SRNKA

Transmisní elektronovej mikroskop (TEM) poprvé překročil hranici půl-Angstroma, čili rozlišení pět setin nanometru - na snímku sou atomy germania v rozestupu 0.14 nm. Vpravo je povrch wolftamu v zatim nejlepším rozlišení vůbec (asi 7 pm), získanej pomocí AFM. Rozsah použití Atomic Force Microscopy je ovšem mnohem užší, než v případě TEM, umožňuje pozorovat jen povrchy.

FAVORIT

SRNKA

Ramps je jednoduchá flešovka, na který si můžete prosvištít základy Newtonovy dynamiky.

SRNKA

Tzv. Hybridní obrázky vznikaj spojením fotek po průchodu high-pass a low-pass fourierovým filtrem, který zvýrazňujou velký nebo drobný detaily obrazu. Zdálky nebo po zmenšení zobrazujou jiný části obrazu, než při pozorování zblízka (video 2, 3, 4, 5, 6)

SRNKA

Tání ledovců a pěstování bramor v Grónsku. Grónsko se zase stává Zelenou zemí ("GreenLand"), jak ho znali Vikingové.

SRNKA

Globální oteplování postupuje skoro pětkrát  rychlejc, než předpovídaly původní modely z poloviny 70. let, kdy si ho vědci poprvý všimli a předčí i nejteplejší prognózy zavilejch alarmistů. Tohle zůstalo z ledový pokrývky na severním pólu podle letošních radarových měření ESA. Tímhle tempem zůstane během dvaceti let severní pól úplně bez ledu. Na rozdíl od ledovce na Kilimanžáru úbytek ledu na Arktidě nejde přičíst úbytku srážek, ale pouze a jenom zvýšení průměrný roční teploty. Ztráta ledu se pochopitelně projevuje snížením odrazivosti planety a dalším zrychlováním oteplování.

SRNKA

SRNKA

Bezpilotnímu letounu Zephyr se podařilo letět bez přestávky 54 hodin, což je neoficiální světový rekord, protože energii pro pohon vrtule dodává solární články, poháněné akumulátory lithium-síra, které uchovaj nejvíc elektřiny na jednotku své hmotnosti. Letoun Zephyr váží 31 kg, startuje z ruky a samostatně dosáhne výšky 18 km.

SRNKA

Animace zachycuje Jupiter v průběhu šedesáti jupiterovských dnů. Atmosféra Jupitera má pásovou strukturu, na rozhraní pásů s různými rychlostmi proudění vznikaj atmosférické víry. Některé z nich jsou stabilní pouze několik dní, jiné pozorujeme již několik století. Příkladem může být velká červená skvrna zobrazená vpravo.

Klip vulkanický činnosti na Jupiterově měsíci Io vznikl na základě fotografií, které na Zem zaslaly sondy Voyager v roce 1990. Na fotce sondy Galileo dole je romantický jezero Loki Patera o průměru 200 km, tvořený roztavenou sírou (bod tání 115 °C) s poloostrovem uprostřed na Jupiterově měsíci Io. Celej měsíc je od náletů sopečný síry zbarvenej do čevenožluta.

SRNKA

Polární záře vzniká, když ionosféru zasáhne sprška kosmickýho záření (gamma záření a rychle letící částice slunečního větru při zvýšený solární aktivitě). Ty jsou za normálních podmínek odkloněný magnetickým polem, ale v okolí zemskejch pólů, kde jeho siločáry vstupujou pod povrch Země můžou zasáhnout atomy v ionsféře a nabíjet je. Ty pak ztrácej svoji energii za vzniku charakteristickýho záření, tzv. polární záře. Většinou se objevují v okolí 70. magnetické rovnoběžky, kde se nacházejí poslední otevřené silokřivky magnetického pole Země. Jde o svítící stěny a vlákna měnící se v řádu sekund až minut. V polárních zářích převládá zelená barva způsobená čarou o vlnové délce 555,7 nm, která patří přechodu neutrálního kyslíku z druhé excitované hladiny. V období zvýšené sluneční aktivity vytvářejí polární záře celý prstenec v okolí severního i jižního magnetického pólu (tzv. aurorální ovál - viz obr. vpravo).

V průběhu polární záře je střelka kompasu velmi neklidná a nepravidelně se komíhá. Doprovodným jevem magetických bouří jsou poruchy satelitů, havárie telekomunikační techniky a rozvoden v elektrárnách. Při magnetické bouři z 13. 3. 1989 se díky indukovaným polím přehřál jeden ze tří generátorů švédské jaderné elektrárny Oskarshamn. Indukovaný elektrické napětí zapříčinilo vyhoření hlavního transformátoru hydroelektrárny s výkonem 21 000 MW v kanadské provincii Quebec. Centrální síť s pěti hlavními vedeními do Montrealu se zhroutila během necelé minuty.

Snímky polární záře nad Kanadou a Antarktidou znázorňujou, do jaký vejšky (1000 km) šahá neviditelná ionosféra, vnější část zemský atmosféry. Ionty jsou atomy, který byly nejrůznějším způsobem zbavený části elektronovejch obalů. Maj tudíž kladnej náboj a navzájem se odstrkujou, což jim umožňuje vzdorovat zemský gravitaci, i když jsou rozmístěny v mnohem řidším stavu (plasmě), než molekuly vzduchu. Díky obsahu nabitejch iontů je ionosféra dobře vodivá pro rádiový vlny a odráží je zevnitř jako kovový zrcadlo. Díky tomu můžou dlouhovlnný elektromagnetický vlny obíhat kolem povrchu Země a bejt zachycený radiovejma přijímačema z velký vzdálenosti. Během dne se ionosféra zvedá, protože ji nabíjej částice slunečního větru, který se v ní zachycujou. Večer se zase ionosféra vybíjí a klesá. Proto se při ranním a večerním poslechu AV rádia přijímací podmínky periodicky měněj díky infterferencím.

SRNKA

I fyzici mají svoje letoviska: vlevo: Stephen Hawking, David Gross, Kip Thorne, Lisa Randall, vpravo: Frank Wilczek, Betsy Devine a Alan Guth na konferenci v Ritz-Carlton hotelu na Panenských ostrovech, 2006

SRNKA

Oběžný dráhy vnějších planet slunečního systému. Ze sklonu dráhy je vidět, že byly zachycený Slunce dodatečně, po vytvoření sluneční soustavy.
Dráha planety Pluto je bíle, nedávno objevený "desátý" planetky 2003 UB313 červeně, dráha Sedna bledě fialově.

SRNKA

Jednoduchá, ale překvapivě věrná simulace srážky galaxií v Javě (vč. zdrojáku).

SRNKA

Duha je pěknej příklad normální disperse světla na kapkách vody, pokud je pozorujem se světlem v zádech. Tvoří oblouk, ve kterým se modrá a fialová část spektra octne uprostřed, protože se vodní kapkama láme víc, než zbytek světla. Při pohledu z letadla duha vypadá jako barevnej kruh. Pokud vám nebe uvnitř duhy připadá jasnější, je to správně, do duhy totiž patří celej vnitřek duhy, která odráží světlo podobně jako skleněný kuličky na promítacím plátně. Při dobrejch světelnejch podmínkách se vně duhy zobrazuje ještě vnější oblouk duhy s obráceným pořadím barev (viz závěr animace níže). Dole je POVRay kód, kterej byl použitej pro výpočet animace metodou raytracingu pomocí tzv. fotonový mapy.

//runtime: 1.2 minutes
global_settings{max_trace_level 50 photons{spacing 0.001}}
camera{orthographic location z look_at 0 angle 90}
light_source{x,10 parallel point_at 0 photons{reflection on refraction on}}
difference{cylinder{0,z,1} cone{0,0.5,z,1} box{<1,0.49,0> <0,0.5,1>} pigment{rgb 1} finish{ambient 0}}
cylinder{0,z,0.5 pigment{color rgbt 1} finish{reflection{1 fresnel on}} interior{ior 1.334 dispersion 1.017} photons{target reflection on refraction on}}

SRNKA

Index lomu je poměr rychlosti světla ve vakuu a ve zkoumaný látce a se zkracující vlnovou délkou obecně zvětšuje. Částice hmoty jde považovat za žmolky éteru s vysokým indexem lomu, kterýma se energie šíří pomalejc než sousedícím vakuem. Tomuhle jevu se říká normální disperse  a na rozkladu světla skleněným hranolem (původně naplněným vodou) ji pozoroval už Newton. V případě, že absorbční křivka klesá se často projevuje tzv. anomální disperse, kdy se index lomu se zkracující vlnovou délkou snižuje. Anomální disperse se projevuje i v případě šíření vln na vodní hladině v případě vlnový délky pod 1,7 cm (tzv. kapilární vlny), kdy se voda chová vůči vlnám jako houba a energie se v ní šíří nezávisle na pohybu prostředí.

Index lomu a absorbční koeficient spolu často úzce souvisí prostřednictvím Kramers-Kronigovy rovnice podle který je závislost indexu lomu na vlnové délce (tzv. disperzní křivka) je pak první derivací absorbční křivky. Jde to snadno pochopit, když si představíme absorbční prostředí představíme jako disperzní systém, složenej z částic s vyšším indexem lomu, rozptýlenejch v opticky řidším prostředí. Světlo kratší vlnový délky je takovejma částicema rozptylovaný víc, protože vlny krátký vlnový délky nedokážou překážky tak dobře obcházet. Proto se se zkracující vlnovou délkou zvětšuje jak index lomu, tak absorbční koeficient. Na sestupný hraně absorbčního píku je situace právě opačná, protože absorbující prostředí má charakter houby, vyplněný dutinama s nižším indexem lomu. V takovým prostředí se uplatňuje anomální disperse a index lomu i absorbce světla s klesající vlnovou délkou klesá.

Podobný souvislosti mají význam pro posouzení např. charakteru disperze vakua pro gamma záření, kde se uplatňuje normální disperze. Světlo velmi krátký vlnový délky je vakuem absorbovaný rozptylem gamma záření na fotonech mikrovlnnýho pozadí vesmíru podobně jako atmosféra pohlcuje krátkovlnný záření rozptylem na fluktuacích atmosféry. Tlustá vrstva vakua život na zemi chrání před zábleska gamma záření podobně jako ozónová vrstva. V souladu s tím se gamma záření šíří vakuum trochu pomalejc než viditelný světlo, jak nedávno prokázal ze zpoždění záblesku supernovy pozorování teleskopem MAGIC. Pro vysvětlení zpoždění gamma záření vůči viditelnýmu světlu lze uplatnit celou řadu teorií, ale rozptyl světla umožňuje pozorování jednoznačně přiřadit vlivu disperze, jde tedy o optickej jev a vakuum se v tomto ohledu chová jako normální hmota.

SRNKA

Deuteridu kyslíku se říká těžká voda proto, že má asi o 10% procent vyšší hustotu, než obyčejná voda. V jednom litru obyčejný vody je obsaženo asi 1/3 ml těžký vody. Těžká voda se vyráběla opakovanou frakční elektrolýzou obyčejný vody, protože těžká voda se koncentruje při elektrolýze vody v posledních podílech. Dnes se používá k výrobě těžký vody hlavně kombinace frakční destilace a iontový výměny mezi sirovodíkem a deuterovodíkem (tzv. Girdlerův proces). Cena těžký vody je asi 60.000 Kč/litr. Těžká a normální voda se od sebe liší chemickejma reakcema jen nepatrně. Těžká voda je jedovatá, protože v ní biochemický reakce probíhají pomaleji, než v obyčejný vodě - degenerativní změny se začnout projevovat v případě, že je polovina vody v organismu nahražená těžkou vodou. Dlouhotrvající podávání težký vody má za následek smrt.

Výraznější rozdíly jsou ve ve fyzikálních vlastnostech, např. led v normální vodě plave, v těžký vodě klesá ke dnu, podobně jako u většiny ostatních látek. Zatímco normální voda je skutečně lehce namodralá, protože silně absorbuje tepelný paprsky v infračervený oblasti spektra, zbarvení těžký vody je způsobený jenom Rayleighovým a Miovým rozptylem světla na fluktuacích hustoty vody způsobený brownovým pohybem molekul. Na obrázku uprostřed je průhled třímetrovou trubkou, obsahující vlevo normální, vpravo těžkou vodu. Kdyby byl oceán tvořenej jenom těžkou vodou, měl by šedozelenou barvu, místo klasický azurový.

SRNKA

Měření gravitace satelity GRACE je založený na interferometrickým měření vzdálenosti mezi dvěma družicema, který se při přeletu nad oblastí, ve který se mění gravitační pole od sebe nepatrně vzdalujou a přibližujou. Měření může např. odhalit místa, kde došlo k zemětřesení, jako např. to, co v prosinci 2004 vyvolalo tsunami na Sumatře.

SRNKA

Simulace srážky dvou neutronovejch hvězd. Obklopuje je silný magnetický pole, o kterým se předpokládá, že je hlavním zdrojem intenzívních záblesků gamma záření, který čas od času zachytí satelity na oběžný dráze. Typická neutronová hvězda má hmotnost odpovídající 1,4 násobku hmotnosti Slunce, ale průměr 10 - 20 km. Výsledkem je extrémní hustota. Pokud dvě neutronové hvězdy obíhají kolem společného těžiště, vyzařují gravitační vlny – které by mohly být zaznamenány detektory LIGO či GEO600 – a v důsledku toho postupně ztrácejí moment hybnosti a po spirálách se přibližují k sobě navzájem až nakonec splynou. Při tom dojde k uvolnění obrovského množství energie.

V momentě, kdy se jejich dráhy „zhroutí“, hvězdy rychle splynou a během 2 milisekund vytvoří jediný centrální objekt se spirálními rameny. Nestability v místě spojení způsobí, že se magnetická pole původních hvězd stočí a vytvoří útvar připomínající vír. Tento nadále rotuje a velmi rychle zesiluje magnetické pole vzniklého objektu. Pokud intenzita magnetického pole v těchto vírech dosáhne určité hodnoty, vystoupají na povrch nového objektu a mohou spustit krátký záblesk záření gama.

Podle vlnový teorie éteru je ale mechanismus vzniku záblesků gamma záblesků poněkud jinej: povrchová energie zakřivení gravitačního pole neutronovejch hvězd způsobuje, že se při splynutí chovaj jako kapičky rtuti, který se nejprve odpuzujou a pak naráz prudce splynou, čímž uvolněji záblesk gamma záření. Spojení dvou hvězd totiž vyžaduje přechodný vytvoření krčku se silnou zápornou křivosti gravitačního pole, která hvězdy na malý vzdálenosti naopak odpuzuje, podobně jako slabá jaderná síla v atomovejch jádrech.

SRNKA

Kamera pro sledování meteorů  zaznamenala náhodou v noci z 20. na 21. srpna 2007 zvláštní elektrické výboje nad americkým státem Oklahoma. Šlo asi o 80 km dlouhé blesky mezi ionosférou a vrstvou bouřkových oblaků. Jde sice rovněž o elektrický výboj, avšak liší od běžně známého blesku, který je mnohem menší a probíhá mezi oblaky navzájem nebo mezi zemí a bouřkovým mrakem.

SRNKA

Houpačka ze svíčky je klasická salónní fyzikální hříčka, stará stejně jako svíčka samotná.

SRNKA

Titul Česká astronomická fotografie měsíce za červen 2007 získal snímek zákrytu planety Venuše Měsícem, který pořídil student Gymnázia v Písku Jan Měšťan.

SRNKA

SRNKA

Zprava doleva: DVD, CD, BlueRay disk a ten fluoreskující hnus žlutozelený ultrafialový je Terradisk - CD nové generace s 150 - 200 záznamovými vrstvami o celkové tlouštce 1,2 mm. Předpokládané datum uvedení na trh je konec roku 2009, cena za médium v rozmezí $50  - $70. Dole jest prototyp čtecí mechaniky.

SRNKA

Slow motion video (původně součást promo s pointou na konci). Dokáže todle Váš kečup?

SRNKA

Kinematická dekorace využívá fyzikálních zákonů těžiště a rovnoramenný páky, váha na dopisy zase Archimedova zákona z rozsáhlý designerský kolekce

SRNKA

Skalní strunaře nejspíš moc nepotěší nedávné potvrzení normální disperse vakua - jde totiž o jev, kterej teorie, která formálně vsadila na postuláty speciální relativity může předpovídat jen těžko - ve srovnání se smyčkovou kvantovou teorií gravitace (LQG). Z éterový teorie takový pozorování vyplývá přirozeně. Potvrzení disperze je založený na tom, že se krátkovlnný světlo šíří vakuem trochu pomalejc, takže výbuch supernov ve vzdálenejch galaxiích vidíme maličko dřív ve viditelným světle, než jako záblesk gamma záření. Podobnej jev se projevuje při lomu světla ve skle a samozřejmě i při šíření vln na vodní hladině. Krátkovlnný světlo je nucený mezi částicemi prostředí víc kličkovat a to hold nějakou tu chvilku trvá. Normální disperze vakua může tudíž sloužit jako další potvrzení jeho materialistický povahy.

 

SRNKA

Model neutrina, vyrobenej na 3D plotteru CandyFAB - tavící tiskárně z karamelu. Vrstva moučkovýho cukru se taví horkým vzduchem a tím vzniká postupně 3D objekt.

SRNKA

Astronomové mudrujou nad atypickým rozložením temný hmoty (modře) v galaktickým clusteru  Abell 520 který nekopíruje rozložení ani pohyb viditelný hmoty (růžový oblak). Pravděpodobný vysvětlení je, že oblak temný hmoty pochází z jetu aktivního galaktickýho jádra, ktery chrlí elektricky nabitý částice (protony a ionizované atomy), který se navzájem odpuzujou, takže nemůžou vytvořit kompaktní sttrukturu.

SRNKA

Podle vlnový teorie éteru je vývoj života pokračováním vývoje hmoty éteru. Částice sou malý organismy, párovaný na bosony (samečly) a fermiony (samičky), jejichž vzájemnou interakcí vznikaj další, složitější. Podobně jako v případě živejch organismů i vývoj částic začal na úrovni jednoduchejch částic, kdy samečci a samičky nebyly diferencovaný (gravitony jsou obdoba prokaryot) Jejich genetická informace je přitom zakódovaná v helicitě spirálovitejch vibrací, kterýma je tvořený jejich těličko (homologie DNA). Těsně nahloučená kolonie těchle organismů jako např. atomový jádra maji celulární strukturu pěny podobný buněčný tkáni a její komponenty (nukleony) v takový struktuře žijou , dováděj a rozmnožujou se. Z pěny nasycený organickejma látkama a soupeření jejich bublin o potravu nejspíš vznikl i samotnej pozemskej život.

Nezbytným rysem živý hmoty je schopnost se množit podle zakódovanýho vzoru. Animace dole znázorňuje, jak množení funguje na úrovni Newtonový mechaniky v případě interakce dvou vodních vírů - vírovejch kroužků. Nositelem struktury je tu spirálovitej pohyb částic ve vodním víru. Nedávno bylo počítačovejma simulacema ukázaný, že v oblacích řídký plasmy může fungovat podobnejch mechanismus, pokud se v ní nadělaj víry, který si mezi sebou můžou vyměňovat helicitu. Vzájemný odpudivý síly částic vytvořej podmínku pro tvorbu houbovitejch struktur s chováním pěny. Takový struktury houstnou při vložení energie podobně jako pěna třepaná v lahvi. Místo zahuštěný pěny zpomaluje šíření energie a fokusuje/koncentruje další vlny do zahuštěný místa, který tím způobem získává ze svýho okolí "potravu" na jeho úkor. Částice plasmy se tak můžou zvětšovat a pokud překročej kritickou velikost, pak i dělit na menší víry a koloběh plasmovýho života tak uzavřít. Podobný útvary živý plasmy můžou teoreticky existovat v atmosféře velkejch planet, Saturnu, Uranu a Jupitera.

SRNKA

Ze života Asima Hondy: Asimovi je už pět let a tak si našel dífku. Zatím spolu chodí, ale kdoví? Možná už spolu žijí a proto si Asimo přivydělává na nový baterie jako hotelová služba.

SRNKA

FAVORIT

SRNKA

Quantum tunnelling violation  - klasickej ojeb vzniklej záměnou fázový a grupový rychlosti. Překonání rychlosti světla se nekoná.

SRNKA

Video zachycující dopad alkoholový kapky na skleněnou destičku za normálního a pětinovýho tlaku dokazuje, že za šplíchancema, který vznikaj  při roztříštění kapku můžou právě molekuly vzduchu. Snímky byly pořízený kamerou, snímající rychlostí 47.000 fps.

SRNKA

Levitující africkej šaman. Bohužel, kvalita videa neumožňuje posoudit, zda ten chlápek přeci jen za něco nevisí.

SRNKA

Jak vypadá obloukový svařování pod rychloběžnou kamerou. Z elektrody odkapávaj kapky roztavený oceli  do místa sváru. Kinetická energie iontů v obloukový plasmě dokáže vymršťovat kapky i proti směru gravitace, proto není problém se svařováním ve svislý poloze. Elektrony dopadající na povrch kovu současně rychle redukujou vznikající oxidy, proto je svařovanej povrch čistej jako kapka rtuti.

SRNKA

Princip funkce dřevěnýho mikroprocesoru - sčítačky.

SRNKA

Vrány si dokážou potřebnej nástroj z klece přitáhnout dalším, nebo si ho uměj aktivně upravit, třeba vyrobit z drátu háček, vytáhnout snim žrádlo z flašky a ještě si ji přitom přidržet nohou, aby se neskácela. Co je samo vo sobě kumšt, když uvážíme, že to všechno svedou jen zobákem. Čili uměj výborně předvídat i mechaniku a kinematiku těles a jejich deformací.

Japonský vrány se pro změnu naučily rozbíjet ořechy tím, že je pohazujou po silnicích, aby je rozjely auta. Nehážou je ale jen tak, ale poblíž semaforů a přechodů pro chodce, aby měly čas si rozbitej vořech sezobat.

SRNKA

Zajímavá technika fokusace světla matnejma čočkama  je jakási holografie naruby. Jak známo, matná destička světlo laseru rozptyluje. Pokus se ale světlo moduluje tak, aby bylo v protifázi s obsaženejma nehomogenitama, nehomogenity světlo zaostřujou, místo co by ho rozptylovaly. Podobně se vůči světlu chová i vakuum, protože s ohledem na jeho nesmírnej objem všechny nehomogenity, který by energii mohly rozptylovat jaksi evolučně vymizely.

SRNKA

Následující ukázky zdánlivě balancujících předmětů (viz taky zde) maj společný to, že sou  podepřený NAD těžištěm, takže ve skutečnostispočívaj ve stabilní poloze.

FAVORIT

SRNKA

PIMPA

SRNKA

Zajímavá optická iluze, ale vyžaduje chvíli soustředění. Pokud budete úspěšný, začne tanečnice rotovat na opačnou stranu.

FAVORIT

SRNKA

Hezkej experiment, demonstrující reverzibilitu laminárního toku. Turbulentní režim je neustálenej, tudíž neni ani reverzibilní. Oproti původnímu ozvučenýmu videu je náhled 6x zrychlenej.

