat, že sem zasklil Plancka bych měl vědět, co tim máte na mysli. To sem ho popřel nebo negoval?

ANON [20.3.06 - 11:31]
RE SRNKA [20.3.06 - 11:19] Právě jste zasklil Plancka. Já se k tomu aspoň na rozlišovací úrovni času přiznávám. Pokud se týká toho ad hoc přístupu, proti tomu protestuji, mám ucelenou koncepci, která mi dává odpovědi na různé problémy konzistentně a na základě analogií, nevymýšlím je případ od případu. Tím netvrdím, že jsem sežral moudrost. Streit

SRNKA [20.3.06 - 11:23]
ANON/STREIT: Vaše informace a skaláry vám neberu, ale do fyziky tyhle koncepty nepatří. Svět je analogovej, nevyměňuje bajty, ale kvanta energie. Jak a v čem přesně si ty dva propletený fotony nesou informaci o svým stavu sem popsal, vaše extrapolace mě nezajímaj, pokud je nedokazujete. Možný je všecko, ale toho se nenajíme, že.
Jak se skládaj interakce jsem tu už několikrát popisoval např. na principu fázovejch transformací (kondenzace superkritický páry jako kvantově mechanickej nebo Kelvin-Helmholtz nestability jako relativistickej model). Nepotřebuju ty procesy a jevy popisovat ad-hoc na abstraktní úrovni vytržený z jejich fyzikálních souvislostí, když mám k dispozici přesný fyzikální analogie a jejich výpočetní model.

http://www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/cejnar/symetrie.ppt

ANON [20.3.06 - 10:37]
RE SRNKA [20.3.06 - 09:23]: Není v tom nic metafyzického. Prostě informace jsou interakce, které se nemanifestují v našem prostoru. Interakce totiž nemusí probíhat napříč všemi dimenzemi bez ohledu na jejich zakřivení. V tom je ta topologie určovaná rekurzivně vyšší dimenzí. Možná, že silná interakce je zase opačným příkladem interakce, která nedosáhne do našeho "velkého" světa, a proto nemůžeme nikdy registrovat jednotlivé kvarky. Možná, že i gravitace v našem slova smyslu končí v nějakém bránovém světě, a tak budou informace nesené tak vysokou frekvencí, že odliší dva po sobě jdoucí okamžiky, tou jedinou sjednocující fyzikální realitou (danou expanzí času). Vícerozměrnost tohoto vlnění není s tím v rozporu. Prostě složky s menší frekvencí jsme schopni kvantovat do prostoru, čímž se nám manifestují tu jako prostor, tu jako hmota, tu jako různé formy interakcí. Streit

SRNKA [20.3.06 - 09:23]
ANON/STREIT: No, to je sice hezký, ale ty fotony můžou potenciálně prolítnout celým vesmírem, pěkně ho oběhnout a zase se sejít a po celou tu dobu budou vědět, že patřej k sobě. A to už je na výklad nějaký informace přenášený nadsvětelnou rychlostí trochu daleko. Za řešení zkrátka považuju, že se žádná informace mezi fotonama nadsvětlenou rychlostí nepřenáší, že si ji nesou sebou a kduž dojde ke kolapsu vlnový funkce, tak ji jednoduše použijou. To sou novoty, co?
To, že vlnění času je blbost vám už trpělivě svého času vysvětloval pan kolega Červený - vlnit se může jen hmota, protože vlnění je řešení vlnový rovnice pro inerciální strunu. Sám ste před časem uvedl, cituju: "...ve vlnění času spatřuji jak podstatu prostoru, tak i hmoty a vlastně všech dějů a celé reality. Ale nemůžeme zanedbat ten vícerozměrný charakter tohoto vlnění, tedy i hierarchii tohoto vlnění a vlastně i to, zda se na dané urovni jedná o vlny stojaté nebo postupné (v čem se šíří)....".
Takže to tedy nezanedbávejte a držte se těch vzácnejch chvilek, kdy uvažujete souvisle.

ANON [20.3.06 - 08:30]
SRNKA [19.3.06 - 12:03] /Je evidentní, že oba fotony obsahují jakousi informaci navíc. Její sdílení na dálku by ovšem znamenalo porušení teorie relativity../ RE: Že je něco v rozporu s teorií relativity ještě neznamená, že je to v rozporu s realitou. Takže je třeba dát teorii do souladu s realitou, ne naopak. Za řešení považuji, že limity rychlosti světla platí jen pro přenos hmoty (potažmo energie), nikoliv pro přenos informací, jež je zprostředkováván po tak malých kvantech, že je nemůžeme změřit ani lokalizovat. V tomto smyslu jsou to skryté proměnné, jak s oblibou říkám, skaláry :-) .Ale není to nic jiného, než vlnění v hyperprostoru vytvářeném expanzí časové dimenze (už jsem zde nedávno odkazoval na souvislost s EPR paradoxem). Streit

SRNKA [19.3.06 - 22:50]
Ukázky počítačový simulace kreslení s vodovkama - barvy se při něm rozpíjejí a prolínají podle fyzikálních zákonů tak, jako skutečným akvarelu.

Main Video Demo 720x480 (42MB) Painting Demo: Bunny 720x576 (15MB) Calligraphy Demo Hong Kong China (4.6MB) Variety (3.2MB) UST (3.6MB) Painting Demo: Doggie Doggie (8.3MB)

HOWKING, MAGORNOT: Kdyby byl na solární baterky, tak na něj stačí hodit deku a bude vyřízenej...;-) Už to vidim, jak budem válčit s takovejma broukama jako v Hvězdný pěchotě - nasadí se na to kulomet a bude to pálit po všem co se hejbe. Terminátor rulezz...

HOWKING [19.3.06 - 14:18]
SRNKA [19.3.06 - 05:38]: Nadhera, krasa. To uz je vcelku pouzitelna zalezitost. Staci aby sledoval signal bluetoothu chodcova mobilu a snazil se udrzet od nej konstantni vzdalenost a hura na vandr. Chode si pujde na lehko a bagaz ponese robot.

SRNKA [19.3.06 - 12:03]

Co je to kvantové provázání (někdy též "propletení", nebo tzv. entanglement)? Odborně řečeno, jde o stav, kdy dvě nebo víc různých částic sdílej stejnou vlnovou funkci. Z Paulioho vylučovacího principu vyplývá, že v takovém případě musí jít vždy o bosony, tedy částice s celočíselným spinem přenášející energii vlnou, jako je foton, gluon, pion nebo částice alfa, nedokážou stát na místě a při střetu se prolnou jako vlny na hladině rybníka. Částice s neceločíselným spinem mají nenulovou klidovou hmotnost a proto naopak kmitají na místě jako stojaté víry, které se navzájem odpuzujou. Proto je existence dvou částic v témže kvantovém stavu vyloučena. Nicméně pokud spolu fermiony interagují, mohou se do takového stavu dostat jako vzájemně propojené Cooperovy páry a tyto dvojice pak mohou tvořit bosony také, dokud energie okolí interakce fermionů v bosonech nepřetrhají.

Horní počet částic v kvantově propletením stavu není shora nijak omezen, tzv. Bose-Einsteinovy kondenzáty jsou tvořeny desítkami tisíc atomů plynu, které jsou ochlazený na nízkou teplotu a vzájemně se chovají jako jedna veliká částice, podél který se tvoří bosonový vlny. Takové moře bosonů může dokonce předvádět tvorbu nových druhů fermionů v podobě kvantovaných vírů - tvoří tedy jakejsi model vakua.

Za běžných podmínek se kvantově provázaný stavy objevujou vždy, když se na tvorbě nebo šíření bosonu podílí více částic současně. Např. na uvolňování světla žárovky se podílí několik rozžhavených atomů současně. Výsledkem není jedinej foton, ale celej balík kvantově provázanejch fotonů, záření ze žárovky vychází v hrudkách, ve kterých je počet fotonů neurčitý. Světlo laseru naproti tomu tvoří jednolitý proud kvantově provázaných fotonů se společnou frekvencí a fází. Takové světlo se chová úplně jinak, např. si na světle laserového ukazovátka odraženém od rovné plochy si můžeme všimnout drobných jiskřiček, tvořících interferenční maxima a po průchodu optickou mřížkou dochází ke tvorbě interferenčních obrazců a fázově kódovaných hologramů, ze kterých lze složit původní obraz. Různé elektronové procesy mohou vést k provázaným stavů s definovaným počtem fotonů, např. průchodem fotonů přes opticky aktivní krystal ß-boritanu barnatého (BBO neboli BaB2O4) může dojít k absorbci fotonu ultrafialového světla atomem baria a k jeho opětovnému vyzáření v podobě dvou kvantově provázaných fotonů.

SRNKA [19.3.06 - 12:03]

Podobně např. při vyzařování elektronů v excitovaném atomu vápníku je nejdostupnější energetický přechod tak vysokej že odpovídá uvolnění energie dvou fotonů. Atom přitom opustí kvantově provázaná dvojice fotonů s různou vlnovou délkou, které můžeme rozdělit průchodem např. přes skleněný hranol. Takové fotony pak můžeme vyslat přes celý vesmír ke vzdáleným zrcátkům, od kterých se odrazí a po průchodu hranolem zpátky složí znovu původní propletený stav. Pokud ale namísto jednoho z odražených paprsků použijeme foton z jiného světelného zdroje, i kdyby měl shodnou frekvenci, k obnovení původního kvantově provázaného stavu fotonů nedojde. Je evidentní, že oba fotony obsahují jakousi informaci navíc. Její sdílení na dálku by ovšem znamenalo porušení teorie relativity, která šíření informace nadsvětlenou rychlostí zakazuje. Možné řešení navrhl před padesáti lety fyzik Bohm, který navrhl předpoklad existence jakéhosi skrytého pole vakua, ve kterém se ukládají dodatečná informace o stavu fotonů (teorie skrytých proměnných), problém je, že existence takového pole nebylo nikdy experimentálně prokázáná a navíc se na základě chování kvantově provázaných objektů prokázalo, že informace nemůže být na takové pole vázaná staticky.

Parametric down-conversion. Entangled photons.

Vysvětlení je docela jednoduchý, pokud vezmeme v úvahu teorii éteru, podle které se světlo šíří hmotným prostředím, tvořeným energetickými vibracemi. Každá vložená energie a tedy i energie fotonu navíc způsobuje přírůstek hustoty vakua, jakousi gravitační čočku, která se šíří spolu s fotonem a tvoří tak jeho vlnovou funkci od začátku existence fotonu. Mimo jiné zabraňuje rozptylu fotonu na nehomogenitách vakua, foton je jí neustále průběžně dodostřovanej, takže i obraz vzdálenejch hvězd vidíme bodově. Co je však důležitý, v okamžiku vzniku fotonu je jednoznačně definovaná fáze světelný vlny a ta se při dalším šíření vlny nemění. Každý foton je tak jednoznačně identifikován posunutím fáze světelné vlny vůči gravitační čočce, ve které se šíří. Ta identifikace je velmi přesná, žádný foton ve vesmíru nemůže mít shodnou fázi vůči své pravděpodobnostní vlně. Jak se vesmír zahušťuje, počet možných částic roste a s ním i pravděpodobnost výskytu "stejné" dvojice částic v určité oblasti. V takovém případě v takové oblasti vakua nevyhnutelně následuje kolaps jeho vlnové funkce a jeho fázové transformaci v procesu tzv. inflace. Příroda si tak sama zajišťuje unikátnost všech evolučních objektů, šířících se v daném fázovým časoprostoru.

Je jasný, že pokud v oblasti nějaké hustoty energie vznikne současně dvojice fotonů, tyto fotony si při následným šíření rozdělej svoje pravděpodobnostní vlny, ale fázový posun zůstává zachovanej - to umožňuje, aby se oba fotony kdykoliv po svém opětovném setkání znovu "poznaly" a obnovili si tak původní kvantově provázanej stav. K tomu, abychom nahradili jeden z dvojice fotonů jiným bychom museli vyrobit foton nejenom téže frekvence i amplitudy, ale i se stejným fázovým posunem vlny vůči vlnovému balíku, což ovšem vyžaduje naprosto přesný zreprodukování stavu vakua v okamžiku vzniku fotonu, což jaxme si uvedli není reálně možné. Na tomto poznatku staví tzv. kvantová kryptografie, při jedné z jejích variant navržený v roce 1991 Artur Ekertem se autenticita informace zajišťuje tím, že se přenos zprávy jedním z fotonů ověřuje jeho doplněkem z kvantově provázaného stavu. Pokud nedojde k obnovení kvantově provázaného stavu fotonu, je pravděpodobný, že informaci která k nám dorazila paprskem laseru nebo po optickým vlákně někdo podstrčil. Informace může být taky kódována do původního propleteného stavu, zatímco druhý foton tvoří klíč k přečtení zprávy - pokud příjemce neobdrží oba fotony současně a nespojí je do původního dvoufotonového stavu, zprávu nepřečte. Celý proces je z praktického hlediska podstatně složitější, protože je záhodno, aby i přenos klíčů probíhal kryptovaně a jeho přijetí odeslání bylo autentifikováno příjemcem, na základním principu to ale moc nemění. Prakticky je omezenej schopností fotonu si udržet konstantní frekvenci a fázi, což samozřejmě limituje maximálně dosažitelnou vzdálenost a vynucuje si použití opakovačů (zesilovačů) na přenosový trase.

ANON [19.3.06 - 11:21]
SRNKA [17.3.06 - 18:52] /Uvedl ste ..vesmír je závislý na měřítku.....postulát konečného měřítka platí v prostoru.. Takže má podle vás konečný měřítko vesmír (časoprostor) - nebo ne? A pokud má vesmír (neboli časoprostor) konečný měřítko, jak mam chápat výrok, že časoprostor je nekonečný, protože čas je otevřený (plochý). To je přece zjevnej rozpor, ne?/ RE: Prostor považuji v každém prostorupodobném okamžiku = TEĎ za uzavřený, tedy konečný podobně jako povrch zeměkoule a s konečnou dekompozicí. V časoprostoru však tento prostor vytváří nekonečnou světotrubici, protože čas je plochý a v tomto smyslu je nekonečný i časoprostor. Žijete v zajetí standardních modelů, které při trvalém rozpínání považují i prostor za otevřený a při budoucím zvratu do kontrakce považují i prostor za uzavřený. Já si myslím, že se nevylučuje otevřený (plochý) časoprostor a v každém okamžiku kladně zakřivený prostor. Prostor s konečnou dekompozicí je pak "vnořen" do plochého času, který - jak jsem mnohokrát už dedukoval - nemůže mít námi měřitelná kvanta na té nejhlubší rozlišovací úrovni, takže se jeví pseudospojitě a tomu děkujeme za to, že se realita nerozpadne do jednotlivých "snímků" (jak tvrdí např. Barbour) ani není narušena konzistence kauzality nějakou viditelnou nespojitostí. Streit

SRNKA [19.3.06 - 10:13]

Následující animace zachycujou průběh odkapávání kapiček na vodní hladinu z výšky asi 1 mm. Je na nich patrná tvorba reverzních bublin v důsledku vzájemnýho odpuzování mastných konců molekul saponátu adsorbovanýho na hladině. Tenhle efekt můžete snadno pozorovat, když na dno dřezu rozpatláte trochu saponátu na nádobí a pomalu crčícím pramínkem ho splachujete - rozstřikující se kapky se kutálejí po dně dřezu jako kapky vody na žhavý plotně,

SRNKA [19.3.06 - 05:38]

Pokud vás zaujal broučí robot RHex, jistě neušel vaší pozornosti bojový robotí pes BigDog, kterej v plný polní pózuje před kamerami na testovací dráze firmy Boston Dynamic v Massachusetts. Řídící systém robota zatím není autonomní a robota musí řídit operátor. Již nyní se ale sám dokáže částečně orientovat v prostoru a vypořádává se s nástrahami neznámého terénu. Končetiny robota jsou zakončeny kopytům podobným útvarům, které mu umožňují se v terénu pohybovat rychlostí přibližně 5 km za hodinu. Zařízení zdolá stoupání 45 stupňů a může přenášet 55 kg zátěže i v tom nejtěžším kamenitém terénu. Tělo robota je tvořeno kovovým rámem, který nese jednoválcový benzinový motor, ten pohání hydraulický systém. Obrázek tvoří odkaz na 15 MB WMV video, video menšího a staršího prototypu LittleDog je zde, robotího brouka RHex zde.

Orientaci robota BigDog zajišťuje počítač, jehož součástí je gyroskop na principu optických vláken a soustava čidel měřících zrychlení v jednotlivých směrech (akcelerometry). „Mozek“ psa je tak informován o okamžitém pohybu a podle toho pak nastavuje postavení jednotlivých končetin. Každá ze čtyř končetin z lehké slitiny má tři klouby. Jejich postavení počítač koriguje pomocí hydrauliky 500krát za sekundu. Klouby jsou navíc opatřeny senzory, které měří zatížení. Počítač porovnává tato naměřená data s informacemi poskytovanými orientační jednotkou, která sleduje vytyčený směr, kterým se má robot ubírat. Počítač pak určuje, kam se ta která končetina posune a také do jaké polohy a výšky se ta která packa nastaví. Oči tomuto zařízení nahrazuje stereo kamera a laserový skener. Ty vyhodnocují schůdnost směru, kterým mu bylo určeno se pohybovat. I když tato jednotka zatím neumožňuje navigaci (například ze satelitu), příští verze, která bude dokončena letos v létě už bude umět číst terén a operativně se rozhodovat při obcházení překážek.

SRNKA [19.3.06 - 01:20]

Citlivost dnešních ICCD kamer dovoluje realizovat dvouštěrbinový experimenty i s jednotlivými fotony jako školní pokus
(v oblasti zelenýho světla je jejich kvantová účinnost kolem tří fotonů současně)

singlephoton.GIF (35870 bytes) sp2.GIF (1366 bytes) sp3.GIF (39330 bytes)

SRNKA [19.3.06 - 01:16]

Delfíni, kosatky a další kytovci uměji vyfukovat vírový kroužky tvořený bublinama, vorvani s nima dokonce občas ajii nahánějí potravu.
Normálně je vyrábějí hřbetním dýchací otvorem, ovšem tyhle běluhy to dělaj pusou.

SRNKA [18.3.06 - 04:36]

Vysoce energetický fotony gamma záření ve vakuu udělaj podobnou paseku, jako plivanec ve vodě.
Jejich energie se rozptyluje ve spršce částic - vírů vakua ve výtvarně zajímavejch obrazcích

SRNKA [17.3.06 - 23:18]
TYCHO: Axionů je víc druhů, ty lehký jsou ještě mnohem lehčí, než neutrina, ty těžší jsou o něco těžší než neutrina. Vypadají takhle, protože tvoří tmavou hmotu a nejsou vidět....

Pokud ti zapadaj do jsoucna neutrina, tak by ti do něj mohly zapadat i axiony jakožto částice ještě o generaci lehčí než neutrina a elektrony.

TYCHO [17.3.06 - 22:26]
Kdo by jednoduse popsal AXIONY ?! Nejak mi nezapadají do jsoucna.

SRNKA [17.3.06 - 21:09]
Na téhle stránce budu aktualizovat přehled svý teorie a další články o fyzice a chemii, aby to bylo na jednom místě.

SRNKA [17.3.06 - 18:52]
ANON: .Vy neumíte odlišit prostor a čas resp. prostor a vesmír (časoprostor)?... Uvedl ste ..vesmír je závislý na měřítku.....postulát konečného měřítka platí v prostoru.. Takže má podle vás konečný měřítko vesmír (časoprostor) - nebo ne? A pokud má vesmír (neboli časoprostor) konečný měřítko, jak mam chápat výrok, že časoprostor je nekonečný, protože čas je otevřený (plochý). To je přece zjevnej rozpor, ne?

ANON [17.3.06 - 14:18]
SRNKA [17.3.06 - 12:50] /Nejprve říkáte, že vesmír musí bejt ohraničenej, aby měl nějaký měřítko, a hned v další větě, že ohraničenej neni, protože čas je "plochý"../ RE: Vy neumíte odlišit prostor a čas resp. prostor a vesmír (časoprostor)? Mimochodem to nebylo tak, že bych si hned v další větě odporoval, tu první větu jste mi tam vložil Vy z nějaké předchozí diskuse. Stále sice trvám na obojím, ale kdybych to řadil takto po sobě, vypořádal bych se s tím (viz moje předchozí odpověď). Vidíte, zase nediskutujeme o fyzice, ale o tom, co Vy si myslíte, že jsem napsal, a zda jsem naštvaný nebo ne. Já jsem k vůli svému koníčku naštvaný nikdy ani být nemohl, jsem v tomto splachovací (ne jako p. Navrátil), jen je škoda těch slov vyplýtvaných mimo téma. Vaše poznámky k mým názorům neberu jako oponenturu, ostatně je to půjčka za oplátku. Jestli se Vám nerentuje vzájemná diskuse - já efekt vidím ve tříbení argumentace - tak opravdu řekněte jednoznačně, ať sem nelezu, a budete mít pokoj. Já to neberu jako p. Navrátil za své demokratické právo ani to nedělám pro svou publicitu. Klidně mě smažte nebo vyobcujte, já se z toho nezblázním a kvůli mě nebudete muset ANONy blokovat. Streit

SRNKA [17.3.06 - 12:50]
ANON: Jaký emoce? Já reaguju čistě na to, co říkáte. A proč si myslíte, že to shazuju, když se pozastavuju na logickejma mezerama ve vaší arguentaci? Nejprve říkáte, že vesmír musí bejt ohraničenej, aby měl nějaký měřítko, a hned v další větě, že ohraničenej neni, protože čas je "plochý". No tak se ptám, jak to teda je a vy se mi tu rozbrečíte kvůli shazování vaší teorie. Tak to tady jednoduše rovnou zabalte a nepřipravujte mě o čas - ne? Co z toho mam já, že vam tu dělam oponenturu a předávam rozumy? Nakonec na mě kvůli tomu ste ještě naštvanej a to se mi teda vůbec nerentuje.

ANON [17.3.06 - 12:07]
RE Srnka: Snad nemusím ani přehánět, že problém Vaší argumentace je v emociálních reakcích a ve shazování, byť logicky možných úvah druhého. I s respektem k intelektu druhého můžete prosazovat své. To není wrestling! Můj postulát konečného měřítka platí v prostoru, ale už jsem argumentoval, že čas kvantovat neumím, stejně jako Vy neumíte říci, co bylo na počátku té rekurze. Takže Vy zatím nemáte tu apriorní topologii a já považuji čas za pseudospojitý a na rozdíl od prostoru za plochý. RE ANON[17.3.06 - 11:12: Já jsem to s přítelkyněmi vždycky uměl i bez éteru. Pro éter je pro mě lepší partner (prosím odlišit od registrovaného partnerství) Srnka (i když ty hádky připomínají manželské). Naznačte mi, kde bych měl přidat ve vzdělání, ať se na to mohu vrhnout. Streit

SRNKA [17.3.06 - 11:24]
ANON/STREIT: ....kdybyste takto protiargumentoval ... i ve vlastní fyzice, musel bych smeknout... No a co vám třeba konkrétně v mojí argumentaci vadí - povídejte, přehánějte...
.Otevřený (plochý) čas znamená, že časoprostor je nekonečný.. No budiž, problém je, že náš čas nemusí bejt otevřený a plochý, protože i náš časoprostor je omezený sám sebou - když naroste do určitý velikosti, začne se na tom starým konci vlastní vahou zplošťovat. Nezapomeňte na svůj postuálát konečnýho měřítka - chcete-li, aby vesmír byl konečnej, musíte holt vzít i v úvahu, že čas nemusí bejt plochej.

ANON [17.3.06 - 09:02]
SRNKA [16.3.06 - 16:37] /..vaše indukce jde snadno napadnout, s neuzavřeností času konečnost vesmíru nijak nesouvisí../ RE: Otevřený (plochý) čas znamená, že časoprostor je nekonečný, i kdyby byl prostor v každém okamžiku kladně zakřivený (tedy uzavřený). Měl by nekonečnou "světočáru". Já souvislosti hledám, snažím se nic nezakládat na víře. Nemusí se mi to vždy podařit, zvláště na omezeném místě. Streit

SRNKA [16.3.06 - 16:37]
ANON: To co mi v zásadě vadí sou názory, předkládaný k věření bez hlubších souvislostí. Nevím, proč by vesmír nemohl bejt konečnej, kdyby ho tvořila třeba oscilující koule, kterou zrovna na potvoru sledujeme teprve v počáteční fázi zrychlující se expanze. Čili vaše indukce jde snadno napadnout, s neuzavřeností času konečnost vesmíru nijak nesouvisí.

ANON [16.3.06 - 16:04]
SRNKA [16.3.06 - 15:55] Když má něco konečnou dekompozici, neříkám tím, že je to konečné. Vesmír podle mě konečný není, protože expanduje v plochém (tedy neuzavřeném) čase. Nic Vám netlačím. Myslel jsem, že Vám jde o diskusi. Já zase tak často Vaše audítko neznesvěcuji. Ale jestli Vám to vadí, řekněte mi, že si moje vstupy nepřejete, a já skončím. Nikdy jsem se nepotřeboval tlačit, kde mě nechtějí. Streit

SRNKA [16.3.06 - 15:55]
ANON/STREIT: Já teda furt nevim, proč mi tu tlačíte svoje představy. Založte si audit s obrázkama a povídejte si o nich tam. Myšlenka kvantového dna nevyžaduje, aby byl vesmír konečný, stačí, aby se choval jako můj model - čili tvořil bubliny s určitým minimálním a maximálním poloměrem - předpokládám, že tyhle moje obrázky už znáte. Ty dva poloměry už byl dokonce odvozeny v Heimově teorii, abyste byl trochu v obraze o soudobý fyzice. Čili je hezký, že se snažíte prorazit s vlastní koncepcí, ale je to svým způsobem objevování trakaře a to nejenom z mýho kvalitativního pohledu, ale i z pohledu kvantitativní vědecký teorie..

To, že je čas spojitý je otázka - já jen mohu doložit, že ho lze prakticky měřit jen ve srovnání s vlnkama nějaký hmoty. Btw Čas se přitom nebude měřit amplitudama, ale frekvencí těch vlnek. Dráždíte mě míň než skalárem, ale furt to ještě neni ono.
ANON/Navratil: Dimenze se nemohou vlnit, jenom struna, čili nehomogenní elastický prostředí.

ANON [16.3.06 - 15:32]
SRNKA [16.3.06 - 13:05] /..ta topologie se dá vymezit jen zase vůči jiný hmotě, která definuje to měřítko./ RE: Když těm fundamentálním kvantům budete stále říkat hmota, je to matoucí. Málokdo pochopí, že tím myslíte éter, energii i to, jak se jeví hmota našim smyslům. Navíc, není-li ta rekurze nekonečná, narazíme na jakési "kvantové dno", které je zárukou toho, že vesmír je závislý na měřítku (jinak by měl spojitý zoom a lineární závislost objemu na měřítku). Avšak na ta nejmenší kvanta už nemáme žádný etalon, takže se nám jeví spojitě (nemáme ani dost energie, abychom vyrobili tak vysokou frekvenci k jeho lokalizaci). Takto pseudospojitý je právě čas a buďme za to rádi, jinak by se nám konzistence a kontinuita reality rozpadly. To je jeden z důvodů, proč mluvím o čase a nikoliv o hmotě, když mám na mysli tu prapodstatu veškerého vlnění. Není to samozřejmě čas, jak se nám manifestuje rychlostí fyzikálních procesů, jež můžeme pozorovat, ale ta invariantní, inertní, irreversibilní a objektivní entita. Je to frekvence, s jakou může nastat jednotka změny, pravděpodobně informačního bitu (nejde o metafyzickou jednotku, ale amplitudu, abych Vás nedráždil skalárem). Je to právě ta vzdálenost, která dělí od sebe dva po sobě jdoucí okamžiky. Streit

SRNKA [16.3.06 - 13:05]
ANON/STREIT: To nevylučuju, akorád se mi nepodařilo přijít na ten obecnější základ. Hmota je tvořená topologií šíření energie, jenže ta topologie se dá vymezit jen zase vůči jiný hmotě, která definuje to měřítko.
NAVRATIL: Právě, že to VŠUDE ste si přivymyslel, vy egoistickej slizoune...

ANON [16.3.06 - 12:49]
Klidně mě smažte, ale já jsem původně reagoval na Vaši větu o dilataci času. Už jsem Vás chtěl pochválit, ale ta vaše hmota tvořená hmotným prostředím, to je ukázková tautologie. I podle vaší rekurzivní hypotézy je hmota jen projevem určité topologie v našem (podle Vás 6rozměrném) prostoru. Nemůžete vyloučit, že ve vyšších dimenzích není nějaká elementárnější entita, která se nám jen jako hmota manifestuje, ale má obecnější základ. Streit

SRNKA [16.3.06 - 12:34]
Moje odpověď je uvedená zde. Pan Navrátil tu má šanci vystupovat pouze tehdy, když tu nebude prezentovat svoje hypotézy, od toho má svoje audita. Každej kdo se tu s nim zaplete do diskuse riskuje, že bude smazanej rovněž, protože parazituje na tom, že do tohodle audita investuju čas, aby bylo přitažlivý a zajímavý pro všechny, ne jen pro nějaký tvůrce hypotéz. Proto nebudu mít naprosto žádný výčitky svědomí, když vám v rámci čistění smažu oba. Je to jasný?

Předně si myslím, že čas ani délka samy od sebe nemůžou nic dělat, ani se vlnit, deformovat či ani dilatovat - jsou to prostě abstraktní matematický veličiny. Toto všechno může dělat akorád hmota, která je jima tvořená. Pokud teda mluvim o dilataci času, mluvím o dilataci jejich podkladový hmoty v rekurzívním modelu. Pokud se vám teda zdá, že se vám natahuje čas nebo prostor, je to jenom způsobený tím, že (obrazně řečeno) dřepíte na hmotný spirále, která se vám právě stlačuje pod nohama. Pokud to nechápete, tak celý model je popsán vlnovou rovnice hmotnýho prostředí, kde hustota prostředí je v každým okamžiku úměrná hustotě energie jeho vibrací. Stačí si tedy jen představit, jaxe takový prostředí bude vyvíjet. Zapomeňte teda na tok skalárů, vlobalíčkování artefaktů - vše co reálně ve vesmíru pozorujeme má základ jen a pouze v nějakým hmotným prostředí.

ANON [16.3.06 - 08:42]
SRNKA [15.3.06 - 21:04] /Hmota i energie vzniká současně jako proces dilatace času./ To už se pomalu blíží nějakému smyslu. Jen by to chtělo dilataci nahradit frekvencí, potažmo expanzí času. Možná myslíte totéž, když je pro Vás expanze zahušťováním ? Streit

SRNKA [16.3.06 - 05:23]
Náhodou sem narazil na hezkej obrázek ilustrující koncept virtuálních částic ve vakuu na snímku vírů v reálný, částečně obarvený kapalině. Na snímku je pěkně vidět, jak flukutace energie tvoří a hned zas zanikají dvojice protisobě rotujících vírů, odpovídající virtuálním částicím a antičásticím ve vakuu.

SRNKA [16.3.06 - 01:23]

Proč má hlemýžď ve vnitřním uchu spirálovitej tvar? Je jasný, že sirálou se prodlužuje plocha, která je vystlaná detekčníma řasinkama - ale proč má spirála rozšiřující se tvar? Podle nový teorie je to opatření ke zlepšení citlivosti ucha na nízký kmitočty. Ty se živočichům hoději slyšet, protože se v přírodě šíří dál, než ultravukový vlny, který překážky neobejdou, ale přenášej menší energii. Proto se membrána nevystaví všem vlnovejm délkám po celý délce - dlouhý vlny přednostně rezonujou v širší části hlemýždě, zatímco vysoký tóny zalezou dále. Proto energie dlouhovlnnejch zvuku působí na menší plochu, zato s větší hustotou.

The cochlea

Na podobným principu, ovšem právě opačně fungujou vícepásmový reproduktorový soustavy, sloužený z několika reproduktorů současně s různým průměrem. Jedinej reproduktor špatně vyzařuje hluboký i nízký kmitočty současně, protože nejde technicky vytvořit dostatečně lehkou a přitom absolutně tuhou membránu - velká membrána se při vysokejch frekvencích sama příčně vlní a tím zhoršuje kvalitu zvuku. Pro zlepčení vyzařovací charakteristiky se širokopásmovej reproduktor často umisťuje na konec rozšiřujícího se vlnovodu - je zřejmý, že hlemýžď je tvarovanej na podobným prinicipu, ale s obrácenou funkcí, protože funguje jako detektor zvuku. Podobně, jako se reproduktory montujou do masivních skříní, aby nedrnčely, je i celej hlemýžď zabudovanej do bloku nejmasivnější kosti v lebce, aby se k němu vibrace přenášely pokud možno jen zvukovodem.

SRNKA [16.3.06 - 01:02]

Jak známo, gravitační problém dvojitýho kyvadla nebo tří těles vede k nestabilnímu chaotickýmu řešení. Příčinou je Einsteinům princip ekvivalence, tedy fakt, že za normálních podmínek není lechký rozlišit gravitační pole od setrvačný síly (už sme si ukazovali, že ten princip platí jen limitně, protože gravitační pole hmotnýho bodu má kulovou symetrii, zatímco inserciální síla ne). Nicméně v reálnejch situacích to vede k tomu, okamžiku, kdy tyhle dve síly působí v nějakým okamžiku proti sobě, nelze předvídat přesnej výsledek, což vede k chaotickýmu, nestabilnímu chování. Pokud nahradíme spojnice kyvadla gravitační silou, máme tu v gravitační úlohu tří těles, která dlouho patřila k oříškům analytický matematiky.

Pokud se přihlédne k tomu, že pohybující se tělesa vyzařujou gravitační vlny, jde nalézt řešení, který je stabilnější než ostatní, protože pohybující se tělesa si vzájemně předávaj hybnost a pohybujou se vzájemně v osmičce. Nedávno se podařilo s použitím bosonovejch kondenzátů realizovat tenhle systém vzájemně se honících bosonů i na kvantový úrovni. Je to stav, jehož kvantovou funkci před třiceti lety předpověděl ruskej fyzik Vitalij Efimov jako tripletovou obdobu Cooperova páru, ale mnohem míň stabilní a tedy pravděpodobnou. Může sloužit jako demonstrace toho, že za šetrnejch podmínek spontánní narušení symetrie nemusí vést jen cestou supersymetrický binární bifurkace, ale může tvořit i složitější křehčí systémy, jejichž existence je ovšem mnohem míň pravděpodobná. K takovým systémům patří např. neutrální elektron, předpovězenej Heimovou teorií, což vyžaduje, aby v něm pole kmitalo přesně rovně, čili bez torzní složky. To je za normálních podmínek totéž, jako po koruně chtít, aby spadla na hranu, proto na neutrální elektron v přírodě jen tak nenarazíme.

JAMESSON [16.3.06 - 00:29]
SRNKA [16.3.06 - 00:06] Jo tahle otázka mě vždycky přivádí do lehkého transu. Proč vůbec nějaký vesmír vůbec je? Všechno co mě napadá vede k rekurzi čili je na nic. Znám i představu, která je jen vzájemně rekurzivní, čímž se to sice redukuje na dva do sebe vnořené vesmíry, každý je zároveň jakoby vnější i vnitřní - pozorovatelům v obou se pak jeví, že jsou vnitřní, odstraní se tím sice otázka co je za vesmírem, ale pořád ne ta, proč ksakru vesmír vůbec je? Tohle je jedna z věcí, které bych se chtěl dožít, totiž že bychom se o tomhle dozvěděli víc, než víme dnes (a to je skoro nic).

SRNKA [16.3.06 - 00:06]
ANON: Pokud před vznikem vesmíru nic nebylo, není tu ani prostor pro náhodu, ani pro příčinu. Samotná sémantika nás vede k tomu, že tu vesmír byl odjakživa.

ANON [15.3.06 - 23:49]
Náhoda je lidský pojem - synonymum pro neznalost souvislostí ;-) Já jenom zkoušel jak daleko došels v dekompilaci kosmu potažmo veškeré existence ;-) ale uznej že tato událost je klíčová a určující, myslím je jediný co vesmír nedokáže je generovat naprosto "true náhodný" stavy, tj. takové ke kterým by nevedla příčina.

SRNKA [15.3.06 - 23:14]
ANON: To je pravda, ale není to zas takovej problém. Když ty řekneš, že vesmír je starej 13,7 miliard let, mohu se zeptat, proč a jak byl oheň zapálen zrovna před 13,7 miliardama let? V mojem modelu je to prostě náhoda. Nicméně nevylučuju že neznačenej cyklus je jen dílčí v rámci nejakýho většího cyklu, ale tak daleko moje toerie ještě nesahá. Mužeš na to zkusit přijít sám a natrhnout mi prdelku.

ANON [15.3.06 - 23:00]
a ta na pozadi predtoziho a ta na pozadi predtoziho a ta na pozadi predtoziho a ta na pozadi predtoziho a ta na pozadi predtoziho a ta na pozadi predtoziho a ta na pozadi predtoziho a ta na pozadi predtoziho a ta na pozadi predtoziho Mas problem, nezduvodnis zacatek, neni nic co by zapalilo ohen

SRNKA [15.3.06 - 21:04]
ANON: Pane Navrátil, mě nezajímá, co namítate. Podávám mám svoje vysvětlení na vaše otázky, vaše představy si publikujte ve svojem auditu.
Hmota i energie vzniká současně jako proces dilatace času. Vlnová rovnice to vysvětluje docela názorně - vyrábí kmity, ty tvoří energii, ta tvoří hmotu ve který ty kmity kmitaj a tak pořád dokola. Z tohoto pohledu byl velkej třesk postupnej proces a hodně dlouho trvalo, než vzniklo něco použitelnýho pro stavby našeho vakua. Viditelný částice sou výsledek několika generací vln energie tvořících další vlny.

„co“ ,jaký typ hmoty vzniknul po Třesku a proč ho vzniklo rovnou 100% tj. 10ˆ53 kg ve formě záření a jiných „horkých“ elementů... Právě že ta hmota nevznikla naráz, vnzikala postupně ve vlnách přerušovanejch většíma či menšíma skokama. Nejprve samozřejmě vznikala samotná hmota vakua - částice tvořící Higgsovu mřížku. teprve jejím kolapsem vznikly částice z částic, čili neutrina a zřejmě hned poté i těžší částice.

SRNKA [15.3.06 - 20:30]
NAVRATIL: Hmota je to samý co energie. Akorád člověk má tendenci energii považovat za hmotu jen tehdy, když z tý energie nějak vyčuhuje, čili za hmotný považuje jen místo, kde je vakuum bohatší na energii než svý okolí. Podobá se to názoru ryby, že voda neváží nic jen proto, že v ní ta ryba plave a neumí ji zvážit. Ale samozřejmě ta voda hmotnost má, ať už ji dokážeme porovnat přímo, nebo jen odhadnout na základě hustoty energie. Ona se totiž v globálním měřítku jako hmota chová, např. ten vesmír kolabuje čim dál tim rychleji podobně, jako když se hroutí ta superhustá hvězda a lze si to na základě toho modelu snadno představit i bez berliček o hypotetický tmavý energii.
V tom je právě síla názornosti toho éterovýho modelu. Samozřejmě, když z něj vykucháte jeho hlavní závěry a použijete je jako postuláty v teorii oproštěný od názornejch představ, bude to fungovat také, dokud nenerazíte na principiální omezení, vyplývající z toho, že ste ten koncept zredukovali.
Např. model rekurzivní vlnový rovnice je určitě informačně bohatší, než postuláty teorie relativity. Umožní vám sjednotit relativitu s kvantovkou i tehdy, když už vykuchaný postuláty k zajištění kompatibility obou teorií nestačej. Čili to, že je relativita krásná a matematicky elegantní ještě neznamená, že nemůže existovat teorie ještě elegantnější. Rekurzivní koncept vlnový rovnice se však vzpírá uchopení formalismem současný matematiky, jde řešit jen numericky. Tady se ukazuje síla názorný představy - umožňuje sestavit algoritmus i pro to, co matematickej formalismus jako analyticky vyjádřit neumí.

ANON [15.3.06 - 20:11]
Pane Srnka, čtu ( začínám číst a ještě jsem nedočet ) na Science Worldu Vaši řeč ke mě a hned ta první věta mě nesedí : "Hmota může samovolně vznikat z energie" ...nemůžu si pomoci, ale hmota NEVZNIKÁ (z energie), ale hmota se přeměňuje .... čili "m" nemůže v z n i k a t z "m.c^2" ...kráva nemůže vznikat z krávy, éter nemůže vznikat z éteru a srnka nemůže vznikat ze srnky...PROTESTUJI a to jsem to ještě nedočetl. Hmota ve Třesku nevzniká z energie, to by ta energie musela být před Třeskem a pak by "ve Třesku" "m" nevznikala, ale se pouze z energie předTřeskové přeměnila...

SRNKA [15.3.06 - 18:04]
ONAN: Fakt netuším, jak se podle vás soudobá relativita liší od tý, co vymyslel Einstein - vy jo? Odvození např. Einsteinova postulátu c=konst a Lorentzových transformací na základě toho appletu je zde, už sem ho tu asi 3x uváděl...:o) Nemůžu za to, že ste blbej a neumíte číst.

ANON [15.3.06 - 17:35]
Pane Srnka, opět a opět překrucujete ... já se jasně ptal, jak vaše teorie éteru dokauźuje soudobou relativitu ; já nepotřebuji od Vás vysvětlovat soudobou relativitu tak jak jí vysvětluje 100 let fyzika, já chci, aby jste Vy pomocí své teorie éteru dokázal realtivitu soudobou a další soudobé teorie - to mi dokažte pomocí éteru - to udělejte ( ale nikoliv appletama a obrázkama ... obrázkama umím dokázat, že existuje Peklo a Belzebub ). JN

SRNKA [15.3.06 - 06:39]

Gravitační síla je zobecněná Casimirova síla mezi vibracemi vakua. Casimirova síla je úplně obecnej jev v každým prostředí, kde se šířej příčný (transversální) vlny. Jejich příčina je ta, že hmotný objekty, který omezujou šíření vln mezi sebou vytvářej stín, protože se mezi nimi relativně chybí vibrace s dlouho vlnovou dílkou, který se do prostoru nevejdou. Její důsledek můžeme často pozorovat jako slepování plovoucích objektů (pramic nebo nafukovacích míčů) na zvlněný vodní hladině. Už starý námořní příručky nedoporučovaly lodím vlouvat za vlnobití do přístavu současně - při jejich přiblížení by vznikla síla, která by o sebe lodě rozdrtila.
V rámci časoprostoru se uplatňuje Casimirova především mezi virtuálními fotony. Ty ale tvoří jen zanedbatelnou část všech bosonů, tvořících vakuum, proto se Casimirova síla projevuje teprve na nepatrných vzdálenostech (pod 150 nm) a je poměrně slabá - klesá s pátou mocninou vzdálenost. Z této mocniny lze také odvodit stupeň svinutí vakua v našem časoprostoru. Díky tomu pod touto vzdáleností Casimirova síla rychle nabývá poměrně značný intenzity - při vzdálenosti cca 15 nm (což je asi tak nejmenší vzdálenost, který lze prakticky mezi fyzikálně rovnýma povrchama monokrystalů dosáhnout na větší ploše) dosahuje tlaku jedný atmosféry. Za slepování prášku mastku, lístků slídy nebo igelitovýho pytlíku v samoosluze ve značný míře může právě Casimirova síla. V případě nevodivejch igelitu se ovšem často uplatňujou i elektrostatický síly, u polárních látek zase tzv. Van de Vaalsovy síly, vznikající vzájemnou indukcí mezi ionty, popř. až vodíkový můstky (slepování skleněnejch destiček) nebo Londovský interakce mezi elektrony (slepování grafitovýho a kovových prášků). Tyhle rušivý jevy činěj přesný měření Casimirový síly poměrně obtížný.

V případě gravitace přitažlivý síly působěj mězi všema fluktuacema vakua současně a jsou příčinou toho, že vakuum tak dobře drží pohromadě vlastní gravitací. Při přiblížení hmotnejch těles ovšem ve vakuu vzniká relativní stín a proto je zde vakuum nepatrně řidší, než v sousedním okolí. Díky tomu lze předpovědět zajimavý relativistický jevy, jako např. Scharnhorstův efekt - ve spáře mezi deskami by se mělo světlo pohybovat relativně rychleji oproti okolí, protože je zde řidší prostor (gravitační stín vakua zde tvoří pro světlo jakousi gravitační rozptylku). Bohužel teoreticky předpovězený zrychlení světla je zcela nepatrný (v řádu 10E-30) a proto se jeho důkaz spolehlivě vymyká současným experimentálním možnostem.

SRNKA [15.3.06 - 06:03]

Analogie mezi pohybem vakua a tekutin je zvlášť hezky vidět na tzv. Biot-Savartově zákoně, který popisuje intenzitu magentickýho pole v okolí vodiče, kterým prochází elektrickej proud, potažmo uspořádanýho proudění tekutiny v okolí vírovýho vlákna. Příčina je ta, že elektrickej proud tvoří uspořádanej proud elektronů, jejichž spin se při svým pohybu orientuje kolmo na směr pohybu elektronů. V konečným důsledku se pak řada pohybujících se orientovanejch elektronů - vibrujících vírovejch kroužků vakua - chová jako jedno dlouhý vírový vlákno.

V obou prostředích má Biot-Savart zcela stejný vyjádření a proto se mu taky říká stejně v elektrodynamice jako hydrodynamice. Je docela pochopitelný, že odpůrci éteru se touhle skutečností moc nechlubí.

SRNKA [15.3.06 - 04:51]
Na téhle stránce (MSIE only) se můžete pokusit o test svýho estetickýho cítění odhadem zlatýho řezu, čili poměru obdélníka s "ideálním poměrem" stran. Grafický vyhodnocení výsledků se zobrazí jen těm těm, co už hlasovali a mezitím se jim nezměnila IP adresa, takže pokud se vám nic nezobrazí, musíte se napřed pokusit o odhad. BTW Na téhle stránce najdete pěknou diplomku, věnovanou praktický i teoretický problematice zlatýho řezu.

SRNKA [14.3.06 - 20:04]

Robot, který se sám ušpiní i vykoupe, šplhá na skály, do prudkých svahů, brodí se blátem, pískem, vysokým porostem a dokonce ani plavání a potápění pro něj není problém. Takový je robot RHex od Boston Dynamics, společnosti, která se specializuje na robotiku a simulaci lidského chování. Robot je řízen dálkově až na vzdálenost 600 metrů. Současně na dálku posílá obraz snímaný kamerami vpředu a vzadu spolu s daty z integrovanéh kompasu a GPS snímače a snímačů zatížení.

Jářku, já takovyho neřáda najít na kompostu, tak to zapíchnu vidlema jako krtka, že nebude stíhat.... :o( Ukázka tvoří náhled na kompletní 30 MB video v MPEG formátu.

SRNKA [14.3.06 - 05:11]
Proč světlo v okolí hmotných těles vykazuje gravitační rudej posuv a čas zde plyne pomaleji? Protože časoprostor tvořenej vibracema energie je zde hustší. Vibrace se odrážejí od vnitřních stěn elementráních částice, který pro ně tvoří gravitační čočku - ale část jich prosakuje zevnitř částice a rozkmitává i vakuum v jejich okolí. Tím se kolem hmoty zahušťujou vibrace vakua a v důsledku toho zde expanduje i čas.

KISMET [13.3.06 - 09:48]
na UFO se nevěří, UFO je. UFO je všecko co lítá a v tu chvíli nevím co to je. Zamyslete se nad definicí.

SRNKA [13.3.06 - 02:13]
HOWKING: ..vesmir neni nikde ve svem objemu prazdnej uz jen proto ze v nem probiha neustala kreace/anihilace elektron pozitronoveho paru, ale proc toto hemzeni nazyvat eterem...?
No protože tak tomudle hemžení říkal už ten Descartes a protože éteru dává jeho energii, čili hmotu. Jednoduše bys měl respektovat vědeckou prioritu nějaký koncepce a nezavádět svěvolně nový ména pro 400 let zavedený a pojmenovaný jevy a artefakty. Mě třeba nic nebrání začít éteru říkat "kvantový vakuum", "Dirakovo moře" nebo "předivo časoprostoru". Ale kdybych to udělal, riskuju, že si někdo jinej všimne podobnosti tohoto modelu s éterem a bude namítat moje pojmenování mě mýma vlastníma argumentama. Takhle já prostě neuvažuju - éter je definován jako hmotný prostředí pro šíření světla a nemá tedy smysl takovýmu prostředí říkat svévolně nějak jinak, nebo jeho pojmenování nejednoznačně opisovat.

SRNKA [13.3.06 - 02:03]
JAMESSON: Dosud od tebe nepadl jedinej argument, opírající se o fyzikální realitu - jen o intersubjektivní hodnocení situace. To já vim taky, že většina mainstreamovejch fyziků o existenci éteru vůbec nepochybuje a považuje ji za vyvrácenou jednou provždy. Ovšem takovej přístup nemá s vědeckou metodou vůbec nic společnýho. Pokud mi nejsi schopen na moje argumenty reagovat jinejma věcnejma argumentama, bylo by asi lepší, kdyby ses se mnou do debaty o fyzice vůbec nepouštěl. Já ji totiž umim docela dobře a stydět se za to nepotřebuju.

SRNKA [13.3.06 - 01:59]
Pokud se foton zdá, že interaguje jako hmotná částice, je to právě důsledek faktu, že energetická vlna (s vysokou frekvencí) přechází ve vakuu do Rayleighova režimu, čili že se začíná rozptylovat na nehomogenitách vakua podobně, jako se příliš intenzívní kapilární vlna na hladině začíná rozptylovat do pohybu částic pod hladinou (tvoří inerciální pohyb prostředí, čili víry). Ta analogie s vakuem jde ještě dále - vysoce energetický záření gamma se vakuem spontánně materializuje, čili mění na částice, tvořený inerciálními víry. Podobně jako vlna tvořící ostrý šplouchnutí do vody.

