to je sice pravda, ale: pokud se do minulosti podivam (a neco tam zmenim) treba az zejtra, tak ta tvoje uvaha jeste dneska neplati, bude platit az od zejtra..
Tajmarův experiment jde interpretovat několika různě abstraktníma způsobama. Mě přijde nejnázornější analogie s černou dírou. Jak známo, uprostřed galaxie černá díra, protože částice vakua sou navzájem stlačený na vysokou hustotu gravitačním polem celý galaxie a vytvářej tak gradient hustoty vakua, od jehož vnitřního povrchu se odráží světlo jako od vnitřního povrchu skleněný koule nebo od polopropustnýho zrcadla, dochází k totálnímu odrazu skoro veškerý energie do černý díry (jenom světlo s vlnovou délkou větší než je průměr černý díry může uniknout jako Howkingovo záření, podobně jako by to udělalo u skleněný koule). Vnitřek černý díry jde považovat za bosonovej kondenzát. Měli bychom vzít v uvahu následující dualitu: na vodní hladině se částice vody pohybujou uspořádaně a proto jsou průhledný pro transversální vlny (sloužej jako prostředí pro jejich šíření). Naproti tomu podélný vlny (zvukový vlny pod hladinou) se od uspořádaný hladiny víceméně odrážej. Pod vodou, jejiž molekuly se pohybujou chaoticky to funguje právě obráceně: podélný zvukový vlny dou skrz a příhttp://www.aetherwavetheory.info/images/physics/illusionsčný vlny, tedy vlny na hladině pod hladinu nepronikaj.
Podle eterový teorie sou gravitační vlny podélný vlny vakua, analogický těm zvukovejm vlnám pod hladinou vody, vlny světla jsou příčný vlny. Bosonovej kondenzát vakua má svou subtilní obdobu v bosonovejch kondenzátech při absolutní nule, kde se místo světla od rotujícího bosonovýho kondenzátu odrážej mnohem slabší gravitační vlny jako od zrcadla a vytvářej nad supravodičem gravitační stín. Ten pozoroval už před dvaceti lety Podkletnov nad rotujícím supravodivým diskem - stoupala nad ním mlha z kapalnýho dusíku, kterým prstenec chladil. Pro uspořádaný částice jsou gravitační vlny víceméně průhledný, ale protože nosiče náboje se v supravodiči pohybujou chaoticky, tvořej kapalinu, jejíž jedinou uspořádanou složku tvoří rotace toho disku. A od něj se odráží podélný vlnění, tedy gravitačních vln jako zvukový hladiny od vodní hladiny a tvořej tak částečně stín zemskýho gravitačního pole. Podle mě jde tedy v případě Tajmarovejch experimentů o další potvrzení Podkletnovovy antigravitační teorie. Tajmar ho objevil náhodou, když se snažil měřit změnu hybnosti při roztáčení supravodivýho prstence v okamžiku, kdy elektrony v něm přejdou do chaotickýho supravodivýho stavu - tehdy na ně přestane zrychlení uspořádaný hmoty v prstenci působit a moment setrvačnosti prstence klesne vo setrvačnost těch elektronů. Protože je ale vakuum taky chaotický, začnou chaotický elektrony o to víc naopak strhávat to vakuum (podobný interaguje nejsnáze s podobným). V chaotickým supravodiči se hmotný částice měněj v bosony, naproti tomu nehmotný bosony jako graviton nebo foton získáva klidovou hmotnost a měněj se v částice krátkýho dosahu a přispívaj k magnetickýmu poli rotujícho supravodiče v ose jeho rotace. Je to jakejsi zesílenej Lense-Thirringův jev a označuje se jako gravitomagnetismus, protože byl původně předpovězenej Heimovou teorií, jako analogie strhávání vakua elektricky nabitejma částicema (elektromagnetismus).
..Jedna ze souřadnic prostoročasu. Zajímavější je bádat proč se entity pouze na této souřadnici pohybují chca nechca pouze jedním směrem, zatímco v ostatních mají alespoň někdy volnost... No a pak by bylo dobrý bádání začít tím nejjednoduššim, totiž konceptem částicovýho prostředí, jehož gradientem se energie šíří v různejch rozměrech taky různě. Cas a prostor v eterový teorii vzniká kompaktifikací gradientu hustoty v částicovým prostředí. Ve víc rozměrech to vypadá jako kondenzace (dtto prostřední animace).. I na vodní hladině se přece částice (bubliny) i vlny pohybujou v některejch směrech volně, v jinejch se jim moc nechce. Ta analogie s vodní hladinou je zcela zjevná i díky konceptu tzv. geodetiky: vlny částic se časoprostorem pohybujou po nejrychlejší dráze uplně stejně, jako se vlny pohybujou napříč gradientem vodní hladiny - jak znázornuje applet, kterej zdejší fyzmatici ARO a ANON sice viděli a komentovali - ale zjevně vůbec nepochopili, o čem je, protože sou odhodlaný jeho důsledky objevovat znovu v dalším kontextu.