SRNKA

Gravitační čočkování je úkaz, kdy můžem relativistický jevy pozorovat pohodlně zvenku, aniž sme zasažený gravitačním polem, který je vyvolává. Neni divu, že v tom okamžiku není po relativitě aní vidu, ani slechu a celej efekt se zcvrkne na klasickej případ obyčejný spojný čočky, lámající světlo vakuem jako kusem  materiálu s vysokým indexem lomu. Neni divu, že v tom případě taky klasická materiální povaha vakua vyvstává nejzřetelněj. V první řadě jev gravitační čočky zasazuje ránu speciální teorii relativity: každej totiž na vlastní oči vidí, že postulát konstatní rychlosti světla nemůže bejt splněn, pokud má dojít k lomu světla. Máme tu názornou možnost porovnat rychlost světla zpomalenýho gravitačním polem s rychlostí světla, který gravitací ovlivněný neni. Nicméně ani názornost tohodle jevu nepomohla třem generacím vědců k pochopení, s čím mají vlastně tu čest.

Jenže gravitační čočka relativizuje aji Einsteinův princip ekvivalence, kterej je pilířem obecný teorii relativity. Princip ekvivalence je založenej na tom, že nejde rozlišit účinky gravitačního pole a setrvačnýho zrychlení: jejich účinky sou navzájem rovnocený, čili ekvivalentní. Pokud žádnýmu zrychlení nepodléháme (což se nejspolehlivějc ověříme tím, že budeme udržovat nulovou rychlost vzhledem ke všem srovnávacím bodům soustavy), evidentně nejsme ani vystavený gravitačnímu poli. Žádný zrychlení = žádný gravitační pole = žádný zakřivení časoprostoru.

Jenže, je tomu skutečně tak? V hustým clusteru galaxií se mezi sebou gravitační pole jednotlivejch galaxií vzájemně vyrušej, takže na těleso mezi nima nepůsoběj větší setrvačný síly. Pokud bychom snad o tom pochybovali, můžem hvězdy z galaxieí rozptýlit po celým objemu galaktickýho clusteru, čímž se jeho hmota rozprostře skoro homogenně. Kupodivu, tím, že zanikne deformace časoprostoru gravitační jevy, hlavně to čočkování vůbec nevymizí - máme tu tedy jasnej rozpor v principu ekvivalence. Příčinou je opět to, že můžeme studovat účinky gravitačního pole s dostatečným odstupem.

Pokud budeme i nadále lpět na matematickým formalismu teorie relativity založeným na rigorózních postulátech, celá teorie relativity se rozpadne na nejmíň čtyři situace, pro každou z nich musíme udržovat samostatnou kombinaci postulátů. Pozorovaným objektem tu může bejt cokoliv, třeba dráha fotonů, zakřivovanejch hustým vakuem v okolí gravitujících předmětů.

1. Na pozorovanej objekt i pozorovatele působí stejný gravitační pole (nejběžnější situace, pro kterou byl celej formalismus teorie relativity původně odvozenej)
2. Na pozorovatele působí gravitační pole, ale na pozorovanej objekt ne
3. Na pozorovatele gravitační pole nepůsobí, ale na pozorovanej objekt jo (správně, to je ten případ gravitačního čočkování)
4. Na pozorovatele ani na objekt nepůsobí žádný gravitační pole. Aspoň nebude co odvozovat.

Za zmínku stojí, že ačkoliv současná věda odmítá konceptuálně považovat refraktující časoprostor za hmotnou čočku, vůbec jí to nebrání využívat ho přesně takhle využívat v astronomickejch pozorováních na hranici dosahu současnejch teleskopů. Vakuum v našem okolí neni nijak zvlášť homogenní a tak příležitost si přiblížit obraz vzdálenýho objektu přes gravitační čočku nějakýho bližšího objektu neni zase tak mimořádná. Takhle byly například objevený nejstarší aktivní galaktický jádra v pozorovatelný oblasti vesmíru (Keck II)

SRNKA

HOWKING

FAVORIT

SRNKA

SRNKA

FAVORIT

SRNKA

UFO hlídkující 6. srpna 2007 na Haiti. Na rozdíl od dosavadních tichejch průzkumejch talířů tydle stíhačky vypadaj docela militaristicky.

Věrohodnost videa je bohužel problematická, protože se na něm opakujou nejen modely UFO, ale i palem (viz vrcholky stromů)...

SRNKA

S existencí prachovejch galaxií jsou spojený další záhady: např. otázka, pokud tyhle útvary vznikly zachycením prachu kvasarem, proč nemaj klasickej placatej tvar, odpovídající akrečnímu disku černý díry? Pro vlnovou teorii éteru je vysvětlení vzniku prachovejch galaxií snadný. Podle týhle teorie je naše generace vesmíru tvořená jádrem černý díry, který postupně kolabuje a tím se sráží jako kondenzující pára. Ke kondenzaci vakua dochází ve sféricky se rozpínajících oblastech- rázovejch vlnách, který se postupně protínaj jako kondenzační centra při krystalizaci přesycenýho roztoku. V místech, kde se zóny protnou, dojde k dočasnýmu prudkýmu zvýšení tlaku a vzniknou zde metastabilní kapky přesycený hmoty - kvasary. Proto je hmota rozmístěná ve vesmíru značně nerovnoměrně, Hubblovo "hluboké pole" je černý jako bota s řídce rozsetými galaxiemi a zbytky srážkovejch zón můžeme ve vesmíru pozorovat jako houbovitou strukturu tmavý hmoty.

Podle vlnový teorie éteru jsou černý díry tvořený neutrinovejma hvězdama, pro jejichž velikost platií podobný omezení, jako pro normální hvězdy, jen příslušně vyšší. Černý díry těžší  než asi 2 miliony Sluncí maj tendenci se rychle vypařovat a ztrácet svou hmotu anihilačníma procesama, kvasar tedy intenzívně září. Jakmile se záření od černý díry dostatečně vzdálí, intenzita gravitačního pole poklesne natolik, že část záření opět zkondenzuje na oblak částic normální hmoty. Jak kvasar svou hmotu ztrácí, tlak záření postupně přestává stačit udržovat prachovou hmotu v uctivý vzdálenosti, částice začnou padat do černý díry a vytvořej normální galaxii se středovou černou dírou, většinou již vyhaslou. To co tedy pozorujeme v podobě prachovejch galaxií je mladý stádium normálních galaxií, kdy tlak záření kvasaru uvnitř ještě stačí vzdorovat gravitačnímu kolapsu, proto jsou ty galaxie víceméně kulatý.

Vznik rotace a placatýho tvaru galaxií  souvisí se změnou geometrie vyzařování černý díry, když postupně ubejvá. Zatímco kvasar s velkým přebytkem hmoty svítí rovnoměrně po celým povrchu jako normální hvězda, gravitačně smrštěná černá díra vyzařuje jen na pólech v podobě tzv. jetů. Jety jsou extrémní případ tzv. gravitačního zjasnění, který jde pozorovat u velkejch rotujících hvězd. V důsledku toho oblak prachový galaxie kolabuje nerovnoměrně: protože tlak záření na rovníku nestačí odpuzovat částice prachu, galaktický jádro začne nejdřív kondenzovat v rovníkový rovině černý díry a začne se zplošťovat Strhávání rotace vakua v nejbližíším okolí černý díry (tzv. frame dragging) se pak postupně přenáší na celou galaxii.

SRNKA

Vývoj ledový pokrývky na severním pólu v letech 2005-2006 podle snímků NASA. Někdy devět měsíců uteče ještě rychlejc...

SRNKA

ALVAREZ

SRNKA

Tzv. plazmová koule slouží jako dynamickej dekorativní předmět (ta na fotce vlevo reaguje na zvuk a v ElectroWordu stojí 560,- Kč) Tvoři ji skleněná baňka, do který zasahuje elektroda nabitá na vysokofrekvenční střídavý napětí 15-20 kV. Sklo je málo elektricky vodivý a proto pro střídavý napětí představuje desku kondenzátoru, přes kterej se elektromagnetický vlny vyzařujou do okolí. Procházející proud je zvýrazněnej mihotavejma provazcema zředěný plasmy, protože ionizovanej plyn je vodivější než okolí, takže se náboj nešíří stabilně. Návod na výrobu jednoduchý plazmový koule ze starý žárovky. Kvůli elektromagnetickým vlnám, které žárovka vyzařuje, ruší rádiový vln - místo hudby vychází z reproduktoru šumění. U vaší plasmový koule si proto vyzkoušejte, zda vám neruší signál mobilu. Jelikož se na povrchu koule hromadí elektrickej náboj, pozor taky na polovodičový zařízení, např. na počítačovou myš, který se statickou elektřinou lehce prorazí.

Výboj ve skutečnosti prochází sklem žárovky, protože sklo (aspoň to obyčejný, používaný pro žárovky) je vůči vysokýmu napětí poměrně vodivý, jak je dobře vidět z druhýho obrázku. Elektromagnetický pole se vyzařuje do okolí a může rozsvítit další nízkotlaký výbojky, třeba úspornou zářivku.  Pokud si budete s koulí hrát, nezapomeňte ji podráždit magnetem. Všimněte si taky, že sklo v místě dopadu koróny modravě září. Jde o luminiscenci skla, jehož atomy jsou excitovány dopadem elektronů. V žárovce je sníženej tlak, aby po zahřátí za provozu neprdla. Při nízkým tlaky je střední dráha iontů vyšší a ty díky tomu mohou získat jen vyšší rychlost, proto plyn víc svítí. Lehký jednoatomový plyny (helium) jsou tak řídký, že s jejich pomocí plasmovou kouli vyrobíme i za atmosférickýho tlaku, protože ale samotný helium málo svítí ve viditelný oblasti, jsou plasmový koule plněný směsí helia a neonu, kterej svítí pěkně červeně.

SRNKA

Původ největšího, tzv. G-prstence Saturnu je nejistej. Má průměr asi 167495 ± 1.3 km od středu planety a je tvořenej malejma částicema (1 to 10 μm v průměru). Ale silnej úbytek toku energetickej elektronů naznačuje, že může obsahovat i docela velký (1  - 100 cm) objekty tvořenýma ledem o celkovým objemu odpovídajícímu měsíčku 100 metrů v průměru. Vzájemný srážky těchle šutrů pak vytvářeji onu prachovou tříšť, která je v gravitační rezonanci se Saturnovým měsícem Mimas s poměrem oběžnejch dob 7:6 (necelej pozemskej den).

Mimas byl podle starořeckejch bájí jeden z Gigantů, který bojoval proti Diovi. Zeus ho za jeho zpupnost za trest zasáhl bleskem. Roku 1789 ho astronom William Herschel objevil společně s měsícem Enceladus. Prapodivnou vizáž dodává Mimasovi impaktní kráter pomenovanej Herschel podle objevitele. Ten totiž zaujímá celou třetinu povrchu měsíce (ten kráter, ne astronom....). Díky tomu vypadá Mimas jako borůvka, včetně centrálního vrcholku, šťopky od borůvky. Herschel je 10 km hluboký a stopka borůvky, prostřední vrcholek má výšku celých 6 km, což je na průměr Mimase (400 km) skutečně hodně. Protože celej Mimas zřejmě tvoří jedna velká ledová kroupa, existence tak velkýho útvaru potvrzuje, že při teplotě -200 C°, jaká tam panuje, dosahuje vodní led tvrdosti a pevnosti hornin.

SRNKA

Podle vlnový teorie éteru je naše generace vesmíru tvořená vnitřkem hustý černý díry s houbovitou strukturou pěny, podobný dynanickým fluktuacim při začátku kondenzace superkritický páry. Ačkoliv se většina strunařů a teoretiků smyčkový teorie gravitace (LQG, "Loop Quantum Gravity theory") maji rádi jako kočičky a pejsci, jejich teorie si sou v konceptuální rovině velice podobný. Zvlášť tzv. strunová teorie pole popisuje vakuum podobně jako smyčková teorie jako jakousi dynamickou spinovou síť1D a 2D fluktuací strun a (mem)brán. Ze vzájemnejch bezelstnejch sporů obou skupin teoretiků je ovšem názorně vidět, že ani jedna ze stran sporu netuší, co z fyzikálního hlediska vlastně přesně popisuje. Za zmínku stojí, že dosud nejlepší současná teorie vakua, Heimova teorie je založená na modelu protosimplexu, jakési prostorové sítě simplexů, čili polyedrických struktur, tvořených tzv. metrony, elementy délky časoprostoru. Pokud tři nejvýznamnější fyzikální teorie dneška nezávisle na sobě konvergujou k témuž geometrickýmu modelu, jistě to není úplná náhoda.

Záření ze vzdálených kosmických explozí může poskytovat experimentální/observační test smyčkový teorie gravitace, protože podle LQG každej foton zaujímá pevně definovanou oblast spinový sítě vakua. Z diskrétní struktury spinový sítě vyplývá, že vysokoenergetický gamma záření by mělo prostorem cestovat poněkud rychlejc, než dlouhovlnný, podobně jako vlny na vodní hladině. Jde tedy o případ narušení Lorentzovy symetrie v oblasti krátkovlnnýho záření, čili podobnýho, jaký předpovídá pro toto záření teorie Alana Kosteleckého. Měl by se projevit při výbuchu vzdálený supernovy tím, že puls gamma záření zachytíme o něco dříve, než její záblesk ve viditelným světle. GLAST  satelit vypuštěnej v roce 2005 pro sledování záblesků gamma záblesků velmi vzdálenejch supernov by měl mít dostatečnou citlivost pro prokázání tohoto jevu.

SRNKA

Mezi 20 letošními laureáty ceny pro mladé vědce European Young Investigators Awards (EURYI), jejichž jména ve Štrasburku zveřejnila mezinárodní vědecká nadace European Science Foundation (ESF), je také poprvé v historii této ceny zástupce z Česka. Stal se jím 34. letý výzkumník Martin Schnabl, který nyní působí v USA na Princetonské univerzitě. Martin publikoval v roce 2005 analytický řešení Wittenovy teorie strunovýho pole ("cubic string field theory"), které bylo již předtím získané numericky. K ocenění se váže odměna milion eur (částka srovnatelná s Noibelovou cenou), kterou vědci musej použít na výzkum v instituci, kterou si zvolí. Martin Schnabl si vybral Fyzikální ústav AV.

Pro vlnovou teorii éteru je Schnablova práce zajímavá tím, že popisuje jedno z možných řešení tachyonového vakua, složenýho z uzavřených strun (smyček, čili dualit D-typu) ("closed string tachyon vacuum"), ke kterým jsou napojený otevřený struny - tachyony. Protože struny odpovídají částicím, jde vlastně o částicovej model vakua (éteru) tvořící přechod k modelu vakua jako polívky ze strun. Konceptuálně model strunovýho pole se strunovou teorií nijak zvlášť nesouvisí, protože strunová teorie je v zásadě teorie částic, nikoliv vakua, a jakejkoliv předpoklad částic tvořících vakuum musí být do strunový teorie vnesenej ad-hoc. Byla navržená jako model, kterej je schopnej neporuchově řešit některý okrajový podmínky poruchový teorie strun a mimo střed zájmu ortodoxních strunovejch teoretiků, mj. proto, že až příliš připomíná model LQG. Ocenění Schnablovy práce nasvědčuje, že tento postoj bude v nejbližší době rychle přehodnocovanej.

SRNKA

Jednoduchej pokus se smetanou na vaření (10% tuku), barvičkama a trochou saponátu demonstruje Gauss-Marangoni instabilitu a síly povrchovýho napětí. Tzv. "slzy silnýho vína" (kapky alkoholem bohaté kapaliny, vznášející se nad meniskem hladiny vína ve vinné sklence) a rychle se pohybující šlíry v mýdlové bublině sou další příklady nestability, vznikající v důsledku změn povrchového napětí. Jaxe blána bubliny ztenčuje, ubejvá v ní mejdlo a tím roste její provrchový napětí. Do ztenčený oblasti pak natejká nová kapalina, která efekt ztenčování kompenzuje. Proto povrch kapliny intenzívně víří.

Marangoniho nestabilitu ve skutečnosti vysvětlil už vroce 1855 bratr lorda Kelvina a italskej fyzik Carlo Marangoni o ní v roce 1865 "On the expansion of a drop of liquid floating in the surface of another liquid" publikoval článek. Teprve nedávno na ni byl publikovanej i matematickej model. Kapka oleje smíchaná s trochou saponátu na hladině vody nepravidelně pulsuje (až 25 minut) a víří, jaxe surfaktant postupně odpařuje nebo difunduje do vody. Za zmínku stojí, že jev slouží v konečný fázi čistění křemíkovejch oplatek - waferů a povrchu skla v mikrobiologii: vlhkej povrch se ofukuje vzduchem syceným párama methylalkoholu z plochý trysky. Ten způsobí sbalování kapek upělejch na povrchu spolu se zachycenejma nečistotama, který jsou tak beze zbytku odfouknutý z povrchu.

SRNKA

Hrůzostrašně působící Teslův generátor je nejpoužívanějším zdrojem vysokýho napětí, kterej se dá relativně snadno zhotovit i v domácích podmínkách, pokud si samozřejmě rovnou nekoupíte jeho miniaturizovaný polovodičový provedení (vpravo v životní velikosti). Konstrukčně je to transformátor s jiskřištěm, napojeným na indukčně vázanej rezonanční obvod. Při přeskočení jiskry se primární obvod rozkmitá a tím se v sekundárním vinutí indukuje vysokofrekvenční napětí několika stovek kilovoltů. by LUCIFER: Hrátky s Teslovým transformátorem v zajímavý přenosný verzi (video vlevo přehrajete najetím myší).

Sršící výboje z Teslova generátoru kupodivu nejsou tak nebezpečný, jak na první pohled vypadaj, protože vysokofrekvenční výboj má tendenci procházet povrchem těla v důsledku tzv. skinnefektu: střídavý proud má tendenci procházet vodičem jako , tedy v povrchové vrstvách. Proto má výboj z Teslova generátoru charakter spíše plazmovýho výboje, než skutečný jiskry a spíš pálí, než dává rány - samozřejmě do okamžiku, než se v obvodu vyskytne nějaká kapacita, která nashromáždí elektrický náboj.

SRNKA

Nová statistická studie znovupotvrzuje roli člověka na globálním oteplování a vylučuje vliv sluneční aktivity

SRNKA

Pokud se na tenkou (30 - 200 nm) polystyrénovou fólii plavající na povrchu vody kápne kapka vody, vytvoří se jemný paprsčitý záhyby, z jejich počtu a průmětu kapky jde pomocí matematickýho modelu přesně určit tloušťka filmu. Film se připraví odpařením roztoku polystyrénu v benzenu, kápnutýho na hladině vody. Pokus si můžete vyzkoušet sami, když na vodní hladinu kápnete kapku vteřinovýho lepidla, který okamžitě zpolymeruje v tenkým filmu.

SRNKA

Při odpařování vody ze suspenze skleněnejch kuliček (Ø 50-100 µm) ve zředěným glycerínu na Petriho misce se tvořej dokonalý bludiště, který výborně odpovídaj počítačovejm simulacím tohodle procesu, řízenýho rovnováhou povrchovýho napětím a tření kuliček o podložku.

SRNKA

Ovšem obecná teorie realativity je fenomenologicky úplně jiná teorie. V obecný teorii relativity jde o deformaci časoprostoru jako takovýho, čili spolu s rychlosti světla se zde mění jak fázová, tak grupoví rychlost světla, tak i jeho absolutní hodnota. Když černá díra donutí světlo obíhat dokolečka, rozhodně to není proto, že mění jen nějakou složku rychlosti a absolutní velikost nechá bejt. Ostatně v černejch dírách a hustejch hvězdách se světlo pohybuje rychlostí několika milimetrů až metrů za rok, to hustý vakuum kolem tvoří jen jakejsi více či méně plynulej přechod do stavu hmoty uvnitř černý díry, protože příroda nemá ráda skoky. A takto je taky nutný zakřivení časoprostoru chápat: jako přechod hustoty vakua od menší hodnoty k větší. Zakřivení časoprostoru je zkrátka gradient hustoty vakua - nic víc, nic míň.

Ještě jednou zopakuju: při deformaci časoprostoru se z pohledu vnějšího pozorovatele mění všechny charakteristiky světla současně: dráhová i grupová rychlost. Za druhý: spojná čočka ohejbá dráhu světla právě proto, že zpomaluje jeho "hodnotu absolutní rychlosti". Za třetí, zakřivenej časoprostor kolem černý díry je tvořenej gradientem hustoty vakua, vyrovnávajícím nesmírnej skok mezi hustotou vakua uvnitř černý díry, kde se světlo pohybuje krokem a sousedním vakuem.

SRNKA

SRNKA

SRNKA

Robot firmy Toyota hrajicí na trumpetu měří 120 cm a váží 35 kg. Video

SRNKA

SRNKA

Práci s povrchovým napětím vody maji výborně vychytanou vodoměrky, komáři a moskyti. Komáři musí umět chodit po vodní hladině, protože na ni kladou vajíčka. Ty naopak přilepujou pod hladinu. Přitom opět využívaj povrchovejch jevů, spojenejch se silným zakřivením. Na vodní hladině může plavat např. jehla, nebo kancelářská sponka, čím tenčí drát, tím je stabilnější. Komáři a vodoměrky maj nožičky pokrytý lištama mikronový šířky, kterýma se zapichujou do hladiny, která je pak silně odpuzuje, díky tomu unesou až patnáctinásobek svý váhy a můžou po vodní hladině dokonce skákat. Působějí tu podobný tzv.  superhydrofobní jevy, jako na povrchu lotosovýho listu.

Superhydrofobní povrchy fungujou na bázi drobných jehliček, který se zapichujou do povrchu vodních kapek. Energie, která se šíří po povrchu má tendenci se šířit rovnoměrně přímočaře. Silná negativní křivost povrchu způsobuje, že je superhydrofobní povrch vodními kapkami odpuzován ještě silněji, než by odpovídalo mezifázovýmu napětí. Z tohoto důvodu se taky vodní kapky rozprášený na prašným a/nebo vláknitým povrchu chovaj jako kdyby byl nesmáčivej, ačkoliv je ve skutečnosti velmi málo hydrofobní, nebo dokonce hydrofilní. Větší částice sou kapkami z povrchu sbíraný - na tom je založenej samočistící povrch lotosovýho listu. Efekt jde využít v řadě případů technický praxe, např. vysokonapěťová keramika používaná pro izolátory vedení vysokýho napětí musí bejt udržovaná v čistotě a suchu a superhydrofobní povrch ji činí samočistící.

SRNKA

Za určitejch podmínek jde pozorovat, jak se pramínek stékající kapaliny odráží od saponátovýho filmu, nebo se dokonce na okamžik (asi 300 msec) vymrští proti směru gravitace. Tomuhle jevu se říká Kaye efekt podle britskýho inženýra, kterej ho poprvé v roce 1963 popsal a jeho průběh byl objasněnej teprve nedávno pomocí rychloběžnejch kamer (původní videa quidění zde, na webu Nature a Gallery of fluid mechanic).

Nedávno byl zdokumentovanej a vyfocenej dokonce několikanásobnej odraz olejovýho pramínku od hladiny. Díky malýmu průměru pramínku se tu uplatňuje povrchový napětí: slepení pramínku se zbytkem kapaliny vyžaduje přechodný vytvoření krčku se silně negativním zakřivením, což je termodynamicky nevýhodný, proto pramínek může vzdorovat povrchovýmu napětí poměrně dlouho. Na podobným principu funguje odpudivá jaderná síla působící mezi elementárníma částicema na nepatrnejch vzdálenostech, nebo na povrchu černejch děr nebo gravitace na vzdálenostech 40 MPc.