SRNKA [13.3.06 - 01:52]
JAMESSON: Pro mě je podstatný, že ani ty existenci UFO nevylučuješ. Ale jestli ti to udělá radost a hlavně tě to odradí od dalších příspěvků, s fyzikou vůbec nesouvisejících, sem ochoten formulaci "prakticky každej" přeformulovat na "většina lidí". Si spokojena, komická figurko?
Právě přístup k problematice éteru ve mě vyvolává značný pochybnosti o gnoseologický validitě artefaktu, kterej označuješ jako "vědeckej přístup". Já sem ti tu uvedl čistý a doufam že i jasný argumenty proč se domnívám, že M-M pokus teorií éteru nejenže nepopírá, ale dokonce potvrzuje. Co ty s nima uděláš, je čistě tvůj byznys - ale rozhodně nečekám, že mi tu začneš argumentovat povídáním o nějaký "vědecký metodě".

JAMESSON [13.3.06 - 01:47]
SRNKA [13.3.06 - 01:43] V dnešní době je kromě Michelson-Morley pokusu známa celá řada experimentů, dokazujících existenci éteru.
Už zase... Ne, není známo takové měření. To jen Ty si je tak vysvětluješ, samozřejmě ne jen Ty, taková myšlenka je docela legitimní, jen Ty ale tvrdíš, že "dokazujících". BTW: Vědecká metoda, už jsi někdy slyšel takové slovní spojení? :-)

SRNKA [13.3.06 - 01:44]
V dnešní době je kromě Michelson-Morley pokusu známa celá řada experimentů, dokazujících existenci éteru. Např. experiment Maurice B. Cooke dokazuje magnetický pole jako pohyb éteru na posunu fáze koherentního světla.

Akustická analogie Faradayova experimentu (rotace roviny polarizovanýho světla v magnetickým poli) zase naopak tenhle jev demonstruje na supratekutým 3He - čili chování vakua je demonstrovaný na fyzikální kapalině. Takovejch pokusů ve skutečnosti existuje celá řada - jen jsou mainstreamem zvysoka ignorovaný.

HOWKING: Kapilární vlny na tom obrázku vlevo přecházej do Rayleighovy eliptický vlny, která částečně na proudění závislá je. Pro kapilární vlny ale skutečně platí, že je pohyb fáze pod hladinou neovlivňuje. Povrchový napětí vody zde slouží jen jako pasivní pružina pro šíření energie. Jakto, že foton je i hmota?

JAMESSON [13.3.06 - 01:44]
SRNKA [13.3.06 - 00:51] Procenta lidí, co věřej na UFO nejsou předmětem mý víry, ale sou podložený průzkumama Gallupovy nadace a řady dalších studií
Ale jistě, ta čísla jsou známá. V populaci nejmenovaného, jinak vědecky docela vyspělého státu je to kolem 60% např. Ovšem v Tvém světě je 40% lidí jiného názoru "TÉMĚŘ NIKDO". Nemluvě o tom, že najdeš země, kde je pro změnu většina skeptiků. Už něco vidíš??? Já myslím, že pořád ne. Stejně jako nevidíš, možná vytěsníš do podvědomí, co Ti sdělují některé posty v některých auditech, včetně tohoto.

Ber to ale v pohodě, je naprosto vyloučené, že bys se mnou mohl souhlasit. To už by byly příznaky zlepšování a v ty vážně nedoufám. Zůstaň jaký jsi - spolehám na Tebe, na Mageo chodím i kvůli komickým figurkám a bez nich by to nebylo ono.
PS: Dobrovolně se hlásím ke komickým figurkám taky. To jen aby to neznělo, že si myslím, že jsem lepší než Ty. Komická je třeba moje snaha se vůbec Ti takovéhle myšlenky snažit vysvětlit. Takže jsem tím sám u sebe za hloupého. Jest nyní Tvé ego již dostatečně kompenzováno?

HOWKING [13.3.06 - 01:39]
SRNKA [13.3.06 - 01:35]: No prave v te rece by ti MM nevysel - vzdyt i na tyom obrazku je zretelne videt zhustovani vln ve smeru proudu.

SRNKA [13.3.06 - 01:35]
HOWKING: Nic takovýho jako vlna se NIKDY nemůže šířit v absolutní prázdnotě. Proč? Protože vlnová rovnice je jen Newtonův inerciální zákon v lokálním tvaru. Je to lokální verze zákona setrvačnosti pro hmotný tělesa aplikovaná na jejich harmonickej pohyb. Bez hmoty zkrátka vlnu vyrobiti nelze. A to dokonce aji transversální vlnu - i zde éter slouží jako hmotný médium pro její šíření. V přírodě sou transversální vlny v hmotnejch prostředích zcela běžný a jednoznačně vedou s ohledem na celkový množství přenášený energie. To, že podélný vlny považujem za tak běžný je jen důsledek toho, že nám přenášej zvuk, kterej nám slouží ke komunikaci, Naprostá větčina vln se ale v přírodě šíří jako vlny příčný.

Příkladem můžou bejt např. tzv. kapilární vlny na hladině vody. A ejhle - rychlost a směr šíření těchle vln je zcela nezávislá na rychlosti a směru pohybu jejich média, čili vody. Jsou plně řízený povrchovým napětím vody, co se děje pod hladinou je nezajímá. Jak je vidět, Michelson-Morley experiment může klidně demonstrovat právě tuto situaci, aniž to jakkoliv vylučuje existenci hmotnýho prostředí pro šíření vln.

HOWKING [13.3.06 - 01:34]
HOWKING [13.3.06 - 01:30]: Je jasny, ze ty na chvili vzniknuvsi castice budou zrejme pusobit i gravitacne, tedy mozne vysvetleni temne hmoty (coz mozna vyvraci jeji merene ucinky, ktere jsou silnejsi/slabsi nez by tyto chvilkove castice zpusobily)

HOWKING [13.3.06 - 01:30]
Tak je jasny, ze vesmir neni nikde ve svem objemu prazdnej uz jen proto ze v nem probiha neustala kreace/anihilace elektron pozitronoveho paru, ale proc toto hemzeni nazyvat eterem?

HOWKING [13.3.06 - 01:27]
Z pohledu pozorovatele tvorenyho timto prostredim se postupny houstnuti vakua projevuje jako vzdalovani objektu, ktery ho tvorej a rudej posuv svetla, ktery vydavaj - ale to bychom pak tezko usuzovali na existenci jinych planet kolem cizich hvezd z jejich kymaceni vlivem gravitace tech planet a takto vznikleho posuvu spektra.

SRNKA [13.3.06 - 01:26]
Jedno z možnejch vysvětlení je, že se popírači éterový hypotézy buhvíproč chytli představy, že éter slouží pro šíření světla ve formě podélnejch, čili longitudálních vln - ačkoliv Maxwell svoje rovnice výslovně odvodil pro transversální model šíření světla v kapalinách (příčný vlny). Prostě si fyzmatici zase jednou nabili držku, když se pokusili popřít teorií, vysvětlující samotný východiska teorie relativity...:o) V teorii relativity totiž není invariance světla ničím více, než pouhým ad-hoc postulátem, čili předmětem víry - převzatým právě z Mawellovy éterový teorie...:o)

HOWKING [13.3.06 - 01:25]
Podl MM pokusu je bud eter dokonale strhovan a tim postrada nehybnost vuci absolutnimu prostoru, nebo se svetlo nepohybuje vzhledem k eteru (presneji - eter neexistuje) a jeho rychlost je vzdy stejna, tedy neexistuje ani pohyb vuci vlne v prazdnote (ani vuci samotne prazdnote) a tim mizi i duvod existence eteru.

SRNKA [13.3.06 - 01:21]
HOWKING: Kdybysem tu s nějakou zde demonstrovanou fyzikou přinejmenším nesouhlasil, tak bych si asi nepřidělával práci s jejím opisováním na MAGEO?
Michellson-Morley experiment byl, jak ví každý malý dítě provedenej dlouho před zveřejněním teorie relativity pro ověření jednoho z nejvýznamnějších závěrů Maxwellovy éterový teorie světla - sice invariance jeho rychlosti. Pokus dopadl úspěšně, invariance se skutečně opakovaně potvrdila - nicméně pokus byl interpretován jako pravý opak: jako důkaz neplatnosti éterový teorie. Ptáš se proč? To já nevím...;o)

HOWKING [13.3.06 - 01:17]
Ad eter: Co na to Michelson a Morley? ;-)

SRNKA [13.3.06 - 00:53]

Jak poznáte, že se blížíte k černý díře a ne nějaký obyčejný neutronový hvězdě, která taky vyrábí Einsteinův prstenec v důsledku gravitační deformace časoprostoru (viz obrázek vpravo)? V případě černý díry je horizont událostí uzavřenej, tvoří ji tudíž gravitační čočka s totální reflexí fotonů od vnitřního povrchu. Proto nelze ani koutkem oka zahlédnout co je uvnitř. Horizont událostá však není nějaká ostrá plicha, ba dokonce není vůbec spojenej s vlastním povrchem černý díry, která je jako ultrahustá hvězda skovaná uvnitř. Horizont černý díry ale na dálku rozeznáte podle toho, že tvoří Einsteinův prstenec dvojitej. Animovaný GIF obrázek z wikipedia v původní kvalitě můžete stáhnout kliknutím na animaci, ovšem počítejte s tím, že má skoro 15 MB.

JAMESSON: Procenta lidí, co věřej na UFO nejsou předmětem mý víry, ale sou podložený průzkumama Gallupovy nadace a řady dalších studií.
Já se zase můžu zeptat, v jakým každým druhým auditku mě tu kdo posílá do háje? O tom, že bych byl ignorovanej si taky moc zdát nemůžu - mi se naopak audita plněj příspěvkama ignorantů až moc rychle .

SRNKA [13.3.06 - 00:25]
PLACHOW: Když rozpustíš koncentrovanej roztok, po určitým zředění se molekuly začnou do roztoku uvolňovat čistě kineticky, z materiálu zachycenýho na stěnách. Koncentrace molekul v roztoku začne bejt řízená mezifázovou rovnováhou a tu lze při tak nízkejch koncentracích považovat za lineární, čili koncentrace molekul na stěně nádoby je jakejsi N-násobek koncentrace molekul v roztoku.
JAMESSON [12.3.06 - 23:51] No a? Sám teda možnost těch ufounů připouštíš - takže nevidím důvod tvojeho tlemení se...

JAMESSON [13.3.06 - 00:19]
SRNKA [13.3.06 - 00:07] Ale nééééé, vždyť já vůbec neřeším jestli tady lítají nebo nelítají zelení mužíčkové a je mi jedno, co si o tom kdo myslí (a co si o tom myslím já jsem taky nepsal - tak proč se stavíš do opozice?). Tys vůbec nepochopil z čeho řičím smíchy, že? A to jsem to červeně vypíchnul :-)
PS: Můj osobní názor na ETL je, že mi Země nepřipadá ničím natolik výjimečná, abychom měli právo si myslet, že augerechnet jen tady se v celém obrovském vesmíru mohl objevit organický život. Což ale s návštěvama odjinud souvisí jen volně, tam to považuji naopak za málo prvaděpodobné, to ale neznamená vyloučené.

PLACHOW [13.3.06 - 00:18]
Notybrďo, co to je, ten bod 4? Lineární uvolňování molekul z povrchu křemičitanu popírá absolutní množství molekul ze zmíněné inkoustové tužky nebo co? To je pitomost...

SRNKA [12.3.06 - 22:59]

1. Placebo efekt
Placebo efekt nefunguje jen s roztoky, jde spíš o psychochemickou záležitost. Např. v Tibetu se nemoci tradičně léčej pastilkama ze sušenejch bylin. Když bylinky dojdou, napíšou se na papírek jejich jména a udělá se pastilka z něj. Div se světe, ono to občas funguje.

2. Problém horizontu
Na toto dává odpověď teorie éteru, podle který vesmír neexpanduje, ale je tvořen řídkým materiálem, který se postupně zahušťuje vlastní gravitací jako kolabující mezihvězdný plyn. Ale ne zcela spojitě, ale spíš jako kondenzující superkritická pára kondenzující vlastní vahou. Důvodem jsou interference vibrací energie, která toto prostředí tvoří a kvantová magická čísla z toho vyplývající. Důsledkem je, že se náš vesmír zaplňuje hmotou ve skocích, čímž se vyrovnávaj rozdíly v postupný kondenzaci, ke který dochází mezi těmito skoky.

3. Ultra energetické kosmické paprsky
Skutečnost je taková, že vakuum by mělo vysoce energetický gamm záření pohlcovat stejně, jako ozónová díra UV záření nebo voda prudký šplíchnutí za vzniku řady částic prostřednictvím řetězovitejch reakcí podobnejch vzniku vírů v kapalině. Ale takový vysokenergetický gamma záření může vznikat srážkama tzv. strangeletů, čili částic jako jsou protony urychlený na velmi vysoký energie s hmotou v horních vrstvách atmosféry. Ty vysokou energii mohou dopravit z hlubin vesmíru až do takové vzdálenosti od Země, že se gamma záření nestačí pohltit. Vysvětlení je tedy v tomhle případě docela jednoduchý.

4. Homeopatika
Když si zkusíte v troše vody rozpustit kousek inkoustový tužky a tamvěmodrým roztokem vypláchnete s ní povrch malý zkumavky, nic nápadnýho na první pohled nepostřehnete. Zkumavku můžete několikrát vymejt vodou, dokud se odtékající voda úplně neodbarví. Kduž ale potom zkumaku vysušíte a nalejete do ní kapku lihu, uvidíte, že se zbarví modře. Došlo k tomu, že se molekuly barviva nachytaly na vnitřní povrch zkumaky a vytvořily zde těžko postřehnutelnou monovrstvu. Z ní se ale molekuly uvolňují lineárně, takže všechna pravidla o ředění roztoků přestávají platit. Jak pokus ukazuje, fyzikální povrch nádob používaný homeopatiky může být ve skutečnosti docela velký na to, aby vznikla po delším stání fyziologicky účinná koncentrac. Alergický reakce za uvolnění histaminu může vyvolat často přítomnost pouhých několika molekul v prostředí, což alergici dobře vědí..

5. Temná hmota
Podle teorie éteru je vesmír tvořenej hustou hmotou, jejíž žmolky (stojatý vibrace) tvoří elementární částice. Ale i ty vibrace vakua, jejichž energie nepostačuje ke vzniku částic mají gravitační účinky, Jak je to možné? Jako analogie nám může posloužit roztpyl světla v atmosféře, který je příčinou modré barvy denní oblohy. Kdyby ho nebylo, byla by i ve dne obloha černá jako bota a zářily by na ní hvězdy jako na Měsíci. Příčinou rozptylu světla ale nejsou přímo molekuly vzduchu, protože ty sou příliš prťavý. Jako rozptylová centra slouží místa s větší hustotou, který se tvoří vždy, když se náhodou srazí několik molekul současně. Shluky jsou dynamicky vyrovnávaný oblastma, kde jsou naopak molekuly zředěný - vidíme tedy, že i "nic" může mít hmatatelný účinky, když se do věci zamíchá statistika. A právě takový "nic" ve vakuu může způsobovat pozorovatelný efekty v okolí galaxií a hmotnejch těles, protože se kolem nich shlukuje podobně jako jiná hmota - např. ohyb světla (gravitační čočky), nepravidelnosti v tvaru Galaxií a dokonce odchylky v pohybu vesmírných sond (anomálie sond Pioneer) na velký vzdálenosti napříč sluneční soustavou, kde se výrazně mění hustota vakua. Řekl bych, že teorie éteru umí efekty černý hmoty ze všech teorií vysvětlit zatím nejjednodušeji, nicméně je pravděpodobný, že velkou část tmavý hmoty tvoří víceméně klasický částice, jen díky různejm jevům obtížně zpozorovatelný. Už např.odtrhání všech elektronů od jádra atomů způsobí, že se takovej vysoce ionizovaný atom stane pro světlo běžný vlnový délky prakticky neviditelnej - neobsahuje totiž žádný elektrony, který se světlem interagujou a tím ho pohlcujou nebo yzařujou ve viditelný oblasti spektra.

6. Metan na Marsu
Patrně jde o důsledek kontaminace povrchu Marsu vesmírnými sondami, který už na Marsu přistálo velký množství. Nicméně život v určitý primitivní podobě (půdní baktérie) může existovat i na Marsu. Známky fosilních baktérií byly koneckonců pozorovaný aji v meteoritech, který byly zachycený na Zemi a měly prokazatelně původ z Marsu. Dokonce takovej život může mít k dispozici dostatek vody, protože podloží Marsu je vodou nacucaný po téměř celým povrchu planety jako houba, ovšem po většinu ročních období ve zmrzlý formě. Na Marsu však teploty krátkodobě vystupují až na 20 °C a dochází tu dokonce i k pozorovatelným sesuvům rozbředlejch vrstev hornin. Samozřejmě v úvahu přicházej i čistě (foto)chemický procesy, který na povrchu železitý hlíny můžou probíhat i stereochemicky aktivně.

7. Tetraneutrony
Sudej počet částic naznačuje, že může jít o tvorbu Cooperovskejch párů drženejch pohromadě intereakcema kvarkgluonový plasmy. Pokud k takovým procesům dochází v nitru neotronovejch hvězd, není nic divnýho, že ke vzniku tetraneutronu může docházet krátkodobě i v důsledku srážek částic při vysokejch energiích. Pro přírodu prostě malá pravděpodobnost nějakýho procesu znamená jen a pouze malou pravděpodobnost - nikoliv nemožnost. Uvidíme to ostatně dále při zmínce o studený fůzi. Ta by měla bejt podle současnejch zákonů fyziky taky "prakticky vyloučená".

8. Anomálie sondy Pioneer
O vysvětlení anomálie sond Pioneer sem se už zmínil při vysvětlení tmavý hmoty.Virtuální shluky vibrací vakua tvoří gradient i v rámci sluneční soustavy, protože se shlukujou kolem Slunce díky jeho gravitaci. Jelikož takto vzniklá dodatečná hustota vakua se vzdáleností od slunce klesá, mají sondy tendenci být tímto polem vibrací přitahovaný jako neviditelnou dodatečnou hmotou v těžišti sluneční soustavy - jde o jakousi obdobu Casimirovy síly, jenže na dlouhý vzdálenosti. O povaze těchto fluktuací se v poslední době mluví v souvislosti s gravitoelektrodynamickou teorií - mohly by je totiž tvořit virtuální bosony, vzniklý zkřížením gravitačních vln a fotonů. Tomu nasvědčuje i fakt, že dodatečná přitažlivá síla je úměrná poměru plochy a objemu těles, na větší objekty (planety) prakticky nečinkuje, podobně jako Casimirova síla, která je založená na tlaku virtuálních fotonů vakua. Nicméně stále přichází v úvahu celá řada dalších vysvětlení, ale toto zvlášť dobře zapadá do mý teorie tmavy hmoty..

9. Temná energie
Novější teorie (Yilmazova a Heimova teorie gravitace) předpovídaj částečně odpudivej charakter gravitace na delších vzdálenostech. Reálný vysvětlení ale může být pro fyziku mnohem jednodušší, pokud se vrátí k éterový teorii.Podle ní vesmír neexpanduje, ale kolabuje jako materiál vnitřku kolapsaru či černý díry.Kolaps vakua si lze představit jako postupný houstnutí a žmolkování vibrací energie, tvořících vakuum, periodicky přerušovaný fázovými přechody se skokovou změnou hustoty (inflace). Není proto nijak divné, že se jeho kolaps neustále zrychluje - příčinou je vlastní hmota vakua a efekt gravitace. Z pohledu pozorovatele tvořenýho tímto prostředím se postupný houstnutí vakua projevuje jako vzdálování objektů, který ho tvořej a rudej posuv světla, který vydávaj. Éterovej model vesmíru tvoří přirozený vysvětlení pro známej model všesměrový expanze vesmíru jako nafukování puntíkatýho balónku (on podle mě ani jinak vysvětit nelze). Vyžaduje ovšem, aby se fyzika kajícně vrátila k před sto lety zavrženýmu modelu éteru, jakožto hmotnýmu prostředí pro šíření světla.

10. Kuiperův útes
Podobný pás planetek existuje u mezi drahou Marsu a Jupitera. V poslední době se spekuluje, že ho vymetá planeta Nibiru (Planeta-X, o jejíž existenci existují Sumerské záznamy), tvořící vyhaslýho dvojníka Slunce (dvojhvězdy), která údajně s periodou několika tisíce let obíhá po silně výstředný dráze prostorem mezi Marsem a Jupiterem ve vzdálenosti asi 50 mil km od Jupitera a pořádně při každým průletu zamává sluneční soustavou. Je možné, že Nibiru prochází přitom sluneční soustavou naněkolikrát a vymetá prostor i za dráhou Neptuna. Kromě toho se v poslední době objevujou náznaky o pozorování další extrasolární planety ve velký vzdálenosti od Pluta

11. Signál Wow
Navrhovaný vysvětlení je samozřejmě přijatelný, ale v současný době již téměř nikdo nepochybuje o existenci mimozemských civilizací a dokonce i o frekventovaných návštěvách jejich lodí okolí země. Tak jak se zdokonalujou záznamový postředky dostupný pro jednotlivce, dokumentačního materiálu prostě začíná být příliš mnoho na to, aby bulo možné nad UFO paušálně mávnout rukou.

12. Nekonstantní konstanty
Pokud se hmota vakua postupně zahušťuje, jistě se to bude projevovat na hodnotách přrodních konstant, gravitační konstantou počínaje. Rychlost světla by kolapsem vesmíru ovlivněna být neměla, protože relativní rychlost šíření energie se s houstnutím jejího prostředí, kterým je současně tvořená prakticky měnit nemůže. Zákonitosti speciální teorie relativity tedy zůstávají v platnosti, mohou však být ovlivněny další fyzikální konstanty, které na šíření světla bezprostředně závislé nejsou.

13. Studená fúze
Dnes je již zcela zřejmé, že studená fůze není výmyslem a byla dokonce nafilmována infračervenou kamerou, jde však o efekt stále velmi nevypočitatelný, závislý na obsahu příměsových atomů v palladiu způsobem, který doposud není příliš dobře prostudovaný. Jiná věc je, že současná energetická lobby nemá ve skutečnosti přiliš zájem do tohoto výzkumu investovat, takže se studená fůze přes své nesporné úspěchy stala v průběhu posledních deseti let spíě předmětem výzkumu malých individiálních skupinek, než mainstreamu fyziky, která očekává reprodukovatelné výledky opírající se o solidní teorii. Je to určitě škoda, protože s každou tunou fosilních paliv spálenejch v kotlích přicházíme o cennej materiál, který by bylo jistě možné využít lépe a radostněji, nemluvě o stupňujících se dopadech na životní prostředí, Něco je prostě v řízení současnýho výzkumu špatně.

SRNKA [12.3.06 - 21:36]

13 jevů, které nedávají smysl (zkrácený překlad článku z http://www.newscientist.com/)

1. Placebo efekt
Nezkoušejte to doma. Po několik dní, několikrát denně, vyvoláte u někoho bolest. Bolest potlačujete podáváním morfinu. Poslední den nahradíte morfin pouhým solným roztokem a ten přesto potlačí bolest: klasický placebo efekt. Jenže dr. Benedetti z Univerzity Turín přidal do solného roztoku naloxon, což je chemikálie, která blokuje vliv morfinu. A solný roztok přestal bolest potlačovat. Že by v solném roztoku bylo přeci jen něco biochemického?

2. Problém horizontu
Náš vesmír se zdá nepředstavitelně uniformní. Mikrovlnné záření ho vyplňuje z jedné strany na druhou a všude má stejnou teplotu. To je zvláštní, když dohlédneme na dvě protilehlé strany, přehlédneme celkem nějakých 28 miliard sv. let, a to je přitom vesmír starý jen asi 14 miliard let. Protože nic neletí rychleji než světlo, jakým způsobem si obě strany „řekly“, jako teplotu mají mít?. Tento problém řeší kosmologové „inflací“. Těsně po Big bangu v čase 10-33 sec se vesmír rozepnul 1050x. Jenže proč? Proč by měla být jedna záhada nahrazena druhou? Jinou možností je proměnná rychlost světla, ale to je stejně impotentní vysvětlení proti jednoduché otázce „proč“?

3. Ultra energetické kosmické paprsky
Víc než deset let zachycují Japonci paprsky, které by neměly existovat. Paprsky jsou většinou protony téměř s rychlostí světla. Některé vznikají např. při výbuších supernov. Jenže pořád to nejsou ty nejenergetičtější. A začíná záhada: Při cestě vesmírem ztrácejí tyto paprsky energii ve srážkách s nízkoenergetickými protony. Podle speciální teorie relativity mohou vysoko energetické paprsky ze zdrojů mimo naši Galaxii díky srážkám přijít o většinu energie a jejich maximální energie může být jen 5x 1019 eV. Japonci našli částice nad 1020 eV. Jsou z vnitřku Galaxie, když žádný tak vysoce energetický úkaz, kde by mohly vznikat, není pozorován? Naměřili chybná data Japonci nebo se mýlil Einstein?

4. Homeopatika
Madelaine Ennisová byla velkou kritičkou homeopatie. Odmítala věřit, že by bylo možné ředit léčivou látku tak dlouho, až bylo nepravděpodobné, aby byla ve vzorku jediná molekula účinné látky. Ve své práci sledovala vliv histaminu na bílé krvinky při popálení. Popálené buňky uvolňují histamin. Sotva je ale histamin venku, potlačuje další uvolňování z buněk. Ennisová zjistila, že homeopatický roztok histaminu, zředěný natolik, že tam pravděpodobně nebyla jediná molekula histaminu, stále fungoval na blokování uvolňování histaminu. Přitom stále zůstává pravdou, že rozsáhlé klinické zkoušky počítající s placebo efektem neprokázaly žádné homeopatické účinky. Někde je něco špatně. Bude se muset přepisovat chemie?

5. Temná hmota
Podle nejlepší teorie gravitace by se měly galaxie rozpadat. Pozorovatelná hmota galaxií nemůže vydržet tak velkou rotaci. To bylo pozorováno už v sedmdesátých létech a vysvětlení se našlo v temné hmotě. Nikdo ale dodnes neřekl, co to ta temná hmota je. Přitom temná hmota by měla pokrývat až 90 % hmoty vesmíru. Podle astronomů je třeba se podívat na Newtonův zákon, který by měl lépe popisovat gravitační jevy na velmi velké vzdálenosti. Zdá se to lepší než vesmír vyplněný nějakou novou sub-jadernou částicí. Asi se bude přepisovat kus fyziky.

6. Metan na Marsu
Laboratoř sondy Viking vezla v roce 1976 živiny obohacené o uhlík C14 a hlásila pozitivní výsledky – něco spolklo živiny, metabolizovalo je a vypustilo radioaktivní metan. Skoro všichni se od výsledku distancovali. Nicméně nejnovější zkoumání naznačuje optickou otáčivost. Je známo, že běžné chemické reakce v laboratoři produkují racemát – směs pravo- a levotočivých sloučenin. Podle našich poznatků jen živá hmota dokáže produkovat pouze levotočivé (jako na Zemi) nebo pouze pravotočivé molekuly.

7. Tetraneutrony
Před čtyřmi roky detekoval urychlovač ve Francii šest částic, které by neměly existovat. Tetraneutrony jsou svázány ze čtyř neutronů způsobem, který odporuje známým zákonům fyziky. Francouzi stříleli jádra berylia na uhlíkový terč a pozorovaly trosky po srážce. Očekávali čtyři záblesky na detektorech v různých směrech od srážky, ale pozorovali jen jediný záblesk na jediném detektoru. To ale odporuje Pauliho vylučovacímu principu: žádné dvě částice v jednom systému nemohou mít stejné kvantové vlastnosti. Současná teorie prostě tetraneutrony nepovoluje. Na druhé straně jsou důkazy o existenci hmoty složené z mnoha neutronů: neutronové hvězdy.

8. Anomálie sondy Pioneer
Pioneer 10 startoval v roce 1972, Pioneer 11 o rok později. Obě jsou dnes za hranicemi sluneční soustavy a zdá se, že je něco nevysvětlitelně postrkuje. Akcelerace není velká, asi 1 nanometr/ s2, tj. 10-10 G. Ale i to už stačilo posunout Pioneer 10 o 400 000 km z vypočtené dráhy. Některá vysvětlení už byla vyloučena, včetně softwarové chyby, slunečního větru nebo úniku paliva . Někteří se pokoušeli tento efekt spojit s jinými nevysvětlenými úkazy o kterých se tu píše (temná hmota, konstanta jemné struktury), jiní navrhují speciální sondu ke zkoumání zvláštních gravitačních jevů na hranici sluneční soustavy. arxiv.org

9. Temná energie
V roce 1998 astronomové zjistili, že se vesmír rozpíná stále větší rychlostí. Přitom dosavadní mínění mluvilo o postupného zpomalování od velkého třesku. Nikoho zatím nic moc nenapadá, jednou z možností je, že Einsteinova obecná teorie nevystihuje dobře situace na těch největších vzdálenostech ve vesmíru.

10. Kuiperův útes
Za dráhou Pluta je Kuiperův pás, plný ledových skal, planetek, komet. A pak nic. Hustota kamení tam náhle klesá k nule. Jedinou odpovědí se zdá být 10. planeta, která všechno to „smetí“ vymete. Nemluvíme o Sedně nebo Quaoaru – tohle by mělo mít velikost Země nebo Marsu. Zatím nikdo nic neobjevil. Není se co divit, bude to velmi temné a velmi pomalu se pohybující.

11. Signál Wow
Ten signál trval 37 s a přicházel z vesmíru. V srpnu 1997 způsobil, že astronom Ohio State university při pohledu na výpis z radioteleskopu Big Ear zařval Wow. Dodnes nikdo neví, kde to vzniklo. Přišlo to ze souhvězdí Střelce a pulz byl v úzkém pásmu 1420 MHz, které je pro radiový provoz zakázané mezinárodními smlouvami. Přírodní zdroje záření mají obvykle širší pásmo. Nejbližší hvězda v tomto směru je 220 sv. let daleko. Dan Wertheimer ze SETI@home tvrdí, že to je znečištění z pozemského zdroje.

12. Nekonstantní konstanty
V roce 1997 analyzovali Australané signály z nejvzdálenějších quasarů. Na své 12 mld. sv. let cestě paprsky prošly oblakem intergalaktického prachu s obsahem železa, niklu a chromu. Tyto atomy absorbovaly některé fotony z quasaru, ale ne ty (vlnové délky), které astronomové očekávali. Jediné vysvětlení, na které přišli, bylo, že konstanta jemné struktury alfa (Duro by řekl víc), měla v době, kdy paprsky procházely oblakem, jinou hodnotu než dnes. To je ale něco jako kacířství. Alfa je extrémně důležitá konstanta určující, jak světlo interaguje s hmotou. Její hodnota závisí, kromě jiného, na náboji elektronu, rychlosti světla a Planckově konstantě.
V Gabonu je přírodní jaderný reaktor Oklo, který „hořel“ před 2 mld. let. A tam našli také nějaké nejasnosti. Poměr některých radioizotopů závisí na konstantě jemné struktury. Pokud byl tento poměr v době hoření reaktoru jiný, musela se mezitím změnit „konstanta“. Rozdíl dělá 4 %.

13. Studená fúze
Od r.1989 po dobu 10 let provedly laboratoře US Navy přes 200 experimentů se slučováním vodíku a deuteria za pokojové teploty. Základem jsou paladiové elektrody ponořené do těžké vody (D2O). Cílem bylo vyprodukovat víc energie, než se do systému přivedlo. Nikdy se nepotvrdily původní výsledky Fleischmanna a Ponse z University of Utah. A teď, po víc než 15 letech se o to znovu zajímá US Dept. of Energy. Pochopitelně, vyřešilo by to všechny energetické problémy planety. Optimisti tvrdí: Supravodiče se také vyvíjely přes 40 let, než se podařilo vysvětlit jejich funkci.

ANON [12.3.06 - 18:57]
ssrnka: asi nebudete zadnej matematik,prece, no najdete si clanek quant-ph/0007028 od Hitoshi Kitada: Three dimensional time and energy operators and an uncertainty relation... HOWGH

SRNKA [12.3.06 - 18:22]
ANON: Linkuj zdroje na články, ne bláboly bez souvislostí a/nebo vysvětlování. Aspoň nebudeš cělat chyby při opisování. Koncepce tří různě plynoucích časů je blbost, to by pak částice mohla bejt různě stará podle toho, z jaký strany se na ni podíváme. Vlnová rovnice to vysvětluje jasně - pouze rozměrová souřadnice se v ní může vyskytovat ve víc dimenzích, časová nikdy.

ANON [12.3.06 - 17:52]
dalsi je Lorentz gama: A reasoning similar to the employee by Marcello Crotti in its exhibition would allow us to obtain the following expression of the factor of Lorentz transformation: γ = (1 - v12 /c2 - v22 /c2 - v32 /c2)1/2

ANON [12.3.06 - 17:46]
je dalsi view: The hypothesis of the three-dimensional time allows writing the relativistic expression of the energy of the following form: E2 = m02c4 + c2p12 + c2p22 The energy in rest can be identified with the energy on the cosmological axis of the time. The kinetic moment observed would be a composition of the kinetic moments responsible for the kinetic energies on the cosmological, gravitational and electroweak axes. The following expositions are limited a non relativistic scope, that is to say, for small speeds and weak gravitational fields. It will be considered that the expression of the mechanical energy is E = 1/2 m v2 - V(r) and applicable therefore the Schrödinger wave equation. This equation for the gravitational time would be of the following form: i ћ δ Ψ1(r, t1) / Δt1 = - (ћ2/2m) Δ2Ψ1(r, t1) / Δ2t1 - V(r)Ψ1(r, t1) In this function the V(r) potential does not depend on time t1, would be identifiable, for example, with the dependent electromagnetic potential of t2. For a particle in free fall, that is to say, free of potentials it would be 0. to

SRNKA [11.3.06 - 18:00]
Princip setrvačnosti a relativistickýho zkracování pohybujících se hmotných těles lze pochopit např. takto: Představme si, že vakuum je cosi jako těžkej pružnej plyn a hmotný částice sou něco jako tenký dokonale pružný ocelový pásky - struny. Když vzduchem táhneme stuhu nebo list papíru, rozvlní se a třepetá se. Jenže vzduch i papír nejsou příliš dokonalý pružiny, po zastavení se v nich energie rychle utlumí. U dokonale pružnýho vakua a ocelový pásky je tomu jinak - do pružnýho pásku lze vložit téměř nekonečnou energii vibrací, aniž by se vytratila. Pak můžeme úplně zapomenout na setrvačnost pásky a veškerý efekty setrvačnosti můžeme přičíst vibracím pásky. Páska se zkrátka pohybem rozkmitá a když se pustí, vibruje dál setrvačností sama a plazí se vakuem jako had pískem. Její kinetická energie je tedy schovaná ve vibracích tý pásky. Jenže ty vibrace pásku současně zkracujou a podél takový pásky se vlnění šíří pomaleji.

Pokud jste toto pochopili, můžeme pokročit v chápání situace dále a zeptat se - nemůže být ta ocelová páska tvořená samotným vakuem? Odpověď zní, že může, že může být tvořená stojatou vlnou vakua jako rezonující struna. Pak zde máme v zásadě dvě vlny, jedna je stojatá a projevuje se proto vůči všem pozorovatelům jako vlna klidový hmotnosti struny a druhá je virtuální, je vidět jen pro pozorovatele, který se vůči struně pohybujou nenulovou rychlostí a dává struně setrvačnou energii. Ta je tím větší, čím se struna pohybuje vůči pozorovateli rychleji, proto její vlnová délka klesá s rostoucí rychlostí struny. Pokud se vám nezobrazí video v prohlížeči, můžete si klepnutím na obrázek stáhnout o něco větší animovanej GIF. Animace vpravo současně ukazuje, že mezi šířením vlnení (jako je světlo) a šířením hmotných částic není v principu žádnej rozdíl. Jen v případě hmotnejch částic se vibrace obou vln skládaj tak, že se energie vakua točí na místě. Díky tomu se hmotný částice pohybujou vždycky pomaleji, než odpovídající vlna nehmotný energie, který chybí ta stojatá složka. Světlo = pouze transversální složka kmitů vakua, částice v klidu = pouze stojatá složka, částice v pohybu = stojatá i transversální složka. Z uvedeného taky vyplývá, proč se hmotná částice nemůže pohybovat rychleji než transversální složka kmitů vakua, čili světlo.

KISMET [11.3.06 - 14:48]
ANON [11.3.06 - 11:00] "ale nerozumím tomu jak pozorovatel na základně (0;0;0) může zjistit rychlost světla-fotonu vypuštěného z testovacího tělesa ( např. rakety ) směrem od pozorovatele. „Kdo“ sdělí pozorovateli, že foton vyletící z rakety směrem od pozorovatele že letí céééčkem ?( nebo jiný předmět z rakety vypuštěný véééčkem ). "

Tak jinak. Ten, kdo pozorovateli v 0,0,0 řekne, že tam někde je foton letící pryč jakousi rychlostí, ten může říci i vše ostatní. Pozorovatel samotný v 0,0,0 nic takového sám nezjistí, a tedy se jen domnívá, že něco takového může nastat. Čili debata o ho........ ubičkách.

SRNKA [11.3.06 - 14:20]
ANON: Raketa se může vzdalovat od Země skoro rychlostí světla dvěma způsoby. Buď země stojí na místě a raketa letí skoro rychlostí světla, nebo raketa stojí a země letí skoro rychlostí světla. Z hlediska vzdalování rakety od země sou oba způsoby tytéž a nelze je nijak rozlišit. Proto lze tvrdit, že foton se v raketě vzdalující se od země skoro rychlostí světla pohybuje svoji normální rychlostí, protože kdyby dělal cokoliv jinýho, bylo by možný relativní pohyby Země a rakety rozlišit.

ANON [11.3.06 - 12:41]
KISMET říká "Pozorovatel v 0,0,0 neuvidí foton letící od něj. Zaznamená jen foton, který dopadl do bodu pozorovatele, tedy ten, který se pohybuje od zdroje k pozorovateli. " ...ale to právě říkám já, že jak může P(0) vědět informaci od fotonu přiletícího jak se pohybuje jeho kámoš z rakety vyletící opačným směrem, tedy směrem od P(0) ? Jak ? to ví P(0), že foton z rakety ( co sama má skorocééé ) letící po směru pohybu od rakety má rychlost cééé ....nikdo to nikdy nepozoroval ! Žádný informátor o to nedonesl informaci.

SRNKA [11.3.06 - 02:15]
Historie dobývání kosmu v on-line filmech NASA zveřejněné službou Google Video v rámci digitalizace národního archivu USA

SRNKA [10.3.06 - 21:55]
ANON: Mainstream jede na postulátu c=const, kterej je odvozenej z Maxwellovy éterový teorie. Z ničeho jinýho odvozenej neni, Einstein ho jen převzal tak jak byl. To byl začátek, nyní to celý končí teorií strun, jenže struna je jen vlna elastickýho nehomogenního hmotnýho prostředí. Jediná neumělá koncepce je ta éterová, a sice že vesmír je udělanej z tý samý hmoty tim samym postupem, jako každej šutrák. Význam je význam, ale hmota je grunt. Její vlnová rovnice se postará o tu dialektiku a časem aji o ten význam.

ANON [10.3.06 - 21:43]
všecky koncepce jsou umělý, ta fredkinova je ale podle toho co mě táhne fundamentum, pracuješ s primae materie quebits, seš u toh "ano-ne" to mě interesuje, jak píšu vy všici tvoříte furt ty tvary, ale podle čeho, dyť ten vzor, fraktál ,je a proč takovej, to vostatní z toho udělá pracant,člobrda , kompl, chcu dobrat k začátku k tomu "creator" to je totiž podle mýho mnění styk makro s mikro, vodsuď se hrnou ty modely, ty mám taky nachystaný

SRNKA [10.3.06 - 19:41]
ANON: ..a vlny hmotu nepotřebujou k svýmu vlnění, celý to je to pole a v něm se to mele ve čtyřech rozměrech min.. No to je právě omyl, protože vlnová rovnice je jen Newtonův zákon v lokálním tvaru, pouze hmotný prostředí se může vlnit. Akorád ta vlnící se hmotnost může bejt vytvořená vlnama vlnícíma se ve skrytejch dimenzích nemlich tak, jako je vlna na hladině tvořená vlnama pod hladinou (elastický srážky molekul vody lze považovat za prostředí vyplněný zvukovejma vlnama Brownova pohybu). A podobně samy částice vody lze interpretovat jako elektronový vlny tvořený gluonovejma vlnama tvořený vlnama z kalibračních bosonů tvořený vlnama higgsovejch bosonů. Z tohodle hlediska je všechno hmota nebo energie, akorád záleží na tom, co je čim tvořený. Koncept hmoty pochopení týhle rekurzivní záležitosti hodně usnadňuje, protože každej ví, jak asi ta hmota kmitá - a krom toho existuje vlnová rovnice na popis takovýho vlnění. Podle mě koncept hmotný vlny výrazně usnadňuje i chápání těch skrytejch dimenzí, protože každej ví, jak se vlní vodní hladina..

A hlavně, protože vlnění hmotný vlny je popsaný vlnovou rovnicí, dává nám model hmotný vlny do ruky jednoznačnej nástroj, jak to celý modelovat od samýho začátku.
Fredkinova koncepce je umělá, pokud rozumíš tomu, co dělá hmotná vlna v prostředí, jehož hustota je tvořená hustotou energie tý vlny, není třeba spekulovat o vesmíru jako o gigantickým počítači a simulátoru sebe sama. To sou všechno zbytečný zoufalosti vyplývající z nepochopení základní koncepce - vesmír je normálně žvanec elastický hmoty jako každý jiný. Akorád my sme tvořený jejíma vibracema, pročež sme z toho zmatený jak lesní včely, protože nám ty vibrace současně definujou čas a prostor.

ANON [10.3.06 - 19:32]
fredkinova koncepce má cosi do sebe jenom to se nedá tak rozvíjet jak to dělal von, furt nám chybí vícerozměrný myšlení, poincaré, ale říkal - jeho případ, že se k tomu dá získat vhled, pak to musí frčet jinak, sme moc zpolštělý a vaříme to jen kombinačně furt dokola,, sakra teď mně cosi napadlo,

ANON [10.3.06 - 19:18]
potom primárně je tu pole ta tvá gravitace-super, no a vlny hmotu nepotřebujou k svýmu vlnění, celý to je to pole a v něm se to mele ve čtyřech rozměrech min. jak ten polštář, jenom čím dál tím složitěji jak se to vovlivňuje navzajem všecko je to fraktální, "stvořitel" hodí fraktální vzorek do pole jako informaci, na tu stále všeci zapomínáte a už to běží samo:)))

SRNKA [10.3.06 - 18:27]
ANON: Ta energie se dá taky vyrobit padáním tý malý hmoty na sebe, podobně jako se zahřívá mezihvězdnej plyn, když se zahušťuje vlastní vahou. V konečným důsledku to současně vyrobí iluzi energie i tý hustý hmoty současně. Nicméně pořád potřebujeme nějakou tu hmotu rozptýlenou v prostoru do začátku. Taková řídká hmota může vzniknout stlačením předchozí generace vesmíru vlastní vahou, čímž řešení toho problému odsuneme do nekonečný minulosti.
Světlo vzniklo až hodně dlouho potom, co se vesmír jaxepatří zahustil, výchozí energie je v tomhle modelu supergravitace, čili ta stlačená jednodimenzionální forma gravitace, ze který sou tvořený gravitony. Světlo je z tohodle pohledu jen setrvačná vlna masivního vakua, v podstatě hmotná vlna toho prostředí, jehož vibracema sme sami tvořený jako vibrace těžký matrace. To vysvětluje, proč má elektrickou a magnetickou složku navzájem na sebe kolmou a fázově posunutou.

ANON [10.3.06 - 17:56]
odkad bys tu energii bral kdybys neměl vesmír plnej hmoty: E=m .c^2 jedině toho světla, zatraceně kdoví kde se to světlo vlastně vyskytuje... Jo dyž sme u toho vzorečku co myslíš nepatří tam: E=m.c^2.1/sqrt(1-v^2/c^2), vono v tomto případě...

SRNKA [10.3.06 - 17:42]
ANON: Ano, každou hmotu lze vytvořit setrvačným pohybem nějaký menší hmoty jen dodáním energie - třeba prstenec jde vyrobit setrvačným pohybem kuličky obíhající povrch toroidu. V principu tak nic nebrání vyrobit hmotu celýho vesmíru prakticky z ničeho, jen dodáním potřebnýho množství energie.

Ten model má ovšem trochu problem s kauzalitou, protože jak říkaj sedláci, z naprostýho hovna bič neupleteš. Na začátku prostě nějaká ta setrvačná hmota musela být, nebo vesmír začátek nemá a je nekonečně rekurzivní, takže tý hmoty stačilo nekonečně málo.
Osobně s rekurzivním modelem nemám problém, protože kdybysme připustili, že vesmír má nějakej začátek, nezbavili by sme se dotazu, proč nevzniknul dřív či později. Čili je tak nějak skoro pohodlnější předpokládat, že je věčnej. Protože ale současně víme, že každá zákonitost má ve vesmíru svoje meze platnosti, je možný, že počáteční hmota vznikla nějakým trikem, takže předtím vesmír existoval v nějakým jiným obecnějším stavu, kterej se z našeho pohledu jeví jako kvantově chaotickej, nad rámec našeho pojetí času a hmoty. To se ještě musí vykoumat.

ANON [10.3.06 - 16:34]
Jaký to genius zde perlí, toť vpravdě poet fyziky: Už jsem ti přeci kdysi psal jak zajímavé je, že hmota je "prázdná".Vem si své dlaně a začni tleskat.Cítíš hmotu ? srazila se, plesklo to a dlaně se odrazily a ... a přesto pod mikroskopem jsou dlaně prázdné : atom vodíku například je po zvětšení takový, že je velký jako fotbalové hřiště a uprostřed je míč jako ten proton a kolem hřiště obíhá elektron-kulička velká jako hrášek." ..otazník

SRNKA [10.3.06 - 10:26]
ANON/STREIT: OTR s lokálním pojetím gravitace vlastně zpochybňuje STR OTR je zobecnění STR, STR lze odvodit jako speciální příklad OTR, takže pochybuji, že ji "zpochybňuje"...;-)

ANON [10.3.06 - 08:24]
Nic takového jako idealizované inerciální soustavy ve vesmíru neexistuje. STR jen kompenzuje kontrakci délek dilatací času, takže nula od nuly pojde. OTR s lokálním pojetím gravitace vlastně zpochybňuje STR. A globální a rekurzivní pojetí gravitace (v němž vesmír není časoprostorový válec s lokálními deformacemi)zase dělá idealizaci z OTR. Streit

SRNKA [9.3.06 - 17:02]

Podle speciální teorie relativity se světlo pohybuje pevně danou rychlostí bez ohledu na rychlost zdroje. To znamená, že pokud bychom zdroj urychlovali až na rychlost světla, světlo by před ním pořád "utíkalo" vůči pozorovateli rychlostí světla. Přitom pozorovatel v klidu by zvenčí neměl žádnou změnu rychlosti světla zpozorovat. Jaxi tenhle rozpor vysvětlit?

Pohybující objekt pozoruje šíření světla ve svým vlastním vztažným rámci (vlastním časoprostoru). Tenhle rámec se při pohybu stlačuje kolmo na směr pohybu pozorovatele, takže se světlo v něm šíří úměrně pomaleji. Pozorovatel zevnitř na rychlosti světla nepozná nic, protože se zplošťuje spolu se svým vnímáním prostoru. Ani pozorovatel zvenčí nezaznamená v rychlosti šíření takovýho světla žádný rozdíl, zpozoruje však prodloužení vlnový délky světla, vydávanýho pohybujícím se objektem (tzv. rudý posuv, čil zčervenání) podobně, jako kdyby se prodíralo gravitačním polem těžkýho tělesa. Světlo k němu od pohybujícího se objektu ale dorazí ve stejnej okamžik, jako kdyby byl ten objekt v klidu.

SRNKA [9.3.06 - 05:10]

Jak vypadá vědeckej nápad ilustruje stránka zápisníku Alana Gutha z roku 1979, dodnes uloženýho v Muzeu astronomie v Chicagu. Alan tehdy řešil problém, proč je vesmír, ačkoliv vznikl velkým třeskem v jednom bodě napohled tak stejnorodej, ačkoliv musel expandovat nadsvětlenou rychlostí, takže v něm musely být všechny nehomogenity v okamžiku velkýho třesku zachovány (hustota vesmíru se nestačila vyrovnávat). Jako vysvětlení ho napadlo, že vesmír při svým chladnutí zrekrystalizoval, čímž se nehomogenity do značný míry vyrovnaly. Je taky zajímavý, že inflaci označuje jako superochlazení - je vidět že i zde mu vydatně pomáhal model vakua tvořenýho jakýmsi éterem, ve kterém dojde k fázové kondenzaci podobně jako v superkritický páře. Oficiální kosmologie však již důsledně mluví o inflaci, tedy o rychlé expanzi vakua.

Model inflace v podstatě znamená, že se původní nehomogenita vesmíru převede na spoustu drobných nehomogenit. Ty je možné dodnes pozorovat, neboť tvoří vláknitou strukturu galaktických kup a tmavý hmoty. Vlákna tmavý hmoty odpovídaj místům kde se srazily kulovitě rostoucí zóny nově vznikajícího hustýho časoprostoru (dnešního vakua) jako bubliny expandující do pěny. Místa, kde se nakonec střetly a setrvačností do sebe narazily jako rázový vlny časoprostoru jsou místa, ve kterých vznikly obrovský kapky hmoty - quasary. Ty vzápětí prudce expandovaly za ochlazení a rozptýlení většiny metastabilní hmoty tlakem záření do prostoru jako částice mezihvězdnýho plynu, převážně vodíku a zanechaly po sobě jakejsi dým v podobě drobných gravitofotonových fluktuací, tzv. tmavý hmoty. Model inflace má současně hlubokou souvislost se stavbou hmoty v elementárních částicích a struktuře skrytých dimenzí vakua a skvěle do ní zapadá, neboť vysvětluje, jak tato struktura vznikla. Je pravděpodobný, že inflace ve skutečnosti proběhla dvoufázově a první dávkou hmoty byla neutrina, teprve v dalším kroku inflace došlo ke tvorbě těžších částic.