Samozřejmě ANON a ARO nejsou žádná reprezentativní ukázka fyziky, fyzici o souvislosti pohybu hmoty časoprostorem a gradientem částicovitýho prostředí velmi dobře věděj (má dokonce samostatný heslo na Wikipedii), ale z pochopitelnejch důvodů o něm drží hubu a krok, protože sou to mrdky zbabělý, cenzurujou informace a manipulujou veřejnost, protože kdyby přiznaly A, musely by připustid i další souvislosti a svoji sto let trvající ignoranci. Naneštěstí čas hraje proti nim a sem fakt zvědavej, jak dlouho ty fyzici pozici mrdvýho brouka uhrajou. To je na tom právě to zábavný.
Tvuj postoj je vlastně docela primitivní: věříš v nějaký postuláty uhodnutý z fundamentálních experimentů podobně jako černoprdelníci věřej v Boha a věříš že tim umíš všechno vysvětlit, takže nezbejvá místo pro vysvětlování jinou teorií. To je ovšem velkej omyl, současná fyzika stojí na tuctu postulátů, o jejichž původu se můžem akorád dohadovat. A na rozdíl od černoprdelníků máš problém, protože žiješ ještě v eře polyteismu, udržuješ pro každou část reality její vlastní teorii a ty si občas navzájem protiřečej. Seš vlastně takovej primitivní pohan a já s tebou nexi nic míd...;-)
1. SRNKA obdrží BAN. 2. ANONi se budou chovat slušně a přispívat k topicu
Původní téma topicu již bylo zabito, že?
Nakonec je to pěkně vidět i na částicový simulaci vodní hladiny: vodní hladina je místo, kde se ty částice pohybujou nejpomalejc, takže se tam koncentrujou vlny v systému. Pro pozorovatele uvnitř se takový místo bude zákonitě jevit nejrozhlehlejší, čili jako prostor. Co je na tom modelu zajímavý, že gradient v prostředí s hustotou dejme tomu 1 g/cm3 (třeba mezi kapalinama s hustotou 0.5 a 1.0 g/cm) se chová jako prostředí hustší, třeba s hustotou 1.5 g/cm. Když v tom gradientu vytvoříme další gradient, bude při stejný výchozí hustotě kapaliny pohyb vlna na rozhraní ještě pomalejší a když těch gradientů bude víc, nakonec vytvoříme hustej a rozlehlej časoprostor s velmi pomalejma procesama prakticky z ničeho.
Nakonec na tom samým principu funguje i časoprostorovej gradient, podél kterýho se částice pohybujou. Je to místo, kde se stýkaj dvě fáze eteru s různou hustotou a dochází tam k interferenci jeho vln. Tim se zvyšuje hustota vakua v daným místě a roste pravděpodobnost, že tam najdeme částici, protože se tam pohybuje nejpomalejc. Casoprostor se chová jako trubka nebo kanál, která vede vlny a částice tvořený stojatejma vlnama. Názorně je to vidět na vodní hladině - pod hladinou i nad hladinou se můžou šířit vlny stejně dobře, ale stejně si nakonec vyberou hladinu.
Paradox dvojčat nám umožnuje pohybovat se v čase zpomaleně. Kdybysme se chtěli pohybovat naopak zrychleně, jakoby předbíhat lokální události, muselo by se naopak vůči nám pohybovat nejbližší okolí. A tim se dostáváme k myšlence Tipplerova stroje času z r. 1974 - jde o jakési odstřeďování vakua v dutině dlouhého hmotného válce - v jeho ose bude časoprostor řidší a čas by zde měl plynout o něco rychleji na úkor okolí válce, kde se naopak bude čas zpomalovat. Ve stroji času sestrojeným na podobným principu Jodie Fosterová jako astronaudka cestovala do hyperprostoru ve filmu Contact (1997).
Podle fyzika Kipp Thorneho z Caltechu se podobná situace muže vyskytovat i přírodě i v podobě rotujícího tunelu červí díry. Konečně fyzika Malletta napadlo, že by k roztočení vakua mohl postačit částice obíhající smyčku supravodiče nebo urychlovače nebo laserovej paprsek obíhající mezi zrcátky, uspořádanými do čtverce nebo a navrhnul měřit takto vzniklej časovej posun pomocí rozpadu neutronů (video). Poločas rozpadu neutronů umíme měřit s chybou asi 3%, což by se v malým objemu vakua dalo dosáhnout vložením takovýho množství energie, aby dosáhla aspon 3% hustoty energie v tom neutronu.
Hvezdy ktere vidite uz neexistuji, pani vedatori ;o))