EGON

SRNKA

Nebraňte dětem ke mně přicházet, nebraňte jim, neboť takových je Boží království.
Klára Ulamová, dcera spoluautora vodíkový pumy v simulačním středisku Los Alamos labs, L.P. 1953

SRNKA

Baktérie Serratia marcescens je u robotiků poměrně oblíbená, protože je relativně neškodná, hezky zbarvená, rychle a ráda plave a dá se přitom různejma způsoboma ovládat (elektrickým polem, světlem). Takže je předmětem pokusů různejch sadistů, který ji přilepujou na kousky umělý hmoty a zkoušej, jak s touhle zátěží poplave. Umělý baktérie se zatim (naštěstí) svejm přírodním vzorům nevyrovnaj ani omylem.

SRNKA

Robota, který napodobuje chování vodoměrky, sestrojili technici z Carnegie Mellon University. Jako zmíněný hmyz se dokáže pohybovat po vodě, přičemž nad hladinou jej drží jen její povrchové napětí. Dvanáct 5 cm dlouhých teflonových nožiček unese nad hladinou 10,3 gramu. Robot, který svým vzhledem trochu připomíná zmíněný hmyz, používá k pohybu speciální hnací nožky ve tvaru T. Na vodě dosahuje rychlosti 3 cm/s, což je asi 50 x méně než vodoměrky. Jeho manévrovací schopnosti jsou však lepší (video).

Na pevné zemi zůstal tým prof. Florentina Wörgottera z Göttingenské univerzity. Jejich RunBot dokáže spolehlivě kráčet o něco pomaleji než člověk (1, 2). Nenapodobuje pouze lidskou chůzi, hlavně však způsob jejího řízení, čímž výrazně převyšuje dosavadní konstrukce. Pouze při změně podmínek chůze (jiný povrch terénu, svah) se zapojí vyšší úrovně řízení, které mají i schopnost se učit. Jinak vše řeší na základě údajů z polohových snímačů elektronické zpětné vazby.

SRNKA

Tepelně řízenej tranzistor není nic složitýho: je to kousek supravodiče, ohřívanýho průchodem proudu. Supravodič se chladí: tranzistor vodí. Supravodič se ohřeje: tranzistor nevodí. Jak prosté...

Tranzistor má výzkum především pro další studium supravodičů, protože se musí chladit kapalným héliem. V závislosti na konfiguraci skrz něj proleze jen několik elektronů současně a může tak řídit jejich pohyb na atomární úrovni.

SRNKA

Nejstarší elektrickej zvonek, kterej ke všemu ještě stále zvoní udržujou ve vestibulu Calendronský laboratoře v Oxfordu. Tvoří ho dvojice čtvrt metru vysokejch Voltovejch sloupů (vysokonapěťová suchá bateria) izolovanejch sírou a zapojenejch do série a párek zvonků, mezi kterejma kmitá s frekvencí asi 2 Hz malá kovová kulička o průměru 4 mm. Ta se bateriema střídavě nabíjí a dotykem se sousedním zvonkem zase vybíjí, čímž se celej cyklus neustále opakuje s minimální spotřebou proudu. Unikát je v prosklený uzavřený vitríně, takže cinká jen slabě, ale od data svýho vzniku (rok 1840 podle údaje na štítku) už vykonal řádově 10 miliard cinknutí.

SRNKA

Vykuchanej výkonovej tyristor, v centru je zřetelně vidět řídící elektroda (gate). Schéma tyristoru jde odvodit ze dvou tranzistorů, který se navzájem lavinovitě otvíraj. Z principu funkce vyplývý, že jakmile se tyristor otevře, musí napětí poklesnout pod jistou prahovou hodnotu, aby se triak uzavřel, používá se proto hlavně k regulaci střídavýho proudu. Protože prvek je samozesilovací, stačí vložit krátkodobě napětí na gate elektrodu k otevření tyristoru. V praxi se používá speciálně vygenerovanej napěťovej impuls z kondenzátoru, protože je nutný tyristor otevřít co nejrychleji po celý ploše PN přechodu.

Rychlost lavinovitýho šíření oblasti tyristoru omezuje jeho použití pro spínání vysokejch napětí, protože velkej PN přechod má závěrným směru značnou kapacitu. Pro tyhle účely se používají spíš kanálový tranzistory (MOSFETY). Tyristor taky neumí spínat střídavý proudy, proto se ve mnoha aplikacích nahražuje o něco složitějším triakem a používá se hlavně tam, kde by bylo nutný proud stejně usměrnit, např. pro pohon stejnosměrnejch trakčních motorů. Známý sténavý bzučení tramvajovejch regulátorů při rozjíždění má na svědomí právě tyristorová pulsní regulace.

SRNKA

Pokusy s velkým generátorem vírovejch kroužků. Demonstrace čoudovejch kroužků včetně zhášení svíčky na dálku v několika formátech (WMP, Real Video, Quicktime) .Tzv. nestabilita Widnallové (viz obr. vpravo dole) vede ke tvorbě symetrických vln a složených vírů a interakcí na vírových kroužcích. Projevuje se tehdy, když obvod vírového kroužku rotuje příliš rychle, takže se i v něm samotném začnou tvořit víry. Nestabilitu lze považovat za příklad vzniku novejch dimenzí v mechanický soustavě. Ačkoliv se pro přípravu vírových kroužků vyrábějí různý sofistikovaný hračky (stačí hledat na webu heslo "airzooka", nabízí např. stritex.cz), s trochou cviku dosáhnete slušnýho výsledku plácnutím do PET láhve, naplněný kouřem z cigarety..

Vírovými kroužky se zabejval už lord Kelvin, který je pokládal za způsob, jakým éter tvoří atomy. V jeho době to byla velmi rozšířená představa. Podobnost elektromagnetickýho pole částic s vírovými kroužky v kapalině není náhodná. Např. rovnice pro proudění i Maxwellovy rovnice lze transformovat do shodného tvaru. Díky elementární částice interagujou dosti podobně, jako víry v kaplinách - jak demonstruje tohle zajímavé video. Video (12 MB WMV) zachycuje několik typických situací, které mají blízký vztah k chování elementárních částic ve vakuu (anihilace, pružná a nepružná srážka částic, vznik interakcí uvnitř víru-částice, apod.)

SRNKA

Nejjednodušší motor je jednopólovej. V historicky prvním elektromotoru Michalea Faradye z roku 1821 kroužil ocelový drát ve rtuti kolem středovýho magnetu. Anglicky fyzik Barlow vyrobil o rok později první komutátorový motor - magnet přitahoval ozubené kolečko v okamžiku, kdy byl jeho zub současně ponořený do rtuti. Na obrázku vedle je praktický provedení motoru o několik let později. Na obrázku vpravo je komutátorovej motor, funguje díky tomu, že drát nesoucí cívečku je oškrabanej jen z jedný poloviny, takže magnet působí na cívku jen v určitý poloze. Může se točit oběma směry.

Ale první elektromotor používající skutečnej elektromagnet zkontruoval až Ritchie v roce 1833 (obrázek vpravo dole). Jeho obměny se v podobě návodů pro kutily objevujou na webu dodnes. Pokud jsou pro vás tyhle konstrukce furt  moc pracný a složitý, vyzkoušejte jednoduchej homopolární motor z alkalický baterie, ocelovýho šroubu, kusu drátu a samariovýho nebo NiB magnetu. Bez ohledu na jednoduchou konstrukci umožňuje dosáhnout vysokejch otáček - až 6000/minutu. Názor baterie na experiment není znám, při pokusu přes ni tečou desítky ampér.

SRNKA

Fotka železnýho drátu, přetavenýho proudovým pulsem z vysokonapěťovýho kondenzátoru.

SRNKA

Radioaktivní záření jde snadno pozorovat i pouhým okem pomocí vhodnýho scintilátoru ("scintilla" nebo "spintharis" znamená řecky "jiskra"). Spinthariscop  je jednoduchý zařízení tvořený malou lupou, zaostřenou na vrstvu fluoreskujícího materiálu (obvykle sulfid zinečnatej ZnS), nad kterým je připevněnej na jehle kousek radioaktivního preparátu. V úplný tmě jde pozorovat jiskření, vyvolaný rozpadama jednotlivejch atomů.

SRNKA

Namočit ruku do kapalnýho dusíku neni nebezpečný, pokud ji tam nepodržíte dýl jak několik vteřin. Přičinou je Leidenfrostův efekt: povrch teplýho předmětu se obalí tenkou vrstvou páry, takže na něj kapalnej dusík nemůže. Takhle to funguje jen do tý doby, než rozdíl teplot příliš poklesne - pak se ihned objeví štiplavý omrzliny. Z podobnýho důvodu kapalnej dusík hned neproteče ani porézní tkaninou, např. čepicí, i když má šedesátkrát nižší viskozitu, než voda při 20 ºC. O panu Leidenfrostovi a jeho objevech se můžete dočíst několik zajímavejch detailů zde. Vpravo je video krystalizace kapalnýho dusíku po ochlazení vroucím héliem, fázový přechody kapalnýho helia a několik dalších videí z výzkumu university v Grenoble

SRNKA

Polonium je těžkej radioaktivní prvek, objevený v roce 1998 manželi Curieovými a pojmenovaný na počest vlasti M. Sklodowské. Polonium krystaluje neobvyklým způsobem. Čeští vědci (Dominik Legut (mailto:legut@ipm.cz?u=&c=1250, +420-530229-461) na základě kvantově mechanických výpočtů vysvětlili, proč právě polonium jako jediný prvek tvoří obyčejnou kubickou krystalovou mřížku. To znamená, že jeho krystal je složen jakoby z krychliček, které mají v každém vrcholu jeden atom polonia. Jde u prvků o velmi neobvyklou strukturu, častější jsou těsnější uspořádání, např. diamantová struktura, nebo tělesně centrovaná mřížka. Důvod je ten, že atomy polonia jsou velmi velký a navíc jich existuje 36 izotopů, což je nejvíc ze známých prvků. Elektrony musej kolem velkejch atomů obíhat ve velký vzdálenosti a to jim dodává výrazně relativistickou hmotnost. Vzájemně odlišný vlastnosti jednotlivejch elektronovejch orbitalů pak bráněj atomům vytvářet kompaktní struktury, podobně jako je tomu v případě kovovejch skel.
Krystaly polonia maj díky tomu řadu zvláštních vlastností, např. vykazujou největší elastickou anizotropii ze všech známejch látek. To znamená, že kostičku polonia je 10x snadnější stlačit v jednom směru, než ve druhým, právě proto, že volná kubická mřížka umožňuje různý stlačení atomů v jednotlivých směrech.

Protože se polonium rychle rozpadá a je tvořený mnoha izotopy, má jen omezený technický využití. Na obrázku dole je antistatickej smetáček, kterej obsahoval v zlatým filmu tenkou vrstvu polonia - radioaktivní záření dělá vzduch vodivej a tím pádem znemožňuje vznik náboje při tření.

V praxi je velmi těžký se setkat s kovovým poloniem, už proto, že nejaktivnější izotop Polonium-210 má poločas rozpadu 138 dní. Krychlička jednoho gramu polonia by dosáhla povrchový teploty přes 500 ºC. Asi 100 gramů polonia ročně je na světě vyráběný ozařováním bismutu neutrony v atomovejch reaktorech. Atomy polonia srší částice alfa, což jsou heliový jádra a dokáže rychle rozstřílet genetickej aparát sousedících buněk za vzniku rakoviny. Maximální bezpečná dávka je 7 pikogramů polonia, pro smrtelnou otravu stačí asi mikrogram. Ruskej agent Alexander Litviněnko byl v roce 2006 otráven dávkou skoro tisícinásobnou, a ještě po měsících bylo možný vystopovat, kam chodil na záchod.

Na následky otravy poloniem zřejmě zemřela v roce 1958 i dcera jeho objevitelky Irène Joliot-Curie, který  v laboratoři bouchla ampule s poloniem několik let předtím. Irène zemřela na chronickou leukémii. Na obrázku je Irène ve svý laborce s Jamesem Chadwickem, objevitelem neutronu. Na obrázku vpravo je zapalovací svíčka s příměsí polonia, který se vyráběly po válce v období jadernýho euforie - věřilo se o nich, že radioaktivita polonia zlepšuje zapalování..

SRNKA

Popelka by asi čuměla na samovolnou separaci obarvenejch pískovejch zrníček, který byly před smícháním samostatně elektrricky nabitý doutnavým elektrickým výbojem. Zníčka si svůj náboj pamatujou a vzájmeně se odstrkujou, některý při přesejpání samovolně vyskakujou až do dvoumetrový vejšky.

SRNKA

SRNKA

Novej princip superčoček dokáže fokusovat světlo na plochu o hodně menčí, než je vlnová délka světla. Světlo přitom prochází kanálkama jemný mřížky s rozteční 30 - 50 nm.

SRNKA

Impakty kuliček v písku se studujou mj. pro zjištění detailních informací o původu a průběhu vzniku kráterů na povrchu mnoha těles sluneční soustavy. Podle současnejch teorií Měsíc vznikl srážkou čerstvě se formující Země s tělesem o velikosti Marsu (m=5.98*1026g) pod úhlem asi 30° as před 4,2 miliardama let.Teorie vysvětluje neobvykle velkej (>  5°) sklon Měsíce vůči jeho orbitální dráze. Podobná srážky údajně formovaly před 2.76 -3.92 mld let i povrch Marsu.

SRNKA

Studie dopadání malejch ocelovejch kuliček do bedny písku ve vakuu prozrazuje, jak složtě závisí výška vzniklýho cákance na tlaku vzduchu.

SRNKA

Teslův sloup je vysokofrekvenční transformátor s extrémním poměrem závitů. Primární vinutí je vybíjený přes kondenzátor jiskrou, čímž se ve vysokonapěťový části indukuje výboj o napětí několika stovek kV. Ačkoliv vypadá strašidelně, díky vysoký frekvenci způsobuje spíš popáleniny, než skutečný úrazy elektrickým proudem, protože se kvůli skinefektu šíří jen po povrchu těla.

SRNKA

Opravdu velký kroupy vznikají opakováním procesu pádu ledové částice, namrzání okolních kapek a opětného vzestupu kroupy. Důležitou roli hraje nedostatek krystalizačních jader - místo mnoha menších krup jich pak vzniká míň, zato větších. Velký kroupy můžou mít hodně přes 7 cm v průměru ale nejvěčí dosud zaznamenaná kroupa z roku 2003 měla přes 18 palců (čili skoro půl metru).

Bouřka 14.6. ve slovenském Senci

SRNKA

„AstroBlaster ilustruje zákony zachování hybnosti a zachování energie v průběhu vzniku supernovy (stará hvězda, která vyplýtvala veškeré své jaderné palivo a při mohutné explozi se během zlomku  sekundy naprosto rozpadne). Z epicentra výbuchu směřuje tlaková vlna skrz rozpadlý materiál a jak se dostává do řidších vrstev, stále zvyšuje svoji rychlost. Jakmile vlna zasáhne nejvzdálenější vrstvu materiálu, uvede ji do relativistické rychlosti a vytvoří kosmické záření, které se dále šíří celou galaxií. Gravitační kolaps zmírající hvězdy je ilustrován pádem AstroBlasteru na podložku. Tlaková vlna, zrychlující se od středu supernovy, je dokreslena akcelerací nejmenší vrcholové kuličky AstroBlasteru, která je v důsledku dopadu soustavy  vymrštěna do prostoru (představuje kosmické záření).“

Sterling A. Colgate, astrofyzik

SRNKA

MS Space Simulator pro DOS

SRNKA

Čím je hvězda těžší, tím rychlejc musí rotovat, aby dokázala vzdorovat gravitaci. Na obvodu je plasma velkejch hvězd řidší a tudíž i tmavší, protože nemusí vzdorovat takovýmu tlaku, jako na pólech. Jety pulasarů a černejch děr mají stejnej původ. můžeme je považovat za extrémní případ tzv. gravitačního zjasnění oblasti kolem pólů rotace hvězdy. Termodynamická teplota záření jetů patří k nejvyšším hodnotám ve vesmíru: odpovídá miliardám stupňů a chrlí směs částic a antičástic, který se díky tlaku záření pohybujou vysoce relativistickou rychlostí a svítí díky tomu synchrotronovým zářením. V intenzívních jetech byly údajně pozorovaný i laserový jevy v rentgenový oblasti.

V některejch případech (např. v jetu galaxiem M87) byl dokonce pozorovanej i přesun svítících oblastí v čase výrazně nadsvětelnou rychlostí. V tomhle případě jde ovšem o optickej iluzi, kterej jde vysvětlit hned několika způsobama, např. šikmým průchodem jetu přes oblak tmavý hmoty, nebo prostě gradientem energie podél jetu, kterej způsobuje jeho postupný rozsvěcování v navzájem sousedících oblastech (viz animace vpravo). Oblasti navzájem energii nevyměňujou, teorie relativity tudíž porušená neni.

SRNKA

Každej asi v životě slyšel Bachův koncert pro "dobře temperovanej klavír", ale co to vlastně znamená? Obyčejně se říká, že zákonitosti  matematiky vystihuje krása hudby, protože uchu přirozeně lahodí tóny v akordech, který maj vůči sobě poměry frekvence vyjádřený jako zlomky celejch čísel. Konkrétně třeba matematicky přesný Pythagorovo ladění (temperace), kde oktávy vůči sobě tvořej 2^8 = 256 násobky základní frekvence. Jenže to je pouze mýtus, protože hudebně čistý ladění je ve skutečnosti otázka horko-těžko zbastlenýho kompromisu.

Celočíselný poměry neplatí pro ostatní intervaly, např. pro kvinty, kterých je dvanáct na sedm oktáv (v poměru 1,49830708...) platí 3/2^ x 256 = 384 Hz, pokud je odvozená od C (256 Hz), nebo 383.566 Hz, pokud je odvozená od přesnýho poměru oktávy a kvinty (1,4983 x 256 =383.566 Hz). Protože půl Hertzu je už dobře slyšitelnej rozdíl (vytváří zázněje s frekvencí 1 sekunda), je nutné stupnici upravit tak, aby splňovala poměry tónů v jednotlivejch intervalech co nejpřesněji v co největším rozsahu hudební stupnice. Je celá řada způsobů, jak toho lze dosáhnout (srovnej Pythagorejské,  Čisté, Rovnoměrně temperované, Werckmeisterovo,  Středotónové,  Kirnbergerovo), většinu rozdílů v temperaci ale postřehnou lidi jen s dokonalým hudebním sluchem, navíc některejm lidem víc subjektivně vyhovuje jedno ladění, jinejm druhý. Jestli máte hudební sluch, mohli byste rozeznat rozdíl mezi dvěma ukázkama, první v Pythagorově ladění, druhá v čistě temperovaným. Ukázku přehrajete kliknutím, nebo najetím myší na ikonu.

SRNKA

Opice a banán a řada dalších zajímavejch Flash animací na webu David M. Harrisona z University of Toronto.
Na jeho stránce můžete nalézt i zdůvodnění, proč je vesmír možný považovat za vnitřek černý díry.

SRNKA

Nejvýkonnější zdroj studenejch neutronů v Los Alamos vyrábí neutrony chlazený na teplotu 0.001 ºC. Neutrony se při ní pohybujou rychlostí asi 7.5 m/s, což jim umožňuje v gravitačním poli vyskočit výšky max. 3 metry. Neutrony vyráběný srážkama protonů do wolframovýho terčíku jsou postupně zpomalovaný vrstvama polyetylénu, kapalnýho vodíku a nakonec chlazený héliem v magnetický pasti. Neutrony jsou zajímavý částice, protože teoreticky umožňujou za velmi mírnejch podmínek připravit neobyčejně hustou hmotu - neutronovou kapalinu. Kdyby se jí podařilo vyrobit víc, stykem s normální hmotou by ji přetvářela na černý díry. Tomuhle použití ovšem brání malá stabilita volnejch neutronů, který se po patnácti minutách rozkládaj na elektrony a antineutrina.

Volný pomalý neutrony jsou velmi agresívní, s většinou atomovejch jader se slepujou na nestabilní radioaktivní produkty. Horký neutrony se ale od atomů odrážej a jde je tudíž vést na malý vzdálenosti "trubkama" z vrstevnatým pláštěm jako plyn. Lamely z vrstev materiálů s různou atomovou vahou zlepšujou odrazivost neutronů, který se při pohybu chovaj jako deBroglieho vlny a vrstevnatým materiálem se lámou jako světlo. Na podobným prinicipu funguje i tzv. neutronová optika. Pláštěm z vinutý uranový nebo thoriový fólie je taky upatřená většina vodíkovejch pum - tahle "povrchová úprava" zlepšuje výtěžek exploze tím, že uvolněný neutrony odráží zpátky do reakční zóny. V nitru neutronovejch hvězd jsou neutrony stlačený podobně jako v jádru atomu, takže jsou prakticky neomezeně stálý. Jádro neutronovejch hvězd je nesmírně hustý a tvoří bosonovej kondenzát, kterej se svýma vlastnostma hodně blíží vakuu, je to takovej pidivesmír. Fluktuace hustoty neutronový kapaliny v nitru neutronovejch hvězd můžou tvořit gravitačně vázaný vibrující útvary podobný elementárním částicím a jádru atomů, ale  mnohonásobně větší a těžší.

SRNKA

FAVORIT: Moře neni nutný, ale tyhle vlny potřebujou rovinatý oblasti. Hodně se vyskytujou ve státě Iowa v USA

FAVORIT

SRNKA

I atmosféra se může vlnit jako vodní hladina, když obsahuje těžký přízemní vrstvy vzduchu. Těmhle vlnám se říká gravity waves (neplést s gravitational waves, který jsou vlnami časoprostoru)

EGON

SRNKA

Na Naudinově sajtě jsou výsledky dalšího skorosamohybu Josepha Newmana (video).
V zásadě jde o elektromotor s permanentníma magnetama a cívkou s vysokou impedancí. Udávaná účinnost je přes 250%.

SRNKA

Pentagon byl dříve často používaná geodetická pomůcka pro vytyčování pravých a přímých úhlů, protože má velké zorné pole a dává jasný obraz. Nejčastěji se používá dvojitý pentagon, sestávající ze dvou nad sebou položených pentagonálních hranolů, se kterým lze zároveň vytyčit úhel 180°a pravý úhel 90° do vzdálenosti 40 m s chybou ± 2 cm v rovinném nebo mírně svažitém přehledném terénu.