SRNKA [9.3.06 - 01:18]

Pracoviště kvantový teleportace University of Tokyo. Přesněji se nezabývá jen teleportací, ale tzv. teleklonováním - čili replikaci a přenosu kvantový informace (stavu laserovýho paprsku) do víc cílů současně. Uspořádání experimentálního pracoviště plnýho optických lavic, drah a laserů vám snad dá trochu představu o tom, o jak složitý experimenty jde.

The experiment

SRNKA [8.3.06 - 20:50]

Zajímavej test mechanických vlastností jednostěnné uhlíkové nanotrubky. provedli vědci, když nechali vyrůst dvě nanotrubky o průměru 1,5 nm na závažíčku 2x10^-16 kg z pozlaceného chromu a napnuli je mezi dvě stěny. Vytvořili tak zkrutnou pružinu. Jako když doprostřed provázku něco navážete, provázek natáhnete a to něco roztočíte, tak se to bude točit střídavě na jednu a druhou stranu s jistou frekvencí. Závaží mělo moment setrvačnosti (udává, jak těžko lze závaží roztočit) 7x10^-30kg.m² a jeho rezonanční frekvence byla vypočtena na 100 kHz. Kmity byly vybuzené pouze tepelným pohybem molekul soustavy.

Torzni pružina z nanotrubky, uprostřed závaží

Pokud se do pece s čerstvě vyrobenými nanotrubkami v inertní atmosféře přidá trochu vodíku, naruší jejich strukturu a na těch místech se začne vytvářet diamantový povlak silný 20 až 100 nm. Když nejpevnější materiál světa potáhneme nejtvrdším, získáme mechanicky dokonalou formu hmoty.

SRNKA [8.3.06 - 16:37]

Modely Draganflyer jsou zajímavé svou konstrukcí, rozměry a vlastní inteligencí. Nejen, že lehké tělo z karbonových vláken umí samo bezpečně přistát třeba poté, co se dostane mimo dosah vysílačky, srovnat se ve vzduchu do bezpečné polohy, ale můžete jej vybavit i miniaturní bezdrátovou kamerou a na zemi živě sledovat vaše pilotní dovednosti, nebo jen osazenstvo sousedova bazénu.Není divu, že se modely Draganflyer staly mediální hvězdou pořadu Believe It Or Not, objevily se v CNN Headline News, na kanále Discovery, Space Channel, Apple.com, Tech TV a dokonce v New York Times. Helikoptéru si pro své výzkumy pořídila dokonce i NASA. Modely Draganflyer má dosah vysílače až 300 metrů a výdrž ve vzduchu až 20 minut. MOV Video 1, 2, další zde

SRNKA [8.3.06 - 11:48]

Čim je vlnová délka světla kratší, tím je autofokusace světla do fotonů výraznější. Rentgenový záření v mlžný komoře dělá jakýsi keříčky a světlo velmi krátký vlnový délky (gamma a kosmický záření) se vakuem šíří prakticky od svýho vzniku jako elementární částice a po dopadu na fluoreskující stínítka bliká v jednom bodě jako jiskřičky (tzv. scinitilace z řeckého scintila, čili jiska). Šíření takového světla ve formě fotonů lze dobře pozorovat v tzv. jiskový komoře tvořený řadou rovnoběžnejch síťek nabitejch na vysoký napětí. Částice, která přes ně proletí ionizuje prostředí mezi síťkama (obyčejně neon pod nízkým tlakem) za vzniku řady jisker. Fotony gamma záření obvykle v ostatních typech komor detekovat přímo nelze, protože plyny neionizují, dokud se přímo nesrazí s některou z jeho částic. V tom případě pak obyčejně foton zanikne a jeho energie se šíří dál jako lavinovitá sprška elementárních částic, občas doprovázená kuželem modrého čerenkovova záření, který jde za příhodnejch podmínek pozorovat i pouhým okem.

SRNKA [8.3.06 - 11:29]
Tady má pravdu spíš Navrátil. Fotony se ze světla skutečně nadělaj teprve jeho cestováním v prostoru rozptylováním původně kulový vlnoplochy na nehomogenitách vakua a původně sférická vlnoplocha se rozpadá na vlnový balíky s konstatní energí, čili fotony, který pak prostorem putujou bez dalšího zeslabování a rozptylování. V konečným důsledku vzdálenej teleskop pak už ze světla vzdálený hvězdy jen integruje jednotlivý záblesky, čili fotony. Čili ten proces neni tak triviální, jak se ho učej čtrnáctiletý děti. Schematicky si ho mužete prohlédnout na appletu níže.

Rozptylování světla a autofokusace světla na nehomogenitách má ale pro nás ten příznivej důsledek, že světlo vzdálenejch hvězd můžeme vůbec vidět, aspoň foton po fotonu. Kdyby se rozptylovalo v kulovejch vlnoplochách symetricky, stala by se brzo jeho intenzita natolik slabá, že bychom ho nemohli vůbec zaznamenávat. Dynamický zaostřování fotonu na nehomogenitách vakua taky zajišťuje, že i obraz z nejvzdálenějších vesmírnejch objektů vidíme jako bodový, nerozptyluje se.

JAMESSON [8.3.06 - 04:41]
SRNKA [8.3.06 - 03:49] Děláš si ze mě srandu??? Tohle se vysvětluje na gymplu!!! Energie vlnoplochy se nemění. Plocha vlnoplochy se zvětšuje se čtvercem vzdálenosti od zdroje. Intenzita je tok jednotkovou plochou. Takže intenzita klesá, ale energie vlnoplochy a tedy i jednotlivých fotonů, kterými je tvořena, se samozřejmě nijak nemění (při vyloučení jiných vlivů). Fakt nevěřím, že tohle označuješ za dilema, když tohle u tabule vysmahne 14 leté dítě, když nemá z fyziky hůř než za 2. OMG!!! Vždyť bychom museli ladit rádio jednoho vysílače na různé frekvence podle vzdálenosti daného přijímače od vysílače. A obrázky by se přebarvovaly jak bychom se k nim blížili a vzdalovali. A Slunce by nebylo vidět a byly by tu jen tma a vzduch by se vznášel na vodami a tosemisnadvopravdujenzdá.

SRNKA [8.3.06 - 03:49]
JAMESSON: ..Foton taky slábne se čtvercem vzdálenosti, ... Hehe, už to nehul ... No jasně, foton je kvantum energie, závislý akorád na frekvenci, se vzdáleností od zdroje záření by se jeho energie neměla měnit. Máme tu teda další námět na přemejšlení: Od zdroje EMG záření, např. televizní antény se šířej EMG vlny v kulovitejch vlnoplochách, jejichž intenzita klesá se čtvercem vzdálenosti od antény. Pokud se ale EMG vlny šířej jako částice (fotony), intenzita vlny by na vzdálenosti záviset neměla. Jak z tohodle dilematu ven?

SRNKA [8.3.06 - 03:40]
Tak jak je to teda s tím pohybem jetu galaxie M87 nadsvětelnou rychlostí? Nikdo na nic nepřišel?

Z obrázku je vidět, že se svítící oblasti šířej s prakticky kulovou symetrií, nejsou relativisticky zplácnutý. Z fotky Hubble je taky zjevný, že osa jetu svírá s úhlem pozorování poměrně ostrej úhel - pozorovaná nadsvětelná rychlost by díky tomu musela být ještě mnohem vyšší.

Vysvětlení je prostý - galaxie generuje do prostoru materiál (vodíkovej plyn), kterej je rozsvěcovanej nárazama elektronů a dalších částic. K ionizaci a rozsvícení plynu dojde při určitý prahový hustotě. Podél dráhy jetu se tvoří koncentrační gradient a při určitý limitní hustotě se paprsek rozsvítí. K rozsvícení dojde v různejch místech postupně v rostoucí vzdálenosti od galaxie v důsledku koncentračního gradientu, ale v podstatě nezávisle na sobě - jednotlivý svítící oblasti o sobě "neví", protože mezi nima světlo nestačí urazit vzdálenost potřebnou k přenesení jakýkoliv informace. Nedochází zde tedy k narušení teorie relativity.
Za zmínku stojí, že na podobným principu dochází ke zdánlivýmu pohybu ramen spirálních galaxií. Hvězdy který je tvořej ve skutečnosti stojej prakticky na místě, resp. obíhaj kolem středu galaxe ve spirálovitejch drahách, který s tvarem ramen příliš nesouvisí. V ramenech je ale zdrojem zářivýho jasu termonukleární reakce a ta probíhá do značný míry autokatalyticky. Při vysoký koncentraci mezihvězdnýho plynu dochází k jeho rychlý agregaci na hmotný hvězdy a k jeho přeměně na záření termunukleární reakcí. Galaxií se šíří jakási žhavá zóna podobně jako prérií plamen hořící trávy. Nedochází tu ale k pohybu hmoty, proto ramena mohou kolem středu galaxie virtuálně rotovat aji nadsvětelnou rychlostí.

SRNKA [8.3.06 - 03:03]
Stránky známýho programu KnotPlot s ukázkama řady uzlů. Uzly maj význam pro popis teorie elementárních částic, protože se jima dá vyjádřit trajektorie spirálovitýho pohybu vakua uvnitř částic (animovaná ukázka demonstruje schéma vzniku protonu a neutronu z kvarků)

JAMESSON [8.3.06 - 02:44]
SRNKA [7.3.06 - 20:36] Foton taky slábne se čtvercem vzdálenosti, ... Hehe, už to nehul :-)))) GIGALOL

SRNKA [7.3.06 - 20:36]
ALVAREZ: Foton taky slábne se čtvercem vzdálenosti, ale ve vakuu se jeho energie nemá kam rozptýlit, takže cestuje podstatně dále. Domnívám se, že je to proto, že poměr vlnový délky fotonu a střední vlnový délky bosonů, který tvoří vakuum je podstatně větší, než poměr vlnový délky vlny na vodě a průměru molekul, který ji tvoří. Pokud světlo při šíření vakuem tvoří víry, ty jsou elektromagnetickým polem, který kolem sebe tvoří tažený k sobě a zanikaj, čímž původní foton gamma záření obnovujou. Nicméně v silným elektrickým nebo magnetickým poli (který od sebe táhne vznikající víry vakua) je absorbovaný světlo s energií už 0.5 MeV (rentgenový záření) za vzniku elektronů a pozitronů.
ANON [7.3.06 - 14:46] Foton si to vakuem metelí stejně jako vlna na hladině rybníka - pevně danou, nezměnitelnou rychlostí. Při pokusu jej urychlit se akorád zkracuje jeho vlnová délka, vlna se stává strmější. Foton zkrátka nelze popohnat.

ALVAREZ [7.3.06 - 14:53]
ANON [7.3.06 - 14:46] To vypadá jako by se tedy vlna zvětšila, aby pobrala další energii, ale při tom může letět svou rychlostí. Dokáže ale foton zůstat sám sebou když ho budu něčim bombardovat? Co můžu udělat pro to aby se ANON zaregistroval?

ANON [7.3.06 - 14:46]
vezměme si jeden foton a zkoumejme jeho chování. Předpokládejme, že tento foton se pohybuje rychlostí světla. Nyní mu udělme další rychlost ve shodném směru. Avšak foton nemůže překročit rychlost světla, takže vlastně nově dodaná rychlost se ”nějakým” způsobem ”ztratí”. Toto však není možné, proto je nutno tento jev vysvětlit tak, že původní lineární dráha fotonu se zvlní. Následkem toho se zvětší délka dráhy. Tím i rychlost částice, která se pohybuje po zvlněné dráze, musí být větší, aby se pohybovala - měřeno v přímce - rychlostí světla (lineární rychlost).

ALVAREZ [7.3.06 - 14:45]
To vypadá dobře. Když vlny na hladině vyčerpaj svou energii tak zmizej. Foton udělá co? Energie která ho tvoří je nekonečná? (Když nepotká hmotnou částici která by ho absorbovala).

SRNKA [7.3.06 - 14:29]
ALVAREZ: Když pluješ loďkou po řece a šmrdláš proutkem po hladině, rychlost i směr vlny spějící kupředu je nezávislá na rychlosti i směru loďky. Síří se nezávisle pevně danou rychlostí. Pokud budeme tutéž vlnu používat pro měření rychlosti polohy loďky (nic jiného nám ve vakuu pro měření polohy a času nezbývá), nemůžeme pozorovat relativní rychlost větší, než rychlost světla. Applet nebo video v záhlaví auditu takovou situaci demonstruje názorně - dopadající vlna má vždy rychlost světla, relativní rychlost objektů pozorovaný vlnou o konečný rychlosti se nesčítaj lineárně a limituje k rychlosti světla bez ohledu na skutečnou rychlost pozorovanýho objektu.

ALVAREZ [7.3.06 - 14:11]
SRNKA [5.3.06 - 14:34] Jak je to vlastně s rychlostí světla? Co když, čistě teoreticky, poletí družice poloviční rychlostí světla a bude ve směru letu svítit? Bude měřením z družice zjištěná rychlost toho světla c/2? A nezávislej pozorovatel kolem kterýho to proletí naměří 1,5?

ANON [7.3.06 - 13:55]
Z.P.V. z princip neurcitosti pro min : Δx Δp = ( hbar)/2; energy harmonic oscilatoru : E = Δp^2/(2m) + 1/2m ω^2Δx^2; E = hbar^2/(8 m Δx^2) + 1/2m ω^2Δx^2; minimalising E respect Δx : -hbar^2/(4 m Δx^3) + m ω^2Δx = 0; Δx = hbar/(2 m ω)^(1/2); substituting gives nam energy v nulovem stavu : E0 = hbar^2/(8 m Δx^2) + 1/2m ω^2Δx^2 = hbar/2; vidime ze energy harm . pot . nemuze byt nulova teda atomy v lattice ba polyatomic molecules v plynu nikdy nemuzou mit zero energy ani v abs nule temper.Nazorne a hezke, co rikate pane Navratil,myslim na vas, muzete to pouzit ANON007

SRNKA [7.3.06 - 00:19]
ANON [6.3.06 - 22:36] Ten model jde spočítat od začátku jako časový řešení vlnový rovnice. Vyjde nějaký rozložení energie, to se dosadí v dalším časovým kroku jako počáteční podmínka a výpočet se zopakuje. Tím se namodeluje, jak vakuum kmitá v čase a houstne přitom.

Pomocí oscilátorů jde odělat leccos, ale částice samotný sou pro počítání naprd, lépe se počítaj kmity elastickýho kontinua (kvantová E/M mřížka).

ANON [6.3.06 - 22:36]
srnko ted k tomu tvojimu eterovymu modelu.To myslis, ze hmota je virivy dynamicky stav v eteru, jo? elementarni castice jako zvlastni virive toky (viry )jichz pohyb reprezentuje zakladni formu energie? budes muset vymyslet naku primarni castici, kera bude involvovat ty castice, nebo pocitas se standrdnim modelem ke kerymu pridas eter na misto pole, no nevim. vis voc tu bezi, tento kvalitativni model jaks ho popsal si musi poradit s maxwell eq minimalne, treba bys moch se ridit weber mech a pracovat jen s casticema (virama) bez Maxwella. furt v tom cejtim mechanickej model kulicek co se hejbou a rotujou, vono de udelat celou radu veci pomoci vobycejnejch oscilatoru. To ti pletu hlavu co . No bez kvantitavniho popisu je to jen na drazdeni starejho cajmana a to neni hezky, to tady rikam jako ANONYM007

ANON [6.3.06 - 18:16]
nemuzu si odpustit pripominku (ucite bude zajimat pana Navratila)v oboru matfyz jsou dva panove podobneho jmena; Lorentz,Hendrik,Antoon(1853-1928),holandan, nobelist, zakladatel elektronove teorie. Lorenz,Ludwig,Valentin(1829-1891),dan,Lorenz gauge condition..Toto skoro nikdo nevi, takze ho to muze zajimat jako vasniveho physics amatera. No vono je tech panu Lorenzu vic, treba Lorenz, Konrad, ale toje etolog,taky Lorenz,Edward, machr v chaosu,modely pocasu

SRNKA [6.3.06 - 15:32]

Pod názvem Lorentzova symetrie se ve skutečnosti skrejvá jeden ze dvou hlavních postulátů speciální teorie relativity. Ten první postulát o konstantní rychlosti světla ve všech souřadnicovejch soustavách nezatížených gravitací či setrvačností jistě znáte. A podle Lorentzovy symetrie zákony fyziky jsou invariantní (neměnné) při změně orientace fyzikálního systému v prostoru a při změně jeho relativní rychlosti vzhledem k jiným fyzikálním systémům. Tenhle předpoklad doposud současné experimenty potvrzujou s přesností 1:10¹⁶. Podle nový teorie Alana Kosteleckyho z Univerzity v Indianě (původem zjevně z Čech) může světlo údajně pocházet z malých narušení tohodle postulátu. Pokud by fyzikové nalezli variace rychlosti světla ve vakuu v závislosti na směru menší než uvedenej zlomek, pak by to mohlo být důkazem narušení Lorentzovy symetrie a narušená Lorentzova symetrie by znamenala, že v prostoročase existuje určitý preferovaný směr, něco jako univerzální vektorové pole existující všude ve vesmíru a objekty ve vesmíru by se pohybovaly nepatrně odlišným způsobem v závislosti na orientaci svého pohybu vůči takovému poli. Pod odkazem výše najdete kompletní popis Kosteleckyho teorie a některý zajímavý ilustrace a animace.

Moje teorie světla je daleko přímočařejší - žijeme v supertěžkým elastickým vakuu, tvořeným jeho vlastníma torzníma deformacema. Když skáčete po molitanový matraci, matrace se prohejbá, vakuum se současně stlačuje a roztahuje a jeho setrvačný vlny sou právě to, čemu říkáme světlo. Tyhle deformace tvoří systém vzájemně propletenejch torzních deformací ve tvaru pneumatik, tzv. T(oroidálních dualit) a dávají současně vakuu jeho setrvačnost jako systém vibrujících gyroskopů Powerball. Vakuum je rekurzívně tvořený tímhle systémem torzních dualit jako jakási vícerozměrná houba a jeho deformace mu současně dávaj energii i hmotnost. Čim víc je ve vakuu energie, tim víc sou ty kroužky větší a zasahujou víc úrovní těch torzních vibrací současně, ty největší vystupujou z vakua jako elementární částice.

Tenhle model je plně rekurentní a úplně obecnej - vysvětluje jak dlouhovlnný vibrace vakua (fotony s neomezeným dosahem), tak ty krátkovlnný (kalibrační bosony s dosahem cca 10-18 m), tak jejich složeniny (jakýsi zkřížený osmičkový dvojvibrace se dvěma poloměrama současně, který tvořej základ gluonů a silný jaderný interakce). Aby se vakuum mohlo chovat jako setrvačný ale samotná energie nestačí, z prdu bič neupleteš. Je zřejmý, že vesmír nevznikl z úplnýho prázdna, resp. mi není jasnej mechanismus, jakým by se měl z prázdna udělat. Ale to, co si představit lze je běžnej fyzikální koncept virtuálních částic - jakýsi vypůjčení hmotnosti z falešnýho vakua a její navrácení o kousek dále v místě a čase. Hmota éteru zkrátka vznikla na jakejsi časovej dluh vesmíru, kterej současně generuje šipku času. Znáte to - když vám chyběj prachy na splácení, tak si hold pučíte ještě nějaký jinde a těma splatíte ten první dluh. Celá existence vesmíru je tedy jakýsi bohapustý vytloukání klínu klínem, který současně generuje šipku času.

A k tomuhle modelu by mohly směřovat ty nepatrný Kosteleckyho fluktuace. Z mojeho hlediska je taková kalibrační teorie jen rozšířením mojeho modelu - lehko si totiž můžeme představit i samotný gravitony, jak kmitaj v prostředí, jehož setrvačnost je vytvářená ještě nějakejma menšíma a obecnějšíma vlnkama, ze kterejch si vypůjčuje a zase vrací hmotnost. Takový vibrace podle mě mužou vzniknout kompaktifikací (zhroucením) gravitačních vln z předchozí generace vesmíru vlastní vahou, což vysvětluje, odkud se tak slabý inerciální narušení vakua vlastně vzalo. Čili pro mě je Kosteleckeho teorie, alespoň tak, jak jí rozumím já vcelku nadbytečná, nepotřebuju ji. Model vibrací éteru je rekurzívní a podle něj je veškerá hmota ve vesmíru vyrobená kmitama nějaký jiný hmotnosti. A když je ve vesmíru už hmoty moc, tak je prostě nemilosrdně slisovaná a celej cyklus jede znova od začátku.

ANON [6.3.06 - 13:03]
Jistý ANON Anonovič Anonenko se tu [5.3.06 - 15:55] cosi zeptal a přitom řekl pojem „porušení Lorentzovy symetrie“. ?? Nevím co to je ? Může mi to někdo říci ? a vysvětlit ?( co je Lorentzova transformace vím, ale co je Lorentzova symetrie, to nevím. )

SRNKA [6.3.06 - 03:32]
Výběr pořadů ČT Popularis: Víry supravodivosti Víc než hologram Souboje robotů Velká fyzika malých částic Tornáda v Čechách Vodivé polymery Kapalina, která neteče Vyžaduje RealMedia Player (součást RealMedia Alternative).

SRNKA [5.3.06 - 14:34]
..Our present understanding is that this `superluminal motion' occurs when these clouds move towards Earth at speeds very close to that of light, in this case, more than 98 percent of the speed of light. At these speeds the clouds nearly keep pace with the light they emit as they move towards Earth, so when the light finally reaches us, the motion appears much more rapid than the speed of light. Since the moving clouds travel slightly slower than the speed of light, they do not actually violate Einstein's theory of relativity which sets light as the speed limit...
Komentář k pozorování jetu v galaxii M87, jehož svítící oblast se pohybuje nadsvětelnou rychlostí rozkrývá zajímavej postoj k teorii relativity mezi odbornou veřejností i vědeckou komunitou jako k teorii, která se stala za posledních sto let předmětem víry ("kdy něčemu nerozumím, tak je to určitě relativistický jev, protože relativitě taky nikdo nerozumí"). Snaha vykládat jev který napohled porušuje teorii relativity jako její důsledek je z tohodle pohledu už úplně dojemná. Protože vysvětlení tohoto efektu může být ve skutečnosti velice jednoduchý a nemá nic společnýho se relativitou, nechám vás nad ním chvíli mudrovat, zda přijdete na správný řešení sami.

SRNKA [4.3.06 - 22:24]
ANON: I v naší galaxii existujou hvězdy mnohonásobně těžší, problém je, že čím je hvězda na začátku těžší, tím rychleji se spálí, je nestabilní a v závěru vybuchuje, projevuje se tu jakýsi kvantování hmoty. Prakticky tedy mají neutronový hvězdy jen malý rozpětí hmoty. Dá se tedy předpokládat, že ani ta kvarková hvězda není až zas tak těžká, rozhodně nemá víc než dvacet sluncí. Nicméně nízká povrchová teplota nasvědčuje tomu, že tvoří jakejsi přechod k černý díře, která svítí jen nepatrně.

Zatímco neutronová hvězda odpovídá jakýmusi velkýmu jádru atomu, složení kvarkový hvězdy spíš připomíná stavbu jakýsi superobří částice. Vzhledem k tomu, že její hustota je blízká kritický hustotě pro vznik černý díry, je taky možný, že je jakýmsi nestabilním mezistavem mezi neutronovou hvězdou a černou dírou. Poslední spekulace naznačujou, že kvarkový hvězdy můžou bejt dokonce konečný stadium kolapsu masivních hvězd, protože černý díry ke svýmu vytvoření potřebujou mnohem větší množství hmoty, než je schopná poskytnout jediná hvězda. Pokud tedy černý díry existujou, je pravdědobnejší, že vznikají jako pozůstatek kolapsu kvazarů, čili objektů, ze kterých krátce po inflaci vznikaly celý galaxie současně. V každý galaxii by pak bylo jen jedna nebo několik málo velmi masivních černejch děr, nikoliv stovky až milióny, jak se předpokládá dnes. V naší galaxii už byla zřejmě taková černá dira nalezena, protože kolem ní divoce obíhá chumel nejbližších hvězd, což se dá dobře pozorovat, i když samotná černá dira vidět neni.

Kvarky se samozřejmě po vesmíru válej ve velkým množství v protonech (čili jádrech atomu vodíku v mezihvězdným plynu) a další se nadělaj termonukleární fůzí v průběhu života hvězdy. V konečný fázi gravitačního kolapsu se z lehčích kvarků nadělaj i ty těžší a ty se pak budou udržovat poblíž středu takový kvarkový hvězdy.

ANON [4.3.06 - 22:06]
jakej muže bejt mechanizmus vzniku takovýhle příšery? Copak se kvarky jen tak válej po vesmíru apak se zahustěj do hvězdy, no teda to je zajimavý

SRNKA [4.3.06 - 22:02]

Běžný neutronový hvězdy maj průměr kolem dvaceti kilometrů a hmotnost několika sluncí. Díky silnýmu magnetickýmu poli vyzařujou většinu energie ve dvou paprscích na pólech, takž jde jeji rotaci snadno pozorovat, protože více či méně rychle blikaj. Ovšem v poslední době bylo pozorováno několik objektů, který vyzařujou rentgenový záření s periodou několika milisekund. A to je i na několikakilometrovou hvězdu příliš, protože by se musela zákonitě roztrhat odstředivou silou. Příkladem takový hvězdy je např. objekt RX J1856.5-3754 (na obrázku vpravo). Podle povrchový teploty se zdá, že je mnohem těžší než Slunce čim těžší hvězda totiž zanikne, tím je zbytek studenější. Podle spektra černýho tělesa se zdá, že má povrchovou teplotu ani ne 200.000 °C, což na neutronovou hvězdu není mnoho, ale bliká s frekvencní 650 otáček za vteřinu.

Proto se přistoupilo k další extrapolaci teoretickýho složení hypotézou tzv. kvarkových hvězd. Předpokládá se, že tlak v těchle objektech je tak velkej, že zmáčkne i neutrony a vymáčkne z nich volný kvarky. Ty nejsou za normálních podmínek stabilní ve volným stavu, ale za podmínek vysoký gravitace můžou existovat jako kvarkgluonová plasma a vzájemně se tak neutralizovat podobně, jako kvarky v nitru částic. Existence kvarkgluonový plasmy byla už experimentálně prokázaná pokusy na srážkovejch urychlovačích se dvěma jádry atomu zlata. Předpokládá se, že v kvarkovejch hvězdách se může ve vyšší míře vyskytovat i vzácnější nestabilní ale zato těžký kvarky s (strange kvark), o kterým jsem se nedávno zmiňoval. To by naznačovalo, že i pro částice s nenulovou podivností by příroda mohla mít jakýstakýs použití právě v tomhle druhu hvězd. Za normálních podmínek jsou totiž všechny částice s podivnými kvarky nestabilní. Otázka je, zda je to dobře, či ne, protože častější výskyt takových hvězd by mohl signalizovat blížící se fázovej přechod celýho vesmíru a novou inflaci. Což je ovšem záležitost, kterou s dnešními prostředky stejně neodvrátíme, maximálně ji můžeme nějakým neopatrným pokusem v urychlovači nastartovat.

SRNKA [3.3.06 - 20:04]
6 minutový video japonskýho maglevu (vlaku s supravodičovou magnetickou levitaci), dosahujícího rychlosti 502 km/hod. Zkrácenej 600 kb náhled.
ANON [3.3.06 - 19:23]: ???

SRNKA [3.3.06 - 18:57]
Reálnej model padajícího komína z naskládanejch kostek se láme v první třetině až polovině délky, podle poměru výšky a průřezu.

SRNKA [3.3.06 - 18:46]

Antistatickej neprášivej štěteček pro čistění mikroelektroniky apod. nese na přední straně pod zlatým ochraným povlakem vrstvu radioaktivního polonia ²⁰⁸Po (což je betazářič s poločasem rozpadu tři roky) ve výměnný cartridgi. Elektrony vyletující z vrstvy ionizujou vzduch a činěj ho tak vodivým, čímž bráněj vzniku elektrostatickýho náboje. Krátká doba života polonia vyžaduje, aby se náplň polonia každý 3 - 5 let vyměňovala.

overhead sketch of proposed prometheum battery

V 50. letech byla radioaktivita díky jadernejm pokusům v USA hodně v módě a taxe prodávaly i zapalovací svíčky údajně obsahující polonium, který měly zlepšovat spalování paliva v benzínovejch motorech, samozřejmě bez většího efektu. Polonium objevila v roce Marie Curie-Sklodowska původem s Polska (lat. Polonia), která ho izolovala ze zbytků po zpracování Jáchymovskýho smolince v množství několika mikrogramů vyloučila jako ve formě polonidu jako tmavej povlak na měděným plíšku. Později pojmenování polonia litovala, protože jako správná vlastenka doufala, že tím uspíší dosažení nezávislosti Polska, ale ukázalo se, že další objevenej prvek, rádium, je z technickýho i vedeckýho hlediska mnohem významnější (polonium je příliš vzácný a nestabilní a tvoří asi 25 izotopů s různými poločasy rozpadu). Díky svý radioaktivitě polonium polonium představuje silný zdravotní riziko (udává se, že letální dávka je 2.5 x 10¹¹ větší, než kyanovodík). Dnes se polonium připravuje uměle ozařováním bismutu ²⁰⁹ Bi neutrony v jaderných reaktorech. Polonium 210 bylo v 60. letech navržený pro použití v termočlánkovejch bateriích satelitů, protože radioaktivním rozpadem produkuje hodně tepla (s výkonem 150 W/gram a kapacitou 57 kWh/gram - což je skoro 190.000x větší kapacita, než Li-onová baterie), ovšem jen s krátkým poločasem rozpadu (138 dní). Poloniová baterie ohřívala vnitřní prostor ruskýho roveru Lunik 21 z roku 1973.

ANON [3.3.06 - 18:26], ALVAREZ: No, v podstatě záleží na kohezi materiálu toho komína, ale v idealizovaným případě se sesune způsobem, kterej ste popsali. Tu variační úlohu bych blíž rozepsal...

ANON [3.3.06 - 18:26]
ten komín tak nespadne srnko!! Naopak bude padat jakoby visel za volnej konec a položí se:)))

ALVAREZ [3.3.06 - 16:19]
SRNKA [3.3.06 - 14:46] To záleží na spoustě okolnostech a asi bude i víc možností, ale z těch dvou co si uved se mi líbí víc ta první. Masa cihel se dává do pohybu, komín se líně naklání a přitom už se dole rozpadá, při tom velká hmotnost pro tuhle polohu poddimenzovanýho průměru, podle mně se prolomí. Ten hořejšek nemá dost švihu pro zlom č.2.

SRNKA [3.3.06 - 15:12]
Princip minimalizace akce je spojenej se snahou energie se šířit co "nejrychlejc", čili s co největší možnou hustotou. Tedy po co nejkratší dráze a co největším průřezem současně (veličina akce má rozměr J.s a její přirozenou jednotkou je tzv. Planckova konstanta 6,626176 E-34 J.s) a ve fyzice se vyjádřuje tzv. Laplaciánem (tj. rozdílem mezi kinetickou a potenciální energií integrovaným v čase).
Po jaký dráze skluzavky koule dospěje z místa A do místa B v nejkratším čase? Jak byste tuhle dráhu našli experimentálně/numericky/analyticky?

SRNKA [3.3.06 - 14:46]
Zkuste odhadnout, jakým způsobem bude padat odstřelenej komín. Pokud se zlomí, tak v jakým místě a proč?

SRNKA [2.3.06 - 17:17]

Americké vojenské a policejní jednotky začnou brzy užívat zařízení na principu radaru, které umožní skrz zeď sledovat pohyb osob ve vedlejší místnosti. Vývoj nového přístroje financovala agentura DARPA a jeho majitel bude moci pozorovat, co se děje za 35 cm silnou betonovou zdí až do vzdálenosti 15 m za ní.
Toto přenosné zařízení vám umožní náhlédnout do sousední místnosti

SRNKA [2.3.06 - 15:49]
ANON: Kdo podle vás struny vyřadil ze scény? Nikdo o strunách netvrdí, že sou jako koncept nahovno - naopak. Ale já prostě nedovedu představit pružící strunu z ničeho. Aby mohl existovat čas, musí mít prostor setrvačnost, jinými slovy, musí bejt tvořenej nějakou hmotou. Bez setrvačnosti by všechny děje ve vesmíru probíhaly nekonečně rychle. Z hovna neupleteě ani bič, natož nejakou strunu. Čímž se jednoduše dostáváme k závěru, že ani ty struny nejsou výchozí struktura ve vesmíru. Oni to nakonec ani ty strunaři netvrdí, podle posledních modelů by struny měly bejt tvořený ještě primitivnějšími částicemi, tzv. preony. Měl byste vědět, že už nějakej pátek superstrunová teorie není a že ji nahradila membránová teorie (tzv. M-teorie). To co citujete sou deset let starý modely.

SRNKA [2.3.06 - 15:05]
ANON: Éter vyrábí struny a to opakovaně, na druhý straně nikdo nedefinoval, co to struny vlastně sou. Aji strunaři už přišli na to, že s jednorozměrnejma strunama se dá maximálně namalovat nesrozumitelnej obrázek, ale reálný struktury sou zpravidla vícerozměrný. Momentálně sou hitem membránový teorie dvourozměrný struny, já si ale myslím, že základní struktura, se kterou se dá něco smysluplnýho spočítat je ta torzní pneumatika, jelikož tak už může vykazuje odpudivej náboj a proto může tvořit aspoň třírozměrnej prostor. Jinak to rekurzivní řešení vlnový rovnice žádný dodatečný parametry o struktuře časoprostoru nepotřebuje, spočte si je samo. Další otázka je, zda se rekurzivní přístup dá použít v nějakejch analytickejch rovnicích, Heimova teorie ukazuje, že to se zavedením určitýho formalismu lze. Nicméně právě z tohodle důvodu ani Heimova teorie není zcela explicitní - je právě tak implicitní, aby umožnila z elastickejch vlastností vakua (permitivity, permeability a rychlosti světla) spočítat vlastnosti elektronu. Ale už neumožňuje spočítat ty vlastnosti vakua samotnýho (aspoň co mi je známo).
..defakto umím vyrobit z dimenzí veličin hmotu ... To si jen myslíte, dimenze a časoprostor jsou jen projevem kmitání jiný hmoty. Vy ste za těch dvacet pět let, co se ve svý hypotéze hnípáte nepřišel ani na ty vlnový funkce, stále necchápete, co to je. Vlnová funkce je Newtonův zákon pro vlnění hmoty - pokud hmota není aspoň trochy setrvačná, nemůže se vlnit a vytvářet tak novej časoprostor. Matematická formulace je už nalezená, alespoň ve formě postupu, návodu jak vesmír počítat. Ale na začátku tohodle návodu je předpoklad řídký hmoty, aby bylo co počítat. A nejen hmoty, ale vícerozměrný nehomogenní hmoty. Taková hmota může vzniknout jako důsledek kolapsu předchozí generace vesmíru, ale nevidím způsob, jak by se mohla vyrobit sama od sebe. Otázka je, zda máme bejt rádi, že vesmír je věčnej a rekurzivní, nebo zda máme přece jen hledat způsob, jak se to celý samo v určitým okamžiku nastartovalo. Z kauzálního hlediska si tim moc nepomůžeme - pokud připustíme, že stáří vesmíru je konečný, můžeme se hned začít ptát, proč vesmír vznikl právě tehdy a ne jindy a ce tedy stálo za jeho vznikem. Iterativní model vesmíru je zajímavější, protože můžem začít studovat, jak se ta houba z vesmírů postupně vyvíjí, zda třeba netvoří nějakej složitější organismus, apod...

ANON [2.3.06 - 14:37]
Pokud ( Váš ) éter, SRNKO, vyrábí časoprostor, pak ten éter vyrábí také i struny, že ? Pokud je nevyrábí,( jen ten časoprostor a nic víc ) dokažte to těm strunařům !, a oni ušetří miliardy peněz, co do toho strkají. Já vlastně tvrdím svou hypotézou přesný opak : že časoprostor vyrábí éter-hmotu, respektive „produkt Vašeho éteru“. Já éter na výrobu hmoty nepotřebuji, já si hmotu vyrobím z veličin délka a čas … jednoduše … pomocí vlnových funkcí a pomocí zákona o střídání symetrií s asymetriemi. Já to defakto umím vyrobit z dimenzí veličin hmotu … já pouze počkám až na to fyzikové najdou matematickou formulaci. A věřte, že oni jí najdou, je to jen otázka času.

SRNKA [2.3.06 - 13:09]
ANON: Navrátilovský kecy mažu kdykoliv začnete něco tvrdit bez argumentů nebo aspoň příkladů (fukčních analogií). Každá hmota je tvořená vlnama nebo vírama jiný hmoty. Voda, atomy, elementární částice, vakuum.. I ta molekula vody je jen prázdno, ve kterým obíhá stojatá vlna energie kolem jinýho stojatý vlny energie a tvoří tak stojatou vlnu třetí energie. Éter neni výjimkou, éter je konceptuálně hmota jako každá jiná. To jestli něco považujeme za hmotný nebo ne je daný tím, zda nás to tvoří. Máme sklon považovat hmotu, která tvoří vakuum za nehmotnou, podobně jako si ryba myslí, že voda nic neváží - což je hloupost. Z tohodle hlediska je vesmír docela jednoduchej, je tvořenej těžkou pružící hmotou, tvořenou vibracema svýho vlastního pohybu. To má zajímavej důsledek, protože energie se sčítá a když je hmota moc těžká, svoje vibrace zatlumí a stane se díky tomu prázdnem. Aji v přírodě se tenhle efekt dá pozorovat, např. molekuly polymerů se rozplejtaj vysokým tlakem a ze zamotanýho klubkovatýho polymeru se stává řídkej polymer, kterej jde lisovat. Když se stlačí voda s bacilama na vysoký tlaky, tak ty bacili kupodivu chcípnou - vysokej tlak jim jednoduše rozplete molekuly polypetidů a zruší jejich strukturu, čili se jim rozpadnou memebrány - na tom je založená sterilizace vysokým tlakem.

A podobně se chovaj vlnobalíčky hmoty, tvořící éter. Éter je tedy složitá energetická struktura, která se dokáže svou vlastní vahou jak sama stlačit a zkomplikovat, jako superkritická pára, tak i sama zjednodušit, popř. úplně zrušit - to je kupodivu čistě geometrickej efekt, kterej funguje s libvolnou formou energie. Tím se v éteru opakovaně tvoří zóny složitějších a jednodušších struktur, neustále se navzájem pohlcujou v nekonečným koloběhu. Jak éter svou kondenzací vytváří časoprostor si můžete přečíst v příspěvcích věnovanejch superkritický páře. Už jsem to tu vykládal mockrát, a jestli se mě na to ještě jednou zeptáte jak idiot, budete smazanej nafurt. Vaše hypotéza mě nezajímá, tezi o dvou veličinách hlásal už Wheeler, nic upřesňujícího jste do té myšlenky nedodal - všechno sem musel vymyslet a vyhledat na internetu sám. To, co o své hypotéze tvrdíte navíc (vzorečkový rovnice, časy 3D+3T apod) vám jednoduše a prostě nikdo jako smysluplný neuznal. Prostě to nefunguje ani prakticky, ani jako zdroj dalších úvah nebo názornýho vysvětlování a pro mě je to bez užitku. Zbytečně to komplikuje jednoduchý věci. Co si se svou hypotézou budete dělat ve svým auditu je mi buřt, ale tady ji budu mazat sám jakožto myšlenkovej balast, kterej jen zabírá místo.

ANON [2.3.06 - 12:24]
Pane Srnka, já Vám také nemažu a nezakazuju říkat, že éter vyrábí časoprostor. Např. toho ANONa, který Vám za tento výrok řek, že nemáte žádné logické myšlení, jste také nesmazal . Takže podle jakých kritérií vůbec mažete ?

Když už jsme tu toho Vašeho výroku o éteru, tak Vy jste prohlásil, že éter je jakési ( „jakési“ ! ) řídké hmotné prostředí, které pak vlněním také vyrábí kroužky-víry-elementární částice, což je hmota. Tedy pokud nejsem logicky pomýlený, tak éter-hmota vyrábí hmotu-elementární částice. Takže éter nevyrábí hmotu, ale sám sebe přeměňuje do různých forem, těm pak říkáme elementární částice. A navíc éter vyráví ten časoprostor tedy vyrábí veličiny délku a čas. My dnes dost dobře víme co to je „x“-délka a víme co to je „t“-čas. A víme „co“ čas a délka dělají, jak se chovají. V podstatě nedělají nic než to, že mění svůj interval-etalon v různých situacích pozorovatele. Ale to je „věcí pozorovatele“ že on si mění stavy a tím pozoruje z proměnných pozic proměny velikostí intervalů času a délky. Takže o čase a délce můžeme říci, že ony se „nechovají“ nijak, ale že se chová-mění stavy „m“ hmota a tím ona hmota „vidí-pozoruje“ dilatace a kontrakce, jinak ani ty „neexistují“. Ještě pane vysvětlete „jak“ éter vyrábí časoprostor a už víme všechno … protože mechanizmy chování „m“ ku časoprostoru už víme, sice né všechny ale už jich víme dost. I mechanizmy fyzikální chemické a biologické jsou jako matriošky zasunuté do sebe… jsou to vlnové funkce uvnitř vlnových funkcí a ty obě zase v jiné složitější vlnové funkci … posloupnost střídání symetrií stavů . Takže pane, vysvětlete ten éter a už víme o vesmíru všechno, protože mechanizmy se postupně poznají všechny

SRNKA [2.3.06 - 12:14]
ANON: Ano, k tomu abyste oddělil zrno od plev je dobrý s nádobou třepat. K tomu je názorový vření dobrý. Jenže když se to přežene, pak místo k rozdělení směsi dojde k jejímu ještě většímu zamíchání. Vy tu hranici nemáte a neumíte postřehnout, kdy ještě říkáte něco podnětnýho a kdy už ne. Proto vás mažu - pravidla speciálně pro vás sem určil na začátku. Jenom dotazy k věci po jednom - na prezentaci vlastní hypotézy máte svoje audito.

SRNKA [2.3.06 - 11:55]
ANON: Bohužel, v poslední době fyzika věnuje hodně času a energie studiu svých vlastních matematických modelů, misto studiu reality. Není taky divný, čim je to způsobený - každej fyzik má na stole PC a ono je to prostě zábavnější, než shánět dráty, teflon, slídu a řemeslníka na nějaký ty experimenty.
Na éteru nic mimořádnýho není, je to prostě hmota ve svý nejryzejší podobě.

ANON [2.3.06 - 11:25]
realita je všechno materiální i ideální-matematické, to by se snad mohlo vědět. Jinak fyzika studuje to faktické - fakta (Wittgenstein)

SRNKA [2.3.06 - 11:13]
..Já už se strunařů na to ptám 5 let „z čeho je struna“.. Já nevím, z čeho si strunaři myslej, že je struna, podle mě je pojem struna převzatej do teorie ad-hoc bez přihlédnutí k faktu, že je to abstrakce nehomogenního elastickýho hmotnýho prostředí, čili éteru. Pro strunaře je struna prostě vlnová rovnice, vzoreček - nic víc. V mým modelu jsou struny jakožto základní vibrace časoprostoru opět tvořený vibracema časoprostoru, zhroucenýma z předchozí generace vesmíru jeho vlastní vahou. Díky tomu se chová prostředí strun jako mnohadimenzionální, řídký, nicméně nehomogenní prostředí, jehož hustota je jen nepatrně závislá na vložený energii. Proto můžu řešení vlnový rovnice zahajovat nástřelem z infinitezimálně homogenní a řídkýho spojitýho prostředí. Ale je velmi složitý si představit struny tvořený nečím nehmotným. Je zjevný, že všechny vlny časoprostoru jsou jen projevem vibrací nějakýho hmotnýho nadprostředí. Bez hmoty neni kmitů. Teorie superstrun je tak, aniž to zatím zřejmě tuší teorií rekurzivního prostředí. Pouze hmotná struna se totiž může chovat jako struna. Myslím, že si žádnej strunař strunu ani pořádně nenakreslil a nezamyslil se nad tím, co ten fyzikální koncept o povaze prostoru a času vlastně říká. Struna je ve fyzice jednoznačně definovanej objekt - útvar posázenej hmotnejma bodama, který se se zvyšující se frekvencí nahušťujou a s rostoucí amplitudou zřeďujou a tím definujou jednoznačný závislosti prostoru a času, hustoty energie a hmoty.

SRNKA [2.3.06 - 11:00]
ANON [2.3.06 - 10:48] Pokud teorie superstrun staví na postulátech kvantový mechaniky a teorie relativity, je ve skutečnosti matematická míň než teorie, která si z fyziky bere jen Newtonův zákon. V těch postulátech je totiž skovaná celá řada čistě fyzikálních ad-hoc předpokladů, který nemaj oporu v matematice, jen ve fyzikálních experimentech. Je např. dobrý vědět, že postulát c=const se opírá čistě o 200 let starý experimentální výsledky Hertze a Faradaye s šířením EMG vln pomocí drátů a cívek. A ten postulát může bejt klidně pro vysoký inenzity pole chybnej (tím neříkám, že je, naopak jej de naštěstí zobecnit na šíření libovolný energie, nejen EMG). V důsledku takovýho lapsu se ale celá sebedokonalejší a sebekonzistentnější matematická teorie může zhroutit jako domeček z karet. Matematika je aparát formálního uvažování, z ní nevypadne nic víc, než co se do ní na začátku vloží za předpoklady. Jsou-li tyto předpoklady chybný, pak je celá logická konstrukce logicky taky chybná.

SRNKA [2.3.06 - 10:51]
Model N-rozměrnýho nehomogenního elastickýho hmotnýho prostředí, ke kterýmu rekurzívní řešení vlnový rovnice směřuje je krom toho taky schopen vysvětlit jak relativistický, tak kvantově mechanický jevy bez použití dalších postulátů TR a QM (tak, jak to tady vysvětluju na příkladech s vodní hladinou, apod.). Nikdy jsem si nevšiml, že by se proponenti superstrun v něčem podobným angažovali. Namísto toho je jasný, že strunaři při odvozování svejch modelů relativistický vztahy a kvantově mechanický rovnice sami používaj. I to může být zdroj zjevný přeurčenosti teorie superstrun jako teoretickýho modelu. Když to zjednoduším, teorie superstrun nesmí používat při odvozování svejch vztahů c=const, musí jí vyjít sám, jinak to není TOE.
Nikdy jsem taky neslyšel, že by se strunaři nějak jednoznačně definovali příčinou supergravitace (casimirova síla v pole supergravitonů). Nechápu, jak je možný postavit teorii gravitace bez představy o tom, jak funguje. Na druhý straně, většina těch kvalitativních výsledků teorie superstrun (SUSY, membrány, počet dimenzi) mi souhlasí s mejma triviálníma modelama, otázka je ovšem, do jakým míry do jaký míry z teorie přímo vyplývaj, nebo uměle zavlečeným (ad-hoc) postulátem v zoufalství opajcovaným z přírody (např. jak je třeba koncepce bran v M-teorii inspirovaná posledníma studiema EB kondenzátů).
Je dobrý si uvedomit, že první interpretace kvantový mechaniky (zvlášť Kodaňská maticová interpretace) sice byly taky po matematický stránce správný, ale byly totálně uhodnutý, bez vazby na fyzikální realitu. Teprve Dirac po řadě let ukázal, že všechny směry kvantový mechaniky rozvíjený do tý doby popisujou jedno a totéž a umožnil fyzice pochopit její vlastní modely - čili historie se v případě teorie superstrun opakuje. Na to, jak je vlastně rekurzívní model éteru koncepčně jednoduchej nelze než konstatovat, že teoretická fyzika má v posledních sto letech víc štěstí než rozumu: používá správný matematický modely, aniž jim rozumí po fyzikální stránce!

ANON [2.3.06 - 10:48]
anon napsal [2.3.06 - 10:15]: “Teorie strun je čistě matematická, je tedy v oblasti matematiky, nepůjde vyvrátit, pokud je vnitřně konsistentní :))…“
(reakce) : to je divné, že ? Existuje ještě nějaká teorie „materie“ anebo „fyzikální podstaty“, která je p o u z e matematická ? je to divné, že ? Matematikou můžeme popisovat fyziku, ale může být fyzikální realita p o u z e matematická ?

SRNKA [2.3.06 - 10:28]
ANON: Žádná teorie nemůže bejt čistě matematická, fyzikální entity jako čas a prostor nejde vyjádřit pomocí matematickejch axiomů, pouze vztahy mezi nima. Čili pokud nějaká teorie vychází ze špatnejch fyzikálních předpokladů/postulátů, lze ji jednoduše vyvrátit v tom bodě napojení s reálnou fyzikou. Navíc se zdá, že to není ani zapotřebí, teorie strun se totiž úspěšně periodicky vyvrací sama. Jak jinak lze nazvat ty I. II., III. superstrunný revoluce, který zahoděj většinu teoretickejch směrů vymyšlenejch do tý doby a začnou je vyvíjet znova s jiným přístupem?
Hlavně si myslím, že teorii superstrun nedošel ten výchozí prinicp, sice rekurzivní řešení rovnice struny, čili Newtonova zákona v lokálním tvaru, na kterým nejde nic moc zkazit ani změnit a obsahuje nepatrný množství parametrů, pokud vůbec nějaký (domnívám se např., že v rychlosti světla je zakódovanej počet iterativních řešení, čili že tenhle model je schopnej odhadnout vlastnosti vesmíru tupou numerickou matematikou). Jinými slovy, teorie superstrun je teorie všeho možnýho, jen ne teorie superstrun.