K promítání vytyčeného bodu (paty kolmice, event. mezilehlého bodu přímky) na terén se používá olovnice, zavěšená do zářezu v držadle. Pomocí horního zrcátka by mělo být vidět doprava, spodním doleva a prostřední část je průzor pro čučení rovně. Průhled je žlutej, protože zlepšuje viditelnost za mlhy (světlo větší vlnový délky obchází kapičky mlhy líp) (převzato z auditu CO TO JE)

SRNKA

Pro vývoj grafických karet je zajímavý, že výkon rostl  v posledních letech mnohem rychleji, než výkon normálních procesorů. Téměř každej z vás má tak díky svý grafárně doma superpočítač s výpočetní silou celý serverový farmy, aniž o tom možná tuší. Výhodou grafického procesoru (GPU) je, že je díky svý architektuře obzvlášť vhodný pro paralelní výpočty, používaný ve fyzikálních simulacích.  Není divu, že se začínají objevovat specializovaný knihovny, který umožňujou výpočetní sílu grafickejch karet zhodnotit i v jinejch aplikacích, než pro zobrazování grafiky. Vedoucí pozici na tomto poli má společnost Nvidia, která nedávno uvolnila sadu knihoven Cuda a vývojovej kit pro programování aplikací, podporujících GPU. Ale pozadu nezůstávaj ani další výrobsi SW, např. MS, kterej vyvinul sadu knihoven Accelerator pro urychlení výpočtů na platformě .NET nebo rozhraní pro GPU akcelerovaný dekódování videa, další podobný knihovny si můžete stáhnout např. zde, nebo na specializovaným webu věnovaným výpočtum na GPU.

Imports System, System.Drawing, System.Windows.Forms, Microsoft.DirectX, Microsoft.DirectX.Direct3D
Class FMain: Inherits Form
  Shared F As FMain, D As Device, E As Effect, S As Sprite, T As Texture, N% = 256
  Shared Sub Main()
    F = New FMain: F.ClientSize = New Size(N, N): F.Show()
    Dim PP As New PresentParameters: PP.Windowed = 1: PP.SwapEffect = 1: PP.PresentationInterval = PresentInterval.Immediate
    D = New Device(0, 1, F.Handle, 32, PP): S = New Sprite(D)
    E = E.FromString(D, _
    "float dx, dy; sampler2D S;" & _
    "float4 Blur(float2 T: TEXCOORD0): COLOR {" & _
    "  float4 L = tex2D(S, float2(T.x - dx, T.y));" & _
    "  float4 R = tex2D(S, float2(T.x + dx, T.y));" & _
    "  float4 B = tex2D(S, float2(T.x, T.y - dy));" & _
    "  float4 N = tex2D(S, float2(T.x, T.y + dy));" & _
    "  return ((L + R + B + N) / 4.0f);" & _
    "}" & _
    "technique Simulace {" & _
    "  pass P0 {" & _
    "    PixelShader = compile ps_2_0 Blur();" & _
    "}}", Nothing, 0, Nothing)
    E.Technique = E.GetTechnique("Simulace")
    E.SetValue(EffectHandle.FromString("dx"), 1! / N): E.SetValue(EffectHandle.FromString("dy"), 1! / N)
    T = New Texture(D, N, N, 1, 1, Format.A16B16G16R16F, 0)
    F.Render2Texture(New Texture(D, New Bitmap(N, N), 0, 1), T)
    E.Begin(0)
    While F.Created
      F.Render2Texture(T, T, 0)
      D.BeginScene
      S.Begin(0): S.Draw2D(T, Nothing, 0, New Point(0, 0), Color.White): S.End
      D.EndScene
      D.Present: Application.DoEvents
    End While
    E.End: S.Dispose: D.Dispose
  End Sub
  Sub Render2Texture(tSrc As Texture, tDst As Texture, Optional iPass% = -1)
    Dim sOld As Surface = D.GetRenderTarget(0)
    D.SetRenderTarget(0, tDst.GetSurfaceLevel(0))
    D.BeginScene(): S.Begin(0)
    If iPass >= 0 Then E.BeginPass(iPass)
    S.Draw2D(tSrc, Nothing, 0, New Point(0, 0), Color.White)
    If iPass >= 0 Then E.EndPass
    S.End: D.EndScene
    D.SetRenderTarget(0, sOld)
  End Sub
End Class

Generická ukázka VB.NET aplikace pro simulaci vedení tepla pomocí Laplaceovy rovnice znázorňuje, jak výpočet na GPU funguje. Do paměti grafické karty se zavede tzv. shader (čti "šejdr") program, kterej je v kódu vyznačenej hnědě. S jeho pomocí pak grafická karta přepočítává hodnoty barev na obrázku, který se používá jako textura. Výsledek se ale nezobrazuje na obrazovce, ale promítne se (zrenderuje) do nové textury, se kterou se pak celá operace zopakuje. Shader program tak slouží pro opakovaný přepočítání hodnot ve dvourozměrném poli na základě již existujících hodnot, což je princip většiny fyzikálních simulací s využitím tzv.metody konečných prvků - finite element method (FEM). Praktickou ukázku FEM si můžete vyzkoušet i v JavaSkript appletu třeba zde (šíření tepla), nebo zde (šíření vln ze štěrbiny).

SRNKA

Vysokej výkon GPU a paralelizace jeho instrukcí přitahuje čím dál více univerzit, věnujících se numerickým výpočtům a vede k rozvoji projektů, usnadňujících programování GPU. Ukázka simulace supernovy na GPU (4 MB MOV). Efektní simulátor srážek galaxií. Výpočet běží na částečně na GPU, proto je velmi výkonnej, i když ne moc přesnej. Moxi je grafickej program, kterej simuluje fyzikální chování vodovek při kreslení virtuálním štetcem (viz 8 MB a 40 MB video). Vlastní kód pro numerickou simulaci kapaliny běží na grafickém procesoru (GPU), takže nezatěžuje hlavní program. GPU je schopnej jej provádět 20 - 50 rychleji, než by to byl schopen počítat normální procesor. Pokud máte dobrou grafickou  kartu, můžete si stáhnout částicovej engine pro DirectX pro realtime vizualizaci částic ve vektorových polích využívající pro urychlení vykreslování grafický procesor. K dispozici je několik ukázkových datasetů.

SRNKA

Je podle éterový teorie rychlost světla konstantní? Záleží na úhlu pohledu. Obecně vzato, rychlost světla se zpomaluje v okolí těžkejch předmětů, kde je vakuum éter hustčí. Pokud si ale k ruce vememe laserový hodiny, žádnou změnu v rychlosti světla v takovým místě nenaměříme, protože v laseru se bude světlo samozřejmě šířit pomalejc taky.Namísto toho zaznamenáme prodloužení vlnový délky světla, čili tzv. gravitační rudej posun, světlo zčervená. Pokud budeme ale stát dostatečně daleko od zdroje gravitace, nezaznamenáme změnu barvy, ale zpomalení světla budem moct pozorovat pouhým okem jako tzv. gravitační čočkování, což je v zásadě jen výraznej případ relativistický aberace.

Napohled se teda zdá, že éterová teorie může velmi jednoduše rozmetat základní postuláty fyziky, zejména teorie relativity. Při bližším pohledu ale závěr není tak jednoznačnej. Energie světla se sice pohybuje kolem hmotnejch objektů pomalejc, je tomu však proto, že se pohybuje systémem fluktuací éteru po delší dráze. Výslednej postoj tedy bude záviset na perspektivě pozorovatele, jako je tomu v případě prakticky všech závěrů éterový teorie. Pokud se něco pohybuje prostorem po konstatní rychlostí, je to především energie, která nabejvá různý formy podle toho, jakým způsobem se zrovna šíří. Teorie éteru tedy především teorii relativity relativizuje.

SRNKA

Éterová teorie a elektrosilná interakce. Samotná existence elektroslabý síly ještě nevysvětluje, proč je atomový jádro stabilní. Atomový jádro je tvořený neutronama a protonama, tj. částicema, mezi kterejma působí jenom odpudívý interakce, ať už slabý jaderný nebo silný elektromagnetický. Mezi částicema teda musí existovat síla, která je aspoň na malý vzdálenosti (10-18 až 10-15 m) dokáže udržet pohromadě. Výsvětlení spočívá ve skutečností, že každá vibrace éterovou pěnu zahušťuje, ať už na ostatní působí kladnou nebo odpudivou silou. Na obrázku níž je ukázka vzájemný interakce záporný, neutrální a kladně nabitých částic. Je vidět, že vibrace éteru se částečně sčítaj i v případě, že vibrace částic nevykazujou helicitu, jsou tudíž bez náboje. Proto i protony a neutrony můžou držet u sebe, aniž na sebe působěj nábojovou interakcí.

Příkladem částice, která obsahuje kladný i odpudivý náboje ve vzájemný rovnováze je např. elektron. Ten si můžeme představit jako dvoukvarkovou částici, která je udržovaná pohromadě vzájemným působením obou nábojů.

SRNKA

Éterová teorie a elektroslabá interakce  Každej asi ví, že elektrony a protony spolu navzájem interagujou a působěj na dálku prostřednictvím elektromagnetický interakce, který se projevujou tzv. nábojem. Náboj může bejt kladnej i zápornej, podle směru přitažlivý síly. Částice se stejným nábojem (třeba elektrony) se navzájem odpuzujou, s opačným přitahujou. Odpudivá síla elektronů je dobře vidět na paprsku elektronů, kterej opouští okýnko urychovače (obrázek vlevo). Elektromagnetickou interakci přenášej virtuální částice energie, kterým se říká fotony.Mezi částicema ale působí ještě jedna síla, která se projevuje jen na nepatrný vzdálenosti (pod 10-18 m). Jde ji dokázat při vzájemnejch srážkách elektronů a protonů a na rozdíl od elektromagnetický interakce je vždycky odpudivá. Proto se i elektron a proton při vzájemný srážce nakonec vždycky navzájem odrazí. Jen částice a antičástice se mezi sebou navzájem přitahujou. Týhle interakci se říká slabá jaderná interakce a jejímu znamínku leptonovej náboj. Neni ale vůbec slabá, naopak je mnohem silnější, než elektromagnetická a v přírodě neni prakticky známej proces, kterej by ji dokázal překonat. Elektroslabá interakce je podle teorie přenášená tzv. W a Z bosony.

Podle tzv. teorie elektroslabý interakce spolu slabá jaderná a elektromagnetická interakce úzce souvisí a vlnová teorie éteru jednoduše vysvětluje proč tak je. Podle vlnový teorie éteru se vakuum chová jako velmi hustá hmota, tzv. éter tvořící vnitřek obrovský hustý hvězdy, ve který bydlíme. Protože éter je velice hustej, i jeho fluktuace hustoty jsou velice hustý a navzájem se přitahujou jako částice a samy tvořej kapalinu nebo plyn, tvořenej fluktuacema hustoty éteru. Ty se můžou zase shlukovat a tak pořád dál. Elementární částice jsou tvořený malýma chomáčema fluktuací, udržovanejch v rovnováze přižlivejma a odpudivejma silama. Protože se prostředí na malý vzdálenosti chová jako kapalina, jeho fluktuace maji vírovou povahu. Protože se ale éter skládá z ještě menších fluktuací, chová se současně jako pěna nebo houba. Pěna se zahušťuje mícháním nebo třepání a výsledek teda závisí na tom, jakým směrem se vůči sobě fluktuace éteru navzájem točej. Pokud se točej proti sobě, jejich obvodový rychlosti se sčítaj a éter se v daným místě zahušťuje a přitahuje částice xobě. Pokud se točej proti sobě, jejich účinek se částečně vyruší a éterová pěna v daným místě řídne a částice se od sebe naopak odpuzujou. Protože ale každej vír má jen nenulovej průměr, situace se zcela obrací, pokud se částice k sobě přiblížej příliš blízko. Jejich fluktuace se navzájem prolnou a začnou se naopak odpuzovat. Ta samá rotace je díky tomu schopná vysvětlit současně přitažlivou i odpudivou sílu mezi částicema současně.

SRNKA

SRNKA

Zajímavej způsob vyvinula spousta obyčejnejch stopkovýtrusnejch hub pro vystřelování výtrusů do okolí pomocí rosy. Využívaj přitom povrchový napětí vodních kapek, který smáčeji povrch houby, ale ne mastnej výtrus. Ve vlhkým vzduchu na houbě kondenzujou kapičky vody, který výtrusy vystřelujou vysokou rychlostí, když se jim podaří výtrus od stopky odtrhnout.

SRNKA

Animace vpravo celkem názorně vokazuje, jak se mění charakter éteru při postupným zvyšování hustoty jeho částic. Na začátku se energie v éteru šířila jako zvuk v plynech v tzv. podélných vlnách. Jakmile částice éteru zhoustnou, vytvoří se mezi nima tenký gradienty hustoty, podobný pěně. Jelikož energie se šíří přednostně podél gradientu hustotu, většina energie se pak éteem šíří v tzv. příčnejch vlnách po povrchu membrán pěny. Protože gradient hustoty na povrchu pěny je výraznej, šíření energie je výrazně zpomalený, podobně jako šíření vln na hladině vody (viz oranřový schéma). Z pohledu pozorovatele tvořenýho takovým prostředí se srážení éteru jeví jako tzv. inflace - prudkej nárůst časoprostoru.

Ačkoliv je ten model jednoduchej, má pro fyziku řadu důsledků . Na začátku vývoje vesmíru se v éteru objevovaly jen řídký gravitonový fluktuace, podobný jako při začátku srážení superkritický páry nebo roztoku benzínu v acetonu lihem. Gravitony nemaj vnitrřní ani vnější povrch (viz obrázek vlevo) a jejich hustota se liší od hustoty éteru jen nepatrně. Celej vesmír tak tvořil svuj vlastní povrch i vnitřek současně. Jakmile se éteru vysráželo víc, gravitony se začaly spojovat na složitější a těžší částice v éteru vznikaly membrány. Povrch vesmíru se začal lišit od jeho vnitřku a celý vesmír prudce narostl. Současně se začaly spojovat gradienty mezi bublinama a tedy i cesty pro šíření energie. Počet časovejch dimenzí prudce poklesl na současný dvě, který se ale navzájem liší nepatrně (každá membrána v éterový pěně má dva povrchy, nepatrně od sebe vzdálený). A vesmír se začal podobat tomu, kterej známe dodneška.

SRNKA

Německej geolog Ott C Hilgenberg byl zakladatel teorie expandující Země z roku 1933. Podle ní vznikla Země jako malá planeta s vodním obalem, která postupně expandovala, čímž se povrch zvětšil skoro o 70% a zemská kůra popraskala na dnešní světadíly. V roce 1938 tuhle teorie fyzik P. Dirac podpořil hypotézou, podle který se v průběhu vývoje vesmíru gravitační konstanta zvyšovala a rychlost světla klesala.

Je zajímavý, že historická měření rychlosti světla s touhle hypotézou nejsou v rozporu a naznačujou tak, že expanze vesmíru (resp. kontrakce času) by mohla být historicky zaznamenatelnej jef.

SRNKA

Roční dráha Slunce na obloze

SRNKA

Praktickej úvod do telekineze - vyzkoušejte a dejte vědět, s čim ste mezitím pohnuli (video 1, 2, 3)...

SRNKA

Když se čerti ženěj, aneb záběry atmosférických nestabilit.

SRNKA

Japonskej Dofi-blog uvádí řadu appletů s fyzikální tematikou, často založenejch na celulárních automatech. Vyžaduje Javu.
Provaz na nebesa, Písečné peklo,  Oheň proti písku,  Solte šneka,  Všechno dohromady

SRNKA

Popularitu různých čísel znázorňuje tenhle interaktivní Java applet, generovanej z dat web indexerů.
Souvislost s četností číslic v okolí 2000 např. souvisí s naším letopočtem, tedy měřením času.

SRNKA

Hubblův teleskop na základě určení oběžné dráhy měsíčku Dysnomia kolem trpasličí planety Eris „změřil“ hmotnost trpasličí planety Eris, největšího objektu nové třídy těles v naší Sluneční soustavě. Eris je 1,27krát hmotnější než Pluto, s hustotou 2,3 g/cm3. Je to hodnota velmi podobná hustotě Pluta, dále hustotě velkého tělesa Kuiperova pásu s označením 2003 EL61 a také hustotě Tritonu, měsíce planety Neptun, který je pravděpodobně taky zachyceným tělesem z Kuiperova pásu. Jestli má tedy něco nárok na statut desátý planety, pak je to planetka Eris (dříve Xena).

SRNKA

WinAura je zaručeně "vědecká" technologie k fotografování aury, jde v podstatě o digiální fotky, do kterejch se počítačem zamontujou barevný fleky podle "intenzity elektrostatickejch signálů, snímanejch dlaněma fotografovaného subjektu". Odměna za tip náleží ID FAVORIT.

SRNKA

JULCA

SRNKA

SRNKA

PLACHOW

PLACHOW

SRNKA

Analemma je křivka, kterou vytvoří Slunce v průběhu roku obíháním Země kolem Slunce v kombinaci se sklonem rotační osy Země. Slunce je v nejvyšším bodě analemy v létě a v nejnižším bodě je v zimě. Analemy vytvořené z různých šířek na Zemi by vypadaly jinak, stejně jako analemy vytvořené v jinou denní dobu a má zpravidla tvar osmičky (analemma na obrázku vlevo vznikla z fotografií pořízených brzy večer od srpna 1998 do srpna 1999 na Ukrajině, analema vpravo je z poledního Řecka). Na obrázku vpravo je analemma vyfocená sondou PathFinder na Marsu - Slunce tam má jen dvoutřetinovej průměr ve srovnání se oblohou na Zemí.

SRNKA

Efektní umělecký instalace s ferromagnetickou kapalinou 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18

SRNKA

Jak vlnová teorie éteru vysvětluje narušení CP invariance? Éterovou teorií jde jednoduše vysvětlit i docela subtilní jevy, jako tzv. narušení CP invariance (tzv. charge/parity symetrie). Kdyby byla přiroda dokonale symetrická, pak by měly mít antičástice přesně stejný vlastnosti, jako částice, až na znamínka. Jenže nemaj a je to patrný tím víc, čím sou ty částice menší a lehčí. V případě prťavýho neutrina narušení CP symetrie např. vůbec neexistuje záporně nabitý antineutrino, což je vidět ze schématu vlevo dole. Pohyb éteru v neutrinech jde znázornit jednoduchou spirálnou, otočením helicity se změní i náboj částice.

Příčinou CP asymetrie je působení gravitace uvnitř částic, který si můžeme představit jako nábojovou rovnováhu slabý a elektromagnetický interakce. Gravitace se k oběma přičítá, protože je vždycky přitažlivá, což u zápornýho náboje vyvolává korekci opačnýho znamínka, než u kladnýho. Model éterový pěny to vysvětluje názorně. Podle něj jsou částice tvořený houbovitejma fluktuacema hustoty éteru, který připomínaj vícerozměrnou pěnu. Tloušťka stěn bublin je velmi malá, ale nenulová. Torzní deformace uvnitř stěn bublin tak maj o něco vyšší hustotu energie, než ty, ke kterejm dochází na vnějším povrchu. Proto při zahušťování éterový pěny kondenzujou částice antihmoty jako první, pokud k zahuštění nedojde opravdu rychle. Výjimku tvoří gravitonová pěna, která nemá zřetelnej vnější ani vnitřní povrch. Takový pěna kondenzuje z éteru jako první, proto jsou gravitony svejma vlastníma anti-částicema i superpartnerama, vlnama i částicema současně.

SRNKA

BIKKHU

SRNKA

BALCARENKO

SRNKA

SRNKA

Několik suchejch fyzikálních vtipů od Sidneyho Harrise:

 

A to všechno kvůli šestce?

Statistickej úřad.

Příjezdy a odjezdy: Toto nádraží spadá pod Heissenbergův princip neurčitosti.
Poloha a rychlost žádného vlaku nemůže být v žádném okamžiku známa.

Když Alexander Graham Bell uskutečnil první telefonický spojení z NewYorku do Chicaga,
dostal špatné číslo.

Leibnitz, Boole i Gödel pracovali s logikou. Já pracuji s logikou. Jsem Leibnitz, Boole a Gödel.

Ale Gershone, tomu nemůžete říkat Gershonova rovnice, když ji každý odjakživa zná.

Ch. Doppler na procházce: Zdravím paní Ginzlerová. Jsem rád, že vás mohu vidět...
v tak krásný den. A vyřiďte můj pozdrav manželovi Ottovi..
(Pointou nemá být zjevně text v bublině, ale jeho poloha)

Učil jsem se jezdit na konit, učil jsem se chytat krávy lasem a učil jsem se, jak
jíst a spát pod hvězdama. Ale kčertu, nikdy jsem se neučil geologii.

Podzemní základna nám umožňuje podrobně studovat rozpad protonu, gravitační vlny, neutrina
a pěstovat a prodávat žampiony.

Člověk javánský: Jídlo, běh, zásah
Člověk neandrtálský: Lov, výroba nástrojl, budování
Člověk současný: Charisma, image, sarkasmus.

Přelom v nakupování: Louis Pasteur kupuje svoje první pasterizované mléko.

Ústav pro výzkum časoprostoru.

Ústav pro pokročilá poučení z minulosti. Výzkum toho, co mělo být.

Při vší inteligenci si Albert Einstein nedokázal představit, jak zpracovat ty složité odrazy na třetí metě.

Einsteinova první rovnice

Myslím, že ve druhém kroku byste mohl být více konkrétní.

Nemůžete projít životem s tím, že Heisenbergův princip neurčitosti aplikujete na cokoliv.

SRNKA

Podle tzv. alarmistů vrcholek Kilimadžára přichází o ledovec, protože se dlouhodobě otepluje. Jejich odpůrci ale tvrděj, že led netaje, jen víc sublimuje, protože na vrcholku míň sněží. Pro zbytek lidstva je to prašť jako uhoď, protože největší hrozba globálního oteplování je dlouhotrvající sucho. Právě rozšiřování pouští bylo jednou z prvních známek klimatickejch změn, ke kterým došlo v průběhu posledních století.

SRNKA

Má foton skutečně nulovou klidovou hmotnost? Podle vlnový teorie éteru musí mít každá prostorově ohraničená částice s kladnou křivostí kladnou klidovou hmotnost, aby ji bylo vůbec možný za částici považovat. Zakřivení částice je vlastně zakřivení obálky jeji oravděpodobnostní kvantový funkce, čili profilu hustoty éteru, kterej tu částici tvoří (na obrázku níže červená čára). Relativistický hmotnosti pak odpovídá zakřivení časoprostoru uvnitř částice (modrá čára), který závisí na relativní rychlosti (pohybující se částice kolem sebe vakuum rozvlňuje jako ryba plující pod hladinou a zakřivení tohodle vlnění se pak přičítá k zakřivení časoprostoru uvnitř částice). Do klidový hmotnosti fotonu se musí započítat i energie magnetickýho momentu, pokud je foton polarizovanej a EMG pole se v něm točí "na místě". V souladu s tím maji prťavý W/Z bosony nenulovou klidovou hmotnost asi 85 GeV, gluony asi 0.12 MeV. Fotony by pak měly mít nenulovou klidovou hmotnost minimálně v řádu 10E-60 kg (m = h/c2), což odpovídá nejmenšímu zakřivení povrchu fotonu, kterej by se vešel do celýho pozorovatelnýho vesmíru. Gamma fotony, který se prostorem šířej jako malý jiskřičky budou mít samozřejmě klidovou hmotnost ještě mnohem vyšší, což se mj. projevuje tím, že spolu navzájem kolidujou, jako kdyby to byly opravdový částice.