ANON [2.3.06 - 10:11]
def factorial(n): if n == 1: return 1 else: return n * factorial(n-1)

SRNKA [2.3.06 - 10:10]
MR_PED: Teorie superstrun obsahuje dobrý koncepty, který ovšem sama nevyužívá, např. koncept struny je přesně to, co jsem právě popsal (vlnová rovnice popisuje vlnění struny). Tuším, že strunaři netuší, jakej model čeho mají vlastně v ruce, jejich obrázky jsou zoufale nenázorný a nefyzikální. Anebo to tuší, ale nechtějí přiznat, že vlastně operují s jednoduchým modelem nehomogenního elastickýho hmotnýho prostředí, čili éteru. Můj pocit z teorie superstrun je takovej, že se strunaři snaží svůj model zjednodušit tak, aby šel řešit analyticky tím, že mu vnucujou určitý topologický struktury. Když se řeší nějakej analyticky složitej problém, třeba výtok kapaliny z nádoby, často se postupuje tak, že se předpokládá, že řešení udržuje nejakej empiricky zjištěnej tvar, třeba tvar paraboly. Za předpokladu, že hladina udržuje takovej tvar se pak dá průběh vytejkání vody z bazénu jakž takž spočítat a odhadnout, jak dlouho bude trvat, než voda z bazénu vyteče. Jenže tím se do modelu současně vnášej parametry, který v něm původně obsažený nebyly, model je přeurčenej. Jako výsledek je nutný řešení opakovat s různou rovnicí paraboly zkusmo a čekat, kdy se řešení trefí do experimentálně zjistěnýho průběhu. Výsledkem je obecná teorie, která umožňuje předpovídat všechny možný průběhy vytejkání vody z bazénu - jen ne ten, kterej zrovna potřebujete spočítat. Problémem teorie superstrun je tedy její obecnost a přeurčenost a bohužel zřejmě v řadě směrů taky nefyzikálnost, starší představy teorie superstrun nemají zjevně nic společnýho s fyzikální realitou.
Strunařům se jako každá omezený skupině lidi nevyhnulo určitý sektářství a v poslední době i stále zjevnější snaze po zviditelnění úspěchu - vedoucí postavy teorie strun jsou předmětem až nekritickýho obdivu, o každý změně modelu se hovoří jako o revoluci, apod. Např. jsem netušil, že nedávno (2005) teorie superstrun prošla další revolucí, jak uvádí Motl ve svý reakci na ten článek v NYT.

SRNKA [2.3.06 - 09:51]
ANON: O rekurzi, resp. rekurenci se bavím zejména v souvislosti s řešením vlnový rovnice jako základní rovnic vakua - a to už podstatně déle. Rekurze je matematickej postup založenej na opakování, rekurentní jsou v matematice funkce, který se počítaj vzorečkem, kterej obsahuje je samotný, např. f(x)=cos(x)-f(x). K tomu, aby se taková funkce vyhodnotila je nutné několikrát do vzorečku dosadit a doufat, že výsledek zkonverguje k ustálený hodnotě. To je důvodem, proč matematika s rekurentními funkcemi pracuje nerada a sanží se je rozložit na soustavy nezávislých rovnic. Princip rekurze se hodně uplatňuje v teorii fraktálů a chaosu a v podstatě tak vysvětluje, proč je náš vesmír sebepodobnej a chaotickej současně.

Princip rekurence v rekurzívním řešení vlnový rovnice je ještě obecnější: vlnová rovnice není obyčejná rovnice, ale rovnice diferenciální a pro její vyčíslení je nutný ji nejprve řešit. Jak známo, vlnová rovnice popisuje kmity N-rozměrnýho hmotnýho prostředí s konstantní hustotou. Princip rekurze tu vychází z jednoduchýho relativistickýho předpokladu, že hustota hmoty je úměrná hustotě energie v každým místě řešení vlnový rovnice, čili se postupuje tak, že se vlnová rovnice nejprve vyřeší pro velmi řídký a homogenní prostředí pro dostatečně malej časovej krok, vyjde nějaký rozložení energie, to se použije jako rozložení hustoty a řešení vlnový rovnice se zopakuje pro další časovej krok. Jak známo, vlny maj tendenci se v místech, kde se vlní materiál s vyšší hustotou zahušťovat, tím současně lavinovitě roste hustota hmoty/energie v daným místě - jinými slovy jde o postup, jak alespoň numericky předpovědět průběh toho vlnobalíčkování hmoty, o kterým furt bájíte. Hustota energie v takovým řešení stále narůstá tím, že původně jednorozměrná vlna zabírá další a další dimenze (proč, to už jsem vysvětloval dříve).
Pokud vlnový rovnici zakážeme přibírat další dimenze, pak řešení přejde na řešení známý kvantový Schrodingerovy rovnice. Primárním důvodem je princip minimalizace akce - od určitý úrovně kompaktifikace řešení vlnový rovnice přestává zvyšovat hustotu energie v daným místě, čímž se řešení ustálí. K Schrodingerově rovnici bychom tedy v tomhle modelu dospěli tak, že bychom řešení nechali iterovat dostatečně dlouho, až by se ustálilo na 7-9 dimenzích, což je ovšem trochu náročný na výkon počítače. Nezapomeňte, že to znamená jen v malý 6D kostce o hraně 10x10x10x10x10x10x10x10x10 bodů iterovat řešení na miliardě bodu a je jasný, že výsledný řešení bude jen velmi přibližný (u tak malý kostky nelze zanedbat okrajový efekty).

MR_PED [2.3.06 - 09:29]
SRNKA: ja myslim ze teorie superstrun se vsemi temi obraty alespon ukazuje kudy cesta nevede. Potiz je trochu v tom ze ta aktualni verze se porad neukazuje jako jednoznacne slepa cesta. A dokud je co zkoumat - tak nechapu proc by ti penize nemohli jit na ten vyzkum. Mysli si snad blbeckove volici, ze kdyz zkrouhnou rozpocet na superstruny, tak jim ty penize vlada vrati, nebo se jim nejak projevi na kvalite zivota?? :D .. zkuste je treba vrazit do zdravotnictvi a schvalne sledujte co se zlepsi... IMHO z 80% stoupne kvalita zivota majitelu farmaceutickych spolecnosti, 20% pro "plebs" jako doktori a pod... :P

ANON [2.3.06 - 09:21]
Frekvence slovíčka „rekurzivní“ se u Vás pane SRNKA velmi zvýšila za poslední dva týdny. Můžete vysvětlit jednak „co to slovíčko znamená“ (pro jiné), "co zanmená" pro Vás, a co tím slovíčkem líčíte Vy ? A kde všude ho lze použít v kosmologii ?
Navrátil

SRNKA [2.3.06 - 08:24]
Teorie superstrun opět čelí veřejný kritice v článku New York Times: Lacking Hard Data, Theorists Try Democracy (teoretici bez výsledků pokoušejí demokracii). Není divu, prakticky jedinej ověřitelnej výdobytek teorie superstrun za posledních 40. let je předpovězení supersymetrie, tzv. SUSY, která přitom vyplývá i z řady dalších, z praktickýho hlediska mnohem úspěšnejších modelů. Tváří v tvář např. Heimově teorii kvantových polí, která dokáže předpovědět s vysokou přesností vlastnosti elementárních částic je to trochu málo a veřejnost se tak začíná ptát, zda jsou její peníze vynakládáný účelně. Zdá se, že se matematickej alchymismus teorie superstrun přesouvá do druhý fáze - situace, kdy je alchymista bez kamene mudrců ráchán v koši...
ANON: Proč si myslíš, že opravuju Einsteina? Poučovat ho mužu těžko.

ANON [2.3.06 - 03:16]
ANON [1.3.06 - 15:06] Klídek. Srnka tady hází tyhle perly už léta pod několika různejma nickamama. Kdo má - na rozdíl od něj - vzdělání v oboru, tomu je jen pro smích. To by ale ještě ani tak nevadilo. Nejhorší na něm je, že loni usilovně tvrdil - račte si najít v archivech jeho mnoha auditek, že mu vyjde práce v EJP. Samozřejmě v té době v seznamu přijatých prací nebyl a nic od něj nevyšlo. Já jen dodám, že od něj nic v žádném normálním tisku vyjít ani nemůže. Takže mu nezbývá než zamořovat různé weby a diskuzní fóra. Člověk, který takhle lže se vědecky diskvalifikuje navždy a to i kdyby se jmenoval Albert Eisntein - kterého mimochodem neustále opravuje a poučuje. Prostě legračnějšího patafyzikálního pomatence myslím v orkuhu českého jazyka nemáme. Navrátil sice taky ničemu nerozumí, ale aspoň se nesnižuje ke lžím. Ostatně soudím, že post bude smazán :-)

SRNKA [1.3.06 - 22:50]

Aharamov-Bohmův efekt je pěkná demonstrace distrubuovaných vlastností částic při šíření vakuem. Byl popsanej poprvý izraelským studentem Yakirem Aharanovem, kterej si v roce 1959 dělal aspiranturu u známýho fyzika Bohma na Birkbeck College v Londýně jako rozšíření klasickýho dvojštěrbinovýho experimentu. Protože je známo, že částice dopadaj na stínítko za štěrbinou jako kdyby procházely oběma dírama současně, byl pokus vylepšenej tím, že mezi štěrbiny byla umístěná dlouhá válcovitá cívka. Při puštění proudu dojde k vyosení difrakčního obrazce, což je dvojnásob podivný, protože magnetický pole dlouhý válcovitý cívky je prakticky uzavřený uvnitř cívky a v prostoru mezi štěrbinama by se podle klasický mechaniky částice nikdy pohybovat neměla! Pokus tedy ukazuje, že magnetický cívky na dálku ovlivňuje pohyb částic a ve zavdal přičinu k dohadům o holografickým charakteru vesmíru, kvantovým vědomí, teoriím skrytých proměnných a paralelních vesmírech. Obrázky znázorňujou výsledek Java appletu linkovanýho na začátku příspěvku.

Vysvětlení týhle kvantový záhady jednoduchý, pokud budeme uvažovat fakt, že částice jsou tvořený vibracema vakua, nepravidelně rozprostřenýma v objemu díky fluktuacím hustoty vakua. Hustota vakua se je energetický pole, jehož intenzita mění jednak podle energie částice, ale současně podléhá vlastním fluktuacím - vlní se nezávisle a tvoří nepřetržitě vibrující pozadí časoprostoru. Vibrace částic jsou fluktuacem hustoty dynamicky rozptylovaný jako fata morgána podobně jako se na hladině rozvlněný řeky nepravidelně odrážej záblesky světla od zapadajícího slunce. Jediný co v každým okamžiku zůstává zachovaný je výsledná energie částice (tzv. Hamiltonián energie), ale nikoliv její rozložení v prostoru. Díky tomu může snadno dojít k tomu, že částice prochází oběma štěrbinama současně, protože její vibrace sou rozložený do několika fluktuací časoprostoru současně a štěrbinama procházej samostatně. V místě detektoru se vlny vakua nesoucí vibrace energie částice spojej s vibracema vakua v okolí detektoru a společně zinterferujou na efekt, kterej doprovází dopad částice (např. záblesk stínítka). Tomuhle procesu se říká kolaps vlnový funkce částice.

Protože vibrace částice sou rozptylovaný vibracema vakua do celýho prostoru mezi štěrbinama, je zřejmý, že je může ovlivňovat i magnetický pole uvnitř cívky, který neleží bezprostředně v přímkový cestě částice. Pokud je např. prolétávající částicí elektron, každej kousek vakua v jeho okolí kmitá torzníma deformace charakteristickým pro elektron a magnetický pole v cívce je proto ovlivňuje a na výsledku se projevuje podobně, jako kdyby částice prolétávala přímo cívkou. U elektricky nabitejch pohybujících se částic totiž magnetický pole způsobí vychýlení jejich dráhy, protože jsou v magnetickým polem strhávaný do kruhu kolmo na směr magnetickejch siločar (což je např. princip vychylování eletronovýho paprsku v obrazovce televizoru).

SRNKA [1.3.06 - 17:44]
MR_PED [1.3.06 - 17:17] Foton prostě nejde zpomalit ani zrychlit, dokud je fotonem.

SRNKA [1.3.06 - 17:15]
ANON [1.3.06 - 15:06] .. jakých rozměrů, může být řeč nejvýše o stupních volnosti... Z hlediska šíření světla nebo supergravitace jistě. Ale z hlediska šíření složený mechanický interakce je vodní hladina unikátní svět, samostatnej časoprostor. Zkuste jednoduše zapomenout, že máte světlo k dispozici a sugerovat si, že jste schopnej detekovat jen určitej typ interakce, např. mechanický vlny na hladině. V časoprostoru přece taky žádnou lepší interakci než světlo k dispozici nemáte. A pak budete pozorovat relativistický jevy i v běžným fyzikálním prostředí - např. zkracování objektů Lorentzovksou transformací v důsledku jejich pohybu vůči vám.

Všechno je přehledný a jednoduchý, když máte možnost se na šíření nějaký interakce kouknout zpatra pomocí nezávislý vztažný interakce, která celej systém tvoří. Ale celá ta záhada s relativitou spočívá v tom, že v případě jevů zprostředkovanejch světlem řetězec interakcí končí. Neumíme se na svě dívat jinou, lepší, obecnější, vztažnejší interakcí. Proto se světlo ve vztahu ke svýmu šíření chová tak "divně". Ale ve skutečnosti je fakt, že se světlo pohybuje na vrcholu žebříčku vztažnejch interakcí jedinej důvod, proč se tak chová. Jinak je to vlnění mechanickýho prostředí jako každý jiný. Akorád že nám zprostředkovává informaci nejen o pohybu objektů, ale i o prostoru a čase současně. Naučte se na svět dívat relativisticky, nabízím vám možnost porozumět, proč se svět tak chová, co se skrývá za suchou matematikou geometrickejch transformací. Zas tak těžký to neni.

ANON [1.3.06 - 15:06]
pane vy určitě žertujete, co tady tvrdíte je vědomý nesmysl. "Co třeba tvoří vlny na vodní hladině? Vibrace molekul pod hladinou - v obou prostředích se energie do značný míry šíří nezávisle, různým počem rozměrů.", jakých rozměrů,může být řeč nejvýše o stupních volnosti, když už to všecko kuličkujete, bublinkujete.Vy toto všechno děláte schválně, děláte přesně to, jen na vyšší úrovni než ten koho vodíte za nos. Musel jsem jít si zaběžkovat,aby mě netrefil šlak. Sysifofská čeleď šlape sedlákům kruhy v obilí a vy pletete lidi, kteří špatně znají fyziku, ale chtějí se něco dozvědět. Možná, že to je ten stejný program, je mě z toho smutno..

SRNKA [1.3.06 - 12:46]
ANON: Lidi maj neuvěřitelnej blok připustit existenci něčeho jen proto, že je danej pojem tvoří. Pro většinu lidí je vakuum prázdný a nehmotný, i kdyby mělo hustotu 10E+90 kg-cm3. To je jako když si ryba myslí, že voda je nehmotná, protože ji nedokáže zvážit. S tím časoprostorem je to zrovna tak. Proč by vlny jednoho časoprostoru nemohly tvořit jinej? Co třeba tvoří vlny na vodní hladině? Vibrace molekul pod hladinou - v obou prostředích se energie do značný míry šíří nezávisle, různým počem rozměrů.

ANON [1.3.06 - 12:20]
Věta: "stejně tak vlny tvořící časoprostor nepovažujeme za časoprostorový jen proto, že tvořej časoprostor", tomu nerozumím, vždyť tento výrok je ve sporu sám se sebou!!!Panebože, lidičky vám asi chybí základní filosofický vzdělání. Tyto obrázky jsem už někde viděl, pardon, omlouvám se, já nechci útočit,chraň bůh,jde mi jen o přesnost!!

SRNKA [1.3.06 - 11:51]
ANON: Však taky jo, v nějakým obecnějším vlněním. Stejně jako vlny vakua nepovažujeme za hmotný jen proto, že tvořej hmotu, stejně tak vlny tvořící časoprostor nepovažujeme za časoprostorový jen proto, že tvořej časoprostor. Myslím, že ani ty gravitony jakožto základní vlny časoprostoru se nešířej v prázdnu, ale v mnohadimenzinálním prostředím velmi jemnejch dalších vlnek, který vznikly stlačením gravitačních vln hmotou předchozí generace vesmíru (čili z tý tmavý oblasti na animaci a obrázku níže). Kdyby to prostředí bylo homogenní, nebo dokonce prázdný, nemohlo by se chovat tak, jak se chová, čili svejma deformacema nabývat energii. Schrodingerova rovnice popisuje chování nejen hmoty, ale nehomogenní hmoty. Neptejte se mě, jak to celý začalo a z čeho byly tvořený ty úplně první vlnky, já jen říkám, že vznik vesmíru je rekurzivní, samoopakovací proces, jehož počátek je nejasnej. A nexe se mi moc špekulovat dopředu, jak to celý vzniklo, dokud tenhle model nebude nějak potvrzenej.

ANON [1.3.06 - 11:37]
"Časoprostor vlněním a kondenzací éteru vzniká", ježíškriste co to je za nesmysl, éter nemůže předcházet časoprostor, vždyť éter to je hmotné prostředí a to musí být zas v něčem né???

SRNKA [1.3.06 - 11:21]
MR_PED [1.3.06 - 10:13] Foton se dá zbrzdit každým prostředím, který má nenulovou klidovou hmotnost a interaguje s fotonama. Energie fotonu se převede na pohyb hmotný částice, který v takovým prostředím obíhaj kolem dokolečka, čili rychlost fotonu se nezpomalí, protože ten foton fakticky zanikne, ale v makroskopickým pohledu se světlo takovým prostředím šíří pomaleji. Atomy ve svejch elektronovejch obalech zkrátka foton zadrží, po určitý chvíli ho pustí dál (princip laseru). Atomy běžnejch látek světlo zadržej jen na okamžik, fotony dráhu elektronů jen krátkodobě přiohnou, proto se v nich světlo šíří jen o něco pomaleji (kladný index lomu). Ani v obláčku bosonovýho kondenzátu není to co obláček opuští původní foton, akorád se zde na absorbci fotonu podílí nekolik tisíc atomů současně, takže lze pozorovat, jak se oblakem atomů šíří soliton - jakási vlna fotonom nabitejch atomů, který si postupně předávaj svoji energii. Se skutečným zpomalením světla to ovšem nemá nic společnýho, energie solitonu není totéž, co energie fotonu.

SRNKA [1.3.06 - 11:08]
ANON [1.3.06 - 10:00] Jak vzniká z éteru časoprostor jsem to popisoval již mnohokrát, stačí si vyhledat zmínky o kondenzaci superkritický páry. Pokud nepochopíte tenhle zcela reálnej fyzikální proces, je celkem zbytečný se ptát na to, jak probíhá.
[1.3.06 - 10:06] Jasně že jsou rekurzivní, nicméně pokud popisujou vývoj vesmíru, zodpovídaj na otázku jak a proč, když už ne kolik. Koncepce éteru je důsledek nepochopení jeho role pro šíření energie, většina energie se éterem šíří jako kapilární vlna na hladině vody, ne jak tlaková vlna v objemu (je taky jasný proč, nepřenáší dostatek energie). Nemá tedy smysl se snažit pochopit šíření energie éterem na základě longitudálních vlna. Šíření kapilárních vln na hladině vody je nezávislý na pohybu vody, je řízený výhradně povrchovým napětím vody, může tedy sloužit jako mechanickej model éteru. To jednoduše vysvětluje, proč je šíření světla nazávislý na pohybu vakua, přestože to vakuum je hmotný a má setrvačnost(např. gravitoelekrodynamickej pohon je založenej na setrvačnosti vakua). Současně to vypovídá hodně o struktuře vakua - pokud se v něm energie vede převážně povrchy, musí v něm ty povrchy někde být, čili je tvořený (mem)bránama, jako pěna.

[1.3.06 - 10:19] ..Co Vás vede k tomu, že éter jakožto „řídká hmota-řídké hmotové fluidum“ vyrábí elementární částice, tedy že ten éter sám sebe vlní, vlnobalíčkuje, hustí .... To pppisuje ta rekurzivní vlnová rovnice sama o sobě. V zásadě jde o to, že se éter zahušťuje vlastní gravitací - vnikaj v něm nehomogenity, ty se srážej a cuckujou jako oblaka mezihvězdnýho plynu. Prostě to, co dělá hmota když ji necháte v klidu. Primárním důvodem je konečná rychlost šíření energie ve hmotě - její potenciální energie je sice vyrovnávaná gravitační energií těch kmitů, současně je ale těma kmitama postupně tvořená, takže se vyrovnávat nestačí a vesmír houstne. Pokud nepochopíte, proč a jak houstne oblak mezihvězdnýho plynu, nemá smysl abych pro vás vymejšlel příklady z reálnýho světa, když nechápete ani je.
..Časoprostor se tedy „neplete“ tomu éteru do výroby hmoty ?... Časoprostor vlněním a kondenzací éteru vzniká. Kdybyste kladl otázky postupně, mohl byste si desítky dalších ušetřit, protože zodpovězením jedý se vyřeší tucet dalších. Časoprostor je vždy hmotný prostředí, supratekutej vnitřek nějaký hvězdy nebo bubliny, tvořenej membránama nehomogenní homoty. Časoprostor bez setrvačný hmoty nemá smysl, energie se šíří zásadně a jen hmotným prostředím. Prvotní impuls v řiďounkém éteru vznikl zřejmě samovolně - jakmile vymizely mnohadimenzionální fluktuace původní generace vesmíru, mohl se v něm tvořit nový, jednodimenzionální. Vznik vesmíru je analogií vzniku časoprostoru při kondenzaci superkritický páry, akorád o úroveň vejš - namísto fotonů aj. bosonů se při něm uplatňujou přímo gravitony, jakožto vlny časoprostoru. Rekurzivní vlnový rovnici je úplně fuk, jak zrovna nazýváme vlny, který právě tvořej iteraci jejího řešení. Příští vaše otázky budou smazaný, pokud jich bude víc pohromadě.

ANON [1.3.06 - 10:19]
Co Vás vede k tomu, že éter jakožto „řídká hmota-řídké hmotové fluidum“ vyrábí elementární částice, tedy že ten éter sám sebe vlní, vlnobalíčkuje, hustí a tím vyrábí „ze sebe sama“ víry-vlnoshluky-kroužky do fyzikálních struktur jimž pak fyzikové říkají elementární částice , přenašeče sil ? atd. Co Vás vede k tomu, že éter-fluidum „vyrábí“ své proměny. Že éter a jeho proměny ( pomocí vlnových funkcí, které mohou být mnohem složitější než ukazuje Schroedingerova vlnová funkce ), do hmotových stavů se dějí „v časoprostoru“, který se toho vlnění éteru neúčastní, pouze je sám časoprostor ovlivňován „bujením éteru“. Časoprostor pouze „sleduje“ svým tokem času a změnou polohy „vlnobujení“ éteru do hmotových struktur ? Časoprostor se tedy „neplete“ tomu éteru do výroby hmoty ? pouze je nosičem éteru a jeho proměn ? Časoprostor neinteraguje s éterem ? jen až pak s hotovými vírovými kroužky ?, jak ? Tak jak to ukazuje fyzika ? Kdo dodává „impuls“ do éteru prvotného řiďounkého nečísticového, aby se vlnil-vlnokroužkoval-vlnovíroval ? uprostřed časoprostoru co on ho jen „kontroluje a zapisuje“ mu polohu a čas ?

No nemáte rád mnoho otázek najednou. Možná mi nařídíte tento projev rozdělit a každou otázku položit v jiný den.

MR_PED [1.3.06 - 10:13]
SRNKA: hmm... moc jsem z toho nepobral, ale aspon neco.. kazdopadne to tady postujes tak rychle, ze kdybych se mel nad vsim zamyslet a nastudovat si k tomu jeste nejake zaklady, tak uz ted mam latku na nekolik mesicu, jeste tak kdybych mel na to i cas. BTW, znas Luma? (Lubos M.) :)
To byl taky takovy fyzikalni "podivin", ale ten se pohybuje ted v mainstreamu.

Takze jeste jednou nejak jednoduse pro uplne debily jako jsem ja. Da se podle tebe zbrzdit foton? Zustanme nad viry a dejme tomu ze foton je malicka kulicka v prostoru, pohybuje se rychlosti svetla v nasem klasickem 3D (11D nebo kolik jich je??) a nulovou rychlosti v case. Da se neco z te rychlosti v prostoru ubrat a prevest do "casove osy"? Resp. proc je takovy myslenkovy pochod uplne mimo?
Pripadne to same i v ramci tveho pojeti viru/eteru, myslim ze tusim jak to vidis, ale nemam cas se to snazit plne pochopit. :(

SRNKA [1.3.06 - 03:13]

Ohebný a vodovzdorný hodinky Honkongskýho výrobce TimeFlex™ byly navržený dvojicí ruských designérů, využívaj tenkovrstvou LCD technologii a mikročlánek prakticky neviditelný pouhým okem a jsou určený k nošení jako nálepka nebo nášivka.

Tenhle vynález pro změnu dokáže současně opéct toust a uvařit vodu na ranní čaj...

SRNKA [28.2.06 - 23:59]
ANON: .Z čeho ty vírový kroužky jsou ?... Z éteru - stejně jako vakuum a hmotný částice - zřejmě z nějaký velmi řídký hmoty, ovšem dostatečně zamíchaný svým vlastním opakovaným zhroucením. Když shodím hračku Pewerball z dostatečně vysoký výšky, získá vibracema takovou setrvačnost, že se jí možná ani nebude chtít padat. Zajímavej fyzikální problém - jak by potom padala soustava tří setrvačníků spojenejch v navzájem pravejch úhlech? Nebo jak by se hroutil oblak takovejch Powerballů vlastní gravitací, kdyby se o sebe navzájem tloukly a narážely do sebe?
Když teda vezmu nějakej řídkou supratekutinu a pořádně ji zamíchám, dřív nebo později v sobě budou mít její víry takovou strvačnost, že se začnou chovat jako hmotný částice. Mohou tedy samy o sobě vytvořit novou, ještě hustší tekutinu a tak pořád dokola, dokud nevznikne vakuum takový hustoty, že v něm i lehkej nerovnoměrně křivočarej pohyb vyvolá velký setrvačný síly. Čili návod, jak vyrobit superhustej materiál je celkem jednoduchej - akorád není zcela jasný, jak k takovýmu materiálu dospět z absolutní nuly/prázdnoty - ten model je zřejmě rekurzivní. V rychlosti světla je zřejmě nějak zakódovanej počet předchozích generací vesmíru (a asi jich bude hodně...). Ostatně se dá čekat, že ani na to časově ustálený řešení vlnový rovnice vesmír nepřišel naráz - vytřídil se z mnoha generací míň stabilních vesmírů.
ANON [28.2.06 - 22:48] Co se týče analytickýho řešení vakua, tam je rozhodně nejdál Heimova teorie, která má pro tento popis vyvinutej vlastní rekurzivní aparát - doporučuju začít s ní. Nicméně mi přijde trochu překombinovaná, řadě jejích závěrů prostě nevěřím.

ANON [28.2.06 - 22:54]
na jedné straně jsme naformováni přesudky, na druhé straně je člověk schopen všelijakýho vodvazu. Takže a jak říkám tentokrát jako Buridanův osel, mezi dvěma otýpkama sena co umřel hlady nevěda se kterou začít, tak to je moje posice nyní:)))

ANON [28.2.06 - 22:53]
[28.2.06 - 22:12] zde ukazujete vírový kroužky hmotových částic. Z čeho ty vírový kroužky jsou ? Rovněž tu říkáte „torzní deformace vakua“ a otázka zní „co“ se ve vakuu deformuje ?

SRNKA [28.2.06 - 22:42]
.já bych tam nacpal spoustu neuvěřitelnejch šíleností... Ve většině modelů vakua co znám je větší či menší kousek pravdy, nicméně ani jeden není zjevně přesnej / úplně správnej. Ve vakuu je od všeho něco - supratekutost, fraktály, twistory, spinory a víry, gravitační smyčky, vibrace strun a E-M mřížky, pěna a (mem)brány, pravděpodobnostní vlny a gravitační čočky, atd... Ale je jasný, že toto všechno jsou jen aproximativní popisy a modely. Pokud chcete ab-inicio model, řešte rekurzivně vlnovou rovnici a simulujte tak vznik vesmíru. Jedině tak získáte přesnej model reality. Samozřejmě takovej model je z hlediska analytický matematiky a spočítání něčeho konkrétního bezcennej.

SRNKA [28.2.06 - 22:34]
ANON: Potřebujete vícerozměrný prostředí, čili pěnu jejíž stěny tvoří jiná pěna, rekurzívně. A samozřejmě, musíte zanedbat fakt, že se zahušťováním energie roste současně hustota těch fázovejch rozhraní. Něco takovýho umějí dělat víry v EB kondenzátech - při zamíchání se po jejich obvodu začnou tvořit další víry, čili dochází k fázový kondenzaci, kde fázi tvoří čistě energie inerciálního pohybu, což je téměř to, co se tvoří ve vakuu při uvedení energie. Jenže takový víry sou zase s pochopitelnejch důvodů jen jednorozměrný nudle. Pro dokonalý modelování vakua je zapotřebí zkřížit několik vlastností hmotnýho prostředí, vyrobit hustej bosonovej kondenzát, podobnej kvarkgluonový plasmě v jádru atomu. Jak už jsem napsal, supratekutej vnitřek neutronový hvězdy může vykazovat řadu znaků chování reálnýho vakua - je dostatečně inerciální i supratekutej.

ANON [28.2.06 - 22:25]
nemám na mysli fyzikálně fázovej ale mat. fázovej z teorie dif rovnic (Poincaré) Hladina je geometrickej ale je to Přece furt klasik 3D+T, né?

ANON [28.2.06 - 22:22]
vono by dokonce šlo uvéstdo souvislosti klasickou mechaniku kontinua kde dislokace odpovídají částicím, teda v tom éterovým prostředí, mám šajna, že i rovnicově to sedí

SRNKA [28.2.06 - 22:20]
ANON: Vodní hladina je podle vás jakej prostor - geometrickej, nebo fázovej? Ve vakuu se naprostá většina energie vždy šíří rozhraním, protože je zde největší gradient energie. I proto se většina energie při podvodním výbuchu v mělký vodě rozptyluje vlnama na hladině, nikoliv vzduchem nebo vodou. Toto je éterová malá násobilka - (torzní) vlny se šířej především gradientama jinejch (torzních) vln, protože ty zahušťujou prostředí. Ve skutečnosti tvoří to, čemu říkáme fyzikcká dimenze, čili směry pro další šíření energie s větší hustotou....

ANON [28.2.06 - 22:14]
jo ve smyslu fázovýho prostoru né geometrickýho!?

SRNKA [28.2.06 - 22:12]
Vícerozměrný prostředí není vůbec žádná metafyzika, např. povrch kapiček právě zkondenzovaný superkritický páry je model vícerozměrnýho prostředí. Většina zvukový energie se takovým systémem šíří po hladinách kapiček, nikoliv objemem. Je to do detailu vysvětlený o několik desitek příspěvků předtím. Vícedimenzinální systémy jsou ve fyzice docela běžná věc, pokud uvažujeme počet dimenzí z hlediska šíření např. zvukovejch vln, můžeme si je vyrábět i v trojrozměrným prostředí.

Co je to elektronová vlna? Od elektronu se může šířit vlna fotonu a na malý vzdálenosti vlna kalibračního bosonu, protože foton tvoří dvojitě zkroucená spirálka, obsahuje dvě různý helicity současně, čili dva náboje různý povahy současně. Torzní deformace vakua s malym poloměrem se ovšem šířej jen na malý vzdálenosti, protože sou vakuem rozptylovaný podobně, jako drobný vírový turbulence ve vodě. V každým případě je 9D elektron složitější než 6D fotonová vlna. Pro srovnání - spirálky vlevo odpovídaj pohybu pole v neutrinu. Elektron s neutriny interaguje jen prostřednictvím těch hustejch závitů, čili jen na malý vzdálenosti. Na dálku se od něj šířej EMG vln z těch velkej závitů.

SRNKA [28.2.06 - 22:02]
ANON: .ty longitudinální odpovídají gravitačním, toto je taky možná alternativa... Ano, je tomu skutečně tak - čím hustší je ovšem prostředí, tím je podíl energie přenášej longitudálníma vlnama nižší (klesá v řadě vzduch - voda - vakuum). Proto jsou gravitační vlny na hranici měřitelnosti.

Vír (resp. torzní kmit) hmotnýho prostředí získá hmotnost a setrvačnost svým pohybem, např. vírovej kroužek ve vzduchu se šíří vzduchem jako částice a je schopnej na dálku sfouknout, resp. dokonce porazit svíčku. Ovšem takovej vír vyžaduje nějaký aspoň trochu hmotný prostředí, z ničehož nic vír neuděláte. Na reaktivním principu tvorby víru se pohybujou třeba medůzy a na geometrodynamickej pohon vakua se můžete dívat zrovna tak - v podstatě se kombinací magnetickýho a setrvačnýho pole část vakua uvádí do spirálovitý rotace, takže se od něj loď může odstrkovat aniž by se zbavovala části hmoty, zrovna tak, jako ta medůza.

ANON [28.2.06 - 22:01]
SRNKA : když říkáte, že „světlo je velmi pravděpodobně klasická elastická vlna ultrahustýho vícerozměrnýho elastickýho prostředí,“ jak je podle Vás hustý prostředí vlny elektronový, neb obojí patří do leptonů ? Navrátilovi jste oponoval, že elektron je složitější vlna než foton.

ANON [28.2.06 - 21:56]
no jo vy tam potřebujete, musíte mít to elastický prostředí, ale vícerozměrný to je už metafyzická fantazie autora, že. Víte já mám na mysli vroucí vakuum a emg vlnění(transversální mi to neudělá to teda né)

ANON [28.2.06 - 21:53]
SRNKA : Myšlenka, že víry získaj vlastnosti hmotnejch částic, to je Vaše ? To je perfekt, začínám to chápat, že čistě samotný vír získá hmotnost, ale nevím čeho vír, protže jste pouze použil příklad "jako" .

SRNKA [28.2.06 - 21:49]
ANON: .A=transvers. vektorový potenciál ->maxwell. rov.-> emg pole.. třeba fí= longitudinální vekt. potoenciál F... Nechápu teda, na co narážíte a už vůbec nevidím vysvětlení tvaru fotonový vlny, natož jejího spinu, polarizace a dalších fajnovostí, maximálně jeho popis. Světlo je velmi pravděpodobně klasická elastická vlna ultrahustýho vícerozměrnýho elastickýho prostředí, z tohoto pohledu je to vlna hmoty, podobně jako např. tranversální vlna při zemětřesení. Nejbližší podobnou hmotou v pozemských podmínkách je přitom křehkej obláček bosonovýho kondenzátu.

SRNKA [28.2.06 - 21:42]
Čo vo zkutočnosti je prostredí kde to není časoprostor ? Jeje, Navrátil se kvůli mě učí slovenčinu...>:o)
Moje teorie rozeznává nejméně dva druhy prázdnejch prostorů. Ten první je multidimenzionální prostředí s nízkou hustotou energie a vznikne dostatečným stlačením gravitačních vln (mnohonásobnou kompaktifikací časoprostotru) jeho vlastní vahou, možná taky adiabticky jako v místě střetu dvou rázovejch vln vakua při inflaci. Energie šířící se mnoharozměrným časoprostorem má totiž tu vlastnost, že poměr průřezu a objemu přestává se při svinování časoprostoru už nad úrovní 7D přestává zvětšovat (jde to kvalitativně odvodit ze závislosti tohoto poměru N-rozměrný hypersféry). Od té chvíle energie prostor zřeďuje, místo co by ho zahušťovala, gravitace a kosmologickej čas, měřenej termodynamickou šipkou času obrací znamínko. Všechny jevy začnou z našeho hlediska probíhat obráceně, protože supergravitace se stane odpudivou silou a částice se začnou rozplývat, mizet a měnit na harmonický vlnky s postupně rostoucí vlnovou délkou. Nakonec se všechny struktury ve vesmíru rozplynou a vznikne prakticky prázdný časoprostor, nicméně se zbytkoejma vibracema v někonečně mnoha dimenzích. Domnívám se, že právě z takovýho prostředí náš vesmír v jedný chvíli vznikl a zdědil přitom více či méně topologii a charakter kmitů předchozí generace vesmíru.

Skutečně fyzikálně prázdnej prostor je něco jinýho, neobsahuje žádný vibrace, dimenze ani záchytný body - je to skutečný prázdno, ve kterým se nemůže vůbec šířit energie, natož nastartovat vlnová rovnice nějakýho nehomogenního hmotnýho prostředí.

ANON [28.2.06 - 21:41]
Lze zavést třeba A=transvers. vektorový potenciál ->maxwell. rov.-> emg pole.. třeba fí= longitudinální vekt. potoenciál Fí popisuje interakce mezi částicemi s klidovou hmotou, rovnice nejsou až tak složité.. to co vidím je emg vlnění,že?

ANON [28.2.06 - 21:38]
Prečo hovoríte, že „Na začátku vesmíru se řeší vlnová rovnice nekonečně v lehkém homogenním prostředí - N-rozměrný struny.“ a srazu hovorite : Rozložení energie se do řešení použije jako rozložení hmoty (hustoty) a výpočet se iterativně zopakuje. Protože se energie nasčítává, řešení vlnový rovnice rychle zkolabuje“
Z kadě sa zobralo navyšenie energie pokial na začiatku niebolo ?

SRNKA [28.2.06 - 21:27]
ANON [28.2.06 - 21:13] Když už, tak transverzálního, éter se prohejbá jako pryžová matrace - proto vypadá fotonová vlna jako kombinace elektromagnetický a elektrostatický složky, fázově posunutý o 90 ° Kerá současná teorie vám to takhle jednoduše vysvětlí?

Vlny jinejch interakcí netvoří náš časoprostor, proto je nepoužíváme k meření vzdálenosti a času. Ale představte si, že zamícháte nějakej dokonale elastickej plyn v nějaký nádobě tak prudce, že jeho víry získaj vlastnosti hmotnejch částic, schopnejch tvořit bytosti jako sme my, akorád že budou odměřovat vzdálenost a čas zvukovejma vlnama. A teď přijde nějakej zlomyslnej pámbu a začne ten plyn stlačovat pumpičkou. Co myslíte, zjistěj to ty bytosti, nebo ne? A jak tu změnu budou pozorovat? Zjistěj, že se jim mění rychlost zvuku v tom prostředí?

ANON [28.2.06 - 21:25]
teda myslím tak , že ta vlna může být ,něco jako obecně sférickej balík kde se dějí oba druhy vlnění zároveň, transversální i longitudinální ty longitudinální odpovídají gravitačním, toto je taky možná alternativa:)))

ANON [28.2.06 - 21:25]
Pán Srnka a to čo hovoríte, o „..faktu, že tomu, co říkáme vlny časoprostoru jsou ve skutečnosti jen vlny nějakýho nehomogenniho těžkýho prostředí.“, teraz mi vyzvetlite. Čo vo zkutočnosti je prostredí kde to není časoprostor ?

ANON [28.2.06 - 21:21]
jo, to je dobrá logika, že světlo má konstantní rychlost, protože jím odměřujeme i čas i prostor, protože jinejma rychlostma to odměřovat nemůžeme, neb nejsou konstantní.

ANON [28.2.06 - 21:13]
ano éter je něco jako zapřená paternita, někdo řekne, že je naklonovanej! všecko kolem gravitace se projasní zavedením longitudinalního pole.. dostaneme se k starýmu Newtonovi,jo.

SRNKA [28.2.06 - 20:46]
S éterem se to má tak, že jakmile kosmologové začali koketovat s myšlenkou, že žijeme ve vnitřku nějaký černý díry nebo hmotný hvězdy, od téhle představy je už jen krůček k faktu, že tomu, co říkáme vlny časoprostoru jsou ve skutečnosti jen vlny nějakýho nehomogenniho těžkýho prostředí. Současná fyzika se zatím snaží tenhle stoletej lapsus zahrát do autu a vakuum nazývá všelijak, nicméně to jak se vakuum chová neznamená nic jinýho, než že sme tímhle prostředím tvořený, v tom je celá jeho výjimečnost. Světlo má konstatní rychlost prostě proto, že jím odměřujeme čas i prostor současně. Kvantová fyzika funguje přesně jako hmotný vlny šířící se ve vlnách svý vlastní hustoty energie. Jsem si jist, že s odstupem doby bude na posledních sto let nahlíženejch jako na dobu fyzikálního temna - všechny základní poznatky totiž mohly bejt objevený pochopený a shrnutý mnohem dříve, nebejt toho základního omylu, že éterem se musí šířit longitudální vlny, aby mohl bejt éterem, čili hmotný prostředí pro šíření světla.

SRNKA [28.2.06 - 20:34]
ANON: Na začátku se řeší vlnová rovnice nekonečně lehkýho a homogenního prostředí - N-rozměrný struny. Rozložení energie se do řešení použije jako rozložení hmoty (hustoty) a výpočet se iterativně zopakuje. Protože se energie nasčítává, řešení vlnový rovnice rychle zkolabuje a přejde na řešení Schrodingerovy rovnice - napíšu na to konto applet alespoň pro 1D případ, abyste to pochopili, popř. napsali zobecněnej případ.

ANON [28.2.06 - 20:19]
tu rekurzi vlnové funkci mám chápat jako animační nástroj vašeho zobrazení, numím si to jinak představit, je to zajímavý přístup. Princip rekurze vlastně umožňuje modelovat evoluci a zpětnou vazbu, to je hezké :))

SRNKA [28.2.06 - 20:08]
ANON: Já sem v zásadě starej éterovej konzervativec, názorově ustrnulej v době před sto dvaceti lety...
Akorád že nepotřebuju zhruba tucet postulátů kvantový mechaniky a teorie relativity, abysem vysvětlil, v čem že se to tady vlastně plácáme, stačí mi jeden - Newtonův zákon v lokálním tvaru.

SRNKA [28.2.06 - 19:37]
ANON: ..je to nebezpečný, když se tyto věci redukjí na víceméně mechanický modely... Stejně tak je "nebezpečný" (resp. potenciálně zavádějící) extrapolovat matematický modely bez náhledu na fyzikální realitu. Čímž neříkám, že matematika není jako nástroj porozumění nezbytná a důležitá. Ale myslím, že současná úroveň poznání jde kvalitativně zvládnout na úrovni základní školy i tím starým dobrým Newtonovým zákonem. Koneckonců, jak kvantová mechanika, tak teorie relativity už sou sto let starý teorie - jejich kvalitativní chápání je ale pořád v plenkách a zbytečně to generuje různý nesmyslný kosmologický teorie, metafyzický představy o paralelních vesmírech, apod.

SRNKA [28.2.06 - 19:25]
Já myslim, že muj model je docela správnej, umožňuje totiž snadno vysvětlit i takový speciality, jako proč může existovat neutrální neutrino, zatímco elektron nikoliv. A pokud je můj předpoklad o vesmíru tvořeným rekurzivně vlnovou rovnicí správnej, paxem prostě první, kdo má v ruce nástroj, jak spočítat vesmír od samotnýho začátku (čili zlatej grál fyziky, alebrž obecnou rovnici vesmíru) - což je samozřejmě fakt spíš pochybný užitný hodnoty. Spíš je pozoruhodný, že si téhle souvislosti vlnový a Schrodingerovy rovnce dodnes nikdo nevšiml (utkvělá představa současný fyziky, že éter jako hmotný prostředí neexistuje podobnejm úvahám samozřejmě moc nenapomáhá).

SRNKA [28.2.06 - 19:10]

Na téhle stránce si můžou ti, co se obávaj vlivu nedávnýho zastavení zemský precese na geologickou aktivitu Země kontrolovat vulkanickou činnost řady sopek. Dává se spolu se změnama heliosféry a magnetickejch polí Slunce a dalších planet do souvislosti s přiblížením tajemný planety X. To by měla být napůl vyhaslej souputník Slunce (dvojhvězda), podle představ ufologů obklopenej ufonama jako medovej plást vosama. PlanetaX údajně prolítává jednou za 6000 let po silně výstředný dráze mezi Marsem a Jupiterem (zápisy o tzv. Nibiru existujou údajně už z doby Sumerský říše) a měla by bejt mnohem těžší, než Jupiter, čili pěkně zamává gravitačním a EMG polem v Sluneční soustavě. Jelikož změny v ionosféře ovlivňujou i přesuny geomagnetickýho pólu a změny počasí (počet zárodků pro tvorbu deště v atmosféře), může přílet planety X souviset aji s nadcházejícím globálním oteplováním. Aneb furt je i čem psát...;-)

inner orbit of Planet X

ANON [28.2.06 - 19:00]
ještě se musím vykecat, promiň, nemám kde:)))Ještě je tu ta M.Evanse obecně kovariantní teorie sjednoceného pole, tam je fyzika vůbec převedena na geometrii, asymetrická metrika a torzní pole.. Jo četl jsem na to vzteklé kritiky nějakýho G. Bruhna...

ANON [28.2.06 - 18:49]
no Šipov je proklínanej, to je pravda,ale stojí za to se nato mrknout :http://shipov.com/science.html Pak je tu ještě Alex Kaivarainen s teorií Bivakua jako matrice hmoty, možná je to taky obskurní:)))

SRNKA [28.2.06 - 18:36]
Co sem se díval na stručnej nástin Šipovovy teorie, připadá mi to zbytečně metafyzický. Pro mě je vakuum prostě hmotný prostředí jako každý jiný. Koneckonců i setrvačný vlastnosti atomu a molekul jsou daný tím, že kolem ni obíhaj hmotný částice, vakuum se z tohodle hlediska nijak neliší od pozorovatelný hmoty, akorád že jsme jím tvořený. Pokud bychom si dovedli představit, jak vypadaj bytosti složený z vírů nějaký supratekutiny, lze chování vakua přenést i do normálního fyzikálního světa. Je možný, že už v supratekutým jádru neutronovejch hvězd se tvoří magnetický monopóly a pod. primitivní částice, čili že tam existujou struktury tvořený pouze neutronama. Takový prostředí je už dostatečně hustý na to, aby jeho setrvačný deformace mohly na sebe navzájem působit torzníma silama jako setrvačníky a tvořit tak složitější gravitačně vázaný struktury. Od Shipovovy teorie se ruská akademie věd oficiálně distancovala.

SRNKA [28.2.06 - 18:08]
ANON: Tyhle představy nejsou příliš nový ani původní, v ruský literatuře se lze často setkat s různými teoriemi "torzních polí", na podobných principech staví teorie gravitomagnetismu a Heimova teorie apod. Podle mě jde hmota či energie vyjádřit jako důsledek deformace prostoru, ale na začátku bude nutný někde sebrat aspoň infinitezimální hustotu (laicky řečeno, pokud Powerball nebude mít na začátku aspoň nějakou minimální klidovou hmotnost, nebude mu možný udělit setrvačnou energii). Z toho mi vychází, že časoprostor vesmíru je spíš tvořenej zkolabovaným a téměř prázdným časoprostorem předchozí generace vesmíru, ale nevysvětluje vznik jeho hmoty.

ANON [28.2.06 - 17:47]
co torzní fyzika Šipova, geometrická teorie rovnic pole?

SRNKA [28.2.06 - 17:24]
Torzní modely vakua představujou relativistickej pohled na problematiku, podle teorie relativity je totiž gravitační pole hmoty ekvivalentní setrvačnýmu zrychlení, nu a torze je nejjednodušší model toho, jak vyrobit odstředivým pohybem setrvačný zrychlení. Vakuum se díky tomu chová jako jakási mřížka tvořená vícerozmernými gyroskopy, který se roztáčej a tím získávaj "hmotnost". Pokud budete sledovat borce, kterej roztáčí na vysokou frekvenci setrvačníkovou hračku Powerball, jistě vám neunikne, že v závěru spíš lomcuje Powerball s borcem, místo borec s POwerballem. Setrvačník roztočenej na vysoký obrátky se zde chová jako velmi těžkej předmět - ale jeho hmota je tvořená čistě vnitřní energií. Na podobným principu získávaj hmotnost elementární částice a konečně i celej vesmír s jeho vakuem, který je stejně jako ony tvořený energií svejch torzních kmitů.

Uvedenej pohled na problematiku ovšen není jedinej možnej, protože teorie relativity se doplňuje s kvantově mechanickou teorií. Kvantová teorie jednoduše za zdroj hmoty vakua považuje energii vibrací uvnitř částic. Ta se přičítá k energii vakua a zvětšuje tak jeho hustotu - částice je pak tvořená prostorovými kmity, který se odrážej a interferujou s oblastí vyšší hustoty vakua asi tak, jako se světlo odráží od vnitřních stěn koule tvořený materiálem s vysokým indexem lomu a místo jednoduchý vlny se šíří jako vlnovej balík. Pokud je hustota energie uvnitř částice dostatečně vysoká, dojde k tzv. totálnímu udrazu od vnitřních stěn gravitační čočky a kmity gravitace uvnitř částice se skoro úplně izolujou od svýho okolí - navenek pronikaj jen tzv. evanescentní vlny, který jsou příčinou gravitačního pole částice. Je důležitý si ale uvědomit, že kvantově mechanickej model je vnitřně zcela totožnej s modelem kmitajících vírů ve vakuu, akorád umožňuje názorně vysvětlit jinou skupinu jevů.
V reálu se oba dva modely uplatňujou současně, takže běžně dochází k tomu, že se vakuem šířej torzní kmity, ale ty jsou rozmývaný, rozpojovaný a spojovaný gravitačníma čočkama vakua. Jako důsledek je energie vibrací částice doslova rozptylovaná ve vakuu, takže se každej kousek vakua v okolí elektronu chová tak trochu jako elektron (protože kmitá jako elektron, akorád slabě). Náboj, spin, magnetickej moment a další charakteristiky elektronu jsou díky tomu vakuem rozptýlený do tzv. pravděpodobnostní vlny. Na tomhle faktu je např. založenej Aharanov-Bohmův efekt, kterej si rozeberem později.

SRNKA [28.2.06 - 16:58]
Schéma kmitů vakua podle nejjednodušší teorie vakua, tzv. smyčkový teerie gravitace (LQG theory, Loop Quantum Gravity theory). Vakuum se podle ní prohejbá jako molitanová houba a jeho kmity se přenášej na sousední oblasti prostřednictvím systému vzájemně kolmejch torzních defromací, tzv. dualit.

Je to jednoduchej a názornej model, ale má některý vady. Především pohyb vakua nebude zřejmě jednoduše torzní, ale spirálovitej, protože se budou až na výjimky uplatňovat deformace vakua ve skrytejch dimenzích. Je zřejmý, že kmity v pouze trojrozměrný houbě těžko můžou přenášet spin ( moment) tak, jak to umí např. světlo, který roztáčí částice na dálku. Navíc pochybuju, že LQG teorie (která jako semiklasická teorie operuje výhradně ve třírozměrným prostoru) dokáže vůbec vysvětlit náboj částic, kterej je tvořenej právě spirálovitým pohybem vakua a vyžaduje skrytý dimenze. Nedostatky LQG teorie odstraňuje částečně teorie twistorů Rogerse Penrosheo, která už spirálovitej pohyb zohledňuje (tvistor je pár komplexně konjugovanejch spinorů) a v poslední době se ji podařilo úspěšně integrovat s teorií superstrun (E. Witten).
Další nedostatek LQG teorie je, že předpokládá, že vakuum je tvořený jakýmisi statickými smyčkami, zatímco skutečný torzní deformace vakua dynamicky mění svůj poloměr (a tedy hustotu) podle momentální frekvence (hustoty energie). Je jasný, že rychlý kmity budou vyvářet malý smyčky (s malým poloměrem), zatímco pomalý kmity se budou přenášet na větší vzdálenost. Vakuum se tedy chová jako houba jejíž oka sou fraktálně tvořený jejími vlastními torními kmity.

NOFACE: Ty mi z toho tady děláš seznamku, žejo?

SRNKA [28.2.06 - 14:40]
Pokud jste mě sledovali pozorně, může vás napadnout tahle otázka: pokud se částice pohybujou vakuem stejně jako gravitační vlny, proč se teda všechny částice nepohybujou stejnou rychlostí, rychlostí světla? Odpověď zní, že energie ve vakuu se v principu vždycky šíří rychlostí světla a ne jinou (ani menší nebo větší), akorád ne jediným směrem. Výše uvedený platí jen pro bosony s nulovou klidovou hmotností, ale energie uvnitř hmotných částic rotuje víceméně na místě, takže na výslednej pohyb částic (vlnovýho balíku) prostorem zbývá jen její grupová složka. Hmotná částice vytváří ve vakuu gravitační čočku, v jejímž rámci se vlna energie uvnitř částice pohybuje pomaleji, protože je zde vakuum hustší (vlny časoprostoru, který ho tvořej mají zde vyšší frekvenci). Ale rychlost vlny energie vztažená na počet vlnek vakua, který tvořej prostředí pro její šíření (a definujou měřítko časoprostoru) zůstává konstantní. Vlny energie se při průchodu hustším prostorem tvořeným gravitačními vlnami lámou podobně, jako světlo při průchodu hustším prostředím vytvořeným fotony.

ANON: Ještě víc mi pomůžete, když mi ty otázky nebudete pokládat tady. Díky.

SRNKA [28.2.06 - 13:21]
MR_PED: Většina uživatelů používá MSIE a to video tam vidí.
Stejně jako se prostorem pohybuje gravitační vlna (vlna víc kmitajícího vakua, čili řídkej obláček hmoty), stejně se pohybujou vakuem i hmotný částice. Vakuum částice tvoří, ne že v něj plujou samostatně, proto raději používám termín éter, protože ten vyjdařuje ono společný prostředí vakua a hmotnejch částic. Protože je limitní rychlost šíření energie ve vakuu rychlost světla (každý elastický prostředí má svou limitní rychlost šíření energie, na tom neni nic divnýho), tak ani šíření energie ve formě hmoty nelze vakuem pozorovat nadsvětelnou rychlostí. Applet 1 to ilustruje názorně, ale vyžaduje MSIE, takže pokud máš FF, sáhni si video. Relativistickej nárůst hmoty je způsobenej tím, že my hmotu vnímáme jako frekvenci vibrací vakua. A když se pohybujem proti nim, zdá se nám, že se zkracuje, ergo je těžší. Podobně jako se nám může zdát, že víc prší, když jdeme proti dešti.

ANON: Pro vás tady žádná demokracie neplatí, to už jsem vám přece říkal. Měl jste dost prostoru ve čtyřech předchozích auditech, víc než kdokoliv jinej, ale padaj z vás akorád nesmysly, o kterých samozřejmě nechcete připustit, že to sou nesmysly. Klidně si je šiřte ve vlastním auditu, ale demokracií se mi tu neohánějte, pro vás neplatí. I v demokracii existujou šatlavy. Otázky pokládejte stručně a jednu po druhý, ne víc pohromadě. Tyhle pravidla platí jen pro vás.

MR_PED [28.2.06 - 12:58]
SRNKA: takze neni spomalenej, zmeni se mu forma. Ale kdyz se dostane do puvodni formy "fotonu", tak ma zase rychlost svetla, celkova bilance zmen energie teda 0.

Mne to zajimalo proto, ze dle selskeho rozumu a mych velice omezenych znalosti fyziky nemuzeme nejaky hmotny predmet urychlit na rychlost svetla, protoze cim bliz by sme rychlosti svetla byli, tim vice energie by bylo potreba na dalsi zrychleni. Takze si to predstavuji tak, ze kdyby nekdo chtel zpetne foton pribrzdit, tak by bylo nejspis potreba zase tak moc energie do toho investovat, nebo naopak by se tolik energie uvolnilo (zalezi na uhlu pohledu, resp. metode brzdeni). V tom druhem pripade (ze by existovala jakasi brzda fotonu) by slo o velmi dobry zdroj energie. :)))

Toz, to byla takova kratka ukazka laickeho smysleni... :)

SRNKA [28.2.06 - 12:55]
MR_PED: Např. v tzv. bosonových kondenzátech se světlo může pohybovat rychlostí chůze, prostě tak, že atomy na jednom konci obláčku bosonovýho kondenzátu foton společně pohltí (tzv. kolektivní excitace), jeho energii přenesou v podobě jakýsi vlny stlačenejch atomů na druhej konec, kde ji zase vyprdnou a obnoví tak původní foton. V podstatě jde o to, že se celej ten obláček chová jako jeden jedinej atom, takže může světlo pohltit a zastavit foton stejně, jako když normální atom pohltí světlo, aby ho pak zase za chvíli vyzářil (princip luminiscence, fluorescence a laserovýho efektu).

ANON/NAVRATIL: Pokud vám něco není jasný, položte otázku bez dalších komentářů (mě necitujte) a až vám ji zodpovím, položte další. Jinak budete mazanej nafurt.

MR_PED [28.2.06 - 11:57]
SRNKA: co ten zbrzdeny foton? Mas o tom neco, co by pochopil i laik? V zaklade mne zajima jestli skutecne nejaky konkretni foton prisel o rychlost svetla a co se stalo s temi energiemi ktere kolem toho podle mne musi litat v nechutne velkem mnozstvi a taky jestli to nejak nezmeni jeho chovani, ze se zacne pak posouvat i v case.

SRNKA [27.2.06 - 23:50]

Proč se gravitace nemůže šířit rychlejc než světlo? Částečnou odopověď nám dává už speciální teorie relativity. Jelikož pomocí gravitace můžeme zjevně ovlivňovat polohu a stav hmotných objektů na dálku (např. houpat kyvadlem), můžeme gravitací přenášet informaci. A přenos informace nadsvětelnou rychlostí teorie relativity nedovoluje.

Přímý vysvětlení bez ohledu na závěry teorie relativity ale můžeme získat, když se zamyslíme na povahou gravitace - doprovází hmotu, která je ekvivalentní energii.Čím vyšší gravitace, tím víc je tedy energie v prostoru. Gravitace tedy přímo souvisí s hustotou (frekvencí) vibrací ve vakuu, gravitační pole je jakýmsi indikátorem jeho relativní teploty. Je ale zřejmý, že pokud je gradient gravitačního pole tvořenej vibracema vakua, nemůže se prostorem šířit rychleji, než vibrace samotný. Animace znázorňuje situaci, kdy vymizí gravitační pole částice v okamžiku její anihilace. Lze očekávat, že uvnitř částice bude intenzita gravitačních vln velmi vysoká, většina vibrací je však odrážena zpátky do částice gravitační miničočkou, kterou husté vakuum samo tvoří. Jen malá část gravitačních vln prosakuje ven v důsledku fluktuací (nerovností a děr) v povrchu takové gravitační čočky a je příčinou gravitačního pole kolem částice. Obrázek je trochu zmatečnej, protože hustota vakua uvnitř částice tvoří ve skutečnosti jen nepatrnej příspěvek k celkový hustotě vakua, která je mnohem vyšší, než naznačuje hustota tečkování kolem částice.

SRNKA [27.2.06 - 18:38]
Zákon zachování energie a hmoty samozřejmě při srážkách částic platí, ale protože jsou částice tvořený mnohonásobně svinutým vakuem a maj víc různejch nábojů (tzv. vůně, flavors), nemusej všechny zákony zachování náboje platit bez výjimky, např. energie dvou podivnejch nábojů se může složit na jeden barevnej náboj a obráceně. Můžete si to představit tak, že vakuum vykonává v částicích mnohonásobně svinutej spirálovitej pohyb a energii je celkem jedno, jak je po té spirále rozprostřená. Spirálovitej pohyb pole je zdrojem náboje (funguje jako soustava tří gyroskopů v navzájem kolmejch směrech, proto se takový víry můžou navzájem odpuzovat a přitahovat jako částice). Kvarky samy o sobě jsou jen dvoutřetinový kousky takový spirály, proto nejsou schopný samostatný existence, ale můžou se různě skládat a tím tvořit pestrý desítky částic. Animace vpravo demonstruje, jak se skládá dohromady proton a neutron ze tří dvojic kvarků s různým barevným nábojem. Výsledek to odpovídá stavu kdy kolem jadýrka z bosonů slabý interakce (silný zakřivení pole) poletujou fotony (slabší zakřivení pole). Výsledný baryony se na malý vzdálenosti vždycky odpuzujou díky náboji slabý interakce uprostřed, na delší se buďto přitahujou, nebo odpuzujou díky EMG náboji. To umožňuje systému protonů a neutronů držet v jistý vzdálenosti a poměru pohromadě a tvořit tak jádro atomu v podobě hustý kapky z kvarků.

SRNKA [27.2.06 - 18:21]
Robot AIBO s hlavou Einsteina (7 MB WMV video). Disgusting...

NOFACE: No, aby se dalo zjistit, z čeho sou částice a hmota vůbec udělaný, ne? Např. důkaz částice omega posloužil jako jeden z prvníchj důkazů kvarkový teorie, která mj. předpokládá 10 různejch částic - baryonů. Nezbývá nic jinýho, než jednu po druhý objevit. Ale některý částice můžou bejt užitečný i v technický praxi - např. miony (těžký elektrony) katalyzujou termonukleární fúzi. Dokážou obalit protony jako elektrony, ale protože jsou mnohem těžší, vzniklej atom (mionium) má asi stonásobně menší průměr, čili je mnohem větší pravděpodobnost, že se při jeho srážkách dostanou protony k sobě a zreagujou.

ANON [27.2.06 - 18:01]
sir N., nemam vubec radost,ze to tak dopada,vase myslenka parovejch velicin, na samym pocatku, to jo..ale tak jak si to predsatvujete,jak to tak vidim to nejde do mat rovnic prevest, lituji velice :(((

NOFACE [27.2.06 - 17:52]
SRNKA > mna by zaujimalo, na co je dobre zrazat castice a pozorovat, co z tej zrazky vznikne, ked je to aj tak nestabilne a neplati tam ziadna "rovnovaha".

SRNKA [27.2.06 - 17:06]

Pokus demonstrující, že pro sledování účinků gravitace pomocí torzních vah nepotřebujete kdovíjak složitý vybavení - polystyrénovej blok se závažíma, zavěšenej na štaflích, snímanej zrychlenou kamerou. Role umělohmotnýho pavouka v experimentu není příliš jasná.Další videa zde 1, 2, 3, 4.

SRNKA [27.2.06 - 15:31]

Podle známýho vzorečku Isaaka Newtona je gravitační síla mezi dvěma hmotnejma tělesama nepřímo úměrná čtverci jejich vzdálenosti a přímo úměrná součinu jejich hmotnosti. . Ačkoliv pár numerologů odhalilo, že hodnota konstanty úměrnostu, tzv. gravitační konstanty v desítkový a metrický soustavě číselně odpovídá např. hodnotě zlomku 2/c, kde c je rychlost světla, gravitační konstantu zatím z žádný fyzikální teorie spočítat neumíme a tak se musí prostě změřit.

Jak může vypadat měření gravitační konstanty torzními váhami (který navrhl už Henry Cavendish ) znázorňují animace níže. Snímáním polohy vahadla pomocí laseru se měření velice zcitliví a zpřesní. Hodnota gravitační konstanty naměřená v tomto experimentu činila 5,91 x 10^-11 m³/kg/s², čili chybě asi 11%.

Pro skutečně přesný měření je nezbytný kompenzovat všechny rušivý vlivy a měření realizovat periodicky, např snímat změny gravitačního pole v okolí dvojice těžkých rotujících koulí piezoelektricky. Tím se odstíni rušivý vlivy od střídavýho signálu, který se kalibruje a vyhodnotí. Tak byla naměřena zatím nejpřesnější hodnota gravitační konstanty 6.6739 x 10^-11 m³/kg/s² s chybou 0.0014%. Podle ní a s využitím telemetrických měření laserovýho satelitu Lageos (který je schopen udržovat svoji pozici na oběžný ráze s přesností na jeden milimetr) by hmota Země s nejvyšší dostupnou přesností měla činit 5.97223 (+/- .00008) x 10²⁴ kg, hmota Slunce 1.98843 (+/- .00003) x 10³⁰ kg. Ani to ovšem není na současnou fyziku nijak mimořádně velká přesnost, řadu fyzikálnícj konstant známe s mnohem větší přesností, např. rychlost světla (chyba 10-7) nebo tzv. jemnou strukturní konstantu (chyba 10-12).

SRNKA [27.2.06 - 10:05]

ANON: Pro druhej pokus nebyla ani žádná interakční rovnice uvedená. Zápornej kaon se v něm sráží s protonem za vzniku zápornýho pionu, páru Kaonů K+ a K- a částice omega. Ta se rychle rozpadá na zápornej kaon a neutrální lambda částici, která se posléze rozpadá na novej proton a zápornej pion. Jinými slovy, v průběhu srážky vznikl kaon K+ a dva záporný piony, krom toho se obnovil původní proton a kaon K-. Celá ta spousta částic navíc vznikla jednoduše z energie tý srážky. Nábojově vám to v žádným vzorečku nemůže fungovat, protože vaše vzorečky neumějí přihlédnout k energii srážek, která se v průběhu reakcí materializuje na hmotu s novejma nábojema.

Na konec se samozřejmě rozpadnou aji ty mezony (kaony a piony) na miony, který se dál rozpadaj na neutrina a elekrony, takže konečným výsledkem srážky bude krom původního protonu jen pár neutrin, elektronů a možná nějaká ta částice gamma záření.

ANON [27.2.06 - 08:49]
v tom appletu 2 je nějaká nábojově vadná rovnice : K(–) p = "omega"(-) K(+) K(–) "pí"(-)

SRNKA [26.2.06 - 23:40]

Podivnej svět podivnejch kvarků: Na animacích níže (1, 2) je průběh experimentů s K-mezony (tzv. kaony) ve 2 m bublinový komoře vyplněný kapalným vodíkem v CERNu (~ 1970). Mezony sou nestabilní dvoukvarkový částice, k jejichž vlastnostem patří, že z veličin, jimiž se částice liší od antičástice, mají nulové všechny náboje s výjimkou elektrického. Sou-li mezony neutrální (jako kaony), mají i ten nulový a namísto toho obsahují podivný kvark s (strangeness), který jim dáva tzv. podivnostní náboj. Neutrální kaon se od svého antikaonu liší právě jen svou podivností. Podivnost získala svůj název podle toho, že dává částicím pozoruhodnou stabilitu (neochotu k rozpadu a dalším reakcím teoreticky docela dobře možným) a porušují tak pravidla hry. Podivnost se dědí a zachovává při reakcích podivných částic a dokonce i z reakce dvou částic nepodivným může vzniknout částice podivná. Kaony vznikaj interakcí kosmického záření s horními vrstvami atmosféry a sehrály důležitou roli v 50. letech při objevu narušení levopravé (tzv. parity violation) symetrie v přírodě. V roce 2000 byla produkce kaonů jedním z hlavních argumentů při objevu kvark gluonového plazmatu v komplexu laboratoří CERN

Na začátku prvního pokusu kaon vstupuje do komory zespoda s energií 8.25 GeV a narazí do jednoho z protonů, který v komoře tvořej jádra atomů vodíku. V průběhu kolize dojde v důsledku silný interakce ke vzniku tří částic - protonu, částice pí minus a neutrálního kaonu.Neutrální kaon nese podivnost K- paprsku a protože je elektricky neutrální, nezpůsobuje ionizaci a tím ani dráhu v bublinový komoře. Protože je nestabilní, po krátké dráze se rozpadá působením odpudivé silné interakce na párek bosonů - pionů π- a π+ a zanechává přitom v komoře charakteristickou vidličkovitou stopu tvaru "V" začínající "odnikud" (Rochester and Butler, 1946). Lze dokázat, že přitom vzniká přechodně složená částice nazvaná pionium - jakýsi útvar, ve kterým oba piony obíhaj kolem sebe jako elektron a proton v atomu vodíku s životností řádu 10-15 sec K-p → p π- K0 → pionium → π- π+

Druhej průběh srážky kaonu probíhá při rychlosti (energii) 10 GeV a díky vyšší počáteční kinetický energii se meziprodukt srážky kaonu s protonem rozpadá hned na dva kaony K+, záporný pion a tzv. částici omega Ω- se záporným elektrickým nábojem. Existence částice omega byla předpovězená M. Gell-Mannem v roce 1961 na základě teorie kvarků tvořících ze svých možných kombinací tzv baryonový dekuplet (počet všech možných kombinací šesti kvarků a antikvarků je 10, podivnost na diagramu vpravo roste odshora dolů) a potvrzená v roce 1964, což byl první velký úspěch kvarkový teorie. Omega mínus je nestabilní, protože se skládá ze tří podivných kvarků s (patří tedy mezi hyperony s nenulovou podivností) a rychle se rozpadá na na kaon K- s kvarky u s s jedním podivnostním nábojem a neutrální tříkvarkovou lambda částici Λ0 s dvojitou podivností obsahující kvarky u d s (vidíme tedy, že se podivnostní náboj při rozpadových reakcích zachovává podobně jako elektrický náboj). Dvojitý podivnostní náboj propůjčuje částici lambda poměrně vysokou stabilitu (cca 10-10 sec místo očekávaných 10-23 sekundy), protože při jejím rozpadu dochází k narušení podivnosti v důsledku slabý interakce (rozpadá se na kladný proton a záporný pion). Na animaci to není příliš dobře vidět, ale dráha pionu je výrazně zatočená doleva, protože pion jako dvoukvarkový mezon je mnohem lehčí, než proton (jehož dráha je z místa srážkydíky magnetickýmu poli procházejícímu napříč komorou lehce zakřivená doprava).

NOFACE [26.2.06 - 20:28]
ANON ~ realita je vsetko, co existuje nezavisle od nasej existencie.

SRNKA [26.2.06 - 15:18]
ANON: Předpokládám, že objektivní realita tvoří tu (intersubjektivní), prostě proto, že lidi ve vesmíru nebyli první, od začátku vzniku vesmíru. Pak tu tedy muselo něco být nezávisle na jejich představách.

SRNKA [26.2.06 - 15:02]
ANON: Pokud je vesmír rekurzivně tvořenej vlnovou rovnicí, jaxi myslim, pak v něm moc místa pro nespojitost není, resp. každej skok jde rozebrat Fourierovou řadou na odpovídající vlny. Čili pojem "skok" je součást abstrakce, ne objektivní reality. Jak jsem řekl, to že mluvíme o trojúhelniku neznamená, že se někde v přirodě vyskytuje a trojúhelnik - to sou tři špičatý rohy, čili "skoky" v derivacích.

ANON [26.2.06 - 14:55]
o realitě jsem už psal kdybys to nesmazal tak ... prostě realita obsahuje objekty který nejsou kompatibilní a musí se převádět přez jiný objekty NO problém takhle zněl, prostě pro MĚ nespojitost součástí přírody JE protože o ní mluvím, když bychom nic takového nebyli schopni diskutovat tak by pro mě nebyla ale to neznamená že není součástí světa, stačí pokud nespojistost existuje pro jakýkoliv objekt a už je součástí světa ! a o tom je řeč, protože pak už dokáže v systému nějak fungovat, ovlivňovat třeba to co sem píšu proto je i součástí světa a přírody, fertig

SRNKA [26.2.06 - 14:42]
Takhle problém nezní. Svět abstraktních idejí je jako produkt lidskýho vědomí součást přírody, nicméně je od světa objektivní reality oddělenej. Není mi znám postup, jak vyjádřit veličiny ve vlnový rovnici z matematickejch axiomů, čili pravidel pro sčítání/odčítání atd..

ANON [26.2.06 - 14:33]
No pro každý objekt znamená jiny objekt neco jinýho, tramvaj-člověk, elektron-člověk, elektron-proton, proton-proton, muž-žena existují i objekty pro které ten druhý neexistuje trojúhelník-elektron, muž-bývalá žena ;-))) to ještě neznamená že nejsou součástí přírody, všechno jeučástí světa jde jenom o to co s čím může přímo "interagovat" ale to je přece úplně jiný problém

SRNKA [26.2.06 - 14:29]
ANON: No, to je otázka, zda program v počítači už je součást přírody. Podle mě je to už jen algoritmická abstrakce, která je na úrovni fyzikální reality vyjádřená právě těma signálama na hradlech. Pro počítač něco jako algoritmus neexistuje, pro něj je program jen tupá posloupnost instrukcí.

ANON [26.2.06 - 14:24]
to seš jojo, já se bavím o programu v počítači ten je taky součástí přírody a tam tě něajký hradlo netrápí, tam máš ty skokový stavy

SRNKA [26.2.06 - 14:23]
ANON: Kdybys viděl reálný signály na hradlech počítačovejch transistorů, tak bysi s těma skokama zas tak jistej nebyl.

ANON [26.2.06 - 14:20]
počítače nejsou součástí přírody ? a čeho jsou součástí ?

SRNKA [26.2.06 - 14:20]
ANON: Mažu jen toho Navrátila, pokud ho rozeznám, což neni zas tak těžký. Ve vlastním zájmu se zaregistrujte, budete v bezpečí před mou snahou udržet kontinuitu audita. Nějakej příklad skoků v přírodě by nebyl?
To že se o něčem bavíme ještě neznamená, že to musí mít svůj obraz v přírodě, např. o trojúhleniku se lidi bavěj běžně a přitom nic takovýho v přirodě neexistuje.

ANON [26.2.06 - 14:16]
já bych řekl že je má moc ráda :-) už proto se o nich bavíme takže je obsahuje, jinak bysme o nich nevěděli :-) smažeš to ??? :o)

SRNKA [26.2.06 - 14:11]
ANON [26.2.06 - 11:50]: V predikátový logice se IF vyjadřuje dvojitou šipečkou. Analytická matematika nemá nestroje pro vyjádření podmínky spojitou funkcí a pro tyhle případy se používá její aproximace, tzv. přenosová funkce, většinou odvozená z exponenciály nebo fourierových řad goniometrickejch funkcí, která je dostatečně nespojitá a přitom hladká a konstantní pro dvě varianty. Příroda ostatně nemá ráda skoky.

ANON [26.2.06 - 11:52] Nemam, ale takový analýzy určitě existujou, stačí hledat na webu.

ANON [26.2.06 - 13:45] Myšlenka, že svět jde vyjádřit čistě řečí matematiky není nová a v podstatě každá tzv. "teorie všeho" k tomudle cíli směřuje. Já si ale myslím, že tomu cíli stojí dost závažný bariéry. Z tohodle hlediska je realitou vše, co nelze implicitně vyjádřit pomocí axiomů matematiky.

ANON [26.2.06 - 11:50]
SRNKA [26.2.06 - 11:23] jak se matematicky, vzorcem popisuje příkaz "IF" ?

SRNKA [26.2.06 - 11:23]

Americká společnost Intel vyrobila první miniaturní mikročip novou 45nm mikrotechnologií. Nový čip je dalším potvrzením takzvaného Mooreova zákona. Spoluzakladatel Intelu Gordon Moore před čtyřceti lety (jen čtyři roky poté, co byl objeven planární integrovaný obvod) odhadl, že počet tranzistorů na čipu, tedy kapacita a výkon čipu, se bude zdvojnásobovat každých 18 měsíců až každé dva roky. Paměťový čip o velikosti nehtu je vybaven miliardou tranzistorů o délce jen 45 nanometrů, což je asi tisíckrát menší než například červená krvinka. Loni Intel začal vyrábět čipy technologií 65 nanometrů, což je zatím nejméně. Intel chce začít vyrábět počítačové čipy novou technologií ve druhé polovině příštího roku. Firma má více než 80 procent světového trhu procesorů pro osobní počítače.

ANON: Vlnová rovnice používá veličiny, který nelze odvodit z jedenácti axiomů algebry, resp. to zatím nikdo nedokázal.

ANON [26.2.06 - 10:59]
Srnka napsal : „Já si myslím, že mezi realitou a matematikou je infinitezimální, ale nepřekročitelná propast. Pozorovatelnej vesmír jde vyjádřit jednoduchou vlnovou rovnicí…“

(reakce) Asi jsem blbej, ale já svejma očima tu čtu a) o propasti mezi matematikou a realitou a vzápětí b), že ta realita jde ( a asi se musí ) vyjadřovat ( pouze ) vlnovou funkcí, což je matematika, označená jako neslučitelná s tou realitou. Jedním dechem tu Srnka říká neslučitelnost reality a matematiky a že prý realita se musí tou matematikou ( vlnovou funkcí ) vyjadřovat. No…kolemjdoucí čtenáři, posuďte kdo zde mate čtenáře – byl jsem tím obviněn před hodinou tímtéž autorem.
???????

SRNKA [26.2.06 - 10:02]

YWEN: Ani ne, na ceny akcií byl aplikovanej statistickej model fázovejch přechodů, jako je např. var. V blízkosti varu se zvětšujou teplotní fluktuace v kapalině, jak molekuly přecházej do zárodečnejch bublinek páry a zpět a podle toho se dá poznat, že se kapalina bude brzy vařit (bude nestabilní).Čili pokud se vám zdá, že lidi blbnou víc než obvykle, např. páchaj sebevraždy upálením na ulicích, apod., dá se z toho odvodit, že se blíží nějakej společenskej otřes, např. válka.

Max Cohen (Sean Gullette) z Darrenova filmu Pí naproti tomu věřil na několik metafyzickejch prinicpů:

    (1) že matematika je univerzálním jazykem vesmíru
    (2) že příroda může být vyjádřena čísly
    (3) že přírodu tvoří všudy přítomný rastr

Já si myslím, že mezi realitou a matematikou je infinitezimální, ale nepřekročitelná propast. Pozorovatelnej vesmír jde vyjádřit jednoduchou vlnovou rovnicí rekurzivně, ale její veličiny (potenciál, rozměry a čas) nemají oporu v žádných matematických axiomech, jsou prostě součást fyzikální reality (...a to i když budu předpokládat, že geometrii lze odvodit z matematiky, což si taky nemyslím, prostor je vypujčenej z fyziky). Nicméně ty další dva předpoklady jsou víceméně správný - přírodu lze vyádřit čísly, ale jen s limitní přesností a ten rastr je ve skutečnosti rekurzivním rastrem rastrů, moc se neopakuje a neustále mění svoji podobu.

YWEN [26.2.06 - 00:46]
SRNKA [25.2.06 - 18:53]:..."Pi" Aronofskyho...?

SRNKA [25.2.06 - 18:53]

Vědci vykoumali, že krachy na světových burzách možná souviseji s intenzitou krátkodobých fluktuací kursů (cen) akcií.

Predicting stock market crashes (Fig 1)

ANON [18.2.06 - 15:16]
Streite = Navrátile, človíčku co se tady pořád pleteš, zabíráš tu akorát místo, kam se člověk podívá tam jsi ty, jdu sem něco hledat a zas všude je tě plno( ty tvý barevný písemný komentáře.).. Jaké ty můžeš dělat rozbory, dívej se co píšeš: Na začátku ( kdy to je „na začátku“ ?, je to před Třeskem ? ) vesmír mohl vesmír vzniknout z úplnýho prázdna, ( umí Zephir definovat „úplný prázdno“ z čeho je a jaký že to je stav ? ) ale nevíme zatím přesně jak. ( mohl …mohl, ale ani Zephir neví jak. Navrátil říká, že to prázdno je inertní nezvlněný samotný časoprostor v jednotkovém stavu ) Proto předpokládám, ( proto předpokládat smí kdokoliv ! ! , cokoliv ! !… i Navrátil p r o t o může předpokládat, že časoprostor inertní před Třeskem mohl mít realitu 3D+3T jako jednotkový nezvlněný stav. ). Dyť to je slovní salát,samý neologismy to co tu plácáš..pak jakýsi 3D+3T, co to je 3T ? Jestli chceš vidět jak se dělá opravdická alternativní kosmologická teorie tak se podívej na 12dim teorii Burgharda Heima, teorii zahrnující transcendentno, imanentno a fyzický svět...,ale ne nějaké žvanění, ale vybavenou perfekním matematickým aparátem... No ani on neuspěl...a ty bys chtěl uspět svou dotěrností, haha..

SRNKA [17.2.06 - 13:28]

Přechod kapaliny do páry za nadkritickýho tlaku a zpět (v daným případě jde teda o kapalnej oxid uhličitej, kterej má superkritickej bod při poměrně nízkým tlaku a teplotě o málo vyšší, než je pokojová). Pára je tak stlačená, že místo co by se kapalina odpařila, doslova se v tý páře rozpustí. Při ochlazování probíhá ten proces obráceně. Z jistýho hlediska je zajímací ten okamžik, kdy se pára zaplní oblakem malejch kapiček s nepatrným rozdílem v indexu lomu (takovej systém disperguje světlo jako mlha a prosvítá žlutě). Ve stavu beztíže by ty kapičky neudělaly hladinu, ale zůstaly by pomíchaný v jakýsi pěně tvořený vzájemnejma kapičkama kapalina - pára s nepatrně se lišící hustotou v poměru objemu 1:1.

Z hlediska šíření energie ale rychlost zvuku v takový směsc poklesne mnohem víc, než v kapaline či páře samotný. Důvod je ten, že energie, pokud má možnost, si vybere fázový rozhraní, protože tam je frekvence těch změn daleko největší. V tý pěně zkrátka vznikne jakási prostorová síť, přes kterou se šíří většina energie bez ohledu na objem kapek. Lze ukázat, že právě tahle pěna je naše vakuum, kterým se šíří energie v podobě světla. Ta energie, která je přenášená objemem odpovídá slabý gravitační síle. Proces, při kterým došlo k takový kondenzaci vakua se označuje jako inflace. Pokud ten model pochopíte, pochopíte, co znamenaj skrytý dimenze časoprostoru a časoprostorový membrány, který popisuje teorie superstrun. Z hlediska šíření zvuku je ten systém stejně multidimenzionální, jako naše vakuum z hlediska šíření světla. Podstatný je taky, že ten systém od okamžiku kondenzace obsahuje dva časy - původní, tzv. imaginární vymezenej šířením gravitace a novej, mnohem rychlejší reálnej čas, kterej he vymezenej šířením světla.

SRNKA [17.2.06 - 10:47]
STREIT: Ani já to netvrdím. Termodynamická šipka je v tý animaci níž vyznačená barevným odstínem, kosmologická šipka intenzitou barvy. Na začátku vývoje vesmíru jsou navíc zřetelný skoky, ty určujou radiační šipku času. A při pohledu zvenku na takový bubliny vesmíru se řídíme psychologickou šipkou času. Jsem přesvedčenej, že každá z těchle šipek má svůj fyzikální základ a jde je zobecňovat. Např. očekávám, že ta kosmologická šipka času bude taky oscilovat v ještě složitější pěně složený z mnoha vesmírů díky měnící se rychlosti jejich mutací. Vždycky si můžu zkrátka zavést nějakej obecnější čas, než je ten, na kterej vztahuju všechny svý dosavadní poučky. To je nejpříjemný, protože musím vždycky počítat s tím, že se s dostatečným odstupem ze zdánlivě lineárního a monotónního průběhu stane křivka, posléze vlnovka. Jakmile narazím na rekurzivní průběh, musím počítat s tím, že jeho tempo a charakter ovlivňujou nějaký obecnější a jemnější souvislosti, který sem zatím neprokoukl. Z tohodle hlediska mi přijde diskuse o lineárním obecným čase zavádějící. Vždycky to bude platit jen v nějakým omezeným rozsahu podmínek, který si pro ten čas zavedu ad-hoc.

ANON [17.2.06 - 10:04]
Re Srnka: Jsem přesvědčen, že i kdyby se termodynamická šipka obrátila, nemělo by to žádný vliv na kosmologickou šipku času. Streit

SRNKA [17.2.06 - 09:28]
STREIT: To nikdo netvrdí. Myslím, že takovej systém může bejt reverzibilní jen když je ohraničenej. Ale ohraničit byť jen kousek vesmíru, kterej je složenej z vln vlnění vlnení rekurzívně do velejemna a je díky tomu potenciálně nekonečně složitej je nemožný. Dokonale reverzibilní systém může bejt jenom v případě nulový gravitace a takovej vesmír nemůže existovat, resp. si ho dovedu představit jen jako úplně prázdnej, popř. chaotickej. To o čem se bavím je otočení termodynamický šipka času - čili stav, kdy systém samovolně směřuje ke svýmu zjednodušování. A to si myslím že je možný a nejen že to jen možný, ale že k tomu může aji pravidelně docházet v rámci nějakýho obecnějšího pojetí času.

ANON [17.2.06 - 08:48]
Re Srnka Nesouhlasím s tím, že jakýkoliv systém může být absolutně reversivilní, pokud se tedy na něj díváme zevnitř. Zvenčí se to tak jeví do té doby, než z něj odebereme informaci o jeho stavu. Kdybychom mohli být uvnitř kvantové oblasti, mohli bychom rovněž zaznamenat termodynamickou šipku času. Ten paradox je založen na izolovanosti tohoto systému (uzavřenosti do sebe). Ale nic není absolutní, takže třeba protunelování částice zevnitř potenciálové jámy kvantového systému je v tomto smyslu jen důsledek růstu vnitřní entropie formou "vyplivnutí" informace. Protože šipka času je fundamentální pravidlo vesmíru, žádný systém nemůže být absolutně stabilní. Možná jsem příliš příkře odsoudil ty Vaše animace, protože snaha po simulaci je chvályhodná. Chci jen říci, že pokud budou simulace reversibilní, reprodukovatelné a plně deterministické, nemohou z principu vystihnout realitu, protože tam schází prvek asynchronního paralelismu. Na příkladu celulárních automatů lze právě dokladovat, kterak záleží na tom, zda v mřížce pravidel nejdříne ovlivní prvek A svým stavem prvek B, nebo zda je sám nejdříve ovlivněn stav A stavem prvku B. Samozřejmě těch uzlů je paralelně více, a vždy záleží na tom, z které strany a jak rychle se vzruchy šíří. Změna drobného detailu zcela zvrátí chování systému. Hra v kulečníku vůbec není podobná, když lehce mineme cílovou kouli, u hry GO také velmi záleží, kde položíme první kámen. To všechno jsou problémy nealgoritmizovatelné třeba diferenciálními rovnicemi. Streit

SRNKA [16.2.06 - 14:57]
Co udělá záporná gravitace třeba se skupinou chaoticky kolem sebe poletujících koulí neni nijak těžký si představit - rozletěj se do prostoru a budou se od sebe neustále symetricky vzdalovat po asymptoticky přímkovejch drahách, jejich pohyb bude dál tím rovnoměrnější, determinističtejší a předvídatelnější, čím dále přesněji bude možný extrapolovat průběh týhle expanze do budoucnosti i minulosti a bude jej možný čím dál přesněji reprodukovat oběma směry, čili se postupně stane dokonale reverzibilní.
Samozřejmě aji ty koule zevnitř budou neustále řídnout, zmenšovat se a zjednodušovat. Nakonec se z nich stanou rozbíhající se harmonický vlny, postupně se rozplývající do prázdna. A k tomu, aby se tohle všechno stalo stačí, aby vesmír svou vlastní vahou ty vlny časoprostoru slisoval - dojde k jejich rozbalíčkování podobně, jako se pod vysokým tlakem rozplítaj a rozmotávaj třeba molekuly polymerů.

V animaci výše je růžová oblast, kde termodynamickej čas běží dopředu, zatímco v tmavomodrý běží pozpátku. Oba časy se na ní střídaj nesymetricky, ale to se s postupující evolucí vesmíru vyrovná.

SRNKA [16.2.06 - 14:25]
ANON/STREIT: Absolutní hodnota G je výsledkem hustoty vakua, čili celkový hmoty vesmíru. Rychlost času je díky tomu závisla jak na znamínku gravitační konstanty, tak na její hodnotě. Prázdnej vesmír bude mít prakticky nulovou hodnotu G, protože bude prakticky prázdnej - bude se po něm šířit pár vlnek a jejich pohyb bude tudiž téměř deterministickej a růst entropie (nebo jak vy tomu řikáte "únik informace") bude nepatrnej. Tempo času je úměrný diferenciálu komplexity.

ANON [16.2.06 - 13:55]
Re Srnka /V čase nelze svévolně polohu měnit a už vůbec ne vratným způsobem... No, to je právě možná jenom otázka znamínka gravitace./ Já jsem sice (je to i v mé knize) dospěl ke stejnému závěru, sice z jiného důvodu (ekvivalence celkové energie gravitace a expanze), ale zároveň vylučuji, že by k obrácení šipky času mohlo dojít. Nemohlo, z mnoha důvodů, které vysvětlím podrobně v nové knize(zde není prostor). Prostě rozbitý hrníček se nikdy nemůže scelit, rozpuštěná kostka z kávy nikdy nevyskočí apod. Jedním z důvodů je, že se po změně stavu neuchovávají informace o stavu před změnou; ve vesmíru nejsou žádné registry na to, jak vypadal hrníček před rozbitím. V kvantových oblastech sice může zdánlivé T symetrie být dosaženo, ale to jen do té doby, než chceme zjistit, v jakém je systém stavu, pak se s únikem informace systém stává nevratným. Streit

SRNKA [16.2.06 - 03:08]
Může sluneční aktivita ovlivňovat počasí na Zemi? Pokud teď máme dva roky po sobě tuhou zimu, můžeme to přičítat faktu, že je minimum krátkodobého slunečního cyklu a chybí erupce a poruchy geomagnetického pole a spršky částic kosmickýho záření, který mužou např. indukovat vznik dešťových kapek v oblacích?

SRNKA [15.2.06 - 23:17]
ANON: co kondenzuje když kondenzuje vakum“ a jak kondenzuje to vaše vakum Vysvětluju to naprosto jasně v bodě 2) SRNKA [15.2.06 - 12:10]. Pokud nevíte, jak kondenzuje superkritická pára, tak to stejně nepochopíte.
...neuznává, že vakuum může obsahovat pole a virtuální částice... Kde jste na to přišel? Dokud neodpovíte citací, budete mazaný. Vymejšlet si můžete, ale ne o mě a tady. To si dělejte ve svým auditu.

SRNKA [15.2.06 - 13:47]
..kondenzace vakua“ zbaveného látky ?... OK, bavme se o obecnějším termínu, o kondenzaci éteru. Vakuum je z tohodle hlediska speciální šestirozměrnej stav éteru. Rozhodně ale neni zbavený energie a tedy ani látky. Na takovej ultraprázdnej stav si budete muset zavést jinej termín.

SRNKA [15.2.06 - 13:44]
Představte si, že máte směsku vln/částic stlačenou tak, že když upustíte tlak, začnou se samovolně aglomerovat a houstnout, když ho přidáte, všechny jevy závislý na gravitaci začnou probíhat přesně obráceně. A něco takovýho může dokonce probíhat i aji uvnitř elementárních částic v rámci našeho vesmíru. I tam je gravitace do určitý míry vratná síla.

ANON [15.2.06 - 13:39]
( Srnka prohlásil ) “[15.2.06 - 00:08] .. jako Streit, kterej klidně popíše dvě stě stránek a pak vítězoslavně prohlásí, že se sází, že inflace nebyla. A co teda ta fázová kondenzace vakua asi byla.?“
(reakce) : Vznikl spor … ale ani jeden z nich nevysvětlil v dalších minutách i hodinách od 05.02.2006 00: 08 h svůj názor . Zeptám se Srnky : co to je „ta jeho“ kondenzace vakua ? Už několikrát jsem mu řekl, že slovíčko vakuum lidé vymysleli naprosto přesně pro vyjádření naprosto prázdného časoprostoru, tj. časoprostoru zbaveného jakékoliv hmoty. Pak později fyzici řekli, že ve vakuu sice není hmota-látka, ale jsou tam pole a dokonce i virtuální páry částic, tedy, že „do vakua“ vyskočí dvojice ( hmoty a antihmoty ) a hned zase oba druhy látky tohoto vesmíru anihilují, tedy „se zanoří“ zpět do vakua.
Takže já stále ještě vakuum pokládám za slovíčko původní tj. časoprostor zbavený látky. Proto se ptám Srnky : co to je „kondenzace vakua“ zbaveného látky ?, jak on kondenzuje pole či virtuální páry … neb nic jiného už ve vaku být nemůže ( nepočítám-li ony dvě veličiny „délka“ a „čas“ ). Pro mě tak kondenzují ty veličiny, ale …ale Srnka mou dvouveličinovou vizi neuznává, tak mě zajímá „co“ u něj kondenzuje v tom vakuově prázdném časoprostoru. Pokud neodpoví přesně ( a skorofakta ) pokládám ho za stejného „tlučhubu“ jako on pokládá mě.

Navrátil

SRNKA [15.2.06 - 13:36]
STREIT: ..V čase nelze svévolně polohu měnit a už vůbec ne vratným způsobem... No, to je právě možná jenom otázka znamínka gravitace. Když ji budete silným stlačením časoprostoru udržovat na infinitezimální nízký hodnotě, pak přestane mít smysl termodynamická šipka času a stane se dokonale vratnou. Nebudete schopnej rozpoznat rozdíl a přechod mezi rozbitým a nerozbitým hrnečkem. Je možný, že ten princip minimalizace akce je podstatně silnější kalibr z hlediska definice toku času, než sem se domníval.

SRNKA [15.2.06 - 13:17]
Jaxem tady maloval tu pěnu z vesmírů, je tam háček v tom, že ta hustota, i když je hodně vysoká, taxe s časem stále sčítá, její hustota nebude rovnoměrná. Bubliny vesmíru v ní budou muset za takovejch podmínek prskat stále rychlejc, dokud to vůbec budou stíhat. Je možný, že takovej systém svou vahou celou tu vlnovou rovnici zruší, ta nebude mít vůbec čas naběhnout. Rozdíl mezi náběhovou křivkou vývoje vesmíru a tou relaxací se bude zmenšovat, z velkejch třesků se stane řada maličkejch a vývoj vesmiru začne probíhat tak, že vůbec nebude možný žádným způsobem rozlišit, jakým směrem v něm právě vývoj běží... Co je to, oč běží v případě zobecnění běhu času.

ANON [15.2.06 - 13:04]
SRNKA/NAVRÁTIL Poslední poznámka, anžto byl zmíněn a já mu dlužím odpověď a vysvětlení: Navrátilovo stanovisko je založeno na utkvělé představě odvíjení (odtikávání) času a ukrajování délek. Neuvědomuje si, že u délky svým "ukrajováním" zanedbává expanzi prostoru; tedy že v jeho terminologii se prostor rovněž "odvíjí" (jako pásmo). Prostě ho přibývá analogicky jako uplynulého času. Když zaměníme slovně "odvíjení" se expanzí, je vidět, že mezi pohybem v prostorových souřadnicích je rozdíl od pohybu v čase, který je dán ze 100% expanzí, kterou právě u prostoru zanedbává. Proto schematický pohyb po časové ose (kopírující stárnutí) je naprosto něco jiného než změna polohy v prostoru, která nevylučuje vratnost, i když expandují vzdálenosti. V čase nelze svévolně polohu měnit a už vůbec ne vratným způsobem. Totiž ten pohyb v čase postrádá tu možnost "ukrajování". Pohyb v prostoru je v tomto smyslu dvousložkový: expanze + aktivní změna polohy. Čas nemá tu aktivní složku pohybujícího se subjektu (ani relativisticlé efekty neumožňují couvání v čase). To by snad mohlo být jasné i babkám před samoobsluhou. Nashle někdy zadlouho. Streit

SRNKA [15.2.06 - 12:42]
Faktem ale je, že pokud při silným svinutí časoprostoru začne fungovat gravitace obráceně, vede to právě k tomu, čemu říkáme otočení termodynamický šipky času - částice se začnou místo shlukování rozpadat a hmota samovolně řídne.

Čili je docela dobře možný, že se ten čas měřenej komplexitou začne běžet pozpátku už v okamžiku, kdy se otočí znamínko gravitace. Jenže termodynamickej čas běží dál dopředu, protože to celý je důsledkem minimalizace akce. Je to docela složitý si to představit...

SRNKA [15.2.06 - 12:32]
STREIT: ..Kdybyste byl aspoň schopen pochopit, že buď je ta rekurze nekonečná, nebo hledáte Boha... To naneštěstí nejsou jediný možný varianty. Kdyby se např. podařilo čas zobecnit, pak by komplexita vesmíru začla vlnit podobně jako dnes energie. V podstatě by to vedlo k obrácení šipky času a funkce tý vlnový rovnice - vesmír by se začal samovolně zjednodušovat, řídnout a evoluce by v něm plynula pozpátku. Nemam vůbec problém s tím si to představit, akorád mám problém s tím si představit, jakým obecnějším mechanismem, než tou vlnovou rovnicí by k tomu mělo/mohlo dojít. Vy ostatně taky ne, takže zatím nemá vůbec cenu o nějakým obecnějším pojetí času, než to, který vyplývá z tý vlnový rovnice ani uvažovat.

SRNKA [15.2.06 - 12:19]
STREIT .Vy už si ujasněte, jestli hovoříte o energii nebo o hustotě informací... Mluvil jsem o dualitě těchle dvou veličin, podobně jako mluvím o potenciální a kinetický energii, nebo o intenzitě elektrostatickýho a elektromagnetickýho pole. Pokud je fyzická realita primární a informatika nástroj, pak nemá smysl mluvit o vývoji vesmíru v intencích informatiky, protože podstata je v tý fyzikální realitě. Pak ovšem nemůže být čas něco obecnějšího (to je v podstat2 i to Navrátilovo stanovisko). Já si to nemyslím, ale protože zatím netuším, jak definovat nějaký obecnější čas bez použití tý vlnový rovnice pro hmotu, tak bych to netvrdil tak kategoricky. Vy prostě pro obecnější pojetí času nemáte žádnej logickej argument. Na zbytek těch impertinencí nemám důvod reagovat.

SRNKA [15.2.06 - 12:10]

Teď dám dohromady základní předpoklady, který mi do sebe vzájemně zapadaj, pokud možno co nejvíc konkrétně a fyzikálně:

1) vesmír je tvořenej vlnama energie, který se chovaj jako hmotný podle vlnový rovnice, což je Newtonův zákon v lokálním tvaru. Gravitace je způsobená Casimirovou silou v důsledku nehomogenit jejich hustoty a ze začátku je výrazně přitažlivou silou. Hustota energie vln tvoří příspěvky k potenciálu a ty se proto mají tendenci neustále fokusovat jako jakýsi gravitační čočky a zahušťovat a řešení tím přechází na řešení struny popsaný kvantově mechanickou Schrodigerovu rovnici (struna je vlna v nehomogenním hmotným prostředí, složená z hmotnejch bodů).

2) Na začátku vesmír mohl vesmír vzniknout z úplnýho prázdna, ale nevíme zatím přesně jak. Proto předpokládám, že vznikl z mnohorozměrnýho, velmi řídkýho prostředí, který vniklo stlačením vln z předchozí generace vesmíru na nadkritickou hustotu a otázku jeho přesnýho vzniku nechávám na evoluci. K stlačení vln na nadkritickou hustotu mohlo dojít rovnovážně, ale i adiabaticky jako důsledek srážky rázovejch vln v procesu inflace (viz níže).

3) Když vlny hmoty/energie dosáhnou určitý kritický hustoty, fluktuace jejich hustoty energie se do sebe úplně zabalí, dojde k totálnímu odrazu od vnitřních stěn těch čoček a šíření vln se separuje od svýho okolí. Stěny čoček pak vytvořej novou, hustší metriku časoprostoru podobně jako kduž zkondenzuje superkritická pára a energie se začne šířit po hladinách vzniklejch kapiček, který sou na sebe namačkaný tak, že spíš připomínaj jakousi pěnu ze dvou supratekutin. Protože energie preferuje při svým šíření gradient hustoty, většina energie ve vesmíru se naráz začne šířit po jejich povrchu s mnohem větší hustotou, zato mnohem pomaleji. Tomuhle procesu se říká inflace a vznikaj při něm nový membrány časoprostorový popsaný samostatnou metrikou.

4) Proces inflace se krátce po vzniku vesmíru ještě jednou nebo dvakrát zopakoval, čímž vznikly vícenásobný dimenze (pěna z pěny, částice z částic). Poslední inflace vedla k nejstabilnějšímu stavu z hlediska minimalizace akce, čili 6D rozměrnýmu prostředí, kterýmu říkáme vakuum. Jeho vibrace tvoří převážnou část setrvačný hmoty našeho vesmíru. Další svinování a zahušťování časoprostoru vede k pravýmu opaku, hustota gravitačních vln se zmenšuje, hmota řídne a gravitace se stává odpudivou silou.

5) Viditelná hmota je 6-9 rozměrná, je tedy ve styku s vakuem metastabilní. To se projevuje při jejím zahřátí nebo stlačení silným gravitačním polem, kdy se mění na záření, čili vlny vakua. Za běžný teploty je ten proces velmi pomalej. Protože taková hmota nemůže z vakua vzniknout samovolně, došlo k ní při poslední inflaci v místech, kde se setrvačností srazily masy právě vytvořenýho vakua. Následně se tlaky vyrovnaly, hmota se prudce přeměnila na záření a vychladla přitom. Zbytek dodnes pozorujeme jako tzv. kvasary. Ty se prudce mění na záření a odfukujou hmotu, která chladne a postupně pomalu rekondezuje na hvězdy. Ze zbytku kvasaru vznikne nejspíš supermasivní černá díra.