SRNKA

SRNKA

Demonstrace bezdrátovýho přenosu energie na MIT s 60 W žárovkou na vzdálenost dva metry pomocí dvojice indukčně svázanejch antén z měděnejch trubek na frekvenci 9 MHz s účinnosti 40%, jak předpovídá teorie (1, 2, 3). Bezdrátovej přenos energie předpovídal už Nicola Tesla na konci 19. století, ovšem širšímu rozšíření týhle technologie brání vysoký ztráty a riziko vyzařování EMG do okolí.

SRNKA

A přece se točí! Pěkný videa Saturna z NASA Hubble web site. Levý video znázorňuje průchod Saturnovejch měsíců Titanu a Tethyse přes zorný pole v cca 15 hodinovejch intervalech/frame. Originální videa (1, 2, 3) vyžadujou QuickTime kodeky.

SRNKA

SRNKA

Aštar Šeran hledá místo na přistání nad italskou říčkou... Ufo nad paintballovou střelnicí předvádí klasickej způsob zdrhání, odporující zákonům fyziky.

SRNKA

Nedávno tiskem proběhla proběhla zpráva o úspěšným spočítání E8 Lieho (čti "líovy") grupy, doprovázený obrázkem jakýsi podivný složitý mandaly. Ve skutečnosti jde o docela jednoduchou záležitost, navrženou už koncem 19. století geniálním norskym matematikem Sofusem Liem . Když obalíme kouli dalším koulema, tak aby se vzájemně dotýkaly, vytvoří dotykový body a středy koulí transformační množinu, která se periodicky opakuje. Když totéž uděláme s vícerozměrnýma koulema, počet bodů v prostoru znamenitě naroste. Jejich průmět do roviny pak vyrvoří obrázek tý složitý mandaly. Nejsložitější Lie-ho grupa je zatim spočtená pro osmirozměrný koule, čili E8, což je významný pro některý varianty teorie superstrun, který s touhle grupou operujou.

Z výše uvedenýho vyplývá, že Lieho grupy maj zísadní význam pro teoretickou fyziku, kterej lze s pomocí vlnový teorie éteru snadno pochopit. Podle teorie éteru je vakuum složený ze vzájmeně se přitahujících a odpuzujících se částic, který jsou vůči sobě ve vzájemný silový rovnováze - třeba jako vzájemně se odpuzující elektrony, který jsou vůči sobě přitahovaný gravitací. Částice se vůči sobě vzájemně uspořádaj tak, aby zabraly co nejmíň místa - čili nejtěsnější uspořádání koulí. Body na spojnicích těchle koulí pak odpovídaj poloze virtuálních částic -bosony, který si mezi sebou částice vzájmeně vyměňujou (v tomhle případě to jsou tzv. gravitofotony, podobný uspořádání můžou vykazovat částice tzv. horký temný hmoty). Podle teorie éteru má ale každá částice svoji hmotnost, nejenom ty elektrony, ale i boson a můžou spolu navzájem zase interagovat prostřednictvím dalších, tzv. kalibračních bosonů. Když se částice pořádně smáčknou, získaj kalibrační bosony takovou energii, že jejich hmotnost je srovnatelná s ostatníma částicema a výsledkem je složitá mřížka nejtěsnějc uspořádanejch koulí v mnoha rozměrech, čili kalibrační grupa, která se chová jako jakási mnoharozměrná houba, která se v každým svým bodě opakuje (Lieova grupa je díky interakcím částic na dálku kontinuální grupa). O téhle geometrii strunaři věří, že popisuje časoprostor uvnitř složenejch částic.

Vzájemný interakce částic a interakce jejich interakcí nejsou zas tak abstraktní záležitost, protože jsou podle éterový teorie důsledek obyčejný Newtonovy fyziky. Při kondenzaci částic v superkritický páře si můžeme všimnout, že vznikající částice nekondenzujou naráz, že přechodně vznikají různě hustý fáze kondenzující hmoty.Některý z nich jde popsat nizkorozměrnými kalibračními grupami. V prostředí kondenzující neutronový hvězdy je samozřejmě hustota hmoty mnohem vyšší, proto i interakce fluktuací hustoty jsou silnější a proto počet vzniklejch kalibračních grup a dimenzí je vyšší. Konečně v našem vesmíru, kterej je zřejmě tvořenej vnitřkem černý díry můžou vytvářet kalibrační bosony i fluktuace fluktuací, což vede k vysokýmu počtu skrytejch dimenzí našeho časoprostoru.

SRNKA

Interaktivní Flash animace znázorňující, jak fyzici hodlaj prokázat existenci Higgsova bosonu, vznikem supersymetrický rozpadový kombinace čtyř elektronů nebo mezonů.
Kliknutím na obrázek přehrajete demo na celý obrazovce.

SRNKA

Vítězná animace soutěže magazínu Discovery vybraná Brianem Greene, která podle údajně vysvětluje teorii superstrun během dvou minut pomocí obrázku kachničky. Animace nepřekračuje rámec rádobynázornejch blábolů, na kterých sou Greeneho knížky o superstrunový teorii založený. Zasvěcenější komentář podává přednáška P. Woita z Kolumbijský univerzity: Je strunová teorie testovatelná?

BIRDMAN

SRNKA

SRNKA

Stellarator je poměrně nový řešení plasmový fůze, při kterým se plasma zahřívá průchodem elektrickýho proudu. V současný době jsou dva hlavní způsoby, jak co nejvíc zahustit deuteriovou plasmu pro úspěšný zahájení termonukleární fůze. Tokamak k tomu používá vnější magnetický pole, tzv. Z-pinch uspořádání používá magnetický pole, který vytváří plasma samotná. Nevýhody obou řešení je v tom, že uspořádání neni časově stabilní, oba typy zařízení fungujou v pulzním režimu, protože se plasmový vlákno přetrhne. Stelarátor je jakejsi kompromis, kterej využívá k udržení plasmy jak vnější magnetickýho pole, tak magnetický pole samotný. Plasma v něm obíhá jako kapalina v mixéru a tím se její vír stabilizuje..

Na prostředním obrázku je průřez supravodivým vinutím napájecích magnetů stellarátoru W7-X. Vinutí je tvořený 250 dráty ze slitiny Nb-Ti o průměru 0.6 mm. Protože tadle slitina je velice křehká, jsou její vlákna zalitý v bronzový matrici (viz snímek z elektronovýho mikroskopu vpravo). Celek je obklopenej hliníkovým pláštěm, kterým prostory mezi dráty protéká supratekutý hélium. Za  provozu vedením o průměru 16 mm protéká proud 17,000 A, čimž vzniká magnetický pole 6.2 T (pro srovnání: magnetický pole lékařskýho tomografu dosahuje 1,5 T, nejsilnější magnet na světě operuje s 35 Tesla, 80 Tesla v pulsním režimu, 850 Tesla po stlačení magnetickýho pole explozí).

SRNKA

Pražský švestky dostaly novou hračku. Video.

SRNKA

SRNKA

Schéma kolapsu neutronový hvězdy do černý díry. Větší část hmoty neutronový hvězdy je přitom rozmetaná do okolí. Podle hmotnosti zbytku pak zbude hyperonová, kvarková prionová hvězda nebo černá díra. Hranice mezi těmihle kolapsary neni pevně definovaná, podle některých teorií existuje několik černejch děr, lišících se velikostí a tím, zda vznikly při kolapsu vesmíru (inflaci), nebo jednoltivejch hvězd, existujou ale i výjimky.

SRNKA

HOTEN

SRNKA

Schéma magnetaru - rychlá rotace elektricky nabitejch částic na povrchu neutronový hvězdy vede k vytvoření prostencovitýho oblaku tvořenýho magnetickým polem, který se chová jako tuhý temný těleso, lámající světlo a periodicky zastiňující hvězdu pod ním. Částice hmoty strhovaný do magnetickýho pole se s nám srážej a vypařujou za vzniku záblesků rentgenovýho záření ještě dřív, než můžou dopadnout na povrch hvězdy. Magnetický pole je při vysokejch intenzitách pole přirozeně nestabilní a způsobuje polarizaci, vlnění a mihotání vakua v okolí hvězdy jako tetelící se vzduch na táborovým ohničkem.

Ještě v mnohem výraznější míře se magnetický pole projevuje u rotujících kvarkovejch hvězda a černejch děr, kde magnetický pole tvoří samostatnou slupku, lámající a odrážející světlo dovnitř, čili jako jakýsi druhý horizont událostí (tzv. fotonová sféra). Rotující černý díry díky tomu vypadaj menší, než dopravdy sou (jak vyplývá z tzv. Kerrova řešení gravitačních rovnic černý díry) a akreční prstenec zasahuje těsně k povrchu černý díry. V intepretaci vlnový teorie éteru je magnetický pole projev povrchovýho napětí gravitačního pole hvězdy - jeho gradient se chová jako dodatečná hmota, zahušťující vakuum kolem magnetaru. Energie při svým šíření sleduje gradienty hustoty podobně jako vlny na vodní hladině, čili magnetar obíhá, což se projevuje právě jako magnetický pole.

SRNKA

• Emise CO₂ produkované lidmi jsou příliš nízké na to, aby ovlivnily klima
• Se změnou klimatu nemůžeme nic dělat
• "Hokejkový graf" strmě rostoucí koncntrace CO₂ je prokazatelně chybný
• Chaotické systémy nejsou předpověditelný
• Nemůžeme věřit počítačovým modelům počasí a klimatu
• Podle počítačových modelů mělo počátkem let 1970 následovat ochlazení
• V minulosti bylo ještě mnohem tepleji, tak kde je problém?
• Tam kde žijeme je přílich chladno, nějaký to oteplení vůbec neuškodí
• Globální oteplování způsobuje Slunce, nikoliv lidé
• Za všechno můžou kosmický paprsky
• CO₂ neni zdaleka nejdůležitější skleníkovej plyn
• Spodní vrstvy atmosféry se ochlazujou, nikoliv ohřívaj
• Antarktida se taky ochlazuje, nikoliv otepluje - to vyvrací globální oteplování
• A oceány se jako celek ochlazujou...
• Ochlazení v roce 1940 prokazuje, že CO₂  nezpůsobuje globální oteplování
• Ve středověku byla taky teplá perioda, viz třeba vinice v Anglii
• Nyní se prostě zkrátka zotavujeme z Malé Doby Ledové
• Oteplování může v Evrope způsobit dobu ledovou
• Studium ledovcových vrstev prokazuje,že zvýšení koncentrace CO₂ následuje za zvýšením teploty, čímž vyvrací vliv CO₂ na oteplování
• Ledový přikrývky taky dokazují, že obsah CO₂ při poklesu teploty vzrůstá rising
• Mars a Pluto se taky oteplujou
• Mnoho významných vědců zpochybňuje změnu klimatu
• Všechno je to konspirace
• Hurrikán Katrina byl způsoben globálním oteplováním
• Vysoký koncentrace CO₂ podporujou růst rostlin a rostlinnou produkci
• Počet polárních medbědů se zvyšuje.

SRNKA

SRNKA

SRNKA

SMS

BIRDMAN

SRNKA

Muže mít náš vesmír dvě časový dimenze? Podle posledních modelů Itzhaka Barse a Sparlinga jde některý vlastnosti vesmíru dobře vysvětlit modelama se dvěma časovejma dimenzema. Dvě časový dimenze vypadaj zdánlivě nepochopitelně, protože to znamená, že jedna příčina může mít dva různý důsledky současně, takže bysme měli v takovým vesmíru pocit, že nám obrazně řečeno "dou voči šejdrem". Ve fyzikálním světě je ale takový chování docela běžný a vykazujou ho všechny systémy s hysterezí nebo vykazující tzv. dvoulom. Např. astabilní klopnej obvod se chová jako objekt ve dvou časovejch dimenzích. Vlnová teorie éteru umožňuje vysvětlit model dvou časovejch dimenzí docela lehce. Podle ní je totiž časová dimenze tvořená gradientem imaginárního časoprostoru. V chaotickým částicovitým prostředí se energie nešíří. Jakmile ale dojde k tvorbě fluktuací hustoty, podél gradientů hustoty se může šířit energie v podobě víc či míň kauzální (harmonický vlny). Pokud maj fluktuace vysokej stupeň symetrie (lidově řečeno sou tvořený kulatýma žmolkama éteru jako zkyslý mlíko), energie se éterem šíří v longitudinálních vlnách a žádnej směr není zvlášť preferovanej. Takovej časoprostor obsahuje současně nekonečně mnoho časovejch i prostorovejch dimenzí současně.

Pokud hustota částic éteru poroste, fluktuace se začnou zplošťovat a nabejvat charakter jakýsi dynamický houby, čili pěny. Charakter šíření energie v takovým prostředí se stane zcela odlišnej: energie, která se šíří podél gradientů hustoty se nyní bude šířit v transversálních vlnách, podél povrchu fluktuací jako vlna na vodní hladině. Vidíme, že směr, ve kterým se hustota prostředí mění nejvýraznějc slouží jako časová dimenze, zbývající směry (rozměry) jako dimenze prostorový. Současně je zřejmý, že v pěnovitý struktuře je každá membrána tvořená dvěma symetrickejma gradientama (membrána v pěně má dva povrchy), který sou ale tak těsně vedle sebe, že se projevujou jako gradient jediněj. Tepre při vyšších hustotách energie se houbovitej charakter pěny mění na bublinkovatej, protože pěna houstne, tloušťka stěn relativně roste a oba povrchy se od sebe navzájem vzdalujou. V praxi se to projeví třeba narušením CPT symetrie a štěpením hmoty na hmotu a antihmotu, který jsou spolu ve vzájemný rovnováze při supersymetrickejch hustotách energie a chovají se každá trochu jinak. Třeba vakuum se při energie na GUT škále (cca 10+20 eV) stává dvoulomným, protože chirální bosony se po každým z povrchů vakuový pěny vydávaj na jinou stranu a časoprostorový kužely událostí se začnou rozbíhat. Polarizace, popř. až dvoulom světla lze experimentálně pozorovat v okolí magnetarů a rotujích černejch děr se dvěma horiontama událostí, ale na velký rozměrový škále (40+ MPsec) jde podobný jevy pozorovat i na polarizaci mikrovlnnýho pozadí. Na polarizaci vakua silným magnetickým polem je založenej i experiment ADMX v Livermore snažící se o detekci axionů a narušení CP symetrie v rezonanční dutině supravodivýho magnetu 8 Tesla. Je to sice o hodně míň, než činí magnetický pole kolem magnetaru (100.000 T), ale je to o hodně víc, než magnetický pole Země (řádově 20 mikrotesla). V dielektrikách se samozřejmě dvojlom projevuje už při mnohem nižších intenzitách pole jako Faradayův a Kerrův jev, používanej v optolektronice a záznamový technice.

SRNKA

Jak funguje kvantová mechanika názorně v interpetaci éterový teorie ilustruje tenhle DHTML applet. Pravděpodobnostní vlna se v něm chová jako jakási struna složená ze strun, kmitající ve skrytejch dimenzích, čili elastickejch vibrujících stěn bublin, tvořících kvantovou pěnu. Vložením energie tahle pěna houstne, podobně jako mýdlová pěna třepaná v uzavřený (a evakuovaný) lahvi. Můžete si to chování porovnat s řešením skutečný kvantově mechanický rovnice na Java appletu, kterej ilustruje řešení Schrodingerovy rovnice částice v uzavřený potenciálový krabici..

V jednom údobí noviny psávaly, že teorii relativity rozumí jen dvanáct lidí. Nevěřím, že takový okamžik kdy nastal. Možná byla doba, kdy relativitě rozuměl jen jeden člověk, totiž ten jeden muž, kterého napadla, dříve než o ní napsal článek. Ale hned jak článek vydal, mnoho lidí teorii tak či onak pochopilo a jistě jich bylo více než dvanáct. Z druhé strany lze, myslím, celkem bezpečně říct, že kvantové mechanice nerozumí nikdo. [Richard Feynman, The character of physical law (Charakter fyzikálního zákona, MIT Press 1965).]

SRNKA

Skutečně se tak podařilo na pozadí obyčejnejch hvězd nalézt infračervenej obraz nehomogenit, který jsou vydávaný za obraz první generace hvězd ve vesmíru. Taková intepretace má pochopitelně svuj háček: pokud pozorujeme tak starý hvězdy, musely by bejt nesmírně vzdálený a tudíž mrňavý. Pokud je ale vesmír kulatej, může jeho vnitřní stěna fungovat jako obrovskej teleskop s kulovou čočkou a díky tomu můžeme vidět i velmi vzdálený hvězdy podstatně zvětšený. Je to sice trochu fantastická interpretace, ale v duchu hypotézy, že vesmír je tvořenej černou dírou konečný velikosti nezní zas tak přitažení za vlasy. Pokud by tenhle výklad byl pravdivej, znamenalo, že náš vesmír neni až zas tak nekonečně velkej a má svý docela zřetelný hranice, takže ho lidstvo může časem zaplnit odpadkama.

SRNKA

Hezkej simulátor kulečníku. Na rozdíl od ostatních podobnejch je fyzikálně přesnej, protože při srážce zohledňuje i vliv momentu rotace koulí (zdroják, Win32 EXE, AVI animace).

SRNKA

SRNKA

Netopýři dokážou díky ohebnosti křídel vytvářet vztlak nejen při mávnutí křídlem dolu, ale i nahoru, na podobným principu jako plachetnice, když lavíruje proti větru.
Tim se jejich let podobá blanokřídlýmu hmyzu.

SRNKA

Jak nás vidí termovize....

SRNKA

Oblaka temný hmoty prstencovitýho tvaru představujou jeden z nejvýznamnějších přímejch důkazů tohodle fenoménu. Mimojiný proto, že alternativní výklady (např. tzv. MONDO teorie) tenhle jev nepřipouštějí. MONDO teorie je založená na předpokladu odpudivýho působení gravitace, kterej ke vzniku prstencovitýmu tvaru vést nemůže. Naopak kotouč temný hmoty je v tomdle případě zřejmej důkaz jejího inerciálního chování, protože tvoří vírovej kroužek, obklopující místo srážky dvou galaxiím: chová se teda jako oblak prachu, obklopujícího normální hmotu v uctivý vzdáíenosti.

Na obrázku vlevo je zobrazený, jak se temná hmota jeví normálnímu pozorovateli (neni prostě vidět), vpravo je obraz extrapolovanej z počítačem vyhodnocený aberace a deformace pozorovanejch objektů (viz animace vpravo). Pod obrázky je linkovaná verze ve vyšším rozlišení.

SRNKA

Vzhled dešťovejch kapek zdaleka neodpovídá proudnicovitýmu tvaru, jak se obvykle kreslí. Dešťový kapky maj při pádu zploštělej tvar, kterej při průměru nad 1,4 mm jeví zřetelný vyklenutí na spodní straně v důsledku turbulence - je to teda pravej opak proudnicovitýho tvaru. Kapky nad 5 mm se turbulencí dostávaj do vzájemnejch srážek a opětovně se tříštěj. Proto od určitý výšky průměr kapek nezávisí na způsobu, jakým byla voda původně rozptýlená, z nejvyšších vodopádů voda vždycky dopadá jako tříšť, pokud se mezitím nestihne vypařit. Rychlost kapek kolísá v závislosti na velikosti kapek od 7 do 30 km/hod, kroupy můžou dosáhnout i rychlosti nad 80 km/hod

SRNKA

Šestihodinovej soubor Feynmannovejch přednášek z Douglas Robb Memorial lectures na Novým Zélandu (1979) v RealMedia formátu. Několik perliček ze života známýho fyzika, aneb Kdo byl Dick Feynmannn, Feynmann, BASIC a počítače..... Originální Fenmanovy přednášky v PDF a MP3. Na webu jsou ke shlédnutí i videa v běžnějším Flash video formátu na YouTube, ale jsou jednak v horší kvalitě a maj desynchronizovanej zvuk.

SRNKA

Simulace spinový sítě ve vakuu podle smyčkový teorie gravitace (LQG theory). Hezky barevný, ale pro jistotu přidám schéma vzniku fluktuací podle éterový teorie. Matematika je jedna věc, fyzika druhá.

SRNKA

Ultrafialovej snímek a numerická simulace srážky trpasličí galaxie NGC5291 demonstruje, jak astronomové extrapolujou události, ke kterejm došlo ve vzdálený historii. Simulace navíc naznačuje, že v dávný minulosti byl obsah temný hmoty ještě nejmíň 6x vyšší, než dnes. Podle vlnový teorie éteru je temná hmota pozůstatek gigantickejch kolizí, ke kterým došlo při kolapsu hmoty gigantický černý díry, tvořící dnešní vesmír a zvolna se rozpouští v houstnoucím vakuu stejně, jako viditelná hmota. Obrázek vpravo představuje tutéž galaxii v infračerveným poli Spitzerovejch teleskopů.

SRNKA

Názornej úvod do klasický relativity. Vyžaduje Flash a hold trochu znalost angličtiny.

SRNKA

Laserová hypernova. Eta Carinae z mlhoviny Klíčová dírka (NGC 3324) plný mezihvězdnýho prachu je v současnosti jedninou hvězdou, o který se věří, že může vysílat přirozený laserový světlo. Eta Carinae může každou chvíli bouchnout, pokud to už neudělala, zatímco k nám letí její světlo. Už v dubnu 1843 se Eta Car stala nakrátko po Siriu druhou nejjasnější hvězdou na noční obloze planety Země, a to přestože je při vzdálenosti 7500 světelných let zhruba 800 krát dál jak Sirius. Vyzařuje 5 milionkrát víc energie, než naše Slunce a tlak záření jen taktak stračí udržet pohromadě gravitace, což se projevuje v divokejch a stále narůstajících fluktuacích jejího spektra. Asi 100 krát větší hmotnost hvězdy Eta Carinae než je hmotnost Slunce ji činí výtečným kandidátem na plně rozvinutou supernovu.

SRNKA

Hrátky s Meissnerovým efektem na vzorku YBaCuO supravodiče (viz též MPEG videa 1, 2). Z animací je dobře vidět, že magnet vlastně není supravodičem vypuzovanej, ale magnetický siločáry v něm uvíznou. Pokud se krychlička supravodiče ochladí v přítomnosti magnetu na superkritickou teplotu, pak není magnetem odpuzena, ale naopak přidržovaná, jako kdyby byl zapíchnutej do jakýsi plastelíny. Magnetický pole nám tak odhaluje duální stránku bosonovýho kondenzátu, kterej se při manipulaci zvenčí nechová nejako supertekutina, ale naopak jako jakási supertuhá látka. Na rozdíl od supratekutiny vzdoruje hybnosti, ale ne první či druhý derivaci polohy (zrychlení), zatímco u supratekutiny je tomu naopak - chovaj se jako ideální kapaliny.

Podobný chování se označuje jako tixotropie a je typický pro látky se složitou strukturou vnitřních interakcí. Proto se nám magnetický pole supravodiče při ošahávání magnetem jeví tak, jak by se nám jevil povrch supratekutý neutronový hvězdy: jako tuhá, ale při nárazu křehká látka, do který se težký předměty pomalu bořej jako do tzv. Smart Putty plastelíny. Ještě tvrdší a křehčí by se nám pak jevil povrch černý díry, ačkoliv je zevnitř dokonale tekutej a pohyblivej. Veškerá energie dodaná zvenčí se absorbuje do vnitřního pohybu jeho částic, který maj díky vysokýmu stlačení hmoty obrovskou hustotu.