6) Ačkoliv je 6D vakuum nejstabilnější, energie vibrací je stále aditivní, takže se neustále sčítá. To vede k tomu, že se vakuum stále zahušťuje a chladne, rozdíly mezi ním a hmotou se postupně vytrácejí, vesmír zkrátka spěje k další inflaci a to čím dál rychleji. Pokud při ní dojde k nadkritický hustotě, ve vakuu vnzikne jedna nebo více bublin (pěna) dceřinejch vesmírů a cyklus vývoje vesmíru se zopakuje. Ke vzniku může technicky dojít už při inflaci předchozí, tedy v současným vakuu v těch kvasarech, pokud je přitom aspoň krátkodobě dosažený nadkritický hustoty vesmíru, to se musí časem spočítat. Existence dceřinných vesmírů v černých děrách by šla možná detekovat např. prokázáním jistý limitní hmotnosti černý díry.

ANON [15.2.06 - 11:33]
Re SRNKA //ani moc netušíte, v čem je problém// Váš problém je, že nějaké směšné algoritmy ztotožňujete s vesmírem. Chcete dělat rekurzi pravidel, ale neumíte zobecňovat. Kdybyste byl aspoň schopen pochopit, že buď je ta rekurze nekonečná, nebo hledáte Boha. Ano, svět ideí neexistuje, ale Vy ani nevíte, že k němu směřujete. Naštěstí se těmi triviálními algoritmy nikam nedostanete. Ano, fyzická realita je primární, informatika v lidském pojetí je nástroj. Vy už si ujasněte, jestli hovoříte o energii nebo o hustotě informací. A o té komplexitě sice mlžíte, ale viditelně nevíte, co to je. Nevím, proč zesměšňujete skalár jako jednotku informace (a sám závádíte pojem hustoty informace); možná, že časem pochopíte, že amplituda té vlny, na které se odehrává realita, je buď 0 nebo 1, a všechno ostatní jsou superpozice, interference a fraktály vzniklé z prázdných a zaplněných oblastí. Zdá se, že už jste aspoň pochopil, že čas je něco univerzálnějšího, co přesahuje prostorové dimenze a fázové změny. Neodpověděl jste mi na věcné vysvětlení mé "rozměrové analýzy", ale to nevadí, stejně by to nemělo pro mě žádnou hodnotu. Máte zbytečně hypertrofované ego a věřte zkušenějšímu, že opojen vlastními hrátkami s počítačem, ani netušíte, co všechno zásadního nevíte. Připomínáte mi vzdorovité dítě, které si hraje s kostkama a myslí si, že napodobuje Přírodu. Streit

SRNKA [15.2.06 - 11:15]
STREIT: Je zcela jasný, že ta vaše "expanze času" je důsledek samovolnýho zahušťování vln energie, která jednoznačně vyplývá z toho rekurentního řešení vlnový rovnice. My v tom prostředí žijeme, sme jím tvořený a tak se nám, co žijeme uvnitř zdá, že časový i délkový rozměry rostou, aby rychlost světla arbitrárně zůstala stejná. Pozorovatel zvenku to bude vidět jinak, vyplývá z toho pojem reálnýho a imaginárního času a jejich vzájemný souvislosti. Kliknutím na obrázky si můžete prohlídnout videa v lepším rozlišení.

Nepotřebuju poslouchat báchorky o expandujícím čase, je jasný, že to co se tu primárně v čase mění jsou vlny energie, který se zahušťujou. Díky týhle interpretaci taky přesně vím, co znamená inflace a velkej třesk. Inflace sou ty skoky v koncentraci na animaci vpravo, velkej třesk je vznik bubliny vesmíru a je jasný kde se vzaly. Buďto s touhle interpretací souhlasíte a pak mi nemusíte vysvětlovat ty vaše, založený ná vágních a sémantickejch homologiích, nebo s nima nesouhlasíte a pak opět uveďte důvod. Stručně a jasně.

SRNKA [15.2.06 - 10:57]
ANON, STREIT: Vycházejte z toho, že mám k dispizici nejenom vaše obecný povídání, ale i přesnej algoritmus, podle kterýho vývoj vesmíru funguje. Nemusím si představovat, co tím asi míníte nebo chcete říct a opisovat vlnovou rovnici vykládáním o přitoku skalárů nebo vzorečkem paraboly: mužu si to nasimulovat a udělat z toho applet či video a bylo by dobrý, kdybyste mi to tady už nevysvětlovali, všechno podstaný tu je stejně popsaný v mejch starších příspěvcích. Pokud s něčím z toho nesouhlasíte, uveďte současně důvod. Současnej stav je tedy takovej, že máme algoritmus, podle kterýho se vývoje vesmíru řídil, ale neznáme mechanismus, podle kterýho se tak řídit začal. Z vašich řečí je jasný, že zatím ani moc netušíte, v čem je problém, takže to s váma taky nemá cenu řešit.
Konečně je tu otázka toho, jak můžou přesahovat čistě fyzikální zákony do zákonů matematiky a informatiky. Domnívám se, že pojmy jako prostor a čas v axiomech algebry žádnou oporu nemají, nepocházej ze světa idejí a že tedy pokud existuje souvislost mezi evolucí hmoty a jinou evolucí, pak je to proto, že všechno je tou hmotou tvořený a ta se řídí tou vlnovou rovnicí. Nemá cenu se v rámci vzniku vesmíru bavit o informatice, když je odvozená z fyziky a ne naopak. Pokud máte nějakou indicii, mechanismus nebo důkaz, že je tomu naopak, pak se tu můžete bavit o vývoji vesmíru jako o vývoji nějakýho numerickýho systému, do tý doby se laskavě zdržte teorií o skalárách a parabolách, protože ty lze odvodit z tý vlnový rovnice, nikoliv naopak. Já ten způsob samozřejmě taky hledám, ale v současný době ho zatím nevidím.

ANON [15.2.06 - 10:44]
SRNKA [15.2.06 - 00:08] .. podobně jako Streit, kterej klidně popíše dvěstě stránek a pak vítězoslavně prohlásí, že se sází, že inflace nebyla. A co teda ta fázová kondenzace vakua asi byla. [14.2.06 - 23:53] ..problém je v tom, že je to opravdu jen rekurentní vysvětlení. A až dosud se mi potvrdilo, že každý opakování ve vesmíru je jen projev toho, že neumíme pravidla zobecnit [15.2.06 - 01:07]..vývoj může mít svý obecný zákonitosti, který nám možná umožněj ohraničit cyklickej vývoj vesmíru v čase. Čímž bychom dospěli ke skutečnýmu začátku vývoje vesmíru. Nebo taky ne. [14.2.06 - 16:31] Časová souřadnice je mnohem obecnější, než rozměrová a v daný časoprostorový metrice je společná více prostorovým dimenzím současně. Re: Já mám výhrady proti velkému třesku, který má tvořit čas, a potažmo proti inflaci, při které prostorové dimenze expandují, zatímco časová dimenze „zkameněla“. Nemám nic proti jakékoliv fázové změně, která se odehrává v čase. Nikoliv tedy vznik vebo rekurze vesmíru S ČASEM, ale V ČASE. Ta zobecňující pravidla jsou založena na expanzi času, který inertně a invariantně expanduje bez ohledu, zda se přihodil nějaký Big Bang či jiná rekurzivní fázová změna. Další zobecnění je v tom, že tu rekurzi prodloužíme do minulé věčnosti. Streit

SRNKA [15.2.06 - 10:25]

Včera tomu bylo právě 60 let, co byl uveden do provozu jeden z prvních "klasických" počítačů, tedy elektronický, programovatelný počítač ENIAC (Electronic Numerical Integrator and Computer a byl postaven pro výpočet balistických tabulek pro armádu USA v roce 1945. Výpočetní rychlost představovala 5000 sčítání/odčítání za sekundu a nebo 385 násobení za sekundu. Počítač neobsahoval uložené programy, pro přeprogramování musel být "předrátován". Za samotné programování bylo odpovědno šest techniků, kteří programovali příslušné funkce. Zajímavé je to, že vzhledem k povaze tohoto "povolání" a jeho podobností s "úřednickou prací" byly pro tuto činnost vybrány ženy, jak bylo tehdy zvykem.

Kathleen McNulty Mauchly Antonelli Jean Jennings Bartik Frances Snyder Holberton Marlyn Wescoff Meltzer Frances Bilas Spence Ruth Lichterman Teitelbaum

ANON [15.2.06 - 10:04]
SRNKA [14.2.06 - 16:03]Ve svý knížce se ostatně o žádný vlně nezmiňujete. SRNKA [14.2.06 - 16:25] Mluvit o vlnách ještě neznamená mluvit o vlnový rovnici. Re: Takže o vlnách knížka pojednává, o rovnicích spor nebyl. Co si myslím o rovnicích jsem Vám vysvětlil u debaty o celulárních automatech. Vlně a realitě obecně je šumafuk, jestli so popisu vlnění lide vymysleli rovnici, bude se vlnit i bez nich (Nic proti Schroedingerovi, naopak). SRNKA [14.2.06 - 16:25] ..poměr mezi gravitační a setrvačnou hmotností násobený rychlostí světla" takovej rozměr prostě a jednoduše mít musí.. Re: Problém je totiž v tom, že rychlost světla má sice virtuální rozměr m/s, a přitom se považuje za invariantu, kolem které se délkové a časové jednotky kroutí. Zase je to axiom vzešlý z STR, takže tautologie v odvození jednotek. Na tom logickém dně prostě ta tautologie je nevyhnutelná. Takže v(t) z mého vzorce má pochopitelně stejný rozměr jako c, ale na tom logickém dně to nechápu jako s.t, ale jako rychlost expanze času, což není žádná dráha za vteřinu, ale rychlost (kadence, frekvence, derivace) generování nových informací o stavu vesmíru – právě taková, aby vyjadřovala nejmenší možnou změnu stavu systému. Obdobně čas není fundamentálně s/v, ale nejmenší kvantum té změny. Co je na tom divného, že principiálně nejmenší kvantum už nelze změřit a jeví se proto kvazispojitě? Metafora: až budete v počítači generovat nějakou funkci podle času, tak ČAS, okterém já hovořím jako o expandující dimenzi, je takt toho procesoru, nikoliv argument nějaké funkce. To, co my považujeme za čas, založený na rychlosti fyzikálních procesů je možná jen onen imaginární čas, a ten může být relativistický na rozdíl od toho invariantního a inertního, který jsem zavedl. Vrátím se ještě k te mé rovnici; ona prostě odráží i analogii, kterak se síla setrvačná liší ve směru působení od síly gravitační, zde však nikoliv kvůli lokálním rekurzivně působícím slapovým silám, ale kvůli globálnímu zakřivení prostorových dimenzí vůči ploché dimenzi časové. Když jsem před časem ten vzorec prezentoval na Scienceworldu, tuto analogii jsem si ani neuvědomoval, takže mi jen Srnka tím příspěvkem nahrál na smeč. SRNKA [14.2.06 - 16:45]V systému dualit vzniká prostorová dimenze vždycky vzájemnou výměnou dvou veličin (např. kinetický a potenciálový energie.) v čase. I z tohodle hlediska je čas unikátní veličina, společná všem odvozeným výměnám. Z hlediska šíření vlny komplexity (hustoty informací) se můžeme pohybovat částečně v čase tím, že jsme schopný extrapolovat chování systému do minulosti nebo budoucnosti. To je něco, co se dá považovat za pohyb v našem fyzikálním čase, kterej se tak stává vratnej podobně, jako výměna energie při nízkejch hustotách energie v kvantovým měřítku. I v tomhle ohledu analogie energie s komplexitou sedí. Re: Zformuloval bych to jinak, ale téměř naprosto souhlasím! Komplexitu vysvětluji ve své knize trochu jinak, ale sémanticly s tím nemám problém. Najednou mně vytýkané informace (které prý nejsou dost fyzikální) berete na milost. Jen za míru hustoty těch informací považuji čas, resp. právě tu informační hustotu na dimenzi zploštělé tou hustotou nejvýše možnou. Streit

SRNKA [15.2.06 - 01:07]
HAWKING: Na začátku stačí k vyvolání nepatrný deformace nepatrnej zásah. Ale jak se tyhle deformace hromaděj, deformace časoprostoru vyvolaná nějakou energií se neustále snižuje, protože se jen přičítá jako malej příspěvek k sumě už vytvořenejch a probíhajících deformací vakua v daným místě. Proto je taky gravitační deformace časorpostoru velmi slabá. I velmi energetická (vysokofrekvenční) vlna energie (krátkovlnný světlo) deformuje vakuum slabě, tvoří malou dodatečnou hustotu. Nicméně právě díky týhle autofokusaci se dokáže goton šířit v prakticky nezdeformovaný podobě přes miliardy km časoprostoru. Teprve rentgenový a gamma zaření začne samo sebe zahušťovat tak, že viditelně tvoří částice - fotony, který se vlná prostorem jako pramínky. Čili míra těch deformací se měřit dá a díky tomu i víme, jak velká už hustota vakua je. Dá se odvodit např. z číselný hodnoty Planckovy konstanty.
Vůči představě vesmíru složený z jinejch vesmírů slisovanejch až na základní tečičky nic nemám, naopak tím vysvětluju vznik těch základních nehomogenit časoprostoru. Rychlost evoluce takovýho vesmíru je totiž závislá na jeho stáří (viz příspěvek někde na začátku auditu), čili ty nehomogenity by šlo vysvětlit čistě stářím vesmíru. To samý platí o postřehu o těch vysokorozměrnejch strukturách, vysokoúrovňový pěně vesmírů. I její vývoj může mít svý obecný zákonitosti, který nám možná umožněj ohraničit cyklickej vývoj vesmíru v čase. Čímž bychom dospěli ke skutečnýmu začátku vývoje vesmíru. Nebo taky ne.

HAWKINS [15.2.06 - 00:54]
SRNKA [14.2.06 - 23:53] no ja proti tem tvym uvaham ohledne vakua nic nemam, jenom mi vrtalo hlavou kdyby treba meli lidi (hypoteticky) moznost tuhle deformaci nejakym zpusobem vyvolat, jak, nebo podle ceho by miru te deformace vlastne merili.

Jinak nevim proc, ale nas znamy vesmir si predstavuju jako jeden z nekonecneho, nebo prinejmensim hodne velkeho poctu dalsich vesmiru, ktere jsou vzajemnyma mnozinama a podmnozinama sebe samych. Kdybych mel popsat tu predstavu, tak ze v nasem vesmiru je hafo az nekonecno dalsich, ktere se muzou schovavat treba v zakladnich casticich ze kterych jsou slozene atomy..... ze treba dejme tomu elektron z nejakeho atomu je cely jeden vesmirny system a nemuzeme ho tam objevit, protoze rozpitvat ho do takovych detailu je pod rozlisovaci schopnosti nasich pristroju. Je sice strasne mrnavej a vsechno tam z naseho hlediska trva hrozne kratce, ale pro tak maly system muze byt 1 pikosekunda naseho casu cela vecnost, cas tam kvuli jeho male velikosti hraje uplne jinou roli.
Tak samo nas vesmir, jakkoli nam pripada velkej a rozlehlej muze byt jedna castice nejake jine struktury, ktera jinejm tvorum "tam nahore" pripada taky hrozne malinkata, ovsem z naseho hlediska resp. v nasich meritkach by byla nepredstavitelne velika, stejne jako nas vesmir. Treba jsme ted s celym nasim vesmirem nekde coby ta castice na laboratornim sklicku nejakejch tvoru ktery si ve skole delaji laboratorni pokusy :) Vidim to jako nekonecne mnozstvi vesmiru ktere jsou jakoby zanorene do sebe..... z tohohle uhlu pohledu by se treba dal i nejak vysvetlit velky tresk, pokud je nas vesmir malinkata castice ktera je soucast nejakeho obrovskeho nadsystemu ve kterem dochazi k vselijakym reakcim a udalostem, proc by v nem nemohlo dojit i k tomu v hospodach tolik omilanemu velkemu tresku (oblibene tema diskuze po ctvrtem pivu + klasicke dilema co bylo pred VT :)

SRNKA [15.2.06 - 00:50]
..proč se vlní ? Asi proto, že to vlnění vystřídalo jiný stav : stav nevlnění těch dimenzí.. No, tím říkáte jinými slovy, že se vesmír vlní proto, že se vlnit začal. Neni vám takový vysvětlení trapný? A proč bych ho tady vlastně měl nechávat a jiný off-topic trapárny mazat? Jenom tím dokazuje, jak senilní dokážete produkovat "rádobyargumenty", čili vám nakonec prokážu službu, když ho po vás rychle smažu. Měl byste mi bejt vlastně vděčnej.

SRNKA [15.2.06 - 00:47]
..podle nějakých vlnových funkcí a to mnohem složitějších než si Schoedinger dovedl představit... Naopak, základní princip je ještě ještě jednodušší, než Schrodingerova rovnice, je to obyčejná vlnová rovnice pro prostředí, jehož hustota je funckí hustoty energie tý vlny. Když namísto vlnový rovnice na homogenním prostředí budu řešit vlnovou rovnici na prostředí, jehož rozložení hustoty je daný právě tímto řešení, dospěju tak právě k Schrodingerově rovnici.

V animaci níže je řešená vlnová rovnice, ale namísto rovnoměrný hustoty je dosazovaná v každým kroku hustota energie, kterou ta vlna dělá. Řešení vlnový rovnice se tím velmi rychle překlopí na řešení Schrodingerovy rovnice. Je to naopak velmi jednoduchý, celá výchozí rovnice popsiující chování vesmíru je jednoduchá vlnová rovnice, ale aplikovaná rekurivně. Kolikrát sem tu už asi ten obrázek asi tak dával, ha? A proč bych měl tyhle věci opakovat pořád dokola?

ANON [15.2.06 - 00:27]
( citace Srnky) „Proč by se mělo začít prázdný vakuum pronic zani smršťovat a zahušťovat? Dokud na toto neodpovíte, nemá smysl, abyste…
(reakce) …ale i já to tu stále 3 roky dozblbnutí říkám a vysvětluji : Dal jste mi ultimatum, abych na to odpověděl a já na to už 3 roky odpovídám : zahušťuje se délka a čas, zahuštuje se časoprostor sám, vlní se samy ty dimenze …kruci, vlní se „jako by byly provázkama“, vakuum je pouze slovní název pro časoprostor p r o s t ý hmoty…., hmota „se zjeví“ až se dimenze-provázek času a dimenze-provázek délky začnou vlnit …ty vlny jsou zárodkem hmoty …hmota je """jev veličin jsou-li zavlněny""" podle nějakých vlnových funkcí a to mnohem složitějších než si Schoedinger dovedl představit.

SRNKA [15.2.06 - 00:26]
Podle Standardního modelu je Higgsova částice boson (tedy vlna) s nulovým spinem (tedy nezakřivená vlna) s nenulovou klidovou hmotností. Jenže hmotná vlna je sémanticky totéž, jako vlna hmotnýho prostředí. V podstatě se tím říká, že nehomogenity vakua sou tvořený vlnama hmoty, tedy éterem. Já samozřejmě vidim o kus dál a je mi jasný, že i zde budou po čase prokazatelný určitý nehomogenity, a tak pořád dokola. Je jen otázka jak budou velký a v jakým poměru se jejich velikosti budou opakovat a střídat, ale zatím celej ten model stojí na jednom a tom samom principu.

SRNKA [15.2.06 - 00:19]
Co se Higgsova bosonu týče, ten už byl ve Fermilabu prakticky prokázanej, proto se taky staví další urychlovač, aby bylo na čem ten experiment reprodukovat. Je úplně buřt, co si o tom myslíte, bez důkazu.

ANON [15.2.06 - 00:13]
(citace Srnky) „…No, právě že to úplně absolutní prázdno zřemě asi nebylo. I to vakuum na začátku muselo bejt naplněný nějakou…“
(reakce) : Pane Srnka, a v tom to je, v čem se rozcházíme …diametrálně. Vy nevěříte na dvouveličinobvý vesmír. Pro mě absolutní prázdno-vakuum existuje, neb …ono je právě pouhým časoprostorem s rastrem dimenzí délkových a časových. A v tom „rastro-časoprostoru“ prostě není žádná hmota, ani pole…dokud se sám prostor a časoprostor nezavlní. Mírně zakřivený a vlnící časoprostor je ( možná ) éterem a dalším prostředím v různých podobách ( podle typu a druhu zakřivení ) … pole, vřící vakuum …atd. Takže : i to vakuum „na začátku“ muselo být „naplněno“ časoprostorem tj. dvěma veličinami a jejich dimenzemi….vlastně obráceně : časoprostor je vakuem tehdy, když se absolutně nevlní ( je bez hmoty a polí )
... a zahlídl jsem před vložením, že mám vidět na Vašem obrázku Higgsovo pole-boson ...no, ... i tak si myslím, že je to pouhá konstrukce, že Higgsův boson se nikdy nenalezne.

SRNKA [15.2.06 - 00:12]
Pro ty, co už to zapoměli - obrázek vpravo znázorňuje, proč je tzv. kalibrační boson těžkej, má nenulovou klidovou motnost. To právě proto, že se šíří v Higgsově mřížce jako vír v kapalině. Proto se zakřivuje a to zakřivení mu dává charakter částice (nic jinýho ostatně částice ani nejsou). Proto taky boson slabý interakce zaniká už na nepatrný vzdálenosti, zaniká jako turbulence vakua. Ale aby se tak mohl chovat, musí bejt vakuum vyplněný jinejma setrvačnejma částicema, rekurzivně.

SRNKA [15.2.06 - 00:08]
ANON: Higgsův boson samozřejmě není matematická konstrukce, naopak. Čumíte na moje obrázky a nepochopil jste nic.

Naopak, jak vznik dimenzí tak vlastnosti vakua se daj krásně vysvětlit právě tím, že budete předpokládat, že se gravtační vlny sůči sobě chvaj jako kompaktifikovaný hmotný body. Z mojeho hlediska je objevovat Higgsův boson jako objevovat trakař - vakuum je nehomogenní, má svoji strukturu, menší nehomogenity dělaj větší, jejich vlny se v těch nehomogenitách zhušťujou a odrážej. Kdyby bylo vakuum homogenní, tak by se chovalo podle čistý vlnový rovnice a nikdy by ho ani nenapadlo se zhušťovat. Čili, existence nějakých bosonů mě vůbec netrápí. Opět jste dokázal, že nerozumíte závěrům svý vlastní teorie, podobně jako Streit, kterej klidně popíše dvěstě stránek a pak vítězoslavně prohlásí, že se sází, že inflace nebyla. A co teda ta fázová kondenzace vakua asi byla? Zkrátka a dobře, na to, abyste mi tu mohl o svejch teoriích něco trdit by ste jím meli aspoň trochu sami rozumět.

SRNKA [14.2.06 - 23:58]
ANON: ..ale debata nad kosmologií není debata nad fakty... Pletete si fakta a vysvětlování/zdůvodňování. Já po vás nechci a nečekám fakta, ale nějaký to vysvětlení chtít můžu. Bez vysvětlování je to celý akorád sraní nápadů na hromadu. Ale já ty vaše nápady už dávno znám, to mi nic novýho neřekne. Krom toho, kdybyste svý teorii rozuměl, tak byste věděl, že čas se posouvá dopředu právě asymetriema. Čili i teorie se posouvá dál právě vysvětlením souvislosti mezi dvěma nápadama, přenosem informace. Bez přenosu souvislosti jsou to dva mrtvý body v prostoru. Právě vyměňováním vztahů a interakcí, vysvětlováním těch souvislostí se vývoj posouvá dopředu. Já se vlastně akorád řídím vaší vlastní hypotézou, když chci, aby mezi každým tvrzením A a B bylo vysvětlení/zdůvodnění C...;o)

Jak vidíte, principy evoluce sou zcela obecný.

SRNKA [14.2.06 - 23:53]
..Mne jenom vrta hlavou jak se muze smrstovat, deformovat, proste hejbat neco co je vpodstate absolutni prazdno.. No, právě že to úplně absolutní prázdno zřemě asi nebylo. I to vakuum na začátku muselo bejt naplněný nějakou infinitezimální setrvačností, aby mělo smysl ho pak dál roztáčet, deformovat a vibrovat a získávat tak setrvačnost ještě větší. Tahle záhada je zatím neodhalená.

Já sem tu několikrát ukazoval, že takový prostředí s infinitezimálně nízkou setrvačností a nekonečným počtem rozměrů může vzniknout kolapsem předchozího vesmíru, podobně jako zaniknou síly mezi soustavou kmitajících hmotnejch bodů, když je budeme pořád dál stlačovat (každej bod je obklopenej nekonečným počtem dalších, přestává pro něj hrát roli, kam se zrovna pohne, zanikne symetrie a taková soustava mezi sebou přestane vyměňovat energii). Gravitační vlny maj zkrátka tu vlastnost, že při svým stlačování vlastní vahou samy zase vymizej. Dá se to odvodit i docela exaktně na prinicpu minimalizace akce. Čili v tomhle problém nevidím, problém je v tom, že je to opravdu jen rekurentní vysvětlení. A až dosud se mi potvrdilo, že každý opakování ve vesmíru je jen projev toho, že neumíme pravidla zobecnit, tak proto se tím zabývám.

SRNKA [14.2.06 - 23:40]
HAWKINS: To je obecnej problém jakýkoliv zájmový lobby a je fuctk, jestli to je naftařská lobby, církev nebo třeba fašistická strana. Vědci chtěj publikace, těšej se, že si na LHC udělaj nějakou Nobelovku a potvrděj si svý teorie. Zájmy veřejnosti je nezajímaj, dokonce je ani nezajímá, jak dlouho budou moc sami bádat.
Kdyby se namísto toho pokusili zjistit, proč Heimova teorie umí počítat hmotnost elektronu na šest míst přesně i bez nějakejch představ o Higgsových bosonech, udělali by mnohem lépe a levněji. Já jen vidím, že i když Higgsův boson objevíme, elektron bez Heimovy toerie stejně nespočítáme a princip jejího fungování nevysvětlíme. Z mojeho hlediska jsou tyhle experimenty úplně zbytečný.

SRNKA [14.2.06 - 23:35]
ANON: Ani Wheeler neztotožňoval délku a čas, to si jen myslíte. Jeho teorie je stejně dvouveličinová jako ta vaše. Stran velveličiny na začátku jsem už několikrát na různejch příkladech vysvětloval, jak se tvoří délka a čas např. na kapičkách kondenzující superkritický páry. Žádná Velveličina se na začátku nekoná, pouze kondenzuje časoprostor a vzniká v něm jinej - rekruzivně, pořád dokola. Ty tečky na obrázku tvořej kapičky z předchozí kondenzace. Proto tvrdím, že svoji hypotézu sám nechápete, protože jste dodnes nepochopil, že začátek časoprostoru žádným začátkem nebyl, že to bylo právě to vaše "vlnobalíčkování", který tvoří nový dimenze. Je to snadno pochopitelný na běžným fyzikálním příkladu.

HAWKINS [14.2.06 - 23:29]
SRNKA [14.2.06 - 00:59] neknucim, sem zastancem grandioznich odchodu do vecnych lovist s plnou paradou, jenom me fascinuje ze je mozne byť s malou pravdepodobnosti znicit celou planetu jednim takovym experimentem kterej 99,9999% lidi na Zemi vlastne vubec nezajima a jeho vysledky jsou jim ukradene :)

Jinak bysem mel dotaz ohledne predchozich postu kolem vakua - hemzilo se to tady obrazkama smrstujicich a vselijak se krouticich modelu vakua, terminama jako deformace vakua atd. Mne jenom vrta hlavou jak se muze smrstovat, deformovat, proste hejbat neco co je vpodstate absolutni prazdno? Vakuum si dle mlhavych vzpominek na hodiny fyziky ve skole predstavuju jako prostor ktery je absolutne prazdny, siroko daleko neni jediny atom, proste nic. V tom pripade by mne zajimalo jak by se potom, resp. z praktickeho hlediska podle ceho vlastne dala merit ta deformace? Kdyz mam treba nafouknuty balonek nejakym plynem a zmacknul bych ho, mohl bych jeho deformaci uvnitr merit nebo zjistit treba tak ze jsou molekuly plynu natlacene vic na sebe, pohnuly se urcitym smerem atd. Jak tohle mereni ale provedu ve vakuu kde se nemam od ceho odpichnout? Je mi jasne ze ve vesmiru neni vakuum nikdy absolutni, vzdycky v nem poletuje nejakej ten hvezdnej prach a jinej sajrajt, ale v tom pripade by se tomu nemelo rikat vakuum ale nejak jinak.... jako vakuum si predstavuju neco kde neni absolutne vubec nic.

SRNKA [14.2.06 - 23:13]
ANON: To je možný, že se globálně vesmírem pohybuju po jiný trajektorii a je to námitka na vaše obvyklý reakce poměrně chytrá, nicméně mám stále problém s tím, že lokálně se pohybovat v rozměrových souřadnicích můžu (z Prahy do Brna a zpátky), zatímco v čase nikoliv - a to ani infinitezimálně ne. Krom toho moje námitky stran počtu rozměrů trvají - proč nemůže vlnová rovnice fungovat s třemi časy a jedním rozměrem, zatímco obráceně ano?
k čemu to je dobré...k diskusi ?To není podpásovka, to je ukázka toho, že vyčítáte ostatním to, co děláte sám. Neodpovídáte na to, na co se vás lidi ptají a svý tvrzení nezdůvodňujete. Je to dobré k tomu, abyste se sám naučil svoje myšlení usměrnit a nerozmělňovat diskusi o problému. Je úplně jedno, jestli ji rozmašírujete tím, že útočíte na ostatní, nebo tím, že místo vysvětlení vnášíte další nezdůvodněný hypotézy. V konečným důsledku jde taková diskuse do prdele tak jako tak.

SRNKA [14.2.06 - 22:47]
Na ekvivalenci času a délky je založená teorie známá jako geometrodynamika a nikdy z ní nic použitelnýho nevypadlo. Právě proto, že čas se délce jenom podobá, ale není to totéž, pouze na velmi malých kvantových vzdálenostech se chová symetricky s délkou díky vlnový rovnici. Čili jde o velmi aproximativní teorii, která platí jen na nějaký Planckově škále, ale ani ne o kousek dál. Proto se mi už nepokoušejte tu ekvivalenci vnucovat. Pokud si někdo myslí, že cestování v čase je jen psychologický omezení, nic mu nebrání se vrátit v čase a upravit si ten příspěvek sám. Já na to potom neřeknu ani popel.

SRNKA [14.2.06 - 22:33]
ANON: ..sám píšeš rovnici v(t)=c.M(i)/M(g), pak se tě Zephir smysluplně zeptá zda je v(t) rozměrově m/sec…,a ty na to odpovíš, cituji : „Protože m/s je nesmysl, mluvím o skalárech, amplitudách nebo energii expanze“. To je debata jak u bl…..(?) ... A přesně totéž jste mi teď předvedl sám s tvrzením o "posouvání v dimenzi časové stejně jako délkové". Neumíte to vysvětlit a místo odpovědi proč? jen žvaníte. To je opravdu diskuse jak s blby. Doufám, že už je vám jasnější, co mi na takové diskusí vadí, sám jste si to vysvětlil.

ANON [14.2.06 - 18:18]
Zpomalování ( dilatce ) toku-odvíjení času ani zrychlování ( expanze ) toku-odvíjení času není „vracením se“ do minulosti. Vrátit se do minulosti p r o s t ě nelze – muselo by se od času historicky odmotaného – odkrokovaného „odečíst“ odvíjení/odvinutí odvinutého času na časové dimenzi a to prostě nelze. Lze udělat jen v mikrostětě zavlnění časové dimenze až takové zavlnění, až se vlna „zmuchlá“ kompaktifikuje – zvlnobalíčkuje do vlnoklubíčka a tam lze „vidět“ směr toku času jakoby nazpět když pozorovatel „na své dimenzi vidí“ tu surf-vlnu že má část -kousek intervalu- takový co má směr „dozadu“ ( to vidí/pozoruje ale pozorovatel na své jednosměrné dimenzi )

ANON [14.2.06 - 18:04]
(citace Srnky) : “ …my lidé psychologicky nechceme si to přiznat, že se posouváme po dimenzi délkové stejně tak jako po dimenzi časové... To je zjevná blbost, protože do historie jsem nikoho se ještě pohybovat neviděl.“

(reakce) Ani já neviděl se pohybovat „do mínus dimenze časové“, tedy pohybovat se po mínusové dimenzi“, tj. ukrajovat intervaly mínusové. ( pohyb „zpět“ není pohyb po mínusové dimenzi. A neviděl jsem ani ukrajovat mínusové intervaly na délkové dimenzi „x“, ani na délkové dimenzi „y“, a ani na délkové dimenzi „z“…a proto jsem neviděl ani ukrajovat mínusové intervaly na časové dimenzi, jsou vždy kladné ( z důvodu, že je ukrajuje hmota ) ( pouhý bod pohybující se po vesmíru možná čas neukrajuje, to nevím )… a zpomalování tempa času není „vracením se“ do minulosti … protože do minulosti se vracet nedá ( ! ), je to zákon tohoto vesmíru, že v < c .

SRNKA [14.2.06 - 16:45]
V systému dualit vzniká prostorová dimenze vždycky vzájemnou výměnou dvou veličin (např. kinetický a potenciálový energie.) v čase. I z tohodle hlediska je čas unikátní veličina, společná všem odvozeným výměnám. Z hlediska šíření vlny komplexity (hustoty informací) se můžeme pohybovat částečně v čase tím, že jsme schopný extrapolovat chování systému do minulosti nebo budoucnosti. To je něco, co se dá považovat za pohyb v našem fyzikálním čase, kterej se tak stává vratnej podobně, jako výměna energie při nízkejch hustotách energie v kvantovým měřítku. I v tomhle ohledu analogie energie s komplexitou sedí.

SRNKA [14.2.06 - 16:31]
ANON: .my lidé psychologicky nechceme si to přiznat, že se posouváme po dimenzi délkové stejně tak jako po dimenzi časové... To je zjevná blbost, protože do historie jsem nikoho se ještě pohybovat neviděl. Časová souřadnice je mnohem obecnější, než rozměrová a v daný časoprostorový metrice je společná více prostorovým dimenzím současně. Není problém si představit vlnu kmitající ve třech prostorovejch rozměrech a jednom časovým - ale obráceně? Něco takovýho nemá fyzikální analogii.

SRNKA [14.2.06 - 16:25]
STREIT: Mluvit o vlnách ještě neznamená mluvit o vlnový rovnici. ..protože m/s je nesmysl.. S tím bych ani nepolemizoval, nicméně "poměr mezi gravitační a setrvačnou hmotností násobený rychlostí světla" takovej rozměr prostě a jednoduše mít musí, pokud s ním vyjadřujete rychlost času (pokud nejde o poměr sexuální). Z fyzikálního hlediska je to stejná kašpařina, jako vzorečky Navrátila. Proč rači nenapíšete nejakou knížku o parametrický analýze, fázovejch prostorech, nebo něčem podobným, o v čem se aspoň trochu orientujete?

ANON [14.2.06 - 16:12]
Dušane, čas vnímáme „jak běží“ , že ?,( ikdyž ležíme na posteli bez pohybu ), odtikávají intervaly časové dimenze, ale souběžně s tím už člověk málo-hůř vnímá, že tak jak „odtikává“ čas ( ukrajují se intervaly na časové dimenzi ), že tak přesně stejně podobně ty, já, Zeměkoule, Zephir „odtikává“ = odkrokováváš na posteli v klidu na délkové dimenzi intervaly po délkové dimenzi tím jak letíš vesmírem globálně…, možná letíš rovnoměrným pohybem možná néé, ale čas odvíjíš rovnoměrným odtikáváním. Pochop, že ikdyž ležíš na posteli, že se vesmírem pohybuješ-posouváš PO DIMENZI ( a vůči čemusi ?, že ) rovnoměrným pohybem a nejen po délkové dimenzi, ale se pohybuješ-posouváš i po časové dimenzi ( rovnoměrným ukrajováním intervalů-tiků ). Pouze my lidé psychologicky nechceme si to přiznat, že se posouváme po dimenzi délkové stejně tak jako po dimenzi časové. Pochop to. Já doufám, že najdu spřízněné duše, které budou se mnou hledat k tomu důkazy....a vhodný popis k snadnému pochopení u těch málo chápavých.

SRNKA [14.2.06 - 16:09]
ALVAREZ: Ten pravej sem právěže už někde na internetu viděl. To levý může bejt v podstatě cokoliv, nějaká napařovačka, magnetotronovej sputtering, fermentor.
Když tak zkus napovědět nějakej klíčovej znak, kterej tu věc charakterizuje...

SRNKA [14.2.06 - 16:03]
Ve svý knížce se ostatně o žádný vlně nezmiňujete, slovní spojení jako kadence přítoku skalárů na kvantové dno lze ostatně jen těžko považovat za popis vlnový rovnice, byť jakkoliv abstraktní. To už je skoro lepší, když Navrátil začne odvozování vzorečkem paraboly 2A = B*B. Jak maj vaši čtenáři poznat, o čem mluvíte, když to sami zjevně nevíte?

ANON [14.2.06 - 15:54]
Vážení, rád bych se přidal do debaty, ale jsem zaneprázdněn, nemám čas… nakoukl jsem do Vaší debaty a uviděl jednu větu a .. a neodolal jsem na chvilku vstoupit sem do debaty jednou otázkou : Nejdříve citace té věty Streita : „Houbelec víte, z čeho vznikl ten počáteční stav hustoty energie (éteru), ale u Vás to tautologie není, zatímco když já řeknu, že čas se šíří v prostředí, které vytváří, tak už to tautologie je.“ Dušane, když se pohybuješ po dálnici autem, tak taky říkáš, že délka se šíří prostorem anebo časoprostorem ? říkáš to anebo nééé ? Pohyb je u tebe „šíření“ intervalů metrových prostorem či časoprostorem ? Ano, nebo nééé.?, tak proč říkáš, že čas se šíří prostředím ??? a dokonce že čas to prostředí = časoprostor vytváří...Copak máma vytváří bílkoviny ? tím, že je ona "nositelkou bílkovin v šatech" ? To mě konečně, už opravdu konečně, vysvětli s pomocí důkazů. Anebo to už neříkej.( říkej, ale budeš se stále blamovat a lidi tě nebudou v oválu číst ). Prohlašuji, že nesouhlasím a budu vší zabejčenou snahou bojovat proti takovému neoprávněnému názoru. Čas se nešíří ( ! )… Tím, že těleso mění pozici/polohu ( říkáme že letí r y c h l o s t í vééé anebo cééé ) ve vesmíru, tím nejen se poposouvá na délkové dimenzi ukrajuje intervaly délkové, ale současně se poposouvá po dimenzi časové, tím že mění pozici nejen prostorovou, ale i „časorovou“. Vím, že mi to potrvá dlouho než tě o tom přesvědčím….a než tě přesvědčím, že tvůj výrok :“ Vzorec pro rychlost expanze času: v(t)=c.M(i)/M(g)“ je vlastně to co ti vysvětluji. Kdyby nebylo ve vesmíru těleso, čas by se neodvíjel…a dilatace času jsou jen pozorovatelem pozorované změny tiků-intervalů, které koná testovací těleso ( v soustavě pozorovatele ), které ikdyž zvýšilo rychlost na skorocéé, tak současně pootočilo svou soustavu a tak pozorovatel „s malou rychlostí“ snímá hodnoty testovacího tělesa s velkou rychlostí „deformované“ pootočené. Kdyby nebylo ve vesmíru ětleso ( tělesa ) neběžel by čas, protože čas „běží“ jen tehdy, když ho těleso putováním po vesmíru „ukrajuje-odtikává“ po časové dimenzi. ( A to že zde na Zemi pociťujeme tempo času stále stejné a dokonce stejné do tří směrů, je jen jiný nepoznaný jev a já na to postupně přijdu proč. Pochop to už konečně.

ALVAREZ [14.2.06 - 15:50]
SRNKA [14.2.06 - 15:02] Já myslel že se ti ten pravej moc nelíbí. Už sem ho chtěl vyměnit. NOXy to nenajde.

SRNKA [14.2.06 - 15:48]
STREIT: Ano, šířící vlnu si dovedu jakž takž představit, šířící čas nikoliv, nemluvě o tom, že to nevychází rozměrově (ve vlnový rovnici se šíří potenciál, když se za něj dosadí čas, vyjde nesmysl). To v(t) má mít jakej rozměr? Předpokládam, že [m/sec]...
Nevím, co máte na mysli počáteční tautologií, vlnová rovnice není jediná diferenciální rovnice s časově ustáleným řešením, ale je zjevně nejednodušší možná, čili jako evoluční řešení konverguje do stavu s minimální komplexitou a maximální hustotou energie. Principy evoluce mi připadaj na tak abstraktní úrovni už celkem obecně daný jedenácti axiomy algebry.

ANON [14.2.06 - 15:23]
Srnka: /většina dnešních teoretiků netuší, že popisujou vlny nehomogenního hmotnýho prostředí tvořenýho energií sebe sama, čili éteru/ a později /(..když já řeknu, že čas se šíří v prostředí, které vytváří, tak už to tautologie je..) To není tautologie, ale nesmysl./ Takže čas, který se šíří v prostředí vlastní frekvence amplitud (skalárů = 1 nebo 0), je nesmysl na rozdíl od vln nehomogenního prostředí tvořeného energií sebe sama. To má opravdu logiku! Jestli tomu říkáte hustota energie, vlny komplexity nebo přítok skalárů, pořád se jedná počáteční tautologii, i kdybyste to nazval čím chtěl. A tautologie a exiom je totéž, totiž vždy pravdivý předpoklad! Vzorec pro rychlost expanze času: v(t)=c.M(i)/M(g). (Místo těch závorek si dejte spodní index.) Streit

SRNKA [14.2.06 - 15:02]
Připomínám, že tu furt máme nevyřešenou ALVAREZ-ovu hádanku, co je to za přístroje?

Počítám, že to pravý by mohl bejt nějakej analyzátor NOXů, ale to levý může bejt vršek od čehokoliv vakuovýho...

SRNKA [14.2.06 - 14:53]
STREIT: když já řeknu, že čas se šíří v prostředí, které vytváří, tak už to tautologie je To není tautologie, ale nesmysl. Tautologie je, když mluvíte o "frekvenci času". Bohužel si ani "nepamatujete", v jaké souvislosti jsem se o tautologii zmínil - to je pak těžká diskuse...

SRNKA [14.2.06 - 14:43]
STREIT: ..Houbelec víte, z čeho vznikl ten počáteční stav hustoty energie (éter)..Ale já přece netvrdím, že to vím.. :o) Ale aspoň tomu neříkám "přítok skalárů" a nepíšu o tom knížky pro důvěřivý lidi, co si myslej, že se za svý peníze něco dozvěděj. Jinak na to, že jakmile předvedu, jak věci mohou fungovat jsem celkem zvyklej: hned se začnou srocovat chytrolíni jak vosy na med, co tvrdí, že to přesně takhle odjakživa mysleli...:o) Nakonec oba dopadnete stejně: vysvětlováním jeden druhýmu že víte co chcete říci, ale že nevíte, jak to říct srozumitelně a přesně...:o) Jenže si stačí přečíst, o co se nakonec ve svý knížce sázíte, aby bylo jasný, že nic takovýho z mejch tvrzení nevyplývá...:o)
Stále dlužíte ten vzorec - tak, kde ho máte? Vzorec je vzorec - žádný šarlatánský pindy. Ty si zkoušejte na Grygara, ale ne na mě.

ANON [14.2.06 - 14:32]
ANON/Navrátil: /„hutnými“ slovy vyprávíš vadné představy…./ Re: Josefe, proč vych se namáhal, když Ty už máš jasno. Detailně jsem rozebral všechny Tvé komentáře, snažil jsem se Ti to v osobní korespondenci přiblížit, jak nejlépe jsem dovedl, a Ty jsi mi neodepsal ani, zda rozumíš, nebo ne, takže asi NE. Lépe už to neumím, takže mám obavu, že jde o neodstranitelný problém buď mé komunikační schopnosti nebo Tvé chápavosti. O Zephirovi si ale myslím, že on ví, o čem je řeč, jen se bude vždy a za každou cenu vymezovat. Já si své sebevědomí nemusím zvyšovat shazovávím druhých. Možná se má hypotéza dá vysvětlit srozumitelněji, pokouším se o to v připravovavé knize, kde bude použita i forma rozhovorů s laiky, ale zde na to není prostor. Takže promiň. Nemysli si ale, že když používám slova, kterým nerozumíš, že je používám jako clonu, to bys mi křivdil, já vím, co chci sdělit, ale nemusí se mi to podařit. Streit

SRNKA [14.2.06 - 13:28]
Pro ty, co se zajímaj o antigravitační pohon přikládám poslední studii, založenou na Heimově gravitoelektrodynamickým principu.
Celý to začíná nepříjemně připomínat ty ufounský lítající talíře (pod obrázkama sou linkovaný další "vzorky")....

user posted image

SRNKA [14.2.06 - 12:36]
Pokud tedy hledáme otázku na odpověď, z čeho se vzaly ty úplně první vlny ve vesmíru, tak to mohly bejt vlny komplexity, čili periodických změn rychlosti vývoje vesmíru v čase. Ty vytvořily ony počáteční vlny energie, ze kterejch pak vznikly vlny gravitonů, Higgsovejch bosonů a posléze fotonů. Samozřejmě je to celý velice spekulativní. Ale myslím, že až po ty gravitony se mnou nikdo z vás o původu časoprostoru moc hádat nebude.

SRNKA [14.2.06 - 12:29]
Když si zavedu princip minimalizace akce, dostanu se ovšem k nový, obecnější rekurzi. V jejím rámci mi už nebudou probíhat jen cyklický inflace časoprostoru, ale i periodický vzniky a zániky vesmíru. Dokonce i pro ně už dneska existuje exaktní teorie. Další zobecňující pravidlo je např. evoluční princip mutací. Ten umožňuje předpovědět, že ani ty cyklický vzniky vesmíru nebudou až zas tak úplně cyklický a pravidelný. A tady se dostáváme k vlnám tzv komplexity, čili hustoty informace. Výchozím metazákonem je zde princip tzv. dualit.
Dualita je pojem, kterým je v metafyzice označovanej dynamickej, čili v čase se měnící systém dvou veličin, který si navzájem vyměňujou svý periodický hodnoty. Příkladem duality je intenzita elektrickýho a magnetickýho pole: když leze jedno nahoru, leze druhý dolu. Z toho je taky vidět, že oba členy duality jsou navzájem spojený derivací. Tu lze v takovým systému považovat za obecný měřitko času, čili frekvenci těch vzájemnejch změn.
Čili tu máme dejme tomu dualitu energie elektrickýho a magnetickýho pole jakožto speciální případ duality potenciální a kinetický energie gravitace. Když se ale podíváme po vesmíru, zjistíme, že zde existuje ještě obecnější dualita, sice dualita energie a komplexity, opět svázaný derivací. To, že žijeme v určitý části vesmíru s určitou hustotou energie nebude totiž zřejmě náhoda. Žijeme totiž právě uprostřed škály hustot energie. To, že to mohu tvrdit je daný tím, že podle předchozího nejvíc obecnějšího principu minimalizace akce má vesmír pevně danou minimální a maximální křivost časoprostoru, tedy i hustotu energie. Jinými slovy, komplexita jako hustota informace je svázaná s hustotou energie stejným způsobem, jako je svázaná kinetická a potenciální energie gravitačního pole a ty sou spolu vzájemně svázaný stejným způsobem, jako kinetická a potenciální energie EMG pole.
Jinými slovy, ještě obecnějším měřítkem času, než je ten odvozenej z frekvence střídání kinetický a potenciální energie by mohla být rychlost mutací vesmíru v průběhu vývoje vesmíru, doprovázená změnama jeho celkový hustoty energie.

SRNKA [14.2.06 - 12:06]
Pokud jste pochopili princip toho, co sami hlásáte, viděli byste, že každá tzv. tautologie je projevem určitýho zobecnění. To zobecnění vyžaduje zavedení novýho pravidla, který v daný soustavě axiomů obsažený není. Sice to jste schopný neustále opakovat, jako papoušci (Streit), ale nepoužijete to. Např. zobecňující pravidlo pro vlnovou rovnici je princip minimalizace akce. To není pravidlo obsažený ve vlnový rovnici samotný, to je topologickej metazákon. A ten nám taky umožňuje jednoznačně říct, že to rekurzivní řešení vlnový rovnice nebude až zas tolik rekurzivní, že bude platit jen ocaď pocaď. A přesně to si myslím i o cyklickým vývoji vesmíru.

SRNKA [14.2.06 - 11:56]
STREIT: ..Pokud se týká toho vzorce, je to poměr setrvačné a gravitační hmotnosti násobený c.... A = B. Buďto napište rovnici, nebo držte pusu a krok. Já náhodou vím, jak má vypadat matematický vzorec a taky vím, že pokud ho neznáte přesně, okecávání vám nepomůže.

SRNKA [14.2.06 - 11:54]
ANON: .Podle mě je tedy energie tvořena vibracemi času... To je sice hezký, ale jen sémantický uvažování, ze kterýho nic neodvodíte, čas se nemůže vlnit. To mi připomíná hypotézy, když mi někdo na diskusním fóru tvrdí, že čas vzniká třením energie nebo že čas je pohyb sám. Pouze matematickej vzoreček, jako je vlnová rovnice vám dá přesný relace potenciál, čas a rozměr. Mi z toho vychází, že to co se může vlnit je vždy jen hmotný prostředí, vyznačující se určitým rozložením hmoty/energie. Čas je pak veličina, která spolu s délkovým rozměrem definuje ten pohyb. Ale čas může existovat i v tom hypotetickým primordiálním prostředí plným totálního šumu, kdy se nic nevlní, tedy neřídí řešením nějaký vlnový rovnice. Chtělo by to zkrátka ještě nějakej další nápad. Tvrzení o tautologiích na dně můžu věřit, ale nemusím, stejně jako výrokům, že čas už je jenom iluze pohybu.