PLACHOW

LUCIPHER

SRNKA

Tlaková nádoba reaktoru Temelín je 11 m vysoká a má vnější průměr asi 4,5 m. Tloušťka stěny její válcové části je 193 mm. Jako materiál je použita kvalitní nízkolegovaná chrom-nikl-molybden-vanadová ocel. Byla vyrobena ve Škodě JS Plzeň. Na obrázku je horní blok reaktoru, který obsahuje mechanismy řídicích tyčí. Palivové soubory, vyrobené firmou Westinghouse, jsou v aktivní zóně umístěny v přesně stanovených pozicích. Na obrázku se právě manipuluje s prostředním palivovým souborem. Nové palivové soubory bude dodávat po roce 2010 na základě výběrového řízení ruská firma TVEL, dle podmínek v nově uzavřeném kontraktu. Viz fotky 1−6 7−12 13−18 19−24 25−30 31−36 37−39.

Nádoba a celý primární okruh jsou navrženy na tlak 17,6 MPa (180 atm) a při teplotě 350 °C. To není zvlášť moc předimenzovaný, protože provozní tlak je 15,7 MPa při teplotách 290-320 °C). Stejně velký tlak najdeme v tlakový lahvi s kyslíkem nebo hloubce 1760 metrů pod volnou hladinou vody. Aktivní zóna je umístěna ve spodní části tlakové nádoby reaktoru. Má výšku asi 3,5 metru a průměr 3,1 metru, tvoří ji celkem 163 palivových souborů a 61 regulačních tyčí (klastrů). Jaderná reakce a výkon reaktoru se řídí zasouváním částí regulačních tyčí. Pokud se všechny tyče z bóru a kadmia úplně zasunou, jaderná reakce se zastaví. Palivové soubory jsou uspořádány v hexagonální mříži. Každý palivový soubor sestává z 312 palivových proutků, 18 vodicích trubek a z jedné centrální měřicí trubky. V celé vsázce je 92 tun paliva, které je tvořeno mírně obohaceným uranem 235. Při výměně paliva se ročně vyjme z aktivní zóny asi čtvrtina palivových souborů.

SRNKA

První monolitickej integrovanej obvod a šestivrstvý kontaktní pole kontaktní pole dnešních integrovanejch obvodů. Obvod vyvinul Jack Kilby ve firmě Texas Instruments roku 1958, měl velikost ukazováku a na germaniovým chipu obsahoval jeden tranzistor, jeden kondenzátor a jeden rezistor, takže nesloužil k ničemu užitečnýmu, jen jako demonstrace konceptu.

Vývoj hustoty tranzistorů v integrovanejch obvodech předpověděl Gordon E. Moore, chemik a spoluzakladatel firmy IBM (viz původní graf vlevo dole). Podle něj se parametry libovolnýho zařízení za dva roky zdvojnásobí (v původní formulaci Moorova zákona to bylo 18 měsíců). Dole je na grafech znázorněný několik dalších praktickejch aplikací Mooreova zákona.

SRNKA

SRNKA

První májovej den v roce 1964 je pro většinu programátorů nejenom svátek práce. Tehdy totiž, ve čtyři hodiny ráno se na světlo světa dostal první program napsaný v jazyce BASIC  (Begginer's All-Purpose Symbolic Instruction Code, volně přeloženo jako "Začátečnický univerzální jazyk symbolických instrukci") na Londýnský Dartmouth College, kde se používal pro výuku programování.Není přesně známo, jakou měl první program podobu, v úvahu nejčastěji přicházejí dvě alternativy. První z nich hovoří o jednoduchém jednořádkovém prográmku PRINT 2+2, druhá zase o implementaci Eratosthenova síta.

Autoři BASICu John Kemeny a Thomas Kurtz ho navrhli na základě starších jazyků Fortran II a Algol 60 na sálovým počitaci GE-256. Darthmount BASIC mel od počátku volně šiřitelný překladač, coz jeho dalšímu úspěchu velice pomohlo. Společnost DEC (Digital Equipment Corporation) nasadila Basic do serie mikropočitačů PDP. Na mikropočitaci Atari 8800 se objevil Tiny BASIC, navrzeny Li-Chen Wangem (viz obr. vpravo). Ve stejnem roce zakladatele spolecnosti Microsoft, Bill Gates a Paul Allen vytvorili Atari Basic, pozdeji Microsoft Basic, ktery se stal velice uspesnym, dokonce se stal standardnim jazykem pocitace Apple II.  V 80. letech vznikla pro MS-DOS verze Basica a Quick BASIC, v roce 1988 vznikl populárni VBscriptx a Visual Basic pro platformu Windows, kterej se v roce 2001 transformoval na objektově orientovanej VB.NET. Poslední verze VB.NET 9.0 z roku 2007 v implementaci Microsoftu disponuje XML a SQL dotazovacím jazykem na objekty, uzávěrama, extenzníma a lambda funkcemi, generickými třídami, anonymníma a uvolněnýma delegátama a dalšíma vychytávkama objektovýho a funkcionálního programování, převzatejch z několika dalších jazyků. Původních 26 klíčovejch slov a příkazů se v průběhu 40. let vývoje BASICu rozrostlo na několik stovek.

Public Partial Class PurchaseOrder
   Public PODate As Date
   Public Number As String
   Public Function AsXml() As XElement
      Return <purchaseOrder><poNumber date=<%= Me.PODate.ToString()%>><%= Me.Number %></poNumber></purchaseOrder>
   End Function
End Class
Module IEnumerableExtensions
  <Extension> _
  Function Where (Of TSource) (Source As IEnumerable(Of TSource), predicate As Func(Of TSource, Boolean)) As IEnumerable(Of TSource)
    Dim countriesWithCapital = From country In Countries _
      Join city In Capitals On country.Name Equals city.Country Order By city.Latitude Select country.Name
  End Function
End Module

SRNKA

SRNKA

SRNKA

Může se gravitace stát odpudivou silou? Může mít gravitace náboj? A co na to říká princip ekvivalence?

Každej ví, že peří padá rychle stejně jako kladivo. No, nebo možná skoro stejně. A co když na sebe padaj dvě černý díry? Podle vlnový teorie éteru je skutečnost taková, že čím sou objekty těžší, tím víc je gravitační zákon porušovanej a gravitace se stává odpudivou silou. Podobnej efekt se projevuje i na velmi velkejch nebo naopak velmi malejch vzálenostech v kvanotovým měřítku. Příčinou je narušení prinicpu ekvivalence, kterej je postulátem a pilířem Einsteinovy obecný teorie relativity. Podle něj by mělo gravitační zrychlení bejt za všech situací nerozlišitelný od gravitačního. Jenže to platí jen lokálně, podobně jako podobný principy v kvantový mechanice. Zdroj gravitace nikdy nemůže bejt libovolně velkej, gravitační pole je vždycky zakřivený, zatímco setrvačný zrychlení žádnej střed působení nemá. Takže v uzavřeným výtahu budeme vždycky schopný rozlišit, jestli nás k podlaze táhne zrychlení výtahu nebo gravitační pole pod ním, pokdu ho budeme sledovat na dvou různejch místech. Taky je jasný, že rovnoměrný zrychlování nemůže trvat nekonečně dlouho, jelikož bychom přesáhli rychlost světla, takže je jasný, že princip ekvivalence má svůj limit v prostoru i času.

Vysvětlení je podle vlnový teorie éteru jednoduchý - gravitační pole je jen projev nerovnoměrný hustoty éteru, tam, kam nás to pole táhne, tam je éter hustší. A podle teorie éteru je každej gradient hustoty zdrojem nový, samostatný hmoty, protože éter je tvořenej svejma vlastníma fluktuacema. V blízkosti černejch děr, kde je gravitační pole tak intenzívní vliv energie zakřivení samotnýho gravitačního pole nelze zanedbat a rovnice gravitačního pole se stávaj ješě složitější, než jsou. Prakticky to vede k tomu, že předměty co se ocitnou příliš blízko černý díry jsou zakřivením pole vytlačovaný, jakoby nadnášený ven, protože energie gravitačního pole dělá vakuum v okolí černý díry ještě hustší, než předpovídá teorie relativity a přitažlivá gravitační síla klesá pomaleji, v těsný blízkosti černý díry se stává dokonce silně odpudivou. Tenhle jev modelujou některý moderní teorie gravitace jako Heimova a Yilmazova teorie a vysvětlení zase spočívá v Newtonově mechanice: každá energie má tendenci se šířit rovnoměrně přímočaře, protože má difůzní charakter. Pokud je energie zakřivení gravitačního pole nucená černou díru obíhat, moc se jí to nelíbí a zakřivení se snaží narovnat, povrch černý díry jeví povrchový napětí podobně, jako povrch rtuťový kapky.

Protože má povrch černý díry díky uvedenejm efektům vyšší hustotu než vnitřek černý díry, je tak trochu nestabilní, vlní se na povrchu černý díry jako kvantově mechanickej objekt. Tenhle pohyb ale probíhá pod povrchem horizontu událostí, takže není vidět a při pohledu zvenku se černá díra jeví jako kulatá kapka. Navenek se ten pohyb projevuje jen slabejma gravitačníma vlnama, který kulovej tvar horizontu událostí trochu deformujou. Tenhle efekt taky dělá poloměr horizontu podstatně menší, než vyplývá ze Schwartzidlova řešení (přitažlivej účinek černý díry je menší, než předpovídá teorie relativity) a mnohem míň ostrej, u malejch černejch děr může dokonce horizont událostí chybět, protože odpovídá fyzikálnímu povrchu černý díry, tvořený převážně axiony a neutriny. Černá díra se pak chová jako jeden velkej obří lepton, tvořenej axiony a neutriny, obalenej kvarkgluonovou kůrou a ještě tenčí atmosférou z fotonů. Její vnější povrch je pak to, co normálně označujeme za horizont událostí. Pokud černá díra rotuje, je vzhled horizontu událostí ještě složitější.

Spojení dvou kapek vyžaduje přechodný vytvoření tenkýho krčku s velkou zápornou křivostí. Energie, která se snaží šířit rovnoměrně přímočaře tomu spojení brání odpudivou silou, takže se malý rtuťová kapky spojujou jen neochotně, spojení vyžaduje dodání aktivační energie. Ze stejnýho důvodu probíhá neochotně i studená fůze. Podobně i v případě spojování černejch děr se na malý vzdálenosti projevuje odpudivá síla gravitace, či přesněji zápornýho zakřivení gravitačního pole a černý díry se spojujou neochotně. Jakmile však dojde k jejich spojení, aktivační energie se uvolní zpátku v podobě silného záblesku gravitačních vln a gamma záření. Ten je mnohem silnější než předpovídá současná teorie a vlnová teorie tak vysvětluje vznik silných záblesků gamma záření, který cestujou celým vesmírem. Všechny ty animace tvořený superpočítači jsou díky tomu jen přibližný modely a skutečná fůze černejch děr zdaleka neprobíhá tak hladce.

Takže správná odpověď na otázku, Co je lehčí: kilo peří nebo kilo železa? může paradoxně znít: kilo peří je o něco těžší, protože je k Zemi přitahovaný nepatrně větší silou, teda za předpokladu, že je podobně jako železo rozprostřený do tenky vrstvy.

SRNKA

LUCIFER: Vědci sou normální mrdky a sou líný na studený fůzi bádat. Je to podobnej případ jako s éterem, jak jednou věda prohlásí že něco není teoreticky možný, nikdy už nepřizná omyl, dokud příslušná generace vědátorů doslova nevymře. Na případu studený fůze je taky dobře vidět angažovanost současný vědy, raději stavěj urychlovače a tokamaky za miliardy v situaci, kdy každej ten ničíme životní prostředí pálením fosilních paliv, než by se věnovali výzkumu, kterej je nejistej a nedovedou ho předpovědět teoreticky. Pravej opak zvídavosti a vědecký motivace, kterou by člověk u týhle profese čekal. Přístup k výzkumu studený fůze je ostuda současný vědy.

Vlevo je záznam povrchu palladiový katody v roztoku těžký vody, snímanej infračervenou kamerou. Je na něm pěkně vidět, jak se efekt rozvíjí tím, jak postupně eroduje a zvětšuje se povrch elektrody. Co jiskřička, to jedna fůze - žádná jiná reakce by nevyvinula tolik tepla, aby ho kamera v takovým rozlišení zachytila.Vpravo je termoska vybuchlá při studený fůzi.Vpravo je radiomikrofotografie záznam povrchu palladiový elektrody po provedený analýze v silným magnetickým poli ferritovýho magnetu. Vzniklý dutinky jsou po povrchu rozsetý po dvojicích, to dokazuje vznik radioaktivních částic s opačným nábojem, který jsou magnetickým polem odkloněný do opačnejch směrů.

BIRDMAN

LUCIFER

SRNKA

SRNKA

Umí náš Vesmír počítat? Podle vlnový teorie éteru je vakuum i celej vesmír tvořenej fluktuacema hustoty éteru na způsob jakýsi vícerozměrný pěny nebo houby, tvořený vzájemnejma srážkama jeho částic. Energie se šíří podél tý houby, která tvoří časoprostor a její vlnový balíky vytvářej další částice, který se zase chovaj jako houba a celej postup se kolem dokola opakuje. Určitě ste se už setkali s názorem, že Vesmír je obrovskej počítač a my žijem v jeho simulaci. Podle mě je tahle představa nejspíš postmodernistická blbost, ale na každým šprochu... V každým případě stará čínská metoda pro násobení názorně vokazuje, jak by ve vesmíru mohly fungovat základní aritmetický operace.

Na videu vpravo je ukázaný, jak se vzájemný průniky a kolize několika fluktuací daj využít k realizaci matematický operace násobení. Vzájemný násobení je v první řadě nutný k vysvětlení obrovskýho počtu částic, tvořícího náš vesmír, je ale taky možný, že podobným způsobem se v časoprostoru na principu geometrie realizujou i složitější matematický operace  a celej Vesmír tak tvoří vzájemně provázanej systém jakýsi distribuovaný výpočetní síly, nebo možná i vyšší inteligence.

EGON

SRNKA

MARCELA

SRNKA

Lítající Čestmír, aneb Stephen Hawking dosáhl stavu beztíže...

SRNKA

EGON

SRNKA

Model  čtvercový mlhoviny Red Square obklopující objekt MWC 922 (viz animace uprostřed) pomohl rozluštit i dvacet let starou záhadu vzhledu supernovy 1987A obklopenou dvojicí vírovejch kroužků (viz obrázek vpravo)

SRNKA

SRNKA

EGON

SRNKA

Podle vlnový teorie éteru vypadá vesmír trochu jako matrjoška. Chová se ale zajímavě: hustší vesmír je menší než míň hustý vesmíry, který jsou uvnitř něj. Chování vesmíru jde popsat extrapolací modelu éterový teorie na matematický nekonečno. Vesmír je tvořenej nekonečně hustou bodovou singularitou s nekonečným počtem dimenzí, sedící v prázdným prostoru. Pojem vzdálenost ani čas na takový úrovni neexistuje, časový intervaly a vzdálenosti se lišej jen počtem rozměrů a počtem dimenzí dimenzí.. atd.

Jde to snadno pochopit, pokud si představíme úsečku jednotkový délky rotující v různým počtu rozměrů, jejíž stín se promítá na dvourozměrnou plochu. V čím větším počtu dimenzí bude úsečka rotovat, tím se nám její stín bude zdát menší a a místo rotování se bude pohybovat chaoticky. Nyní už asi tušíte, proč je kvantovej svět tak prťavej  a kvantově neurčitej: pozorujeme ho jako jeho vícerozměrnou projekci do tří prostorovejch rozměrů našeho časoprostoru. Vesmír se ale stále může vlnit ako celek naprosto kauzálně a harmonicky, akorád ve mnoha rozměrech současně. Podle tohodle pohledu žídnej chaos ve vesmíru vlastně neexistuje, jen pohyb víceméně deformovanej pohledem přes různej počet dimenzí jako přes zrnitý sklo.

SRNKA

Podle vlnový teorie éteru je vakuum tvořený vnitřkem hustý černý díry a částice jsou tvořený stojatejma vlnama, který se šířej podél povrchů fluktuací týdle hmoty. Fluktuace vznikaj srážkama jejích částic podobně, jako houbovitý fluktuace hustoty v kondenzující superkritický páře, akorád jsou mnohem intenzívnější a rozdíl hustot je mnohem vyšší. Protože sou tak hustý, samy můžou sloužit jako nový částice a zase tvořit houbovitý fluktuace, čili složitej systém rekurzívní pěny složený z bublin.

V systému fluktuací o nekonečný počtu dimenzí existuje rovnováha přitažlivejch a odpudivejch sil, jakmile je počet dimenzí omezen, šíření energie mezi fluktuacema není zcela volný a projevujou se tu stínící efekty, který způsobujou vzájemný gravitační síly a který směřujou k vyrovnání hustoty dimenzí. Podobnej mechanismus představuje tzv. Casimirova síla na malejch vzdálenostech a vzájemný přitahování předmětů na rozvlněný vodní hladině. Myšlenku původu gravitace těles způsobené jejich vzájemným „zastiňováním“ vyslovil už v roce 1690 Duillier a 1782 ji upřesnil švýcarský fyzik LeSage.

Podobnej výklad gravitace, kterej se taky opírá o Newtonovu mechaniku vykládá gravitaci jako účinek povrchovýho napětí v gradientu hustoty éteru. Drobný kapičky rtuti maji tendenci se navzájem slejvat, protože podíl jejich povrchu se šíří energie s vyšší hustotou a energie se má tendenci šířit rovnoměrně přímočaře díky difúzní podstatě energie. Spojování kapiček je tedy projevem snižování celkovýho obsahu energie. Hmotný částice jsou obalený gradientem hustoty vakua - gravitačním polem a v jeho rámci se pohybujou tak, aby se hustoty vně pole a uvnitř částice vyrovnaly. Hustá částice tudíž putuje proti směru gradientu gravitačního pole, snaží se v něm "rozpustit". Pohyb v gravitačním poli je tudíž projev difůzního vyrovnávání koncentrací.

Je možný si představit ještě jinej pohled: protože jsou částice hmoty tvořený vlnovými balíky, ve vakuu nerovnoměrný hustoty se jejich dráha opticky zakřivuje, podobně jako při šíření světla, ale ještě mnohem výrazněji, protože hustota energie uvnitř částic je mnohem vyšší, než v případě světla. Podle tohodle výkladu zakřivená dráha Země odpovídí zakřivení časoprostoru v okolí hmotnejch těles (gravitační čočka, relativistická aberace) a odpovídá optickejm jevům v každodenní fyzice. Tělesa nejsou k těžkejm objektům přitahovaný, jsou k nim zakřivovaný jejich gravitačním polem. Všiměte si, že podle týhle perspektivy pojem síla vlastně neexistuje a rychlost světla ani částic není konstantní. Je dobrý si uvědomit, že všechny uvedený výklady vzniku gravitace se opíraj o Newtonovu mechaniku a jsou tudíž v zásadě totožný. Aji přitažlivý síly mezi částicema na malejch vzdálenostech vznikají stejným mechanismem, jde o obecnej projev tzv. supergravitace v malým měřítku.

SRNKA

Systémy pro sledování pohybu očí (eye tracking) se stávaj neocenitelnou pomůckou výzkumu v oblasti hlubinný psychologie, marketingu (product placement) i ergononomie (čtení web stránek), protože pohyby oka jsou podvědomý a prozrazujou na nás, kam se právě díváme, i když to nevnímáme. Prozradily například, že muži věnujou studiu a porovnávání genitálií mnohem víc času než ženy a to i v případě obrázků jinejch mužů.

SRNKA

Chaoscope je další z free programů generující fraktály a atraktory nelineárních chaotickejch systémů.

SRNKA

Videa snímaný sondou Cassini ze Saturnu. Vpravo je zajímavej šestihrannej vír nedávno pozorovanej na severním pólu Saturnu. Další videa a animace zde.

SRNKA

Panoramatickej snímek detektoru ATLAS velkýho hadronovýho srážeče, dokončovanýho v CERNu se zvukovou kulisou, vyžaduje QuickTime. Tohle místo by se mělo zaminovat jadernou pumou a vyhodit do luftu v případě, že by došlo k uvolnění strangeletu v místě srážky. Film SESTUP DO JESKYNĚ GIGANTŮ z dílny tvůrců populárně vědeckého magazínu České televize POPULARIS. Snímek (cca 8 minut) byl natočenej v CERN v první polovině roku 2004 a pojednává o budování urychlovače LHC, detektoru ATLAS a o české účasti na těchto aktivitách. Soubor AVI ke stažení, 61880 kB .Film EXPERIMENT ATLAS v českém znění jako RealVideo stream, verze s menším nebo větším rozlišením; příslušné soubory ke stažení, 20616 kB nebo 60912 kB .  Animovanej úvod do principu funkce a obsluhy urychlovače částic v CERNU. Vyžaduje Flash...

SRNKA

Křemíkový oplatky (wafery) používaný při výrobě polovodičů. Křemík je v infračerveným světle průhlednej podobně jako germanium. Interference ve světle infračervenýho laseru se taky používá pro přesný měření jejich tloušťky, podobně jako lze využit k měření tloušťky barvy mýdlovejch bublin. Oplatka má tloušťku jen 0,3 mm a z monokrystalu se řeže se speciální prstencovitou diamantovou pilou s ostřim po vnitřním obvodu, aby se řez nezanášel křemíkem.

SRNKA

Je vesmírnej chaos nekauzální? Chaos se obvykle označuje jako stav systému, kterej lze obtížně popsat zákonitostmi konsekutivní, jednosměrný logiky. Například pohyb několika gravitačně svázanejch těles, obíhajících kolem sebe je známej tím, že pro něj prakticky nelze odvodit přesnej vzoreček, musí se simulovat na počítačích. Simulace funguje obvykle tak, že se systém popíše N-rozměrnou tabulkou (maticí) parametrů (koeficientů) gravitačních rovnic a ty se pak řešej numericky. V praxi ale takovej výpočet není vůbec složitej s využitím diferenciálního počtu: pro každý těleso se spočítá jeho příští poloha v malým časovým kroku na základě výslednice sil, kterýma na sebe objekty v novejch polohách působěj. Ne vždycky je výsledek simulace chaotickej pohyb, naopak, při vhodným uspořádání těles do tzv. Lagrangeovejch bodů se gravitace jeví jako efektivní zdroj symetrie, jak vyplývá třeba z animací, pořízenejch na základě tohodle appletu. Za zmínku stojí, že v důsledku vzájemnýho vyzařování gravitačních vln mají vesmírný tělesa tendenci přecházet do podobnejch symetrickejch konfigurací zcela samovolně, jen to většinou trvá hodně dlouho.

Multidimenzionální charakter chaosu vyplývá právě z velkýho počtu skrytejch dimenzí, ve kterým na sebe částice vzájemně působěj. Můžeme si to představit třeba na základě mojeho klasickýho modelu černý díry, tvořený silně stlačenejma inerciálníma částicema. Uprostřed jsou na sebe částice namačkaný tak, že pohyb každý ovlivňuje ohromnej počet sousedních zároveň - výsledkem je silně chaotickej, zdánlivě nekauzální pohyb. Ale ve skutečnosti je jen výslednicí harminickejch oscilací v mnoha dimenzích současně. To co vidíme na obrázku je jen dvourozměrnej řez harmonickým kmitáním částic v mnohorozměrným prostoru. Můžeme tedy říct, že částice vlastně vůbec nejsou navzájem různě vzdálený: jsou namačkaný na sebe ve skrytejch dimenzích a rozměr celýho objektu zůstává jednotkovej. Je pravděpodobný, že celej vesmír tvoří bodová singularita s nekonečným počtem dimenzí, který v nás vyvolávaj dojem vesmírnejch dálav.

Chaotickej pohyb obvykle spojuje s vysokou hustotou hmoty a energie současně, čili entropie (jako tomu v případě tý černý díry), což před nás klade otázku, kde ji vlastně vzít. Koncept skrytejch dimenzí nás tohodle problému formálně zbavuje: zavedením dostatečně vysokýho počtu skrytejch dimenzí lze každej chaotickej pohyb převést na jednoduchej harmonickej pohyb stojatý vlny v malý moharozměrný kostce. Náš vesmír teda z pohledu vnějšího pozorovatele tudíž vůbec nemusí vypadat nějak extrémně - prostě jako malá stojatá vlna, akorád kmitající v nekonečně vysokým počtu dimenzí.

SRNKA

I-Doser je aplikace pomocí níž můžete dosáhnout různých nálad a zážitků podle předem nadefinovaných simulací skrz použití binaurálních pulsů. Ty jsou údajně synchronizovány s alfa a theta vlnami  v mozku. Každá zvuková stopa obsahuje "binaurální pulsy", které údajně synchronizujou mozkový vlny - pomáhají zvednout náladu, přivodit euforii nebo dokonce i halucinace. Na webu je ke stažení několik desítek podobných "brain-wave" generátorů.

SRNKA

Co dokáže povrchový napětí při vysychání vodní kapky na hydrofilní (smáčivý) fólii. Na podobným principu lze vytvářet i mnohem menší struktury - na ukázce vpravo jsou malý kostičky vytvořený z elektrochemicky vylučovaný fólie mědi nebo niklu. Okraje fólie jsou pokrytý vrstvou zlata a cínu. Při zahřátí se cín roztaví a povrchový napětí sbalí fólii do malý perforovaný kostičky, která po ztuhnutí drží tvar a jde je použít třeba jako nosič biologicky aktivních látek, který se pomalu uvolňujou přes jejich stěny.

SRNKA

Povrch těla afrického chrobáka Gymnopleurus virens z čeledi vrubounovitých silně odráží polarizované světlo. Povrch jeho krunýře tvoří vrstvy složené z rovnoběžných drobných vláken. Navíc každá vrstva je poněkud pootočena vůči sousední, čímž vzniká prostředí, ve kterém se lépe pohybuje světlo polarizované rovnoběžně s vlákny. Rozdíly v mezerách mezi vrstvami způsobují zabarvení brouků - jsou známi jedinci zelený i hnědo-červený v rámci jedinýho druhu. Zajímavé je, že zelenáči se vyskytujou spíš v sušších oblastech, ve kterých je méně zřádla. Jednotlivý vrstvy krunýře jsou pak slabší, což odpovídá odražení zeleného světla a pohlcení ostatních vlnových délek.

SRNKA

Free utilita WindirStat zobrazuje soubory na disku pomocí tzv. treemapy, podobně jako starší prográmek SpaceMonger. Obě utility jsou velmi malý na stažení (1, 2)

SRNKA

Jak Chriss Angel prolízá oknem? (by mailto:BlueRabbit@Centrum.cz?u=&c=1250)

• Publikum je komparz. Minimálně týpek, který je během Crissového vystoupení uvnitř budovy a borci co dří papír na skle..
• Nejedná se o klasické okno. Skleněná tabule pokračuje ještě pod okno.
• V tabuli je ve spodní části vyřezán otvor, kterým poté Criss proleze.
• Komparzista uvnitř budovy okno nadzvedne, takže horní část okna zajede do stěny. Zespod se vysune okno s otvorem.
• Criss proleze a těsně před tím, než sleze z krabic, rukama krontroluje, jestli je už okno zase spuštěno dolů, a otvor je zase skrytý ve spodní části stěny.
• Komparzisti přidržují papír na skle tak, aby se sklo mohlo pohybovat. Stanbdardně by papír přitiskli rukou na sklo, ale oni ho drží těsně před sklem
• Na konci videa je vidět i horní část budovy nad okenníma rámama. Je patrné, že celý celek (dveře, okna, část nad a pod okny) je vsazena do velkého cihlového/betonového otvoru (výlohy), tudíž je pravděpodobné, že část nad a pod oknem bude ze dřeva, nebo z podobného materílu.

SRNKA

SRNKA

Radarovej průzkum okolí marsovského jižního pólu ukázal, že zde existuje rozsáhlá oblast o průměru 1000 km, kterou tvoří vrstvy prachu, zmrzlé vody a tuhého oxidu uhličitého. Kdyby všechen roztál, pokryla by vrstvou vody silnou 11 m povrch celé planety. Přítomnost tekutiny na Marsu potvrzuje i snímek družice NASA Mars Reconnaissance Arbiter z 2.prosince 2006. V údolí Marinerů rozeznáme několik puklin, které obklopují světlejší oblasti. Tekutina, kterou proudila těmito prasklinami, impregnovala a zpevnila přilehlé horniny usazeninami. Nemuselo jít nezbytně o vodu, stejně dobře by posloužil i tekoucí oxid uhličitý. Při pozdější erozi byly okolní nezpevněné horniny sneseny a obnažily se tak světlé impregnované oblasti.

HASSAN

SRNKA

Podle vlnový teorie éteru (AWT) s štěrbinou neintereferuje přímo částice, ale prostorová vlna vakua (DeBroglieho vlna), která se chová podobně, jako vlna, která se tvoří nad rybou, plavající těsně pod hladinou. Je zvlněná kolmo na směr pohybu částice a protože je dostatečněinterferuje se štěrbinou za vzniku vějířovitých paprsků. Protože se vakuum chová jako pěna difůzních fluktuací hustoty částic éteru, která se zahušťuje třepáním a deBroglieho vlna se pohybuje spolu s částicí, vakuum před částicí se zahušťuje rovněž ve vějířovitě rozprostřených drahách.

Protože podle AWT interpretace všechny částice jsou stojaté vlny vakuové pěny a šíření každé vlny preferuje hustší oblasti vakua, částice bude při svém dalším pohybu preferovat cestu, kterou jí razí DeBroglieho vlna. Zatímco směr částice by jinak zůstal náhodný díky fluktuacím hustoty vakua, deBroglie vlna je vlastně primární jev, který zodpovídá za to, že se částice bude přednostně šířit ve směru, ve kterém se až doposud pohybovala - je tedy zdrojem setrvačné energie a relativistického navýšení hmoty částice.

Typický chování vakuové pěny, jejíž hustota je úměrná hustotě energie, která se v ní šíří podle vztahu E=mc^2 je příčinou všech kvantově mechanických jevů, při kterých každá vlna jakoby interferuje s vlnou hustoty éteru (tzv. pravděpodobnostní funkcí), kterou sama svým pohybem tvoří (viz třeba DHTML animace pro MSIE zde) (smazáno Pavlem Houserem z Osla)

SRNKA

TRNKA: Tohle je ale kompozitní snímek spirální galaxie NGC 5746 ve falešnejch barvách, modrá část pochází z Chandra X-ray observatoře, zbytek byl nafocenenej ve viditelným spektru.

TRNKA

SRNKA

Temná hmota se chová jako jakejsi rosol, oklopující hmotný objekty ve vesmíru, kterej se projevuje jako mlha rozptylem krátkovlnnýho světla v rentgenovým spektru.To by nasvědčovalo tomu, že je tvořenej vzájemně se odpuzujícíma nabitejma částicema - holejma jádrama atomů. V některejch případech je působení tmavý hmoty dobře vidět při vzájemným pohybu a srážkách mlhovin a galaxií. Oranžový mračno na snímku NGC 2264 je tvořený zářícím vodíkem, kterej rozráží a excituje tlak temný hmoty a světelnýho záření. Při pozorování mlhoviny v dalekohledu pouhým okem je ovšem barva vodíkovýho plynu mnohem míň výrazná, páš  barevný tyčinky v sítnici jsou míň citlivější na světlo, než tyčinky, který vnímaj jen rozdíly šedi. Noční šelmy jako psi, kočky nebo sovy který maj v sítnici převahu tyčinek jsou proto do značný míry barvoslepý.

SRNKA

Akustická levitace zvířátek v ohnisku stojatý vlny ultrazvuku o vlnový délce asi 20 mm.  Kupodivu jim nevadí tolik vibrace, jako to, že jim chybí opora pod nožičkama. Rybka plave, beruška se snaží z rezonanční dutiny uletět. Levitující rybička přežije 30 minut, pokud se vznáší v kapce vody. Podobně je možný levitovat i docela těžký předměty, třeba rtuť nebo wolframový kuličky.

Šíření zvuku v plynech je složitější, než se může na první pohled zdát. Zatímco přibližnej vzorec pro závislost rychlosti zvuku na teplotě a hustotě odvodil už Newton (rychlost=odmocnina(tlak/hustota)), teprve Laplace si uvědomil, že zvukový vlny kmitaj nelineárně, protože stlačováním zvuku v kmitnách se vzduch zahřívá. Z toho vychází správnej vzorec rychlost=1.4 x odmocnina(tlak/hustota). Maxwellova teorie světla je v zásadě analogie Newtonovy teorie zvuku.rychlost = odmocnina(tlak/hustota) = 1 / (permeabilita.permittivita vakua) = odmocnina (energe / hmota). Z toho lze odvodit Einsteinův vztah E=mc^2. Maxwellův model vycházel z předpokladu, že E = 0.5 mc^2 a rozdíl vysvětloval "posuvnými proudy". Ty se podle něj objevujou v každém dialektriku, mění-li se intenzita elektrického pole a teprve s vodivým proudem tvořícelkový proud  do sebe uzavřený (s nulovou divergencí).

SRNKA

Quake 2 AbSIRD projekt je knihovna, která renderuje Quake II (30 MB) do podoby animovanýho prostorovýho stereogramu. Pokud se vám to nexe celý stahovat, můžete si vyzkoušet mnohem menší SIRD-Pong, nebo další ukázky (1, 2) běžící pod OpenGL/SDL. Červenomodrý brejle prohlížení těchle záležitostí občas usnadní.

TRNKA

SRNKA

SRNKA

SRNKA

NALITEJ_POSLANEC

BIRDMAN

BIRDMAN

TRNKA

SRNKA

Ornamenty na zdech mešit tvoří mnohoúhlý, vzájemně do sebe zapadající dlaždice, které se nikdy neopakují v úplně stejných obrazcích. Celý umělecký útvar přesto vytváří dojem zvláštního typu symetrie.  Vznik podobných útvarů popisuje tzv. kvazikrystalická geometrie, kterou vysvětlil v moderní době až britský matematik Roger Penrose. Islám zakazuje portrétování živých bytostí, které je chápáno jako simulace stvoření - a to je vyhrazeno Bohu. Našly se sice výjimky, zvláště na úsvitu islámských dějin či v šíitském prostředí, zákaz však je v zásadě dosud dodržován. Odklon od malby živých bytostí vedl islámské umělce k fantastickým výkonům při tvorbě ornamentů.

Valy Vardeny a jeho kolegové nedávno našli zajímavý využití těchle obrazců pro kvasikrystalickou optiku v podobě děr v kovový mřířce, kde tvořej selektivní filtry v oblasti terrahertzovejch vln

SRNKA

Tady asi někdo fakt nemá moc rád rajčata...

SRNKA

Vakuum jako supratekutina nebo kečup, aneb jak vypadá éter zevnitř a zvenku? Pro systémy s vysokým obsahem energie ve skrytejch dimenzích je typická tzv. tixotropie, takový prostředí se chovaj se jako tzv. nenewtonský kapaliny, který se bráněj pohybu (prvné derivaci polohy v místě), ale nebráněj se zrychlení (druhá derivace polohy v čase). Takový systémy sou typický pro pěny a vysoce polymerní systémy se síťovitou, houbovitou strukturou jako je Chytrá plastelína. Např. kečup v lahvi se stává tekutej, jakmile se překročí jistá limitní mez zrychlení, ale po zastavení pohybu zase ztuhne a chová se jako rosol. Ještě mnohem výraznější je tixotropie na povrchu černejch děr a neutronovejch hvězd - chovaj se jako velmi tuhej asfalt, kterej velmi pomalu teče, při nárazu se roztříští. Otřesy a zlomy povrchu neutronovejch hvězd jsou přičinou velmi pronikavejch záblesků gamma záření. Podobně se chovaj bismutový slitiny, tvořený sítí spirálovitě spojenejch atomů, který jsou ohebný, ale při prudkým nárazu se roztříští - KaraBenNemsí v mayovkách si z bismutovýho amalgámu dělal kulky, aby tak podpořil mýtus o svý nesmrtelnosti. Jako mechanickej model tixotropie může sloužit tzv. gyroskopická brzda. Příčinou vláčnýho chování je vysokej obsah setrvačný energie v materiálu, kterej se chová jako mřížka tvořená víry.
 

Z pohledu vnitřního pozorovatele, tvořenýho tímhle prostředím se takovej materiál chová právě opačně: nebrání se pohybu, ale klidu či zrychlení (nultá či druhá derivace polohy v čase) a chová se pak jako nepřetržitě se pohybující supratekutina, která při pohybu nepřekonává žádnej odpor. Takový chování  vykazuje z našeho pohledu aji vakuum. Oba pohledy současně nám umožňuje sledovat systém magnetickejch vírů v supravodičích za nízký teploty - zatímco samy o sobě se pohybujou jako supratekutina, vůči pošťuchování magnetickým polem zvenčí se chovaj jako tixotropní tuhá látka - magnet do nich jde zapichovat, což je dobře vidět na videu linkovaným pod obrázkem uprostřed. Je zajímavý, že i vědecká komunita nebo jakákoliv sekta nebo totalitní stát, jejíž členové vynaložili jistou energii na svým udržení se jako celek chovaj podobně jako bosonovej kondenzát - navzájem vůči sobě vystupujou velmi altruisticky, sdílej informace a navzájem si pomáhaj, protože tím upevňujou svoji komunitu. Navenek se ale chovaj jako tixotropní gel a houževnatě se brání jakýkoliv změně. Prudkým nárazem/otřesem pak názory měněj naráz v celým objemu, jako přetáčející se spiny v supravodiči (tzv. převlékači kabátů). Jsou tedy očividlně vedený snahou se co nejmíň názorově lišit v čase. Vznik komunismu je teda společenskou analogií fyzikálních fázovejch přeměn, při kterejch dochází ke vzniku bosonovýho kondenzátu.

Svět s vysokým obsahem inerciální energie se zkrátka při pohledu zevnitř zásadně liší od pohledu zvenku a oba pohledy jsou provázaný reciprocitou derivací polohy ve skrytejch rozměrech. Příčina je vysoká hustota částic a energie jejich odpudivejch sil současně, která způsobuje, že se částice uspořádávaj do houbovitý struktury s vysokým obsahem rotační kinetický energie na mezifázovým rozhraní, ve kterým se převážná část energie šíří v podobě transversálních vln. Je dobrý si uvědomit, že takový chování éteru ve skutečnosti nijak neodporuje Newtonovejm zákonům, naopak je jejich přímým důsledkem. Jen proto, že žijem v poměrně energeticky řídkým světě, ve kterým přitažlivý síly převažujou nad odpudivejma nám takový chování připadá zvláštní a neobvyklý. Ale v komunistickým světě řízeným odpudivejma silama, tedy strachem z represí je naopak normální chování právě opačný a vede k postupnýmu rozkladu společenskejch struktur - evoluce v něm probíhá jaksi obráceně. Teorie éteru teda vypovídá hodně nejen o fyzikálním světě, ale i o společnosti, ve který žijeme.

SRNKA

SRNKA

Odpověď kupodivu souvisí s pochopením mechanismu tý studený fůze. Podle vlnový teorie éteru se všechny částice skládaj z menších, a ty z ještě menších, atd. a celý to udržuje pohromadě metastabilní rovnováha sil povrchovýho napětí. Částice éteru se totiž chovaj jako rtuťový kapky. Jsou ohraničený gradientama hustoty, podél kterejch se šířej vlny jako po vodní hladině. A protože energie má tendenci se šířit rovnoměrně přímočaře (je řízení difůzí částic éteru), tak se i ty povrchy částic snažej co nejvíc narovnat. Pokud se podíváme pozorně na malý kapky rtuti, můžeme si všimnout, že mají něco jako svoji optimální velikost. Prťavý kapku se snadno slejvaj, zatímco větší se snadno tříštěj na menší. Podobně funguje stabilita atomovejch jader, který lze taky považovat za malý hustý kapky hmoty, složený z ještě menších. Ty menší kapky maj tendenci se slejvat, čímž se zvětšuje poloměr a dráha energie šířící se po jejich povrchu se napřimuje. Tomu se říká povrchový napětí a jeho příčina zasahuje až k silám, jako jsou elektromagnetický náboje a gravitace..

Jak ale můžeme na příkladu rtuti vidět, takový slejvání kapek hmoty pro malý kapky neprobíhá úplně spontánně. Malý kapky se zřetelně odstrkujou a dokonce se můžou od sebe odrážet jako malý pružný míčky. Vysvětlení je kupodivu úplně stejný: povrchový napětí! Spojení dvou kapek totiž vyžaduje přechodný vytvoření úzkýho krčku s obrovskou zápornou křivostí. A ta naopak působí odpudivě. Proto všechny částice hmoty na malý vzdálenosti vykazujou silný odpudivý síly krátkýho dosahu. Chování kapek složenejch z kapek je pak výslednice obou sil: malý kapky uvnitř se silně odpuzujou, zatímco vnější gradient hustoty na obvodu je stlačuje dohromady. Je jen otázkou celkovýho množství hmoty, kdy dojde k překonání odpudivejch sil krátkýho dosahu a malý kapičku uvnitř se slejou. Protože pak už nic nebrání jejich kolapsu. celá soustava se gravitačně zhroutí. A to je i příklad termonukleární fůze stejně jako třeba princip gravitačního hroucení těžkejch hvězd a nejspíš i celýho vesmíru.

Pokud tenhle proces budeme chtít napodobit a uspíšit, máme možnost buďto gravitační hroucení incializovat vytvořením malýho strangeletu, což bych ale skutečně radši dělal v bezpečný vzdálenosti od Země. Odpuzující kapky se totiž začnou samy snadno slejvat, pokud se ponořej do prostředí, který má samo o sobě silný povrchový napětí, takže částečně kompenzuje odpudivý síly krátkýho dosahu. Ostatně gravitační pole černý díry jinak nefunguje, je totiž tvořený hustým vakuem. Elegantnější možnost, jak slejvání částic hmoty urychlit  je snížení rozdílů v povrchovým napětí šikovným zahuštěním vakua tak, že se do něj uvede energie tak šikovně, aby se povrchy neprotřepávaly. V podstatě jde o to, že se na dvě vlny kmitající navzájem  v jedný rovině na mezifázovým rozhraní superponujou kmity třetí vlny, která vibruje nebo rotuje kolmo na ně. Tím se jakoby zvýší hustota energie na tom povrchu, aniž se ovlivní pohyb a tedy hustota těch původních vln a povrchy se začnou spojovat. Odpovídá to situaci, když bysme rozptýlený rtuťový kapky zalilli lihem. A to je právě to, co může dělat magnetický pole ve spojení s rychle rotující hmotou. V přírodě je takový prostorový uspořádání energií poměrně vzácný, třeba na povrchu magnetarů, ale rotací těžkýho předmětu v magnetickým poli můžeme dosáhnout vzniku tzv. gravitomagnetický interakce, poprvé předpovězený Heimovou teorií.

BIRDMAN

SRNKA

Samozřejmě všechno má svý ALE. Zatímco postavit pepetuum mobile zřejmě opravdu neni možný, a čerpání energie vakua vypadá hodně nepravděpodobně, může jít ve skutečnosti o čerpání z gravitačního pole Země. Jak se uvádí v tý BBC fikce, srážkový experimenty můžou vést ke vzniku zárodku černý díry, která do sebe postupně nacucá celou zeměkouli. Čili řečeno slovy Václava Špidly: zdroje tu jsou, protože jak vidno, zanedbatelná částice může uvolnit spoustu gravitační energie. Veškerej fór je teda v tom, umožnit tuhle gravitační energii vypařovat postupně, podobně jako ten kejvací pták založenej na gradientu entropie - a žádnýmu zákonu zachování energie to neodporuje. Jenom prostě urychlíme vypařování hmoty na záření, který tak jako tak ve vesmíru probíhá samovolně (hmota je metastabilní), jen neuvěřitelně pomalu. Chtělo by to nějakej katalyzátor. A jakou roli v tom můžou hrát magnety Steornu nebo magnetohydrodynamickej generátor?

SRNKA

NALITEJ_POSLANEC

SRNKA

BIRDMAN: Problém fúzoru je v tom, že se rychle letící deuteriony rozletěj stejně rychle jako se srazej, čili fůzní reakce má jen velmi krátkou chvíli na proběhnutí. Když je zase napětí nízký, deuteriony se nesrazej vůbec. Nukleony v jádře se daj modelovat Newtonovým kyvadlem, na kterým je ten problém dobře vidět: co do jádra zjedný strany vletí, to z něj na druhý vyletí a zdržná doba nadbytečnejch částic v jádře potřebná k nastartování fůze zůstává krátká. Čili aby fůze probíhala efektivně, je nutný atomový jádra nejen srazit, ale i dostatečně dlouhou dobu udržet.

SRNKA

Hezká ukázka tlaku světla vzniká při svícení laserem na mezifázový rozhraní. Tlak světla je samozřejmě příliš slabej na to, aby kapalinu zamíchal nebo dokonce vymrštil nad hladinu, ale když se převrstvěji dvě kapaliny s nepatrně rozdílnou hustotou,  tlak proudu fotonů stačí  na to, aby na rozhraní obou kapalin vytvořil maličkou "fontánku".

SRNKA

TRNKA: Existuje několik souvislostí, který umožňujou pochopit, jak éter funguje:

1. Mechanický účinky náhodně se srážejících hustejch částic se navzájem vyrušej, taková soustava je nerozlišitelná od vakua, čili prázdna
2. Poruchy týhle náhodnosti se jevěj jako makroskopický fluktuace hustoty
3. Energie se nejradši šíří po gradientech hustoty, který tvořej dráhy šíření energie, čili časoprostor
4. Hustota šíření energie v objemu se dá zanedbat, je-li gradient výraznej, v tom případě je časoprostor tvořenej pouze povrchama gradientů hustoty
5. Éter je velmi hustej by definition, ergo jeho fluktuace a gradienty hustoty sou taky velice výrazný, časoprostor v něm tvoří houbu
6. Houbovitý fluktuace hustoty se tvořej i při kondenzaci superkritický páry jako první fáze při vypadávání kapek, vznik časoprostoru jde tudíž modelovat obyčejnou kondenzací. Reálnýmu vakuu se takovej systém bude blížit tím víc, čím bude hustší.
7. Kosmologický příklady vzniku časoprostoru jsou BigBang a inflace

Jestli ti stále nedochází, jak spolu souvisí kondenzace páry a inflace, pak sorry, ale měl by ses věnovat něčemu lehčímu, fyzika je na tebe prostě moc těžká. Třeba by ti šly dobře jiný věci a  tady se jen zbytečně trápíš.