ANON [14.2.06 - 11:45]
Srnka: /..většina dnešních teoretiků netuší, že popisujou vlny nehomogenního hmotnýho prostředí tvořenýho energií sebe sama, čili éteru../ Řekl jsem zde, že čas vytváří prostředí, ve kerém se šíří. Teď používáte stejnou tautologii, za kterou jste mě seřval (se kterou až na terminologické rozdíly souhlasím). Já také propaguji éter, jen si jej představuji jaky hyperprostor tvořený frekvencí času). Podle mě je tedy energie tvořena vibracemi času. To ale není podstatné, tautologii na tom "dně" se nelze vyhnout, ať to nazýváme éter, hustota energie, vakuum nebo hyperprostor. Pokud se týká toho vzorce, je to poměr setrvačné a gravitační hmotnosti násobený c. Myslím, že to bylo řečeno jasně, je to i někde na Scienceworldu a i zde jsme už o tom diskutovali. Streit

SRNKA [14.2.06 - 11:42]
ANON/STREIT: Já vám samozřejmě oběma nejenže dobře rozumím, já vašim teoriím rozumím líp, než vy sami. Můžu vám oběma začít přesně ukazovat, kde vaše extrapolace přestávaj bejt konzistentní s vašima vlastníma předpokladama. Otázka je, proč bych měl ztrácet čas vysvětlováním jakejchsi polovičatejch hypotéz, kterých jsou na internetu stovky, ne-li tisíce jejich vlastním autorům - když mám docela jasnou a konkrétní představu, jak věci fungujou.

SRNKA [14.2.06 - 11:30]
ANON: ..A zde máte ten svůj axiom, jakési primordiální metaprostředí.. To není axiom, takový prostředí vám samo vyjde, pokud budete počítat dostatečně dlouho....;-) Říká to jen tolik, že současnej vesmír není první generací. Nicméně takový prostředí může vzniknout i samovolně svou vlastní evolucí z jakýhosi šumu, kterej si sám vybere svý časově ustálený řešení. Rozhodnout to ovšem nebude snadné.

SRNKA [14.2.06 - 11:25]
Streit: Já netvrdím něco podobného. Já se o žádným "toku skalár" nebavím, já řeším čistě věci, který si můžu jednoduše spočítat na svým kompu ab-inicio. Lze celkem jednoduše prokázat, že jak vy, tak Navrátil netušíte, že mluvíte o nějaký vlnový rovnici, extrapolujete v kruzích, protože vám uniká vám smysl toho, o čem mluvíte. Jako důsledek je, že pak předpovídáte na základě vašich tvrzení vnitřně nekonzistentní věci, např. o inflaci nebo o velkým třesku. To neni jen váš problém, podobně i většina dnešních teoretiků netuší, že popisujou vlny nehomogenního hmotnýho prostředí tvořenýho energií sebe sama, čili éteru.
Audita sou zálohovaný, ale žádnej vzorec sem od vás nikdy neviděl ani tady, ani ve vašich knížkách. Klidně ho uveďte znova.

ANON [14.2.06 - 11:23]
Srnka: /..vyjdete z řešení obyčejný vlnový rovnice šířící se jednorozměrně v homogenním nekonečně rozměrným prostředí s nějakou minimální hustotou../ Re: A zde máte ten svůj axiom, jakési primordiální metaprostředí...(já stejnou představu nazývám hyperprostorem, což je prostředí vytvářené časem). Vlnu bez prostředí prostě neuděláte a nemá to nic společného s numerickým řešením diferenciálních rovnic. Kde se vzalo to Vaše homogenní vícerozměrné prostředí? Bez tautologie prostě žádný začátek nedefinujete. Proto jsem to Kolumbovo vejce postavil na špičku, když jsem začátek odkázal do nekonečné minulosti. Streit

SRNKA [14.2.06 - 11:09]
ANON/STREIT: Nepotřebuju. Pomocí vobyčejnejch slov se evoluce vesmíru spočte následovně: vyjdete z řešení obyčejný vlnový rovnice šířící se jednorozměrně v homogenním nekonečně rozměrným prostředí s nějakou minimální hustotou (jak takový prostředí může fyzicky vzniknout jsem tu už několikrát vysvětloval). Z vzniklýho řešení spočítáme rozložení hustoty energie. Tohle rozložení dosadíme do původní vlnový rovnice a celej výpočet opakujeme tak dlouho, dokud řešení bude mít fyzikální smysl s ohledem na hromadění zaokrouhlovacích chyb. Je to prosté, ale k tomu, aby vám vycházelo něco smysluplnýho musíte už něco o numerickým řešení diferenciálních rovnic vědět. A samozřejmě, řešení rychle expanduje do dalších dimenzí, čili výpočet se prudce zpomaluje a kritéria stability se prudce zhoršujou, drtíte tuny čisel.

ANON [14.2.06 - 10:58]
Srnka: /V mým modelu vystupuje v úloze potenciálu hustota energie, a ta je závislá výhradně na frekvenci/ Totéž o té frekvenci jsem, pokud jste si nevšimnul, tvrdil i já. Ale tautologii se nevyhnete ani Vy, protože i Vaše frekvence potřebuje prostředí, ve kterém se vlna šíří, a je-li to hustota energie, tak je to potom ona, co vytváří prostředí pro svou vlastní existenci (vlnění). Streit

ANON [14.2.06 - 10:57]
Dušane, já mám sice špatnou češtinu a kostrbatý těžkopádný sloh Papuánce, uznávám, ale ty, bohužel, máš horší nešvar. Použiješ-li honosná, „rádobybohatá“ významově hutná slovíčka k popisu, tak tím nevylepšíš popis přírody, budeš-li mít vadnou koncepci v hlavě. Pouze mlžíš těmi „rádoby-vědecko-termíny“ představy čtenáře „vo co ti jde“ ve sdělení. Řekni mám-laikům ( pokus se o to) svou řeč pomocí vobyčejnejch slov co je užívají babky když klábosí u sáámošky.

SRNKA [14.2.06 - 10:46]
Co se pojmu čas týče, to je alespoň v rámci našeho vesmíru hodně relativní veličina - ke každým času, měřenýho na základě šíření vln určitýho typu energie (např. světla) jde rekurzivně přiřadit tzv. imaginární čas, což je čas, kterej je měřenej vlnama pole jejích energetický hustoty. Např. času odměřovanej vlnama na vodní hladině lze přiřadit imaginární čas, což je čas odměřovanej akustickejma vlnama Brownova pohybu molekul, který tu hladinu tvořej. Pohyb molekul zase určujou jiný vlny a tak pořád dál, rekurzívně. Čili reálnej čas v jednom systému určuje imaginární, vztažnej čas pro odvozenej systém, ten jde však odvodit docela jednoznačně, bez tautologie.

..proto hovořím raději o přítoku "skalárů" než amplitud... Pro mě za mě si o tom klidně hovořte, ale myslím, že exaktní model vycházející z fyzikální reality a vlnový rovnice je někde trochu jinde, než v podobnejch vágních úvahách. V mým modelu vystupuje v úloze potenciálu hustota energie, a ta je závislá výhradně na frekvenci.

ANON [14.2.06 - 10:22]
Srnka: /Pokud je ovšem čas nezávisle vztažná veličina, nemůže mít frekvenci, protože není k dispozici obecnější čas, podle kterýho by se měřila./ Re: Proto nejde odvodit přímo, ale jen nepřímo. Sám to nemohu odvodit (obecně jsem to ale právě predikoval), protože nikdo zatím nezměřil v lokálně plochém prostoru ten poměr gravitační a setrvačné síly. Máte ovšem pravdu, že čas už nemá prostředí, ve kterém by se šířil a musím tedy vycházet z tautologie, že si vytváří své vlastní prostředí, ve kterém se šíří (proto hovořím raději o přítoku "skalárů" než amplitud). Každý deduktivní systém musí narazit principiálně na své argumentační dno, tedy na množinu axiomů. Někdo má Boha, já mám čas. I s pomocí axiomů stejně žádný systém nemůže být zároveň konzistentní a úplný (Goedel). Streit

SRNKA [14.2.06 - 10:15]
Co se úvah o možnosti popsat chování vesmíru deterministickou matematikou týče, pokud se potvrdí muj předpoklad, že je lze popsat rekurentní vlnovou rovnicí nad polem její hustoty energie, vyplývá z toho automaticky všechny ostatní obecný úvahy o entropii, kazualitě a determinismu a čase. Máte potom jednoznačnej návod, jak to aspoň numericky řešit s přesností, která je závislá na vaší výpočetní síle.

SRNKA [14.2.06 - 10:06]
ANON: ..poměr násobený rychlostí světla (nejvyšší rychlost v prostoru) nám umožňuje odvodit ryhlost expanze času... No, tak to odvoďte, ne? Ve skutečnosti je každá výměna energie je doprovázená odvozenou interakcí, která závisí na gradientu hustoty energie. I Schrodingerova rovnice je vlastně rovnice pro výměnu energie vlnovou rovnicí v poli její vlastní hustoty - tím, že do řešení zahrnete člen, obsahující hustotu výměny energie řešení vlnový rovnice automaticky přejde na řešení Schrodingerovy rovnice. Pokud je ovšem čas nezávisle vztažná veličina, nemůže mít frekvenci, protože není k dispozici obecnější čas, podle kterýho by se měřila.

..Příspěvek gravitační energie obdobně rekurentně ovlivňuje i OTR.. Obávám se, že tam toho už moc nevymyslíte, zvlášť bez matematiky - Yilmazova rovnice pro čtyřvektory je přes třicet let stará. Takový úvahy sou pdoobný jako obecný mudrování Navrátila nad záležitostma o dvou veličinách, který maj už 40 let svoji exaktní matematickou formu.

ANON [14.2.06 - 10:03]
Srnka: /No, to byste měl ale napřed dokázat, že se vesmír modelem Langtonova mravence řídí, ne?/ Re: Vesmír se neřídí tak jednoduchými pravidly jako mravenec, ani jako různé typy her LIFE v celulárních automatech. Jestliže ale nedokážeme deterministicky předvídat ani chování tak jednoduchých systémů, tím spíše deterministickou matematikou nepopíšeme vesmír. Ten o naší matematice a schopnosti predikce nic neví a chová se kauzálně, tedy s asymetrickými vazbami mezi příčinami a následky, což je založeno na nevratnosti času a úniku informací (=růstu entropie). Streit

SRNKA [14.2.06 - 09:52]
ALVAREZ: To, že první vodíková atomovka byla odpálená od vodou bylo ve skutečnosti bezpečnostní opatření, protože se v tý době docela seriózně věřilo, že může indukovat termonukleární fůzi dusíku ve vzduchu. Z historickejch poznámek o pokusu je patrný, že si důstojnící pozorující první vodíkovej experiment na Marshalovejch ostrovech s úlevou odfoukli, když atomovej hřib přestal stoupat k obloze.
STREIT: No, to byste měl ale napřed dokázat, že se vesmír modelem Langtonova mravence řídí, ne?

SRNKA [14.2.06 - 09:25]

O tom, jak hmyz používá polarizovaný světlo pro svou orientaci (např. včely podle něj tancujou svý tanečky) sem už psal. Je možný vidět polarizovaný světlo pouhým liským okem? Některý polarizační jevy jde pozorovat snadno ve světle odraženým pod ostrým úhlem. Např. polarizaci světla deformovaný plastický hmoty jde pozorovat jako hru barev na plastikový krabičce, protože světlo se odrazem současně polarizuje, čímž se tzv. fotoelasticita materiálu zviditelní.

Ale lidská sítnice obsahuje vrstvu buněk vykazujících tzv. dichroismus, čili různou absorbci světla podle směru jeho polarrizace, takže jde při troše cviku pozorovat polarizaci světla i pouhým okem, např. na jasně modrý obloze nebo i na LCD monitoru, který vyzařujou polarizovaný světlo jako tzv. Heidingerův stín, podle rakouskýho mineraloga, kterej ho v roce 1846 poprvé popsal na minerálech vykazujících tzv. dvojlom, např. kalcitu (velmi čistej vápenec, čili uhličitan vápenatej).

Samozřejmě ze začátku nečekejte žádný zázraky, efekt je velice slabej (viz simulovanej obrázek vpravo). Nejíp jde pozorovat, pokud budete chvilku upřeně koukat na čistě bílý pozadí na LCD monitoru a pak nakloníte hlavu o 90 ° - měli byste uprostřed zornýho pole vidět postupně mizející žlutomodrou skvrnu ve tvaru vějířovitýho kříže uprostřed obrazovky. Pozdějc, až budete vědět na co se přesně koukat můžete zkusit zpozorovat tenhle efekt i na azurově modrý obloze a dalších plochách rovnoměrně polarizovanýho světla.

Heidingerův stín je příklad tzv. entopickýho fenoménu, čili jevu způsobenýho optickou nedokonalostí našeho oka. Jedním z dalších příkladů může být např. zobrazení fosfenu v podobě žlutý skvrny při změnách barvy, protože čípky ve žlutý skvrně maji delší reakční dobu než zbytek sítnice. Pokud si zobrazíte tenhle animovanej GIF v samostatným okně prohlížeže, postřehnete v jeho středu nepravidelně flekatou tzv. Maxwellovu skrvnu (pozn. uživatelé Firefoxu aj. pomalejších browserů si patrně líp užijou ShockWave animaci na stránce projektu LITE věnovanýho různým optickým iluzím).

ALVAREZ [14.2.06 - 09:17]
SRNKA [14.2.06 - 00:59] Rozveď trochu ten podmořskej výbuch vodíkový pumy. Myslíš že by to nastartovalo řetězovou reakci veškerý vody?

SRNKA [14.2.06 - 08:14]

Podle tzv. Einsteinova principu ekvivalence nejde rozlišit mezi silovým působením gravitačního polem a setrvačným zrychlením hmotnýho tělesa, který se v takovým poli pohybuje. Z tohoto předpokladu byla také odvozena základní rovnice obecný teorie relativity, vyjadřující vztah mezi křivostí časoprostoru a energií obsaženou v tomto zakřivení. Bohužel, toto odvození neni úplně přesný, protože je jasný, že silový pole vytvořený gravitačním polem má vždycky střed působení, zatímco setrvačná síla nikoliv. Takže i ve zcela uzavřeným výtahu lze obě síly rozlišit docela snadno podle toho, zda dvojice olovnic směřuje stejným směrem, nebo se sbíhá do pomyslnýho středu gravitačního působení.
Za normálních podmínek gravitační rovnice funguje dobře, problém vzniká v případě, že gravitační pole je opravdu hodně zakřivený, např. v případě gravitačního pole černý díry. V takovým případě původní verze Einsteinových gravitačních rovnic přestává platit, protože při výpočtu energie gravitačního pole ze zakřivení časoprostoru zanedbává příspěvek zakřivení gravitačního pole samotnýho K tomuto omezení přihlíží např. novější Yilmazovy rovnice pro gravitační pole z konce 50. let a Heimova teorie. Je vidět, že je stále co vylepšovat aji na existujících teoriích.

Jakej důsledek má tahle korekce např. na teorii černých děr? Kupodivu docela nepříjemně zásadní. Zakřivení gravitačního pole vytváří jakýsi pole dodatečný energie, která se musí přičíst k poli energie, vzniklý zakřivením časoprostoru. Ten se díky tomu chová jako by byl v okolí černý díry mnohem hustší, černá díra má díky tomu relativně nižší hustotu, než svý bezprostřední okolí - prostor jakoby pruží proti snaze černý díry jej zakřivit. Limitní hmota potřebná pro vznik černý díry se tak znamenitě zvětší - ze současnýho 1.44 násobek hmotnosti slunce (tzv. Chandrasekharova mez podle indickýho astronoma, kterej ji odvodil) se tím zvedne na asi dvoutisícinásobek hmotnosti Slunce. To mj. znamená, že většina "běžných" hvězd jako černý díry skončit nemohou a většina černých děr je ve skutečnosti tvořená "obyčejnými" neutronovými popř. kvarkovými hvězdami. Pokud ve vesmíru přesto pozorujeme černý díry, je pravděpobný, že vznikly jiným procesem, např. jako pozůstatek kvasarů. A pokud do takové černé díry padá další hmota např. z blízký hvězdy nebo oblaku mezihvězdnýho plynu (tzv. akrece), většina energie v ní obsažený se vyzáří v podobě fotonů a zbytek hmoty je tlakem vzniklýho záření rozfoukanej nenávratně do prostoru.

SRNKA [14.2.06 - 07:03]

Langtonův mravenec je ukázka tzv. buněčného automatu, který běhá po nekonečné šachovnici, která je na počátku celá bílá. Vždy, když vstoupí na nové políčko, tak změní jeho barvu a zatočí: Vstoupí-li na bílé políčko, zahne doprava. Vstoupí-li na černé políčko zahne doleva. Ze začátku to vypadá, že běhá zdánlivě nepravidelně. Po 10 000 krocích ovšem začne "stavět dálnici". Jedná se o důkaz toho, že i když známe přesný jednoduchý princip, nejsme schopni předvídat či spočítat výsledky. Ještě zajimavější ale je, když je mravenců vice - proto: Postav si své mraveniště !!! Zde máš aplikaci, která ti umožní definovat si vlastní mraveniště....

Main window

SRNKA [14.2.06 - 01:09]
Čili jedna otázka je, zda tyhle experimenty musíme provádět za humnama, druhá je, zda je musíme provádět vůbec. Např. všichni se těšej, že se dokáže nějakej Higgsův boson, aby se podpořila nějaká přiblblá teorie, která nedokáže nic spočítat, akorád si pár vědátorů nadělá publikace. Přitom tady už třicet let existujou teorie jako Yilmazova teorie gravitace nebo Heimova teorie, ze který je možný spočítat strukturní konstantu nebo hmotu elektronu na šest platnej míst přesně a neni k tomu nutný nic ovšřovat a dokazovat.

Stačí pochopit, jak ty teorie fungujou, rozhodně bych je doporučil mít zvládnutý před takovejma experimentama aspoň pro dobrej pocit, že vím, jak ty věci fungujou. Jenže do toho se nikomu moc nechce, hrabat se v cizí práci nějakýho ulítlýho německýho vědátora - všichni si chtěj hrát, experimentovat a dělat vlastní objevy. A víme, co se na stavbě a provozu takovýho LHEC pohodlně uživí všelijakejch existencí... Jak se to říká? Publish or perish, publikuj nebo zhyň. Zdá se, že si vědátoři už vybrali a my jim tu zábavu budeme sponzorovat z daní.

SRNKA [14.2.06 - 00:59]
HAWKINS: Simtě, nekňuč mi tady, si přeci chlap, ne - snad bysi nechtěl na týdle planetě hnít věčně? Copak se nechceš zaletět někam dál? To mi připomíná situaci se studenou fúzí, kterou před šestnácti letama zdejší vědátoři označili za omyl, div né za vědeckej podvod, rozhodně vyloučili a s roztaženejma prstama na obou rukách počítali nuly v pravděpodobnosti, se kterou k takovýmu procesu rozhodně nemůže za normální teploty dojít...

Problém je, že k tomu dojít může, akorád jen občas, když se sejde pár náhod (nečistoty v palladiu, možná nějaký to radioaktivní pozadí nebo fleky na Slunci). Např. draslík 41K se rozpadá s poločasem 1,31x10E9 roků, pravděpodobnost, že by se vám rozložilo nějakejch sto atomů během pěti mikrosekund trvajícího experimentu je 10E-20, nebo tak nějak. Jenže to je právě faktor, kterej odděluje hustoty energií v srážkovým urychlovači LHC od tzv GUT energie, čili unitární hustoty energie, při který došlo k inflaci a kolapsu vakua. Přitom právě tenhle radioaktivní rozpad zahřívá zeměkouli a způsobuje vysokej obsah argonu v atmosféře. To je prostě ta statistika nehodovosti u kvantově mechanickejch jevů, faktor 10E-20 tady moc neznamená a problém navíc je, že nevíme nic o jevech, který ty procesy můžou katalyzovat tak, že probíhaj podobně jako studená fůze v pohodě za hustot energie mnohem nižších.
Za normálních podmínek jsou od sebe vysokoenergetický procesy ve vesmíru chráněný tlustou vrstvou vakua, která pohltí všechny ty divoký částice, který přitom vznikaj, takže se nerozšířej do okolí. Krom toho se takový částice nikdo nesnaží opakovaně smažit proti sobě. Ve skutečnosti tu taková pravděpodobnost neustále existuje, i kdyby nikdo z obsluhy nic nepodělal - tyhle experimenty zkrátka na naší planetě nemaj co dělat. Když si vyrobíme malou černou díru z urychlovače v nějakým tom Lagrangeově bodě, tak to přežijeme a možná ještě ušetříme na vývěvách a kryostatech s héliem na supravodivý magnety. Ale naše Země je už v srovnání s tím docela slušná hromádka výbušniny. Ono je to asi srovnatelný s odpalováním vodíkovejch bomb pod vodou - to mi taky nikdo nevymluví, že je to 100% bezpečný. Je to prostě bezpečný s pravdepodobností 10E+20. Nic víc, nic míň.

HAWKINS [13.2.06 - 22:14]
SRNKA: to si delas prdel s timhle :) To je jako fakt realne ze kdyz se nekdo z obsluhy toho tokamaku ozere a podela nejakej jejich experiment tak pude do haje cela planeta? Ja teda nejsem ve fyzice moc kovanej, ale neco mi rika ze by k tomu bylo zapotrebi "trochu" nejake te energie.... tak by mne zajimalo kde ji vezmou, pocitam ze ze zasuvek ne, i kdyby jistice premostili hrebikama :)

PLACHOW [13.2.06 - 19:51]
Aneb bych nazval scénáře "1-si vrzneš", "2-si ani nevrzneš"

SRNKA [13.2.06 - 19:46]
HAWKINS: No to je zajímací otázka a myslím, že tu sou možný v zásadě jen dva scénáře: Podle prvního při experimentu z urychlovače vypadne malá jiskřička, který si maximálně tak všimne nějakej maník, když mu propadne kotelnou. Způsobí mikroskopickou netěsnost v komoře urychlovače, jejíž zdroj nikdo nebude schopnej vysvětlit a taxe zalepí žvejkačkou a pojede se dál. Mezitím se černá díra propadne doprostřed Zeměkoule a začne ji vyžírat - napřed pomalu, pak stále rychlejc. Po několika dnech vzroste na Zemi sopečná činnost a pak už to s náma pude rychle z kopce až k finální explozi, kdy se ze Země stane temnej rudě žhnoucí kolapsar velikosti rajčete.
Druhej scénář je pro autory scifirománů mnohem míň šťavnatej - zeměkoulí prosviští rychlostí světla žhavá bublina gamma záření, vypaří ji a zastaví se až někde za drahou Neptuna. Ve vzdálený soustavě pár ufonům na chvíli vypadnou mobilní telefony, to bude asi tak všechno.

HAWKINS [13.2.06 - 16:51]
SRNKA [12.2.06 - 00:01] jak rychlej by byl ten kolaps planety? Kdyby ohlasili predem ze se to posralo a nastava konec sveta tak aby lidi meli cas si trochu uzit, kazdej dle svych zalib a moznosti :)

SRNKA [12.2.06 - 11:37]

Lichtenbergovy obrazce vznikaj zajímavým způsobem - blok skla nebo plexiskla se nechá několik minut v elektronovým urychlovači (betatronu) ostřelovat rychlejma elektronama, který se zasekaj do jeho povrchu a protože se vzájemně odpuzujou, vytvořej oblast silnýho tzv. prostorovýho náboje. Pokud jeho intenzita překročí určitou mez, dojde k elektrickýmu průrazu do uzemněnýho vodiče a vytvoření fraktálovitý keříčkovitý struktury, jejíž detaily údajně sahaj až do úrovně molekul.

Fyzik Lichtenberg blesky zviditelňoval mnohem primitivnějšími metodami, protože žil na konci 18. století - vytvářel je vybíjením kondenzátoru do skleněnýho povrchu poprášenýho moukou nebo talkem a jeho obrazce proto vypadaly podobně, jako stopy po blesku na "přírodním materiálu".

SRNKA [12.2.06 - 10:39]
Tzv. exoskeletální sedmimílový boty Powerskip nejsou dnes už žádná vymoženost, a můžete si je objednat na dobírku. Při nákupu počítejte s tím, že se životnost jejich pružiny počítá spíš na hodiny, než na dny, o vaší životnosti nemluvě..

Performer Information

velocityjump.wmv (2,9MB), carflip.wmv (1,1MB), runpro.wmv (2,4MB), mtvevent.wmv (1,1MB), bigtumble.wmv (0,9MB)

SRNKA [12.2.06 - 10:12]

Crookesův radiometr (světelnej mlýnek) je tak trochu podvod, protože jeho vrtulku neroztáčí přímo fotony, ale molekuly vzduchu, zbylý v baňce a který se přednostně odrážej od zahřátýho povrchu a tím mu udělujou zpětnej ráz (jedna strana vrtulek je začerněná). Na podobným principu funguje Crookesův otheoscop tvořenej začerněným měděným kotoučkem. V naprostým vakuu je reaktivní moment fotonů podstatně slabší a vyžaduje speciální uspořádání, aby ho bylo možný měřit přesně. Tzv. solární plachetnice zase lítaj na částice slunečního větru, čili protony a další těžší částice, který prolítávaj sluneční soustavou, čili ani zde není tlak světla tou hlavní hnací silou.

SRNKA [12.2.06 - 09:52]

Protože ulítávám na modýlkách helikoptér, dám sem odkaz na jednu z nejmenších, který jsou v současný době na trhu. Pixelito je stavebnice čtyřkanálový RC helikoptéry v porovnání s křečkem v životní velikosti. Kostru helikoptéry tvoří drát z uhlíkovejch vláken o průměru 1 mm, díky čemuž váha nepřesahuje 7 g včetně 45mAh LiPo baterie. 2 MB WMV video pokojovýho letu ke shlédnutí zde.

SRNKA [12.2.06 - 00:01]
Pokusy s novým LHC urychlovačem částic v Cernu jsou spojeny s jistým rizikem fázového přechodu vakua a kolapsu planety za vzniku lokální gravitační singularity.

SRNKA [11.2.06 - 23:28]

Robotický hlavy projektu K-BOT, kterej si klade za cíl simulovat projevy lidský psychiky. Video 1 (393KB), 2 (679KB), 3 (1051KB), 4, 5

SRNKA [11.2.06 - 23:00]

Elementární částice ve vakuu nejsou vidět, ale jak vypadaj na vzduchu? Je to možný pozorovat v případě nabitejch částic, jako jsou elektrony, protony či deuterony (čili jádra atomu deuteria s jedním protonem a neutronem), pokud se urychlí střídavým elektromagnetickým polem v tzv. cyklotronu a nechaj vylítnout přes tenký okýnko z vakua do vzduchu. Zpravidla jsou v něm po několika centimetrech až decimetrech zabržděný za vzniku modravého záření, podobnýho původu, jako má třeba plamen plynového sporáku. Molekuly vzduchu (dusíku) se nárazy iontů ionizujou a elektrony, padající spátky k jádru atomu dusíku vyzařujou modrý světlo. Na prvním obrázku je svazek elektronů, vylétávající z lineárního urychlovače přes tenký slídový okénko. Je dobře vidět, jak se paprsek rozbíhá v důsledku odpudivejch sil mezi elektronama .

Na obrázku vpravo je svazek deuteronů o energii 9.6 MeV vycházející přes hliníkový okýnko z 1.5 metrového cyklotronu z Lawrence Berkeley National Laboratory, provozovaného vládou USA. Deuterony urazí ve vzduchu asi 63 cm a nechaj po sobě smrad ozónu a silnej elektrickej náboj. Energie paprsku zhruba udává, jakým napětím by bylo nutný částice urychlit, aby získaly uvedenou energi. Podobnýho původu jsou i starší snímky cyklotronů níže. Maximálně dosažitelný energie na dnešních urychlovačích jsou řádově vyšší, v rozsahu až 150 GeV. Takovej paprsek má energii, odpovídající energii, jakou byste získali při sprintu nebo pomalý jízdě na kole.

Paprskek nabitejch částic jde fokusovat elektrickým polem, nechat odrážet od nabitý síťky nebo deformovat magentickým polem, který dráhu nabitejch částiczakřivuje do spirály. Na obrázku je 100 eV paprsek elektronů deformovanej podobnými způsoby. Velmi často dochází k jeho autofukusaci na vzduchu, protože plazma která se tvoří srážkama s molekulama vzduchu slouží sama jako anoda a paprsek se na vzduchu třepe a všelijak prohejbá. Všiměte si, že elektrony v těsný blízkosti síťky jsou zpomalený natolik, že při cca 10 eV ztrácej svoji schopnost ionizovat vzduch a proto se u síťky tvoří tmavý pásmo. Jeho ekvipotenciální povrch je přibližně kulovej a proto se odraženej paprsek silně rozptyluje.z poloměru zakřivení paprsku v magnetickým poli jde přesně spočítat energii a tedy i rychlost elektronů. Dráha elektronů závisí taky na tlaku vzduchu, za vyššího tlaku se paprsek rychle rozptyluje a vytvoří oblak plasmy. Opět si všimněte tmavý zóny mezi katodou (zdrojem elektronů), než elektrony získaj rychlost potřebnou k ionizaci vzduchu a zviditelnění dráhy paprsku.

K pozorování stáčení pohybu iontů a nabitejch částic v magnetickým poli nepotřebujete vakuum ani žádný složitý vybavení, protože jde zviditelnit i ve vodě, do který kápnete trochu inkoustu při elektrolýze. Pohyb iontů strhává vodu, která začne kroužit dokolečka. Na podobným principu funguje tichej magnetohydrodynamickej pohon ponorek a čerpadla na kapalnej sodík v chladicím okruhu tzv. rychlejch štěpnejch reaktorů, který pracujou při natolik vysoký teplotě, že k jejich chlazení nelze přímo použít vodní páru.

SRNKA [10.2.06 - 22:26]

Dvě jednoduchý flashový hry na téma Maxwellův démon, o kterým jsem tu vykládal nedávno (1, 2). Cílem je v co nejkratším čase (optimálně pod jednu minutu) roztřídit posouváním mezery v přepážce mezi komůrkama "teplý" molekuly od studenejch.

SRNKA [10.2.06 - 21:48]

Tabulka elementárních částic z přehledu současné fyziky, Sou na ní dobře vidět tři generace částic s postupně rostoucí hmotností, odpovídající třem stupňům deformace vakua podle schématu níže. Počet deformací je omezen topologií, nad určitou úrovní už přestává svinování prostoru zhušťovat šíření energie, proto je počet dimenzí ve vakuu efektivně omezenej na dvanáct a částice druhý, natož třetí generace jsou velmi nestálý. Kvarky spojujou částečný deformace ze dvou po sobě jdoucích generací do jediný - samy o sobě nejsou takový vibrace stálý, musí se složit po trojicích, nebo aspoň dvojicích, aby byly schopný existence - deformace pole pak opisujou složitou spirálu - knot, podobně jako se obíhaj nestejně těžký hvězdy kolem společnýho těžiště. Animace níže zachycujou představu deformace vakua v elektronu a tříkvarkový částici.

SRNKA [10.2.06 - 21:03]

Svařování elektronovým paprskem (1, 2) má proti konvenčnímu svařování obloukovou plasmou i laserem celou řadu výhod. Elektrony samy o sobě působí jako nejsilnější redukční činidlo, takže není zapotřebí inertní atmosféra - i hliník nebo titan jde svařovat elektrony bez oxidace. Oblak odpařenýho kovu není paprskejm pohlcovanej, jako v případě svařování argonovým nebo CO2 laseru. A konečně, elektrony jsou materiálem přitahovaný, takže jimi lze ohřívat i těžko přístupný místa, např. koutový svary, který jsou pro obloukový svařování těžko dostupný. Elektronovým paprskem jde svařovat i vrtat díry s přesností pod 0.01 mm, takže v mnoha případech ani není nutný dodatečný obrábění a v neposlední řadě je ve srovnání s laserovým ohřevem i mnohem energeticky úspornější.. Všechny tyhle důvody způsobujou, že se elektronovýmu svařování věnuje rychle rostoucí počet firem.

Electron beam welding in atmosphere

Nevýhoda je, že se elektrony vzájemně odpuzujou a rozptylujou vzduchem, takže délka paprsku (vzdálenost svařovací hlavy od ohřívanýho povrchu) nemůže bejt příliš vysoká bez rizika ztráty přesnosti - obvykle nepřesahuje 10 mm. Pracoviště musí bejt stíněný od rentgenovýho záření, vznikajícího při dopadu elektronů na materiál. Nutnost umísťovat celý zařízení do vakua je v současný době odstraněnej speciální konstrukcí svařovací hlavy, ve který urychlený elektrony samy fungujou jako čerpací médium na principu vodní vývěvy a bráněj tak vniknutí vzduchu do zařízení. Na spodním obrázku je ukázka svaru grafitovejch nanotrubek elektronovým paprskem - průměr nanotrubky je cca 30 uhlíkovejch atomů.

SRNKA [10.2.06 - 20:23]
Vědci z The Japanese National Institute of Advanced Industrial Science and Technology (AIST) demonstrovali pokroky v optoelektronice. Vytvořili fungující trojrozměrný "displej". Nefunguje na principu žádných optických iluzí, ale obraz je vytvářen za pomoci laserových paprsků, které vytvářejí malé množství plazmy. Momentálně je obraz tvořen "pouze" několika tečkami, které skládají geometrické obrazce. Lasery jsou schopné "vykreslit" 100 těchto teček za sekundu. Zatím není známo příliš detailů, ale technologie by měla být schopna vykreslovat obraz i několik metrů od zdroje laserových paprsků

O opticky generovanejch jiskrách se uvažuje i jako o náhradě zapalovacích svíček ve spalovacích motorech nebo zdroj plasmy v bezdotykový chemický analýze LIBS - povrch vzorku se laserem odpaří a současně excituje, vzniklý spektrum se na dálku proměří. Může se tak sledovat složení taveniny přímo v tavicí peci, apod... Laserová jiskra může vzniknout kdekoliv, třeba i uvnitř skleněný nádoby ve vzduchu nebo na hladině roztoku. Za zmínku stojí, že při tzv. laserem indukovaný termonukleární fůzi je vznik optickýho průrazu krajně nežádoucí jev, proto musí být umístěný koncový stupně laserovýho systému ve vakuu.

SRNKA [10.2.06 - 09:34]

Sluneční brejle s polarizovanými skly poznáte snadno podle toho, že ztmavnou při zkřížení čoček, protože propouštěj jen světlo kmitající v jedný rovině (..a taky podle toho, že to na nich bejvá většinou napsaný). V kinu IMAX vám podobný brejle zapůjčej ke shléhnutí 3D stereoprojekce a maj je v oblibě taky sportovní rybáři, protože je přes ně vidět dobře pod hladinu (povrch vody se nepříjemně leskne, protože světlo polarizovaný odrazem). Polarizační filtry občas používaj i fotografové krajinek a architektury, protože aji světlo odrážený okenníma tabulema a světlo oblak je částečně polarizovaný rozptylem světla.

Řada látek rovinu kmitů polarizovanýho světla stáčí o určitej úhel, takže pokud se umístí mezi dva zkřížený polarizační filtry, dojde opět k jejich zprůhlednění. U řady průhlednejch plastickejch hmot tenhle úhel závisí na mechanickým napětí, takže pokud se plast zatíží, objeví se na něm v polarizovaným světle typický šmouhy, podle kterých lze modelovat zatížení nosníků a mechanický pnutí v materiálech při namáhání. Konečně pozorováním skla v polarizovaným světle lze odhalit vnitřní pnutí vzniklý při nerovnoměrným chlazení. Můžeme si toho všimnout na čelních sklech automobilů a sklech tvrzenejch brejlí, který je v polarizovaným světle posetý barevnejma čmouhama v pravidlených rozestupech, protože je při výrobě prudce chlazený ze vzduchovejch trysek zcela záměrně, aby naopak obsahovalo silný pnutí, takže se při nárazu rozpadlo na malý kostičkovatý úlomky bez dlouhejch ostrejch hran. Při troše štěstí jde tyto efekty pozorovat i bez speciálního filtru či brejlí v šikmým protisvětle, protože - jak již bylo řečeno - samo světlo se částečně polarizuje odrazem.

SRNKA [10.2.06 - 08:48]

Další možnost, jak pozorovat radioaktivní částice nabízí CCD videokamery nebo foťák, ze kterýho vykucháme CCD čidlo. Jako zdroj radioaktivního záření lze použít např.ionizační komůrku z hlásiče kouře, obsahujícího radioaktivní Americium 241 Am. Americium jako slabej alfa zářič s poločasem rozpadu 432.2 roků generuje alfačástice, který nabíjej částice kouře vniklýho do detektoru a způsobujou tak vznik slabýho elektrickýho proudu, kterej po zesílení sepne signalizaci.

Ve vzduchu částice alfa urazí jen několik centimetrů, proto se musí čidlo umístit těsně k ionizační komůrce. Dopad alfačástic se projevuje jiskřením, za zmínku stojí, že po několika měsících provozu je CCD senzor zářením úplně zničenej.

STREIT: Neříkám přece, že je to moje myšlenka, ale vy s ní první určitě nebudete....

ANON [10.2.06 - 08:41]
Re Srnka /NewScientist v titulním článku rozebírá myšlenku, že žijeme v nitru černý díry/ Kdybyste si přečetl mou knihu Vesmír v oválu (2004), věděl byste, že je nás na toto tvrzení více. Kdo dřív ? Streit

SRNKA [10.2.06 - 08:00]

Kromě Wilsonovy mlžný komory a Glaserovy bublinový komory se hlavně na počátku výzkumu elementárních částic používala i tzv. jiskrová komora, kterou tvořila řada síťek nabitejch na vyskoý napětí. Částice, která přes ně prolétla ionizovala prostředí mezi síťkama (obyčejně neon pod nízkým tlakem) za vzniku řady jisker. Jiskorvý komory se dnes už moc nepoužívaj, protože je s ohledem na konstrukci je velmi hrubý zařízení ke sledování pohybu částic, nicméně je to jedna z mála příležitostí, kdy se můžete přesvědčit, že se světlo o vysoký energii šíří jako fotony - částice gamma záření.Takový částice lítaj všude kolem nás - video níže pochází z jiskrový komory umístěný volně v laboratoři a sem tam nějakou částici v ní taky zahlídnete. Fotony gamma záření obvykle v ostatních typech komor detekovat přímo nelze.

SRNKA [10.2.06 - 03:01]
Poslední vydání časopisu NewScientist v titulním článku rozebírá myšlenku, že žijeme v nitru černý díry s použitím pětidimenzionálního modelu. Nechápu sice, proč by těch rozměrů nemohlo bejt víc, ale aspoň vidíte, že vám tak úplně nekecám...;-)

SRNKA [10.2.06 - 02:48]

Několik experimentů z rozsáhlý sbírky fyzikálních demonstrací univerzity Minesotta ukazujících brždění pohybu magnetu vířivými proudy indukovanými v mědi. První pokus si můžete snadno vyzkoušet sami a předvádí, jak rychle se houpající feritovej magnet zbrzdí nad měděnou destičkou. Na podobným principu je bržděný kolečko v elektroměru a efekt e tím výraznější, čím je magnet silnější. Pohyb silnýho neodymovýho magnetu může být vířivými proudy bržděnej tak silně, že mezi měděnými deskami zvolna klesá, jako kdyby procházel olejem. Podobně klade takovej magnet odpor při pádu měděnou trubičkou.

Poslední pokus demonstruje, jak lze pomocí slabších magnetů levitovat jeden silnej, pokud je umístěnej mezi měděnými deskami. Za normálních podmínek je poloha takovýho magnetu nerovnovážná, ale mezi bloky z vodivý mědi je pohyb magentu bržděnej natolik, že je možný ho v metastabilní poloze snadno udržet.

SRNKA [9.2.06 - 16:49]

Firma Plastic Logic představuje plně ohebný displej s úhlopříčkou 10 palců a rozlišením SVGA (600 × 800) a 100 ppi (pixelů na palec) , který dokáže zobrazovat čtyři stupně šedi. Spotřebu displej vyžaduje pouze pro změnu zobrazovaného textu nebo obrazu. Tloušťka je pouze 0,4 mm. Plastic Logic plánuje uvést tento produkt, ve spolupráci s dalšími firmami, v blízké době na trh.

NOFACE: Ionty v mřížce se mechanickým napětím dostávaj do metastabilních pozic (dochází k jeji "vyosení") a tím se struktura krystalický mřížky polarizuje. Animace to znázorňujou pro případ křemene jako nejběžnějšího piezoelektrickýho materiálu, kterej je složenej z iontů Si4+ a tetraedricky uspořádanejch oxidovejch aniontů 02- Například 1 cm krychlička křemene při zatížení 200 kg vytvoří napětí asi 12 kV. Video vpravo demonstruje vznik napětí na malém piezelektrickém měniči (pípáku z hodinek) při mechanickým zatížení pomocí malý neónový doutnavky ze schodišťovýho vypínače. Všiměte si, jak se mění polarita napětí při zatížení a uvolnění tlaku - v doutnavce září jen jedna z elektrod, ta která je právě polarizovaná jako kladná anoda. Napětí na elektrodách musí být nejméně 70 V, aby došlo k vzniku výboje.

NOFACE [9.2.06 - 10:32]
SRNKA - aky je princip piezoelektrickeho javu ?

SRNKA [8.2.06 - 16:40]

FALCON - americký hypersonický bombardér Program Falcon (Force Application and Launch from Conus) si klade za cíl zajištění možnosti zasadit úder v libovolné oblasti zemského povrchu při startu z území USA v časovém horizontu nepřevyšujícím 2 hodiny. V současné době to lze realizovat v časovém intervalu 12 hodin. Profil letu HCV (Hypersonic Cruise Vehicle) bude následující: náporový motor s nadzvukovým spalováním (tzv. scramjet) dopraví letoun do výšky kolem 40 km a poté se vypne. Letoun bude setrvačností pokračovat v letu po balistické křivce s apogeem ve výšce kolem 60 km nad zemským povrchem, načež znovu vstoupí do hustých vrstev zemské atmosféry. Ve výšce 35 km nad zemí se scramjet znovu nastartuje. Aerodynamické vlastnosti mu umožní manévrovat při průletu hustějšími oblastmi zemského ovzduší.

Předpokládaná rychlost letu 12 Mach umožňuje dosažení cíle, vzdáleného více než 16 000 km, za dobu kratší než 2 hodiny. Aerodynamické vlastnosti dělají z tohoto letounu téměř nedosažitelný cíl pro systémy protivzdušné obrany. Zmenšená varianta tohoto bojového prostředku pod názvem SLV (Small Launch Vehicle) s nosností 500 kg munice do vzdálenosti kolem 5 000 km by se měla objevit v americké armádě již v roce 2010. Nasazení kosmického bombardéru s vysokým doletem není pravděpodobné před rokem 2025.

SRNKA [8.2.06 - 05:36]

Elektronová mikrofotografie sítnice a první snímek sítnice se světločivnými čípky rozlišenými dle barvy získanej s pomocí adaptivní optiky.

Rozložení hustoty čípků na sítnici je velice různorodý, k barevnýmu vyvážení obrazu dochází už při jeho cestě zrakovým nervem. Ačkoliv průměrná sítnice obsahuje přes 120 mil. receptorů - tyčinek a 6 mil. čípků), v zorným poli jich je nepřetržitě jenom asi dvacet tisíc (zorný pole nepřesahuje 2 úhlový stupně). Asi desetina z celkovýho počtu 1.2 mil vláken zrakovýho nervu končí na nejcitlivějším místě sítnice, tzv. žlutý skvrně. Datovej tok činí cca 500 kb/sec vč. barev - pro srovnání - barevnej monitor se středním rozlišení a 100 Hz bnovovací frekvence má datovej tok kolem 1 GB/sec. Simulátor různých poruch vidění naleznete zde.

SRNKA [8.2.06 - 02:30]

Unikátní snímky šíření 10 ps pulsu Nd:YAG laseru s vlnovou délkou 532nm získaný stroboskopicky holografickou metodou s opakovací frekvencí 82MHz. Nyní můžete skutečně pozorovat vlnu světla, jak se šíří a láme optikou v animacích s celkovou délkou 260 - 340 pikosekund (10-12 sekundy). Světlo za tento "okamžik" stihne urazit dráhu jen několik desítek mm dlouhou.

SRNKA [7.2.06 - 20:03]
Ta myšlenka není úplně nová, na podobném principu funguje tzv. gyromagnetický pohon načrtnutej v Heimově teorii, nějaký pokusy s torzním polem dělali na konto i ruští vědátoři z Ruský akademie věd, která pak jejich výsledky oficiálně dementovala. V zásadě jde o to, jak uvést nějakou hmotu do pohybu, aniž by bylo nutný využívat prinicp akce a reakce, čili části tý hmoty se nevratně zbavovat. Podle mě to možný je, protože samotný vakuum lze považovat za torzní pole, čili složený ze mřižky tvořený setrvačníky na principu setrvačníkový hračky Powerball. Když se taková mřížka rozkmitá, jeji torzní deformace získaj setrvačnost podobně jako ten Powerball a stává se tedy težší a těžší - v podstatě se tak tvoří hmotný elastický vakuum z ničeho. Kinetická energie takový soustava je pak ekvivalent její potenciální energie - zkuste su představit co se stane, když takovej Powerball shodíte z vysokej schodů - na začátku padá lehkej, ale tou měrou jak se nárazama roztáčí začne klást odpor dalším nárazům a získává setrvačnou hmotnost, jednoduše svým pádem těžkne.

Základní myšlenka je jednoduchá - pokud soustava setrvačníků získává svoji hmotnost roztočením, pak tato hmotnost může sloužit k pohonu na základu principu akce a reakce stejným způsobem, jako jakákoliv jiná hmotnost - je to analogický materializaci energie nebo Casimirově síle a v podobným rozsahu se ten jev taky uplatňuje. Rozhodně si nemyslím, že je to způsob, jak levitovat setrvačník podobně, jako to předváděl prof. Laithwaite Teoretickým základem Heimova pohonu je tzv. gravitoelektromagnetismus, čili výsledek složený interakce elektromagnetický a gravitačních vln podobně, jako lze tzv. silnou jadernou interakci považovat za výslednici slabý jaderný síly a elektromagnetický interakce. Tahle složená interakce ovšem bude poměrně slabá , protože i gravitační síla je slabá (vyžaduje stovky ampér a destitisíce otáček za vteřinu k dosažení slabý síly srovnatelný s iontovejma motorama), nicméně si myslím, že ve spojení s geomagnetickým a gravitačním polem Země může mít i makroskopický účinky a zodpovídat za různý ty proutkařský jevy a efekty pyramid apod.

ANON [7.2.06 - 18:48]
mam jeden dotaz na pana srnku ... bo vidim ze je sectely a znaly zajimavych veci... vite neco o Ericu Laithwaitovi a pokud ano, jaky je vas nazor na jeho "gyroskopicky fenomen" diky Radek

SRNKA [7.2.06 - 02:09]

Proč má náš časoprostor právě tři délkové rozměry a jeden časový? Odpověď není zas tak složitá, jak by se mohlo zdát a tkví ve struktuře časoprostoru. Nejnázornější vysvětlení nabízí tzv. smyčková teorie gravitace (Loop Quantum Gravity theory, čili LQG), podle který je náš časoprostor tvořený kmitajícími vlnami časoprostoru na způsob vzájemně propletenejch prstýnků, tvořící tzv. spinový pole:

user posted image

O tom, kde by se měla taková struktura časoprostoru vzít se LQG teorie moc nešíří (ostatně jako řada dalších podobnejch teorií, založených spíš na matematických modelech než reálný fyzikální představě), ale ta intepretace není až zas tak nesmyslná, když si časoprostor představíme jako jakousi pružnou prohýbající se houbu:

Slabší místo LQG teorie je v tom, že nepřekračuje svůj stín, je to v zásadě klasicky třírozměrná teorie elastickýho prostředí a takový prostředí může vykonávat torzní vibrace, podobně jako prostřední z modelů na spodní sérii obrázků, ale už ne složitější, tzv. Abelovský vibrace kombinovaný se střižnými kmity (ostatní animace). Tento nedostatek řeší tzv. teorie twistorů Rogera Penroseho, která časoprostor považuje za dvojice vírovitě se pohybujících deformací vakua (twistor je tvořen párem komplexně konjugovaných spinorů, čili střižných deformací). Konečně tzv. M-teorie, která se vyvinula z teorie superstrun do modelu přidává více rozměrů a tzv. neabelovské vibrace vakua (viz obrázek vpravo nahoře), při kterých časoprostor plynule mění stupeň svýho svinutí.
user posted image

Vícerozměrnej časoprostor si lze představit jako gel složenej z pružnejch kuliček - v okamžiku, kde je takový prostředí dostatečně deformovaný, začnou se propadat stěny částic, který ho tvořej a tím umožní složitější torzní deformace. I obyčejný hmota je do určitý míry více rozměrný prostředí, protože při silným stlačení začnou povolovat elektronový orbitaly a prostředí se začne propadat do další soustavy dimenzí. System torzních deformací je vzájemně provázanej a rekurzivně se opakuje, z tohodle hlediska nijak nevyplývá, že by počet dimenzí nemohl být v podstatě libovolnej. Nicméně není tomu tak, trojka zde tvoří jakýsi magický číslo.