TRNKA

EGON

BIRDMAN

TRNKA

SRNKA

TRNKA

SRNKA

SRNKA

TRNKA

SEJPA

SRNKA

Here are the remains of a glow discharge cell that exploded in Mizuno's laboratory in January, 2005. Mizuno initially thought this caused by recombination, but that is ruled out because the event produced roughly 441 times more energy than the total input energy. For details and more illustrations of this accident, see:  Mizuno, T. and Y. Toriyabe. Anomalous energy generation during conventional electrolysis. in The 12th International Conference on Condensed Matter Nuclear Science. 2005

BIRDMAN

SRNKA

SRNKA

SEJPA

SEJPA

SRNKA

Ukázky samouspořádávajících systémů samovolně na vodní hladině a v elektrickým poli. Kapalinou je rostlinnej olej, použitý napětí asi 15 kV.

SRNKA

Čtyři scénáře, jak vymře lidstvo "Stavíme urychlovač částic, a chceme nasimulovat podmínky blízké podmínkám při velkém třesku. Není se čeho obávat," slyšíme vědce z TBM. Ale jiní vědci mají vážné obavy - pokud by vznikla černá díra, znamenalo by to definitivní zkázu celé planety. Obavy jim dělá částice "strangelet".  Je to jedna z hypotéz týkající se kvarků a podstaty hmoty. Podle dokumentu je strangelet hmota milionkrát hustší než zlato, jak varuje Dr. Brian Cox. Experiment se i přes mnohé protesty uskuteční. Vše je připraveno. Dr. Howell vytahuje ten klíček, který jsme během filmu už nesčetněkrát zahlédli, a vkládá jej do zámku. "Pět, čtyři, tři, dva, jedna, teď."

Dokumentaristé se s diváky v tomto duchu rozloučí ústy jednoho z filmových vědců, kteří experiment s urychlovačem podporovali: "Všechno, co děláme, je, že opakujeme velký experiment v malém... Ale nic se nemůže stát, můžete spát klidně." To, co se nepovedlo mega-tsunami, infekcím, meteoritu ani supervulkánu, podařilo se lidem. The End.

SRNKA

Další zlepšení chladicích schopností procesorovejch chipů představuje úprava, kdy je žebrovaná jak vnější, tak vnitřní strana chladiče, což má zlepšit rozvádění tepla teplovodnou pastou. Teplovodná pasta je tvořená směsí kysličníku titaničitýho, zinečnatýho a berylnatýho. To jsou polovodiče s hranou zakázanýho pásu těsně v ultrafialový oblasti (viz obrázek minerálu titanitu dole), při zahřátí tyhle materiály žloutnou a oxid titančitej tvoří účinnou složku opalovacích krémů. Obsahujou spoustu elektronů, který jsou dost volný na to, aby přispívaly k teplotní vodivosti, jen energetický bariéry mezi atomama způsobujou, že materiál je jako celek nevodivej a může se tedy použít pro přenos tepla při chlazení zařízení pod napětím. Keramika z oxidu berylnatýho je elektricky nevodivá, přesto vodí teplo skoro tak dobře, jako měď.

SRNKA

Index lomu je poměr sinů úhlů, které svírá dopadající a lomený paprsek s kolmicí k místu dopadu. Při pronikání vlnění z opticky hustčího prostředí do řidšího pod dostatečně malým úhlem se stane úhle odrazu zápornej, dochází k tzv. totálnímu odrazu a většina vln se odráží zpátky. Proto se takyvzduchový bubliny nebo vodní hladina zespoda zdá stříbřitě lesklý. Intenzita odražený vlny na rozhraní ale neklesá skokem, protože by to porušovalo kvantovej princip neurčitosti. Namísto toho dochází k "tunelování fotonů" a intenzita EMG pole tam klesá exponenciálně a jde ji zachytit v podobě tzv. evanescentních vln. Ty jde např. využít k buzení stojatýho vlnění v rezonátorech, který jsou jinak zvenčí opticky uzavřený.

Novej směr ve využití evanescentní vlny naznačil vývoj evanescentní optiky z prohnutejch střídajících se tenkých vrstev stříbra a oxidu hlinitého na křemíkovém podkladu z University of Kalifornia v Berkeley. Tahle lupa dokáže teoreticky zobrazit i detaily menší než je vlnová délka světla. Konkrétně v tomto případě se podařilo dosáhnout rozlišení 130 nm, což je asi 4 x lepší výsledek než u klasických optických zařízení. Podobný zařízení sestrojil tým na University of Maryland z koncentrických polymerních prstenců na zlatém podkladu. Je dokonce o něco lepší než předchozí "lupa", protože s ním dosáhli rozlišení 70 nm.

SRNKA

SEJPA

SRNKA

SEJPA

SRNKA

Marsovský panorama, ultra hires 22000x5000, 25 mega jpeg (400 mega BMP) Prach na Marsu je zřejmě ještě větší svinstvo, než lepivej regolit na Měsíci a po vdechnutí může způsobovat rakovinu a onemocnění podobný silikóze.

SRNKA

UFO koncem roku čerpalo budget, a tak upgradeovalo na model s barevnejma světlama. Aneb všecko lítá, co peří má. Fotky sou z ledna t.r. z Wisconsinu, USA

SRNKA

• Tendence popírat fakta, místo o nich pochybovat
• Aplikace dvojích standardů při kritice, názor oponenta je namítanej z odlišnýho stanoviska, než oficiální postoj
• Předčasné nebo unáhlené vynášení soudu, ještě před seznámením se s problematikou
• Tendence diskreditovat místo diskutovat
• Použivání osobních nebo ad hominem útoků, snaha diskreditovat protivníka
• Předkládání nedostatečných důkazů nebo podkladů při argumentaci
• Pejorativní označováná proponentů jako patafyziky nebo pseudovědce
• Nezdlvodněná nebo argumenty neopodstatněná kritika
• Vynášení nezdůvodněných protinázorů, často odporující empirickým zkušenostem
• Předpoklad, že nepotrvrzený důkaz je argument pro jeho odmítnutí
• Tendence přezírat veškerý důvody a argumenty

Pseudoskepticimus se opírá o chybnej výklad tzv. Popperovy metodologie poznání, podle který nelze žádnej výrok ani teorii definitivně potvrdit, pouze vyvrátit. Zapomíná se přitom, že jde z hlediska výrokový logiky o zcela symetrickej přístup. Jakákoliv negace výroku je novým výrokem, jehož pravdivostní hodnotu je nutný dokazovat stejně, jako původní výrok, čili Popperova metodologie ve skutečnosti nepředstavuje žádný obecně platný vodítko pro důkaz správnosti vědeckejch teorií. Z místních ID je typickej příklad BEFEMELE, ale postoje pseudoskeptiků zastává na českým webu řada lidí, např. Tomáš Hála nebo Olda Klimánek. Je zajímavý, že přitom jde zpravidla o lidi mladší, žádný vykopávky. Např. je známo, že studená fúze byla před patnácti letma odmítnutá právě mladší generací fyziků, v experimentech dodnes pokračujou ti starší.

Klasická oběť pseudoskepticismu je éterová teorie, jejíž odmítnutí bylo založený na (mylný) představě, že éter musí vykazovat absolutní referenční rámec při sledování pohybu. To je ale vlastnost pouze prostředí, kterým se energie šíří v podobě podílnejch vln. V modelu transversálních vln tuhle vlastnost prostředí prokázat nejde. Na transversálním modelu éteru byla založená např. Maxwellova teorie světla (1864), jejíž rovnice se v upravený podobě používají dodnes a lze z nich snadno odvodit relativistický transformace. Vidíme teda, že éterová teorie ve skutečnosti může teorii relativity předpovídat, nikoliv vyvracet a je tak ve skutečnosti jedinou teorií, ze který lze odvodit relativistický postuláty na základě Newtonovy mechaniky. Celej trik je přitom v tom, že v hustým systému částic se tvořej houbovitý gradienty hustoty, podél kterejch se šíří příčný vlny. Pokud má éter sloužit jako prostředí např. pro šíření energie gamma záření, pak musí mít hustotu energie ještě mnohem vyšší a příčný vlny v takovým prostředí musej naprosto převládat. Pro příčný vlny nelze prokázat absolutní refenrenční rámec pomocí pozorování, na šíření těchto vln založenýho. To jde dobře pozorovat třeba na tzv. kapilárnách vlnách na hladině vody, jejichž šíření je pohybem vody pod hladinou ovlivňovaný jen zcela nepatrně. Tenhle zásadní, ale triviální omyl se v současný vědě různejma fundamentalistama udržuje do dneška.

New Ideas in Science, Ridiculed, vindicated geniuses, a list, Keep your Bead on the Wire, The Blind Eye of Science, AGAINST EXCESSIVE SKEPTICISM: Sprites, Jets, Skepticism Pyrrhonian, Skepticism, Complaints of suppression are not Conspiracy Theories, Recommended Books, Why become involved in fringe science?, Crackpot science: forums and newsgroups, The Symptoms of Pathological Skepticism, Pure Horganism!,Cognitive Processes and the Suppression of Valid Scientific Ideas, Contemporary Evolution Heresy, Fringe-sci and Crackpots and Breakthroughs, Oh My!, They Laughed at the Wright Brothers!, Zen and the Art of Debunkery, That which is not so, The End of Science, Maverick Scientists Facing Barriers, STM Microscope draws hostility, laughter, PARASCIENCE vs. PSEUDOSCIENCE, List, Abhorrent Ideas in Science, PHILOSOPHIZIN' by billb, New theories, scorn, & derision "THE OFFICIAL TRUTH", Ball Lightning and Skepticism, Never Criticize Science!, Two Sad Stories -, Scientific Censorship and Evolution, Maverick Science vs Conventional Science, Rules of the Research Game, WEIRD SCIENCE  FORTEAN What does "Skepticism" mean?, Baloney Detection Kit,, My built-in doubter, Society for Scientific Exploration, UFO Skeptic, Proper Criticism, Wonder and Skepticism, The nature of Skepticism, Skeptics vs. New-agers: bridging the chasm, Abuses of Skepticism, How Thinking Goes Wrong, Links: critical thinking, Toward a General Theory of Pseudoscience, Dangerous Ideas, Sham reasoning, pseudo-inquiry, LINKS: dishonest argument style, Science or Myth?, Quackwatch: device list, Crimes of Persuasion, Skeptics' Annotated Bible, Is God a liar?, ...The Madness of Crowds,Explained, more explanations, Order of the Tortoise, SKEPTIC Magazine, Skeptic News, Eric Krieg's Skeptic Resources website, The Burden of Skepticism, Skeptical Manifesto. Crackpot Index, Reponses to crackpots, Woo-Woo Credo, Museum of Unworkable Devices, Newman Machine, Free Energy Disscusion, J. Lippard page, Dr. Matrix Web World o' Sci., Pacific Northwest Skeptics, Quack Watch, Skeptic News, SCI.SKEPTIC faq page, Why I'm involved in 'Fringe Science', Close-minded Science 

SRNKA

SRNKA

EGON: Hologramy jsou v zásadě dva druhy, reflexní a transmisní. Oba pracujou na základě fázovýho posunu světla, který se odráží nebo prochází holografickým rastrem, čimž vzniká prostorovej obraz předmětu. Ačkoliv výroba hologramů se může zdát náročná. jediný co k tomu doopravdy potřebujete je laserový ukazovátko a holografickej film. Profesionální hologramy ovšem vyžadujou lasery v několika barvách a profesionální vybavení.Instantní holografický kit za přijatelnou cenu tvořený laserovou diodou a holografickým filmem....

Nadšenci mají na internetu svoje fóra, kde si vyměňují zkušenosti a ukázky hologramů. Na internetu lze dokonce nalézt návod, jak hologram vyrábět ručně pomocí kružítka

EGON

SRNKA

Společnost OSRAM nedávno oznámila, že překročila magickou hranici 1000 lumenů v LED modulu. Ten tvoří šest PN přechodů o celkový ploše 6 mm2. Tenhle krystalek ale vydává víc světla než 50 W halogenová  žárovka (cca 90 lumenů, zatimco normální 60 W žárovka má světelnej tok asi 730 lumenů). LED produkuje 75 lumenů/W při asi 350 mA s životností asi 10x vyšší, než halogenová žárovka a 10x vyšší, než normální žárovka. Nejvýkonnější 5W LED Osram nebo Phillips Luxeon (viz níže) nabázený na trhu v současný době dosahujou svitivosti 300 lumenů  s životností 100.000 hodin. Na trhu jsou už i 600 lumenový diody. Např. Projektor Toshiba TDP-FF1 používá 400 lumenovou LED v puslním režimu s příkonem 15 W a životností 10 000 hodin. Šestičipová verze Osram LED  produkuje 420 lumen s čočkou a 300 lumenů bez čočky, při proudu 700 mA a 15W. Čtyřdiodová verze produkuje 280 lumenů s čočkou a 200 lumenů bez čočky s proudem 700 mA a 10 W. Účinnost výkonovejch LED je již dnes srovnatelná s účinností kompaktních zářivek (65 - 85 lumenů/W).

Vpravo jsou monokrystaly nitridu india, používanýho při výrobě výkonovejch LED a výkonová LED, montovaná do parkovacích světel automobilů. Na použití LED ve světlometech si asi ještě pár let počkáme, protože zde se vyžaduje výkon nejmíň 350 W. Animace předvádí přincip funkce LED na rekombinaci nosičů náboje na PN přechodu, video vpravo umožňuje tuto rekombinaci pozorovat naživo pomocí Lorentzovy mikroskopie v v tenký vrstvě supravodiče Nb-Ta v magnetickým poli - všimněte si opačnýho "vypouknutí" magnetickejch čoček, tvořenejch kladnýma a zápornýma nosičema náboje přicházejích zeshora a zespoda

SRNKA

Zajímavá varianta hologramu (1, 2) a dalších komerčně dostupnejch animovanejch hologramů

On-line záloha všech auditorií o fyzice: Fyzika0, Fyzika1, Fyzika2, Fyzika3, Fyzika4, Fyzika5, Fyzika6, Fyzika7 , Fyzika8  a chemii Chemie1, Chemie2 (4200 příspěvků, cca 360 MB textu, obrázků a animací)

SRNKA

První verze operačního systému MS-DOS podporovala kapacitu pouze 160 kB. Až druhá verze umožnila využívat na oboustranné disketě až 360 kB. Mezitím už ale vývoj pokračoval a kapacita diskety šla až k 1200 kB, což, uvážíme-li velikost tehdejších pevných disků (10 - 20 MB) bylo poměrně hodně.

SRNKA

Schéma šlírový-stínový techniky pro záznam rázovejch vln dle Toplera. Vpravo je záznam výstřelu z 0.44 revolveru Magnum. Je dobře vidět zvuková vlna šířící se samostatně od palníku i ústí hlavně.

Mikrosekundová šlírová fotografe zviditelňuje zvukový a rázový vlny z výstřelu pistole ráže .22 palce. Metoda je docela citlivá - v pravý části je vidět vzduch tetelící se teplem ruky a zbraně. Snímek z vysokorychlostního videa vpravo zachycuje jednotlivej výstřel ze samopalu AK-47 stínovou technikou. Video vpravo zachycuje rázový vlny při prasknutí balóku, explozi zavěšený třaskaviny v lahvičce, výstřel z malorážní pistole a další experimenty. Vpravo sou rázový vlny broků po výstřelu z brokovnice těsně po opuštění hlavně. Broky nemaj moc proudnicovej tvar, krom toho jsou po výstřelu navzájem pomačkaný, proto se rázový vlny tvořej daleko před nima. Za brokama letí plstěná zátka, která při výstřelu působí jako píst a vytlačuje broky z hlavně.

SRNKA

Modifikace známýho dvouštěrbinovýho experimentu provedená nedávno (2001) íránským fyzikem Asfarem je v poslední době znovu diskutovaná v souvislosti s údajným narušením principu komplementarity. Ten je svým způsobem protiklad principu ekvivalence, kterej zformuloval Einstein využívá obecná teorie relativity a kterej říká, že v uzavřený soustavě nejde rozlišit mezi setrvačným a gravitačním zrychlením. Pokud se budeme např. pohybovat v uzavřeným výtahu, kterej se bude rozjíždět v kosmickým prostoru, bude nás tlačit k podlaze stejná síla, jako kdybysme v něm viseli nad povrchem Země. Je zřejmý, že princip ekvivalence platí jen lokálně: zdroj gravitace má vždycky konečnou velikost a proto se nám bude jevit časoprostor v takovým případě zakřivenej. Naproti tomu odstředivý zrychlení žádnej střed působení nemá. Zdá se to detail, ale ve svým důsledku to znamená dosti podstatný narušení Einsteinovejch rovnic případě gravitační pole s výrazným zakřivením (jako je v okolí černý díry nebo elementárních částic), nebo naopak na velkejch vzdálenostech. Einsteinovy rovnice totiž nezohledňujou vliv zakřivení gravitačního pole, jen časoprostoru. Jelikož gravitační pole odpovídá zakřivení časoprostoru, znamená to vlastně, že teorie relativity je rekurzívní a měla by brát v úvahu nejen energii zakřivení časoprostoru, ale i energii zakřivení zakřivení a a energii zakřivení, zakřivení zakřívení, atd. V konečným důsledku je hustota (energie) vakua v okolí černý díry větší, než předpovídá klasická Einsteinova teorie, což má mj dopad na výpočet průměru  horizontu událostí. Ten je o něco větší, než předpovídá Schwartzildovo řešení a může to znamenat, že malý díry střední velikosti vůbec nemusej horizont událostí tvořit a chovaj se díky tomu spíš jako tzv. bílý díry, velmi hustý, ale zářící hvězdy.

S principem komplementarity se to má právě opačně, ten je totiž narušovanej globálně. Zatímco v rámci části kvantově mechanickýho experimentu není možný pozorovat komutující (spin, náboj, magnetickej moment) a nekomutující veličiny (hybnost, rychlost) současně, v rámci dostatečně rozsáhlýho experimentu to pozorovat jde. V praxi to znamená, že pokud se zaměříme na částicový charakteristiky nějakýho objektu, přijdeme o možnost pozorovat ty vlnový, dojde k tzv. kolapsu vlnový funkce. Např. tím, že se v dvouštěrbinovým experimentu pokusíme zlokalizovat polohu fotonů dřív, než dopadnou na stínítko, přijdeme o ty krásný difrakční obrazce, který fotony dělaj, když je necháme doletět ke stínítku v klidu.

Nicméně Shahriar Afshar dokázal, že to není tak úplně pravda. V místě, kde dopadající fotony tvořily interferenční minima na stínítku vložil fotonům do cesty jemnou síťku a místo stínítka dráhu fotonů zahnul čočkou a zfokusoval je tak zpátky do bodovýho místa. V případě, že fotony prolétávaly do cíle jednou štěrbinou se zaclonění dráhy fotonů projevilo snížením kvality výstupního obrazu. Ale v případě, že zůstaly obě stěrbiny otevřený, vložení síťky do dráhy fotonů nemělo na výsledek pokusu prakticky vliv. V daným případě tedy došlo k tomu, že byla sítkou vymezená dráha fotonů jako částic, aniž došlo k narušení jejich vlnovýho chování. Nedávno byl Afsharův experiment zreprodukovanej i pro jedinou částici, což eliminuje vyložit výsledek experimentu vzájemnou interferencí mezi částicemi. S použitím větší citlivosti detektoru bylo možný intenzitu světla zdrojovýho laseru snižit natolik, že bylo možný s vysokou pravděpodobností tvrdit, že se v průběhu experimentu v aparatuře skutečně vyskytoval pouze jedinej foton, takže neměl s čím interferovat, leda sám se sebou.

SRNKA

Enceladus je šestý největší Saturnův měsíc o průměru okolo 500 km. Váží přibližně 50.000 krát méně než Země. Jeho hladkej světlej povrch tvořenej ledem odráží prakticky veškeré na něj dopadající sluneční záření. Pojmenován byl synem svého objevitele Williama Herschela Johnem dle řecké mytologické postavy – jednoho z Titánů. V roce 2005 pozorovala sonda Cassini v oblasti jižního pólu Saturnova měsíce Enceladus výtrysky mrznoucí vodní páry. Vzhledem k tomu, že teplota jeho povrchu se pohybuje od –240 do –130^oC, musí uvnitř měsíce existovat nějaký zdroj tepla. Ten se ovšem standardním vývojem tělesa vysvětlit nedá. Rovněž slapové vlivy, které vznikají gravitačním působením jiných těles, k tomu nedostačujou.

Je zajímavý, že povrch Enceladu je hladší, a tudíž mladší, než by odpovídalo jeho stáří, což značí že v historii tohoto měsíce musela proběhnout nějaká nestandardní událost. Dle modelu  z kalifornské Jet Propulsion Laboratory to bylo období zvýšené radioaktivity. Během svého vzniku před 4,5 miliardou let pochytal Enceladus mnoho tzv. vápenato-hlinitých inkluzí, v nich se nalézal radioaktivní hliník 26 a železo 60, jež svým rozpadem až do svého vyčerpání po sedmi milionech let zahřívaly nitro koule z ledu a kamene, jež se v budoucnu měla stát Enceladem. Vzniklo tak spousta tepla, jež dodnes ohřívá jeho vnitřek na teplotu přes 700^oC.

SRNKA

Průběh kondenzace superkritický páry ve skleněný kapiláře je fyzikální proces, kterej podle vlnový teorie éteru ilustruje průběh inflace a vznik časoprostoru. Zatímco v normálním plynu mají fluktuace hustoty přibližně kulovitej tvar a pára z ní kondenzuje v kapičkách, vysokej tlak způsobuje, že se hustota kapaliny a páry liší jen napatrně a kapalina vypadává ze směsi v jemný houbovitý struktuře, podobný pěně se zápornou křivostí. Zplacatění gradientů tvořících novou fázi, čili  prostředí pro šíření energie je příčina, proč se časová dimenze liší od prostorový.

Protože energie při šíření dává přednost povrchům, je při vysokým tlaku vedení prostorem úplně potlačený a energie se šíří jen gradientama husoty, což vede k potlačení absolutního referenčního rámce pohybu a k relativistickejm efektům. Částice přitom zaujímaj několik rozdílnej prostorovejch konfigurací, který se při kondenzaci vypadávaj jako samostatný fáze - vrstvy. Jednou z takovejch fází je i vakuum, tvořící náš časoprostor. Fluktuace tvořej částice, který se stávaj základem nový fáze a samy můžou podléhat další fázový transformaci za vzniku pěny, vyplněný pěnou rekurzívně jako fraktál.

SRNKA

EGON: Pokud používáte MSIE 7.0 a nepřehrávaj se vám vložený videa v auditech o chemii a fyzice, zkuste zkontrolovat nový nastavení MSIE v záložce Security/Zabezpečení:

SRNKA

Krystalizace dusíku, fázový přechody kapalnýho helia a několik dalších videí z výzkumu university v Grenoble

SRNKA