Důvod lze pochopit pohledem na trojici deformujících se mřížek nahoře. Střižná torze je totiž pohyb, kterej dává deformacím vakua tzv. nábojovou interakci. Náboj může dvojího druhu, kladnej a zápornej a souhlasný deformace se vzájemně odpuzují. K tomu, aby takový deformace mohly vůbec vzniknout musí být prostředí nejmíň třírozměrný. Torzní charakter způsobuje, že deformace nemůžou kmitat zcela souhlasně a proto se vzájemně odpuzují, i když na každý úrovni svinutí časoprostoru různou silou - malý a silně zakřivený vibrace víc, ty velký míň. Vzájemně odpudivej charakter střižných deformací se projevujou na všech úrovních svinutí časoprostoru a dává takovýmu systému vlastnosti jakýsi kapaliny, kladoucí odporu vůči svýmu stlačení. To je taky důvodem, proč se vakuum nezhroutí vlastní vahou do nekonečně malého prostoru - singularity. Protože v kapalinách můžou vznikat složený vírový deformace, každá z po sobě následujícíh trojic mezipater tvoří samostatný vložený trojrozměrný časoprostor - jakýsi patro se dvěma přlehlými mezipatry, v jehož rámci se můžou realizovat elementární částice a jejich interakce.

user posted image (C. F. Powell, Hidaki Yukawa, Isidor Isaac Rabi)

Existence posloupností trojic dimenzí je např. důvodem existence tzv. generací elementárních částic. Kromě lehkýho neutrina a elektronu existujou ještě jejich těžší varianty, tzv. těžký neutrino a těžký elektron, tzv. mion. Ty jsou přibližně 200x těžší, ale nepříliš stálý. Krom toho byl předpovězen a v roce 1975 objevenej ještě těžší (cca 3500x) a labilnější brácha elektronu, tzv. tauon a posléze i tauonový neutrino. Vzájemnej vztah deformace pole v elektronu (zeleně), mionu (červeně) a tauonu (červeně) znázorňuje obrázek výše. Vůči nám jsou to částice, který obývaj vyšší patra svinutějích časoprostorů a s tím naším akorád sdílej mezipatro, proto je vůbec můžem detekovat.

Mion byl původně objeven v roce 1937 mezi produktama kosmickýho záření ve fotografický emulzi (viz předchozí audit). Fyzik C. F. Powell, který objevil dvoukvarkový částice jej nejprve v roce 1946 označil za jednu z nich, čili za "mezon mí", nicméně fenomenální japonský fyzik Yukawa správně rozeznal, že jde o zcela novou částici, potvrzující existenci v té době nového typu interakce, tzv. slabé jaderné síly a přejmenoval ho na mion. Mion je částice jakoby z jiného světa a jeho objev přišel pro většinu fyziků naprosto neočekávaně - fyzik Isidor Rabi původem z Rakouska ho komentoval známým znechuceným výrokem "No kdo si tohle objednal?".

Kromě relatvistickýho pohledu, založenýho na setrvačnosti torzních deformací elastickýho vakua existuje ještě pohled kvantově mechanickej, založenej na vzájemný interferenci gravitačních čoček, tvořenej vibracema vln v elastickým nehomogenním prostředí, ze kterýho vyplývaj další souvislosti. Ten model je přesnější, ale trochu náročnější na abstrakci, proto se mu budem věnovat pozdějc. Je kompletně popsanej vlnovou rovnici, která obsahuje kromě 3 rozměrovejch dimenzí taky jednu časovou, proto je náš prostor definovanej právě čtyřmi rozměry.

SRNKA [4.2.06 - 16:47]

Na obrázku je Davy Crockett - údajně nejmenší atomová puma vyvinutá pro sériový použití v US Army pro srovnání s tou největší, 15 megatunovou vodíkovou MK17 umístěnou ve nukleárním muzeu USA. Do výzbroje byla zařazená v letech 1961 - 1971 v celkovým počtu 2100 ks, což je aji na tak malou atomovku slušný číslo. Byla jako utajovaná protipěchotní zbraň určená pro taktický nasazení speciálně proti sovětskejm formacím operujícím v prostoru střední a východní Evropy, kde z geopolitickejch aj. důvodů nebylo vhodný nukleární silou plejtvat.

Samotná nálož W-54 vážila něco přes 23 kg a byla plutoniová, implozního typu, její efektivní ráže W-54 byla nastavitelná v rozmezí 10 - 250 tun TNT - což je v případě spodní hranice míň, než má známá desetitunová bomba MOAB s amonalovou náloží odpovídající 13 tunám TNT (viz 11 MB video pro srovnání). W-54 se používala v raketovým projektilu typu M-388 o váze 36 kg ve spojení s raketovým nosičem dvojího typu s dosahem 3 - 5 km, nebo jako dělostřeleckej granát (viz dělo níž) s dosahem kolem 12,5 km.

Pro bližší představu: Ráže 20 tun TNT vyvolává letální dávku radiace (50% úmrtnost) odpovídající 600 REM ze vzdálenosti 400 metrů, dávka ozáření 200 REM která stačí k vyvolání sterility odpovídá okruhu 550 metrů, popáleniny 3. stupně do vzdálenosti 90 metrů. Tlaková vlna dosahuje ve vzdálenosti 300 metrů síly odpovídající nárazu větru o 200 km/hod (4 atm), do vzdálenost 150 m může převrátit vojenský vozidlo (7 atm). Na spodním obrázku je speciální demoliční jaderná mina MADM s hlavicí B54 z let 1965 - 1986 ráže 1 - 15 kt TNT, která vážila v rozebraným stavu 85 kg a byla určená k ničenů tunelů, vytváření zátarasů apod.

SRNKA [4.2.06 - 05:05]
Některý tzv. moderní vynálezy sou překvapivě starý, či naopak čerstvý, jaxe to vezme. Níže sou uvedený ty v rozpětí posledních 70 - 150. let

ztužený tuk, čili margagrín (1869) DDT (1874) fonograph - předchůdce gramofonu (1877) obrazovka (1878)

umělá příze (1883) motorka (1885) pneumatika (1888) počítání s děrnými štítky (1889)

benzínový automobil (1892) barevná fotografie (1892) kino (1894) Dieslův motor(1895)

fotovoltaický článekl (1895) elektrická pračka (1900) electrokardiograf, čili EKG (1903) kancelářská sponka (1900) - ta od Microsoftu je z roku 1993 (Word 6.0)

První umělá hmota - bakelit (1907) celofán (1908) vysavač (1907) šlechtěná kukuřice (1908)

Pistolovej tlumič (1908) bezpečnostní tvzený sklo (1909) zapalovací svíčka (1911) Geiger-Mullerův počítač na měření radiaktivity (1911) tank (1914)

SRNKA [4.2.06 - 04:39]

Vírová trubka EXAIR je zajímavá ukázka Maxwellova démona - na první pohled jde o obyčejnou trubici tvaru T, do kteý se prostředním koncem fouká stlačenej vzduch a z jedný strany proudí teplej (cca 100 - 120 °C), zatimco z druhýho konce uniká ochlazenej vzduch (podle údajů výrobce až na -46 °C). Na první pohled by tak měla porušovat II. Maxwellův zákon termodynamiky, podle kterého by rovnovážná soustava neměla samovolně snižovat svou entropii a třídit tak dobro od zla a studený molekuly vzduchu od teplých. Systému, kterej by to dokázal se v teoretický fyzice tradičně říká Maxwelův démon a fyzici jsou přesvědčený, že takovej čertík nemůže existovat skoro stejně jistě, jako perpetuum mobile (taky se mu proto občas říká perpetuum mobile 2. druhu).

Démonovo kopýtko je v tom, že trubka není rovnovážnej termodynamickej systém, dochází v ní totiž k prudký adiabatický expanzi stlačenýho plynu, kterej se tak ochladí a současně uvede ve střední části trubky do prudký rotace (cyklónu), v jehož víru se studenej vzduch od teplejšího doslova odstředí jako ve ždímačce. Ten koncept zdaleka není novej, trubku už před válkou vyráběla firma Vertex a oficiálně se podle svejch vynálezů menuje "Ranque-Hilschova dýza". Je zajímavý, že trubka má v český kotlině zavedenej název "trubice bláznů", poněvadž ji tak nazval ve spravedlivým afektu jeden zdejší akademik (ano, dokonce měl účet i zde na MAGEO...) v článku v tehdejším časopisu VTM, skálopevně přesvědčenej o tom, že jde o šarlatánskej podvod určenej k matení důvěřivců, kterej s ohledem na zákony termodynamiky nemůže nikdy pracovat. Systém však díky popsanému principu přesto funguje, ovšem ideální lednička to rozhodně není (účinnost se pohybuje něco málo nad deset procent). Za provozu trubka dělá obrovský virvál (sykot), což je hlavní důvod, proč se v širší míře v praxi nepoužívá. Jeho hlavní oblast praktickýho nasazení je chlazení břitů rychloobráběcích strojů v kovoprůmyslu, v případech, kdy nelze použít olejovou emulzi. V poslední době se pro tyto účely testuje chlazení kapalným oxidem uhličitým, jehož sníh současně funguje jako mazadlo.

SRNKA [4.2.06 - 01:55]

Zajímavá ukázka toho, co vydrží skleněná tyčinka, pokud se povrchově upraví naleptáním kyselinou fluorovodíkovou (kompletní experiment si můžete přehrát v Real Media formátu po kliknutí na video). Je to ukázka toho, že sklo vydrží mnohem víc, než se zdá, pokud se zamezí šíření mikroskopickejch trhlin, vznikajících na povrchu drobným poškrábáním apod. a který snižujou jeho povrchový napětí. Nicméně je nutný počítat s tím, že sklo časem zvolna krystalizuje a proto jsou starý sklenice a lahve zřetelně křehčí, než čerstvě vyrobený. Namísto leptání lze povrch skla zpevnit např. vrstvou laku - tím se zpevňujou např. křemenný kapiláry do plynovýho chromatografu, takže je pak možný je smotat do spirály. Záleží taky na charakteru deformací - na druhý ukázce je na zpomaleným videu vidět, co vydrží vibrující sklenička rezonující pod učinkem zvuku s vysokou frekvencí (asi 800 Hz) - v důsledku mechanickýho namáhání se sklo částečně transformuje ze skelný fáze na gelovou, která je elastická.

NOFACE [3.2.06 - 21:09]

SRNKA [2.2.06 - 18:17]

Hezkej snímek tzv. Čerenkovova záření, což je v podstatě rázová vlna, kterou vydávaj částice který vletěj do nějakýho prostředí s nižší rychlostí světla než má vakuum (obdoba aerodynamickýho třesku při vstupu raketoplánu do atmosféry). Na obrázku je experimentální jadernej reaktor převrstvenej vodou, která díky vyletujícím neutronům namodrale světélkuje. Jestli si vzpomínáte, jak ruský Ivani opravovali jadernej reaktor svý ponorky za pochodu ve filmu K19 - The Widowmaker a přitom jim pod rukama všechno světélkovalo, tak to měl bejt právě tenhle efekt. Čerenkovovo záření se projevuje i na vzduchu, např. částice kosmickýho záření vytvářej charakteristickej kužel Ćerenkovova záření v horních vrstvách atmosféry, jehož záblesky jde sledovat citlivým fotodetektorem a za příhodnejch podmínek (čirá obloha, tmavá, bezměsíčná noc) jde údajně zahlédnout i pouhým okem.

SRNKA [2.2.06 - 17:51]

Schéma tzv. pyrofúzního experimentu ukazuje, že nejjednodušší cesta k provedení termonukleární fúze v malým měřítku je jednoduše deuterium nastřílet do jinýho deuteria, např. deuteridu lithia, než pracně stavět nějaký tokamaky, Z-pinče a lasery s přerušovaným chodem. K vyvolání vysokýho napětí se zde používá pyroelektrickýho efektu - schopnosti krystalů při zahřátí generovat silný elektrický pole s napětím kolem 100 kV. Ale pokud si to budete chtít doma zkusit, k vytvoření vysokýho napětí samozřejmě žádnej krystal nepotřebujete, stačí jakejkoliv zdroj vysokýho napětí nad 35 kV.

Pyroelektrická fůze generuje přes 900 2.5-MeV neutronů za vteřinu, ale uspořádání by šlo určitě masivně zoptimalizovat. Síťka vpravo malým přepětím odráží elektrony vznikající při dopadu iontů zpátky na terč, aby nevybíjely pyroelektrickej krystal.Jako terčík v pokus slouži deuterid europia (ErD3), ale např. deuterid lanthanu by fungoval stejně dobře. Tlak deuteria ve vakuový komůrce činil něco kolem 0.7 Pa. Na obrázku vlevo je pyroforickej krystal lithiumtantalátu s malou wolframovou jehličkou, sršící jeho náboj uprostřed. Obrázek vpravo je snímek scintilátoru, detekující místa, ve kterým dochází k tvorbě neutronů a termonukleární fúźe.

SRNKA [2.2.06 - 11:38]

S pomocí teorie relativity lze vznik částic v nepravidelnostech hustoty vakua vysvětlit jako převalujícící se vlnu v příboji. Při zahuštění nehomogenit se energie šíří vakuem pomaleji a proto se její vlna rozpadá podobně jako vlna příboje, když dorazí na ploché dno pláže. Pěnové čepičky a svinuté vlny příboje odpovidají částicím ve vakuu, v obou případech jde o relativistický jev, vyvolaný zvýšením hustoty energie v nehomogenním prostředí, kterým se šíří. Pozorovatel který odhaduje vzdálenost a čas podle vln na hladině bude tento jev vnímat naopak jako prodloužení vlnové délky vln v místech, kde se vyskytují částice (zčervenání světla a zhuštení, zakřivení prostoru), ale oba jevy se ovlivňují vzájemně: stejně jako vlny způsobují svým zahušťováním vznik hmoty, v okolí hmoty dochází k nahuštění vln.Vznik částic lze tedy vysvětlit jako zhroucení vln vlastní váhou, ale už neposkytuje odpověď na otázku, proč by nemělo takové zahušťování pokračovat až do úplné zhroucení vlny do hmotného bodu, čili singularity. To byl v podstatě hlavní problém, proč byla odmítnuta Wheelerova geometrodynamická teorie vzniku částic, která ho vysvětlovala právě jako zhroucení gravitační vlny vlastním gravitačním polem.

Úplnější vysvětlení podává kvantová teorie, která stejně jako teorie relativity předpokládá, že se při šíření vln zahušťuje jejich prostředí. Šířící se vlny se v takovém prostředí lámou jako při průchodu jakousi gravitační čočkou. Tím se dále zahušťujou do ohniska, který se neustále zužuje. Při určitý mezní hustotě dojde k tzv. meznímu odrazu - vlna se odráží od vnitřních stěn gravitační čočky, kterou si sama svým pohybem vytvořila podobně, jako se třeba světlo odráží od teplejších vrstev vzduchu (zrcadlový jevy v atmosféře, fata morgana) a rezonuje v ní jako stojatá vlna na struně.

Na rozdíl od gravitační teorie tu ale existuje jednoznačná hranice, daná zakřivením takto vzniklé čočky. To nemůže být menší, než je vlnová délka vzniklý stojatý vlny, jinak se vlna rozpadne. Krom toho se tu projevuje i vliv nehomogenit vakua, který celou tuhle záležitost vlastně umožńujou (v homogenním prostředí ani sebeintenzivnější vlna vakua takové zahuštění nezpůsobí). Nehomogenity vakua způsobujou zdrsnění povrchu gravitační čočky a způsobujou tak, že část vln přece jen z gravitační čočky uniká. Na podobným principu fungujou libovolně veliký gravitační čočky, vzniklý slitím menších, jako např. černý díry. I zde dochází k pomalýmu vyzařování energie v důsledku kvantovejch fluktuací, čili nehomogenit vakua. Černá díra má ovšem poloměr daleko větší a tak vyzařuje hlavně dlouhovlnný gravitační vlny, který se nedávno podařilo i pozorovat - způsobujou totiž rozvlnění mezihvězdnýho plynu, kterej se do takový černý díry hroutí. Významnej podíl na vyzařování ale gravitační vlny mají teprve tehdy, když se gravitační čočka stane dostatečně zakřivenou.
Lze předpokládat, že samy nehomogenity vakua vnikají stejným způsobem a tvoří gravitační čočky nižší kategorie. Elementární částice jsou tudíž složený z jakýchsi vrstev podle toho, jaká úroveň nehomogenit je zrovna tvoří. Vlny nehomogenit daný úrovně se můžou v rámci jedný vrstvy pohybovat volně na libovolnou vzdálenost, ale do další zasahujou jen sporadicky. Díky tomu čočky elementárních částic kolem sebe šířej vlny různý vlnový délky, který zasahujou různě daleko podle toho, jaký nehomogenity je tvořej, takže v nejtěsnějším okolí částic se šíří vektorové bosony, přenášející tzv. leptonový náboj, o neco dále tzv. gluony, přenášející barevný náboj. Nejdál zasahujou fotony, tvořící náš časoprostor. Je pravděpodobný, že se gravitační vlny mužou šířit i mimo náš časoprostor a vyměňovat tak energii mezi jednotlivými časoprostory.

NOFACE [2.2.06 - 08:13]
oko hurikanu

ALVAREZ [31.1.06 - 16:58]
Nejsou to sice takový parádní kousky jako od Srnky, ale zato to bude rychlejší.

SRNKA [31.1.06 - 15:40]
ALVAREZ: No, žárovka taky neni úplně elektronovej generátor jen proto, že se kolem jejího vlákna hromaděj elektrony - ale v zásadě si by stejně nejblíž ze všech co hádali - takže sem mužeš klidně nalinkovat další dva přístroje.

ALVAREZ [31.1.06 - 14:40]
SRNKA [22.1.06 - 23:48] To sem skoro uhád i ten první pic. Myslel sem si že je to neutronovej generátor, ale chyběla mi tam target electrode.

SRNKA [31.1.06 - 14:18]

Neutrino může mít stejně jako elektron jak kladnej leptonovej náboj, tak zápornej. Jelikož je neutrino zjevně docela primitivní částice, záporný neutrino je současně antineutrinem kladnýho (sou tvořený jednoduchýma vírama vakua, jejichž kmity se při srážce vyruší) a všechny částice by tedy měly obsahovat pouze kladnej leptonovej náboj. Leptonovej náboj se na běžnejch vzdálenostech prakticky neprojevuje, teprve při vzdálenosti 10-15 m začíná konkurovat elektrostatickýmu. Ve vzdálenosti 10-18 metru je ale leptonovej náboj už tak silnej, že náboje elektronu i protonu přepere. Elektron i neutron ve svým nitru obsahujou kladnej leptonovej náboj, proto se při jejich těsným přiblížení/srážce dá prokázat i nelinearita odpuzování. I neutrino je tedy jádrem atomů na malý vzdálenosti odpuzovaný a to je důvod, proč ho lze vůbec zachytit a zpozorovat - většina neutrin totiž prolétá hmotou jako řiďounkou síťkou. Na vzájemný rovnováze leptonovýho a elektrickýho náboje je mj. založená silná jaderná interakce v jádrech atomů. kdy částice tvořej v rozmezí 10-18 až 10-15 jakousi metastabilní kapalinu, která není ani příliš stlačitelná, ani roztažitelná (tzv. kvarkgluonovej kondenzát, tvořící jádro atomů).

Skutečnost je taková, že náboj neutrina není za běžnejch podmínek nic moc jednoznačnýho a kmity neutrin se při vyšší rychlosti snadno přepínaj na záporný antineutrino a zase zpátky. K podobnýmu jevu dochází u většiny částic, ale až při mnohem vyšších rychlostech-energiích. Protože jak neutrina tak antineutrina s hmotou moc neinteragujou, je docela pravděpodobný, že se v lehounkejch antičásticích přímo koupeme - akorád to nepozorujeme, protože energie jejich anihilací je malá a zaniká v běžnejch kmitech vakua. Nerovnováha hmoty a antihmoty je způsobená tím, že počet svinutí dimenzí je v našem vesmíru omezenej na dvanáct, hustší a svinutější částice se velmi rychle rozpadaji. Částice a antičástice však lze rozlišit teprve při úrovni svinutí 6D - vakuum lze tak považovat za směsku všemožnej částic a antičástic, který rychle vznikaj a hned se zase rozpadaj. Výsledkem je, že poměr částic a antičástic ve vesmíru není úplně jednotkovej. Protože neutrin ve vesmíru poletuje spousta, je pravděpodobný, že spolu s tzv. tmavou hmotou vyvažujou asymetrii hmoty nad antihmotou a doplňujou tak chybějící antihmotu ve vesmíru. Je zajímavý, že kromě zápornýho a kladnýho neutrina může současně může existovat i tzv. neutrální neutrino - to si de představit jako pěkně symetricky kmitající vírovej kroužek dýmu nad cigaretou. Heimova teorie předpovídá i existenci neutrálního elektronu - proč je ale existence neutrálního elektronu tak málo pravděpodobná?

Vysvětlení je docela snadný, pokud se podíváme na křivku závislosti poměru průřezu a objemu vakua (A/S) na stupni jeho svinutí (počtu dimenzí N). Neutrino se nalézá poblíž maxima této závislosti, stupeň jeho kompaktifikace je jen nepatrně vyšší, než samotnýho vakua (6D). Proto je také neutrino jen nepatrně těžší než vakuum a jen nepatrně z něj "vyčnívá" jako ledovec z vody - je obtížný prokázat jeho hmotnost. Neutrino jako každá částice kmitá torzními kmity vakua - to se střídavě nafukuje a splaskává jako molitanová pěna. Při dosažení určitý hustoty vakuum povolí a začne se v každým místě propadat do svinutejch dimenzí - to si lze snadno představit tak, že je samo tvořený z pružnejch částic jako voda z atomů, jejichž elektronovej obal se při vyšším tlaku začíná taky prohejbat. V konečným důsledku to vede k tomu, že se ve vakuu v každý místě tozní deformace přidá další, která se tou původní sčítá a vytváří střižnej pohyb, kterej je příčinou náboje částic. Neutrino je v závislosti stlačitelnosti vakua na stupni jeho svinutí téměř na maximu, proto nepreferuje střižnej režim torze oproti normální (vakuum se vůči nízký energii neutrina chová jako téměř nestlačitelná kapalina). U elektronu je situace jiná, ten má mnohem vyšší hmotnost než neutrino a jeho kmity se silně propadaj do sviutý úrovně dimenzí. Výsledkem je silnej náboj elektronu a taky fakt, že neutrální styl kmitů vakua je v něm velmi málo pravděpodobnej. Nicméně by mohlo bejt možný při vysokejch hustotách energie existenci neutrálního elektronu prokázat ve formě nestabilní částice. Existence neutrálního elektronu souvisí s teoreticky předpovězeným tzv. magnetickým monopólem, což je forma magnetickýho pole, který má jen jeden pól. Je možný, že se tydle monopóly vyskytujou v jádrech neutronovejch hvězd a podobnejch útvarů s tak vysokou hustotou, že pro elektrony tvoří stejnou neutrální směsku nábojovejch vibrací, jako pro neutrino vakum (tzv. fotonovej kondenzát) a proto se v něm mužou ve větčí míře vyskytovat i neutrální elektrony a monopóly.

SRNKA [30.1.06 - 04:45]

Ukázka tzv. studené fúze deuteria na palladiové elektrodě, jak vypadá pod infračervenou kamerou. Na elektrodě se vyvíjí deuterium (izotop vodíku se neutronem) rozkladem těžký vody Fůzující jádra vyráběj pod infrakamerou na dálku zřetelný tepelný jiskřičky (kliknutím na video zobrazíte původní 11 mB verzi). Prostřední snímek zobrazuje obrázek, který elektroda zanechá na fotografickým papíře. Zachycený tritium (čti "tricium") vznikající z nukleární reakce je slabej betazářič s poločasem rozpadu 12,6 roku - vyzařuje pomalý elektrony, který způsoběj po zachycení v papíru jeho zčernání jako důkaz proběhlý fúzní reakce.

Tritium se hodí i jako náplň do baterií s dlouhou životností (několik desítek let bez dobíjení), protože elektrony při dopadu na amorfní křemík vyráběj elektrickej proud podobně jako solární baterie. Naneštěstí však taková baterie má z konstrukčních důvodů víc jak 1000x větší objem než klasická baterie, takže k její miniaturizaci zbývá ještě hodně cesty. Ale elektrony můžou bejt využitý i jednodušeji, např. při dopadu na luminiofor svítěj. Taková tritiová svítilna je konstrukčně velice jednoduchá a hodí se jako trvalej zdroj slabého osvětlení. Její radioaktivity není nutný se bát, protože energie vyletujících elektronů je tak nízká, že je spolehlivě zastaví i list papíru.

SRNKA [29.1.06 - 22:40]

Je nějak možný prokázat nehomogenity a vnitřní strukturu vakua? Když vakuum obsahuje nepravidelnosti, jak to, že nerozptyluje světlo podobně, jako třeba tetelící se vzduch nad táborovým ohničkem? Světlo hvězd se přece mihotá, když ho pozorujeme přes vrstvu atmosféry....?

Rozdíl je v tom, že světlo běžný vlnový délky rozptylujou ty samý vlny, co ho přenášej a ty se na větší vzdálenosti zprůměrují. Světlem nelze pozorovat nehomogenity prostředí, pokud ho samy tvořej. Nícméně to neplatí pro světlo s vysokou hustotou energie nebo přenášený na velký vzdálenosti.Tam naopak dochází k jevu nazývaným autofokusace - vlna světla sama přispívá k fluktuacím vakua, vytváří oblast zvýšený hustoty energie místě, kterým se srovna šíří a tím pádem se sama průběžně doostřuje, jako kdyby procházela gravitační čočkou, která letí zároveň s čelem vlny. V důsledku toho se nám aji velmi vzdálený hvězdy ve vesmíru jeví jako dokonale bodový světelný zdroje, i když je jejich světlo průběžně rozptylovaný a absorbovaný mezihvězdným plynem aj. částicema.

user posted image

Při větší frekvenci světla se začínají uplatňovat nehomogenity samotných fluktuací vakua. Ty již fotony tvořený nejsou, ale tvoří je kalibrační a Higgsovy bosony s mnohem kratší vlnovou délkou a tak se vakuum stává prostředím s tzv. záporným indexem lomu. Světlo při průchodu takovým prostředím už není jenom doostřovaný, ale "přeostřovaný" a světelná vlna se mění ve vlnový balíky. To znamená, že původně kulová vlnoplocha rozpadá do čočkovitejch útvarů, který se prostorem šířej jako rozbíhavej svazek částic - fotonů (viz Java applet). Proto se krátkovlnný světlo rozptyluje srážkama s částicema jako částice (Comptonův jev) a gamma záření při dopadu na fluoreskující stínítko jiskří, nerozsvěcuje ho teda po celý ploše jako dlouhovlnný světlo.

user posted image

Tzv. materiály se záporným indexem lomu lze jednoduše vytvořit pomocí submikronovejch nehomogenit, např. litografický mřížky. Velikost otvorů ale musí bejt mnohem menší, než je vlnová délka světla, jinak by světlo naopak rozptylovaly difrakčními jevy. Tímhle způsobem lze vytvořit tzv. fotonický krystalym chovající se jako optický hranoly a vrstvy fungující jako čočka, ale jen několik nanometrů tlustý. Animace výše znázorňujou, jak se v takových materiálech šíří světelná vlna, podobně jako vlna ve vakuu. Prohlédněte si dynamický autofokusační struktury, který se ve vakuu tvořej při průchodu vln - ty mají totiž zásadní význam pro popis vzniku odvozenejch struktur vakua, protože tvořej samy tvořej plochý struktury, tzv. mem(brány), čili dimenze pro šíření dalších odvozenejch interakcí ve vakuu.

Světlo s ještě kratší vlnovou délkou je fluktuacema vakua nejenom fokusovaný, ale dokonce je samo začíná rozptylovat podobně jako intenzivní vlna ve vodě vyvolává turbulence díky pohybu molekul. Šíření světla ve vakuu způsobuje kolektivní torzní pohyb jeho nehomogenit a světelná vlna se začíná měnit v částice. Lze to pomocí vlnovejch jevů znázornit tak, že vlnový balíky světla jsou tak hustý, že se chovají jako kulový čočky. Docházá k totálnímu odrazu od jejich vnitřních stěn (vzi obr. vpravo nahoře) a v důsledku toho se šíření energie separuje od svýho okolí. Energie světla se tudíž při průchodu vakuem mění na skutečný fyzikální hmotný částice - tomudle procesu se říká materialiace záření a je to vlastně dynamickej opak anihilace.

Z animace vpravo vyplývá, že gravitační vlna s vlnovou délkou srovnatelnou s fluktuacema vakua se už vakuem nešíří jako kulová vlnoplocha, ale vyvolává párový turbulence (jakýsi tozrní deformace, čili kmitající víry), který lze považovat za páry částice-antičástice. Např. k vytvoření páru elektron-pozitron stačí světlo s energií 0.5 MeV (čili měkké rentgenové záření). To není až zas tak moc - důvod, proč z rentgenu nelítává sprška částic a antičástic je celkem prostej - elektron a pozitron se navzájem silně přitahujou a zrekombinujou zpátky na foton (čili vzájemně zanihilujou) dřív, než se mohou projevit nějak jinak. Pokud však proud fotonů umístíme do silného elektrického nebo magnetického pole, obě vznikající částice lze od sebe odtrhnout, dřív než zanihilujou, protože se v takovém poli každej pohybuje na jinou stranu. Za takový silný elektrický pole lze považovat i pole gamma záření samotnýho a proto lze pozorovat řetězovitou tvorbu anitčástic v podobě tzv. kaskády. Podobně i kalibrační bosony, přenášející slabou interakci lze považovat spíš za hmotný částice - stáčej pole tak, že mají nenulovou klidovou hmotnost a samy se ve vakuu materializujou už po průchodu 10-18 m (což je 1000x míň, než průměr protonu, čili nejmenšího atomovýho jádra).

Fotony s energetickou hustotou bližící se hustotě vakua (cca 10+24 až 10+28 GeV) už v přírodě prakticky nepozorujeme. Důvod je ten, že taková vlna se prostředím vakua rychle absorbuje podobně jako šplouchnutí ve vodě v trsu vírů - částic a foton zaniká. Taková rovnováha je ale záležitost opravdu vysokejch energií - za bežnejch energií je naopak silně posunutá ve prospěch fotonů, proto se většina částic s antičásticema živě slučuje na fotony s tím vyšší energií, čím byly původní částice hmotnějšá podobně jako se vzájemně vyrušej dva opačně rotující víry ve vakuu. Proto nás vrstva vakua dostatečně chrání od fotonů, vznikajících v divokejch procesech při rozpadu černejch děr a neutronovejch hvězd podobně jako ozonová vrstva. Nicméně je vidět, že tu platí podobný termodynamický rovnováhy. jako při tvorbě a štěpení molekul za vzniku fotonů, akorád za mnohem vyšších hustot energie (hustota pole chemický vazby v atomovým obalu dosahuje maximálně řádu několika jednotek eV). Je tedy vidět, že pouhým měněním vlnový délky světla jde docela dobře prozkoumat vnitřní strukturu a chování vakua.

ANON [29.1.06 - 22:08]
(citace) : Zlatej řez umožňuje rozdělit obdélník na čtverec a novej obdélník (x^2 = x+1)
(reakce) : kdyby se ta jednička změnila na nulu, byla by to parabola.
pozn.: Ten obrázek škál mám, ale nejde mi vkládání obrázků na Mageo ... a nevím zda mám prozrazovat ten odkaz co předtím fungoval.

SRNKA [29.1.06 - 20:32]

Zlatej řez umožňuje rozdělit obdélník na čtverec a novej obdélník (x^2 = x+1) s tím samým poměrem stran: x = (1+√(5))/2 = 1.618033989.
Je to formát papírový čtvrtky a řady vzorů v architektuře a umění.

SRNKA [29.1.06 - 17:12]

Může existovat obecnější koncept fyzikálního času, než relativistickej? Relativistické pojetí fyzikálního času je založený na pohybu, čili změně rozložení hustoty energie s časem. Pokud se v časoprostoru nic nehejbe, obvykle to pro nás znamená, že jeho rozložení energie s časem je konstantním neproměnný. Lze ukázat, že v takovým případě nemůže existovat ani časoprostor samotnej, protože je s fyzikálním časem svázanej rekurzivní vlnovou rovnici, která představuje rovnici závislost mezi časem, prostorem a potenciálem (potažmo hmotou, protože rozložení potenciálu popisuje hustotu časoprostoru). Ale metafyzickej čas je jak známo založenej na obecný změně založený na frekvenci posloupnosti nějakejch událostí, je to spíš kvalita než kvantita - problém je, že v přírodě zatím nebyl nalezenej obecnější fyzikální systém, než založenej na relativitě.

Ukazuje se, že takovej systém může přesto existovat a sice založenej na evoluci vesmíru, kterou sem už detailnějc popsal v předchozích auditech, proto jen ve stručnosti zopakuji její hlavní principy. Jak je z teorie relativity známo, zakřivení prostoru (gravitační vlny) vytvářej gravitační pole, který odpovídá jakýsi hustotě pole (vakuum má energii, a tedy i "váhu"). Protože takový vakuum neni homogenní a vlní se, vlny gravitonů mohou současně sloužit jako hmotný částice pro šíření dalších odvozených gravitačních vln, kalibrační bosony a fotony. Protože se každej z bosonů v týhle řadě chová vůči dalšímu jako hmotná částice, mohou existovat i směsný bosony z jejich kombinací - např. tzv. Higgsovy bosony z gravitonů a gluonů, gravitomagnetický vlny nebo gluony z kalibračních bosonů a fotonů a tvořit tak vícerozměrnej vlnící se prostor o 3 - 12 dimenzích. Počet dimenzí v každým stupni roste o tři, protože pouze trojrozměrná kaše z částic může tvořit vzájemně se odpuzující torzní deformace/víry, čili duality. Tvoří jakou prostorovou mřížku z elastických hmotných bodů, kterou lze v každým místě trochu promáčknout dovnitř aniž dojde k úplnýmu rozestoupení okolních bodů, čili objemový změny se přenášej do nižší úrovně dimenzí.

user posted image

Vakuum tudíž tvoří vzájemně propletenej systém svejch vlastních deformací a můžem si ho představit jako pěnu, v jejíchž rozích jsou menší bublinky a mezi nima ještě menší, atd. Takovej systém není nijak nereálnej a odpovídá mu fraktální struktura vírů v bosonovejch kondenzátech, ale v míň pravidelný podobě i turbulence v reálnejch kapalinách. Po obvodu vírů/bublinek obíhaj vlny gravitonů a jejich složený vlny (fotony a další) a vzájemně rezonujou, proto se ten systém nezhroutí vlastní energií/vahou rovnoměrně, ale propadá se po skocích (houba při stlačení "křupe").
Je tu ale i další omezení jeho deformací, mnohem zásadnější. Systém připomíná fraktál, ale ne nekonečnej - počet jeho dimenzí je docela omezenej, protože se chová jako mřížka ze vzájemně se přitahujících a odpuzujících se bodů, tvořenejch svejma vlastníma vibracema. Ty nelze stlačit libovolně, protože pronikaj mezi sebe a rušej se navzájem, čímž zaniká důvod pro jejich udržování Dostatečně stlačenej systém těchle vlnovejch balíků se pak začne odpuzovat podle principu minimalizace akce. Jelikož je každej bod obklopenej velkým počtem dalších, jejich vlny navzájem se začnou rušit a zanikaj - topologie systému se hroutí. Vakuum se tudíž chová nejen jako křupavá houba, ale jako houba, kterou jde při dostatečným stlačení úplně vyrovnat a vytvořit tak práznej prostor, ze kterýho původně vznikla. Tohle chování jde formalizovat na základě poměru povrchu a objemu vícerozměrný koule, tzv. hypersféry, protože energie se šíří objemem po co největším průřezu - proto se rozlévá z koryta. Při nízkům stupni dimenzi si může energie rozšířit cestu stlačením a kompaktifiací (svinutím) prostoru, ale jelikož poměr povrchu a objemu nabývá maxima v okolí 6D, přestává být tenhle postup rychle účinnej. Pak dojde místo k rozšiřování cesty pro gravitační vlny k jejich nemilosrdnýmu stlačování. Protože ale tyhle vlny současně tvoří hmotu, jejich váha tím zaniká, gravitace se stává odpudivou silou a prostor kterej svejma vibracema vytváří zase jednoduše mizí. Proto má naše vakuum právě 6 dimenzí a směrem nahoru i dolu jeho energie roste, proto je nejstabilnější a je ho ve vesmíru zdaleka nejvíc.

Na začátku vesmír zřejmě vznikl z téměř plochýho a řídkýho prostoru, kterej se postupně zavlnil, sbalil a získal tak svoji vnitřní energii i hustotu současně, který jsou ve vzájemný rovnováze. Vesmír se tedy chová jako jakýsi řídkej plyn, který kolabuje vlastní vahou, tím se jeho molekuly zahřívaj a kolapsu bráněj. Proces je nerovnovážnej a postupně se zrychluje tou měrou, jak vesmíru houstne podobně, jako hvězda kolabující vlastní vahou. Čas od času proběhne křupnutí vakua a jeho část se zhroutí. Když je vakuum stlačený natolik, že už jeho další stlačování nevede k zvyšování hustoty vakua, prostor se jednoduše zase vyrovná jako když si stoupneme na zmačkanej papír a vytvoří tak novej "prázdnej prostor", ve kterým se může znova vytvořit ten samej vesmír - rovnej prostor se prudce zvlní a propadne a celej cyklus se opakuje. Vesmír tak připomíná rostoucí kolonii plísně nebo jakousi houbu množící se v prostoru, kterej si sama vytváří. Její množení ale neni zcela rovnoměrný - starší oblasti vesmíru jsou uvnitř, jsou stlačený víc a prázdnej prostor mezi nima je přecejen o něco prázdnější, než prostor čerstvě se množících vesmírů.

To může mít zajímavej důsledek např. pro evoluci takový vesmírný kolonie. Náš vesmír je stabilní proto, že se v něm vytvořila struktura gravitačních vln, popsanejch rekurzivní vlnovou rovnicí. Ta je stabilní proto, že taková rovnice má ustálený periodický řešení v čase, tvoří totiž věčnou vlnovku. Pokud se ale novej vesmír zrodí jako nová mladá bublinka z prostoru stlačenýho a uvolněnýho předchozí generací vesmíru, nemusí tohle periodický řešení hledat od začátku, jelikož ten je ten prázdnej prostor tvořenej stlačenejma vlnama předchozího neni až zas tak prázdnej a nehmotnej - obsahuje fluktuace a novej vesmír tak může zdědit chování z předchozího. Čím je ale prostor starší, tím je plošší a vrůstá tím pravděpodobnost, že vesmír bude popsanej trochu jinou rovnicí, jejíž řešení sice může bejt taky periodický, ale využívat úplně jinou topologii (vlnová rovnice neni jediná diferenciální rovnice s periodickým řešením). Nebo taky nemusí bejt periodickej vůbec a taková bublina novýho vesmíru rychle zanikne a vytuhne. Systém má tedy paměť, pamatuje si svoji historii a rychlost evoluce závisí na jeho stáří, starý části vesmíru víc experimentujou se svým vývojem, podéhaj hlubším mutacím. Vesmír se tudíž může chovat jako složitá kolonie živejch organismů, jejíž evoluce je řízená čistě zákony geometrie a topologie a její čas je odměřovanej rychlostí její evoluce, což zdaleka není relativistický čas. Na růstu vesmírný houby je taky názorně vidět, že představa pohybu není záležitost přesunu hmoty z místa na místo, jen změny v jejím rozložení.

Z pohledu z dálky na pěnu vesmírů bysme mohli pozorovat, že se v některých místech vaří a bublá rychlejc, jinde zase pomalejc. Je možné, že my momentálně tvoříme zrovna jeho nejinteligentnější fluktuaci, ale je taky možný, že jeho struktury jsou samy součástí nějaké vyšší inteligentní bytosti, tvořej buňky jeho organismu - problém je, že celou jeho složitost nevidíme, protože jej vnímáme linearizovaný, vidíme totiž jen malej kousek z jeho objemu i z historie, podobně jako se nám čas na Planckově škále jeví vratnej a jednodimenzionální, čili bez historie.

SRNKA [29.1.06 - 14:59]
ANON: Sorry, seš na MAGEO - tady musíš dát rovnou link na PDF...;-) Bližší recenze je tady

ANON [29.1.06 - 14:34]

opis referencí ke knize :
O smyslu bytí
Richard P. Feynman

Čtenář se dozví, co si Feynman myslel o "věcech veřejných", pozná jeho občanské názory ….. Feynman v těchto přednáškách poukázal na hlubokou spojitost vědeckého bádání a demokracie - byl přesvědčen, že nezbytnou podmínkou pro úspěšné bádání je otevřenost novým nápadům a teoriím, odvaha pochybovat, ale také odvaha nevyhovující teorie opustit: otevřené a svobodné myšlení….

SRNKA [29.1.06 - 08:32]

Chování protonů a neutronů jde lehce modelovat jakýmisi pidiatomy tvořenými trojicemi virtuálních částeček - kvarků dvou druhů (tzv. top a down kvark) opačného náboje, ale různé hmotnosti. Odpudivá síla dvou kvarků stejného náboje se může částečně kompenzovat tím, že mezi ně zamícháme třetí opačného náboje. Můžou tak vzniknout dvě kombinace složených částic: proton a neutron. P který se silně přitahujou na malý vzdálenost, ale na větší se silně odpuzujou. Neutrony se silně přitahujou na malý vzdálenosti k protonům, ale samy se současně na malý vzdálenosti silně odpuzujou. Protony se silně udpuzujou na malý i velký vzdálenosti, ale přiblížením neutronů je lze na malý vzdálenosti udržet pohromadě v křehký rovnováze, která je snadno porušená přebytkem protonů ale i neutronů. K porušení rovnováhy dochází i na povrchu jádra atomů, který se díky tomu chová jako kapičky velmi těžký tekutiny (tzv. kvarkgluonová plasma) se silným povrchovým napětím, po povrchu se snadno šířej vlny, který mohou kapičku rozbít. Jádro atomů se proto chová jako kapička rtuti - zatímco malý kapičky se prudce slejvaj, protože se jim tím relativně zmenší povrch, větší se snadno rozpadaj díky povrchovejm vibracím. Pokud je tedy teplota vysoká (jako např. v nitru hvězd), přežijou jádra atomů střední velikosti, odpovídající jádru atomů prvků železa a niklu.

Velký jádra těžkejch prvků jsou přirozeně nestabilní. Jelikož neutrony samotný působí na jádro jen z malý vzdálenosti, snadno do něj vzniknou podobně jako v kapce rtuti rozplyne malá kapička. Tím se však současně uvolní taková energie, že se kapka rozpadne na dvě části. Pokud se přitom uvolní i nějaký ten neutron navíc, může mezi atomu volně putovat dále a způsobit rozpad dalšího řetězovitou reakcí. Přitom je ale nutný, aby se neutrony nepohybovaly moc rychle, protože prudce letící neutron jen popostrčí neutrony v jádře a vyrazí další na protější straně, aniž by atomu ublížil. V atomovým reaktoru se rychlý neutrony zpomalujou postupnejma srážkama s lehčími stabilními atomy, kterým postupně předávaj svoji hybnost. V jaderný pumě na něco takového ale není čas, proto musí být neutronů velký přebytek. I tak se stihne rozpadnout jen malej podíl atomů, maximálně tak 10%, obvykle ale ještě míň, čím je puma větší. Jaderný pumy na štěpným principu proto nemůžou mít z principu tonáž větší než cca 200 kilotun TNT, víc energie se uvolní jen při termonukleárním výbuchu.

Protože je nutný, aby řetězová reakce proběhla co nejrychleji, než se stačí atomy rozlétnout, je nutný reakci zahájit velkým počtem neutronů současně. Jádro většiny dnešních štěpnejch pum tvoří malá plutoniová koule vážící asi 6 kg. Uvnitř je malá dutina obsahující radioaktivní zářič který je silným zdrojem neutronů. Průměr koule je volenej tak, aby řetězová reakce neprobíhala a odpálení pumy se provede explozí koncentricky umístěných náloží chemický trhaviny. Plutonium je uzavřený v pouzdru z těžkýho přírodního uranu nebo karbidu wolframu, kterej funguje jako píst a setrvačností rázový vlny stačí plutoniovou kouli asi o třetinu objemu a krátkodobě tak zvýší její hustotu natolik, že to stačí k rozběhnutí řetězové reakce. Při explozi vznikne krátkodobě teplota asi 200 miliónů stupňů Celsia, přesto je prvotní záblesk viditelnej jen zlomek vteřiny. Vlna gamma záření totiž z molekul doslova strhá elektrony. Volný elektrony jsou snadno pohyblivý a absorbujou světlo jako černej inkoust. Záblesk pumy je proto na okamžik krátce zacloněnej neprůhlednou vrstvou ionizovanýho vzduchu. Podle téhle doby jde poměrně přesně určit efektivní ráže pumy, u největších pum trvá i půldruhý vteřiny, než se intenzita záření obnoví. Animace tvoří link na 750 kB video s ukázkama průběhu několika nukleárních explozí.

V první fázi proces probíhá nadzvukovou rychlostí, protože vzduch v okolí pumy se ani nestačí pohnout. Gamma záření je zabržděný molekulama vzduchu v polokouli o průměru asi 30 metrů a prudce ho zahřeje na teplotu asi 30 miliónů stupňů. Velká část se ihned vyzáří v podobě světla a tepla. Tepelnej tok je přitom tak vysokej, že konstrukci pumy vypaří a povrch terénu nataví do hloubky několika cm. Krátce potom se oblakem plazmy začne šířit kulovitá rázová vlna. V jejím čele je vzduch stlačenej až na hustotu olova, znovu se ionizuje a částečně tím zase překryje svý vlastní záření. Ve vzdálenosti 15 - 50 metrů od centra exploze se rázová vlna od plazmy odpoutá a ta potom už nadále expanduje nepravidelně. Pokud se do cesty připlete jakejkoliv materiál, je mezitím odpařenej a proto se na povrchu ohnivýho míče tvoří bubliny. Pokud je puma na stožáru, odpařený železo z jeho kotevních lan vytvoří známý "nožičky". Je zajímavý, že se jejich vzniku dá zabránit tím, že se lana obalej alobalem, odrážejícím teplo - veškerá energie potřebná k explozivnímu vypaření lana je tudíž dodávaná sáláním. Prostor za rázovou vlnou je mnohem lehčí a řidší než okolní vzduch, takže začne rychle stoupat vzhůru jako odpoutanej balón a vytvoří tak známej hřibovitej útvar.

SRNKA [25.1.06 - 19:33]
Pár zajímavostí ze světa softwarových technologií: Demonstrační utilita pro přihlašování pomocí grafických hesel. Ta nevyžadují přílišnou náročnost na paměť a zároveň jsou poměrně imunní vůči odpozorování. Uživatel nejprve vybere několik obrázků, které plní funkci hesla a během přihlašování se zobrazí na první pohled ztraceny ve změti ostatních. Pro úspěšné přihlášení je pak zapotřebí (několikrát) kliknout do vnitřku plochy pomyslného polygonu, jehož vrcholy jsou právě vybrané obrázky

SRNKA [25.1.06 - 19:25]

Hroutící se budovy v Google Local: Google Blogoscoped si tomu všiml zajímavé chyby způsobené nutností "slepit" jednotlivé fotky dohromady. Na některých místech jsou sousedící budovy nafoceny z opačného úhlu, takže se jakoby hroutí k sobě - pěkná ukázka zhroucení chicagskách budov se sebe v důsledku slepení 2 fotek, jinde pro změnu chybí celý proužek země.Ta podivná čára se táhne napříč velkým kusem Tokia, jinde se stavitelé dálnice se o "pár metrů" netrefili, perličkou by mohlo být létající auto.

Hroutící se budovy v Google Local. Sešitá mapa.

Australian flying car project revealed

SRNKA [24.1.06 - 18:24]
ANON: Tady vo tom něco píšou, ale nevim v jaký souvislosti. btw Delta částice je excitovanej proton, žádnej foton.

ANON [24.1.06 - 11:18]
(citace ) Když se tyto protony srazí s fotony roentgenova záření, mohou vzniknout delta částice (v podstatě těžké fotony). Tyto delta částice se rozpadají za vzniku neutrin o vysoké energii. Celý mechanismus, tedy urychlení protonu, vytvoření částice delta a vznik neutrin, ….

(reakce) Kde jste to opsal ? zdroj ? A pokud je to Vás osobní výplod, napište rovnice interakční (.. a nemusíte do nich dosazovat čísla, aby jste tím prokazoval jejich platnost-obecnou-, já platnost uznám i bez čísel )

.... Děkuji

SRNKA [22.1.06 - 23:48]

Pomocí struktury vírů v EB kondenzátech o který jsem se zmínil nedávno, jde vícerozměrnou elastickou strukturu vakua znázornit ve 3D systémem rekurzivně sesazenejch koulí. Vakuum se chová jako systém vzájemně se odpuzujících hmotnejch bodů (tzv. EM mřížka) tak, že jakýkoliv místo jeho objemu lze zmáčknout dovnitř, čili jako fraktální molitanová pěna.

Concerning the attempts to express the structure of multidimensional recursive structure of vacuum foam by some geometrical way can be interesting the recursive structure of vortexes inside of Bose-Einstein condensates, which enables to express such structure just in 3D as a system of adjacent closely packed spheres.

SRNKA [22.1.06 - 23:47]
ANON: Já proti termínu "éter" nic nemám, ale sám si ho asi nezavedu, neni to kaktus... Éter je společný vlnitý prostředí vakua a viditelný hmoty, čili to není ani formálně to samý, jako vakuum, páč fyzika vakuum a částice standardně rozlišuje. Na druhou stranu, tím že vezmeš do úvahy éter ti přece žádnej pevnej bod nevnikne. Ani na rybníce přece nemáš pevnej souřadnicovej bod, i když ta voda tvoří prostředí pro vlny na hladině, stejně jako éter. Čili éter neni sám o sobě žádná vztažná soustava neni a nikdy tak nebyl ani míněnej. Dokonce ani relativní pohyb vůči éteru neni nijak definovanej.

ANON [22.1.06 - 19:08]
pan srnka a nekteri ostatni tu sem tam mluvi o vakuu ... vubec se posledni dobou mluvi o vakuu jako o necem co rozhodne neni "prazdnota". Pokud tedy je ve vakuu neco at uz se to chova , menuje a projevuje jakkoliv nebylo by lepe vratit se zpet k nazvu "eter" ... a pokud tedy vakuum neni (jako imho nic realneho) absolutni (t.j. prazdne) kde je inercialní vstažná soustava ? ... vše se pohybuje, povetsinou (vzdycky) jinak nez rovnomerne primocare a pokud to cele bezi v prostoru kde neni absolutni vakuum ,nutne se to ovlivnuje ... jak v takovem systemu, nemaje pevneho bodu (stredu) muzeme cokoli resit? Kdyby alepon byl ten ether v klidu. Nebo snad je?

1/398